Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky

Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu Název: Metodický list číslo

Zásah s přítomností nebezpečných látek

1 L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 4 I. Charakteristika 1) Nebezpečné látky a přípravky (dále jen „nebezpečné látky“) jsou látky a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností a pro tyto vlastnosti jsou klasifikovány zvláštním zákonem 1. 2) Za havárii nebezpečné látky je považována mimořádná událost, kdy se nebezpečná látka ocitla mimo kontrolu v tak velkých množstvích, že jsou ohroženi lidé, zvířata a životní prostředí a je nutné provádět záchranné a likvidační práce. 3) Mimo kontrolu se nebezpečná látka může dostat únikem z nádob nebo zařízení. Nebezpečné látky se mohou vyskytovat tam, kde se vyrábí, zpracovávají, skladují nebo při jejich přepravě. 4) Charakteristickými znaky, které vypovídají na místě zásahu o přítomnosti nebezpečných látek jsou: a) označení přepravního prostředku nebo obalu výstražnými tabulemi, výstražnými identifikačními tabulemi, bezpečnostními tabulemi a manipulačními značkami, b) technologická zařízení (otevřené technologické provozy, skladovací prostory apod.), c) změna barvy nebo odumírání vegetace, úhyn drobných živočichů v blízkém okruhu havárie, d) zvláštní průvodní jevy při hoření a rozvoji požáru, např. neobvyklá barva plamene, kouře, zápach, ale také výbuchy, žíhavé plameny a spontánní hoření, rychlé šíření požáru, a to i po nehořlavých materiálech, e) v místě se tvoří mlha, „vlní se vzduch“, je slyšet sykot unikajícího plynu nebo praskot konstrukcí, f) přítomnost zvláštních obalů, skleněných nádob, tlakových láhví nebo mohutných izolací na nádobách. 5) Zásahy s přítomností nebezpečných látek jsou charakterizovány: a) potřebou nasazení speciálních prostředků pro práci s nebezpečnými látkami a speciálních hasiv, b) potřebou zapojení speciálních sil a dalších složek IZS, spoluprací s institucemi a orgány veřejné správy, odborníky a původcem havárie, c) zejména nebezpečím výbuchu, nebezpečím intoxikace, nebezpečím poleptání, nebezpečím ionizujícího záření a nebezpečím infekce.

1

Např. zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004.

BŘ – ML č. 1/NL str. 1

II. Úkoly a postup činnosti 6) Úkolem jednotek při havárii nebezpečných látek jsou činnosti vedoucí ke snížení bezprostředních rizik a omezení rozsahu havárie s cílem stabilizovat situaci. 7) Úkoly a postup činnosti jednotky závisí na vybavení jednotky ochrannými prostředky a dalšími prostředky pro práci s nebezpečnými látkami. Činnost jednotky musí být co nejvíce bezpečná pro jednotku a její činností nesmí být vyvolána neúnosná rizika pro okolí. 8) V době příjezdu na místo zásahu se první jednotka: a) musí přibližovat k místu havárie zpravidla po směru větru a směr větru neustále kontrolovat, b) nesmí zajíždět do bezprostřední blízkosti místa mimořádné události. 9) Úkolem každé jednotky při havárii s nebezpečnou látkou jsou tzv. prvořadá opatření: a) průzkum, zjistit zda jde skutečně o havárii s nebezpečnou látkou, b) opatření k záchraně osob a zvířat a uzavření místa havárie, c) přivolání pomoci včetně jednotek předurčených pro zásahy na havárie s nebezpečnou látkou. 10) Jednotka předurčená pro zásahy na havárie s nebezpečnými látkami dále provádí činnosti vedoucí k: a) snížení bezprostředních rizik, b) omezení rozsahu havárie. 11) Dokud se nezjistí o jakou nebezpečnou látku se jedná, musí být opatření jednotky v následujícím sledu: a) s ohledem na směr větru zajistit dostatečný odstup od místa havárie (dostatečný odstup od místa havárie je zpravidla 100 m), b) uzavřít místo havárie, určit nebezpečnou a vnější zónu, c) vyloučit iniciační zdroje, d) nasadit na průzkum a na práci v nebezpečné zóně co nejmenší počet hasičů a pracovat s co nejvyšší úrovní ochranných prostředků a připravit zjednodušenou dekontaminaci, e) jistit hasiče v nebezpečné zóně, f) připravit hasební prostředky pro požární zásah (trojnásobná požární ochrana – voda, pěna, prášek), g) pokud je to možné zabránit dalšímu úniku nebo rozšiřování nebezpečné látky, h) pokusit se identifikovat nebezpečnou látku, opatřit informace o jejím nebezpečí, i) pokud je to možné provést opatření na zachycení popřípadě odstranění nebezpečné látky, j) průběžně hodnotit situaci. 12) Cílem průzkumu je identifikace nebezpečí a posouzení alternativ pro stanovení cílů jednotce. Při rozhodování o postupu a stanovení cílů musí velitel zásahu posoudit zejména: a) b) c) d) e) f)

druh havárie (samovolný únik, požár, výron plynů, dopravní nehoda), možné množství uniklé nebezpečné látky, velikost zasažené plochy, skupenství a možnosti jejich změny, rizika vyplývající z nebezpečné látky, možnost šíření nebezpečné látky, směr větru a vývoj počasí,


g) h) i) j) k)

konfiguraci terénu a hustotu osídlení, ohrožení povrchových nebo podzemních vod, zdroje iniciace a možnost výbuchu, rychlost úniku nebezpečné látky a rychlost jejího šíření, možnosti k zastavení nebo omezení úniku a rozšiřování nebezpečné látky.

13) Při zásahu na havárii nebezpečné látky je mimo obvyklých úkolů velitele zásahu dále třeba: a) příjezd sil a prostředků organizovat z návětrné strany s ohledem na možnost šíření nebezpečných látek, b) při rozmísťování a nasazování sil a prostředků počítat s tím, že situace se může rychle a neočekávaně změnit, c) zohlednit specifika taktiky zásahu s ohledem na rizika vyplývající z přítomné nebezpečné látky a podmínek na místě zásahu, d) využívat pro identifikaci nebezpečné látky dostupné informační zdroje na místě zásahu a databáze vedené na operačních a informačních střediscích, e) vyžadovat součinnost věcně příslušných orgánů majících působnost v rozhodování a plnění povinností u právnické a podnikající fyzické osoby, u které došlo k havárii (původce havárie) podle zvláštní předpisu 2, f) vyžadovat součinnost právnických a fyzických osob, které vlastní speciální prostředky pro zásah a součinnost ostatních složek IZS, g) rozdělit místo zásahu na zóny s charakteristickým nebezpečím, které organizačně zajistí bezpečnost sil a prostředků a jejich minimální kontaminaci. Jde minimálně o vytvoření: i) nebezpečné zóny, ii) vnější zóny a v ní týlového prostoru, nástupního prostoru, dekontaminačního prostoru. h) stanovit režim práce a způsob ochrany zasahujících, i) posoudit nutnost průběžně informovat obyvatele o situaci v místě zásahu (včetně prostoru předpokládaných účinků mimořádné události) a předejít tak možné panice, včas přijmout potřebná preventivní opatření nebo režimová opatření, vyrozumět obyvatele, příslušné instituce a orgány veřejné správy, posoudit nutnost evakuace obyvatelstva nebo jiné ochrany, j) posoudit nutnost informovat podniky nebo instituce, které mohou být dotčeny účinky mimořádné události (zpracování vody, nasávání vzduchu do objektů apod.), k) provést prognózu dalšího vývoje havárie s ohledem na možnost dalšího gradování. III. Očekávané zvláštnosti 14) Při zásahu s přítomností nebezpečných látek je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků nebo jejich chybný odhad, b) jedna nebezpečná látka může mít i několik nebezpečných vlastností, c) rozdíl mezi označením nebezpečné látky a skutečně přítomnou nebezpečnou látkou, d) nelze spolehlivě určit uniklé množství nebezpečné látky, e) náhlá změna situace a důsledku reakce nebezpečné látky, 2

§ 24 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.


f) g) h) i) j) k)

vzájemná reakce látek, náhlá změna meteorologické situace, nepříznivý vliv klimatických podmínek na šíření látek, rychlým šířením plynných látek v ovzduší, nebezpečnou látku není možné identifikovat, nedisciplinovanost obyvatelstva při stanovení režimových opatření, podcenění nebezpečí, l) podcenění nebezpečí od spolupracujících složek IZS a nerespektování organizace místa zásahu včetně nebezpečné zóny, m) chování nebezpečné látky nemusí být totožné s deklarovanými vlastnostmi (vliv místních podmínek, koncentrace apod.), n) nelze zamezit úniku nebezpečných látek nebo odstavit technologie, o) skryté a těžko pozorovatelné šíření nebezpečné látky, p) nebezpečné vlastnosti nebezpečné látky se mohou projevit s určitým zpožděním a na nepředpokládaném místě.




Činnost hasičů v nástupním prostoru

2 L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2 I. Charakteristika 1) Nástupní prostor se zřizuje pro zajištění přípravy sil a prostředků před přímým nasazením do nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně uvnitř vnější zóny a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou. 2) V nástupním prostoru se provádí následující činnosti: a) příprava věcných prostředků pro práci v nebezpečné zóně, b) nasazovaní ochranných prostředků, c) kontrola úplnosti a správnosti nasazení ochranných prostředků a věcných prostředků, d) evidence osob a doby jejich nasazení v nebezpečné zóně, kontrola plánované doby nasazení. 3) Nástupní prostor je podle rozsahu mimořádné události zpravidla rozdělen na místa pro: a) nasazování ochranných prostředků, b) přípravu věcných prostředků dopravovaných do nebezpečné zóny, c) kontrolu úplnosti a správnosti nasazení ochranných prostředků a věcných prostředků a evidenci a kontrolu plánované doby nasazení; na tomto místě vyčkávají hasiči na pokyn ke vstupu do nebezpečné zóny (dále jen „kontrolní stanoviště“), d) jištění hasičů při jejich činnosti v nebezpečné zóně. II. Úkoly a postup činnosti 4) Velitel zásahu pro zajištění činnosti nástupního prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů pro organizaci místa zásahu a řízení, např. velitele nástupního prostoru, velitele kontrolního stanoviště. 5) S hasiči určenými pro nasazení do nebezpečné zóny musí být proveden „bezpečnostní pohovor“, jehož obsahem je: a) úkoly a postup činnosti, předpokládaná doba nasazení v nebezpečné zóně, b) dané nebo předpokládané nebezpečí, upozornění na zvláštnosti a možné komplikace, c) pravidla komunikace a signály, d) vstupní a výstupní trasa, místo a způsob dekontaminace. 6) Při zajišťování činností v nástupním prostoru je dále třeba: a) na základě požadavků nadřízeného velitele zajišťovat přípravu hasičů pro nasazení do nebezpečné zóny, b) nasazovat hasiče do nebezpečné zóny jen ve stanovených ochranných prostředcích (po provedení kontroly bezpečnosti), c) organizovat střídání hasičů v nebezpečné zóně tak, aby činnost mohla probíhat bez přerušení.


7) Při kontrole úplnosti a správnosti nasazení ochranných a ostatních prostředků je třeba: a) dohlížet již při nasazování ochranných prostředků na správnost postupu kontroly a nasazení ochranných prostředků, b) v případě zjištění nedůslednosti ze strany hasiče nebo zjištění jakékoliv závady zjednat nápravu, c) těsně před nasazením do nebezpečné zóny provádět případné dostrojení a závěrečnou kontrolu, d) při zjištění neodstranitelné závady informovat nadřízeného velitele a hasiče nenasadit, e) prověřit znalost pravidel komunikace a signálů, f) v případě, že jsou hasiči vybaveni radiostanicí provést zkoušku spojení, g) zkontrolovat funkčnost detekční techniky. 8) Při evidenci a kontrole plánované doby nasazení na kontrolním stanovišti je třeba: a) vést jmenný seznam hasičů a dobu jejich nasazení v nebezpečné zóně, b) vést přehled o použitých ochranných prostředcích, c) zajišťovat dodržování plánované doby nasazení a upozornit nadřízeného velitele na uplynutí stanovené doby nasazení, d) po ukončení činnosti předat veškeré záznamy nadřízenému veliteli. III. Očekávané zvláštnosti 9) Při činnosti hasičů v nástupním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) prodloužení doby přípravy hasičů pro nasazení, b) potřeba většího množství ochranných prostředků, zejména při déletrvajícím zásahu a potřebě zajištění nepřetržité činnosti v nebezpečné zóně, c) zjištění závady na ochranném prostředku nebo věcném prostředku bezprostředně před vstupem do nebezpečné zóny, d) ztrátě přehledu o době nasazení hasičů v nebezpečné zóně.




Činnost hasičů v nebezpečné zóně

3 L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 3 I. Charakteristika 1) Nebezpečná zóna je vymezený prostor bezprostředního ohrožení života a zdraví účinky mimořádné události; prostor této zóny ohraničuje hranice nebezpečné zóny; vymezuje se zpravidla při ohrožení nasazených sil a prostředků účinky nebezpečných látek nebo jiných charakteristických nebezpečí (pád předmětů); je to zóna, kde platí z hlediska ochrany životů a zdraví režimová opatření, např. ochranné prostředky, stanovená doba pobytu včetně řízeného vstupu a výstupu z této zóny. 2) V nebezpečné zóně se přímo provádí činnosti vedoucí ke snížení rizik a omezení rozsahu havárie. Mezi tyto činnosti patří zejména: a) záchrana bezprostředně ohrožených osob a zvířat, b) identifikace nebezpečné látky, c) utěsňování trhlin obalů nebo poškozených armatur, utěsňování kanálových vpustí a propustí, d) ohraničení vyteklé a rozšiřující se nebezpečné látky na pevném povrchu a na vodní hladině, e) jímání a odčerpávání vytékající nebezpečné látky do náhradních nádrží a přečerpávání nebezpečné látky, f) hašení, g) ředění, neutralizace, protivýbuchová opatření apod. podle druhu nebezpečné látky. 3) Nebezpečná zóna je také místo nejpravděpodobnější kontaminace nebezpečnou látkou. Ke kontaminaci může dojít: a) vystavením plynným, kapalným (aerosol) a pevným částicím ve vzduchu, b) potřísněním ochranných a věcných prostředků v průběhu činnosti (utěsňování, jímání, sběr nebezpečných látek apod.), c) chůzí v kapalinách a pevných látkách a v kontaminované půdě a vegetaci, d) používáním kontaminovaných nástrojů a zařízení, e) záchranou kontaminovaných osob (kontakt s potřísněným oděvem apod.) nebo zvířat. 4) Podle druhu a vlastností nebezpečné látky je činnost v nebezpečné zóně spojená zejména s nebezpečím výbuchu, nebezpečím intoxikace, nebezpečím poleptání, nebezpečím ionizujícího záření a nebezpečím infekce. II. Úkoly a postup činnosti 5) Nebezpečná zóna se vytyčuje co možná nejdříve na základě všech dostupných informací. Hranice nebezpečné zóny musí být snadno rozpoznatelné (např. označena páskou) a přísně dodržovány. K označení hranice nebezpečné zóny lze použít i jiných vhodných prostředků jako jsou dopravní kužely, lana, zábrany, hadice, přirozené nebo zhotovené překážky apod.


