ml Amikacin B

:oC

Příloha č. 3 k rozhodnutí o registraci sp.zn. suk1s74263-5/2008

16 03- 2011 ‚/4

_J

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml Amikacin B. Braun 5 mg/ml Amikacin B. Braun 10 mg/ml infuzní roztok

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Amikacin B. Braun 2,5 mWml, infuzní roztok pro i.v. podání I ml infuzního roztoku obsahuje amikacinum 2,5 mg ve formě amikacinum disulfa s. 1 lahvička se 100 ml obsahuje amikacinum 250 mg (ve formě amikacinum disulfa s). Amikacin B. Braun 5 mWml, infuzní roztok pro i.v. podání I ml infuzního roztoku obsahuje amikacinum 5 mg ve formě amikacinum disulfa s. I lahvička se 100 ml obsahuje amikacinum 500 mg (ve formě amikacinum disulfa s). Amikacin B. Braun l0mIml, infuzní roztok pro i.v. podání I ml infuzního roztoku obsahuje amikacinum 10 mg ve formě amikacinum disulfa s. I lahvička se 100 ml obsahuje amikacinum 1000 mg (ve formě amikacinum disulfas). Pomocné látky: ve 100 mlje vždy obsaženo 15 mmol (354 mg) sodíku. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok. Cirý, bezbarvý, vodný roztok.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

K léčbě těžkých infekcí vyvolaných bakteriemi citlivými na amikacin (viz bod 5.1), tam kde méně toxická antimikrobiální agens jsou neúčinná. Za těchto podmínek lze přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml, a 10 mg/ml infuzní roztok použít při: nozokomiálních infekcích dolních cest dýchacích, včetně závažné pneum onie, intraabdominálních infekcích, včetně peritonitidy, komplikovaných a rekurentních infekcích močových cest, infekcích kůže a měkkých tkání, včetně infekcí špatně se hojících ran, bakteriální endokarditidě, pooperačních intraabdominálních infekcích. ‚

—

—

—

—

—

—

1/13

1‘

Přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml a 10 mg/ml, infuzní roztok lze také použít k léčbě pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti nebo při podezření na tuto souvislost s jakoukoli infekcí, která je uvedena výše. Přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, S mg/ml a 10 mg/ml, infuzní roztok se obvykle podává v kombinaci s ostatními vhodnými antibiotiky, tak aby bylo pokryto bakteriální spektrum, vyvolávající tuto infekci. Je nutné věnovat pozornost oficiálním doporučením pro správné užívání antibakteriálních léků. 4.2

Dávkování a způsob podání

Přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml a 10 mg/ml infuzní roztok se podává pouze v intravenózní infuzi. Upřednostňuje se podávání po dobu 30 minut, ale infuze může trvat až 60 minut. ‚

Pacienti s normálnífunkcí ledvin Dospělí a mladiství starší 12-ti let (tělesná hmotnost přesahuje 33 k): Doporučené intravenozní dávkování pro dospělé a mladistvé s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu 50 ml/mm) je 15 mg/kg tělesné hmotnosti a den, což může být podáno jako jedna dávka nebo rozděleně ve dvou stejných dávkách, tj. 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti každých 12 hodin. Celková denní dávka nemá překročit 1,5 g. Při endokarditidě a u pacientů s neutropenií se podává dvakrát denně, jelikož podpůrná data pro podávání vjedné dávce denně jsou nedostatečná. Kojenci, batolata a děti: Doporučená intravenózní dávka u dětí s normální funkcí ledvin (v podobě pomalé intravenózní infuze) je 15-20 mg/kg/den, které se podávají jako 15-20 mg/kg/den jednou denně nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U endokarditidy a febrilních pacientů s neutropenií se podává dvakrát denně, jelikož podpůrná data pro podávání jedné dávky denně jsou nedostatečná. Novorozenci: Po počáteční úvodní dávce l0mg/kg se podává každých 12 hodin 7,5 ing/kg (viz body 4.4 a 5.2) Nedonošení: Doporučená dávka pro předčasně narozené je 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2) Infuzní objemy u pacientů s normální funkcí ledvin: )ávkováni v mg/kg tělesné hmotnosti

I

I

Tělesná hmotnost mikacin B. Braun 2jj ‘ni (100 mi= 250 m 2,5kg 5kg 10kg 12,5kg 20k 30kL 4OkL 50kg 60k 70k Amikacin v_mg 7,5 7,50 15,00 30,00 37,50 60,01 90,00 120,00 150,00 180,00 210,0 15 15,00 30,00 60,00 75,00 120,01 180,00240,00300,00 360,0Ó 420,0‘ 20 20,00 40,00 80,00 100,00 160,01 240,00320,00400,00 480,00 560,0‘ —

mikacin B. Braun 5jj (100ml =500 m 5kg g kg 20k Amikacin vmg

7,5 IS 20

——

3,75 7,50 10,00

7,50 15,00 20,00

—

15,00 30,00 40,00

—

—

—

—

80k

—

90k

—

lO0kL

240,00 270,00300,00 ni 480,00 540,00 600,00 640,00 720,00 800,00

Tělesná hmotnost —

—

22?

