MILOSLAV POLCAR obrazy, grafika, objekty
Vedle, přes a skrz Vlašský dvůr, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 3.-31.12. 2009
Transfer Nová síň Pod Vysokou bránou, Rabasova galerie Rakovník 14.1.-7.3. 2010
1983 jako pedagog na PedF UK Praha
1987 Průhledy, kresba, sbírka Národní galerie v Praze
1988 Posel, komb.tech., 100x70cm, sbírka PNP Praha
Kráčíme po povrchu hlubin země, která uchovává veškeré stopy historie, naší i své vlastní. Prostřednictvím vědomí jsme schopni uvědomovat si vztahy, které nás s ní také spojují. Významným faktem je, že v naší vizuální kultuře je trvale usazen obraz archetypu. Je natolik silný, že je schopen nás ihned přenášet do jiných časových rovin a zprostředkovává obecně spojení s kulturou celého lidstva. Bylo řečeno, že umění má schopnost naznačovat duchovní obsah, jehož ekvivalent ve smysly vnímatelném světě neexistuje. Podle Martina Heideggera je umění dějinami v bytostném smyslu, protože je zakládá. Na počátku 21. století se zatím ukazuje, že jakkoliv byl vývoj civilizace a kultury strmý, jsme schopni se v umění obracet ke stále platným hodnotám i když s nimi zacházíme s jiným empirickým vědomím. Pokud bychom hledali zdrojové proudy, díky kterým získalo dílo Miloslava Polcara své podoby, sáhneme s největší pravděpodobností do několika kulturních oblastí, které spolu zdánlivě nesouvisí ani časově ani geograficky. Mluvíme teď o prehistorických formách evropských megalitických kultur a neolitu, šamanismu a totemismu evropském i americkém, mluvíme o umění ukijoe-e japonských dějin nebo o čínské kaligrafii. Vedle těch exotických měly stejný význam i zdroje domácí - jihočeské kořeny Miloslava Polcara a studium na vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde získával profesní zkušenosti a vědomosti v ateliéru profesora Zdeňka Sklenáře a profesora Václava Menčíka, posledního z asistentů prof. Emila Filly. Pro Miloslava Polcara měli ve své době jistě význam pedagogové oba. Zdeněk Sklenář, který výjimečným způsobem převáděl formu východní kaligrafie do abstraktního umění, byl ale s odstupem času pro Polcara vzorem rezistentnějším. K písmu měl Miloslav Polcar těsnější vztah i vzhledem k předchozímu odbornému školení typografickému. Uvědomoval si tak význam písma jako znaku, jeho samostatné estetické kvality a samozřejmě i jako nositele sdělení a základního prvku jazykového a komunikačního systému, který prochází naší kulturou až do současnosti. V osmdesátých letech se v Polcarově tvorbě objevuje fiktivní model strukturálního kaligrafického znaku záměrně odkazujícího ke svému základu v ideografickém písmu. Tyto znaky se v Polcarových obrazech vyskytují ve větších celcích řazených vertikálně i horizontálně usazeny v ploše dynamizované barevnými tahy štětce nebo otisky barvy z matrice, podle zvolené techniky. Leckdy bývá vyrytá struktura znaku nebo strukturální formy ponechána bez barvy a využívá pouze slepotiskové kvality nebo je s ní úsporně doplňována v kontrastu černé a bílé. V devadesátých letech jsou kaligrafické znaky více nahrazovány ústředním motivem archetypálního tvaru výrazně abstraktního typu, odkazujícího k totemickému obsahu. Pracuje tak se sym-
bolem hlavy nebo tvaru, kterému přiřazuje konkrétní význam (Posel, 1988). Do jeho práce vstupuje termín „osobní archeologie“, který je výstižný pro její obsahové zaměření. Plné zaujetí vizuálním archaismem vychází také ze studia archetypálního neolitického tvarosloví. Princip dodržování kompozice se zřetelným hlavním motivem totemického obrysu akcentuje koncentraci při „čtení“ díla. Tvar bývá vyplněn změtí šrafur a ornamentů. Nejsme schopni ale identifikovat jeho identitu a definovat ho jakkoliv geograficky či etnicky. Stávají se tak konfiguracemi přírodních sil a vytváří spojnici