ml však býti zmaen pokus Husv dojíti aspo nepímého potvrzení,

Ale tím se nic nemní na faktu, že za života Husova a zvlášt v posledních jeho letech a msících vc Husova stala se vci celého národa a zejména tedy vcí jeho vlastního representanta, eské šlechty. Již

ped odchodem Husovým

do Kostnice se to objevilo.

Když Hus, chystaje

se na koncil, opatoval si dokumenty své pravovrnosti, jimiž chtl eliti podezení z kacíství, kteréž od domácích protivník proti vyslovováno a které by bylo mohlo ohroziti jeho svobodu, dosud, teba byl v klatb papežské pro nestání k soudu, nebylo pedmtem jeho vyšetování u kurie ani doma, obrátil se o zakroení také ku pedním pánm tenkrát v Praze shromáždným. Prokurátor Husv M. Jan z Jesenice totiž dne 27. srpna 1414 marn domáhal se pístupu do dvora arcibiskupova ke slavnostnímu shromáždní duchovenstva, ped nímž veejn chtl prohlásiti, co Hus veejnými vyhláškami sám oznamoval, že iest M. Jan Hus ochcten postaviti se k soudu každému, kdo by ho ped arcibiskupem nebo budoucím koncilem chtl viniti z kacíství. 1 Odepením pístupu ml však býti zmaen pokus Husv dojíti aspo nepímého potvrzení, že ani ped arcibiskupem od nikoho z kacíství vinn nebyl.

nmu

a

)

Proto Hus požádal šlechtice v zemské rad shromáždné, aby aspo arcibiskupa k odpovdi na tento dotaz. Pání jeho bylo ochotn vyhovno, a ti pední šlechtici již dne 7. íjna 1414 (píl. . 1) dávají vysvdení o vyznání arcibiskupov, že on sám nezná žádného kacíství a bludu Husova a nijak ho neviní; vin! prý ho papež, a ped tím se má Hus zpraviti. List jest adressován králi Zikmundovi a stává se tak zaáikem vtší akce, o níž nám bude jednati. V najdeme první zmínku o tom, co pozdji stále zstávalo pedmtem jednání veejné slyšení Husovo. Stanovisko pán eských kryje se úpln se stanoviskem Husovým. Naení z kacíství jest urážkou celého národa, ale naení samo stailo, víme již, že to aby takto podezelý byl zbaven osobní svobody oni

pimli

nm

—

—

byla hlavní pohnutka posledních opatení Husových. O glejtu Zikmundov nebylo ješt známo, v jaké form bude vydán, ale pokynem pro krále mlo býti vyzvání, Husovi opatí zjevné slyšení, ,,aby nebyl pokutn pohann k hanb jazyka našeho zem eské."

a

i

Jest to táž neochvjná a skálopevná dvra, jakou ml Hus sám páni ve zdar své cesty, bude-li mu možno veejn se hájiti. Jako on eští jsou pesvdeni, jak vc dopadne, bude-li mu páno slyšení ,,k jeho pravd" a dávaií svému pesvdení výraz oekáváním, ,,že tudy znikneme narenie kivého". Jak si to pedstavoval Hus sám, tak také pánové eští pejí si, aby Hus pokládán byl za plnoprávného lena koncilu, neobávajíce se, že v tomto pípad výsledek cesty Husovy nebude píznivý. Ten úel, jak víme, mlo Husovo opatování dokument o své pravovrnosti, ten úel ml míti glejt Zikmundv. Vdlo se ovšem v echách, a vdl to zejména Hus jeho prokurátor Jan z Jesenic, že papežské soud/ inkvisiní, neohlížejíce se na prívo i

i

i

vbec, zakroují *)

(mimo

Notáská jiné)

proti

i

podezelým, a

listina o

Hofler

vdlo se ješt lépe. a zase to vdl

ze-

tom zachována v rukopise Mladoovicov, a vydal ji 162—164, Palacký, Documenta 240—241. I.,

SS.