40

60

70

80

90k,

g__

——

18,75 30,00 45,00 60,00 75,00 90,01 37,50 60,00 90,00120,01 150,00 180,01 50,00 80,00 120,00 160,00 200,00 240,01

mikacin B. Braun 10 mg / ml (100ml = 1000 mg) 2,5kg 5kg ik 20k Amikacin

—

105,00 120,00 135,01 210,01 240,00 270,01 280,01 320,00 360,01

150,00 ni 300,00 400,00

Tělesná_hmotnost 30k 40k

50k

I I

I

2/13

60k

70k

80k

90k

100k

7,5 15 20

1,88 3,75 5,00

3,75 7,50 10,00

7,50 15,00 20,00

9,38 15,00 18,75 30,00 25,00 40,00

22,50 30,00 37,50 45,0c‘ 52,501 60,00 67,sc 75,00l 45,00 60,00 75,00 90,0c 105,001 120,00 135,0c 150,00 60,00 80,00 100,00 120,0c4 140,001 160,00 180,0 200,00

Přesnost dávkování se zvyšuje, podává-li se přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml, a 10 mg/ml, infuzní roztok pomocí infuzní pumpy. Přípravek je složením určen k přímému podání, nemá být před podáním ředěn a je určen pouze k jednorázovému použití. Aby nedošlo k předávkování, zejména u dětí, musí být zvolena co nejvíce odpov ídající dostupná síla přípravku. Zvláštní doporučení i,ro intravenózní podání U dětských pacientů množství ředidla závisí na pacientově toleranci amikac inu. Roztok má být normálně podáván po dobu mezi 30 a 60 minutami. U kojenců má infuze trvat 1-2 hodiny. Maximální denní dávka: U život ohrožujících infekcí může být dávka zvýšena na 1,5 g denně, ale nemá se podáva t déle než 10 dnů a to při nepřetržitém monitorování. Maximální celková dávka pro dospěl é 15 g nesmí být překročena; v celkové dávce musí být zohledněna předchozí léčba arninoglykos idy. Kvůli možným požadavkům na úpravy dávky amikacinu podávané vjedné dávce se nedoporučuje podávat jednou denně u pacientů se sníženou imunitou, renálním selhán ím, cystickou fibrózou, ascitem, pacientům s rozsáhlými popáleninami (na více než 20% kůže), starším pacien tům a těhotným ženám. Délka léčby Celkové trvání léčby je omezeno, v závislosti na závažnosti infekce, na 7-10 dnů. Při závažných a komplikovaných infekcích, kdy léčba amikacinem přesáhne 10 dnů, musí být vhodnost léčby amikacinem znovu vyhodnocena, jelikož eventuální pokračování léčby vyžadu je sledování hladin amikacinu v séru, renálních a audiovestibulárních funkcí. Pacienti s infekcemi vyvolanými citlivými mikroorganismy by měli na léčbu podle doporučeného dávkovacího režimu zareagovat během 24-48 hodin. Nedostaví-li se žádná klinick á odpověd‘ do 3-5 dnů, je nutné zvážit zrněnu léčby. Sledování koncentrace léčiva Krevní vzorky jsou odebírány na konci dávkovacího intervalu (nejnižší hladina ) a ihned po ukončení infuze (maximální hladina). Koncentrace amikacinu v séru mají být sledov ány druhý nebo třetí den od začátku léčby a poté dvakrát týdně (viz bod 4.4). Hladina nemá překročit 30-35 ‚ig/ml ve 30. minutě a 90 minut po infuzi. Nejnižší hladina nemá být méně než 10 ‚ig/ml. Sledov ání plazmatických koncentrací se důrazně doporučuje u pacientů s poškozením ledvin. Dávkování u pacientů s poruchou renálních funkcí Poznámka: U pacientů s poruchami renální funkce (clearance kreatininu <50 ml/mm) se nedoporučuje podávání jedenkrát denně. Při renální poruše s glomerulární filtrací nižší než 70 ml/min se doporu čuje snížení, dávky nebo prodloužení intervalů mezi podáním, protože lze předpokládat akumulaci amikacinu. Uvodní dávka pro pacienty s poruchou ledvin je 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávko vací interval u jednotlivých pacientů je 9-ti násobek hladiny kreatininu v séru. Je-li např. koncentrace kreatininu 2 mg/bO ml, pak doporučená denní individuální dávka (7,5 mg/kg tělesné hmotnosti) musí být podávána každých 2x9=1 8 hodin. U pacientů s chronickým selháním ledvin a známou clearan ce kreatininu, se udržovací dávky podávané v 12-ti hodinových intervalech počítají podle následujícího vzorce: (clearance kreatininu pacienta v mllmin ÷normální clearance kreatin inu v ml/mm) x 7,5 mg amikacinu/kg tělesné hmotnosti.