6) Pro předběžné určení vzdálenosti hranice nebezpečné zóny od nebezpečné látky je prvotním kritériem druh přítomné nebezpečné látky a charakter nebezpečí: a) hořlavé kapaliny, louhy, kyseliny 5 metrů, b) jedovaté, žíravé plyny a páry 15 metrů, c) látky schopné výbuchu (páry, plyny, prachy) 30 metrů, d) radioaktivní látky 50 metrů, e) výbušniny, rozsáhlá oblaka par 100 až 1000 metrů. 7) Uvedené vzdálenosti jsou doporučené a s ohledem na další faktory se mohou měnit. Velikost a tvar nebezpečné zóny může ovlivnit: a) množství nebezpečných látek, které unikly do volného prostoru v době příjezdu jednotky, b) možnost dalšího šíření nebezpečných látek přítomných na místě havárie, c) celkové množství nebezpečných látek přítomných na místě havárie, d) stávající povětrnostní podmínky a jejich očekávaný vývoj, e) konfigurace terénu a dispoziční členění objektů, f) opatření prováděná při zásahu. 8) Vstupovat a provádět činnost v nebezpečné zóně mohou jen hasiči ve stanovených ochranných prostředcích po provedení příslušné kontroly na kontrolním stanovišti. Hasiči vstupují a vystupují z nebezpečné zóny zpravidla ve skupině. 9) Velitel zásahu stanoví maximální dobu nasazení hasičů v nebezpečné zóně, která nesmí být překročena. Je závislá především na: a) typu a ochranné době použitého izolačního dýchacího přístroje, b) typu ochranného oděvu a teplotě okolí, c) náročnosti prováděné činnosti, d) odolnosti materiálu ochranných prostředků vůči přítomným nebezpečným látkám, e) povolených dávkách ozáření, f) době potřebné k provedení dekontaminace a odložení ochranných prostředků. Tato doba se uvažuje minimálně 10 minut. 10) Při činnosti v nebezpečné zóně hasiči dodržují taktické zásady podle druhu a charakteru nebezpečí a dále: a) k místu předpokládané činnosti postupují po stanovené vstupní trase po směru větru, b) omezují pobyt v nebezpečné zóně na nezbytně nutnou dobu, c) nevystavují ochranné prostředky bezdůvodně působení nebezpečných látek, d) provádí vzájemnou kontrolu neporušenosti ochranných prostředků, e) používají jen nezbytný počet ochranných prostředků. 11) Důvodem pro okamžitý výstup hasičů z nebezpečné zóny je zejména: a) indispozice hasiče (přehřátí, nevolnost apod.), b) zjištění jakékoliv závady na ochranných prostředcích, která se vyskytne v průběhu činnosti (špatná funkce dýchacího přístroje, porušení těsnosti oděvu apod.), c) změna barvy materiálu ochranného oděvu, bobtnání případně odlupování vnější vrstvy ochranného oděvu apod., d) snížení průhlednosti zorníku ochranného oděvu nebo masky, e) nenadálá změna situace na místě zásahu, f) pokyn velitele zásahu (velitel nástupního prostoru) pro okamžité opuštění nebezpečné zóny. 12) Po ukončení činnosti v nebezpečné zóně hasiči postupují po stanovené výstupní trase k místu dekontaminace. Po ukončení činnosti se musí hasiči a veškeré použité prostředky podrobit dekontaminaci. BŘ – ML č. 3/NL str. 2

13) Při dostatku sil a prostředků může být zřízena podávací skupina. Úkolem je zajistit podávání potřebných věcných prostředků z hranice nebezpečné zóny do místa nasazení pracovní skupiny. Podávací skupina může mít o jeden stupeň nižší ochranu těla než skupina pracující v nebezpečné zóně, pokud evidentně nepřichází do přímého kontaktu s nebezpečnou látkou, vždy však s ochranou dýchacích cest. 14) Nasazení vozidel a jiné techniky do nebezpečné zóny je možné po zvážení všech vyplývající nebezpečí (výbuch, dekontaminace apod.). III. Očekávané zvláštnosti 15) Při činnosti hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) některé nebezpečné látky mohou způsobovat kluzké povrchy, b) snížení průhlednosti zorníků ochranného oděvu nebo masky, c) omezená pohyblivost a orientace při činnosti v ochranných oděvech, d) snížená citlivost při práci v ochranných rukavicích, e) zvýšená fyzická a tepelná zátěž, f) nebezpečí porušení těsnosti ochranného oděvu (protržení, propíchnutí) při činnosti v místě nasazení, g) chybějící technické prostředky pro zajištění uzavření nebezpečné zóny, h) možnost vstupu nepovolaných osob do nebezpečné zóny, i) změna meteorologických podmínek, j) nebezpečí náhlé změny podmínek v důsledku reakce přítomných nebezpečných látek, k) odříznutí ústupových cest v důsledku vzniku a rychlého šíření požáru, l) zjištění chybějícího prostředku v průběhu činnosti, který je potřebný pro splnění úkolu, m) omezená možnost nebo ztráta komunikace, n) omezené možnosti použití věcných prostředků (ucpávky, náhradní obaly) z důvodu vlastností nebezpečné látky (chemické reakce, křehnutí, podchlazení apod.), o) nevhodné věcné prostředky pro zásah vzhledem k chemickým vlastnostem nebezpečné látky.



Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

4

Název: Metodický list číslo

Jištění hasičů při činnosti v nebezpečné zóně

Vydáno dne: 22. prosince 2004

L Stran: 2

I. Charakteristika 1) Úkolem jistící skupiny je poskytnutí neodkladné pomoci hasičům nasazeným v nebezpečné zóně při jejich ohrožení zejména: a) záchranou hasičů (vyvedením, vynešením mimo nebezpečnou zónu), b) snížením ohrožení, např. uhašením nenadálého požáru, c) varováním smluveným signálem. 2) Ohrožení hasičů může nastat: a) náhlou indispozicí hasiče, b) selháním ochranného prostředku, c) náhlou změnou situace na místě zásahu (vznik požáru, výbuchu, výronu plynu apod.). II. Úkoly a postup činnosti 3) Velitel zásahu pro jištění vyčleňuje potřebný počet hasičů v závislosti na počtu hasičů nasazených v nebezpečné zóně následovně: Minimální potřebný počet hasičů na jištění hasičů v nebezpečné zóně Počet hasičů v nebezpečné zóně

Počet hasičů pro jištění

2 hasiči

2*) hasiči

3 hasiči

1 hasič

více jak 3 hasiči

hasiči se jistí vzájemně

extrémně nebezpečné činnosti

poměr jistících a jištěných je 1:1

Pozn.:

*)

V případě záchrany osoby z nebezpečné zóny a nebezpečí z prodlení, může na dobu nezbytně nutnou provádět jištění 1 hasič jako nouzové opatření.

4) Jistící skupinu může také tvořit i skupina hasičů připravených pro střídání na nasazení v nebezpečné zóně. 5) Stanoviště jistící skupiny je na hranici nebezpečné zóny, zpravidla v nástupním prostoru. Pokud to situace umožňuje (návětrná strana), musí být na takovém místě, které umožňuje pozorovat činnost hasičů v nebezpečné zóně. Vzdálenost by měla být co nejkratší s přehlednou přístupovou cestou. 6) Jistící skupina musí mít stejnou nebo maximálně o jeden stupeň nižší ochranu těla než hasiči v nebezpečné zóně, minimálně však ochranu dýchacích cest. Ochranné prostředky mají hasiči nasazeny takovým způsobem, aby při vydání pokynu k záchranné akci byli schopni neprodleně vstoupit do nebezpečné zóny.


7) Při nebezpečí vzniku požáru musí být jistící skupina připravena hasit nenadálý požár. Rozsah požárního zajištění musí odpovídat podmínkám na místě zásahu. Pokud není identifikovaná přítomná nebezpečná látka, provádí se jištění proti nenadálému požáru za pomoci tzv. trojnásobné požární ochrany třemi druhy hasiva – voda, pěna, prášek. Při dostatku sil a prostředků je vhodné vyčlenit zvlášť síly a prostředky pro požární zajištění místa zásahu. 8) Jistící skupina zasahuje: a) v případě žádosti o pomoc ze strany nasazených hasičů (signál pro případ ohrožení), b) při zjevném ohrožení, kdy v důsledku nenadálé změny situace nejsou hasiči v nebezpečné zóně schopni žádat o pomoc (výbuch, vznik požáru apod.), c) na pokyn velitel zásahu nebo velitele jistící skupiny. 9) Při jištění je třeba: a) zajišťovat nepřetržité jištění v rozsahu a na místě určeném velitelem zásahu, b) organizovat jištění tak, aby bylo dostatečné a v případě potřeby mohla jistící skupina neprodleně zasáhnout, c) dle pokynů nadřízeného velitele zajišťovat požární zajištění tak, aby v případě vzniku požáru byl zajištěn rychlý a efektivní požární zásah, d) udržovat pohotovost ochranných prostředků a věcných prostředků jistící skupiny, e) informovat hasiče provádějící jištění o způsobu komunikace v případě ohrožení hasičů v nebezpečné zóně, f) informovat nadřízeného velitele o skutečnostech, které znamenají ohrožení plnění úkolů jistící skupiny. III. Očekávané zvláštnosti 10) Při jištění hasičů v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků pro zajištění jistící skupiny, b) přerušení kontaktu s nasazenými hasiči z důvodu i) velká vzdálenost nasazených hasičů od místa jistící skupiny, ii) nepřehledného místa zásahu, iii) omezené slyšitelnosti zvukového signálu v důsledku hluku v místě zásahu, c) záměna varovného signálu, d) v případě provádění záchranné akce neúplné informace o situaci v nebezpečné zóně.




Pravidla komunikace a signály při činnosti hasičů v nebezpečné zóně

5 L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2 I. Charakteristika 1) Komunikace spočívá v předávání informací majících vliv na provedení činnosti v nebezpečné zóně a zajištění bezpečnosti nasazených hasičů. 2) Komunikace se vede: a) mezi nasazenými hasiči a velitelem zásahu nebo velitelem nástupního prostoru, b) vzájemně ve skupině při činnosti v nebezpečné zóně. 3) Komunikace spočívá v předávání a) vizuálních signálů (za pomoci paží nebo světla), b) mluveným slovem za pomoci spojových prostředků, c) jinými prostředky např. lanem, píšťalkou, spojkou. II. Úkoly a postup činnosti 4) Volba způsobu komunikace závisí na podmínkách na místě zásahu a vybavení jednotky. Pokud je nebezpečná zóna přehledná pro vzájemnou komunikaci, je postačující vizuální signalizace nebo jednosměrné radiové spojení. Při provádění složitých činností nebo v případě, kdy není vizuální kontakt mezi nasazenými hasiči a hasiči po obvodu nebezpečné zóny, je výhodné pro zajištění bezpečnosti obousměrné radiové spojení. 5) Před vstupem do nebezpečné zóny musí být hasiči při bezpečnostním pohovoru seznámeni s pravidly komunikace. Je vhodné, aby byli hasiči při vstupu do nebezpečné zóny označeni čísly, které se na jejich ochranných oděvech snadno rozpoznají, aby nedošlo ke nepřesnostem při pokynech vydávaných z nástupního prostoru (současné nasazení více hasičů). 6) Signály mohou být určeny: a) veliteli zásahu a jistící skupině – signál pro případ bezprostředního ohrožení. Jedná se vždy o žádost o pomoc ze strany hasičů v nebezpečné zóně. Hasič provede rozpažení paží a opakovaně provádí oběma pažemi půlkruh nad hlavou za současného křížení paží (obr. 1). Slovní signál zní třikrát opakovaným slovem „pomoc“. Na tyto signály zasahuje jistící skupina, b) veliteli zásahu a veliteli hasičů nasazených v nebezpečné zóně – signál, kterým hasič upozorňuje na určitý problém, který se vyskytl v průběhu činnosti a musí neprodleně opustit nebezpečnou zónu (náhlá indispozice, zjištění poškození oděvu, špatná funkce dýchacího přístroje apod.). Hasič vzpaží jednu paži a současně opouští nebezpečnou zónu (obr. 2). Po příchodu do dekontaminačního prostoru musí být hasiči poskytnuta nezbytná pomoc, c) hasičům v nebezpečné zóně pro opuštění nebezpečné zóny – signály určené pro opuštění nebezpečné zóny v případě uplynutí plánované doby nasazení hasičů v nebezpečné zóně nebo při zjištění takových skutečností, pro které je nutné hasiče


odvolat. Hasič dává signál opakovaným překřížením obou paží v úrovni pasu (obr. 3). Na tyto signály hasiči ukončí činnost v nebezpečné zóně a přesunou se do dekontaminačního prostoru, d) hasičům v nebezpečné zóně v případě nebezpečí – hasič nataženou paží provádí opakovaně kruh před čelem. Slovní signál zní „Nebezpečí všichni zpět“ dle Cvičebního řádu jednotek požární ochrany. Na tento signál hasiči v nebezpečné zóně okamžitě ukončí činnost a urychleně se přesunou do dekontaminačního prostoru, e) pro koordinaci činnosti v nebezpečné zóně – tyto signály jsou určeny na místě zásahu a vyplývají z činnosti hasičů v nebezpečné zóně. Může se jednat o signál, který znamená splnění či nesplnění zadaného úkolu.

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 3

7) Při provádění signálů je třeba: a) při signalizaci pohybem paže se musí hasič přesvědčit zda je sledován příjemcem signálu. Příjemce signálu musí potvrdit že signálu rozuměl, a to opakováním signálu. Při snížené viditelnosti musí být provedeny vizuální signály za pomoci vhodné svítilny (například v nevýbušném provedení), b) v případech, kdy je omezená slyšitelnost v důsledku nadměrného hluku v místě vykonávané činnosti, musí být k dispozici takový způsob signalizace, aby bylo možné vyrozumět hasiče pro opuštění prostoru (přenosná houkačka, píšťala apod.). III. Očekávané zvláštnosti 8) Při komunikaci hasičů při činnosti v nebezpečné zóně je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatečné vybavení jednotky pro zajištění obousměrného radiového spojení, b) možnost záměny signálů.



Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu Název:

6 Metodický list číslo

Dekontaminační prostor

L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2 I. Charakteristika 1) Dekontaminační prostor se zřizuje pro dekontaminaci zasahujících hasičů a prostředků po návratu z nebezpečné zóny. Je umístěn na návětrné straně ve vnější zóně a vždy bezprostředně sousedí s nebezpečnou zónou. 2) Snížení kontaminace způsobené nebezpečnou látkou na bezpečnou úroveň spočívá v: a) organizaci dekontaminačního prostoru, b) postupu provádění dekontaminace, c) správném odložení prostředků, d) izolaci kontaminovaných prostředků v neprodyšných obalech. 3) V dekontaminačním prostoru se provádí následující činnosti: a) dekontaminace zasahujících hasičů a prostředků, b) odkládání ochranných prostředků po provedené dekontaminaci, c) odkládání kontaminovaných prostředků a jejich izolace v neprodyšných obalech. 4) Dekontaminační pracoviště je rozděleno na místa pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení. II. Úkoly a postup činnosti 5) Dekontaminace musí být zajištěna nejpozději před vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny (alespoň zjednodušená dekontaminace). 6) Rozsah, postup a způsob provádění dekontaminace musí odpovídat situaci a podmínkám na místě zásahu - viz dekontaminace zasahujících hasičů, dekontaminace biologických látek a dekontaminace radioaktivních látek. 7) Velitel zásahu pro zajištění činnosti v dekontaminačním prostoru vyčleňuje potřebný počet hasičů. 8) Při zajišťování činností v dekontaminačním prostoru je třeba: a) organizovat provádění dekontaminace tak, aby nedošlo k zavlečené kontaminaci sil a prostředků, b) používat ochranné prostředky odpovídající charakteru nebezpečí a prováděné činnosti v dekontaminačním prostoru, c) pokud je nebezpečnou látkou biologická látka nebo bojová chemická látka nebo přítomná látka nebyla identifikována, musí mít hasiči přímo provádějící dekontaminaci na dekontaminačním pracovišti stejný stupeň ochrany jako hasiči nasazení v nebezpečné zóně,


d) pokud byla nebezpečnou látkou radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, zajistit po provedení dekontaminace kontrolní měření účinnosti provedené dekontaminace, e) dodržovat stanovené postupy aplikace detergentu a dodržovat doby jejich působení, f) kontaminované prostředky a prostředky, které nelze dekontaminovat, ukládat do neprodyšných uzavíratelných obalů (izolovat), g) dodržovat potřebnou dobu na dekontaminaci a dekontaminačních postupů, h) dodržovat zásady při odkládání ochranných prostředků, i) organizovat střídání hasičů provádějících dekontaminaci tak, aby byla zajištěna plynulá obsluha dekontaminačního prostoru, j) po ukončení činnosti zajistit bezpečnou likvidaci dekontaminačního prostoru. III. Očekávané zvláštnosti 9) Při činnosti hasičů v dekontaminačním prostoru je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek sil a prostředků a nutnost přijetí zjednodušených dekontaminačních postupů, b) nedostatek informací nezbytných pro určení způsobu dekontaminace a následnou likvidaci kontaminovaných prostředků, c) okamžitá nedostupnost vhodných dekontaminačních činidel a prostředků, d) nebezpečí kontaminace při odkládání ochranných prostředků, e) velké množství kontaminovaných prostředků, f) možnost ucpání trysek nečistotami při použití dekontaminačních sprch a zařízení, g) namrzání vody na ochranných protichemických oděvech a věcných prostředcích za mrazu, zamrznutí vody v dekontaminačním zařízení, h) velké množství odpadní vody a způsob její následné likvidace, i) nepříznivý dopad na dekontaminované prostředky a životní prostředí v důsledku oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí, j) omezení doby potřebné pro činnost na dekontaminačním pracovišti v důsledku zbytkové zásoby vzduchu v izolačním dýchacím přístroji hasiče.