jména Hus, žeinkvisiní processnení vlastn soudem, nýbrž odsuzováním. Proto práv jeho zahájení mlo býti zabránno. Ani pro Husa, ani pro jeho šlechtické pívržence nebylo pochybností, že pravda Husova v uvedených okolnostech zvítziti musí. Na to, že by Hus mohl býti odsouzen, vbec nikdo nepomyslil, a jestliže Hus ojedinle pipouští, že neodmlouvá jako kací utrpti, bude-li v em scesten shledán, jest to jen stupovaný projev dvry, že není to možno, bude-li proti nmu po práv a nikoli libovoln jako proti kacíi postupováno. Teprve koncil sám ml tuto dvru ve svou spravedlnost svým postupem podkopati. Jest známo, že dne 28. listopadu 1414 byl Jan Hus, nedle bez závady v Kostnici, na rozkaz

tém tyi

záminkou rozhovoru

pobyv ped tím kardinálv pod

kardinály vylákán ze svého tichého již ml glejt jeho se splnily, Zikmundv. Kardinálové, akoliv ne bez rozpak, postavili se na stanovisko, které církev vždy zaujímala, že podezelé z kacíství kdykoli a kdekoli zatknouti a souditi, proti emuž práv Hus hledl lestnou

píbytku

a uvržen do vzení.

s

a

Obavy

mže

se pojistiti.

Nemže

tom pochybnosti,

že toto stanovisko kardinál bylo právem, které Husovi svým glejtem zabezpeil král Zikmund. Jestliže tedy nejnovji Sedlák 1 ) tvrdí, že kardinály k tomu „pohnulo a) vdomí vlastního práva", staví se zcela oteven na stanovisko úpln jednostranné a tedy nehistorické, ale dává se svojí horlivostí strhovati k další nesprávnosti, nebo druhý dvod, který uvádí ,,b) list Husv, že pišel do Kostnice bez glejtu'', jest s tím naprosto nesrovnatelný. Mli-li kardinálové tak silné vdomí svého práva, pro by se byli opírali o takovýto dvod, který nad to jest zcela nesprávný? Hus ovšem užil podobných slov nkolikrát, 2 ) ale vždy právem. Do Kostnice dne 3. listopadu 1414 pijel Hus opravdu bez glejtu, pro ten vypravil se z Normberka za králem pan Václav z Dube, ale již ped 10. listopadem byl Václav z Dube v Kostnici, a vdlo se obecn, že glejt pivezl. K podobnému uhýbání není teba poznámek, stejn jako jest mylné, že by zpráva o tom, že Hus ve svém byt slouží mši, nebo dokonce že se pokusil o útk, byla urychlila rozhodnutí. Že tomu není tak, svdí sám koncil, jenž Husovi privátní sloužení mší nikdy nevytýká, a povst o Husov pokusu útku byla prost od nepátel Husových vymyšlena, aby ji mohli uvésti za dvod k jeho zatení.

v

pímém

býti o

rozporu

s

i

Pan Jan z Chlumu nesnesl ovšem tohoto násilí klidn. Jako se ohrazoval proti pedstírané ,, rozmluv" s kardinály, jako protestoval, když Hus po ní nebyl propuštn, tak hned v následujícíh dnech užíval všech prostedk, aby nezákonnost postupu kardinál uvedl ve všeobecnou známost. Na potkání ukazoval hrabatm, rytím, pánm, biskupm, pednjším a zkrátka patrn kde komu glejt Husv, nut každého, aby si ho peetl prostedek jist nejúinnjší, nebo souasníci, jakmile do glejtu nahlédli, zajisté ani okamžik nemohli býti v pochybnostech, že glejt zaruoval Husovi plnou svobodu k píchodu, pobytu náuraíu. A již po trnácti dnech, dne 15. prosince 1415

již

mšanm

—

i

')

Sedlák,

')

Vyložil jsem to podrobniji

Proces Kostnický, Studie a texty již ve svém lánku

II, str.

1

pozn.

2.

Husv glejt, CH.

