Migrace na příkladu zemí bývalého Společenství nezávislých států

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav demografie a aplikované statistiky

Migrace na příkladu zemí bývalého Společenství nezávislých států Bakalářská práce

Autor práce: Eva Kudláčková Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Nevěděl Brno 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Migrace na příkladu zemí bývalého Společenství nezávislých států“ vypracovala samostatně pod vedením vedoucího mé bakalářské práce s využitím uvedené literatury.

V Brně dne 24. 4. 2013

………………………… Eva Kudláčková

Poděkování: Tímto děkuji vedoucímu mé bakalářské práce, panu magistru Lukáši Nevědělovi, za jeho odborné vedení a také za cenné rady a připomínky, které mi velice pomohly. Dále chci poděkovat paní magistře Lucii Hromkové, která mi doporučila literaturu, potřebnou k dokončení této práce.

Abstrakt: Kudláčková, E. Migrace na příkladu zemí bývalého Společenství nezávislých států. Bakalářská práce. Brno, 2013 Bakalářská práce je v prvé řadě zaměřena na popis historie politických, sociálních a ekonomických problémů bývalého Společenství nezávislých států. Tyto problémy jsou zasazeny do kontextu migrace, která je hlavním tématem práce. Cílem práce je vysvětlit, zda jsou důvodem migrace v zemích bývalého Společenství nezávislých států politické nebo socioekonomické problémy. V praktické části jsou v rámci kvantitativního výzkumu vyhodnoceny následující oblasti migrace: směry emigrace ze zemí SNS, migrační saldo neboli čistý počet migrantů a remitence. V rámci kvalitativního výzkumu je pomocí řízených rozhovorů hodnocena integrace cizinců pocházejících ze zemí bývalého Společenství nezávislých států na území České republiky. Klíčová slova: migrace, integrace, remitence, Společenství nezávislých států (SNS)

Abstract: Kudláčková, E. Migration to the example of the former Commonwealth of Independent States. Bachelor thesis. Brno, 2013 Primarily, the bachelor thesis is focused on the description of history of political, social and economic problems of the former Commonwealth of Independent States. These problems are incorporated in the context of migration, which is the main subject of this work. The aim of this thesis is to explain if the political or socio-economic problems in the countries of the Commonwealth of Independent States are the reason for migration. There is a quantitative research in practical part of the thesis which evaluated the following areas of migration: directions of emigration from the CIS countries, migration balance or the net number of migrants and remittances. In qualitative research is evaluated the integration of foreigners living in the Czech Republic who comes from countries of the former Commonwealth of Independent States, using the directed interviews. Keywords: migration, integration, remittances, Commonwealth of Independent States (CIS)

Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE ....................................................................................... 8

1.

Úvod ........................................................................................................... 8 Cíl práce ...................................................................................................... 9

1.1 1.2

Literární rešerše ............................................................................................... 10

2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 3.

Demografie ............................................................................................... 10 Zjišťování demografických údajů ............................................................ 10 Migrace ..................................................................................................... 11 Dělení migrace .......................................................................................... 11 Migrační politika ...................................................................................... 12 Remitence ................................................................................................. 12 Integrace imigrantů ................................................................................... 13 Společenství nezávislých států (SNS) ...................................................... 14 HISTORIE POLITICKÝCH, SOCIÁLNÍCH A EKONOMICKÝCH PROBLÉMŮ .... 15

3.1 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.4 3.4.1 3.4.2 4.

METODIKA PRÁCE ...................................................................................... 23 4.1 4.2 4.2.1 4.2.2 4.3 4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3

5.

Rusko ........................................................................................................ 15 Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko .............................................................. 16 Ukrajina ................................................................................................ 16 Bělorusko .............................................................................................. 16 Moldavsko ............................................................................................ 17 Střední Asie .............................................................................................. 18 Kazachstán ............................................................................................ 18 Kyrgyzstán ............................................................................................ 19 Turkmenistán ........................................................................................ 19 Uzbekistán ............................................................................................ 20 Tádžikistán ............................................................................................ 20 Kavkazské státy ........................................................................................ 21 Arménie ................................................................................................ 21 Ázerbajdžán .......................................................................................... 22 Jednoduché (elementární) charakteristiky časového vývoje .................... 23 Časové řady .............................................................................................. 24 Základní pojmy a dělení ....................................................................... 24 Dekompozice časové řady .................................................................... 24 Kvantitativní výzkum ............................................................................... 25 Kvalitativní výzkum ................................................................................. 25 Případová studie jako součást kvalitativního výzkumu: ....................... 26 Typy případových studií rozlišené podle sledovaného případu: .......... 26 Postup pro vypracování případové studie: ............................................ 27

VLASTNÍ PRÁCE .......................................................................................... 28 5.1 5.1.1 5.1.2

Kvantitativní výzkum ............................................................................... 28 Směry emigrace .................................................................................... 28 Čistý počet migrantů (migrační saldo) .................................................. 32

5.1.2.1 Absolutní srovnání ..................................................................................... 33 5.1.2.2 Relativní srovnání ...................................................................................... 38 5.1.3 Remitence ............................................................................................. 42 5.1.3.1 Největší příjemci a poskytovatelé remitencí .............................................. 42 5.1.3.2 Toky remitencí v jednotlivých regionech SNS .......................................... 43 5.1.3.3 Shrnutí ........................................................................................................ 46 5.2 Případová studie ....................................................................................... 47 5.2.1 Rodná země versus Česká republika .................................................... 47 5.2.2 Integrace imigrantů v České republice ................................................. 47 5.2.3 Otázka remitencí ................................................................................... 48 5.2.4 Shrnutí ................................................................................................... 49 6.

ZÁVĚR ............................................................................................................ 51

7.

POUŽITÁ LITERATURA .............................................................................. 54

8.

SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................... 57

9.

SEZNAM TABULEK ..................................................................................... 58

1.