3/13

Jako vodítko lze použít hodnot)‘ uvedené v následující tabulce Clearance kreatininu [ml/mm] 70 80 60 69 50 59 40 49 30 39 20 29 15 19 —

—

—

—

—

—

—

7,6 6,4 5,4 4,2 3,2 2,1 1,6

Dávka amikacinu po 12 hodinách u pacienta s těl. hmotností 70 kg [mg] 266 280 224 266 186 224 147 186 112 147 77 112 56 77

Denní dávka amikacinu [mg/kg tělesné hmotnosti/den] 8 7,6 6,4 5,4 4,2 3,1 2,0 —

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

Pacienti na hemodialýze a peritoneální dialýze dostávají na konci dialýzy jednu dávku rovnající se polovině normální dávky. Starší pacienti mohou k dosažení terapeutických koncentrací v séru potřebovat nižší udržovací dávky než mladší dospělí. Amikacin se vylučuje ledvinami. Kdykoli je možné, mají být renální funkce vyhodnoceny a je-li zapotřebí, dávkování upraveno. Obézní pacienti Amikacin proniká špatně do tukové tkáně. K určení patřičné dávky v mg/kg lze použít stanovení ideální tělesné hmotnosti pacienta, ke které se připočte 40% nadváhy. Uprava dávky závisí na sledování plazmy. Maximální denní dávka 1,5 g za den nesmí být překročena. Trvání léčby by mělo být omezeno na 7-10 dnů. Pacienti s ascítes Vzhledem k většímu prostoru s extracelulární tekutinou a k relativně vyšší distribuci musí být, aby bylo dosaženo požadovaných sérových koncentrací podávány vyšší dávky. 4.3 Kontraindikace -

-

Hypersenzitivita na amikacin nebo ostatní aminoglykosidy nebo na kteroukoli pomocnou látku. Myastenia gravis

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Opatrnost vyžaduje podávání pacientům s renálním postižením, pacientům s poškozením sluchu nebo vestibulárního ústrojí, pacientům s neuromuskulárními poruchami a v případě léčby pacientů jinými aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu. Toxické působení aminoglykosidů, včetně amikacinu je častější u pacientů s renálním postižením, při podávání vyšších než doporučených dávek a při překročení doporučené délky léčby. Bezpečnost léčby přesahující dobu delší než 14 dnů nebyla stanovena. Ostatní faktory, které zvyšují riziko toxicity aminoglykosidů, je pokročilý věk a dehydratace. Snížení denních dávek a/nebo prodloužení dávkovacího intervalu je zapotřebí v případě známek renální dysfunkce jako jsou: cylindrurie, přítomnost leukocytů nebo erytrocytů v moči, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodensita, hyperazotemie, vzestup kreatininu v séru a oligurie. Léčbu je nutné přerušit, zvyšuje-li se azotemie nebo při postupném snižování objemu moči. Léčbu amikacinem je třeba přerušit při objevení se tinnitu, při subjektivním zhoršení sluchu nebo když opakované audiogramy prokáží signifikantní ztrátu vnímání tónů vysoké frekvence.