7

Název: Dekontaminace zasahujících hasičů

Metodický list číslo

L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 4 I. Charakteristika 1) Dekontaminace je soubor metod, postupů, organizačního zabezpečení a prostředků k účinnému odstranění nebezpečné látky (dále jen „kontaminant“). Vzhledem k tomu, že úplné odstranění kontaminantu není možné (zůstává tzv. zbytková kontaminace), rozumí se dekontaminací snížení škodlivého účinku kontaminantu na takovou bezpečnou úroveň, která neohrožuje zdraví a život osob a zvířat, a jeho likvidace. 2) Cílem dekontaminace je snížení zdravotních následků a nenávratných ztrát a zkrácení doby nutné pro používání ochranných prostředků v místě zásahu. 3) Dekontaminace se dělí podle druhu odstraňovaných látek na: a) detoxikaci u látek chemických, b) dezaktivaci u radioaktivních látek, c) dezinfekci u biologických látek, d) ostatní způsoby např. ředění, neutralizace. 4) Metody dekontaminace se rozdělují na: a) mechanické - odsávání, smývání, otírání, b) fyzikální - odpařování, sorpce, ředění, c) chemické - reakce kontaminantů s vhodným činidlem (dále jen „detergent“), při níž dochází buď k úplnému rozložení látky nebo přeměně na podstatně méně toxické produkty, případně přeměně na sloučeninu nebo formu sloučeniny, jejíž odstranění je snadnější, případně usmrcení mikroorganismů, d) kombinace výše uvedených metod. 5) Podle provedení je dekontaminace suchá nebo mokrá. Suché způsoby jsou zejména mechanické, např. odsávání, otírání za sucha. K mokrým způsobům patří používání roztoků, pěn, vodní páry, otírání, postřik. Jednotky provádějí dekontaminaci převážně mokrým způsobem. 6) Základními detergenty pro mokrou dekontaminaci jsou: a) přebytek vody - zpravidla na průmyslové škodliviny, b) Persteril 36 % - použití na B-agens, c) prostředek pro snížení povrchového napětí vody - pěnidlo, saponát (např. „Jar“) - použití na radioaktivní látky, d) chlornan sodný - použití na bojové chemické látky. 7) K výhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) dostatečná spolehlivost a účinnost, b) snadné jímání odpadních produktů dekontaminace, pokud je nutno je zachytávat. 8) K nevýhodám mokrého způsobu dekontaminace patří: a) velké množství odpadních vod, a jejich následná možná likvidace,


b) nepříznivý dopad na dekontaminovanou techniku a životní prostředí vlivem oxidačních a chloračních vlastností některých dekontaminačních směsí, c) omezená doba použitelnosti dekontaminačních směsí - omezující povětrnostní podmínky (např. nízké teploty), d) nezbytná doba aktivního působení dekontaminační směsi. 9) Dekontaminace se provádí u: a) zasahujících hasičů, b) osob zasažených nebezpečnou látkou, c) věcných prostředků a techniky, d) povrchů objektů a terénu, e) zvířat. II. Úkoly a postup činnosti 10) Dekontaminační prostor se zřizuje na návětrné straně hranice nebezpečné a vnější zóny s výjimkou událostí s radiačním rizikem, kdy se zřizuje na hranici bezpečnostní a vnější zóny. 11) Podle kontaminantu a dekontaminovaného povrchu se stanoví: a) způsob dekontaminace, b) detergent 1 a jeho předpokládané množství, c) způsob aplikace detergentu, d) odhad množství případného kapalného odpadu po dekontaminaci. 12) Dekontaminace pro zasahují hasiče musí být zabezpečena nejpozději se vstupem prvních hasičů do nebezpečné zóny. 13) Vybavení pracovišť pro provádění dekontaminace: a) zjednodušená dekontaminace je prováděna běžnými věcnými prostředky ve vybavení družstva a CAS, b) základní dekontaminace je prováděna speciálními prostředky určenými k provádění dekontaminace (např. dekontaminační sprcha, záchytná vana) s obsluhou. Obsluha musí být v části svlékání ochranného oděvu a může být i v části nánosu dekontaminačního činidla. 14) Na dekontaminačním pracovišti se vytváří místo pro: a) odkládání kontaminovaných věcných prostředků, b) nanášení dekontaminačního prostředku a jeho oplachování, c) měření účinnosti dekontaminace, d) odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení. 15) Běžné prostředky umožňující zřízení dekontaminačního pracoviště pro zjednodušenou dekontaminaci: a) pevná fólie o rozměrech minimálně 4x4 m a hadice B a rozdělovač pro vytvoření záchytné vany (je-li nutno zachycovat kontaminovaný detergent), b) prostředek pro nanášení dekontaminačního činidla (kbelík, smeták, kartáč, postřikovač apod.), c) hadice C s proudnicí s roztříštěným proudem pro oplachování, d) neprodyšné obaly na kontaminovaný odpad a na použité věcné prostředky. 1

Pro stanovení detergentů lze např. využít programové vybavení Havárie verze 1.23 a vyšší a produkt MedisAlarm verze 103 H a vyšší.


16) Pokud s nánosem dekontaminačního činidla pomáhá obsluha dekontaminačního stanoviště, musí být stupeň její ochrany do identifikace nebezpečných vlastností kontaminantu stejný jako je stupeň ochrany dekontaminovaných hasičů. 17) Obsluha místa pro odkládání osobních ochranných prostředků může být vybavena protichemickým oděvem s nižší ochranným stupněm, např. TYVEC Pro, s návleky na boty, gumovými rukavicemi a dýchacím přístrojem (u radioaktivních látek postačuje respirátor, případně ochranná rouška). 18) Dekontaminace se provádí postupně odshora dolů a zleva doprava. Zvýšenou pozornost při dekontaminaci ochranných oděvů věnovat materiálovým spojům oděvu, zorníku, zipům, místům upevnění rukavic (pokud jsou oddělitelné) a podrážkám bot. 19) Po ukončení dekontaminace zasahujících je nutné provést likvidaci dekontaminačního pracoviště tak, že se věcné prostředky sloužící pro dekontaminaci dekontaminují nejdříve z vnější a následně z vnitřní strany. Prostředky, které nelze na místě dekontaminovat, se ukládají do neprodyšných, uzavíratelných obalů a následně se dekontaminují např. mimo místo zásahu, přičemž se posoudí jejich opětovné použití po dekontaminaci. 20) Byla-li kontaminantem biologická látka, radioaktivní látka nebo bojová chemická látka, musí být úroveň ochrany likvidační skupiny dekontaminačního stanoviště na stejné úrovni jako pro hasiče v nebezpečné zóně. 21) O jímání odpadních produktů dekontaminace rozhodne velitel zásahu na základě situace a podmínek na místě zásahu. Přitom využívá informace z databází informačních programů vedených na operačních a informačních střediscích. S ohledem na vlastnosti některých látek, rozsahu kontaminace a situace na místě zásahu může být často jímání kapalného odpadu bezpředmětné. Činnost na dekontaminačním pracovišti v dekontaminačním prostoru 22) Místo pro odkládání věcných prostředků a) zde se odkládají věcné prostředky, které byly používány v nebezpečné zóně. Tyto prostředky mohou využívat další skupiny, které provádí činnost v nebezpečné (bezpečnostní) zóně, b) po ukončení zásahu jsou tyto věcné prostředky likvidační skupinou dekontaminovány. V případě měřících přístrojů je třeba zvážit, zda bude provedena dekontaminace otíráním na místě nebo budou přístroje uloženy do neprodyšných obalů, které budou dekontaminovány a přístroje v obalech budou dekontaminovány následně ve specializovaném pracovišti nebo likvidovány. 23) Místo pro nános dekontaminačního činidla a) nejprve se odstraní hrubé nečistoty, např. vyčistí se podrážky bot od bláta, b) postřikovačem nebo smetákem se nanese detergent. Zvýšenou pozornost při nanášení detergentu věnovat: i) rukavicím a podrážkám bot, ii) zorníku ochranného oděvu, iii) prostoru přetlakových ventilů oděvu, iv) místům všech švů a záhybů na oděvu, v) místům pod pažemi a v rozkroku, vi) zádové části pod dýchacím přístrojem u protichemických oděvů s dýchacím přístrojem vně, vii) prostoru přehrnutí v lýtkové části u protichemických oděvů, u kterých obuv s oděvem netvoří celek. BŘ – ML č. 7/NL str. 3

24) Místo oplachu detergentu - oplach vodou se provádí nejméně 30 s, sprchovaný se pod sprchou otáčí tak, aby proud vody z trysek omyl celý oděv (zejména hlavovou část, pod pažemi, v rozkroku, podrážky bot), 25) Kontrolní místo pro měření účinnosti dekontaminace a) provádí se jen u bojových chemických látek a u radioaktivních látek na výstupu ze sprchy, b) při kontrole se obsluha zaměří zejména na místa, z kterých se kontaminant při dekontaminaci odstraňuje obtížněji. 26) Místo pro odkládání osobních ochranných prostředků a) je vhodné, aby bylo vybaveno lavicí pro usnadnění svlékání protichemického oděvu, b) na zemi se pokládá fólie, c) při svlékání pomáhá obsluha pracoviště, která se dotýká pouze vnitřní strany protichemického oděvu. Oděv včetně vnitřních rukavic se ukládá do neprodyšného pytle pro provedení případné následné oboustranné dekontaminace, d) obsluha pracoviště musí být vybavena alespoň jednorázovým ochranným protichemickým oděvem (např. TYVEC Pro), ochrannými gumovými rukavicemi a ochranou dýchacích cest (např. respirátorem), e) protichemický oděv, rukavice i respirátor obsluhy se ukládají do neprodyšných obalů, rukavice se odkládají jako poslední, f) pokud není dýchací přístroj kontaminován (byl chráněn ochranným protichemickým přetlakovým oděvem), odkládá se na čistou podložku. 27) Místo pro opětovné vystrojení a) v tomto místě se hasiči opětovně vystrojí, b) pokud místo vstupu do nebezpečné zóny není ve stejném místě jako místo výstupu, musí být zajištěna přeprava výstrojních součástek na místo opětovného vystrojení. 28) Doba činnosti na dekontaminačním pracovišti - na dekontaminaci musí mít zasahující hasič dostatek vzduchu v tlakové láhvi dýchacího přístroje; tato doba může činit: a) 5 až 10 minut, pokud bude obsluha v části nanášení dekontaminačního činidla, b) 9 až 12 minut, pokud nanášení dekontaminačního činidla budou provádět hasiči vzájemně. III. Očekávané zvláštnosti 29) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) velká spotřeba dýchacích přístrojů a ochranných protichemických oděvů, omezení doby pobytu v nebezpečné (bezpečnostní) zóně, b) při dekontaminaci vzniká množství kontaminovaného odpadu (oděvy, odpadní vody apod). c) při nedostatečně stanovené velikosti nebezpečné zóny hrozí kontaminace dekontaminačního pracoviště, d) změna meteorologických podmínek, e) riziko kontaminace se zvyšuje nesprávným používáním ochranných prostředků, f) riziko následné kontaminace při nesprávně prováděné dekontaminaci a nesprávném způsobu svlékání ochranných prostředků hasiče, g) je třeba mít náhradní oblečení pro dekontaminaci zasažených osob; je vhodné z důvodu rychlé potřeby při provádění dekontaminace mít trvale uloženo na stanicích, h) nebezpečí ucpání trysek pro nanášení detergentu; do vodního řadu pro dekontaminační sprchy vkládat vždy filtr pro zachytávání nečistot, i) problémy s likvidací zásob detergentů s prošlou deklarovanou životností. BŘ – ML č. 7/NL str. 4




8

Dekontaminace biologických látek


L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 3 I. Charakteristika 1) Choroboplodné biologické látky nazývané B-agens jsou živé mikroorganismy nebo toxiny, získané ze živých organismů k vyvolání onemocnění nebo úmrtí osob, zvířat nebo rostlin. 2) Mezi B-agens patří zejména: a) baktérie - jednobuněčný patogenní mikroorganismus účastnící se přeměny látek v přírodě, způsobující onemocnění rostlin, zvířat a lidí, b) rickettsie - mikroorganismus na rozhraní mezi viry a bakteriemi, parazitující v hostitelských buňkách živočichů i člověka, vyvolávající onemocnění, c) chlamydie - nepohyblivé mikroorganismy tvořící přechod mezi viry a rickettsiemi, tzv. velké viry, d) viry - nejmenší a nejjednodušší známá biologická jednotka odkázaná na parazitický způsob života v buňkách baktérií, rostlin, zvířat a lidí, množící se v napadené buňce a schopná vyvolávat chorobné stavy, e) mikroskopické houby. 3) K vlastnostem B-agens zejména patří: a) vysoká virulence (šíření), b) nízká infekční dávka, c) těžká nebo smrtelná onemocnění, projevující se jako běžná onemocnění, d) častější přenos vzduchem nebo potravinami než přímým kontaktem mezi lidmi. 4) Pro teroristické zneužití jsou B-agens produkována ve formě: a) prášku, a jeho rozptýlením, b) kapaliny, vytvořením aerosolového mraku, c) infikovaných zvířat, d) kontaminací potravinových řetězců. 5) Kontaminované prostředí bez provedené dekontaminace může prokazatelně působit infekčně i po více jak 80 letech. II. Úkoly a postup činnosti 6) Při podezření na B-agens se postupuje podle obecných pravidel zásahu na nebezpečnou látku a obecných zásad dekontaminace zasahujících hasičů. Nebezpečnou zónu se doporučuje vytvořit o poloměru min. 80 m. Pokud došlo ke kontaminaci ve venkovním prostoru, je vhodným opatřením skrápění vodou proti vznosu prachových částic tak, aby nedocházelo k odtékání z povrchu.