II,79n.

rukou pibíjel na vrata velikého kostela jiných chrám Kostnických veejn vyhlášky latinské nmecké, v nichž vedl ostrou stížnost na protiprávní a vrolomné chování papežovo kardinál. A ješt ped samým píchodem Zikmundovým do Kostnice, když mezitím mohlo se zdáti, že Zigmun opravdu nepipustí tak hrubého nedbání a rušení slib svých, ješt dne 24. prosince 1414 novými, patrn ve smyslu hrozeb Zigmundových doplnnými vyhláškami pokoušel se vlastní

i

i

i

prchodu spravedlnosti. 1 Všem každému, kdo tento list

zjednati

)

uvidí nebo uslyší, oznamuje tu Chlumu, ,,že M. Jan Hus, zízený bakalá theologie, pišel do Kostnice pod bezpeným listem a ochranou nejjasnjšího knížete a pána, pana Zikmunda ... a svaté íše ímské, o emž ml otevený list králv, aby tu každému, kdo by toho žádal, vydal ve veejném slyšení plný poet ze své víry. A tu eený M. Jan v tomto íšském mst pod bezpeným glejtem zmínného pána mého, krále ímského a Uheri

Jan

z

uvznn a vznn ..." A vylíiv v druhé vyhlášce dosavadní opatení králova, hrozí zakroením jeho, až do Kostnice zavítá.

ského, byl a jest

Chlumu mluví slovy rozhodnými, k jakým jen opravdovost odvahu, a jest to ovšem stále pesvdení Husovo, tebas zatím Hus, vida nezbytí, byl nucen, když s ním process byl zave vzení vypovídati, k velikému zármutku svých pátel v Kosthájen, nici v echách,-) zvlášt když kommisse papežem k vedení processu Jan

z

pesvdení dává i

i

i) Petr z Mladoovic (H b f e r I, 141 — 142, Palacký, Doc. 253—254). zmiuje se, že první vyhláška Jana z Chlumu pibita byla „sabbato ante Thome" (tak má rukopis Vídeský, v Musejním uritji ,,ante Thome apostoli), a praví, že znní její pipojuje; ale v rkpe Musejním vyhláška do textu pojatá (ve Vídeském jí není) má datum, ,,in vigilia Nativitatis Christi" (= 24. prosince). Tomáše apoštola (21. pros.) pipadlo r. 1414 na pátek, sobota ped tím jest tedy 15. apostoli" má teprve rkpis Musejní, Petrem z Mladoprosince. Ovšem dodatek kdybychom chtli (s rkpem Vídeským) ovic redigovaný a doplovaný, ale tento dodatek pehlížeti a mysliti po pípad na sv. Tomáše biskupa (29. pros. r. 1414 v sobotu) nedostaneme datum vyhlášky, a jest tedy výklad, že k první vyhlášce došlo 15. prosince bližší. Petr z Mladoovic ml v úmyslu vaditi ji do 1

Petr

,,

i

;

je dodaten redigoval, uinil tak teprve s vyhláškou druhou. uriti, jist pokud mluvily o Husovi, nerozcházely se píliš. k první došlo teprve po dohodnutí se Zikmundem, a rozdíl nejvýš spoíval

když

svého sepsání,

ale

ím

tžko

se lišily,

Patrn zdraznni hrozeb Zikmundových. 2 Sedlák v doteném již lánku (str. 3 pozn. 2) tvrdí, že pátelé Husovi mrzeli se nejen proto, že Hus soukromí odpovídal, ale také nad obsahem jeho odpovdí, ponvadž prý Hus Wyclifa odmítal. To jest omyl. Sedlák míní odpovdi Husovy na lánky Wyclifovy, psané v Kostnici, které z rkpu kapitulního nezcela vrn sám vydal (Hlídka 1911, zvi. otisk: Nkolik text I, 58 — 69), a o nichž tvrdí, že se v nich Hus Wyclifa odíká. Hus bud odmítá právem, jako vždy jindy, nebo se k Wyclifovi zná anebo konen vykládá, pro by nechtl lánku odsouditi, i

ve

)

jak inil také díve, i když Wyclifa hájil, takže tu celkem není podstatného rozdílu (a by byl v dob, kdy odpovdi vznikaly, vysvtlitelný i omluvitelný). Ale kdyby názor Sedlákv o tchto odpovdech byl správný, zcela mylné jest, co tvrdí o vyšetování v žalái. Sice Jan z Chlumu v list svém (Docum. str. 88) vyslovuje vždy mu bylo dobe obavy, aby Hus neustoupil od pravdy ze strachu o život známo násilí, s jakým postupoval koncil; ale že toho nelze vztahovati k žalánímu vyšetování, a že co do jeho obsahu pátelé nemli obav pražádných, jest nade vši pochybnost patrno ze slov, jež v listu následují hned za tmi, jichž se Sedlák dovolává; Constanciam vero vestram intime laudant et supreme: avšak chválí a nade vše. stálost vaši i

