RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 7. listopadu 2011 (10.11) (OR. en) 16165/11
Interinstitucionální spis: 2011/0172 (COD) ENER ENV TRANS ECOFIN RECH CODEC POZNÁMKA Odesílatel: Příjemce: Č. návrhu Komise: Předmět:
I.
343 832 290 729 351 1840
Generální sekretariát Rady Coreper/Rada 12046/11 ENER 256 ENV 582 TRANS 201 ECOFIN 454 RECH 252 CODEC 1102 + ADD 1-3 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES - zpráva o pokroku
ÚVOD 1.
Dne 22. června 2011 předložila Komise výše uvedený návrh, který se zakládá na čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Návrh vychází ze sdělení Komise ze dne 8. března 2011, nazvaného „Plán energetické účinnosti 2011“ (dokument 7363/11). Dne 10. června Rada na základě tohoto sdělení přijala závěry, v nichž stanoví řadu prioritních oblastí pro další činnost na podporu energetické účinnosti a zabývá se veřejným sektorem, budovami, průmyslem a odvětvím energetiky, jakož i způsoby podpory příznivého rozhodování spotřebitelů (dokument 10709/11).
16165/11
vho/MP/mji DG C
1
CS
2.
Stanoviska Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů nejsou zatím k dispozici. Předpokládá se, že Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu bude o návrhu zprávy hlasovat na začátku roku 2012.
3.
Výbor stálých zástupců / Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (energetika) se vyzývají, aby vzaly na vědomí zprávu o pokroku vypracovanou pod vedením předsednictví. Zpráva podává přehled o hlavních problémech, které byly projednány, a o návrzích na jejich řešení.
II.
SOUČASNÁ SITUACE Pracovní skupina pro energetiku se předloženým návrhem směrnice (a posouzením dopadu) důkladně zabývala během července a září, přičemž nejprve provedla analýzu hlavních zásad a ustanovení, a poté přezkoumala všechny články a přílohy. Dne 3. října předsednictví představilo první revidované znění návrhu směrnice (dokument 14980/11), které obsahovalo návrhy k řadě bodů vycházející z ústních a písemných připomínek delegací. V průběhu října byly projednány hlavní články obsažené v návrhu (články 4, 6, 10 a čl. 12 odst. 5). V reakci na žádosti ze strany členských států předsednictví společně s dánskou delegací uspořádalo dva odborné pracovní semináře o zkušenostech s vnitrostátními systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a vnitrostátními systémy CHP/DHC1. Jejich cílem bylo napomoci porozumění dopadům ustanovení navržených v rámci směrnice a podělit se o osvědčené postupy. S výstupy těchto pracovních seminářů, jež nemají vliv na formální postupy v přípravných orgánech Rady, byla Pracovní skupina pro energetiku seznámena dne 25. října. Od poloviny října do začátku listopadu vedlo předsednictví dvoustranné konzultace se všemi delegacemi s cílem lépe pochopit jejich postoje. Delegace si ponechaly obecné výhrady / výhrady přezkumu a zčásti ještě provádějí hlubší analýzu ustanovení obsažených v návrhu směrnice. Právní služba Rady předložila stanovisko (dokument 15452/11) k pravomoci Unie přijímat opatření týkající se územního plánování (článek 10 a příloha VII) a k zásadě subsidiarity.
1
Kombinovaná výroba tepla a elektřiny / ústřední vytápění a chlazení.