ÚVOD A CÍL PRÁCE

1.1

Úvod

Demografie pro mě představuje velice zajímavou vědu. Je tomu tak proto, že se nezabývá neměnnými stavy, ale zkoumá procesy, které provázejí člověka po celý jeho život. Úžasné na demografii je i to, že zkoumáním jednotlivých případů můžeme dojít k důležitým výsledkům, zohledňujícím celou populaci. S pomocí této vědy můžeme zjistit nejen současný stav (např. kolik v určité zemi žije obyvatel), ale můžeme odhadnout i budoucí vývoj, což je velice užitečné. Můžeme se tak pokusit předejít nepříjemným jevům, anebo alespoň zmírnit jejich dopady na lidstvo a na okolní prostředí. Jak už jsem zmínila, demografie zkoumá různé jevy, já se však ve své práci budu zabývat jen jedním, a to migrací. S pojmem migrace se jistě každý z nás už někdy setkal a máme tedy nějakou představu, o co se jedná. Zjednodušeně lze migraci vysvětlit jako stěhování. Nejedná se ale jen o stěhování z jednoho města do druhého, pro mou práci je důležitější stěhování přes hranice státu. Takovéto stěhování není žádná novinka, i když o něm slýcháme poslední dobou čím dál častěji. Migrace provází lidstvo již od jeho počátků. Lidé vždycky migrovali ať už za prací nebo za lepšími životními podmínkami, a budou migrovat i nadále. Jak jsem již naznačila, lidé migrují z různých důvodů. Může se jednat o důvody politické, socio-ekonomické nebo se mohou oboje prolínat. Migranti ze svých rodných zemí odcházejí, protože se mohou cítit utlačováni vládou, kvůli špatné ekonomické situaci (nezaměstnanost, vysoká inflace), ale také kvůli celkové chudobě, bezpečnosti, náboženství, kultuře, apod. Každý člověk se chce mít lépe a často spatřuje řešení svého problému právě v migraci, ať už v legální či nelegální. Některým z nich se jejich sen o lepším životě díky migraci splní. Všichni ale takové štěstí mít nemusejí. Pro přijímací země tito přistěhovalci představují levnou pracovní sílu a zaměstnavatelé je zde často vykořisťují. Poskytují jim nižší plat než by si zasloužili a přistěhovalci musejí žít mnohdy ve špatných, životu nevyhovujících podmínkách. Země během svého vývoje uzpůsobují i svou politiku, což se týká i politiky migrační. Spousta států omezuje počty přistěhovalých osob ať už zákony nebo různými systémy kvót, které určují pro každý stát počet osob, které se mohou ročně přistěhovat. Zabraňují tak velkému přílivu migrantů, kterými se cítí být ohroženi. I díky teroristickým útokům, o kterých dnes slýcháváme čím dál častěji, se spousta států takto uzavírá před cizinci. Řešit problematiku migrace na příkladu zemí Společenství nezávislých států (SNS) bude zajímavý úkol. SNS vzniklo po rozpadu SSSR a sdružuje tedy státy bývalého Sovětského svazu. Většina členských zemí má pohnutou historii plnou konfliktů a zásahů Sovětského svazu, s jejímiž následky se zatím stále nevypořádaly. Hlavně země střední Asie provází mnoho problémů, ať už politických, ekonomických či sociálních. V dobách Sovětského svazu zde docházelo k rychlým změnám v podobě modernizace a kolektivizace 8

zemědělství, rozšiřování průmyslu a sovětského způsobu myšlení. Země sice začaly prosperovat, ale po rozpadu SSSR došlo k opětovnému úpadku těchto států. Se zmíněnými problémy se země potýkají dodnes. Řešení této situace představuje pro spoustu lidí právě migrace.

1.2

Cíl práce

Cílem mé práce je odpovědět na otázku, zda jsou důvodem migrace ze zemí SNS politické, či spíše socio-ekonomické problémy. Na závěr se pokusím na základě získaných znalostí predikovat také budoucí směřování a intenzitu migrace ze zemí SNS. Pro přehlednější zpracování si Společenství nezávislých států rozdělím do těchto oblastí: 1) Rusko 2) Ukrajina, Bělorusko, Moldávie 3) Kavkazské republiky 4) Střední Asie. Po nastudování teoretické části provedu kvantitativní výzkum migrace, který bude následovat případová studie, týkající se integrace cizinců ze zemí SNS. Případová studie bude probíhat formou řízených rozhovorů.

9

2.

LITERÁRNÍ REŠERŠE

2.1

Demografie

Demografie pochází z řečtiny a je to složenina dvou slov – démos, což je lid, a grafein, což můžeme přeložit jako psát. Přeloženo do češtiny to tedy znamená lidopis. I když je toto slovo vytvořeno v duchu českého jazyka, nepoužívá se (Koschin, 2005, s. 7). Podle Mužákové bylo slovo demografie poprvé použito v roce 1855, a to A. Guillardem (Mužáková, 2010, s. 18). Nyní bych se však ráda zaměřila na důležitější věc, a to čím se vlastně demografie zabývá. Koschin definuje demografii jako vědu, která se zabývá studiem demo-sociálních systémů (Koschin, 2005, s. 7). Jinými slovy můžeme říci, že demografie zkoumá reprodukci lidských populací. Změny počtu obyvatel jsou základními tématy této vědy. Jednotlivé procesy demografické reprodukce přímo ovlivňují početní stav obyvatelstva, patří sem: nemocnost, proces porodnosti (narození, natalita), potratovost, sňatečnost, rozvodovost, úmrtnost (úmrtí, mortalita) a také prostorová mobilita (stěhování, migrace) (Mužáková, 2010, s. 18), kterou se budu ve své práci dále zabývat.

2.2

Zjišťování demografických údajů

Pokud se zabýváme demografií, je také potřeba objasnit, jakým způsobem získáváme potřebné údaje, se kterými budeme pracovat. Dle Koschina demografie velice úzce souvisí se statistikou a statistické údaje jsou pro ni tedy klíčové – je to pro ni empirický materiál, bez něhož nemůže existovat. Demografické údaje jsou v zásadě dvojího typu: jednak informují o stavu, jednak o pohybu. Stavem rozumíme velikost populace a její strukturu k určitému časovému okamžiku. Pohybem pak rozumíme pro demografii zajímavé události, které v populaci nastanou během určitého časového intervalu (zpravidla jednoho roku). Synonymem pohybu je termín měna (Koschin, 2005, s. 11). Už tedy víme, že existují dva druhy demografických údajů. Nyní se vraťme k původní otázce, jak tyto údaje získáváme. Koschin hovoří o tom, že se údaje o stavu zjišťují soupisem obyvatelstva nebo sčítáním lidu. V principu jde o totéž, zjišťuje se, kolik na daném území žije osob a některé jejich znaky. Rozdíl je v kvalitě. Soupis obyvatelstva je relativně jednoduchá akce, při níž se zjišťuje jen několik základních údajů. Naproti tomu sčítání lidu je rozsáhlá akce, při které se zjišťuje mnohem více osobních charakteristik (Koschin, 2005, s. 11). Pro tuto práci jsou však podstatné údaje o pohybu, které přímo souvisí s reprodukcí obyvatelstva. Řadí se sem narození, úmrtí, sňatek, rozvod a přestěhování. Dle Koschina se pro pořizování a vedení záznamů o prvních čtyřech událostech používá termín evidence přirozené měny, pro pořizování a vedení záznamů o přestěhováních pak termín evidence migrace (Koschin, 2005, s. 14). Evidence přestěhování v mnoha zemích neexistuje (např. ve Spojeném království se rozsah stěhování odhaduje na základě lékařské evidence – předpokládá se, že se změnou bydliště se člověk přihlásí k jinému lékaři). U nás existuje od roku 1949, kdy bylo zákonem z 23. II. zavedeno povinné hlášení pobytu (Koschin, 2005, s. 15).