‚

-‚

‘-fl I 3

Během léčby musí být pacient dobře hydratován a renální funkce musí být vyhodnoceny před nasazením léčby, zejména u pacientů s jejich postižením. Renální funkce musí být také pečlivě sledovány v průběhu léčby, což platí zejména u starších pacientů. Doporučuje se opakovaně provádět audiometrické vyšetření, zvláště v případě pacientů se zvýšeným rizikem. Dopor učuje se, kdykoliv je to možné, monitorovat dvakrát týdně sérové koncentrace amikacinu, aby nedošlo k vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Podání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárními chorobami, jako je např. parkinsonismus, vyžaduje extrémní opatrnost, jelikož aminoglykosidy působí na neuromuskulárních spojeních podobně jako kurare a mohou proto zhoršit svalovou slabost. Aminoglykosidy použité lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř kompletně absorbovány (s výjimkou močového měchýře). V souvislosti s výplachem chirurg ického pole aminoglykosidovými preparáty (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny: rozvoj ireverz ibilní hluchoty, renální selhání a díky neuromuskulární blokádě úmrtí. Pediatrické oužití Podání aminoglykosidů předčasně narozeným a novorozencům vyžaduje opatrn ost vzhledem k nezralosti ledvin těchto pacientů, což vede k prodloužení sérového poločasu těchto léků. Tento léčivý přípravek obsahuje 15 mmol (nebo 354 mg) sodíku na 100ml. Toto množs tví je třeba vzít v úvahu u pacientů s omezením soli v dietě. 4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kombinace s beta-laktamovými antibiotiky má za výsledek synergický antimikrobiá lní účinek. Kvůli možnému přídatnému účinku je zapotřebí se vyhnout současnému nebo násled nému podání, systémovému i lokálnímu jiných ototoXických nebo nefrotoxických látek. Toxicita amikacinu může být zvýšena následujícími oto- a nefrotoxickými látkami: ostatními aminoglykosidy jinými protiinfekčními chemoterapeutiky, např. bacitracinem, amfotericinem B, cefalos poriny, vankomycinem, kanamycinem, paromomycinem, polymyxinem B, kolistinem cytostatiky: karboplatinou (ve vysokých dávkách), cisplatinou, oXaliplatinou (zejména v případech preeXistující renální nedostatečnosti). imunosupresivy: cyklosporinem, takrolirnem rychle působícími diuretiky: např. furosemidem nebo kyselinou etakrynovou (funkč ní renální nedostatečnost způsobená dehydratací, samotná mají ototoxický účinek). Důsledkem může být ireverzibilní hluchota.

—

—

—

—

—

Je-li amikacin kombinován s potenciálně nefro- nebo ototoxickou látkou, musí být renální funkce a sluch velmi pečlivě sledovány. V případě současného použití rychle účinkujících diuretik, musí být sledován stav hydratace pacienta. Amikacin Ianestezie methoxyJluranem Aminoglykosidy mohou zvyšovat poškozující účinek methoxyfluranu na ledviny . Jsou-li použity současně, jsou možné extrémně závažné neuropatie. Amikacin /myorelaxancia ajiné látky Při současné léčbě amikacinem a myorelaxancii (např. d-tubokurarinem), látkam i s efektem kurare, botulotoxinem, polymyxinovými antibiotiky, prokainamidem, velkým množstvím krve s citrátem nebo inhalační anestezií (např. halotanem) se musí předpokládat, že se neuromuskulá blokád rní a působením těchto látek prohloubí. V případě chirurgického zákroku musí být anesteziolog informován, že jsou pacientovi podávány tyto léčivé přípravky. Injekce kalciových solí může neurom uskulární blokádu vyvolanou aminoglykosidy zvrátit (viz bod 4.9).

5/13

U novorozenců může plazmatické koncentrace amikacinu zvýšit indomethacin. 4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství O použití aminoglykosidů u těhotných žen je pouze omezené množství údajů. Aminoglykosidy mohou vyvolat poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou a byly hlášeny případy úplné, ireverzibilní, bilaterální vrozené hluchoty u dětí, jejichž matky dostávaly během těhotenství streptomycin. Ačkoliv nežádoucí účinky na plod nebo novorozence nebyly hlášeny u žen léčených jinými aminoglykosidy, možnost poškození existuje. Jestliže se amikacin užívá v těhotenství nebo dojde-li během užívání k otěhotnění, pacientka musí být informována o možném riziku pro plod. Přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml a 10 mg/ml infuzní roztok se v těhotenství nesmí používat, aniž klinický stav ženy léčbu amikacin vyžaduje. Je-li léčba považována za nezbytnou, pak se může provádět pouze pod lékařským dozorem (viz bod 4.4). ‚

Kojení Není známo, zda se amikacin/jeho metabolity vylučují do mateřského mléka. Je nutné rozhodnout, po zvážení přínosu kojení pro dítě a prospěchu léčby u matky, zda se přeruší kojení nebo přeruší/nenas adí podávání přípravku Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml a 10 mg/ml, infuzní roztok. Amikacin lze podávat těhotným ženám a novorozencům pouze je-li jasně indikován a pod lékařským dohledem (viz bod 4.4). Fertilita Ve studiích reprodukční toxicity u myší a potkanů nebyly zaznamenány žádné účinky na fertilitu. 4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádná klinická hodnocení hodnotící vliv přípravku na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyla prováděna. V případě podávání externím pacientům se doporučuje při řízení a obsluze strojů zvýšená pozornost kvůli možným nežádoucím účinkům, jako jsou např. poruchy rovnováhy. 4.8

