Milí čtenáři, doufáme, že mnozí z vás navštívili naše stránky www. foreverfamily.com a že jste si všimli i cizojazyčných verzí našeho časopisu. Zrovna tento týden jsme obdrželi e-mail z České republiky (viz sekce „Z poštovní schránky“), jehož autorka nám děkovala za překládání časopisu do její mateřštiny. Rovněž se nám ozval ředitel organizace Family Life v Portoriku se žádostí o španělskou verzi časopisu. I když momentálně nemáme nikoho, kdo by časopis do španělštiny překládal, věříme, že Bůh si někoho ve svém čase k pokrytí této potřeby zajistí. Zatím jsme vděčni všem těm, kdo nám posloužili jako překladatelé a umožnili rodinám po celém světě čerpat povzbuzení z článků obsažených v našem časopise. Je nám radostí a předností zároveň se na přípravě této publikace podílet s vědomím, že je pro tolik lidí zdrojem požehnání a povzbuzení. Chceme poděkovat všem vám, kteří jste zareagovali na naši prosbu o finanční příspěvky k pokrytí nákladů na
vydávání časopisu, který čtete. Chceme náš časopis stále vydávat v tištěné podobě, abyste si ho mohli vzít kamkoliv a číst nebo sdílet se nad ním se sousedy, přáteli, příbuznými, kolegy v práci apod. Opravdu jsme vám za vaši výpomoc vděční, podílíte se tím na posilování rodinných vztahů po celém světě. Nechť Pán žehná každému z vás ve vaší vytrvalé cestě životem v rámci přípravy na život věčný. „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.“
Alane Watersová, redaktorka
Z České republiky Váš časopis je pro mě úžasným požehnáním. Jsem nadšená, že se také překládá do češtiny! Většinu článků si čtu několikrát a jako matka a manželka v nich neustále nacházím povzbuzení. Díky za Vaše dobré dílo! Z Minnesoty Díky za časopis Navždy rodinou. Mnohem raději si vezmu tištěný časopis, než abych poslouchal nějakou kazetu. Z Kalifornie Nechť Vám Bůh žehná ve Vaší další práci na tomto dobrém díle! Váš časopis je báječný!
Chvilka na zamyšlení „Je moudrý ten, kdo nelká kvůli tomu, co nemá, nýbrž raduje z toho, co má.“ Epiktétos
„Je správné být spokojen s tím, co mám, ale nikdy s tím, jaký jsem.“ James Mackintosh „…buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“ Židům 13,5
Z New Yorku Jsme Vám opravdu moc vděční za časopis Navždy rodinou. Je pro nás velkým požehnáním! Navzdory svému kompaktnímu formátu je nabitý hodnotným obsahem. Jakmile dostaneme nové číslo, okamžitě ho zhltneme, a pak ho půjčujeme svým přátelům či ve sboru. Z Montany Váš časopis se nám velmi líbí. V článcích nacházíme praktické rady z Božího Slova. Čtu z časopisu v rámci našich rodinných bohoslužeb, aby i z něj i nečtenáři mezi námi něco měli.
Z Oregonu Váš časopis se mi moc líbí!