10

2.3

Migrace

Jak jsem již uvedla, migrace patří mezi základní demografické procesy a zjednodušeně ji lze charakterizovat jako stěhování nebo přemisťování osob. Podle Veselé se migrací jako jevem zabývá řada vědních disciplín – demografie, ekonomie, sociologie, z čehož logicky vyplývá existence mnoha rozdílných názorů. Dokonce i v rámci jedné z těchto věd může existovat několik odlišných pohledů a přístupů. Migrace obecně obsahuje časový a prostorový rozměr (Veselá, 2004, s. 57). Kalibová definuje migraci jako prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší, delší, příp. natrvalo (Kalibová, Pavlík, Vodáková, 1993, s. 82). Protože se zabývám migrací ze zemí SNS, je pro mě v této práci směrodatným kontinentem Evropa. Dle Baršové a Barši migrace spoluutvářela dějiny lidstva od jeho prvopočátků do dnešních dnů. Migrace tedy není nový fenomén, změnila se však povaha migrace a její vnímání západními společnostmi. Po několik století sehrávala Evropa roli kolonizátora a miliony evropských emigrantů odcházely osidlovat Nový svět či jiné kolonie. Po druhé světové válce však imigrační vlna obrátila směr a vyspělé evropské státy se ze zemí emigrace proměnily na země imigrace (Baršová, Barša, 2005, s. 7). Také po pádu železné opony v Evropě došlo k navýšení počtu migrantů. Migrace probíhala nejen mezi zeměmi Sovětského svazu navzájem, migranti se stěhovali i za hranice bývalého SSSR. Lákala je především střední a západní Evropa. Podle Liďáka se v současné době ani tak nemění objemy migrace, jako spíše vnímání mezinárodní migrace obyvatelstva ze strany západních, respektive vyspělých společností. Příliv migrantů vzbuzuje uvnitř těchto společností obavy z úpadku národních kultur, ztráty národní identity a otevírá dveře k požadavkům nového izolacionismu (Liďák, 2010, s. 4).

2.4

Dělení migrace

Migraci můžeme dělit z několika hledisek. Za hlavní považuji rozčlenění na imigraci, emigraci a reemigraci. Podle Mužákové imigrací rozumíme přistěhování obyvatelstva do jiného státu. Emigrací rozumíme vystěhování obyvatelstva do jiného státu a reemigrací pak rozumíme takový pohyb obyvatel, který zahrnuje jak emigraci, tak i zpětnou imigraci (Mužáková, 2010, s. 52). Koschin uvádí, že emigraci a imigraci je vhodné charakterizovat ukazateli obecná (hrubá) míra imigrace a obecná (hrubá) míra emigrace:

it =

a

et =

kde:

It znamená počet přistěhovalých (imigrantů) za příslušný časový interval Et znamená počet vystěhovalých (emigrantů) za příslušný interval (Koschin, 2005, s. 89) St znamená střední stav (průměrná velikost populace).

11

Střední stav se odhaduje v zásadě dvojím způsobem. Buď se vypočte prostý průměr z počátečního a koncového stavu (počátečním stavem se rozumí velikost populace na počátku příslušného časového intervalu a koncovým stavem velikost populace na konci tohoto intervalu), anebo se za střední stav vezme velikost populace uprostřed sledovaného intervalu (Koschin, 2005, s. 27). I když obecná míra imigrace a obecná míra emigrace představují dva rozdílné procesy, pro reprodukci je důležitý jejich výsledek, zda populace přibývá nebo ubývá. Ten je dán rozdílem It – Et, který se nazývá saldo migrace. Obecnou (hrubou) míru migrace (často se pro upřesnění říká a píše čisté migrace) pak můžeme definovat následovně: mit = It -

(Koschin, 2005, s. 90).

Dále můžeme dělit migraci na vnitřní a mezinárodní. Podle Mužákové rozumíme vnitřní migrací změnu trvalého pobytu za hranice nějaké administrativní jednotky (zpravidla obce). Mezinárodní migrací pak rozumíme změnu obvyklého pobytu za hranice státu - OSN stanovuje limitní hranici jednoho roku pobytu za hranicemi daného státu (Mužáková, 2010, s. 52). Migraci můžeme rozlišovat i na legální a nelegální, přičemž Horáková hovoří o tom, že největší potenciál nepřesnosti v datech vztahujících se k migracím vzniká právě z nelegálních pobytů a pracovních aktivit cizinců. Publikované odhady počtu nelegálních migrantů vycházejí obvykle z údajů policie o počtu zadržených a deportovaných cizinců, či o počtu regularizovaných pobytů cizinců. Tato čísla jsou obvykle silně podhodnocena. Podhodnocena bývají dokonce i data o počtech skutečných regularizací povolení k pobytu cizinců. Počet cizinců v neregulérním postavení bývá mnohonásobně vyšší (Horáková, 2003, s. 16).

2.5

Migrační politika

Možností, jak ovlivnit počty migrantů či zabránit nelegální migraci, je ustanovení migrační politiky v daném státě. Jedná se o jeden z aspektů celkové populační politiky. Baršová a Barša termínem migrační politiky označují politiky směřující k přímé či nepřímé regulaci a řízení pohybu lidí přes mezinárodní hranice a jejich pobytu na území států, jejichž nejsou občany. Migrační politiky se týkají jak regulace a usměrňování legální migrace, tak postihu a prevence nelegální migrace. Patří sem např. vydávání víz a pasů, ostraha a regulace překračování hranic či podmínky udělování ochrany cizincům prostřednictvím azylu (Baršová, Barša, 2005, s. 9 – 10). Součástí migrační politiky je i politika imigrační a integrační.