Nežádoucí účinky

Za určitých okolností vykazuje amikacin ototoxické a/nebo nefrotoxické účinky. Vzácně je u pacientů léčených amikacinem pozorována zhoršená funkce ledvin, která je obvykle po vysazení léku reverzibilní. Důležitá poznámka k léčbě: Postižení ledvin a sluchu v důsledku neurologického účinku se z velké části lze vyhnout dodržováním preventivních vyšetření: kontrolou stavu ledvin stejně jako sluchu a rovnováhy před, během a po léčbě, zajištěním patřičné hydratace a produkce moči, sledováním koncentrace léku v séru zejména u pacientů s rizikem následnou úpravou dávkování (viz bod 4.2). Nežádoucí účinky u kterých přinejmenším existuje možnost spojitosti s léčbou, jsou uvedeny níže podle tělesných orgánů a absolutní četnosti. Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků se používá následující terminologie: velmi časté (1Il0) časté (1/lOO až <1/10) méně častě (1/1 000 až <1/100) vzácné (l/10 000 až
—

—

—

—

—

—

6/13

Infekce a infestace: Vzácné: Superinfekce nebo kolonizace (rezistentními mikroby nebo kvasinkami) Poruchy krve a lymfatického systému: Vzácné: anémie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie, eosinofilie Poruchy imunitního systému: Vzácné: Hypersenzitivní reakce 3 Velmi vzácné: Anafylaktický šok (izolované případy) Není známo: Zkřížená alergie mezi aminoglykosidy Poruchy metabolismu a výživy Vzácné: Hypomagnesinérnie Poruchy nervového systému: Méně časté: Motání hlavy‘, závratě‘ Vzácné: Bolesti hlavy, migréna, parestezie, třes Poruchy oka: Méně časté: Nystagmus‘ Poruchy ucha a labyrintu: Méně časté: , tlak v uších‘, porucha sluchu‘ t Tinnitus Velmi vzácné: Hluchota‘ (izolované případy) Cévní poruchy: Vzácné: Hypotenze Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Vzácné: Respirační deprese 4 Velmi vzácné: Respirační paralýza 4 (izolované případy) Gastrointestinálníporuchy: Méně časté: Nauzea‘ Vzácné: Zvracení Poruchy kůže a podkožní tkáně: Vzácné: Rash, vyrážka, pruritus, urtika (hypersenzitivní reakce) 3 Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: Vzácné: Bolesti kloubů Velmi vzácné: Neuromuskulární blokáda Poruchy ledvin a močových cest: Méně časté: Poškození renálních tubulů , renální poruchy 2 2 Velmi vzácné: Toxická nefropatie, akutní renální selhání Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Vzácné: Léková horečka 3 Vyšetření: Vzácné: Zvýšení aspartát-aminotransferázy, zvýšení alaninaminotransferázy, zvýšení alkalické fosfatázy (lehké a přechodné) Další informace o jednotlivých nežádoucích účincích (1) Tyto ůčinky byly pozorovány zejména při překročeni doporučovaného dávkování, když léčba trvala déle než 10 dnů nebo pokud nebyly u pacientů s poruchou renálních funkcí adekvátně sníženy dávky. Počáteční příznaky vestibulární poruchy jsou závratě, nauzea a zvracení. Klinické vyšetření často odhalí nystagmus. Ve většině všech případů je vestibulární postižení reverzibilní. První příznaky kochleárního postižení často zahrnuji ztrátu vnímáni tónů vysoké frekvence (4 000 Hz), které předchází ztrátě sluchu aje rozpoznáno pouze audiometrem. (2) Jiný méně častý nežádoucí účinek je poškození renálních tubulů s následnou poruchou renální funkce. Mechanizmu s renálního poškození spočívá v akumulaci v lysozomech, inhibici fosfolipázy a nekróze tubulárních buněk po opakovaném podání amikacinu.. Riziko nefrotoxicity snižuje dávkování jednou denně. Renální poruchy jsou v různém stupni reverzibilní, ale zhoršují riziko procesu kumulace, což může vyvolat nebo zintenzivnit ototoxické účinky. Vyskytnou se může zvýšení sérové koncentrace kreatininu, přítomnost albuminu, bílých a červených krvinek nebo cylindů v moči, uremie a oligurie. (3) Vzácné nežádoucí účinky jsou reakce hypersenzitivity jako je exantém, svědění, kopřivka a léková horečka. (4) Ve vzácných případech, je-li infuze léčiva příliš rychlá, mohou být vážně sníženy respirační funkce. V izolovaných případech to může vést až k respirační paralýze; riziko existuje při kombinaci amikacinu s anestezií a myorelaxancii (viz bod 4.5).

