Mimo běžné stříbrné mincovní nominály byly během 16. století v jáchymovské mincovně ve váze tolarů, jejich dílů a násobků hojně raženy především medaile. Němčina jim dala výstižné označení „Schaumünzen“.
Mincovní produkty Produkce jáchymovské mincovny byla svou převážnou většinou zaměřena na výrobu tolarových ražeb, tj. tolarů, půltolarů a čtvrttolarů. V počátcích tolarové ražby se razily i pražské groše, jimž měla být věnována jedna třetina vytěženého stříbra. V ražbě pražských grošů se nepravidelně pokračovalo až do r. 1544, kdy z jáchymovské mincovny vyšel poslední pražský groš. Po mincovní reformě v r. 1561, v údobí platnosti zlatníku, pak zlatník, půlzlatník a desetikrejcar, ale i drobné nominály – dvoukrejcar a krejcar. Po obnovení ražby tolaru jako vedoucího stříbrného nominálu v roce 1573 byl opět ražen tolar a jeho díly vlastně nepřetržitě až do roku 1628 (s výjimkou let 1577, kdy byl ražen pouze haléř, a 1613, kdy v jáchymovské mincovně nebylo raženo vůbec). Rovněž v době, kdy mincovna pracovala jménem českých stavů a Fridricha Falckého, zde nebyly tolary raženy. Pak již můžeme sledovat jáchymovskou tolarovou ražbu v přerývaném časovém sledu. Z tohoto údobí je známa z jáchymovské mincovny ražba tolaru, jeho násobků a dílů z let 1630-1632, 1639, 1641-1644 a 1656. V roce 1659 se razily tolary, zlatníky, půlzlatníky a groše. Poslední tolarové ražby (půltolar a čtvrttolar) vyšly z jáchymovské mincovny v roce 1663 a 1666, roku 1668 a 1670 už pouze groše, přičemž od posledního jmenovaného roku nejsou o mincování už žádné zprávy. Mimo vlastní peníze vznikaly v mincovně i příležitostné ražby, často označované substantivem „peníze“, i když vždy platidlem nebyly. Z jáchymovského stříbra se tedy nevytvářela pouze hodnota směnná v obvyklém slova smyslu, ale i hodnota umělecká. Do Jáchymova, který postupně vyrůstal v druhé nejlidnatější město nejen v Čechách, ale i v sousedním Sasku, se hrnuli stoupenci Martina Luthera, takže zdejší dění začala ovlivňovat ideologie náboženství německého protestantismu. Nové „čisté“ náboženství začalo ovlivňovat i tvorbu jáchymovských medailérů, neboť hlavními náměty tvorby se zpočátku staly biblické výjevy. Brzy se ukázalo, že zejména tzv. morové tolary se staly i žádaným spotřebním zbožím, neboť myšlení prostých věřících snadno podléhalo dobovým pověrám o možné ochraně před nebezpečnou nákazou.