2.6

Remitence

Důležitým pojmem z oblasti migrace jsou remitence. Právě ty totiž často přestavují prostředek, jak může člověk pomoci své rodině či blízkým k důstojnému životu. Dle Stojanova, Schrotha a Mikese se definice remitencí za posledních několik let výrazně změnila a především zpřesnila, což dokazuje vzestupný zájem ekonomů a dalších 12

specialistů o jejich měření a výzkum. Mezinárodní měnový fond (IMF), jehož vymezení přebírají všechny ostatní instituce a národní banky, odvozuje remitence především ze dvou položek ze struktury bilance plateb: -

Příjmy získané pracovníky v ekonomikách, kde nemají (trvalé) bydliště nebo od zaměstnavatelů, kteří nemají sídlo v zemích původu pracovníka, transfery od obyvatel (rezidentů) jedné ekonomiky pro obyvatele (rezidenty) jiné ekonomiky.

Přeshraniční, sezónní a další krátkodobí pracovníci nejsou vnímáni jako obyvatelé (rezidenti) dané ekonomiky, v níž pracují. Jejich hrubý příjem ze zaměstnání je označován jako zaměstnanecké kompenzace. Obyvatel (rezident) dané ekonomiky je definován jako osoba, která pobývá (nebo zamýšlí pobývat) jeden rok či déle na území dané ekonomiky. Krátké výlety do jiných zemí z důvodu rekreace nebo práce nemají vliv na změnu místa rezidence, s výjimkou pobytů delších než jeden rok (Stojanov, Schroth, Mikes, a kol. autorů, 2011, s. 44 – 45). Remitence jsou poskytovány v různých formách, například v hotovosti, v naturáliích, zaměstnanecké kompenzace, apod. Remitence v peněžní formě jsou zasílány prostřednictvím velkého množství převodních mechanismů. Zpráva IMF (2009) rozlišuje základní způsoby transferů remitencí skrze následující instituce a neformální služby: -

2.7

komerční banky, společnosti specializující se na finanční transfery, úvěrové společnosti, pošty, autobusové a přepravní společnosti, sběrné agentury využití kontaktních bodů u tzv. neformálních převodních systémů peněz, využití přátel a příbuzných (Stojanov, Schroth, Mikes, Říhová, Černík, a kol., 2011, s. 47).

Integrace imigrantů

Integrace imigrantů, neboli začlenění přistěhovalců do společnosti dané země je v současnosti dosti diskutovaným tématem. Podle Drbohlava je vyhodnocení současných výsledků integrace migrantů v Česku obtížné, neboť tento jev není systematicky monitorován. Rovněž nejsou zpracovávány pravidelné zprávy o stavu integrace migrantů a stejně tak se ani nesledují žádné integrační ukazatele (Drbohlav, 2010, s. 91). Z toho důvodu tedy budu při řešení této otázky ve své práci vycházet především z řízených rozhovorů s vybranými imigranty.

13

2.8

Společenství nezávislých států (SNS)

Podle internetového zdroje Cisstat vzniklo Společenství nezávislých států v prosinci roku 1991. V přijatém prohlášení deklarovali účastníci tohoto společenství svou spolupráci na základě svrchované rovnosti. SNS sdružovalo následující země: Ázerbájdžán, Arménii, Bělorusko, Gruzii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Ukrajinu (cisstat.com, cit. 2012-11-10). Gruzie však, jak uvádí Hübelová, ze Společenství vystoupila v roce 2008. Cílem SNS je spolupráce a koordinace zejména v politické, hospodářské a strategické oblasti. Spolupráce však většinou probíhá jen na formální úrovni (Hübelová, 2010, s. 10).

14

3.

HISTORIE POLITICKÝCH, SOCIÁLNÍCH A EKONOMICKÝCH PROBLÉMŮ

3.1

Rusko

Hodač se Strejčkem hovoří o Rusku, bývalém hegemonovi a zdaleka největším státu světa, jako o zemi s obrovským zbraňovým arsenálem, zemi nesmírně bohaté na přírodní bohatství, ale také jako o zemi s nedostatečně rozvinutou ekonomikou, nerovnoměrným a místy velmi řídkým osídlením, nepříznivým klimatem a ekologickými problémy (Hodač, Strejček; 2008; s. 11). Faktem však je, že i přes vyjmenované problémy má Rusko velký potenciál stát se opět světovou velmocí. Dle Kotyka bude Rusko se svou energií, vojenskou silou a postupně i rostoucími ekonomickými výsledky a možnostmi významným hráčem na světové scéně po řadu budoucích desetiletí (Kotyk, 2010, s. 5). Kotyk také uvádí, že od počátku 14. století, kdy se Rusko postupně zbavovalo mongolské nadvlády, která silně a převážně negativně poznamenala následující ruské dějiny, se vládci ruského státu vědomě začali orientovat nikoli na Východ, ale na vztahy s Evropou. Tato proevropská orientace, která prochází celými následujícími dějinami Ruska, byla pro rozvíjející se stát zdrojem poznání a impulzů ve všech oblastech života (Kotyk, 2010, s. 10). Ovládnutí Pobaltí bylo pak v duchu této proevropské orientace v podstatě jediným významným územním ziskem Ruska. V úsilí o expanzi směrem na Západ Rusko naráželo na zájmy vyspělejších evropských států, proto se začalo orientovat na Východ, kde téměř bez odporu postupně ovládlo nehostinné a téměř neobydlené prostory Sibiře a Dálného Východu. Rusko tedy sice bylo možné vojensky napadnout a dokonce i porazit, vzhledem k unikátní rozleze a zeměpisné poloze země však prakticky nemožné ovládnout. Z druhé strany se sama velikost Ruska stala zdrojem jeho slabosti, zdrojem jeho zaostalosti. Ovládnout a efektivně využít rozsáhlé prostory Sibiře a Dálného Východu bylo nad síly zaostalého carského Ruska. Ruským carům se tyto oblasti jevily spíše jako přítěž, než jako výhoda (Kotyk, 2010, s. 10 - 11). Důležitým mezníkem v ruské historii byl nástup socialismu a vznik Sovětského svazu. Podle Bičíka sovětský centralismus znemožnil přirozený vývoj hospodářství i společnosti SSSR (Bičík, 1994, s. 10). Na některé země však měl Sovětský svaz naopak i blahodárné účinky. Například země Střední Asie, začaly pod vlivem SSSR vzkvétat a ekonomicky růst, i když byly vyžadovány určité oběti. Naopak po rozpadu Sovětského svazu začaly tyto země opět upadat a vracet se k původnímu stavu. Jak uvádí Bičík, koncem srpna 1991 se SSSR rozpadl na jednotlivé státy a následně vzniklo Společenství nezávislých států. Politický rozpad provázel hospodářský chaos (nesklizená úroda, rozkrádání státního majetku), vzestup nacionalismu a kriminality. Část inteligence se snažila uplatnit v zahraničí a emigrovala do hospodářsky vyspělých států (Bičík, 1994, s. 10). Hübelová tvrdí, že právě tohle období ekonomické a politické transformace po rozpadu Sovětského svazu přineslo ruskému obyvatelstvu řadu změn, které se odrazily také v populačním vývoji země. Ruská populace vykazuje již několik let relativně vysokou roční hrubou míru přirozeného úbytku. Celková krize v podstatě urychlila nevyhnutelné demografické procesy v Rusku. Lze tvrdit, že populace zde bude 15

pravděpodobně nadále početně ubývat. Ruská federace vykazuje řadu specifik: nízká střední délka života, vysoká úmrtnost na specifické příčiny (nadúmrtnost mužů způsobená vnějšími příčinami úmrtí a nemocemi oběhové soustavy) a vysoká potratovost (Hübelová, 2010, s. 27).