www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
3
J
e-li vám tolik, že si pamatuje dobu telefonních pagerů, walkmanů Sony a velkých dámských ramenních vycpávek, možná si vzpomenete i na obecně známou reklamní kampaň „got milk?“ (máte mléko?). Při menší obměně tohoto sloganu dostaneme „got fun?“ (bavíte se?), což je jedna často přehlížená stránka silného manželství. Nancy a já se shodneme v tom, že zábava či legrace není tou nejdůležitější stránkou šťastného manželství. Kdybychom sestavili jakýsi seznam, „zábava“ by se možná ani nedostala mezi deset nejdůležitějších prvků v manželství. Vždyť ani v Písmu nenajdete příkaz: „Jdi a bav se.“ Viděli jsme však manželství, která vypadala nudně a neradostně, možná i nešťastně, a já bych si dovolil tvrdit, že jedním z důvodů ti manželé zapomněli systematicky a cíleně vlévat do svého vztahu dávky křesťanské zábavy. Co myslím tou „křesťanskou zábavou“? Určitě ne to, co za „zábavu“ považuje většina mých nekřesťanských přátel a kolegů v prá-
4
Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
ci. Jejich verze zábavy by zahrnovala popíjení alkoholu, tancování, poslech nevhodné hudby, sledování filmů či profesionálních sportovních utkání apod. Ovšem my křesťané musíme pojímat „zábavu“ jinak. Naše děti by se na nás měli podívat a pomyslet si: „Takový vztah chci také jednou mít.“ Chci-li vlít do našeho manželského vztahu trochu zábavy, snažím se pro sebe a Nancy naplánovat nějakou zábavnou, radostnou činnost či akci, a to vždy na čtvrteční večer. Nebereme s sebou děti, nezvedáme telefony ani nezařizujeme nic pro sbor. Jinými slovy jde o čas vyhrazený pouze pro nás dva. Některým lidem to může možná připadat sobecké, ale já jsem přesvědčen, že součástí „milování“ našich žen je nutnost věnovat našemu společnému vztahu nějaké zvláštní chvíle, a jde tudíž o součást Božího plánu pro naši rodinu. Náplň takto trávených společných chvil bude záviset na vašich konkrétních zájmech, ale jelikož u nás Nancy ráda jít pokrmy připravené někým jiným, je součástí našich čtvrtečních večerů často dobrá večeře v restauraci. Nemusí být drahá. Nezřídka si objednáme obložené bagety nebo čínské jídlo s sebou, a pak si ho vychutnáme při pohodové jízdě horami nebo při posezení u řeky. Scott prodává výrobní tiskárny značky Canon a žije v New Yorku se svou manželkou Nancy a svými pěti dětmi.
K
aždý z nás denně čelí různým bojům. Na nás spočívá rozhodnutí, jak se jim postavíme. Jedním z mých největších a častých bojů je chuť k jídlu. S tou bojuji už od dětství. Když mi bylo asi šest let, odehrála se v mém životě jedna traumatická událost. V té době se pro mě jídlo stalo záchranou kotvou. Nacházela jsem v něm útěchu. Jedení mě uklidňovalo, i když jen na krátkou chvíli, a dávalo mi pocit, že to mám pod kontrolou. V používání jídla jako zdroje bezpečí, radosti a pohodlí jsem pokračovala celý život. O Kristu jsem nějakým způsobem intelektuálně věděla, ale nebyl tím, na koho bych se obracela s prosbou o pomoc. Vyzkoušela jsem postupně všechno možné ve snaze se zbavit stále přibývající váhy, včetně různých populárních diet, dietních pilulek, cvičebních programů atd. Vyzkoušela jsem tolik různých věcí, že už si je ani všechny nepamatuji. Většinou jsem trochu shodila, abych to pak vše nabrala zpět a ještě něco k tomu. Zásadním obratem v tomto ohledu byl moment, kdy mě můj manžel opustil kvůli jiné ženě. Zlomilo mi to srdce, upadla jsem do depresí a moje váha se vyšplhala na nějakých 145 kg. Ve snaze dát se dohromady jsem se obrátila k Ježíši. Začala jsem
opět číst Bibli a hledat sbor, kam bych mohla chodit. Mnoho hodin jsem strávila na kolenou ve svém zápase s Bohem. Jak mohl dopustit v mém životě něco takového? Během mých modliteb mi Bůh začal postupně otevírat mysl a srdce k přijetí zásad zdravého stravování a přivedl mě k lidem, kteří mi následně pomohli na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu. Trávení času s Bohem mi dalo sílu chodit každý den do fitness centra. Tyto každodenní chvíle trávené s ním mi posiloval vůli a odhodlání odolat jedení z nesprávných důvodů. V několika bitvách jsem čas od času prohrála, ale v Ježíšově síle jsem vždy povstala a bojovala dál. Během pár let jsem shodila více než 70 kilo. Pak mi Bůh do života přivedl zbožného muže, který mě dále povzbuzuje v mých bitvách při překonávání chuti k jídlu. Bitvy stále občas přicházejí a já stále bojuji, ale chvála Pánu za to, že je se mnou neustále po celý den. Andrea žije se svým manželem Danielem v Michiganu a pracuje na částečný úvazek v jedné křesťanské organizaci.