Dekontaminace hasičů v ochranném protichemickém přetlakovém oděvu 7) Na dekontaminačním stanovišti na hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém oděvu nanést dezinfekční roztok připravený z „Persterilu 36 %“ v koncentraci dle níže uvedené tabulky pomocí ručního postřikovače a nechat působit stanovenou expoziční dobu. 8) Provést oplach vodou v množství cca 10 l.m-2. Pokud aplikace dezinfekčního roztoku nebyla provedena postřikovačem, ale např. smetáčkem, postup s použitím „Persterilu 36 %“ v koncentraci dle níže uvedené tabulky a množství cca 1 l.m-2 ještě jednou opakovat dle bodu 7. 9) Stanoveným postupem odložit ochranný protichemický přetlakový oděv a dýchací přístroj. 10) Ochranný protichemický přetlakový oděv použitý proti B-agens již dále nedezinfikuje. 11) Veškerou odpadní (oplachovou) vodu zachytávat. Po ukončení oplachu vodou se provede dezinfekce této vody Persterilem 36 % a po 10 minutách se může vypustit do kanalizace. Dekontaminace osob 12) Na dekontaminačním pracovišti se oděv zásadně odkládá v ochranných rukavicích a ukládá se do dvou neprodyšných, samostatně uzavíratelných obalů (obal do obalu). Doklady a ceniny se ukládají zvlášť do dvou neprodyšných, samostatně uzavíratelných obalů. 13) Dezinfekci pokožky provádět otíráním nebo postřikem připraveným z roztoku dezinfekčního prostředku „Persteril 36 %“ v koncentracích dle tabulky (nesmí se aplikovat do očí). Při mechanickém nanášení roztoku používaný roztok po aplikaci na 10 osobách vyměnit za nový. 14) Mytí pokožky a vlasů provádět mýdlem s dezinfekčním účinkem, např. Mikano TR, s následným oplachem vlažnou vodou. Po osušení se oblékne náhradní oblečení. 15) Veškerá odpadní (oplachová) voda se zachytává. Po ukončení oplachu vodou se provede dezinfekce této vody Persterilem 36 % a po 10 minutách se může vypustit do kanalizace. 16) Aplikace dezinfekčního roztoku „Persteril 36 %“ Obchodní název dezinfekčního prostředku Persteril 36 %

Způsob aplikace pro oděvy dekontaminační sprcha ruční

Dezinfekce hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém oděvu 2 % 1 roztok, expozice 1 min 2 % roztok, expozice celkem 2 min

Dezinfekce pokožky osob 0,2 % roztok, expozice 1 min

17) Pro náhradní variantu řešení lze použít dezinfekční prostředek pod obchodním názvem „Persteril 15 %“. Aplikace dezinfekčního roztoku „Persteril 15 %“ 1

K dezinfekčnímu přípravku pod obchodním názvem „Persteril 36 %“ a „Persteril 15 %“ přistupovat jako ke 100 % roztoku, tedy 2 % roztok se získá z 98 l vody a 2 l Persterilu 36 %. Pro ředění používat destilovanou, případně pitnou vodu! Jako odměrka pro Persteril je vhodná nádobka s označením potřebného množství pro dekontaminaci 2 a 4 osob. Nádobka by měla být z polyetylénu (ne sklo a kov). Zředěné, nepoužité roztoky je možno skladovat v chladu nejdéle 7 dnů.


Obchodní název dezinfekčního prostředku Persteril 15 %

Způsob aplikace pro oděvy dekontaminační sprcha ruční

Dezinfekce hasiče v ochranném protichemickém přetlakovém oděvu 4 % roztok, expozice 1 min 4 % roztok, expozice celkem 2 min

Dezinfekce pokožky osob 0,4 % roztok, expozice 1 min

Dezinfekce povrchů a terénů 18) Na mokrý povrch či terén aplikovat práškové chlorové vápno – posypáním. 19) Na suchý povrch či terén aplikovat suspenzi 1 díl chlorového vápna a 2 díly vody (musí působit minimálně po dobu 30 minut), nebo roztok chlorového vápna 1:1 (musí působit minimálně po dobu 20 minut, eventuelně do zaschnutí), popřípadě Savo Prim 3 % roztok (musí působit minimálně po dobu 30 minut). 20) Persteril 36 % nebo Persteril 15 % je stanoven jako základní dezinfekční prostředek; v případě určení konkrétního B-agens vhodný dezinfekční prostředek podle jeho spektra účinnosti určí orgán ochrany veřejného zdraví. III. Očekávané zvláštnosti 21) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) při dekontaminaci ochranných protichemických přetlakových oděvů, u kterých jsou oddělitelné boty, je třeba se při nanášení dekontaminačního činidla vyzout a boty dekontaminovat zvlášť. Zvýšenou pozornost je potom třeba věnovat nohavicové manžetě kalhot z obou stran, b) v uzavřených prostorách lze očekávat vysoké koncentrace mikroorganismů, c) potvrzení přítomnosti konkrétní B-agens může prostřednictvím laboratorního vyšetření trvat až 3 dny, d) pokud dojde ke kontaminaci v objektu s ventilací, která je v provozu, je třeba uvažovat se zasaženou přímou stopou 15 až 20 m. Zde provádět dekontaminaci povrchu, e) při nesprávné (vyšší) koncentraci dezinfekčního prostředku může dojít i k poleptání pokožky a potížím při dýchání.




9

Dekontaminace radioaktivních látek


L

Vydáno dne: 22. prosince 2004 Stran: 2 I. Charakteristika 1) Dekontaminace radioaktivních látek (dále jen „RaL“) je soubor metod, postupů a prostředků ke snížení rizika ozáření osob, omezení šíření RaL přenosem, zejména přímým kontaktem kontaminovaných a nekontaminovaných ploch, ale i zabránění druhotné vnitřní kontaminace. 2) Ke kontaminaci RaL může dojít po havárii jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření s rozptýlením RaL, nikoliv ionizačním zářením. Podstatou dekontaminace je odstranění RaL z povrchů. II. Úkoly a postup činnosti Dekontaminace zasahujících hasičů 3) Při zásahu na RaL se postupuje podle obecných pravidel zásahu na nebezpečnou látku, za respektování nebezpečí ionizujícího záření a obecných zásad dekontaminace zasahujících hasičů. 4) Každý, kdo přichází z bezpečnostní zóny, musí projít dozimetrickou kontrolou na dekontaminačním pracovišti, které se zpravidla umisťuje na hranici vnější a bezpečnostní zóny. 5) Při použití protichemického oděvu se provádí dekontaminace suchým způsobem, např. otíráním. Následuje dozimetrická kontrola. V případě výsledku měření nad 10 Bq/cm2 se provede mokrý způsob dekontaminace s použitím detergentů a následný oplach. Opětovně se provede dozimetrické kontrola. Je-li opět nad 10 Bq/cm2, mokrý způsob dekontaminace se opakuje. Je-li negativní, ochranný oděv se svlékne. Pokud byla používána místo vzduchového dýchacího přístroje ochranná maska s filtrem nebo ochranná rouška, odkládá se až po sundání ochranného oděvu. Poslední (podle ochranného oděvu) se odkládají rukavice. Provede se dozimetrická kontrola spodního oděvu a obsluha detekčního přístroje rozhodne o opětovném vystrojení. Pokud jsou zjištěny hodnoty vyšší než 10 Bq/cm2 u spodního oděvu, musí se hasič zcela vysvléct a provést dezaktivaci celého povrchu těla. 6) Při použití jednorázového protichemického oděvu s respirátorem se provádí dekontaminace oděvu pouze suchým způsobem. V rukavicích se oděv a následně ochrana dýchacích cest odkládá do uzavíratelných nádob. 7) Pro dekontaminaci mokrým způsobem se používají látky v roztoku, které mají zejména smáčecí a stabilizační účinky nebo 0,5 % roztoky smáčedel ve vodě. 8) Odpadní voda po dekontaminaci se musí jímat do uzavřených nádrží. Po ukončení dekontaminace musí být zajištěna její likvidace.

BŘ - ML č. 9/NL str. 1

Dekontaminace osob 9) Při dekontaminaci osob se provádí odstraňování RaL z odkrytých částí těla otíráním, vypláchnutím úst, nosu a očí. Odloží se vnější část oděvu do označených uzavíratelných nádob a provede se dozimetrická kontrola osob na povrchovou kontaminaci. Pokud je překročena hodnota 10 Bq/cm2, provede se odložení veškerého ošacení do uzavíratelných nádob a následuje osprchování, omytí mýdlem a osušení na dekontaminačním pracovišti. Je-li výsledná hodnota povrchové kontaminace po následné dozimetrické kontrole nižší než 10 Bq/cm2, zasažená osoba se obleče do náhradního oblečení a postupuje na lékařskou prohlídku. 10) Odpadní voda po dekontaminaci se musí jímat do uzavřených nádrží. Po ukončení dekontaminace musí být zajištěna její likvidace. Dezaktivační směsi 11) Dezaktivační směsi obsahují 0,5 % smáčivé látky nebo saponátu. Připravují se rozpuštěním 0,5 kg látky v cca 9,5 l vody a nalitím vzniklé kaše nebo roztoku do 90 l vody. 12) Normy spotřeby dezaktivačních směsí a oplachovací vody jsou uvedeny v tabulce:

Dezaktivační směsí a oplachovací vody

Způsob použití

Povrch

postřik

technika, pevné povrchy, terén

Směsi s obsahem 0,5 % detergentu otírání utěrkou

Spotřeba dezaktivační směsi [l.m-2] -

ohřátý

Spotřeba vody pro oplach [l.m-2]

1,5 7

-

studený

technika, pevné povrchy, terén

0,5

3,0 7

III. Očekávané zvláštnosti 13) Při dekontaminaci je nutné počítat zejména s následujícími komplikacemi: a) v případě, že dojde ke kontaminaci ochranných oděvů, které nelze dekontaminovat, oděvy se likvidují, b) při vdechnutí nebo požití RaL (vnitřní kontaminace) rozhoduje o způsobu dekontaminace specializované pracoviště, c) pokud ani při opakované povrchové dekontaminaci nedojde k poklesu pod požadovanou bezpečnou hodnotu 10 Bq/cm2, je podezření na vnitřní kontaminaci.




10

Havárie ohrožující vody Ropné havárie

Metodický list číslo Vydáno dne: 22. prosince 2004

L Stran: 5

I. Charakteristika 1) „Za havárii ohrožující vody (dále jen „havárie“) se vždy považují případy závažného zhoršení nebo mimořádného ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, popřípadě radioaktivními zářiči a radioaktivními odpady, nebo dojde-li ke zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod v chráněných oblastech přirozené akumulace vod nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů 1. 2) Ten, kdo způsobil havárii (dále jen „původce havárie"), je povinen činit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie. Přitom se řídí havarijním plánem, popřípadě pokyny vodoprávního úřadu a České inspekce životního prostředí. 3) Kdo způsobí nebo zjistí havárii, je povinen ji neprodleně hlásit Hasičskému záchrannému sboru České republiky nebo jednotkám požární ochrany nebo Policii České republiky, případně správci povodí. 4) Hasičský záchranný sbor České republiky, Policie České republiky a správce povodí jsou povinni neprodleně informovat o jim nahlášené havárii příslušný vodoprávní úřad a Českou inspekci životního prostředí, která bude o havárii, k níž došlo v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, informovat též Ministerstvo zdravotnictví. 5) Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může závažným způsobem ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody na majetku, platí při zabraňování škodlivým následkům havárie přiměřeně ustanovení o ochraně před povodněmi. 6) Původce havárie je povinen na výzvu orgánů uvedených v odstavci 4 při provádění opatření při odstraňování příčin a následků havárie s těmito orgány spolupracovat. 7) Osoby, které se zúčastnily zneškodňování havárie, jsou povinny poskytnout České inspekci životního prostředí potřebné údaje, pokud si jejich poskytnutí vyžádá, a Hasičskému záchrannému sboru České republiky“ 2. 8) Ropná havárie je mimořádná událost, při níž došlo k úniku ropných produktů nebo jiných obdobných látek (dále jen „ropné látky“) v takovém množství, že je ohroženo životní prostředí, zejména pak jakost podzemních a povrchových vod. 9) Za ropné látky se považují uhlovodíky a jejich směsi, které jsou při normálním tlaku a teplotě + 40 oC tekuté. Patří mezi ně především benzín, benzen a jeho deriváty, nafta, petrolej, lehké a těžké oleje, mazut, surová ropa, případně další látky obdobného charakteru. 1 2

§ 40 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). § 41 odst. 1 až 6 zákona č. 254/2001 Sb.


10) K ropným haváriím dochází při zpracování, výrobě, skladování a manipulaci s ropnými látkami (stacionární zdroje rizik) a dále při přepravě ropných látek (mobilní zdroje rizik). K nejčastějším únikům ropných látek (PHM a provozní náplně vozidel) dochází v důsledku dopravních nehod motorových vozidel. II. Úkoly a postup činnosti Organizace řízení zásahu 11) Řízení prací při zneškodňování havárií přísluší vodoprávnímu úřadu 3. Pro zlepšení koordinace činností na místě zásahu může vytvořit pracovní skupinu složenou ze zástupců jednotlivých složek IZS. 12) Hasičský záchranný sbor České republiky a jednotky informují o havárii příslušný vodoprávní úřad a Českou inspekci životního prostředí prostřednictvím operačního a informačního střediska. 13) Činnost jednotek na místě havárie řídí velitel zásahu. Přitom spolupracuje s vodoprávním orgánem. Není-li zástupce tohoto orgánu dosud na místě události, velitel zásahu zajistí v odůvodněných případech jeho vyrozumění. 14) V závislosti na rozsahu ropné havárie se na likvidaci podílí řada subjektů, zejména původce havárie, záchranné, pohotovostní, odborné a jiné služby, dále orgány státní správy a samosprávy, fyzické a právnické osoby. Každý z těchto subjektů plní při likvidaci havárie úkoly, které spadají do jeho kompetence. 15) K odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií (dále jen „závadný stav“) uloží vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod (dále jen „původce“), povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu (dále jen „opatření k nápravě“), popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci. Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Pokud ten, komu byla uložena opatření, je neplní a hrozí nebezpečí z prodlení, zabezpečí opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce. Za původce závadného stavu se považuje ten, kdo závadný stav způsobil. Pokud k havárii došlo v důsledku zásahu Hasičského záchranného sboru České republiky nebo jednotek požární ochrany, nepovažují se za původce havárie, jestliže k zásahu použili přiměřených prostředků 4. Taktika zásahu 16) Úkolem jednotek při zásahu u ropné havárie je provádění činností směřujících k omezení rizik vyvolaných havárií a přerušení jejich příčin. Jednotka nemá povinnost likvidovat ropnou havárii v celém rozsahu. 17) Z hlediska taktiky má na zásah jednotek vliv charakter havárie, ke které patří: a) druh uniklé látky (ředitelná vodou, plovoucí na vodě, rozpustná ve vodě, toxické vlastnosti znečišťujících látek apod.), 3 4

§ 41 odst. 3 věta druhá zákona č. 254/2001 Sb. § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb.


b) zasažení povrchových vod (vodní nádrže, tekoucí vody) nebo zasažení podzemních vod průsakem z půdy. 18) Jednotky se na likvidaci havárie podílí zejména záchrannými pracemi, tzn. že v rámci svých možností a technického vybavení pomáhají při: a) utěsnění výtoků znečišťující závadné látky do vody nebo půdy nebo jímání unikajících závadných látek, b) zachycování nebo ohraničením látek, které plují na vodní hladině pomocí norných stěn a sorbentů, c) zřeďováním ve vodě rozpustných nebezpečných látek, které unikly do toků s velmi malými průtoky, d) podpora okysličení vody pomocí vodních proudů v případě stojatých vod a vzniku nepříznivé kyslíkové bilance ve vodě vlivem závadných látek doprovázeného úhynem vodních živočichů, e) ochranou okolí při likvidaci hořlavých nebo výbušných látek vypalováním na vodní hladině nebo, f) požární ochranou (asistencí) při nebezpečí náhlého vzplanutí při těžení zeminy nebo sběru sorbentů nasáklých hořlavými látkami pokud existuje nebezpečí z prodlení. Obecné taktické zásady pro činnost jednotek při havárii 19) Pokud není zřejmé o jakou závadnou látku se jedná dodržovat při příjezdu k místu havárie základní taktické zásady jako při havárii s nebezpečnou látkou. Jedná se zejména o: a) příjezd z návětrné strany, b) odstavení techniky v bezpečné vzdálenosti, c) vyloučení iniciačních zdrojů, d) uzavření místa nehody. 20) Při průzkumu je třeba zjistit kromě základních informací i další údaje: a) ohrožení životního prostředí případně osob, zvířat, majetku, b) aktuální rozsah havárie, případně to, jak se může situace dále vyvíjet a kam se rozšiřovat, c) meteorologické podmínky a jejich předpokládaný vývoj (teplota, směr a síla větru), d) identifikovat uniklou látku, e) v závislosti na druhu a množství uniklé látky vymezit zóny s charakteristickým nebezpečím, f) zdroj úniku ropné látky. 21) Podle nebezpečí na místě zásahu stanovit opatření k ochraně zdraví a životů nasazených jednotek, především: a) určení příslušných ochranných prostředků, b) zjištění nebezpečí výbuchu, c) postup z návětrné strany, d) zajištění místa nehody proti vzniku požáru. 22) Zhodnotit rozsah ohrožení osob, provést záchranu bezprostředně ohrožených osob a v případě ohrožení dalších osob přijmout okamžitá opatření na jejich vyrozumění a zajištění evakuace. 23) V závislosti na druhu havárie provést příslušná opatření ke snížení rizik a k omezení rozsahu havárie (viz odstavec 18).