3.2

Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko

3.2.1 Ukrajina Podle internetového zdroje Ukrajina.tv území Ukrajiny většinou náleželo jiným státům. V dobách sovětské nadvlády byla země vystavena několika hladomorům, ale po druhé světové válce došlo k určitému zlepšení. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se však ukrajinská ekonomika zhroutila. V prvních letech 21. století ukrajinská ekonomika nastoupila poměrně rychlý a stabilní růst. Největšími obchodními partnery jsou země EU, Rusko (SNS) a Turecko. Obchodní vztahy s Ruskem komplikuje napjatá atmosféra politické nevraživosti. Nízká mzda a nedostatek pracovních příležitostí vede k početné pracovní migraci do Ruska, ČR, Portugalska, Itálie a dalších zemí (Ukrajina.tv, cit. 201211-12). Podle Hodače a Strejčka čelí Ukrajina globálním požadavkům na minimalizaci ekonomických vstupů a vysokou efektivitu, čehož zatím není její ekonomika schopna. Struktura ukrajinského vývozu neodpovídá trendům 21. století. Převažuje těžká metalurgie, důlní strojírenství, obecně energeticky náročné výrobky s malou přidanou hodnotou (Hodač, Strejček; 2008; s. 110 – 111). 3.2.2 Bělorusko Bělorusko se těší nejvyšší životní úrovni mezi zeměmi Společenství nezávislých států. Zřejmě tomu odpovídá i to, že 65 % státního rozpočtu připadá na sociální potřeby. Podle údajů Světové banky má tento stát nejnižší procento obyvatelstva nacházejícího se pod úrovní chudoby mezi zeměmi SNS. Země se snaží řešit problém snižování přírůstku obyvatel a zvyšování úmrtnosti prostřednictvím zákona O demografické bezpečnosti, který přijala v roce 2002. Ochrana mateřství a dětství je prvořadá v sociální politice státu. Díky podniknutým opatřením na podporu rodin s dětmi se zvýšil poprvé od roku 2003 přírůstek obyvatelstva a také se snížila kojenecká úmrtnost. Bělorusko vykazuje nejvyšší průměrný věk ve srovnání s ostatními bývalými svazovými republikami (Havlíček, 2007, s. 18 – 19). Havlíček dále uvádí, že se za poslední desetiletí zformoval v Bělorusku model tzv. „sociálně orientované tržní ekonomiky“, která umožňuje organicky spojovat svobodnou soukromou iniciativu a konkurenci s aktivní rolí státu, spojovat ekonomickou efektivnost s vysokou úrovní sociálního zabezpečení občanů. Měla na to vliv struktura a potenciál ekonomiky, kterou Bělorusko zdědilo od Sovětského svazu. V této zemi nikdo nepochybuje, že trh a sociální stránka věci patří k sobě. Výsledky takovéto politiky jsou zde zřejmé. Podle oficiálních zdrojů od roku 1996 po rok 2005 dosáhlo Bělorusko sedmiprocentního přírůstku hrubého domácího produktu. Výroba průmyslové produkce se zvýšila za toto období o 19 % ve srovnání s rokem 1990. Běloruský průmysl si zachoval a upevnil své pozice nejenom mezi zeměmi Společenství nezávislých států, 16

ale i na světovém trhu. Hlavním obchodním partnerem pro Bělorusko je Ruská federace (Havlíček, 2007, s. 14 a 16). Podle Řezníka výbuch jaderných reaktorů v dubnu 1986 v ukrajinské elektrárně Černobyl, nacházející se těsně u jižní běloruské hranice, patří k nejtragičtějším okamžikům běloruských dějin. Bylo a je to především Bělorusko, které dodnes nese ekologické, demografické, hospodářské, ale i sociální a politické důsledky této katastrofy. Asi 70 % radioaktivního spadu postihlo právě území této republiky, zejména její jihovýchodní část, a způsobilo tak nejen množství rychlých úmrtí, ale též dlouhodobý výskyt radiací vyvolaných chorob, zejména leukémie a řady druhů rakoviny, a zároveň i dosud trvající kontaminaci 20 – 25 % zemědělské půdy. Počet obětí, kterých dosud v důsledku nevyléčitelných chorob přibývá, je odhadován na 400 tisíc. Přes mimořádný rozsah havárie však sovětské vedení neinformovalo o jejích rozměrech, snažilo se před vlastními občany i před světem neštěstí nejprve popřít a poté bagatelizovat a v souvislosti s tím i opožděně a zcela nedostatečně zajišťovalo evakuaci a ochranu civilního obyvatelstva. Ke skutečně rozsáhlým evakuačním a dekontaminačním opatřením ve stále vysoce zamořených oblastech přistoupilo až s tříletým zpožděním a výrazně tak přispělo k zbytečnému rozsahu škod a obětí. Tím vyvolalo sílící kritiku ze strany opozice i části běloruského komunistického vedení a výrazně oslabilo důvěru obyvatelstva (Řezník, 2003, s. 84 – 85). V 90. letech se pohybovaly výdaje na potírání důsledků tohoto neštěstí od 6,6 % do 16,8 % státního rozpočtu. Kolem 80 % prostředků je vydáváno na vyplácení podpor, stravování a léčení lidí v ozdravovnách. Zároveň se zdravotnickými a ekologickými opatřeními se uskutečňuje program sociálního a hospodářského rozvoje postižených oblastí (Havlíček, 2007, s. 20). 3.2.3 Moldavsko Moldavsko jakožto nejchudší země Evropy se potýká se spoustou problémů. Ekonomická a sociální situace země je poznamenána dlouhodobým úpadkem průmyslové výroby, nezaměstnaností a odchodem práceschopného obyvatelstva do ciziny. Posledním zmiňovaným problémem, emigrací Moldavanů, se zabývají Říhová a Černík ve své případové studii o Moldavsku. Zjistili, že v zahraničí pracuje asi 350 000 Moldavanů z celkového počtu 4,1 milionu občanů tohoto státu, což je 25 % obyvatelstva v produktivním věku. Některé výzkumy naznačují, že pobyt těchto občanů v zahraničí se stává postupem času pobytem trvalým. Důvodem těchto odchodů ze země je nedostatek pracovních příležitostí a neschopnost uplatnit se na místním trhu práce. Migrace z Moldavska má i závažné sociální dopady, a to zejména na zvyšující se počty dětí, které zůstávají bez odpovídající péče, zatímco rodiče odjíždějí za prací do zahraničí, někdy natrvalo. S touto emigrací za prací jsou spojené remitence, které posílají Moldavané pracující v zahraničí svým blízkým do rodné země. Moldavsko je jednou ze zemí s nejvyšším poměrem příjmu remitencí vůči hrubému domácímu produktu. V roce 2008 představoval tento podíl 31 %, což bylo jedno z nejvyšších procent na světě. Většina z těchto toků je využívána na pokrytí základních domácích potřeb, koupi zboží dlouhodobé spotřeby, zaplacení nákladů na bydlení, splátky dluhů, apod. Remitence v Moldavsku tak na jednu stranu podporují produktivitu a ekonomický rozvoj v zemi, snižují chudobu, ale na druhou