www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
5
M
ohlo se to stát? No to snad ne! Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že naše kočka určitě nemohla spolknout šicí jehlu, ale zároveň jsem hluboko v sobě cítila, že to je pravda. Při procvičování šití nechala moje dcera na stole šicí jehlu. Když se do pokoje po chvíli vrátila, nemohla jehlu najít, přičemž naše kočka seděla na židli vedle stolu s výrazem ne zcela nevinným. Rychlá cesta na ambulanci veterinární kliniky okamžitě zaplnila náš původně zcela jinak plánovaný večer. Rentgenové snímky potvrdily, že naše Twinkie opravdu tu šicí jehlu spolkla. Když jsem se dozvěděla, že operace a vyjmutí jehly ze žaludku nás bude stát nějakých 1200 dolarů, do smíchu mi moc nebylo. Neměli jsme žádnou hotovostní rezervu, ale o naši kočku jsme také nechtěli přijít. Od té doby, co jsme Twinkie vypiplali do životaschopného stavu poté, co jsme ji našli jako koťátko v mrazu na pokraji smrti, se stala nedílnou součástí naší rodiny. Do té doby jsme se snažili být co nejlepšími správci prostředků, jež nám Pán svěřil, poctivě jsme platili desátky a dary a spláceli své dluhy. Takový neočekávaný výdaj by pro nás znamenal značnou finanční komplikaci. 6
Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
Krátce jsem se pomodlila a zeptala se veterináře, jaké máme možnosti. Řekl nám, že tatáž operace u našeho stálého veterináře by možná vyšla levněji. Nedalo mi to a ptala jsem se dále: „Nemůžeme udělat ještě něco jiného?“ Vysvětlil nám, že kdyby Twinkie byla velkým psem, možná by strava bohatá na vlákninu pomohla jehle projít trávicím traktem, ale pochyboval o vhodnosti takového postupu u tříkilové kočky. Kliniku jsme opouštěli s rostoucím vědomím naší závislosti na Bohu. Později ten večer jsem ručně krmila Twinkie směsí tuňáka z konzervy a prášku ze semen pallia, která měla konzistenci podobnou gumovému cementu. Do postele jsem odcházela s určitou nadějí. Noc uplynula, ale jehla z naší kočky žel nevyšla. Příští den ráno jsme zavolali své veterinářce s prosbou o radu, avšak ona nám řekla, abychom Twinkie okamžitě přivezli k operaci. Nevěřila, že by dlouhá, neohebná jehla mohla projít zákrutami střev takové malé kočičky. Když jsme položili telefon, znovu jsme celá rodina hledali Boží vůli. Krátce poté jsme zaslechli škrábavý zvuk z kočičího záchodu. K naší radosti a úlevě jsme zjistili, že Bůh naše
modlitby vyslyšel! Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, Když se potýkáme s finančními neopouštíš, Hospodine.“ (Žalm 9,11) těžkostmi, naučili jsme se hledat svého Pána s důvěrou, že nám pomůže najít Pam nám píše z Montany, kde žije se nápaditá řešení našich problémů. „V svými dvěma dcerami, kočkou Twinkie a tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. dvěma dalšími méně zvědavými kočkami.
„Já
to nedokážu!“ „To je moc těžké!“ „Bojím se!“ Toto jsou velmi časté výrazy, jež slyšíme téměř každý den. Bez ohledu na věk se všichni něčeho bojíme. Z vlastní zkušenosti znám ten pocit ochromení, když se dostaví strach. Ať se sebevíc snažíme přesvědčit se o opaku, nejsme schopni konat. Níže uvádím jediný funkční způsob, jak můžeme nad svým strachem zvítězit.