mezi současností a minulostí. Využívá li Polcarovo umělecké dílo východního a prehistorického dekorativismu, je zároveň poučené z forem moderního umění. Bylo ve svých počátcích spřízněno s meditativním proudem českého umění a ovlivněno znaky lettrismu, ve svých polohách soudobých se přiklonilo k polohám strukturální abstrakce. Opírá se ve svém základu o kresbu a grafické cítění a to se projevilo ve všech disciplínách, jimiž se Miloslav Polcar vyjadřuje - v grafice, kresbě, malbě i objektové tvorbě. Studium v ateliéru monumentální tvorby pražské vysoké uměleckoprůmyslové školy v letech 1967 až 1973 přispělo jistě k Polcarově inklinování k rozměrnějším formátům. Disciplína malby i grafiky se vzájemně propojuje, když Polcar otiskuje strukturální podklad z ryté dřevěné matrice na silnou plstěnější papírovou podložku a tisk barvy z plochy doplňuje malířsky i kresebně barevnou vrstvou při tvorbě obrazů na papíře. Se stejným principem se setkáme i v jeho grafických listech (vyjma litografie), které ale vyžadují využití speciální barvy hlubotiskové popřípadě ofsetové. Polcarův projev se vždy vyznačuje kultivovanou tlumenou barevností, která se výjimečně rozsvětluje, opouští-li charakteristické kombinace černé, hnědé, okrů a běloby a v poslední době dokonce sahá více k „monochromatičtějším“ sdělením (Hlava, 2008; Strážce, 2008). V posledních letech došlo u Polcara k očistění barvy nejen v grafice ale i v prostorové tvorbě, kterou můžeme chápat buď samostatně nebo jako logické vyústění předchozí fáze tvorby. Zájem o prostor a jeho vyjádření je evidentní v původních reliéfních tiscích. Zaznamenáme ho v prvních objektech monumentálních knih pokrytých strukturami a kresbou vystavených v Památníku písemnictví (1992), v kovových stélách instalace na Staroměstské radnici (1998) a nejsoučasněji ho dokládá cyklus instalací Model prostorové situace I-V (2008), z dřevěných prvků a ploch, na jejichž stěnách je přenesena kresba a malba. Forma dvourozměrná se zde rozvinula a propojila s trojrozměrnou a vešla do prostoru. Aleš Rezler, listopad 2009
1988 výstava kresby grafika, PNP Praha
1989 Instalace, Koloděje
1989 Instalace, Koloděje
1990 detail kaligrafie tisk
1992 autorský knižní objekt s kresbou, Wendlingen, Německo
1992 klášter Knechtsteden-vernisaz
1992 obchod s výtvarnými potřebami, Koln am Rhein
1992 na tvůrčím pobytu s A.Rezlerem, Kloster Knechtsteden, Německo
MIROSLAV POLCAR / Dosavadní tvorba Miloslava Polcara, docenta na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je jednoznačně motivovaná fenoménem písma a knihy jako primárních symbolů lidské civilizace. Vztahu písma a obrazu byly věnovány i dvě poslední výstavy - v roce 1993 v Mánesu, kterou umělec příznačně nazval Hlasy a sloupy - a další ve Středoevropské galerii pojmenoval Hlasy naznak. I současná prezentace v Bonnu dokládá Polcarův zájem o písmo a písemný znak v rovině dvou kulturních systémů - statického obrazového znaku archaické kultury a s ním spojeného vícedimenzionálního mýtického myšlení a na druhé straně alfanumerické znakové soustavy lineárního latinského myšlení Západu. Nutno dodat, že v Polcarově grafické tvorbě převažuje zájem práce o enigmatičnost archaického znaku v podobě totemu, v jehož intencích vznikla řada megalitických plastických objektů, především autorských knih a rotulů vyzařujících obsesí papírovým materiálem zemitých barev a rituálních přírodních pigmentů s nadsazenou plasticitou vysokého reliéfního slepotisku. Kromě lyrické reflexe s hlubokými sociálními a kulturními konotacemi oživovanými navíc současnými postmoderními tendencemi je tu však jiná závažná motivace, kterou umělec a teoretik konkrétní poezie Franz Mon nazval zvědavostí k prostoru prostírajícím se mezi písmem a obrazem, zvědavostí, která