17

stranu vytvářejí závislost rodin na remitencích, zvyšují nerovnosti a mohou podpořit další migraci (Stojanov, Schroth, Mikes, Říhová, Černík, a kol., 2011, s. 91 – 105)

3.3

Střední Asie

Mezi státy Střední Asie se řadí následující země: Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán a Turkmenistán (Hodač, Strejček; 2008; s. 192). Podle Horáka měl středoasijský region svůj význam již za starověkých říší, neboť sloužil jako důležitý tranzitní prostor na tzv. Hedvábné stezce z Číny na Blízký Východ (Horák, 2008, s. 17). Území Střední Asie si v průběhu historie nárokovala Čína, Velká Británie i Rusko, až se nakonec toto území stalo na dlouhou dobu součástí právě Sovětského svazu. Dle Kokaisla a Pargače středoasijské republiky zaostávaly v dobách SSSR za ostatními svazovými republikami ve většině sociálních i ekonomických ukazatelů. Index růstu základních ekonomických ukazatelů byl sice v případě středoasijských republik nejvyšší, to bylo ovšem dáno právě minimálními výchozími hodnotami (Kokaisl, Pargač; 2006; s. 85). Horák ve své knize uvádí, že v prvních letech sovětské vlády představoval region Střední Asie z geopolitického hlediska především nástupiště pro „vývoz komunistické revoluce“ do dalších oblastí Asie. Tento „pochod“ však nakonec nebyl úspěšný a celý region tak zůstal spíše nárazníkovou zónou ruských částí SSSR (Horák, 2005, s. 20). Dle Hodače a Strejčka znamenal rozpad Sovětského svazu pro státy Střední Asie výrazné hospodářské oslabení. Když ruská ekonomika v 90. letech 20. století oslabila až o 40 % HDP ve srovnání s rokem 1991, přenesl se celkový efekt i na státy SNS, včetně zemí Střední Asie. Obecně pak také platí, že po roce 2000, kdy ruská ekonomika začala opět výrazně růst, se i státy Střední Asie připojily k této konjunktuře (Hodač, Strejček; 2008, s. 218). Je tedy nutné si uvědomit, že i když se Sovětský svaz rozpadl již před mnoha lety, jeho bývalé členské státy jsou i v současnosti velkou měrou závislé na Rusku. Právě Rusko v regionu Střední Asie totiž provedlo spoustu změn a spoluutvářelo dějiny těchto států a je také důležitým zahraničním partnerem pro tyto země. 3.3.1 Kazachstán Kazaši jsou po Uzbecích nejpočetnější středoasijské etnikum: 8 milionů jich žije v Kazachstánu (tvoří ale jen 53,4 % jeho obyvatelstva), další 2 miliony v jiných částech SNS, zejména v sousedních republikách a v Rusku, nadto 1 milion žije v Číně (Kokaisl, Pargač; 2006; s. 25). Podle Hodače a Strejčka Kazachstán, jako největší středoasijská republika, získal nezávislost v prosinci roku 1990. Po zisku nezávislosti uvažovali představitelé nově vzniklého státu o federálním uspořádání své země, nakonec byl ale použit unitární model – ze zjevné obavy z ruského vlivu, kdy by mohlo Rusko jednotlivé federální země lákat k připojení k jeho federaci. Z ruského pohledu je Kazachstán nejdůležitější zemí regionu – politicky, ekonomicky i strategicky (Hodač, Strejček; 2008; s. 195). Hodač a Strejček uvádí, že kazašské hospodářství bylo v dobách SSSR významnou měrou zaměřeno na uspokojování energetických potřeb všech zemí Sovětského svazu. Proto jeho rozpad vedl k vážné dislokaci a zpřetrhání existujících hospodářských vazeb mezi Kazachstánem a ostatními republikami bývalého SSSR. Kazachstán disponuje největšími zásobami ropy v regionu, která však bývala rafinována na území Ruska. 18