•
Modlete se – to je v rámci zklidňování • a zmenšování strachu prvním a nejdůležitějším krok. Náš nebeský Otec nám zanechal v Písmu mnoho cenných zaslíbení o tom, že v nás uskuteční to, co sami nedokážeme. „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4,13)
Když se se svým strachem vypořádáme tímto způsobem, můžeme překonat jakoukoli překážku. Svým příkladem a slovy povzbuzení můžeme být nápomocni i své rodině či přátelům. Tento druh požehnání jsme zažili ve vlastní rodině, a díky této spolupráci se nám podařilo překonat mnohé slabé stránky či strachy.
•
Zvolte si – v dalším kroku se musíme rozhodnout konat, i když tomu naše pocity Nedovolte, aby vás strach ochromoval. Ještě neodpovídají. Naši volbu víry sahající za dnes začněte budovat svou odvahu! naše smyslové či pocitové vnímání podpoří Bůh a uschopní nás učinit i zdánlivě Alane je spoluzakladatelkou organizace Restoration International a žije v Montaně nemožné. se svým manželem Tomem. www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
7
Z
dálo se, že můj sen mít zbožnou rodinu se naplnil. Spolu s manželem a dvěma dcerami jsme byli celkem šťastní. Můj manžel byl ve svém oboru uznávaný, já vyučovala své dcery v rámci domácí školy, učila v sobotní škole, udržovala velkou zahradu a trávila většinu svého času učením svých dcer milovat Boha a vážit si pevných rodinných vztahů. Můj manžel měl touhu se přestěhovat do
8
Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
Francie, což jsme také nakonec udělali. Krátce po přestěhování se můj dokonalý život roztříštil na kousky, protože můj muž nás opustil. Byly jsme samy, naprosto samy. Své dcery jsem celou tu dobu učila, že otec je hlavou rodiny a že ho musejí poslouchat; stejně tak i mě. Najednou byl náš rodinný kruh rozlomen. Nějakou dobu mi trvalo si uvědomit, že i přes odchod mého manžela jsme stále rodinou. Posilovala jsem se zaslíbením z Izaiáše 54. kapitoly, že Hospodin je mým mužem (v. 5) a že zjednává hojnost pokoje mým dětem (v. 13). Během tohoto období niterných zranění, soudních stání, utrpení a ztrát se Boží zaslíbení stala mou životní silou. Snažila jsem se hledat drobné způsoby, jak své dcery potěšovat a činit je šťastné. Trávili jsme téměř veškerý čas společně, pracovaly společně, smály a plakaly společně, hrály si společně a hovořily spolu nekonečné h o d i n y . Vytvořily jsme si nové rodinné tradice. Narozeniny se nám staly výjimečnými událostmi a já je využívala j a k o příležitost
své dcery naučit, že je lepší dávat než dostá- užívaly pikniky pod stromem. Náš život byl jedvat. Na začátek soboty jsem rozsvěcela všechny noduchý, ale měly jsme se moc rády a společně svíčky v obývacím pokoji a věnovala každé dceři jsme vše vydržely. malý nenákladný dárek, např. malou kartičku se Občas jsme na víkend zajely na návštěvu slovy, jak moc je mám ráda, nebo drobnou po- k přátelům. Každý člen rodiny přispíval na chutinu. Jednou v zimě, když napadlo hodně úhradu cestovních nákladů na návštěvu sněhu, jsme vyhloubily sedm děr do sněhu nah- stanového setkání jednou či dvakrát ročně; tam rnutého po straně ulice před naším domem a do jsme se duchovně dobíjely a sdílely se svými každé z nich umístily svíčku. Na začátek soboty známými. To je pro nás i dnes velmi důležité, jsme pak ty svíčky zapálily. Při pohledu z okna stejně jako jsou ranní a večerní bohoslužby to vypadalo nádherně! Mnohokrát nám v ta- důležitou součástí našeho duchovního života. kových chvílích vytanuly v mysli vzpomínky Tyto budující aktivity nám pomohly zůstat na předchozí život v úplné rodině a