Specifická opatření pro zásahy při úniku ropných látek do půdy a na pevném povrchu s možností znečištění podzemních nebo povrchových vod 24) Zamezit úniku ropných látek do níže položených prostor (např. kanalizace, šachty, sklepních prostory). 25) Při úniku lehce vznětlivých látek zajistit v případě potřeby snížení jejich odparu, například pokrytím střední pěnou. 26) Zajistit odvětrání nebo jiné zabezpečení prostor, v nichž by se mohla vytvořit nebezpečná koncentrace hořlavých par se vzduchem (např. aktivní ventilace, inertizace nebo vyplnění lehkou pěnou). 27) Při odstavení techniky a pohybu osob se z důvodu nebezpečí výbuchu vyhnout kanalizačním vpustím. 28) V závislosti na vlastnostech uniklé látky používat dle možností nářadí a technických prostředků v nevýbušném provedení. 29) V případě potřeby zajistit varování ohrožených osob, případně podniků před šířením uniklé látky. 30) Omezit rozsah havárie utěsněním místa úniku pomocí dřevěných nebo plastových klínů, speciálních tmelů, těsnících vaků a bandáží apod. 31) Ohraničit místo úniku použitím kanálových ucpávek, nepropustných folií, různých druhů sorbentů nebo jiných vhodných materiálů, které jsou na místě k dispozici. 32) Jímat a zachycovat unikající látku pomocí vhodných záchytných nádob, sorbentů nebo jiného vhodného materiálu, který je k dispozici. 33) Podle možnosti přečerpat látku z poškozeného obalu použitím speciálních čerpadel a příslušenství. Specifická opatření pro zásahy při úniku ropných látek do povrchových vod 34) Zamezit dalšímu šíření uniklé ropné látky zejména vhodným nasazením norných stěn. Kromě norných stěn lze použít i jiných dostupných prostředků – hrázkování, desky, balíky slámy apod. 35) Sbírat zachycené ropné látky z vodní hladiny v závislosti na vybavení jednotky PO a na rozsahu havárie. 36) Při těchto činnostech spolupracovat se správcem vodního toku, který je povinen provádět opatření k zachycení a odstranění závadných látek, které způsobily havárii. Řešení úniků provozních náplní a pohonných hmot z vozidel při dopravních nehodách (drobných úniků) 37) Ve většině případů se jedná o ropné havárie malého rozsahu, kdy v důsledku poškození vozidla dochází k úniku omezeného množství provozních náplní nebo pohonných hmot (dále jen „PHM“), které pak ohrožují životní prostředí. 38) Při úniku PHM, zejména benzínu vyloučit z blízkosti místa úniku iniciační zdroje (odpojení akumulátorů, uzavřít místo nehody, postupovat pokud možno z návětrné strany, připravit hasební zásah. 39) V případě potřeby pokrýt uniklou látku vrstvou pěny (omezení odparu). 40) Pokud možno omezit rozsah ropné havárie, například: BŘ - ML č. 10/NL str. 4

a) utěsněním místa úniku, b) ohraničením a sběrem uniklé látky například použitím vhodného sorbentu, c) jímáním unikající látky do náhradního obalu (nádoby). 41) Pokud hrozí následný únik látky, například v důsledku nutné manipulace s havarovaným vozidlem, je vhodné preventivně přečerpat pomocí vhodných technických prostředků obsah nádrže do náhradního obalu. 42) Vyrozumět příslušné orgány a právnické osoby: a) vodoprávní orgán a Českou inspekci životního prostředí - pokud uniklo větší množství ropných látek a došlo k závažnějšímu ohrožení životního prostředí, b) správce komunikace - pokud uniklá ropná látka způsobila závadu ve sjízdnosti komunikace. 43) Zajistit shromáždění použitého sorbentu a v závislosti na místních podmínkách jej předat k likvidaci. III. Očekávané zvláštnosti 44) Při nasazení technických prostředků dodržet bezpečnostní zásady z hlediska nebezpečí výbuchu nebo náhlého vzplanutí hořlavých par. 45) Při úniku ropných látek z potrubí a produktovodů zajistit odstavení poškozené části potrubí. U potrubních vedení velkých průměrů je nutné i po odstavení zařízení počítat s únikem velkého množství ropné látky v závislosti na obsahu poškozeného úseku potrubí. 46) Při úniku ropných látek z technologických zařízení vždy spolupracovat s provozovatelem (obsluhou) zařízení. 47) Při únicích závadných látek je třeba počítat se šířením jak po vodní hladině tak v kanalizacích a varovat odběratele vod, čistírny apod. 48) Odmašťovací kapaliny a emulgační přípravky se nesmí používat na likvidaci ropných látek. Rozpuštěním ropných látek se ropná havárie nevyřeší – rozpouštědla zvýší průnik do spodních vod a znemožní zachycení ropné látky na hladině. 49) Zbytkové znečištění zasaženou vodní florou nebo florou na březích vodních nádrží a toků. 50) Pohotovost vodoprávních orgánů může být různá a do jejich dostavení se na místo události musí záchranné práce (zásah) řídit velitel zásahu jednotek.




11

Název: Ropné havárie – norné stěny


L Stran: 3

I. Charakteristika 1) Při úniku ropných látek může dojít ke znečistění povrchových vod. Ropné látky většinou mají menší měrnou hmotnost a plavou na vodní hladině. Jedním z obvyklých prostředků k zachycení plovoucí ropné látky je norná stěna. 2) Při transportu ropné látky na vodní hladině se výrazně uplatňují dvě síly: vazkost vody a ropné látky a dynamické účinky překážky - norné stěny. Nutnou podmínkou pro zadržení vrstvy ropné látky je stabilita rozhraní mezi ropnou látkou a vodou. Při nestabilním rozhraní se tvoří emulze, která proniká pod nornou stěnu bez ohledu na hloubku ponoření norné stěny. 3) Ropné látky s vysokou měrnou hmotností blížící se měrné hmotnosti vody se obtížněji zachycují (možnost podplouvání norné stěny). 4) I běžná nafukovací norná stěna má lepší účinnost než pevná (dřevěná), svislá stěna. 5) Hloubka ponoření norné stěny nesmí být příliš velká. Maximální hloubka norné stěny (T) by měla být v rozmezí 0,1 až 0,33 hloubky vodního toku (H), aby se příliš nezvýšila rychlost vody pod nornou stěnou a nestrhávala se ropná látka pod stěnu. Ropná látka může podplouvat pod nornou stěnou strhávána víry, které se tvoří pak podél norné stěny. 6) Rychlost vodního toku se mění s šířkou koryta vodního toku. Optimální rychlost vodního toku je do 0,5 ms-1 u norných stěn instalovaných kolmo na vodní tok. Při šikmém umístění norné stěny na tok v úhlu 600 dochází k poklesu vzniku vírů a rychlost vodního toku může být až o 50 % vyšší (viz obrázek):

600

7) Pro zvětšení účinnosti zachycení ropné látky mohou být instalovány dvě stěny i více stěn za sebou. Vzdálenost mezi stěnami nesmí být menší než pětinásobek ponoru první z nich ve směru proudu vodního toku, aby ani pod druhou stěnou ropná látka nepodplavala. II. Úkoly a postup činnosti Průzkum 8) Výběr nástupního místa pro přípravu instalace norné stěny musí odpovídat druhu použité norné stěny a s ohledem na způsob její instalace na vodní hladinu a případný přístup člunu. Pro výběr místa instalace norné stěny se musí zhodnotit rychlost vodního proudu, hloubka a šířka vodního toku, kotvící místa, směr a síla větru, druh znečistění - ropné BŘ - ML č. 11/NL str. 1

látky a jejich množství, a zhodnotit i místo, kde se bude provádět následný sběr zachycené ropné látky z vodní hladiny. Instalovat nornou stěnu pod takovým úhlem, aby proud napomáhal soustředění ropné látky u břehu, ze kterého je prováděn její sběr. 9) Norné stěny nasazovat především na předem vytypovaných profilech, které mohou být také uvedeny v havarijní dokumentaci. Taktický postup 10) Na základě výsledku průzkumu se rozhodne o a) místu přípravy na instalaci norné stěny a případném místu spuštění člunu na vodní hladinu, b) druhu norných stěn, jejich počtu, vzdálenosti mezi nimi, sklonu vzhledem k ose proudnice a délce norných stěn, c) způsobu instalace norné stěny na vodní hladinu, d) způsobu přípravy norné stěny k její instalaci na vodní hladinu; příprava se provede podle zásad technického výcviku s konkrétním typem norné stěny, e) způsobu sběru a místu ropné látky z vodní hladiny a tedy i úhlu položení norné stěna vzhledem k příčnému profilu koryta. 11) Instalace norné stěny na vodní hladinu se provede následovně: a) dvoukomorová norná stěna – vtahuje se na hladinu vody z přípravného postavení v nevytvarovaném stavu (nenaplněná), a to pomocí člunu nebo přetažením norné stěny lanem na druhý břeh v závislosti na šířce, hloubce a rychlosti vodního toku; při šířce vodního toku do 20 m a rychlosti vodního toku do 0,3 ms-1 může být norná stěna přetažena na protější břeh kolmo nebo v menším úhlu k ose vodního proudu než při větších rychlostech a větší šířce vodního toku, b) norná stěna se vytahuje na vodní hladinu podél břehu, a to ve směru proudění vody nebo proti proudu a podle toho v jaké vzájemné poloze se budou nacházet kotvící místa; pro vtažení stěny přes vodní tok lze pak využít síly vodního proudu, je však nutné dobře odhadnout potřebnou délku norné stěny včetně určité rezervy na prohnutí a současné musí být jeden konec stěny ukotven a druhý uvázán na lano z druhého břehu, c) po vtažení norné stěny na hladinu se natlakuje horní komora a poté se za volný konec přetáhne na protější břeh, kde se zakotví. 12) Ropná látka, která se hromadí u norné stěny, postupuje podél ní (při sklonu norné stěny k ose proudnice) ke břehu, kde se navazuje na sorbent nebo se přímo sbírá z vodní hladiny. 13) Při kotvení norné stěny na příkrých svazích musí být hasiči jištěni lanem a mít plovací vesty. Doporučuje se používání bot umožňujících brodění. III. Očekávané zvláštnosti 14) I když je stabilní rozhraní mezi ropnou látkou a vodou, může být ropná látka vtažena víry pod nornou stěnu. 15) Instalací norné stěny kolmo k vodní hladině je ropná látka vytlačována od osy vodního proudu rovnoměrně k oběma břehům a tvoří se vodní víry, které vtahují ropnou látku pod vodní hladinu. 16) Na větších vodních hladinách je možnost vzniku větrných vln, které podmiňují hloubku ponoření norné stěny. BŘ - ML č. 11/NL str. 2

17) Při větrném počasí může dojít ke zvednutí nezatížené norné stěny (dvoukomorové norné stěny – foliové). 18) U dvoukomorových norných stěn foliových se mohou přetlakem vzduchu nebo přetlakem a vyšší teplotou spálených plynů z výfuku poškodit svary mezi komorami. 19) Při navlhčení upínacích pásů norné stěny na příruby může dojí k jejich uvolnění. 20) Riziková místa se nachází tam, kde se může norná stěna poškodit již při její přípravě k instalaci (ostré kameny, křoviny, stonky rákosu apod.). 21) U foliových dvoukomorových norných stěn může dojít k překroucení při pokládání na vodní hladinu a následně k obtížnému tvarování jednotlivých komor a jejich poškození. 22) Při nasazení norné stěny může dojít k jejímu poškození předměty plavajícími na vodní hladině (větvě); je vhodné při instalaci několika stěn za sebou volit alespoň druhou nornou stěnu z odolnějšího materiálu. 23) Při dlouhodobém nasazení norné stěny je třeba zajistit její pravidelnou kontrolu a odstraňování naplavenin. 24) Pokud je norná stěna instalována v plavební dráze, je nutné informovat přiměřeným způsoben subjekty vodní dopravy nebo správce vodního toku. 25) Skvrna ropných látek se může na vodní hladivě pohybovat směru větru i proti proudu toku.



Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu Název: Zásah při výskytu výbušných látek a výbušných předmětů před jejich iniciací


12 L Stran: 5

I. Charakteristika 1) Tento metodický list předpokládá zásah při výskytu výbušných látek nebo výbušných předmětů. Při zásahu je třeba vycházet z nebezpečí výbuchu výbušných látek a pyrotechnických směsí. Výbušnými předměty se rozumí zejména: a) nevybuchlá munice 1, b) prostředky trhací techniky, c) nástražné výbušné systémy (dále jen „NVS“). 2) Taktické postupy jsou uváděny pro zásah při výskytu NVS. Pokud není uvedeno jinak, platí též pro zásah při výskytu nevybuchlé munice, nevybuchlých prostředků trhací techniky a výbušných látek 2. 3) Výbušný systém (dále jen „VS“) se skládá z výbušniny a iniciačního zařízení. Dalšími součástmi může být obal, zdroj elektrické energie, součásti pro posílení fragmentačního účinku nebo tepelné radiace apod. NVS je takový VS, který je skryt nebo kamuflován jako předmět jiného typu, příp. je spojen s jiným předmětem, a je iniciován při pokusu o jeho odstranění resp. o manipulaci s ním, příp. při pokusu o manipulaci s předmětem, se kterým je spojený, nebo je iniciován na dálku, resp. časovacím zařízením. 4) K nálezům NVS dochází: a) v objektech zvláštního významu (politického, ekonomického, náboženského apod.), b) kde se shromažďuje větší počet osob, c) kudy vedou důležité dopravní cesty nebo trasy, d) na vedení pro přenos dat nebo elektrické energie a na produktovodech, e) kde probíhají kontroverzní činnosti, např. tržnice, srazy extrémistů apod., f) kde se provádějí činnosti, které mohou být předmětem projevů nesouhlasu nejrůznějších extrémistických skupin (interrupční kliniky, obchody s kožešinami apod.), g) jako další NVS na místě, kde již první NVS explodoval, h) na místech páchání trestné činnosti (vražda, vydírání, násilí proti skupině obyvatel apod.). II. Úkoly a postup činnosti 5) Jednotky se podílejí na zásahu při výskytu výbušných látek a výbušných předmětů na žádost Policie ČR (dále jen „PČR“). 1 2

Příloha zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. § 21 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.