16165/11
vho/MP/mji DG C
2
CS
A. Obecné názory: Delegace v souladu se závěry Evropské rady ze dne 4. února 2011 zdůraznily, že splnění cíle EU týkajícího se energetické účinnosti má zásadní význam pro zastřešující cíle politiky EU v oblasti energetiky, pro konkurenceschopnost, zabezpečení dodávek energie a udržitelnost. Delegace podporují záměr návrhu a dodatečná opatření v oblasti energetické účinnosti, zdůraznily ale také, že pro členské státy je důležitá flexibilita, aby mohly uplatňovat nákladově nejefektivnější opatření, a dále soulad se stávajícími právními předpisy a respektování zásady subsidiarity. S ohledem na tato jednání usiluje předsednictví v navrženém znění o zachování výše popsané úrovně cílů a o poskytnutí větší míry flexibility. B. Hlavní otázky: Předsednictví konstatuje, že z jednání a konzultací vyplynuly níže uvedené hlavní otázky, které budou vyžadovat hlubší posouzení, aniž by tím byly dotčeny konkrétní body zájmu jednotlivých delegací či jiná ustanovení návrhu, o kterých se v rámci pracovního postupu navrženého předsednictvím zatím dále nejednalo: Cíle energetické účinnosti (článek 3): Toto znění vypracované předsednictvím reaguje na požadavek sladit znění s novějšími závěry Evropské rady a Rady, a to včetně přezkumu, který se má konat v roce 2013, a na požadavek umožnit členským státům lépe zohlednit vnitrostátní podmínky při stanovování orientačních cílů ke zvyšování energetické účinnosti. Předsednictví na žádost delegací navrhlo alternativní možnost vyjádření a znázornění cíle EU zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 %1. Zahrnuto bylo rovněž dvoufázové posouzení dosaženého pokroku, které by mělo proběhnout v letech 2013 a 2015. Pokud jde o způsob srovnávání pokroku členských států, předsednictví – jako jedno z možných řešení – navrhuje, aby Komise do 31. prosince 2014 předložila návrh aktu v přenesené pravomoci. Předsednictví se domnívá, že metodika by měla obsahovat výhled absolutní spotřeby energie v EU.
1
Viz poznámka pod čarou 9 v dokumentu 14980/11.
16165/11
vho/MP/mji DG C
3
CS
Veřejné subjekty (článek 4) Podobně jako při jednáních, která se konala při přezkumu sdělení Komise o plánu energetické účinnosti 2011, mnohé delegace zpochybnily rozsah, finanční proveditelnost a přiměřenost navrženého cíle každoročně zrenovovat 3 % všech budov ve vlastnictví veřejných subjektů. Objevily se požadavky na větší soudržnost se směrnicí 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, včetně případných výjimek. Několik delegací vyjádřilo názor, že jakákoli povinnost tohoto druhu by měla být podpořena dodatečnými zdroji financování. Jednou z možností, jak definovat a jasněji vymezit rozsah tohoto ustanovení, která byla navržena při jednáních v pracovní skupině, by bylo zaměřit uvedenou povinnost na budovy ve vlastnictví ústřední vlády, přičemž od členských států by zároveň mohlo být požadováno, aby zavedly pobídky k dodatečné montáži či modernizaci prvků s dopadem na energetickou náročnost budov ve vlastnictví regionálních či místních orgánů a v oblasti sociálního bydlení. Znění vypracované předsednictvím obsahuje první návrh alternativního přístupu k cíli týkajícímu se každoročních renovací, k jehož plnění Rada vyzvala v závěrech z června roku 2011. Tento alternativní přístup by si mohl vyžádat další zpřesnění, jež by poskytlo flexibilitu požadovanou několika delegacemi, a současně zajistit rovnocennost s úsilím, jež má být vynaloženo. Nakupování veřejnými subjekty (článek 5) U většiny delegací nevyvolalo současné znění navržené předsednictvím, včetně přílohy III, v této fázi žádné závažné námitky. Objevily se ale požadavky, aby v případě zadávání veřejných zakázek byly brány v úvahu širší aspekty udržitelnosti, aby byla provedena další analýza přílohy III a zajištěn soulad navržených ustanovení s právními předpisy EU týkajícími se zadávání veřejných zakázek.