velká portrétní medaile krále Ludvíka (H. Dachauer; stříbro, 1526)
velká portrétní medaile Štěpána Schlicka (O. Gebhardt; stříbro, před 1530)
Zdejší medaile byly na vysoké umělecké úrovni. Obsahovou náplní vypovídají o historických událostech a místech, politických i sociálních poměrech. Ve velkém počtu se razily medaile náboženské, rodinné či příležitostné s portréty habsburských panovníků nebo jiných významných osob. Náboženské medaile znázorňovaly výjevy ze Starého a Nového zákona a byly používány jako ochrana před nemocemi (hlavně morem – a pak se nazývaly morové
18
tolary), nebo jako dary ke křtu, svatbě, biřmování, velikonocům, vánocům nebo Novému roku. Pod vlivem renesance se na nich objevovaly i portréty významných mužů antiky. Proslavené jáchymovské (rudohorské) náboženské medaile, tato zcela speciální medailérská díla, ražená stejným způsobem jako nejstarší tolary, byly později pro svou velkou oblibu často hojně napodobovány. Mezi nejvýznamnější medailéry patřili Concz Welcz, Wolf Milicz, Nickel Milicz a Zachariáš Kempf, který zavedl ražbu medailí z černé slitiny antimonu a vizmutu. Tvorba jáchymovských medailí vrcholila ve 30. a 40. letech 16. století. K nejznámějším medailím patří velká portrétní (úmrtní) medaile hraběte Štěpána Schlicka, kterou na památku tragicky zahynulého manžela a bratra nechali zhotovit jeho manželka a bratři. Dále protipapežská medaile z roku 1543, medaile Luthera a medaile Husova, který byl v Jáchymově uctíván jako představitel reformního hnutí a Lutherův Husův tolar předchůdce. Pochopitelně, že medaile s Mar- (M. Puerlain, H. Magdeburger, H. Ditrich; stříbro; kolem 1530) tinem Lutherem zaručovala dobrý odbyt u protestantského obyvatelstva, podobně i medaile Mistra Jana Husa. Stříbrná medailová ražba velikosti tolaru s portrétem Jana Husa na líci a výjevem jeho upálení na rubu vyšla z jáchymovské mincovny okolo roku 1530. Razidla vytvořili Melchior Puerlein, Hieronymus Magdeburger a Hieronymus Dietrich. Jáchymovské medaile s Janem Husem jsou považovány za vůbec první české pamětní medaile s portrétem historické osobnosti. Zobrazení podoby Jana Husa na těchto ražbách je jedním z nejstarších jeho dochovaných portrétů. Není bez zajímavosti, že Hus je na těchto medailích vyobrazen s vousy. Přitom na nejstarších známých ilustracích (z let 1450 až 1563) je Hus zobrazován bezvousý (bylo to běžné u katolických kněží).
Adam a Eva/Vyhnání z ráje (C. Welcz; zlacené stříbro, 1539)
Jákob a Ráchel/Jákobův sen (anonym; stříbro, cca 1544)
Adam a Eva/Vyhnání z ráje (W. a N. Milicz; bronz, 1549)
Jákob a Ráchel/Jákobův sen (anonym; mosaz, cca 1544)
19
Poslední večeře/Ukřižování (W. Milicz, A. Klein; zlacené stříbro, 1539)
portrétní medaile Štěpána Schlicka (H. Magdeburger; stříbro, po 1530)
Jonáš/Zmrtvýchvstání (O. Gebhardt; stříbro, před 1530)
Sv. Trojice/Seslání sv. Ducha (C. Welcz; stříbro, 1535)
portrétní medaile Štěpána Schlicka (škola H. Magdeburgera; cín, 1532)
Ukřižování/Adam a Eva (anonym; zlacené stříbro, 1566)
Svou vahou, jakostí i velikostí svého střížku zapadaly mezi běžně ražené tolary i tzv. morové tolary, tj. „tolary“, které svými obrazy (vztyčení železného hada na poušti a ukřižování Krista) měly chránit nositele před morovou nákazou. Řada morových tolarů, ale i půl a čtvrttolarů, opouštěla jáchymovskou mincovnu ve 3. a 4. desetiletí 16. století. Obecně tyto „peníze“ dlouhou dobu zachovávaly váhu a velikost běžné mince, podle potřeby pouze měnily své obrazy. Ale během doby se všechny začaly odchylovat více a více od mincovní soustavy a měnily se na příležitostné medaile. Peníz s určitou památkovou funkcí se tak proměnil v medaili bez jakékoli kupní síly.
Ukřižování/Had na poušti (morový ¼ tolar) (N. Milicz; zlacené stříbro, 1551)
Had na poušti/Ukřižování (morový ½ tolar) (K. Füssel (?); olověná kompozice, bez data)
20
Klanění Tří králů/Klanění pastýřů (N. Milicz; stříbro, 1549)
Goliáš/Král David
Spící dítě/Solón a Kroisos (W. Milicz; stříbro, kolem 1540)
Navštívení P. Marie/Zvěstování P. Marie
(W. Milicz; stříbro, kolem 1540)
Odchod Abrahama a Izáka/Ukřižování (C. Welcz; zlacené stříbro, 1565)
portrétní medaile V. Payera (anonym; železo, 1526)
(anonym; stříbro, bez data)
Klanění Tří králů/Klanění pastýřů (N. Milicz; stříbro, bez data)
portrétní medaile V. Payera (anonym; bronz, 1526)
21
Kristus Spasitel/Zmrtvýchvstání (anonym; stříbro, 17. stol.)