6) Velitelem zásahu je příslušník PČR. Při zjištění výbušných látek nebo výbušných předmětů při zásahu jiného druhu je třeba zvážit i změnu ve funkci velitele zásahu ve prospěch PČR 3. 7) Pro zásah při výskytu výbušných látek a výbušných předmětů jednotky volí vyčkávací taktiku a soustřeďují se na analýzu zásahové situace a plánování zásahu pro případ výbuchu. Ve výše uvedeném smyslu poskytují veliteli zásahu odbornou podporu. Jednotky zůstávají v bezpečné vzdálenosti a vyvarují se provádění samostatných činností v zóně působení možných účinků výbuchu, pokud to není výslovný požadavek velitele zásahu 4 a pokud nejsou ohroženy lidské životy. V žádném případě se nepodílejí na vyhledávání nevybuchlé munice a NVS. 8) Pokud se prokáže přítomnost výbušných látek a výbušných předmětů v souvislosti se zásahem při mimořádné události jiného typu, např. při požáru, jednotky volí obrannou taktiku (např. požární obranu) z bezpečné vzdálenosti, s cílem zamezit šíření mimořádné události. Činnosti v zóně možného působení výbuchových účinků provádějí pouze v případě, kdy jsou ohroženy lidské životy 5. Příjezd sil a prostředků na místo zásahu 9) K zásahu při výskytu výbušných látek a výbušných předmětů se najíždí po větru, pokud možno do kopce a podle pokynů PČR. PČR určuje, kde a v jaké vzdálenosti se síly a prostředky jednotek soustředí 6. Pokud velitel jednotek není přesvědčen, že je zajištěna bezpečnost sil a prostředků, rozhodne o jejich přesunu na jiné místo v dohodě s velitelem zásahu. 10) Bezpečná vzdálenost se stanovuje na základě předpokládaného místa uložení nálože, vlastností prostředí, charakteru, geometrie prostoru a odhadnuté velikosti nálože. Na volném prostranství lze vycházet z následujících hodnot bezpečné vzdálenosti v závislosti na velikosti nálože: a) do 1 kg - 150 m, při dobrém krytí min. 50 m, b) 1kg - 5 kg - 150 m - 200 m, při dobrém krytí min. 100 m, c) 5kg - 10 kg - 200 m - 300 m, při dobrém krytí min. 150 m, d) 10 kg - 25 kg - 300 m - 450 m, při dobrém krytí min. 150 m, e) 25kg - 50 kg - 450 m - 600 m, při dobrém krytí min. 200 m, f) 50 kg - 500 kg - 600 m - 700 m, při dobrém krytí min. 300 m, g) 500 kg - 1000 kg - 700 m - 1000 m, při dobrém krytí min. 400 m - 600 m, h) nad 1000 kg - 10 000 kg - 1000 m - 2000 m, při dobrém krytí min. 600 - 1800 m, i) nad 10 000 kg - více jak 2000 m. 3

§ 19 zákona č. 239/2000 Sb. § 3 vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému. 4 Čl. 249 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001 ke kriminalistikotechnické činnosti Policie České republiky. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 53/2003, kterým se upravuje postup příslušníků Policie České republiky při oznámení o uložení nástražného výbušného systému a nálezu podezřelého předmětu a nástražného výbušného systému nebo výbuchu. Pyrotechnikem PČR je příslušník PČR zařazený do funkce pyrotechnika při Správě kraje Policie ČR nebo příslušník PČR zařazený do pyrotechnického odboru Policejního prezídia Policie ČR. 5 Např. vyhláška č. 328/2001 Sb., vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. 6 Je stanoveno místo soustředění sil a prostředků. PČR zřizuje dle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001 tzv. „vnější uzávěru“, která zhruba může odpovídat hranici nebezpečné zóny ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb. Vnější uzávěra je však zaměřena k zajištění místa činu a nikoli k organizaci místa zásahu, nelze ji tedy zaměňovat s bezpečnou vzdáleností.


11) Při výbuchu ve vnitřním prostoru se předpokládá působení výbuchu uvnitř celého prostoru a bezpečná vzdálenost se posuzuje od okenních a dveřních otvorů a od možných výfukových ploch. 12) Není-li na místě zásahu PČR, najíždí první vozidlo na předpokládanou hranici nebezpečné zóny. Ostatní vozidla dodržují odstup 50 – 200 m v závislosti na velikosti nálože a mají být odstavena tak, aby byla v budoucnu zajištěna průchodnost příjezdových cest. 13) Místo soustředění sil a prostředků se organizuje tak, že vozidla jsou otočena směrem od místa možného výbuchu, okna ve vozidle jsou otevřená, plně vystrojeni hasiči zůstávají ve vozidlech. Je třeba soustřeďovat síly a prostředky mimo úzké prostory, mimo zóny možného dopadu trosek, např. střepů, střešních tašek, v dostatečném odstupu od hran objektů a odrazných ploch. Místo soustředění sil a prostředků má být také v dostatečné vzdálenosti od objektů, které by mohly sloužit k uložení dalšího NVS, jako jsou poštovní schránky, nádoby na odpadky, stará nebo půjčená auta odstavená na zákazu zastavení a stání apod. 14) Na operační úrovni je třeba vyloučit možnou přítomnost další jednotky v oblasti působení výbuchových účinků u události jiného druhu. Operačnímu a informačnímu středisku je třeba předat informace o tom: a) kde k mimořádné události došlo, b) zda je na místě zásahu PČR, c) jaký je rozsah události, d) kudy lze k zásahu najíždět, e) kde je nástupní a týlový prostor k zásahu. Průzkum 15) Průzkum provádí příslušníci PČR. Cílem průzkumu PČR je zjistit následující skutečnosti: a) jaká je velikost nálože, b) jaká je povaha místa jejího uložení, c) zda se v místě možného působení výbuchových účinků nacházejí osoby a zda mohou být ohroženy, d) jaký je způsob neutralizace NVS, a jaká je její pravděpodobná úspěšnost, e) jaký je charakter opatření s neutralizací NVS spojených (odrušení prostoru, použití kapalného dusíku, trasa pyrotechnického robota, trasa pyrotechnického kontejneru apod.), f) přítomnost další nebezpečné látky v místě zásahu. 16) Jednotky provádějí průzkum zejména dotazováním velitele zásahu a vyhodnocením zásahových podkladů. Průzkum prostřednictvím průzkumných skupin jednotek provádějí pouze mimo nebezpečnou zónu a s ohledem na předpokládanou činnost jednotek po případném výbuchu. 17) Jednotka poskytuje veliteli zásahu odbornou podporu v otázkách: a) působení výbuchu na okolí zejména i) na osoby, které nelze z nějakého důvodu evakuovat, ii) na konstrukce a technické zařízení budov, iii) inženýrské sítě, iv) další objekty, BŘ - ML č. 12/NL str. 3

b) možnosti šíření mimořádné události i) možnost vzniku sekundárních výbuchů, ii) možnost vzniku a šíření požáru, iii) přítomnost nebezpečných látek na místě zásahu a možnost porušení těsnosti jejich obalů a jejich následný únik nebo rozptyl, iv) charakteristické působení uniklé nebo rozptýlené nebezpečné látky, c) průběžného informování obyvatelstva o situaci, příp. varování nebo dalších opatření pro ochranu obyvatelstva, d) opatření pro omezení rozsahu mimořádné událost a omezení jejího šíření. Úkoly jednotek na místě zásahu 18) Činnosti na místě zásahu jednotka neprovádí: a) zpravidla 20 minut před a 20 minut po ohlášené době výbuchu, b) v době, kdy pyrotechnik PČR provádí zneškodnění NVS, c) pokud nastanou další okolnosti ohrožující životy a zdraví hasičů 7. 19) Činnosti na místě zásahu jednotky provádí po soustředění potřebného množství sil a prostředků v úzké součinnosti s ostatními složkami IZS a na žádost velitele zásahu, zejména: a) poskytují technickou podporu ostatním složkám IZS, b) provádí průzkum ve vnější zóně, c) provádí záchranu a transport osob z nebezpečné zóny při nedostatku policejních sil a velkém rozsahu hrozící mimořádné události, d) provádí vyrozumění a evakuaci osob při nedostatku policejních sil a velkém rozsahu hrozící mimořádné události, e) provádí dekontaminaci osob 8, f) zajišťují evakuaci nebezpečných látek z nebezpečné zóny, g) provádí průzkum mimo nebezpečnou zónu s cílem nalézt možné další zdroje rizik, h) podílí se na i) zabezpečení inženýrských sítí, ii) opatřeních pro omezení šíření tlakové vlny, iii) opatřeních pro omezení šíření fragmentů, iv) opatřeních pro omezení šíření seismické vlny, v) provozu shromaždiště evakuovaných osob, vi) doprovodu pyrotechnického kontejneru. III. Očekávané zvláštnosti 20) Při nálezu výbušných látek a předmětů je nutno počítat s následujícími komplikacemi: a) absence příznaků výskytu výbušných látek nebo předmětů na místě zásahu, b) možná přítomnost dalšího NVS v nejbližším okolí složek IZS, konstruovaného tak, aby byl iniciován činnostmi prováděnými složkami IZS nebo na dálku, c) přítomnost dalších výbušných nebo jinak nebezpečných látek na místě výbuchu nebo nálezu amatérsky vyráběných výbušných látek. Tyto látky jsou vysoce rizikové svou nestabilitou, citlivostí, reaktivitou a toxicitou. Jejich tepelné nebo mechanické namáhání zvyšuje riziko nenadálého výbuchu, 7 8

Dle § 14 vyhlášky č. 247/2001 Sb. Osoby mohou být kontaminovány výbušnou látkou nebo další nebezpečnou látkou v místě zásahu.


d) výbuch mimo oznámenou dobu, e) nepředvídatelnost hydromechanických a mechanických jevů vyvolaných výbuchem a nepředvídatelnost chování objektů zatížených výbuchem, f) omezená schopnost přirozených a umělých štítů odolávat účinkům výbuchu, g) rozsáhlá oblast působení výbuchových účinků, h) riziko rozptylu nebezpečné látky přítomné v místě působení výbuchových účinků, i) možná iniciace NVS radiovými vlnami a stanovení zón vyloučeného radioprovozu v závislosti na výkonu zdroje v okolí libovolné výbušniny o výkonu do 5 W o poloměru min. 10 m, j) nevhodnost a neúčelnost nasazení hasebních látek, k) nedostatečná nebo chybějící spolupráce složek IZS, l) potřeba organizovat soustředění a pohyb sil a prostředků jednotek mimo stanoviště pyrotechnika, trasu pyrotechnického robota a pyrotechnického kontejneru, m) přítomnost kapalného dusíku v prostoru působení výbuchových účinků, n) odrušení radiových vln na místě zásahu a možné poškození elektroniky v požární technice a věcných prostředcích jednotek, o) neochota nebo neschopnost osob spolupracovat při evakuaci, p) velké nároky na síly a na koordinaci složek IZS, q) zájem sdělovacích prostředků.


Ministerstvo vnitra - ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky

Bojový řád jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu Název:

13 Zápalné lahve


L Stran: 2

I. Charakteristika 1) Zápalné lahve jsou používány při hromadném vystoupení osob, jako jsou demonstrace, sportovní utkání apod. Jsou používány proti zasahujícím pořádkovým silám nebo proti objektům protestu. Někdy jsou používány také při páchání kriminálních činů - obvykle pro zapálení bytů, kanceláří, nočních a erotických klubů apod. 2) Základní typy zápalných lahví: a) se zápalným knotem - obsahují hořlavinu a hořlavý knot připevněný k povrchu lahve, který po rozbití zapálí obsah. Do hořlaviny jsou přidávány příměsi, které mají za úkol způsobit zrosolovatění obsahu a zlepšené ulpívání na površích, nebo naopak příměsi pro zvýšení smáčivosti hořlaviny. Některé z příměsí jsou nebezpečné látky - louhy. b) samozápalné - láhev je opatřena obalem, který je napuštěn látkou, která reaguje s obsahem; po rozbití lahve dojde ke vznícení. Nebezpečné jsou tím, že za letu nehoří a obsahem dalších nebezpečných látek, např. kyselin. c) s pyrotechnickou roznětkou - k jejich vznícení, obvykle provázenému výbuchem, dochází se zpožděním. Jejich inicializace není závislá na jejich rozbití. Používají se jako nástražný systém pro útok na místo, kde nemusí dojít k rozbití lahve (např. interiér automobilu). Obvykle se jedná o plastové PET lahve. 3) Zápalné lahve obvykle neprorazí přední sklo vozidla, dojde k destrukci lahve a hoření na povrchu vozidla a zatékání hořlaviny do motorového prostoru. 4) Zápalné lahve obvykle prorazí boční a zadní sklo vozidla, pak nemusí dojít k destrukci lahve. II. Úkoly a postup činnosti 5) Je-li to možné, vyhnout se místům, kde hrozí nebezpečí, např. při jízdě k zásahu volit objízdné trasy. 6) Při zásahu v nebezpečném prostoru používat veškeré ochranné pomůcky včetně ochranné kukly, u přilby mít stažený štít. 7) Vystupovat vůči demonstrujícím korektně a bez předsudků se zdůrazněním skutečnosti, že jsme na místě pro ochranu všech osob, včetně demonstrujících. 8) Vyhýbat se kalužím a nerozbitým lahvím – možnost následné iniciace. 9) Z místa zásahu odstraňovat (odkopávat) nerozbité lahve, nebrat do rukou. 10) Při vlétnutí lahve do vozidla tuto okamžitě vyhodit ven – může se jednat o zápalnou láhev s pyrotechnickou roznětkou, není-li to možné, opustit vozidlo. Pokud je to možné, rychle uhasit zápalný knot u zápalné lahve.


11) Při zasažení hořící kapalinou opustit hořící kaluž a oblek hasit nejlépe hasicím sprejem. Při zasažení obsahem lahve svléknout zasažený oblek – nebezpečí poleptání. 12) Při zasažení osoby obsahem zápalné lahve je nutno nejprve hasit tuto zasaženou osobu od hlavy k nohám a odsunout ji z hořící kaluže, hašení hořlaviny provádět směrem od osob. Vhodné jsou hasicí spreje a kombinovaná ruční stříkačka. 13) Pro hašení hořlaviny mimo zasažené osoby použít zejména kombinovanou ruční stříkačku, hasicí přístroj, případně vysokotlaký proud. Pomocí hasicího spreje hasit vzhledem k jeho omezené kapacitě pouze v případě, že toto hoření přímo ohrožuje osoby a nejsou jiné prostředky. III. Očekávané zvláštnosti 14) Demonstranti mohou považovat hasiče za součást pořádkových sil. 15) Hrozí nebezpečí popálení, nebezpečí poleptání, nebezpečí výbuchu a nebezpečí pořezání odkrytých částí těla střepy, zejména očí. 16) Možným způsobem použití je rozbití několika lahví bez iniciace a teprve jejich následná iniciace k dosažení velké plochy hořící kapaliny. 17) Hasicí spreje jsou vhodné pro uhašení hořlaviny, která zasáhne hasiče, nejsou vhodné pro plošné hašení hořlaviny rozlité po pevném podkladě - vozovka, vozidlo. Pro hašení osoby je podle velikosti zasažení nutno využít více sprejů. 18) Kombinované ruční stříkačky jsou vhodné pro uhašení hořlaviny, která zasáhne hasiče, jsou vhodné i pro plošné hašení hořlaviny.