16165/11
vho/MP/mji DG C
4
CS
Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti (článek 6): Řada členských států je – částečně na základě zkušeností – v zásadě nakloněna návrhu na vznesení požadavku na vytvoření systému povinného zvyšování energetické účinnosti, žádají ale flexibilitu, aby mohly navrhnout systémy, které budou nejlépe vyhovovat jejich podmínkám, a vyvarovat se odklonu od již existujících a fungujících vnitrostátních systémů. Pro řadu jiných členských států není tento přístup přesvědčivý, buď protože mají pochybnosti o rozsahu navržené povinnosti, obávají se negativních dopadů na náklady spotřebitelů a konkurenceschopnost, protože nejsou zohledněny vnitrostátní podmínky (omezený budoucí potenciál z důvodu včasných opatření či nižší podíl spotřeby energie na hlavu), či protože zpochybňují to, co považují za závazný cíl pro dané odvětví. Pro obě skupiny států zůstává otázkou úroveň navržené míry úspory energie. Existuje odpor vůči zavedení režimu vzájemného uznávání těchto systémů na základě aktu v přenesené pravomoci, a proto předsednictví navrhuje možnost vyvinout namísto toho nepovinný režim na dobrovolném základě. Podle řady delegací současné znění připravené předsednictvím částečně vychází vstříc jejich obavám. Konkrétně mění ustanovení odstavce 1, čímž zajišťuje větší srozumitelnost, například ve vztahu k odvětví pohonných hmot v dopravě. Dále ponechává určení odpovědných stran na členských státech, přičemž v tomto případě se objevil požadavek, aby byly zahrnuty určité pokyny ke stanovení případných odpovědných stran. V reakci na požadavky delegací stanoví znění vypracované předsednictvím jako lhůtu pro uplatňování systému konec roku 2020 a navrhuje vyšší hraniční hodnoty pro případné výjimky v odstavci 8.
16165/11
vho/MP/mji DG C
5
CS
Na základě znění vypracovaného předsednictvím delegace v pracovní skupině navrhly, aby bylo stanoveno postupné zvyšování cíle – začalo by se na nižší úrovni, aby mohlo dojít k zakotvení systému, a v průběhu času by bylo dosahováno vyššího tempa úspor energie –, anebo aby členským státům byla ponechána flexibilita při stanovování delších období (například tří let) pro plnění kumulativního cíle. Během jednání byly rovněž vzneseny otázky, jak rozpoznat „včasné opatření“ v rámci 1,5% tempa úspor a úspory v odvětvích, která nejsou koncovými spotřebiteli. Kromě toho existuje podpora pro podrobnější stanovení alternativního přístupu v odstavci 9, a to včetně možnosti kombinovat prvky systému povinného zvyšování s případnými dalšími přístupy (jako například fiskálními opatřeními, systémy podpory a dobrovolnými dlouhodobými dohodami) při zajištění rovných podmínek se systémy povinného zvyšování energetické účinnosti, čímž by odpadla nutnost ověřování ex ante ze strany Komise1. Energetické audity a systémy pro hospodaření s energií (článek 7) Zatímco existuje široká shoda na tom, že energetické audity jsou přínosné pro získání dodatečného potenciálu úspor, některé delegace nejsou nakloněny požadavku na povinné provádění energetických auditů většími podniky, a to z důvodu proporcionality, administrativní zátěže a vytváření nadbytečné sezónní poptávky po auditorech. Domnívají se, že přínosnější by bylo zaměřit se na skutečné uplatňování doporučení vyplývajících z energetických auditů, mimo jiné prostřednictvím systémů pro hospodaření s energií. Na některé z těchto obav reagují změny navržené ve znění vypracovaném předsednictvím, a to objasněním podmínek, za nichž mohou audity provádět interní specialisté, a prodloužením lhůty pro vstup této povinnosti v platnost a snížením četnosti auditů. Některé členské státy zdůraznily potřebu vytvoření evropského standardu pro energetické audity (v současné době na něm pracuje CEN/CENELEC), který by měl být v navržené směrnici zohledněn. Měření a informativní vyúčtování (článek 8) Zatímco delegace v zásadě podporují záměr dosahovat úspor energie prostřednictvím změny chování, řada delegací vyjádřila pochyby ohledně vztahu mezi navrženými povinnostmi v souvislosti s informativním vyúčtováním a ustanoveními třetího balíčku právních předpisů pro vnitřní trh s energií o zavádění inteligentních měřičů, které členské státy právě provádějí. Komise naproti tomu uvedla, že navržené povinnosti týkající se informativního vyúčtování se o inteligentní měřiče neopírají. 1
Viz poznámka pod čarou 10 v dokumentu 14980/11.