4.9

Předávkování

7/13

Předávkování může vyvolat nefrotoxicitu, ototoXicitu nebo mít kurareformní účinek (neuromusku lární blokádu). Léčba

V případě předávkování nebo toxické reakce musí být infuze amikacinu zastavena a podporována diuréza, což může v případě potřeby urychlit odstranění amikacinu z krve. Vyloučení amikacinu, který se v krvi akumuloval, může pomoci peritoneální dialýza nebo hemodialýza. V odstraňování amikacinu z krve je účinnější hemodialýza než peritoneální dialýza. U novorozenců je lze zvážit možnost výměnné transfuze, ale před takovým zákrokem je nutné si vyžádat doporučení odborníka. K neutralizaci kurarového účinku jsou idikovány soli kalcia. Při respirační paralýze je nezbytná mechanická ventilace. 5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiné aminoglykosidy, ATC kód: JO1GBO6 Amikacin je semisyntetické aminoglykosidové antibiotikum, odvozené od kanamycinu. Získává se acylací aminoskupiny C-lv úseku 2-deoxystreptaminu kyselinou aminohydroxymáselnou. Mechanismus účinku Amikacin působí inhibici syntézy bílkovin v bakteriálních ribozomech interakcí s ribozomální RNA a u citlivých mikroorganizmů následnou inhibicí reprodukce. Výsledkem je baktericidní působení. Vztah FK/FD K predikci baktericidního účinku amikacinu je z FKIFD parametrů nejdůležitější poměr maximální koncentrace v séru (C,) a minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro daný patogen. Poměr CmaxfMIC 8:1 nebo 10:1 je považován za účinný k usmrcení bakterií a prevenci opakovaného pomnožení. Amikacin vykazuje post-antibiotický účinek in vitro i in vivo. Postantibiotický účinek dovoluje prodloužení dávkovacího intervalu bez ztráty účinnosti proti většině gramnegativním bacilům. Mechanizmus/y rezistence Rezistence na amikacin se může vyvinout následujícími mechanizmy: Enzymatickou inaktivací: Nejrozšířenější mechanizmus vzniku rezistence je enzymatická rnodifkace arninoglykosidových molekul. Ty jsou zprostředkovány acetyltransferázami, fosfotransferázami nebo nukleotidyltransferázami, které jsou především zakódovány v plasmidech. Amikacin poskytuje většině rezistentních, aby byly degradovány enzymy inaktivujícími aminoglykosidy, atak mohou inhibovat bakterie, které jsou rezistentní na amikacin a ostatní aminoglykosidy. Snížením penetrace a aktivním odtokem: Tento mechanizmus rezistence je pozorován u Pseudornonas aeruginosa. Nejnovější údaje ukazují objevení se obdobného mechanizmu rezistence u Acinetobacter spp. Alterace cílové struktury: Pouze občas jsou jako příčina rezistence pozorovány modiflkace ribozomů. Objevení se rezistence v průběhu léčby není obvyklá. Cástečná zkřížená rezistence mezi amikacinem a ostatními aminoglykosidy existuje. —

—

—

Kritické hodnoty Podle EUCAST platí pro amikacin následující limity hodnot:

8/13

Mikroorganismy

EUCAST kritické hodnoty (mgIl) S R>

Enterobacteriaceae; Pseudomonas, Acinetobacter a Staphylococcus 8 Kritické hodnoty nevztahující se k druhu* 8

16

16

Jz v první řadě závislé nafarm akokinetice v séru.

Spektrum účinnosti amikacinu: Prevalence získané rezistence se může pro vybrané druhy lišit geogra ficky i časově. Místní informace o rezistenci jsou žádoucí, zejména při léčbě těžkých infekcí. V případě potřeby by bylo vhodné vyžádat si vyjádření experta, pokud lokální prevalence reziste nce je taková že užití léku je přinejmenším u některých typů infekce sporný. Obecně citlivé druhy Aerobní grampozitivní mikroorganismy Staphylococcus aureus (MSSA) Staphylococci koagulázo- negativní (MSCNS) Aerobní gramnegativní mikroorganismy Aeromonas spp. Campylobacter spp. CitrobacterJieundii Citrobacter kosen Enterobacter cloacae Haemophilus injluenza? Francisella tularensis Klebsiella oXytoca Morgane lla morganu Proteus mirabilis Proteus vulgaris Providencia rettgeri Providencia stuartu Salmonella enterica Serratia liquefaciens Shigella spp. Yersinia enterocolitica Yersinia pseudotuberculosis Atypické bakterie Mycobacterium spp. Druhy, u nichž může nastat problém se získanou rezistencí

Aerobní grampozitivní mikroorganismy Staphylococcus aureus (MRSAý Staphylococci koagulázo-negativní t (MSCNS) Aerobní gramnegativní mikroorganismy Acinetobacter spp. A. baumannu Enterobacter aerogenes

9113

Escherichia coli Klebsiella pneumoniae Pseudomonas aeruginosa‘ Serratia marcescens Přirozeně rezistentní organismy