rozplaka- věrné Bohu a přesměrovat svůj život. Při cestě ly jsme se, ale s pohledem na Ježíše, autem jsme strávily hodiny zpěvem. našeho přítele, manžela a otce jsme šly To se nám moc líbilo a slova těch pís„Tvým životem dále. ní nás přibližovala Bohu. manželem Náš starý dům vyžadoval hodně Jednou z nejdůležitějších věcí, je přece oprav a údržby. Zpočátku jsme si která nám pomohla projít obtížnými ten, jenž tě zjednávaly na některé věci zedníka, učinil, jeho obdobími, byla společná četba. jméno je ale čím napjatější naše finanční situace Snažila jsem se tolik nekupovat nové Hospodin byla, tím více věcí jsme se naučily dělat oblečení nebo hledat výhodné koupě zástupů. … samy. Naučila jsem své dcery používat při nákupu potravin a za ušetřené hojnost popásovou i řetězovou pilu a pracovat peníze jsem nakupovala hodnotnou koje zjednám s cementem, sádrou a dřevem. I když tvým dětem.“ literaturu. Někdy jsem večer svým jako sekretářka mluvím třemi jazyky, dcerám četla dvě i tři hodiny, zejIz 54,5.13 vždy jsem ráda pracovala vlastníma ména když pršelo, byla zima nebo rukama; učily jsme se prostě za pov sobotu odpoledne. To byl pro nás chodu. V sobotu odpoledne jsme často chodily nejen kvalitně strávený čas pospolu, ale četba do přírody a radovaly se z Božího stvoření. rozšiřovala i obecný rozhled mých dcer. Četba Vždy jsme s sebou braly své psy. Se zvířaty knih je inspirovala k psaní jejich vlastních bylo vždy více práce, ale často přinášela mým příběhů. V tom jsem je podporovala s vědomím, dcerkám mnoho radosti a potěšení. Vždy jsem že v těch příbězích mohou popsat a uvolnit byla dojatá, když jsem je viděla sedět na podlaze některá ze svých niterných zranění a pocitů. a objímat pejsky se smutným výrazem na svých Nebyly to lehké roky. Obě mladé ženy už tvářičkách. jsou ve věku na vysokoškolská studia a naše Když přišla zima, zdobily jsme kousky finanční situace je horší než kdy jindy. Ale Bůh dřeva mechem a svíčkami a vyráběly i jiné drob- k nám byl v minulosti věrný a stojí za každým nosti na obdarování svých sousedů. Šily jsme si zaslíbením, které kdy učinil. Musíme ho brát za i vlastní šaty či upravovaly ty, které jsme dostaly slovo – což je proces učení – a žít ve víře a jen a nebo zakoupily jako již obnošené. pouze vírou. Nevzdávejme to a držme své malé V létě jsme pečovaly o velkou zahradu stádečko pospolu. Bůh určitě učiní to, co zaslíbil. a zavářely, sušily či zamrazovaly sklizené plodiny. Občas jsme sbíraly a sušily léčivé byAnita žije se svými dvěma dcerami na francouzském venkově a na částečný linky a následně vyráběly vlastní tinktury úvazek pracuje jako překladatelka. a masti. Také jsme sbíraly květiny a listy na usušení a výrobu vlastních pěkných přání či si www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
9
předměty se kvůli nepozornosti dětí a jejich neochotě pořádně spolupracovat neúměrně protahovaly. Předměty, které by jim normálně trvaly třicet minut, se
V
e v ýkla d ov ém slovníku je slovo „skoro“ popsáno jako „téměř; velmi blízko, ale ne přesně či úplně.“ Možná se vám to bude zdát divné, ale „skoro“ je slovo, jehož se snažíme ve slovníku naší rodiny zbavit. Se slovem samotným není vlastně nic špatného, naše odvykací úsilí je zaměřeno spíše na myšlení typu „skoro“. Máme to požehnání, že můžeme své dvě děti vyučovat v rámci domácí školy. Byť je domácí škola naplňující činností, neobejde se bez problémů. Některé dny mají děti naprosto výborný postoj a přístup ke školním povinnostem, zvládnou je rychle a mohou skončit dříve. Jindy jsme však vráceni do, přiznejme si, tvrdé reality. Nedávno jsme zrovna prožívali jeden z takových „reálných“ dnů. Jednotlivé 10
Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
táhly déle než hodinu. Namísto dokončení všech svých úkolů se s nimi děti babraly příliš dlouho. Při dotazu, zda jsou už hotové, zazněla od obou obvyklá odpověď: „Skoro.“ Skoro, skoro, skoro se opakovalo až do pěti hodin odpoledne, kdy jsem musel jet něco zařídit. Děti se mnou celý den chtěly jít a nyní ta chvíle nadešla. Byl zde však jeden velký problém. Jejich školní povinnosti ještě nebyly hotové. „Už můžeme jít s tebou, tati?“ Pomyslel jsem si: „Nyní mám příležitost je naučit lekci, kterou se mi zřejmě celý den nepodařilo jim zřetelně naznačit. Pane, pomoz!“ „No, záleží na tom. Už máte své školní povinnosti hotové?“ „Skoro,“ zazněla očekávaná odpověď naší dvojice školáků. Téměř okamžitě jsem odvětil: „Dobrá! Pak se mnou skoro můžete jít. Mějte se!“ Sedal jsem si do auta s modlitbou, aby ta výchovná lekce dopadla na úrodnou půdu. A dopadla. Nechceme, aby naše děti skoro dělaly své domácí úkoly a povinnosti. Skoro se nepočítá téměř v žádné světské činnosti. Za těsné netrefení branky vás ve fotbale nikdo neodmění; prezidentem se také nestane ten, kdo skoro vyhrál volby. Popsaná situace nás přivedla k zamyšlení: Nejsme „skoro“ na správné cestě za Bohem? „Skoro“ určitě není u Boha dost dobré!
Děti, posloucháte své rodiče skoro rodině toho myšlení typu „skoro“. vždycky? Rodiče, jste se svými dětmi skoro vždycky trpěliví? Patříte skoro celí Lloyd žije v Montaně se svou ženou a dvěma dětmi; pracuje jako produkční Bohu, jste jeho skoro cele? Je-li tomu tak, ředitel dětského křesťanského telepak budete pouze skoro spaseni. Možná vizního programu A Thoughtful Hour. by vám stálo za to taky se zbavit ve své
V
yrostl jsem v křesťanské rodině a naše rodina chodila do sboru alespoň jednou týdně. Již v poměrně raném věku jsem začal hledat skutečnou podstatu víry v touze po hlubokém vztahu s Bohem, zatímco jsem pozoroval vše kolem sebe, co bylo projevem zbožnosti. Jedním z mých objevů bylo, že lidé mají sklon dělit svůj život na náboženskou část a běžnou, světskou část, přičemž tyto části jsou obvykle
odděleny písní a modlitbou. Tak většinou začíná a končí jejich rodinná bohoslužba, sborová bohoslužba a další náboženské události, které tak vytvářejí jakýsi umělý svět sám pro sebe. Má duše však s touto podobou víry nebyla spokojená. Toužil jsem po chození s Bohem mimo hranice těchto „náboženských“ rituálů, a to každou minutu dne. Toužil jsem po proměně, nikoliv kvůli zvláštním příležitostem během týdne, nýbrž napořád. Chtěl jsem být naplněn Božím světlem, stát se natolik průhledným, aby skrze mě mohl můj Bůh zářit na mé blízké i na mé nepřátele. Dnes pokládám za jeden z klíčů k takové zkušenosti verš z 5. Mojžíšovy 6,5: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ Začal jsem dávat rozmluvám s Bohem
ve svém životě přední místo. Nejenom že mu při nich otevírám své srdce, ale též toužím po tom, aby i on otevřel své srdce mě. Proto čtu a rozjímám nad jeho Slovem. Proto též očekávám, že ke mně bude hovořit prostřednictvím přírody, druhých lidí a prozřetelnost. Proto neustále očekávám na jeho odpověď na mou častou otázku: „Pane, co chceš, abych činil?“ Chci, aby žil v mém srdci a odtud se šířil jako kvas ovlivňující každou stránku mého života. Můj způsob, jakým miluji Boha celým svým srdcem, se stalo držet se anděla Páně do té doby, než mi požehná (1. Mojžíšova 32,25-32). Kai pracuje jako redaktor a překladatel v Německu, kde žije se svou ženou a třemi dětmi.