16165/11
vho/MP/mji DG C
6
CS
Řada delegací se domnívá, že navržené požadavky na individuální měřiče spotřeby tepla či individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění v bytových domech nejsou vždy nákladově efektivní. Bude-li tento požadavek zachován, měla by povinnost nainstalovat některé z uvedených měřičů podléhat přezkumu z hlediska nákladové efektivity. Některé kategorie budov, například budovy, v nichž je instalováno vertikální potrubí, by mohly být z oblasti působnosti povinností nainstalovat měřiče tepla uložených tímto článkem vyloučeny. Podpora účinnosti při vytápění a chlazení (článek 10): Podle mnohých delegací jsou navržené požadavky zaměřené na rozvoj potenciálu vysoce účinné kombinované výroby a dálkového vytápění a chlazení příliš tvrdé a některé členské státy mají námitky vůči povinnostem týkajícím se územního plánování z důvodu zásady subsidiarity1. Ne všichni se domnívají, že systémy CHP/DHC jsou životaschopnými možnostmi v situaci, kdy se zvyšuje podíl dočasných zdrojů obnovitelné energie z důvodu určitých klimatických podmínek či nedostatečného potenciálu pro CHP, jenž byl zjištěn již při provádění směrnice 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny. V obecné rovině delegace uvítaly návrhy předložené ve znění vypracovaném předsednictvím jako zlepšení. Racionalizují příslušná ustanovení a poskytují členským státům větší flexibilitu, konkrétně v první řadě posouzením potenciálu pro CHP/DHC na jejich území, doplněním analýzy nákladů a přínosů na úrovni zařízení jakožto základu pro výjimky na základě kritérií pro vydávání povolení a stanovením jednoduchého oznamování Komisi. Objevily se požadavky na zřetelnější oddělení CHP a DHC, aby příslušná ustanovení lépe odpovídala různým vnitrostátním podmínkám a politickým rozhodnutím. Delegace považovaly za vhodné, aby členské státy měly výslovnou možnost vyloučit z požadavků článku 10 jaderné elektrárny. Některé delegace požadovaly vypuštění podmínek pro umísťování zařízení v lokalitách, kde může být odpadní teplo využíváno místy odběru tepla, a některé delegace nejsou nakloněny myšlence, že by průmyslové závody měly mít povinnost využívat odpadní teplo a napojit se na sítě DHC. Předsednictví se domnívá, že tyto návrhy změn si vyžadují další pečlivé zvážení.
1
Stanovisko právní služby Rady k této problematice je obsaženo v dokumentu 15452/11.
16165/11
vho/MP/mji DG C
7
CS
Přenos a distribuce energie (článek 12): Mnohé členské státy jsou toho názoru, že úloha CHP v souvislosti s přístupem k síti a odběrem si vyžaduje další analýzu, především ve srovnání s obnovitelnými zdroji energie a ve vztahu ke směrnici 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny a k požadavkům vyplývajícím z právních předpisů o vnitřním trhu s energií. Pokud jde o vztah mezi CHP a obnovitelnými zdroji energie v oblasti přístupu k síti a odběru, zástupce Komise vyjádřil názor, že určení potřeby a zavedení případného prioritního pořadí by mělo být úlohou jednotlivých členských států. Přezkum a sledování provádění (článek 19): V této chvíli se změny tohoto článku v zásadě týkají dvojího přezkumu na základě článku 3. Mnohé delegace se vyjádřily zdrženlivě vůči vznikající administrativní zátěži a načasování některých oznamovacích povinností s odkazem na to, že nebudou k dispozici spolehlivé statistické údaje (buď ne v dubnu za předchozí rok nebo pouze za předchozí rok minus jedna). Komise naproti tomu uvedla, že administrativní zátěž spojená s oznamováním bude nižší než v případě stávajícího legislativního rámce.
________________________
16165/11
vho/MP/mji DG C
8
CS