provokovala fantazii Ernstovu a Dubuffetovu, ale již předtím futuristů a dadaistů nebo celého konstruktivního umění či lettrismu. Dnes se stávají znovu aktuálními v kontextu nově nastupující postindustriální společnosti a nového způsobu myšlení digitální civilizace stavějící problém lidské identity do nových významů. V kovových stěnách, které začaly v umělcově ateliéru vznikat asi před třemi lety, přispívá Miloslav Polcar k této problematice individuální variantou divoké kaligrafie a univerzálního písma. Do kovové desky ryje, zarývá a kreslí a škrtá a znovu a znovu vymazává vlastní texty a parafrázuje vehementní odmítání vnější, doslova megalomansky rozbujelé vizuální masové kultury. Upíná se na původní význam prvně zaznamenaného slova s celou dimenzí spirituálního etosu jakoby vyvěrajícího z temnot probouzejícího se lidského bytí. Simeona Hošková, 1995 (Zastupitelství ČR, Bonn) HLASY A SLOUPY / Papír se ukazuje jako neobyčejně tvárný materiál podvolující se nejrozmanitějším nárokům a způsobům práce. Miroslav Polcar s ním pracuje od samých počátků své tvůrčí cesty. Nejprve to byla jenom čistá plocha, připravená pro grafické techniky, k nimž časem však přibývaly postupy méně
tradiční a k tomu, že se papír proměnil z prostého podkladového materiálu grafika ve stavební materiál prostorových, trojrozměrných děl. Jak rostla řada grafických listů, často spojená nějakým způsobem s užitím písma, tak se téměř samozřejmě vynořovala představa knihy - objektu, nevybízejícího ke čtení zápisu řeči vázané gramatikou, ale knihy vybavující představu jakési sumy vědění, jenž se nezprostředkovává učením, nýbrž vyzařováním přijímaným tím, kdo se podvoluje. Polcarova grafická tvorba, práce s písmem, nezřetelným textem a konečně i objektem - knihou, prozrazuje jeho vazby na domácí tradici umění 60. let, nejspíše a směřování strukturální abstrakce. Jeho projev však neinklinuje tolik k manifestaci osobního traumatizujícího existenciálního zážitku. Zdá se, že jeho tvorba se pokouší o hledání nové pozice před evropským individualismem, místa, kde umění nebylo rozuměno jako zvláštnímu, osobnímu estetickému zážitku, jako oddělené výpovědi individua. - Naznačili to i trojrozměrné obrazy, opět na papíře, totemických figur, většinou centrální hieratizované kompozice i závěsné objekty, před jejichž zřejmou křehkostí měl vytanout na mysli nález v prach se měnící sarkofágu. Tato osobní archeologie dala vyniknout i dalším rozměrnějším objektům - stavbám, opět z papíru. Ten však tady, přesto, že je sám tak ohrožen zánikem, suploval kámen megalitických staveb, třeba chodbových hrobů v Bunias u Montmajour ve Francii, pokryt záhadnými abstraktními obrazy nepochybně posvátného významu. Neodbytně se tehdy v jeho tvorbě hlásí svět mýtu zahalený pro nás nánosem evropské, dnes už technizované civilizace. Polcar se netváří jako ten, kdo mýtus oživuje, aby v něm přebýval, ale pokouší se vynést tuto zasutou paměť, jakýsi již neuvědomovaný fundament dneška. Nevytváří novou mytologii, natož ritus, ale táže se po tajemství, jež pro nás skrývá neustále přítomná minulost. Táže se po kontinuitě nebo diskontinuitě mysli. Smíme a můžeme umění ještě rozumět jinak než jen jako společenské události, sociálnímu fenoménu? - Těžko dešifrovatelný záznam sdělení v prehistorickém písmu, nebo snad záznam emanace energetických kvant v sinusoidách na tmavých kovových deskách (zákona). Polcar se opět vrací instalací Sloupy ke své osobní archeologii. Jakoby jeho bizardní papírové sloupy z hloubky času pomáhaly nést tíhu snižujícího se stropu naší soudobé stavby světa. Jakoby rozpomínání, pokus o ohlédnutí pomáhaly zastavit zmenšování duchovního prostoru moderního industriálního světa informace a účelu. - Současnost stále obnovuje pokusy změnit úhel pohledu, a to nejen inspirací v mimoevropských kulturách, ale pokusy o návrat před zkušenosti avantgard evropské moderny, dokonce