Přečerpávání hořlavých kapalin

14 L

Vydáno dne: 28. prosince 2005 Stran: 4 I. Charakteristika 1) Přečerpávání hořlavých kapalin při havárii je třeba prioritně zajistit prostřednictvím odborné firmy (zejména dopravce, provozovatel technologie apod.), při nebezpečí z prodlení mohou tuto činnost provádět i předurčené jednotky. 2) Hořlavé kapaliny přečerpávají jednotky při zásahu: a) s přítomností nebezpečných látek jako činnost vedoucí ke snížení rizik a omezení rozsahu havárie s cílem stabilizovat situaci na místě zásahu, b) u dopravních nehod, kdy v důsledku poškození vozidla dochází k úniku pohonných hmot. 3) Nebezpečí při přečerpávání hořlavých kapalin je dáno zejména schopností těchto látek: a) vytvářet hořlavé páry, které ve směsi se vzduchem mohou být příčinou vzniku požáru nebo výbuchu, b) vytvářet elektrostatický náboj při přečerpávání (elektrizování hořlavých kapalin), který může být iniciačním zdrojem požáru nebo výbuchu. 4) Přečerpávání hořlavých kapalin je charakterizováno: a) potřebou speciálních prostředků pro přečerpávání nebezpečných látek, b) specifickými ochrannými opatřeními v souvislosti s možností vzniku elektrostatického náboje u hořlavých kapalin a dalšími zdroji vzniku elektrostatických nábojů, c) nebezpečím výbuchu a dalšími nebezpečími vyplývajícími z vlastností přítomné látky jako je např. nebezpečí intoxikace, poleptání. 5) Vytváření výbušných směsí hořlavých par se vzduchem ve volném prostoru je spojeno s únikem par nebo samotné kapaliny při: a) jímání hořlavé kapaliny do otevřených nádrží, nádob apod., b) otevírání dómů komor cisteren z důvodu plnění, vyprazdňování nebo zajištění „dýchání“ nádrže, c) porušení celistvosti a vzniku netěsnosti hadic, potrubí armatur a systému pro dopravu hořlavé kapaliny, d) úniku ze skladových a provozních nádrží při havárii. 6) V souvislosti se schopností kapalin elektrizovat může vznik elektrické jiskry nastat zejména mezi: a) povrchem nabité kapaliny a uzemněnými díly, b) uzemněnými díly nebo člověkem a nabitou kapalinou, c) neuzemněnými hadicemi nebo trubkami a kapalinou, d) cisternou a přečerpávacím zařízením, nebyla-li cisterna předem uzemněna. 7) Nárůst elektrostatického náboje při proudění kapaliny můžeme předpokládat při: a) vzniku turbulentního proudění, změnou směru proudění, průchodem kapaliny přes armatury nebo škrcením příčného průřezu proudění, BŘ - ML č. 14/L str. 1

L

b) znečištění kapaliny nerozpustnými mikročásticemi, vlhkostí a dalšími nečistotami v kapalině, c) výtoku kapaliny, tříštění vtékajícího proudu do nádrže, volném výtoku kapaliny na hladinu nebo stěny nádrže, d) rozstřikování nebo rozprašování kapaliny, e) pronikání vzduchu nebo vzduchových bublinek kapalinou (čeření). 8) V souvislosti s únikem par nebo samotné kapaliny lze předpokládat následující: a) vytvoření výbušné směsi odpařováním, která se šíří po směru větru, a pokud nedojde k iniciaci, tato směs se vlivem proudění vzduchu zředí natolik, že koncentrace klesne pod dolní mez výbušnosti, b) při odpařování z povrchu hořlavé kapaliny ve volném prostoru po iniciaci začnou hořet páry nad hladinou kapaliny a směs vyhoří, c) za určitých podmínek může v uzavřeném prostoru dojít k explozivnímu hoření a nárůstu tlaku uvnitř nádrže a její destrukci. II. Úkoly a postup činnosti 9) Při přečerpávání hořlavých kapalin je, mimo obvyklých úkolů v souvislosti se zásahem s přítomností nebezpečných látek, dále třeba: a) dodržovat taktické zásady pro činnost jednotky v prostředí s nebezpečím výbuchu, b) analyzovat nebezpečí na místě zásahu, vycházet z vlastností hořlavé kapaliny, jejího množství a rizik, které mohou nepříznivě ovlivnit průběh zásahu, zjistit úroveň hladiny kapaliny v cisterně (např. pomocí termokamery, bezkontaktního teploměru), c) používat výhradně věcné prostředky určené pro předpokládanou činnost (vhodný materiál - vodivost, nejiskřivost) nebo pracovat pod ochranou vodní mlhy, inertní atmosféry apod., d) připravit podmínky pro rychlý hasební zásah, určit vhodnou hasební látku nebo taktiku hašení (těžká, střední pěna, prášek - pěna, nebezpečná zóna minimálně 5 m s ohledem na druh přečerpávané kapaliny a meteorologické podmínky), e) jistit nasazené síly a prostředky v souvislosti s nenadálým vzplanutím nebo vznícením hořlavých par kapalin, f) přijmout opatření vedoucí k zabránění nebo snížení tvorby výbušných směsí (zapěnění, ředění par nebo kapaliny, ochranná atmosféra), g) v místě zásahu provádět průběžnou kontrolu vzniku nebezpečné koncentrace výbušných směsí pomocí detekčních přístrojů, h) přijmout opatření vedoucí k omezení možných iniciačních zdrojů, i) dodržovat ochranná opatření v souvislosti s nebezpečnými účinky statické elektřiny. 10) Pro omezení úniku hořlavých par nebo hořlavé kapaliny při přečerpávání je třeba: a) s ohledem na situaci využívat v maximální míře zpětné odvádění par mezi nádržemi (cisternami), b) při otevírání dómů cisterny za účelem zaústění potrubí nebo pro zajištění dýchání nádrže zakrýt otvor v dómu cisterny nebo nádrže vhodným materiálem a tím docílit zmenšení otvoru pro únik hořlavých par, c) přečerpávat hořlavé kapaliny do uzavřených nádob nebo nádob, které lze po naplnění uzavřít, d) zamezit odpařování hořlavé kapaliny, pokud dochází k jejímu nekontrolovatelnému úniku,

BŘ - ML č. 14/L str. 2

e) dbát na řádné dotažení všech spojů hadic a armatur a provádět jejich kontrolu v průběhu přečerpávání. Pokud dojde k úniku kapaliny ve spojích, ihned přerušit přečerpávání a případnou netěsnost odstranit, f) provést vyhodnocení chemické odolnosti všech materiálů vůči čerpané kapalině. 11) Pro omezení nebezpečných účinků statické elektřiny je třeba zajistit uzemnění všech vodivých dílů a jejich vzájemné propojení. Při uzemňování je třeba: a) pro správnou funkci uzemnění je třeba zajistit dobrý kontakt zemniče se zemí. Zemnič má být uložen do rostlé půdy (nikoliv do navážky nebo písku). Kamení a štěrk zhoršují zemní odpor zemničů. V podmínkách zásahu lze uzemnění zlepšit zalitím zemniče vodou, b) před zahájením čerpání musí být vždy cisterny, čerpadlo, hadice, včetně armatur a popřípadě záchytné nádrže nebo svodné žlaby uzemněny, c) zemnění lze provést přímým připojením na zemnící soustavu objektu, u cisteren zpravidla na zemnící místo. Pokud to není možné, může být zemnění provedeno na vodivé části konstrukce za předpokladu, že je spojena se zemnící soustavou objektu, d) vzhledem k tomu, že může dojít k mechanickému poškození vodiče, je nutné používat měď o minimálním průřezu 6 mm2, e) při uzemňování je nutno dbát na dostatečnou mechanickou pevnost uzemnění; nutná je rovněž kontrola dotažení jednotlivých spojů, f) při uzemňování cisteren a nádrží je nutno připojit uzemňovací vodič na cisternu (zdroj náboje) a pak k zemnícímu zařízení, g) zemnič musí být vždy mimo nebezpečnou zónu nebo lze připojovat uzemnění k zemniči ve vodní mlze, ochranné inertní atmosféře apod. 12) K dalším opatřením omezujícím vznik elektrostatického náboje dále patří zejména: a) zabránit tříštění kapaliny v důsledku jejího dopadu na hladinu nebo na stěny nádrže. Plnící potrubí musí být umístěno až na dno nádrže nebo směřováno k plášti tak, aby došlo k volnému stékání kapaliny. Toto je nutné dodržet i při jímání kapaliny pomocí svodných žlabů do záchytných nádrží, b) pokud na počátku plnění nádrže není plnící potrubí ponořeno do kapaliny, je nutné podstatně snížit výtokovou rychlost kapaliny, c) omezit rychlost proudění než dojde k zaplnění nebo vyprázdnění systému pro dopravu kapaliny, d) vestavba uklidňovacího dílu před vstupem kapaliny do nádrže (vzpěrný oblouk s uklidňovacím nástavcem, který se používá na zakončení výtlačného vedení), e) zabránění znečištění kapaliny jinými látkami včetně vody, f) jakékoliv činnosti jako je zejména otevírání nádrží, měření hladiny, zasunování zařízení dovnitř nádrže mohou být prováděny až po uplynutí tzv. relaxační doby. Za dostatečnou relaxační dobu je považována doba 20 minut. Tato doba je nutná k odvedení převážné části náboje z kapaliny do země. III. Očekávané zvláštnosti 13) Při přečerpávání hořlavých kapalin je nutné počítat s následujícími komplikacemi: a) nedostatek potřebných prostředků pro přečerpání látky a pro náhradní uskladnění, b) jedna nebezpečná látka může mít i několik nebezpečných vlastností, c) rozdíl mezi označením nebezpečné látky a skutečně přítomnou nebezpečnou látkou, d) nelze spolehlivě určit množství nebezpečné látky, e) náhlá změna situace v důsledku vzniku požáru nebo výbuchu, f) vzájemná reakce látek, BŘ - ML č. 14/L str. 3

L

g) náhlá změna meteorologické situace, h) nepříznivý vliv klimatických podmínek na šíření látek, i) chování nebezpečné látky nemusí být totožné s deklarovanými vlastnostmi (vliv místních podmínek, koncentrace apod.), j) nelze zamezit úniku nebezpečných látek, k) skryté a těžko pozorovatelné šíření nebezpečné látky, l) nebezpečné vlastnosti nebezpečné látky se mohou projevit s určitým zpožděním a na nepředpokládaném místě, m) nebezpečí zborcení nádrže při vytvoření velkého podtlaku v nádrži a nezabezpečení dýchání nádrže, n) přeprava různých látek v jednotlivých komorách cisterny, o) cisterna může být v nestandardní poloze v důsledku nehody, hladina nebezpečné látky je nad úrovní dómu cisterny, vyřazení propojení jednotlivých komor přes otvory ve vlnolamech může vést ke vzniku samostatných komor, nedostupné nebo poškozené ovládací armatury.




Zásahy s únikem amoniaku (čpavku)

15 L

Vydáno dne: 28. prosince 2005 Stran: 4

I. Charakteristika 1) Únikem látek rozumíme uvolnění plynné nebo kapalné fáze v důsledku porušení těsnosti přepravního obalu, technologie nebo vývinem látek při chemické reakci. Uvolněné látky mohou způsobit další mimořádné události (výbuch, požár). K úniku látek může dojít i vlivem jiných mimořádných událostí (dopravní nehoda, požár, výbuch, povodeň a další). 2) Základní vlastnosti amoniaku: a) bezbarvý jedovatý plyn s charakteristickým štiplavým zápachem, b) hořlavý a výbušný, snadná iniciace směsi, c) dráždí oči, dýchací orgány a způsobuje křečovitý kašel, leptá sliznice, d) přestože plynná fáze je 0,6 krát lehčí než vzduch, v místě odpařování z kapalné fáze se vytváří amoniaková mlha, která se chová jako plyn těžší než vzduch, může zatékat do níže položených prostor, e) z jednoho litru zkapalněného amoniaku se může za normálních podmínek vytvořit až 1 000 litrů plynného amoniaku, f) amoniak je rozpustný ve vodě, rozpustnost je závislá na teplotě; se vzrůstající teplotou vody rozpustnost amoniaku klesá. 3) Amoniak se používá jako prostředek pro výrobu hnojiv, v odlučovačích kouře, při zpracování kovů, výrobě ledku a ve velké míře jako chladící médium, např. v chladírnách, zimních stadionech a ostatních ledových plochách. Největší riziko ohrožení osob představuje, jestliže je použit jako chladící médium na zimních stadionech. 4) Amoniak bývá skladován a přepravován jako: a) pod tlakem zkapalněný plyn v i) tlakových nádobách a kontejnerech při tlaku 0,86 MPa, ii) silničních cisternách, železničních kotlových vozech o objemu až 84 m3, b) plyn rozpuštěný v kapalině (čpavková voda 25 %) v i) plastových kontejnerech o objemu až 1000 l, ii) sudech o objemu až 50 litrů, iii) silničních cisternách, železničních kotlových vozech o objemu až 84 m3. 5) Vlastnosti: Amoniak Chemický vzorec Číslo CAS Kemler – kód UN – kód Relativní hmotnost plynné fáze vztažená ke vzduchu Nejvyšší přípustná koncentrace v pracovním prostředí


NH3 7664–41–7 268 1005, popř. 1043, 2073, 26272 0,6 40 mg.m-3 (57 ppm)

L

Nejvyšší přípustná okamžitá koncentrace Teplota vznícení Hranice výbušnosti Další význačné koncentrace ve vzduchu Začlenění dle ADR - třída - skupina Další vlastnosti R-věty

S-věty

*)

80 mg.m-3 (115 ppm) 630 °C 15 - 33 % obj.*) 5 - 50 ppm – cítitelný zápach 2 2TC Při přeměně kapalné fáze v plynnou dochází k poklesu teploty, možnost poškození mrazem (nebezpečí podchlazení a omrznutí). R10 Hořlavý R23 Toxický při vdechnutí R34 Způsobuje poleptání R50 Vysoce toxický pro vodní organismy S1/2 Uchovávejte uzamčené a mimo dosah dětí S9 Uchovávejte obal na dobře větraném místě S16 Uchovávejte mimo dosah zdrojů zapálení – zákaz kouření S26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc S45 V případě nehody, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc S61 Zabraňte uvolnění do životního prostředí, viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy S36/37/39 Používejte vhodný ochranný oděv, ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít

Jako iniciační prostředek může být i vlákno chladem prasklé žárovky.