—

upímn

4. prosince 1414) naízená, užívajíc bezohledn práva, na v dob nejtžší nemoci kacíské soudy vždy inily nároky, Husovy dávala do vzení Husova pivádti jednotlivé svdky, aby písahali 1 ) ped obvinným z kacíství. Ani nyní Jan z Chlumu nepo-

Husova (dne které

i

si

chybuje o výsledku, jakmile král Zikmund zjedná prchodu svému glejtu, a zvlášt zmínka o úelu cesty Husovy na koncil vyjaduje vrn pohnutky Husovy, je z ásti ohlasem toho, co o tom povdl Hus sám ve svých veejných ohlášeních, jimiž ješt v Praze shledával doklady proti podezení z kacíství.'-) Vyhláška Jana z Chlumu nemohla ovšem zmniti osudu Husova, a to jest ovšem samozejmé —jejím úelem dáti na jevo ale bylo-ii nesouhlas s protiprávním se stanoviska svtské moci postupem koncilu, pak svého úelu dosáhla zajisté. A dosáhla ješt neho více.

—

Mezi Kostnicí a zemmi eskými již odchodem Husovým nastaly styky velmi ilé. Také nepátelé Husovi, a zvlášt prohnaný Michal de causis, zstávali ovšem ve stálém spojení, a nkdy velmi ošklivém, jako bylo na p. slídní po soukromých dopisech a p., se svými pívrženci v echách, ale pedevším pátelé Husovi na obou místech pstovali dorozumní zvlášt živ. Jestliže již 4. ledna 1415 pan Jan z Chlumu mohl znáti úsudek Pražských pátel Husových o jeho vyšetování sotva ped msícem zahájeném, ukazuje to jist na výmnu

neobyejn rychlou. Pirozen tedy zvlášt

zpráv

s oznámením zprávy o zatení Husov neodkládáno, a lze-li si pedstaviti, jaké vzrušení zpráva tato všude zpsobila, nemžeme ani v tom nic nápadného spatovati, že echové Kostnití a pedevším Jan z Chlumu neváhali také ihned oznámiti, co sami na ochranu Mistrovu podnikli. Ne-li díve, jist nyní poslán do ech opis glejtu Sigmurdova, aby každý mohl se pesvditi, že po stránce formální není závady, a že tedy opravdu bží o porušení opis nebo aspo obsah první protestní vyjeho, ale vedle toho jist hlášky Jana z Chlumu (z 15. prosince) záhy poslán do ech. A zde to bylo, kde tato listina psobila dále. Sice lze míti za to, že rozilení nad zatením Husovým samo by si bylo nalezlo prchodu, ale jist píklad Jana z Chlumu psobil povzbudiv. A tebas nkterá slova v následujícím projevu na protest pímým ohlasem onch Jana z Chlumu upomínající mohla by býti

bylo

asi

i

i

ohlášení Husových, jest

pece pravdpodobnjší,

že k jejich užití

již

') Sedlák (na uv. m. str. 4 pozn. hájí tohoto postupu kommisse (proti Palackému) takto: ,,Pedvádla-li komise ped Husa svdky, byl stav jeho takový, že je pedvésti mohla." Tomu není tak. Petr z Mladoovic výslovn svdí, že Hus byl takto sužován ve své nejtžší nemoct, a jeho sdlení smíme, tebas Husovi stranil, tím mén nedvovati, že to byl zpsob u kacíských soudu vbec obvyklý. Koncil, ml-li Husa za podezelého z kacíství, jist mohl reklamovati právo na zakroení (ovšem s porušením glejtu), ale užívalli svého práva, není tím ješt eeno, že se tak stávalo šetrn! „Dvod" Sedlákv poráží se sám. *) Srovn. na p. slova stížnosti Chlumovy: venit Constanciam ad reddenáum 1 )

plenariam radonem se slovy latin ského ohlášení Husova: paratus semper omni poscenti eum de ea, que in eo est, fide et spe reddere radonem, nebo se slovy vyhlášek v íšských mstech cestou inných: cuilibet opponenti in ipso concilio de sua fide paratus est reddere radcntm. cuilibet poscenti in audiencia publica de fide sua .