1992 na tvůrčím pobytu, Kloster Knechsteden, Německo
1992 privátní galerie, Koln am Rhein
1993 Instalace, Náprstkovo muzeum, Praha
1993 Instalace Hlasy a sloupy, Mánes Praha
1994 Ryté a leptané kovové stély, Středoevropská galerie Praha
1998 instalace kovových stél, Staroměstská radnice, Praha
2008 foto autora na plenéru v Břevnově
2008 v plenéru se studenty
ještě před čas uměleckého díla vůbec. Chtěla by znovu nalézt schopnost prvotního údivu, jenž je jediný s to otevřít svět. Je ovšem nejvýše pravděpodobné, že výsledek takového úsilí bude vnímán jako umělecký čin, dílo, na rozdíl od času, k němuž se odvolává. Současnost již nezahlédne skutečnost jinak, než uměleckým dílem. A i tomu se pohlcující každodennost užitečnosti vzpírá. Ivan Neumann, 1993 (Hlasy a sloupy, výstavní síň Mánes, Praha) MILOSLAV POLCAR / Miloslav Polcar užívá ve své tvorbě rozmanitých výrazových prostředků. Důležitá je pro něho kresba a malba, z níž vychází další, jako je grafika nebo prostorové objekty. Také papír se ukazuje v jeho tvorbě Jako neobyčejně tvárný materiál, podvolující se nejrozmanitějším nárokům a způsobům práce. Miloslav Polcar s ním pracuje od samých počátků své tvůrčí cesty, jak dokazují jeho předešlé výstavy např. v galerii Mánes, nebo v Náprstkově muzeu. Obrazce reliéfně vystupující z plochy jeho děl skrývají v sobě překvapivá tajemství. Kontrast syrovosti a kultivovanosti vyvolává stale napětí. Formy jsou většinou uzavřené, doplňují se v harmonicky vyvážených soustavách, promítají se do nich archetypální motivy, které odhalují iracionální hlubiny paměti jednotlivců i celých generací. V jeho projevu tak nabývají stejné důležitosti různé výtvarné prostředky, za jejichž souznění dochází zároveň k názorovému vyzrání. Všechny složky se vzájemně ovlivňují a obohacují, jedna působ na druhou a dovoluje rozvíjet umělcův názor v několika liniích. Často převládá výrazná struktura, jindy se zkušenost ukládá do kaligrafických znaků, které s nesmírnou křehkostí a kultivovaností rozdělují plochu i prostor. Někdy vystupují z hloubky archetypální tvary, jindy se do jeho projevu vtiskují volné představy odvíjené z pozorovaní přírodních dějů. Na některých pracech jsou tvary sevřený přesnou kompozici, na dalších se svobodně rozvíjejí a překračují svými siločarami do okolního prostoru. Polcarovo dílo je možno beze zbytku považovat za syntetické nejen pro všestranné vzájemné prostoupení rozmanitých technických postupu, ale i pro prolínaní několika výtvarných oblastí a zároveň pro organické spojení vlivu několika názorových proudů. Umělcův výraz, který nabyl osobitosti ve složité souhře všech svých prvků, vychází ze starších i novějších tradic, aniž by ztrácel souvislosti se soudobými výtvarnými tendencemi. Jiří Machalický, 1989-1995 (výňatky z textů)
JEDNA Z DRUHÉ / Už v názvu jsem chtěl, aby bylo patrné, že vytvořené práce se stávají řetězcem koncepčních úvah a aktivit a prodělávají neustálou změnu. Pohybují se sice v tradičním transferu, matrice, barva, papír, ale netrvají na výsledné podobě ani v jedné sféře. V některých plošných dílech, jsem se snažil o zachycení pohybu a různého pohledu na jeden a ten samý objekt nebo vyjádřit hmotnou existenci prostřednictvím reliéfních tisků. Oproti tomu, jsem chtěl zdůraznit odlehčení, vykročením a průnikem do prostoru, prostřednictvím nainstalovaných a upevněných fragmentů grafických listů na různých prostorových nosičích. Prostorová díla tak dostala další rozměr a význam, a ztotožňují se tak s pocitem současného vnímání prostoru, kde vše obíhá vedle sebe, přes sebe a skrze sebe (jako v síti). Rozřezané a jinak sestavené fragmenty celkového otisku původní matrice na prostorových objektech mi tak nejlépe demonstrují pocit změny vnímání řádu a inspirují mne k tvorbě. Miloslav Polcar (Motto k výstavě Jedna z druhé květen 2009, Praha, Vedle, přes a skrz, prosinec 2009, Kutná Hora, Transfer leden-březen 2010, Rakovník)