Po rozpadu SSSR z Kazachstánu odešla řada specialistů z oboru ropného průmyslu, země se potýkala s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Chyběly zde i moderní technologie. Snahou Kazachstánu v té době bylo pokusit se snížit závislost svého energetického sektoru na Rusku – osloveni byli západní investoři a energetické firmy s potřebnými technologiemi těžby (Hodač, Strejček; 2008; s. 233 – 234). Hlavního partnera pro kazachstánský export i import představuje podle Hodače a Strejčka i v současnosti Rusko. Příjmy hospodářství Kazachstánu jsou významně závislé na exportu energetických surovin a struktura stávajících produktovodů téměř vylučuje transport podstatné části těchto surovin bez využití produktovodů Ruska. Zahraniční investice směřující do Kazachstánu jsou v kontextu Střední Asie významné, například v porovnání se sousedním Uzbekistánem byly jen mezi léty 1992 až 1998 osmnáctkrát věší – velká část investic směřuje do perspektivního ropného a plynařského sektoru, kterým Uzbekistán nedisponuje (Hodač, Strejček; 2008; s. 219 – 220). 3.3.2 Kyrgyzstán Podle Horáka nesplňuje Kyrgyzstán předpoklady pro získání reálnějšího vlivu v regionu Střední Asie. Počtem obyvatel i rozlohou se řadí mezi malé státy oblasti a nedisponuje významnějším potenciálem surovinového bohatství. Jediným faktorem, kterým bude Kyrgyzstán v budoucnosti schopen operovat, je voda, které je ve Střední Asii nedostatek. Není však jasné, do jaké míry se Kyrgyzstánu podaří tuto výhodu zužitkovat v situaci, kdy je zároveň závislý na dodávkách jiných strategických surovin od mocnějších sousedů, zejména Uzbekistánu (Horák, 2005, s. 160). Horák také uvádí, že Kyrgyzstán je výrazně vzdálen a izolován od základních komunikačních cest v Asii, stejně jako od mořských přístavů. Horský reliéf země činí výstavbu jakýchkoliv komunikačních tras poměrně nerentabilní, zvláště ve srovnání s ostatními zeměmi regionu. Zároveň Kyrgyzstán není schopen přitáhnout zahraniční investice do vysoce kvalifikovaných technologií, a to nejen kvůli své vzdálenosti a izolovanosti, ale také z důvodu nedostatku kvalifikované síly a nestandardním ekonomickým postupům, jako je korupce či klientelismus. Kyrgyzstán tak lze charakterizovat jako periferii již tak periferní oblasti Střední Asie (Horák, 2008, s. 97). 3.3.3 Turkmenistán Horák uvádí, že oblast Turkmenistánu byla v minulosti považována za okrajovou oblast mezi Střední Asií a Blízkým Východem, kterou obývaly obávané kočovné kmeny ohrožující karavany na obchodních cestách. Okrajový charakter země se změnil až objevením ložisek nerostných surovin a zejména zemního plynu. V období Sovětského svazu byl Turkmenistán významnou zásobárnou plynu, který putoval na vnitřní sovětský trh a částečně i na export. Po rozpadu SSSR se zdálo, že by tento stát mohl mít výraznou přitažlivost díky svému nerostnému bohatství a také možné tranzitní poloze. S ohledem na chybějící exportní trasy turkmenského nerostného bohatství mimo území Ruska je však význam Turkmenistánu do určité míry přeceňován (Horák, 2008, s. 146). Dle Kokaisla a Pargače je ekonomická situace v Turkmenistánu velmi specifická – státní kontrola téměř všech odvětví je podobná (nebo ještě vyšší) jako v dobách SSSR. Jako překvapivý se proto může jevit ekonomický růst, který v období let 1997 až 2000 19

dosahoval 17,6 % a patřil k nejvyšším na světě. V Turkmenistánu se daří udržovat sociální stabilitu i tím, že stát bezplatně poskytuje suroviny a produkci, které patří mezi nerostné bohatství země. Pro obyvatele je zde zdarma sůl, elektřina a zemní plyn; ceny pohonných hmot jsou pouhým zlomkem světových cen. Náklady na dopravu nebo bydlení ve státních bytech jsou spíše symbolické. Přesto dnešní situace u obyvatel přílišné nadšení nevyvolává. Největším problémem je totiž nezaměstnanost, která je mnohonásobně vyšší než udávané statistiky (oficiální údaj se pohyboval v roce 2004 kolem 5 %) (Kokaisl, Pargač; 2007; s. 145). 3.3.4 Uzbekistán Podle Horáka území dnešního Uzbekistánu patřilo v době před vpádem carského Ruska do Střední Asie k centrálním oblastem tohoto prostoru. Byla zde soustředěna hlavní obchodní a kulturní centra. Ležely zde úrodné oázy a bohatá města, která vzkvétala díky karavannímu obchodu mezi Čínou a Středním východem. Centrální charakter tohoto území byl potvrzen i sovětskou vládou ve 20. letech 20. století. V době rozčlenění Střední Asie byla všechna významná centra začleněna do zcela nové politické a geografické entity – Uzbecké SSR. Ústřední postavení Uzbecké SSR v rámci sovětské Střední Asie a také pozdější Gorbačovův pokus o smazání uzbecké hegemonie přispěly k iluzi centralizovaného postavení Uzbekistánu v rámci regionu i v postsovětském období (Horák, 2008, s. 173). S tímto faktem souvisí dle Hodače a Strejčka i dlouhodobá strategie prezidenta Karibova, který stojí v čele Uzbekistánu od zisku jeho nezávislosti. Snaží se totiž z Uzbekistánu vytvořit regionálního vůdce, zemi, která bude zejména vůči slabšímu Kyrgyzstánu a Tádžikistánu vystupovat s rozhodností (Hodač, Strejček; 2008; s. 198). Pokud však má být dosaženo tohoto prezidentova cíle, je nutné se zaměřit i na ekonomickou situaci země. Jak uvádí Horák, na první pohled se zdá být hospodářská situace a růst ekonomiky Uzbekistánu stabilní, na druhé straně se ale tato země na rozdíl od většiny svých sousedů nezbavila centrálně plánované ekonomiky, protekcionismu a omezení pohybu zboží a peněz. Tento činitel přispívá k ekonomickému klientelismu, který například podporuje velké státní a neefektivní podniky a zemědělská družstva, a také všeobecnou korupci (Horák, 2005, s. 44). Podle Horáka je Uzbekistán vedle Tádžikistánu a Kyrgyzstánu dalším významným středoasijským „exportérem“ pracovní síly do Ruska. Podle oficiálních ruských statistik odjelo v roce 2006 za prací do ruských oblastí 102 658 občanů Uzbekistánu. Neoficiálně se však tento počet odhaduje na 1 – 1,5 milionu. Podobně jako u všech středoasijských zemí toto číslo zdaleka nevystihuje celkový počet všech legálních i nelegálních sezónních migrantů. Většina uzbecké pracovní síly nachází zaměstnání ve stavebnictví, případně na dalších hůře placených místech. Problémy pracovní migrace jsou podobné jako v případě ostatních středoasijských republik - šikana ze strany zaměstnavatelů, překupníků, zprostředkovatelů práce, korupce úřadů či policie (Horák, 2008, s. 192). 3.3.5 Tádžikistán Hodač hovoří o tom, že Tádžikistánský parlament vyhlásil nezávislost v září roku 1991, čímž vznikla ve Střední Asii nejmenší země. Rozpad Sovětského svazu měl na Tádžikistán katastrofický dopad nejen z hospodářského hlediska, ale hlavně z hlediska 20