.

onen protest sám vedl. Patrn tedy hned po 15. prosinci známost podána do ech, a jest to tedy ona první vyhláška, jež se nám o 1 o více. O tom z dalšího projevu ponkud ozývá. ) Ale snad bželo nco napovídá projev sám^ Byli to tentokráte Moravští páni, kteí se k projevu odhodlali, a to práv nejpednjší: sám zemský hejtman Lacek z Krava, Boek z Kunštátu na Podbradech, Erhard z Kunštátu a Skal, Vilém z Pernštejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník Brnnský, Hanuš z Lipé, ddiný nejvyšší maršálek královský, Petr z Krava, nejvyšší komorník Olomoucký, Jošt Hecht z Rosic, Oldich z Hlavatic. Podnt k tomu ostatní dal, o tom sotva lze pochybovati, sám pan Lacek z Krava. Sice jména znjí nkdy v souzvuku s Husovým anebo pozdji s husitstvím, pece však jest to vždy jméno jeho, které tu pedevším zaznívá. Lacek byl k tomu uren svou minulostí, svým osobn pátelským pomrem k Husovi — již r. 1410 zakroil v jeho prospch u Jana XXI 1 1. svým listem, roku následujícího zasedá v kommissi k urovnání sporu Husova s arcibiskupem Zbykem, k nmu jakožto „obzvláštnímu horliteli zápozdji, jako vbec vždy kona božího" obracejí se pívrženci Husovi stojí v ele strany husitství píznivé, jemu, nazývaje ho ,,dobrodjce ale byl k tomu mój zvláštní", adressuje list o svém odvolání Jeroným, také povolán svým úadem jakožto hejtman zemský: On to tedy byl, který na své panství Veliké Meziíí svolal sjezd pedních zemských úedník a jiných znamenitých pán moravských, z nhož vyšel nový, pozoruhodný projev ve prospch Husv, snad asi v polovici ledna 1415. List stojí na témž stanovisku, jako projevy dosavadní, pece však již se hlásí také nálada nová. Také moravští páni jsou ovšem pesvdeni o nevin Husov, také jim Hus jel do Kostnice dobrovoln ,,pro kivé naení, kteréž jest jemu scestn a skrze to vší eské korun a hlaholu eskému pipisováno," ani oni nemají obav o výsledek cesty Husovy, tebas se Hus sám nabízel opraviti podle Písma, kdyby byl v scesten shledán, nebo ,, bohdá nic takového do nho nevíme, než vše pochybnosti, že vc Husova musí zvítziti, dobré." Není tedy pro bude-li ádný postup zachován, a dostavují-li se pece njaké obavy, jsou druhu zcela jiného, totiž aby práv poad práva porušen nebyl. Není to nedvra ve vc Husovu, nýbrž nedvra v spravedlivý postup koncilu, a bylo to pedevším jeho porušení glejtu, které ji vzbuProto pánové, ohlašujíce výslovn, že jest jim glejt dobe znám, dilo. a že tedy vdí, jak daleko jeho moc sahá, oznaují zatení a uvznní Husovo za porušení glejtu, vybízejí krále, aby Husa zbavil vzení a vymohl mu veejné slyšení. Ani nyní nejsou pánové v pochybnostech o pravd Husov, ale obavy rostou. Bylo by možno, že by ho koncil

nm

i

i

i

i

—

em

n

pece

odsoudil. Stane-li

se

tak

zpsobem zákonným,

,,

bude-li

v

em

ádem a pravým právem shledán, a se stane, jakož by na to slušelo, ale Tvé kdyby tedy koncil ádným bhem Milosti glejt a vždy proskok má!" soudním Husa odsoudil, nesmí býti ublíženo glejtu, který mu zajišuje I

svobodu a život ')

Na

.