Model prostorové situace I., 2009
Model prostorové situace II., 2009
Figura, 2009
Detail
Figura, 2009
Detail
Model prostorové situace III., 2009
2009, Jedna z druhé, Galerie Chodovská tvrz, Praha
Rotace I., 2009
Rotace II., 2009
Rotace III., 2009
Rotace IV., 2009
Kaligrafie, 2008
Hadí síla I., 2004
Hadí síla II., 2004
Hadí síla III., 2004
Kresba I., 2009
Kresba II., 2009
Ležící figura, 2008
Trn, 2008
Bouřka, 2008
Maskovaná krajina, 2008
Hlava, 2008
Pankáčka, 2008
První sníh, 2008
Znaky, 2009
Odraz, 2009
Vegetace, variace II., 2001
Strážce, 2008
MILOSLAV POLCAR nar.: 3.2.1947, České Budějovice STUDIA 1967-1973 Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, atelier monumentální malby (prof. Zdeněk Sklenář, prof. Václav Menčík); 1992 jmenován Docentem na Karlově Universitě Věnuje se volné tvorbě /malba, kresba, grafika, objektová tvorba/. Žije a tvoří v Praze Kolovratech
1983 1988 1989 1990 1992 1993
1994 1995
1996 1997 1998 2009
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY Malá galerie Čs. Spisovatele, Praha Památník národního písemnictví, Praha Galerie Mladá Fronta, Praha Klášter Plasy (s J.Kornatovským) Galerie Knopiáda UK, Praha Kunstverein Bayer Dormagen, Kloster Knechsteden, Německo Galerie Zlatá Lilie, Praha; Náprstkovo muzeum (s J.Dvořákem), Praha Galerie Mánes, Praha Středoevropská galerie Praha Zastupitelství ČR, Bonn, Německo Kulturní centrum Steinfurt; Městská galerie Wedlingen (s I.Šebestíkem) Siegen Galerie am Alten Garden, Německo Český rozhlas, Praha; Staroměstská radnice (s L.Vilhelmovou), Praha Jedna z druhé, Chodovská tvrz, Praha
SKUPINOVÉ VÝSTAVY 1975-1979 Výstavy mladých, Galerie Mladá Fronta, Praha Galerie U Řečických, Praha Kramářova galerie, Praha Galerie Hollar, Praha 1980 Současná Česká kresba, Dům umění, Brno 1981 výstava pedagogů Kvv, Karolinum, Praha Mail Art Show, Austrálie, Los Angeles, USA, Itálie 1982 International Art Show Mail Art, New Jersey, USA
1983 1984 1985 1988 1989 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996
1996
1997
1998
Fantastic art, Teatro contadino muse arbortorio, Itálie Současná česká grafika, Frágnerova galerie, Praha Volná tvorba ilustrátorů SPN, Galerie Metro Hradčanská, Praha Paper art, Institut průmyslového designu, Praha Bruselský pavilon /salon/, Praha Galerie Čs. Spisovatele, Praha Výtvarníci na podporu OF, Dům U Kamenného Zvonu, Galerie hl.m.Prahy, Praha Grafika, Musaion, Praha České současné umění, Galerie Victor Hugo, Paříž, Francie Nachbärn, Norimberk, Německo Česká grafika, Berlín International Biennale of Grafic Art, Ljubljana, Slovinsko Mezinárodní grafika, Saga, Francie Česká grafika SČUG Hollar, Národní galerie, Bratislava Čs. grafická tvorba, Graz, Rakousko Biennale grafiky, Bělehrad Poselství znaku, Inter-Kontakt-Grafik (putovní výstava), Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty; Ankara, Istanbul, Turecko; Teherán, Irán; Rijád, Saudská Arábie; Tel Aviv, Izrael; Hefa, New Delhi, Indie; Manila. Filipiny; Peking, Čína; Soul, Korea; Yokohama, Japonsko Mezinárodní výstava grafiky, Dublin, Irsko Ilustrace k Máchovu Máji, Galerie Hollar, Praha Divadlo Labyrint, Praha Jičín Mini Print, Galerie Hollar, Praha Černá a bílá, Čapkova galerie, Praha Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha Grafika roku – laureáti ceny, Středoevropská galerie, Praha Bienále grafiky, Ostrava Současná česká grafika, Vilnius, Litva Grafika, Tubingen Mini Print International, Cadaqués, Portugalsko Mezinárodní bienále grafiky, Ljubljana, Slovinsko Čs. Grafika, Varšava, Polsko Mezinárodní trienále grafiky, Krakow, Polsko Mistři světové grafiky, Györ, Maďarsko Liege, Belgie 100 měst, Polsko Česká a slovenská současná grafika, Institute of technology, New York, USA Bienále současného umění, Trevi Flasch Art Museum, Itálie