www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
11
K
12
dyby byla jen jedna věc, kterou bychom se mohli od Ježíše naučit, týkalo by se to jeho nesobeckého ducha sloužícího a pečujícího o druhé. Na rozdíl od lidstva je naší největší bitvou boj s vlastním já. Přirozeným sklonem našeho já je vidět pouze
povinnost, ale považovali jsme to za přednost. Během pobytu u nás doma ovlivnila přítomnost mého otce i život nás jako manželů. Jeho oddání Kristu se dotklo našich srdcí a bylo nám příkladem. Jeho věrný modlitební život a studium Písma učinilo z jeho
vlastní potřeby a přání a upřednostňovat vlastní touhy před potřebami druhých. Mé rodině se dostalo příležitosti pečovat řadu let o mého stárnoucího otce. S tím souviselo mnoho obtížných situací včetně nutnosti vzdát se části životního prostoru a někdy i soukromí a přizpůsobení se jeho způsobům. Vyžadovalo to od nás změny v našem denním rozvrhu, věnování času a úpravu našeho denního režimu jeho potřebám. Brzy jsme zjistili, že požehnání pramenící z našeho dávání sebe samých zdaleka převýšilo cokoliv, čeho jsme byli nuceni se vzdát. Zapojení našich dětí do pomoci s péčí o jejich dědu napomohlo vytvoření silného vztahu mezi nimi. Lépe ho poznali a dozvídat se o podrobnostech jeho života pro ně bylo zajímavé. Jako kdyby se mé děti setkali s chodící knihou plnou báječných příběhů. Vždy budou s láskou vzpomínat na ty cenné chvíle strávené rozhovorem s mým otcem a hraním si s ním. Sloužit mu nebyla jen další domácí
života skutečný odlesk Ježíše. Jeho zkušenosti nám byly inspirací k hledání a radování se ze stejně kvalitního vztahu s Ježíšem, jaký měl on. Jeho moudré rady během let nám byly velmi prospěšné a nikdy mu nebudeme dostatečně schopni vyjádřit své díky. Tolik jsme obdivovali jeho pracovitého ducha, který vždy hledal nějakou práci kolem domu, aby se zabavil a vypomohl naší rodině. To byl pro nás všechny velký příklad, obzvláště pro děti. Zjistili jsme, že sdílení domácnosti s mým otcem nás jako rodinu stmelilo. Dávali jsme hodně ze sebe, ale na oplátku jsme přijímali nesčetná požehnání. Počátkem tohoto roku se můj otec rozhodl strávit poslední roky svého života v rodné domovině, ale jeho kladný vliv na naši rodinu dodnes přetrvává.
Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
Osman nám píše z New Yorku, kde žije se svou ženou a čtyřmi dětmi.
„Já
skoro zapomněla!“ povzdechla si máma. „Musíme zavařit hrušky, ale já mám tolik práce!“ V tom jsem ucítila puzení Ducha svatého: „Proč ty hrušky nezavaříš ty?“ Už dříve jsem mamku při této činnosti mnohokrát pozorovala a věděla jsem, co dělat, ale ta práce v horku s upatlanýma rukama mě moc netáhla! Váhala jsem. „Kdyby tu byl Ježíš, udělala bych to pro něj, no tak proč to neudělat pro mou upracovanou mámu!“ Zatímco se mamka věnovala jiné práci, já vymyla zavařovací sklenice a začala ohřívat nějakou tu šťávu. Pak jsem hrušky oloupala, nakrájela a naskládala do sklenic. Ani mi to nepřišlo a najednou jsem víčkovala poslední sklenici. Rychle jsem uklidila vzniklý nepořádek a odběhla najít mamku. „Pojď se podívat na překvapení!“ řekla jsem a vedla ji do kuchyně plná touhy se pochlubit. Máma mě radostí objala. „Tys všechny ty hrušky zavařila sama!“ „Nejdřív se mi nechtělo, ale když jsem svou vůli podvolila, Ježíš mi pomohl tu práci udělat s radostí!“ Chlapci a děvčata, je mnoho činností, s kterými můžete své mámě pomoci, a tak jí ulehčit. V rámečku vpravo najdete Sarah je patnáct let a žije v Montaně se svými rodiči a dvěma staršími bratry.