Kristus Spasitel/Beránek Boží (anonym; olověná komposice, 17. stol.)
Zmrtvýchvstání/Samson (H. Magdeburger (?); zlacené stříbro, bez data)
Klanění Tří králů/Klanění pastýřů (N. Milicz; zlacené stříbro, bez data)
Kristus Spasitel/Nesení kříže (anonym; stříbro, bez data)
Kristus Spasitel/Beránek Boží (škola N. Milicze; stříbro, 1549)
Beránek Boží/Narození Páně (dukátová ražba) (anonym; zlato, 1554)
Ukřižování/Abraham obětuje Izáka (N. Milicz; zlacené stříbro, bez data)
22
Na památku korunovace některého panovníka, později i jeho manželky, byly v mincovnách raženy korunovační mince. Tento zvyk pochází z antiky a velmi dlouho se k tomuto účelu užívaly běžné mince. Teprve zhruba od 16. stol. se začaly užívat zvláštní ražby. Např. pro korunovaci českého krále byly raženy teprve r. 1611 (při korunovaci Matyáše). Protože byly určeny zejména k rozhazování mezi lid při korunovačním průvodu, měly menší velikost a levnější kov, tj. stříbro (ale pro obdarování vybraného kruhu účastníků korunovace sloužily větší a těžší kusy, resp. zlaté odražky). „Jakž pak J. M. král z kostela vyjíti ráčil, hned za ním mezi lid trojí novou minci házeli: Jednu zlatou co sedm peněz a dvě stříbrný větší a menší, druhá stříbrná větší jako groš ve dvanácti krejcařích. Tu mnohý chtěje nové mince dostati, prvé na zemi vzhůru stoje brzo potom pod jinými hlavou dolů (zvláště drobnější cháska) s nemalým křikem v blátě ležel, čemuž se i J. M. král zasmáti ráčil. Mnohý po nové minci dychtě, i svého starého pláště zbyl, jiný s pláčem klobouku hledal. Tento z nové mince radost a druhý pro svou ztrátu žalost měl. Domů tak pěkně s odkrytou hlavou a jiný bez pláště šel a jakou potom ještě k tomu doma večeři měl, to hřbet jeho nejlépeji zvěděl.“
první korunovační mince z roku 1611
první korunovační mince z roku 1611
(průměr 26 mm, váha až 29,5 g, stříbro; nebo jako zlatý dvoudukát)
(průměr 26 mm, váha 6,92 g, stříbro); nápis u čápa: „Zdar náš z nepřátel našich“
první korunovační mince z roku 1611
pamětní peníz pohřbu Maxmiliana II.
(průměr 17 mm, váha 1,63 g, stříbro; ve zlatě 1,7 g a 3,42 g)
(při pohřbu rozhazován mezi lid; průměr 14 mm, váha 3,05 g, stříbro)
Existovaly i jiné příležitostné ražby, např. tzv. střelecké mince, které se užívaly k výplatě výher při závodech ve střelbě. Památku na místa a události spojené s těžbou drahých kovů připomínají tzv. výtěžkové mince. Jejich váha a jakost vždy odpovídaly běžné minci, často i v jejích násobcích. Výtěžkové mince jsou mince ražené z kovu vytěženého v určitém dole. Byly raženy v upomínku na významné události v historii těžby, např. na paměť velkého výnosu kovu dosaženého na dole, otevření nebo uzavření dolu, obnovení těžby na dole, dosažení určité hloubky, dokončení dědičné štoly, ale i pro samotný obsah kovu pocházejícího z významného dolu zaručující kvalitu. Rozdávaly se při upomínkových slavnostech hostům, zaměstnancům, státním a církevním představitelům a v pozdější době i muzeím. Lícní strana výtěžkových mincí zobrazuje vládnoucího panovníka, motivy na rubu představují převážně hornické výjevy s opisy zaznamenávajícími významnou událost, nebo postavy patronů dolů či města. Ražba českých nejznámějších výtěžkových mincí je spojena s těžbou zlata v Jílovém u Prahy a stříbra v Jáchymově, Příbrami a Kutné Hoře.