.

.

druhou vyhlášku nelze mysliti, ponvadž projev do Kostnice

došel

únorem 1415 (v. níže), a ponvadž pejev vyšel ze sjezdu šlechty, byla by lhta, když jen ti nedle na jednu cestu bychom poítali, píliš krátká.

ped

13.

i

10

takový draz se klade. Mohli-li se vyhlášky Jana z Chlumu, doteno, souvislost ješt užší. Na závr listu teme

Není nahodilé, že

pi vytení úelu

páni

jest snad, jak již

práv na cesty

glejt

Husovy

opírati o

ješt draznji, co již pedtím v listu se ozvalo. Zikmund nesmí, dj se co dj, pipustiti porušení svého glejtu, ublížil by tím své povsti, lidé jak se o tom již zaíná mluviti by se potom jeho glejt báli Nic nenasvduje tomu, že by shromáždní páni vdli již o po" bytu Zikmundov v Kostnici, práv naopak, vidli jsme, že od 25. prosince, kdy Zikmund do Kostnice zavítal, sotva by bylo možno bývalo 1 vše provésti, když list již ped 13. únorem do Kostnice došel. ) O zatení Husov stihla zpráva do ech jist velmi záhy, od té doby nevdlo se, jak se Zikmund zachoval a zachová, nejistota rostla. Teprve z vyhlášky Jana z Chlumu zvdlo se, že Zikmund nemíní porušení glejtu A pak ovšem nemá zakroení Moravských pán jiného snésti klidn úelu, než posíliti ho v jeho odhodlání, pipomenouti mu následky, jaké by zanedbání mlo, zdrazniti nutnost jeho odporu.

—

.

.

.

.

Patrn tedy hned na zprávu o zakroení Jana z Chlumu, jež v prvním nebo druhém témdni msíce ledna dojíti mohla, odhodlali se páni k zakroení svému. Jest ze všeho patrno, že akce provedena s nejvtším urychlením. Již svolání sjezdu, teba se omezilo na šlechtice A snad v tu chvíli Lackovi místn nejbližší, vyžádalo jistého asu. ono napovídá ješt více. Teba to byli mužové z nejvýznanjších, bylo jich pece pomrn málo, jen 9 peetí viselo na tomto prvním list; jist bylo by dbáno bývalo o vtší poet souhlasících, kdyby i

tomu

byl

as

dovoloval.

Vše to ukazuje, že bží o akci ne sice snad pímo smluvenou, ale jist tsn souvislou. Páni moravští spchají podepíti snahy pátel Husových v okolí Zikmundov, posloužila-li vyhláška Jana z Chlumu nkterými daty (teba nemnohými), podnítila také celou akci, jež mla v okolí Zikmundov. Je-li tomu se vésti paralleln v zemích eských tak, pak jest list tento (píl. . 2) skuten zaátkem spoleného postupu, který odtud mžeme pozorovati stále patrnji, a který nabývá záhy již souvislosti vnitrnjší. i

Zdá

se

však, že pátelé Husovi v

nespokojili se kroky

Kostnici

až dosud vylíenými, nýbrž, vpravujíce se do situace, chtli veejné mínní získati také jinak. Hned po uvznní Husov v kláštee Domis processem proti nmu, jenž, jak již doteno, veden v nejtžší jeho nemoci, kdy v bezohledném využití práva svdkové pivádni do žaláe, aby je tžce nemocný vidl písahati. Svdkové shánni zejména od Michala de causis, jak bylo možno. Nelze popírati, že byli mezi nimi úhlavní nepátelé Husovi, kteí si pokládali za chloubu,

nikán zaato

i

Palacký

(Docum. str. 534, 535) klade sice list do zaátku února; poznámku Petra z Mladoovic (srovn. úvodní a závrené poznámky zde u pílohy . 2) a vyítá z ní datum listu (ped 13. únorem). Ale ponvadž list poznámku mají oba rukopisy, v nichž píslušná ást zprávy Petrovy zachována, a nebyl tedy list do relace teprve pozdji vložen, nutno poznámku vztaho')

opírá se

patrn

o

i

dob jeho pinesení do Kostnice a sjezd, z polovice ledna. Dne 2. dubna 1415 zmiuje se o z Kostnice.