Aerobní grampozitivní mikroorganismy Enterococci Streptococci skupina A pyogenes skupina B,C,G S. pneumoniae Aerobní gramnegativní mikroorganismy Burkholderia cepacia Stenotrophomonas maltophila Anaeroby Bacteroides spp. Clostridium perfringens Clostridium dfJkile Prevotella spp. Ostatní mikroorganismy Chlamydia spp. C‘hlamydophila spp. Mycoplasma spp. Ureaplasma urealyticum -

-

-

Přirozená citlivost většiny izolátů je ve středním pásmu. U specifických skupin pacientů, např. pacientů s cystickou fibrózou je poměr rezistentních izolátů l0%. Zkratky: MSSA = methicilin-senzitivní Staphylococcus aureus, MRSA = methicilin-rezistentni Staphylococcus aureus MSCNS=methicilin-senzitivní, koagulázo-negativní stafylokoky + Vysoký poměr rezistence (>50%) byl zaznamenán vjedné nebo více zemích EU.

Další poznám/cy: Aminoglykosidy jsou vhodné v kombinaci s jinými antibiotiky proti grampozitivním kokům. 5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce: Při perorálním podání se nevstřebá prakticky žádný amikacin; proto může být podáván pouze parenterálně. Vrcholu hladiny sérové koncentrace je dosaženo během 1-2 hodin po infuzi. Sérový poločas je 2,2 2,4 hodiny. Delší poločas lze očekávat u pacientů s renálním selháním a u nedonošenců a novorozenců. Podání dávky 7.5 mg/kg kontinuální 30-ti minutovou infuzí vede na konci infuze k sérové koncentraci 38 sg/ml. Podání dávky 15 mg/kg kontinuální 30-ti minutovou infuzí mladým dobrovolníkům vedlo na konci infuze přibližně ke koncentraci 77 ‚ig/ml v séru a 47 .tg/rnl a 1 ‚ig/ml za 1 hodinu, resp. 12 hodin po ukončení infuze. U starších pacientů s průměrnou clearance kreatininu 64 ml/min, po podání dávky 15 mg/kg 30-ti minutovou infuzí byla na konci infuze nalezena koncentrace v séru 55 sg/ml a 5,4 sg!ml resp. 1,3 sg/ml, po 12 resp. 24 hodinách od ukončení infuze. Ve studiích opakovaných dávek nebyly u lidí s normální funkcí ledvin, kteří dostávali jednotlivé denní dávky od 15 do 20 mg/kg, prokázány žádné účinky z akumulace. —

Distribuce Zjištěný distribuční objem amikacinu je přibližně 24 1 (28% tělesné hmotnosti). Poměr vazby na proteiny byl stanoven na 4%-10%.

10/13

Po podávání doporučovaných dávek, jsou terapeutické hladiny amikacinu nalezeny v kostech, srdci, žlučníku, plicní tkáni, moči, žluči, bronchiálním sekretu, sputu, intersticiální tekutině, pleurální a synoviální tekutině. Rozšiřuje se rychle do likvoru zánětlivých mening. Zdravými meningy pronikne přibližně 10% 20% sérové koncentrace, což se při zánětu může zvýšit až na 50%. Látka se kumuluje v kůře ledvin a tekutině vnitřního ucha, a je z těchto oblastí vylučována pouze velmi pomalu. Amikacin prostupuje placentární bariéru a je vylučován do mateřského mléka. Ve fetální krvi a amniotické tekutině dosahuje až 20% koncentrace u matky. -

Biotransformace V lidském těle se amikacin nemetabolizuje. Eliminace U pacientů s normální funkcí ledvin je průměrná clearance sérového amikacinu 100 ml/min a renální clearance je 94 ml/min. Přednostní cestou eliminace amikacinu je glomerulární filtrace . Většina objemu (60% 82%) je vyloučena nezměněna močí během prvních 6-ti hodin. Pouze velmi malá množství jsou vyloučena žlučí. U pacienta s normální renální funkcí se vylouč í 91% resp. 95% dávky amikacinu (i.m.) v moči během 8, resp. 24 hodin. Amikacin se může vyloučit hemodialýzou a v menší míře pomocí peritoneální dialýzy. V závislosti na metodě dialýzy 50% (rozmezí 29% 81%) nebo 40% 80% podané dávky je odstraněno v průběhu 4, resp. 8 hodin. -