23
Stříbrnými výtěžkovými ražbami byly např. tolary Karla VI. (ročníky 1717 a 1718) z pražské mincovny. Rubní stranu tvoří dvouhlavý rakouský orel. Na prsou orla jsou dva štítky, z nichž v jednom je zobrazen český dvouocasý lev a v druhém postava sv. Jáchyma. Opis na rubu S IOACHIMBSTHALISCHE AUSBEUT THALER dokládá původ mincovního kovu z jáchymovských dolů. Obdobné tolary razila za panování Marie Terezie pražská mincovna i v letech 1758 a 1759.
výtěžkový tolar z jáchymovského stříbra z roku 1717
výtěžkový tolar z jáchymovského stříbra z roku 1718
(mincovna Praha, průměr 41,5 mm, váha 28,45 g)
(mincovna Praha, průměr 40,5 mm, váha 28,5 g)
výtěžkový tolar z jáchymovského stříbra z roku 1758 (mincovna Praha, průměr 42 mm, váha 28 g)
Mezi náhražky peněz patří např. i mince obchodní v užším slova smyslu, tedy mince ražené státem, které nejsou sice zákonným platebním prostředkem, kterými se však platí podle měnícího se kursu. Mezi nejznámější typy patří rakouské levantské tolary (tolary Marie Terezie ročníku 1780).
tolar Marie Terezie (1780) (mincovna Praha, průměr 40,5 mm, váha 28,05 g, Ag)
Výjimečně byly k placení či ke hře užívány tzv. početní groše a početní peníze (Raitgroschen a Rechenphennige). Groše mají na rubu českého lva, peníze říšského orla. Početní groše se objevují od roku 1551, početní peníze o deset let později. Tyto žetony jsou mincím velmi podobné, ale určené byly za početní pomůcku, tj. pomůcku k počítání na linkách. Způsob tohoto počítání se velmi podobá počítání na dětských počitadlech, kde se po drátech posunují různě zabarvené kuličky. Obdobným způsobem se kladly početní „peníze“ na linky, vyznačené na početním prkně, na početním ubruse nebo na početním stole. Tento způsob po-
24
čítání byl znám už starým Řekům a Římanům, kteří však kladli své početní peníze odprava doleva, kdežto středověk a novověk tak činil zdola nahoru. Jednotlivé linky přitom znamenaly, jako u počitadel, jednotky, desítky, stovky a tisícovky. Neužívalo se víc početních peněz vedle sebe než čtyři. Pátý, ve významu pětinásobku hodnoty, byl kladen mezi dvě linky.
v tabuli, rozdělené do sloupců (přihrádek) podle určité hodnoty, se početní peníz pokládal jednak na čáru, jednak mezi linky, kdy znamenal polovinu z deseti, tj. 5. (ze znázorněného příkladu vyplyne 8 264½ tolaru, 14 826 kop, 55½ groše a 3½ peníze)
Početní žetony byly v Českém království oficiálně raženy v mincovnách hlavně v šestnáctém a v prvé polovině 17. století, stejně jako ve všech habsburských a německých zemích. Byly určeny jako početní pomůcky pro panovnické komory (finanční úřady). Často byly opatřeny i značkami mincmistrů, kteří vyúčtovávali jejich výrobu v mincmistrovských účtech. V účtech královských českých mincoven je dokonce zaznamenáno, kdy a kolik se jich razilo ve stříbře pro novoroční dary, k příležitostnému obdarování úřednictva nejvyšších účetních úřadů (komory). Vedle stříbra byly raženy i v mědi.
početní groš České komory (průměr 22-24 mm, váha 1,80-3,90 g)
početní peníz České komory (průměr 22-24 mm, váha 2,35-3,87 g)
početní groš České komory (průměr 22-24 mm, váha 1,80-3,90 g)
početní peníz komorní účtárny (mincmistr Geitzköfler) (průměr 23-24 mm, váha 2,30-3,90 g)
25