vati k

nhož

nm

již

Vyšel, klásti

neznámý

aspo

pisatel

do

novinek

11

když jim Hus oteven jejich nepátelské smýšlení vytkl. Nechyblo ovšem ani tch, kteí dobe vdli, že v pítomnosti králov process zajisté byl by musil býti jinak veden, a že tedy práv proto zahájení od nepátel urychleno; jinj piznávali, že nevdí, co svditi, nebo již písahu byli složili; tch Michal chtli se uhnouti nepkné úloze,

a

neustával nutiti a podncovati. Jest pirozené, že na pátele co nejtrapnji, že nemohli míti

Husovy zpsob tento musil psobiti

dvry

Husových

ke svdectví zarytých protivník

a že, znajíce ošemetnost Michalovu, mohli

míti

i

dvodnou

pochybnost, budou-li výpovdi eských svdk správn podány. S pímými dkazy arci vystoupiti nemohli, a pouhé podezení nestailo. Nemže býti nápadné, že vzali útoišt k zbrani v takových pípadech nejúinnjší. Tuším v posledních dnech prosince a v prvních dnech ledna na kostelích Kostnických ocitla se tato anonymní vyhláška: „Pozorujtež všickni každý, a pedevším tento svatý obecný sbor, ledajakých dokonalý soud souditi lovka podle výpovdi osob bezectných s potlaením jiných dobrodiní a pispní právních, Nového kdyžt to jest proti všemu ádu práva a postupu Starého zákona. Nebo se te ve Skutcích apoštolských 25, když náelníci knží a první židovští tžce obvinili apoštola Pavla, umenšujícího jejich zisky, ped Festem, úedníkem íman, tenkrát pohan, že tento odsuzovati nFestus mezi jiným odpovdl: Není zvykem jakého lovka, dokud by ten, kdo jest obžalován, neml ped sebou žalobník a neobdržel místa k obran na smytí zloin, které se mu vytýkají. Kdyby totiž takový omylný soud byl schválen od Boha, i

svdk

je-li

i

i

íman

tu by takovým kivým soudem všickni spravedliví, o nichž se dole píše, spravedliv byli odsouzeni, což je nesprávné. A ani zlá povst od neKristus, hlava kepátel a v lidu o lovku nemže pekážeti, když san, od svých nepátel a zvlášt od náelník knží, netoliko za živa, ale po smrti pomlouván byl falešn, ba nejfalešnji jako svdce a podvratitel lidu, a jeho apoštol Pavel dí vícímu, že jest stoupati skrze dobrou povst. Vizme tedy bh svatého Písma." bezectnost i

i

i

A

nmž

úinném úvod, v s prhlednou tendencí dvakrát .náelníci knží", a kde se mluví o umenšování jejich zisk, následují vlastní vývody, sestavené rovnž neobyejn úinn. Jsou to vlastn pouhé citáty z Písma, ovšem úmysln a velmi obratn volené, po tomto

se vracejí

,

nevinn naených i odsouzených, pi emž dovedné zdraznní píiny žalob nebo vtipné vyzdvižení povahy a stavu žalobník

o osobách

znan

zvyšuje jejich psobivost.

vrný

sluha boží, toužící s jinými naplniti zákon jeho," Saul dal na žalobu, ie' knz Achimelech utvrzuje Davida, pobiti 85 s jejich ženami, Naboth byl nespravedliv kamenován pro ddictví své, ponvadž kiví svdkové, synové dáblovi, svdectví, že zloeil bohu a uvedeni byiíe do rady, vykli proti býti pobit celý národ králi, z návodu nejniemnjšího Amana Židovský, Jeremiáš, povzbuzoval lid, potrestán na žalobu, že nechce pokoje lidu, nýbrž zlého, na lstivou žalobu vrženi ti mládenci v pec ohnivou, ponvadž se nechtli klanti zlat sole, knížata a satrapové