Vyplňte prázdná místa a zapište zakroužkovaná písmena na linku na konci tohoto odstavce. Budete překvapeni, jaký pocit štěstí a radosti budete mít, když budete _ _ _ _ _ _ _.
1. Utírat _r_ _h 2. V_ _áš_t k_š 3. _ _ _nádobí 4. Skládat pr_ _l_ 5. Vytírat p_dl_ _u 6. Pracovat r_ _os_ _ě 7. Po_l_ _ch_ _ ochotně www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
13
Delší zimní večery jsou dobrou příležitostí ke trávení času v útulné atmosféře domova poslechem inspiračních poselství vytvořených s cílem povzbudit a posílit vaši rodinu. Využijte naší zimní akce a nakupte si kterékoli z níže uvedených DVD s 20procentní slevou. Akce trvá od 1. prosince 2010 do 28. února 2011. Běžná cena 9,- USD – Nyní jen za 7,20 USD/ks RODINA Rady rodinám Vůdcovství v rodině Je psáno Občerstvující rekreace Duchovně výjimečné soboty Skutečné vůdcovství Deset přikázání MANŽELSTVÍ Obnova reality Obnova romantiky
VÝCHOVA DĚTÍ Práva dětí Táta a dcera Praktické rady rodičům OSOBNÍ RŮST Věrný přítel Hledání Boží vůle Přepočítávání Konečná zkouška Ženy – vysoké povolání Co budeme dělat? MLÁDEŽ A MLADÍ DOSPĚLÍ Berte všechno jako radost Víra funguje Pozitivní představy Kladné vztahy podle zásad Smysl života
Objednávky můžete podávat na našich internetových stránkách www.restoration-international.org nebo na naší informační lince zdarma na čísle +1 888 446 8844. Našeprovozní doba je Po-Čt od 9:00 do 17:00. Pá-Ne zavřeno. 14 Zima 2010
•
www.foreverafamily.com
Jan. 7-9, Stuarts Point, NSW Australia Stuarts Point Convention Center Contact: Doug & Emma Loberg Phone: (02) 6567 8146 or (02) 6567 8149 (207) Email:
[email protected] Jan 21-23, Sydney, Australia Auburn SDA Church Contact: Wanda Copaceanu Phone: +61 415 174 121 Email:
[email protected] Feb. 25-27, Mentone, California Mentone SDA Church Retreat Contact: Cecil Templeton Phone: (909) 894-4616 Email:
[email protected] Feb 25-27, Centerville, Virginia Cartersville SDA Church Contact: Lee & Lynelle Perschino Phone: (804) 441-3600 Email:
[email protected] Mar. 18-20, Cluj, Romania Contact: Horst MÜller Phone: 011-(49)-178-4935-636 Email:
[email protected] Mar. 25-27, Alexandria, Romania Contact: Horst MÜller Phone: 011-(49)-178-4935-636 Email:
[email protected]
2011 February 17-20, Florida Hosts: Milton & Brenda Adams (407) 429-7281
[email protected] April 6-10, Oklahoma Hosts: Mike & Connie Opeka (417) 683-6740
[email protected] May 4-8, United Kingdom Hosts: Jack & Joy Rayne (01550) 740-353
[email protected] May 18-22, New Jersey Host: David Pritchard (570) 595-9321
[email protected] June 1-5, Washington Hosts: Ed & Jean Schlittenhart (509) 292-0836
[email protected] June 29-July 3, California Hosts: Santoyo Family (714) 360-3406
[email protected]
www.foreverafamily.com
•
Zima 2010
15
CHANGE SERVICE REQUESTED
PO Box 2150, Eureka, MT 59917-2150
Great Falls, MT
PAID Permit # 128
Non-Profit Org. US Postage