2008
Inter-Kontakt-Grafik, Staroměstská radnice, Praha Mezinárodní Trienále grafiky, Rio de Janeiro, Brazílie Československá grafika, Johanesburg, Jižní Afrika Československá grafika, Pretoria, Itálie Československá grafika, Národní Galerie Morélie, Mexiko Československá grafika, Univerzitní institut ,,Capella Pappacod“, Neapol, Itálie Museo de Bellas Artes (Národní galerie Argentiny), Buenos Aires, Argentina Galerie Foyer Radnice, Ottawa, Kanada Canbera, Austrálie Jubilanti, Galerie Hollar, Praha Půl století proměn moderní grafické tvorby, galerie Mánes, Praha Hosté, Trnava, Slovensko Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha Sdružení Hollar, Jihočeské muzeum, České Budějovice Ze sbírek Památníku národního písemnictví, Letohrádek Hvězda, Praha České současné umění, Audobiac, Francie Grafické techniky 2, Galerie Hollar, Praha Rytina, Městský palác Templ, Mladá Boleslav Litografie, Galerie Hollar, Praha Mladá Boleslav Jubilanti, Festival grafiky, Galerie Hollar, Praha Hollar-pocta, Clam-Gallasův palác, Praha Grafika, Muzeum Mariánské Týniště Autorská kniha v prostoru, Horizonty myšlení, Galerie Hollar, Praha
1991 1995 1997
CENY Silver prize , Mezinárodní trienále grafiky, Praha Grafika roku, cena Asociace volné grafiky Grafika roku, cena hlavního sponzora
1999
2000 2001
2002
2003
2004 2005 2006 2007
ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH Národní galerie Praha odd. malby, kresby, grafika Památník Národního písemnictví, Praha Muzeum moderního umění, Gyor, Maďarsko Universita Karlova Praha a soukromé sbírky - Itálie, Německo, Francie, Švýcarsko, Anglie, Irsko, USA, Spojené arabské emiráty, aj.
SEZNAM VYSTAVENÝCH PRACÍ 1
Červená figura, 1992
18
kresba, 100x70cm
2
Vegetace-variace II
komb.technika na papíře, 121x123cm
19
komb.tech, 100x70cm
3
Bez názvu, 2002
Hadí síla 1, 2004
20
Hadí síla 2, 2004
21
Hadí síla 3, 2004
22
Ulita, 2005
23
Bouřka, 2008
24
Dřevořezová matrice, 2008
25
Hlava, 2008
26
Kaligrafie, 2008
27
Ležící figura, 2008
28
Maskovaná krajina, 2008
29
Pankáčka, 2008
30
První sníh, 2008
31
Rotace 1, 2008
32
Rotace 2, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm
Model prostorové situace, instalace III., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm
33
Model prostorové situace, instalace IV., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm
komb.technika na papíře, 121x123cm
17
Model prostorové situace, instalace II., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm
komb.tech.na papíře, 130x97cm
16
Model prostorové situace, instalace I., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm
komb.technika, papír, 122x91cm
15
Znaky, 2009 dřevořez, 63x78cm
dřevořez, 100x70cm
14
Země voda, 2009 dřevořez, 98x59cm
komb.technika na papíře, 97x132cm
13
Odraz, 2009 dřevořez, 70x39cm
komb.technika na papíře, 132x91cm
12
Kresba 2, 2009 kresba, 100x70cm
komb.technika na papíře, 128x101cm
11
Kresba 1, 2009 kresba, 100x70cm
dřevo, 150x140cm
10
Krajina, 2009 dřevořez, 73x60cm
dřevořez, papír, 114x75cm
9
Kola, 2009 dřevořez, 92x59cm
komb.technika, papír, 109x76cm
8
Čmelák, 2009 dřevořez, 94x54cm
komb.technika, 115x76cm
7
Trn, 2008 komb.tech.na papíře, 125x114cm
komb.technika, 115x76cm
6
Strážce, 2008 komb.tech, 120x86cm
komb.technika, 115x76cm
5
Rotace 4, 2008 komb.technika na papíře, 121x123cm
komb.technika, 100x68cm
4
Rotace 3, 2008
34
Model prostorové situace, instalace V., 2009 dřevěná matrice, tisk, dřevořez, 150x150x150 cm