Mojžíš

,,,

byl pronásledován,

muž

nmu

ml

a

12

Dariovi ze závisti dali Daniela uvrhnouti do jámy lvové, oni dva starci, veípatných dnech hnilí, chtli potlaiti nevinnou Zuzannu, od zkalených lidí obvinn Jonatha, Simon, pedstavený chrámu, nestydl se obránce svého lidu a horlitele zákona božího Oniáše obviniti z úklad proti království. Fariseové vinili Krista, o Janovi, když stále se postil, íkali, že má cfábla, Ježíše, když zasedl za stl s híšníkem, zvali žroutem sestárlí

a pijákem vína,

nemohouce popíti zázraku

jeho, zvali

ho híšníkem,

a když žádného ze svých kivých svdectví nemohli dokázati, ekli Pilátovi: Kdyby nebyl zloinec, nebyli bychom ti hc vydali. žalosti nad ztrátou zisku ztýrán na kivou žalobu Pavel, zbaviv ducha dívku, jež mnoho užitku zjednávala jeho žalobníkm, v Achaii byl obžalován od Žid, že svádí k úct nového boha, jindy že uí proti lidu i zákonu a chrámu, do kterého uvedl pohany, v Athénách vinn z hlásání nových boh. Fariseové a zákonníci kivé svdectví vydávali o Kristu, zvali ho Samaritánem, ábelským, rouhaem, híšníkem, pijákem vína, žroutem, lháem, bránícím dávati dan císai, buiem, ano náelníci knží, aby zakryli svou zlobu a aby se zdálo, že po smrti jmenovali ho svdcem. ho spravedliv ukižovali,

Ze

zlého

i

A

po nezahalených narážkách následuje zcela otevený konec: tchto pevných a silných vývod sv. Písma, jež jasn vyjadují, jak oni peetní spravedliví mužové na základ kivých svdectví, jež proti nim vydána, byli potlaeni a zahubeni, každý vrný kesan má se snažiti a raditi, aby M Jan Hus, jenž svobodn k tomuto sboru pišel, aby ukázal a zjevil svou nevinnost a istotu své pravé víry, nebyl pohann po koutech skrze bezectné osoby a své tžké nepátele proti nmu vypovídající a kiv svdící, nýbrž spíše, aby pravda vysvitla, zjevn a veejn byl slyšán, maje ped sebou žalobníky a obdržev místo k obran na smytí zloin, které se nedej bh pokoutn byl pomu vytýkají, abyste jinak, kdyby ." tlaen, nebyli úastníky zloinu svým souhlasem Neteba upozorovati, že bží o projev nkterého z v Kostnici, závr sám zdrazováním ,,pokoutnosti" jeví ohlasy z prvého vysvdení pán eských ze dne 7. íina 1414. Lze pochopiti, že projev tak pronikav a tak pádnými dvody ve prospch Husv vystupující nezstal bez povšimnutí, a že zejména koncil hned po vyvšení byl na upozornn. Dovídáme se o dojmu, jakým psobil. Koncil prý se vyjádil, že vyhláška jest velice pomatená a že pvodce jest znám. Bohužel neplatí to také o nás, a byl-li ,,Po uvážení

—

— .

.

ech

pvodce znám

koncilu,

není

Sedlák,

bezpen znám nám.

jenž

na spis tento znovu upozornil, 1 ) domnívá se podle znalosti Písma, že autorem byl knz, a hádá na Petra z Mladoovic. Ale tomu nelze pisvditi. Brání práv poznámka (jíž Sedlák neznal), že autor byl koncilu znám. Kdyby koncil byl v Petrovi autora tušil, sotva by byl opo') Sedlák, domnívaje se, že spis jest zcela neznám, uveejnil ho z rkpu Teboského ve Hlídce 191 (Nékolik textu I, 42 n.). Ale spis byl již tištn v Op. I. 84' — 85, arci již v druhé redakci (Sedlák, Studie a texty 1, 13 pozn. 4 myln praví, že jest zde ve form zhoršené, jest to druhá redakce, pepracovaná nezcela piléhav po upálení Husov a proto ostejší; v. níže str. 14, pozn. 2). Mimo to jest prvni redakce v rkpe Vídeském 4902. 1

f.

1