-

-

Pediatrická populace Udaje získané ze studií opakovaných dávek ukazují, že hladina ve spinálním moku u normálních kojenců se pohybuje od 10% do 20% sérové koncentrace a může při meningitidě dosáhnout až 50%. Intravenózní podání U novorozenců a zejména předčasně narozených je renální eliminace amikacinu snížená. V jediné studii u novorozenců (1-6 dnů věku po narození) bylo zařazeno do skupin podle porodní hmotnosti (<2000, 2000-3 000 a >3000g), byl amikacin podáván intramuskulárně a/nebo intravenózně v dávce 7,5 mg/kg. Clearance u novorozenců >3000 g byla 0,84 ml/minlkg a terminální poločas byl asi 7 hodin. V této skupině, počáteční distribuční objem a distribuce v rovnovážném stavu byly 0,3 ml/kg, resp. 0,5 mg/kg. Ve skupině s nižší porodní hmotností byla clearancelkg nižší a poločas delší. Opakované dávky po 12-ti hodinách u všech těchto skupin nevykazovaly po 5 dnech akumulaci. 5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích toxicity po opakovaných dávkách byly hlavní účinky nefrotoxické a ototoxické. Nebyly provedeny žádné studie na možnost mutagenního a karcinogenního působení amikacinu. Ve studiích reprodukční toxicity vyvolával amikacin u březích potkaních samic a jejich plodů nefrotoxicitu, závislou na velikosti dávky a v reprodukčních studiích toxicity u mlád‘at myší, potkanů a králíků zvyšoval počet úmrtí plodu. Rovněž bylo u antibiotik aminoglykosidové skupiny pozorováno možné riziko poškození vnitřního ucha a ledvin. 6. 6.1

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE Seznam pomocných látek

Chlorid sodný Hydroxid sodný (k úpravě pH) Voda na injekci

11/13

6.2

Inkompatibility

Přípravek Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml, 5 mg/ml a 10 mg/ml je svým složením určen k přímému použití a nesmí být mísen s žádným jiným léčivým přípravkem, ale musí být podáván samostatně, v souladu s doporučeným dávkováním a způsobem podání. V žádném případě nesmějí být aminoglykosidy míseny v infuzním roztoku s beta-Iaktamovými antibiotiky (např. peniciliny, cefalosporiny), jelikož tyto mohou vyvolat chemicko-fyzikální inaktivaci druhé složky kombinace. Chemická inkompatibilita je známa u amfotericinu, chlorothiazidů, erythrornycinu, heparinu, nitrofurantoinu, novobiocinu, fenytoinu, sulfadiazinu, thiopentanu, chlortetracyklinu, vitaminu B a vitaminu C. Amikacin se s těmito léčivými přípravky nesmi smísit. Inaktivace vzniklá po smísení aminoglykosidů a beta-laktamových antibiotik může také přetrvávat i při odběru vzorků ke stanovení sérových hladin antibiotika a výsledkem může být značné podhodnocení a chybné dávkování a vjeho důsledku riziko ototoxicity. Se vzorky se musí zacházet rychle, umístit je na led nebo přidat beta-laktamázu. 6.3

Doba použitelnosti

Neotevřený: 3 roky Doba použitelnosti roztoku (po otevření) Z mikrobiologického hlediska musí být roztok použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, je doba a podmínky uchovávání před použitím plně v zodpovědnosti podávajícího a normálně by neměla přesáhnout 24 hodin při teplotě 2-8°C. Přípravek je určen pro jednorázové použití. 6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Podmínky uchovávání léčivého přípravku po otevření viz bod 6.3. 6.5

Druh obalu a velikost balení

•

Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml: LDPE lahvička, obsahující 100 ml, dodáván ve velikosti balení 10 x 100 ml 20 x 100ml

•

Amikacin B. Braun 5 mg/ml: LDPE lahvička, obsahující 100 ml, dodáván ve velikosti balení 10 x 100ml 20 x 100 ml

•

Amikacin B. Braun 10 mg/ml: LDPE lahvička, obsahující 100 ml, dodáván ve velikosti balení 10 x 100 ml 20 x 100 ml

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

12/13

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky okamžitě po použití. Pouze pro intravenózní podání. Pro jednorázové použití. Jakýkoli nepoužitý roztok musí být zlikvidován. Před podáním se musí roztok zkontrolovat zrakem, zda neobsahuje částice a nedošlo ke změně barvy. Podávat se smí pouze roztok čirý, bezjakýchkoli částic. Roztok musí být podáván sterilním setem za použití aseptické teclmiky. Infuzní set s roztokem musí být připraven tak, aby se preventivně zabránilo vniknutí vzduchu do systému. Další informace najdete v bodě 4.2.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

B. Braun Melsungen AG Carl-Braun-Strasse I

Poštovní adresa:

34212 Melsungen, Německo

34209 Melsungen

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Amikacin B. Braun 2,5 mg/ml: 15/086/11-C Amikacin B. Braun 5 mg/ml: 15/087/11-C Amikacin B. Braun 10 mg/ml: 15/088/11-C

9.

DATUM PRVNÍ 1uGISTRACEíPRoDLoUŽENÍ REGISTRACE

16.03. 2011 10.

DATUM REVIZE TEXTU

16.03. 2011

13/13