6) Poskytnutí první pomoci při zasažení amoniakem: a) vyvést postiženého z místa zasažení a zajistit přívod čerstvého vzduchu, b) uložit do stabilizované polohy a zabránit prochladnutí, c) v případě potřeby zahájit podporu dýchání (křísící přístroj); z důvodu možnosti intoxikace zachránce neprovádět dýchání z úst do úst, d) při potřísnění kapalnou frakcí svléci zasažený oděv, e) potřísněná místa neutralizovat uhličitanem sodným a oplachovat vodou, f) předat postiženého k lékařskému ošetření. II. Úkoly a postup činnosti 7) Kromě obecných činností při zásahu s přítomností nebezpečných látek se provádí zejména: a) vyznačení předběžné hranice nebezpečné zóny ve vzdálenosti 15 metrů, hranice nebezpečné zóny se pomocí měření upřesní v úrovni koncentrace cca 50 ppm; při činnostech v nebezpečné zóně používají jednotky protichemické ochranné prostředky v závislosti na naměřené koncentraci, Koncentrace amoniaku (ppm) 50 – 500 500 - 5000 nad 5000

Doporučené ochranné prostředky dýchací přístroj a zásahový oděv dýchací přístroj a nepřetlakový protichemický oděv dýchací přístroj a přetlakový protichemický oděv

Pozn.: Stupeň ochrany se doporučuje upravit i na základě vnímání koncentrace (pálení očí, pokožky).


b) záchrana a evakuace osob z nebezpečné zóny. Zachraňují se vždy osoby, které se nacházejí v přímo zasaženém prostoru a včas se varují, popř. evakuují osoby z prostoru, kde se předpokládá šíření amoniaku. Evakuační cesty se volí tak, aby vedly mimo nebezpečnou zónu a aby navazovaly na dostatečně velký rozptylový prostor pro evakuované osoby, např. při evakuaci velkého počtu osob ze zimních stadionů, c) spolupráce s obcemi při informování obyvatelstva v místě předpokládaného šíření amoniaku. Obyvatelstvu se doporučuje sdělit informaci: „Došlo k úniku nebezpečné látky, nevycházejte na volné prostranství. Uzavřete okna a dveře, přesuňte se do horních podlaží budovy. Ústa a nos si chraňte namočeným kapesníkem.“. Pro varování a informování obyvatelstva lze využívat kromě sirén i vozidla s rozhlasovým zařízením. Osoby provádějící varování obyvatelstva v místě zásahu a v místě předpokládaného šíření musí být poučeny o nebezpečí a šíření amoniaku a případně vybaveny ochrannými prostředky (minimálně ochrannou maskou s příslušným filtrem), d) zabránění dalšímu úniku a rozšiřování plynné nebo kapalné fáze (pro utěsnění využít těsnící vaky, klíny, tmely a další prostředky), utěsnění kanálových vpustí a vstupů do nízko položených prostor, dle možnosti odvětrání zasažených prostor (pro odvětrání využít vzhledem k nebezpečí výbuchu přetlakový ventilátor s hydraulickým pohonem), sledování pohybu uniklé plynné nebo kapalné fáze a monitorování okolních prostor (soustředit se především na nízkopoložené prostory, dle potřeby upravovat hranice nebezpečné zóny), e) získávání a upřesňování informací, např. z příslušné dokumentace (přepravní listy, havarijní plány) a s využitím znalostí odborníků. 8) V případě úniku plynné fáze: a) vyloučit iniciační zdroje, b) pro ředění zajistit dostatečné zásobování vodou, c) zkrápět oblaka plynného amoniaku roztříštěným vodním proudem (vodní štíty, kombinované proudnice), d) utěsnit kanalizační vpusti, zabránit vniknutí roztoku vody a amoniaku do vodotečí a kanalizací, informovat správce kanalizační sítě, e) při úniku z mobilního kontejneru utěsnit praskliny a dle možností přemístit kontejner na volné prostranství. 9) V případě úniku kapalné fáze: a) utěsnit místo úniku, využít těsnící vaky, klíny, tmely. Pro utěsnění lze použít i navlhčenou tkaninu; vlivem nízké teploty dojde k přimrznutí vlhké tkaniny a snížení úniku (pro lepší utěsnění je možné tkaninu krátce zkropit), b) nezkrápět louže kapalné fáze amoniaku (voda způsobuje rychlejší odpařování), zabránit dalšímu ohřívání zasaženého prostoru, c) pokrýt místo úniku nebo louži kapalného amoniaku vrstvou střední nebo lehké pěny, popřípadě polyethylenovou fólií nebo sorbentem, d) do kontejnerů a nádob, kde je přítomna kapalná fáze, nesmí být dodávána voda. 10) V případě úniku čpavkové vody: a) utěsnit místo úniku, využít těsnící vaky, klíny, tmely. Utěsnit kanalizační vpusti, zabránit vniknutí do vodotečí a kontaminaci podzemních vod, b) zabránit dalšímu rozšiřování uniklé čpavkové vody, ohradit sorbční textilií (had, ponožka) nebo hrází ze sypkého sorbentu, pokud možno odčerpat uniklou čpavkovou vodu nebo odsát vhodným sorbčním prostředkem, c) potřísněné plochy opláchnout velkým přebytkem vody.


L

11) V případě, že dochází k úniku z nádob a zásobníků, které jsou vystaveny účinkům požáru, provádět jejich ochlazování. Při požárech s přítomností amoniaku použít roztříštěný vodní proud. III. Očekávané zvláštnosti 12) Při únicích amoniaku je nutno počítat s následujícími komplikacemi: a) při nízkých koncentracích amoniaku může docházet ke zkreslení naměřených hodnot (způsobeno např. různou citlivostí měřících přístrojů, povětrnostními vlivy, uspořádáním vnitřního prostoru, při delší expozici ztráta schopnosti cítit amoniak), b) při kontaktu ochranného oděvu s kapalným amoniakem může dojít k jeho poškození (materiál oděvů nebo rukavic křehne a láme se), c) materiály obsahující PVC nejsou vůči amoniaku odolné, d) při kontaktu s kapalnou fází může docházet k poškození technických prostředků a vzniku omrzlin u zasahujících (nebezpečí podchlazení a omrznutí), e) v případě úniku plynné fáze může docházet k rychlému pohybu toxického oblaku, především v závislosti na povětrnostních podmínkách, f) typický zápach amoniaku může vyvolat paniku mezi obyvatelstvem i v koncentracích nezpůsobujících poškození zdraví, g) v případě, že dojde k úniku látek z technologických zařízení, je možné provést utěsnění celých technologickým místností a hal nebo využít technologické odsávání; k utěsnění je možné použít i provizorní prostředky, např. montážní pěnu, plastové fólie.




Zásahy s únikem chlóru

16 L

Vydáno dne: 28. prosince 2005 Stran: 4 I. Charakteristika 1) Únikem látek rozumíme uvolnění plynné nebo kapalné fáze v důsledku porušení těsnosti přepravního obalu, technologie nebo vývinem látek při chemické reakci. Uvolněné látky mohou způsobit další mimořádné události (výbuch, požár). K úniku látek může dojít i vlivem jiných mimořádných událostí (dopravní nehoda, požár, výbuch, povodeň a další). 2) Základní vlastnosti chlóru: a) žlutozelený nehořlavý, jedovatý plyn, ostře štiplavého zápachu, b) oxidační činidlo s korozívními účinky, silné bělící účinky, c) ve zkapalněném stavu světlá bezbarvá kapalina, d) dráždí oči, dýchací orgány a způsobuje křečovitý, dráždivý kašel, e) vysoké koncentrace plynného chlóru (čím je barva uniklého chlóru tmavší, tím vyšší má koncentraci) nebo kapalný chlór působí silně žíravě na pokožku, což může mít za následek zarudnutí pokožky až tvorbu puchýřů, f) ve směsi s vodíkem tvoří výbušné směsi náchylné k iniciaci (světlo, teplo), g) plynný chlór je 2,5 krát těžší než vzduch, h) z jednoho litru zkapalněného chlóru se může za normálních podmínek vytvořit až 475 litrů plynného chlóru, i) chlór je rozpustný ve vodě, rozpustnost chlóru ve vodě je závislá na teplotě, j) vegetace zasažená chlórem hnědne. 3) Chlór se používá jako dezinfekce k úpravě vody. V průmyslu tvoří důležitý produkt pro výrobu vinylchloridu. Je součástí čistících a desinfekčních prostředků a rozpouštědel. 4) Při úpravě v úpravnách vody a v bazénech se používá chlór dodávaný z tlakových láhví a kontejnerů. Další možností je chlorování chlórem, vznikajícím při reakci kyseliny sírové a zásady obsahující chlór (např. chlornan sodný); v tomto případě se na místě chlorování nenachází uskladněný čistý chlór, ale do potrubí je v jednom místě přiváděna kyselina sírová a v dalším místě zásada. Reakce doprovázená vývinem chlóru probíhá v potrubí s vodou. 5) Chlór bývá skladován a přepravován jako pod tlakem zkapalnělý plyn zpravidla v: a) kontejnerech a ocelových lahvích o objemu 40 a 50 litrů (tlakové láhve s chlórem jsou žluté; podle nového označení je láhev šedá, na vrchlíku má žlutý a nad ním tyrkysově modrý pruh), b) sudech o objemu 400 až 500 litrů, při vnitřním tlaku 0,56 MPa, c) silničních cisternách, železničních kotlových vozech o objemu až 20 m3 .


L

6) Vlastnosti: Chlór Chemický vzorec Číslo CAS Kemler – kód UN – kód Relativní hmotnost plynné fáze vztažená ke vzduchu Nejvyšší přípustná koncentrace v pracovním prostředí Nejvyšší přípustná okamžitá koncentrace Další význačné koncentrace ve vzduchu Začlenění dle ADR - třída - skupina Další vlastnosti R-věty S-věty

Cl2 7782-50-5 268 1017 2,5 3 mg.m-3 (1 ppm) 6 mg.m-3 (2 ppm) 5 % obj. - smrtelná koncentrace 2 2TC Při přeměně kapalné fáze v plynnou dochází k poklesu teploty, možnost poškození mrazem (nebezpečí podchlazení a omrznutí). R23 Toxický při vdechování R36/37/38 Dráždí oči, dýchací orgány a kůži R50 Vysoce toxický pro vodní organismy S9 Uchovávejte obal na dobře větraném místě S45 V případě nehody, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc S61 Zabraňte uvolnění do životního prostředí, viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy

7) Poskytnutí první pomoci při zasažení chlórem: a) vyvést postiženého z místa zasažení a zajistit přívod čerstvého vzduchu, b) uložit do stabilizované polohy a zabránit prochladnutí, c) v případě potřeby zahájit podporu dýchání (křísící přístroj); z důvodu možnosti intoxikace zachránce neprovádět dýchání z úst do úst, d) při potřísnění kapalnou frakcí svléci zasažený oděv, e) potřísněná místa neutralizovat uhličitanem sodným a oplachovat vodou, f) předat postiženého k lékařskému ošetření. II. Úkoly a postup činnosti 8) Kromě obecných činností při zásahu s přítomností nebezpečných látek se provádí zejména: a) vyznačení předběžné hranice nebezpečné zóny ve vzdálenosti 15 metrů, hranice předběžné zóny se měřením upřesní na základě koncentrace 5 ppm; při činnostech v nebezpečné zóně používají jednotky protichemické ochranné prostředky v závislosti na naměřené koncentraci, Koncentrace chlóru (ppm) Doporučené ochranné prostředky 5-50 dýchací přístroj a zásahový oděv 50-400 dýchací přístroj a nepřetlakový protichemický oděv nad 400 dýchací přístroj a přetlakový protichemický oděv Pozn.: Stupeň ochrany se doporučuje upravit i na základě vnímání koncentrace (pálení očí, pokožky).

b) záchrana a evakuace osob z nebezpečné zóny. Zachraňují se vždy osoby, které se nacházejí v přímo zasaženém prostoru a včas se varují, popř. evakuují osoby z prostoru, kde se předpokládá šíření chlóru. Evakuační cesty se volí tak, aby vedly


c)

d)

e) f)

mimo nebezpečnou zónu a aby navazovaly na dostatečně velký rozptylový prostor pro evakuované osoby, např. při evakuaci velkého počtu osob, spolupráce s obcemi při informování obyvatelstva v místě předpokládaného šíření chlóru. Obyvatelstvu se doporučuje sdělit informaci: „Došlo k úniku nebezpečné látky, nevycházejte na volné prostranství. Uzavřete okna a dveře, přesuňte se do horních podlaží budovy. Ústa a nos si chraňte namočeným kapesníkem.“ Pro varování a informování obyvatelstva lze využívat kromě sirén i vozidla s rozhlasovým zařízením. Osoby provádějící varování obyvatelstva v místě zásahu a v místě předpokládaného šíření musí být poučeny o nebezpečí a šíření chlóru a případně vybaveny ochrannými prostředky (minimálně ochrannou maskou s příslušným filtrem), zabránění dalšímu úniku a rozšiřování plynné nebo kapalné fáze (pro utěsnění využít těsnící vaky, klíny, tmely a další prostředky), utěsnění kanálových vpustí a vstupů do nízko položených prostor, dle možnosti odvětrání zasažených prostor (pro odvětrání využít přetlakový ventilátor), sledování pohybu uniklé plynné nebo kapalné fáze a provádět monitorování okolních prostor (soustředit se především na nízkopoložené prostory, dle potřeby upravovat hranice nebezpečné zóny), získávání a upřesňování informací, např. z příslušné dokumentace (přepravní listy, havarijní plány) a s využitím znalostí odborníků.

9) V případě úniku plynné fáze: a) pro ředění zajistit dostatečné zásobování vodou, b) zkrápět oblaka plynného chlóru roztříštěným vodním proudem (vodní štíty, kombinované proudnice). Vzniklý roztok chlóru a vody může působit korozívně. Měřit pH vzniklého roztoku. Pro zkrápění je možné použít i roztok síranu sodného, c) zředěný roztok chlóru a vody o pH 6 - 7 je možné odvádět do veřejné kanalizační sítě - nutno konzultovat s příslušným správcem kanalizační sítě, d) při úniku plynného chlóru z tlakové láhve provést její uzavření. Tlakovou láhev přemístit na volné prostranství a ponořit do nádoby s vodou. 10) V případě úniku kapalné fáze: a) utěsnit místo úniku, využít těsnící vaky, klíny, tmely. Pro utěsnění lze použít i navlhčenou tkaninu; vlivem nízké teploty dojde k přimrznutí vlhké tkaniny a snížení úniku (pro lepší utěsnění je možné tkaninu krátce zkropit), b) nezkrápět louže kapalné fáze (voda způsobuje rychlejší odpařování), zabránit dalšímu ohřívání zasaženého prostoru, c) pokrýt místo úniku nebo louži kapalného chlóru vrstvou střední nebo lehké pěny, popřípadě polyethylenovou fólií nebo sorbentem, d) do kontejnerů a nádob, kde je přítomna kapalná fáze, nesmí být dodávána voda (zvyšování odparu chlóru). 11) V případě, že dochází k úniku z nádob a zásobníků, které jsou vystaveny účinkům požáru, provádět jejich ochlazování. Při požárech s přítomností chlóru použít roztříštěný vodní proud.

L BŘ - ML č. 16/L str. 3

III. Očekávané zvláštnosti 12) Při únicích chlóru je nutno počítat s následujícími komplikacemi: a) při nízkých koncentracích chlóru může docházet ke zkreslení naměřených hodnot (způsobeno např. různou citlivostí měřících přístrojů, povětrnostními vlivy, uspořádáním vnitřního prostoru), b) při kontaktu ochranného oděvu s kapalným chlórem může dojít k jeho poškození (materiál oděvů nebo rukavic křehne a láme se), c) materiály obsahující PVC nejsou vůči chlóru odolné, d) při kontaktu s kapalnou fází může docházet k poškození technických prostředků a vzniku omrzlin u zasahujících (nebezpečí podchlazení a omrznutí), e) v případě úniku plynné fáze může docházet k rychlému pohybu toxického oblaku, především v závislosti na povětrnostních podmínkách, f) typický zápach chlóru může vyvolat paniku mezi obyvatelstvem i v koncentracích nezpůsobujících poškození zdraví, g) v případě, že dojde k úniku látek z technologických zařízení, je možné provést utěsnění celých technologickým místností a hal nebo využít technologické odsávání, k utěsnění je možné použít i provizorní prostředky, např. montážní pěnu, plastové fólie, h) k úniku chlóru může dojít i v případech, kdy se na daném místě chlór přímo neskladuje (vznik chlóru chemickou reakcí, např. nechtěné smíchání dvou kapalin), i) chlór se může uvolňovat a způsobovat intoxikaci osob, je-li ve větším množství obsažen ve vodě, např. nadměrná dávka chlóru v bazénech.


Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu

Recommend Documents