vnitropolitického rozvratu v důsledku občanské války. Tato válka ochromila stát v jeho samých základech. Naštěstí však ruský vojenský zásah se souhlasem tádžikistánské vlády situaci stabilizoval. Zatímco sousední státy se po rozpadu SSSR snažily modernizovat své ekonomiky a nalézt nová odbytiště svých výrobků, pro tádžikistánské hospodářství znamenala občanská válka zničení takřka všech do té doby prosperujících průmyslových středisek a destrukci celkové infrastruktury. Ekonomika této země je v katastrofální situaci. Šedá ekonomika tady tvoří až 80 % oficiálního HDP Tádžikistánu (Hodač, Strejček; 2008; s. 212, 226 – 227). Jak jsem již zmiňovala, i v Tádžikistánu je velkým problémem a zároveň možnou hrozbou pracovní migrace. Kokaisl a Pargač tvrdí, že za prací odcházejí hlavně lidé z vesnic. Každý sedmý obyvatel Tádžikistánu, tj. zhruba milion mužů a žen, žije dlouhodobě mimo republiku. Drtivá většina z nich odjíždí za prací do Ruska. Zde vykonávají tito pracovní emigranti zpravidla nekvalifikované a nízko kvalifikované práce, bez ohledu na své předchozí vzdělání. Ubytovaní bývají často v nestandardních prostorách, v přeplněných ubytovnách. V těchto ubytovnách jsou často porouchané např. sprchy (pokud tam vůbec nějaké jsou), nefunguje topení, apod. Zaměstnání, resp. podmínky, ve kterých je vykonáváno, bývá často velmi náročné a vyčerpávající. Lidé jsou mnohdy zaměstnáni „načerno“ a podle toho se s nimi také zachází. Proto také nemají pracující často jiné východisko než čas od času uplatit policisty a úředníky. Pracovní registrace do Ruska platí jeden rok, poté si musí vyřídit její prodloužení. Než aby prošli sáhodlouhou mašinérií byrokracie, často opět volí schůdnější cestu úplatků. Ne všichni však odjíždějí do Ruska za prací „naslepo“. V Rusku žije již nyní početná komunita Tádžiků, takže nově příchozí mají v tom kterém ruském městě již rodinné či jiné zázemí, tedy i podstatně lidštější podmínky. Přes všechny těžkosti je pro Tádžiky práce v Rusku ekonomickým přínosem, někdy i vysvobozením. Výplatu dostávají v dolarech a část výplaty posílají domů rodině (Kokaisl, Pargač; 2007; s. 242 - 255).

3.4

Kavkazské státy

Mezi kavkazské státy se řadí Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie, přičemž Gruzie v roce 2008 z SNS vystoupila. Podle Hodače a Strejčka je jednou ze zásadních slabin regionu Kavkazu, že tři zmíněné země nedokázaly a pravděpodobně ani brzy nedokážou nalézt společná stanoviska, nenacházejí ochotu vystupovat na mezinárodních fórech jednotně, chybí základní konsensus v otázkách hranic, transhraniční dopravy i celkové orientace Kavkazu. Je pak evidentní, že osamoceně dosahují tyto státy daleko menších úspěchů v aréně světové politiky. Nejednotnost kavkazského regionu má neblahé dopady i na ekonomiku zemí. Hospodářství všech tří kavkazských republik – navzdory mnoha reformám z 90. let 20. století i z pozdějších let – stále nedokáže nalézt své uspokojivé místo ve světové ekonomice, kavkazské výrobky nejsou poptávány tak, jak by si představitelé těchto zemí přáli (Hodač, Strejček; 2008; s. 161, 162, 172, 173). 3.4.1 Arménie Hübelová tvrdí, že Arménie jakožto křesťanský stát se potýká především se svojí polohou v rámci muslimských zemí, což se odráží mimo jiné v tom, že značná část běženců a jejich potomků žije mimo vlastní zemi. Tato země má také nevýhodnou polohu z hlediska rozvoje pozemní dopravy, bez kontaktů s okolními zeměmi. Díky vnitřním

21

rozporům i etnicko-konfesním problémům především s Ázerbajdžánem žije už druhou desítku let na pokraji války a její ekonomika je v úpadku (Hübelová, 2010, s. 50). 3.4.2 Ázerbajdžán Co se týče Ázerbájdžánu, vidí jeho budoucí vývoj Hübelová slibně. Uvádí, že má v regionu pravděpodobně nejlepší vyhlídky na rozvoj hospodářství. Má vlastní ropná ložiska, je tu zastoupena petrochemie, ale i další průmyslové obory. Ázerbájdžán je jediný zakavkazský stát, který dokáže svému obyvatelstvu zajistit relativně přijatelnou míru životní úrovně, a to díky ne zcela vyčerpaným zdrojům ropy (Hübelová, 2010, s. 50).

22

METODIKA PRÁCE

4.

Pro zpracování praktické části této práce kromě knižních zdrojů využiji také zdroje internetové. Důležité demografické ukazatele týkající se migrace naleznu na stránkách statistických úřadů jednotlivých států, na stránkách Světové banky a SNS. Takto získané informace zpracuji v programu Microsoft Office Excel do tabulek a grafů a provedu tak vlastní kvantitativní výzkum. Pro zhodnocení vývoje migračního salda provedu absolutní srovnání a následně i srovnání relativní, pro které využiji jednoduché charakteristiky časového vývoje. Pro odhad budoucího vývoje využiji časové řady. Pro lepší pochopení problematiky migrace a chování migrantů doplním kvantitativní výzkum výzkumem kvalitativním. Zaměřím se na případovou studii, v rámci které se pomocí řízených rozhovorů pokusím zjistit, jak probíhá integrace cizinců pocházejících ze zemí bývalého Společenství nezávislých států v České republice.

Jednoduché (elementární) charakteristiky časového vývoje

4.1

Pacáková uvádí, že vývoj proměnné Y nejčastěji posuzujeme postupně mezi dvěma po sobě následujícími obdobími, tedy meziročně, meziměsíčně a podobně pomocí jednoduchých měr dynamiky. Jsou to: -

Absolutní přírůstky (úbytky)

-

Relativní přírůstky (úbytky)

-

Koeficienty růstu (poklesu)

-

Tempa růstu (poklesu)

-

Bazické indexy (Pacáková, 2003, s. 243)

Koeficienty růstu, často nazývané i řetězovým indexem vyjadřují, kolikrát se liší aktuální hodnota oproti předešlé. Relativní přírůstky vyjadřují (po vynásobení 100), o kolik procent se liší aktuální hodnota oproti předešlé.

23

4.2

Časové řady

4.2.1

Základní pojmy a dělení

Podle profesora Minaříka časovou řadou nazýváme řadu pozorovaných hodnot statistického znaku seřazenou zpravidla v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Základním kritériem klasifikace časových řad je jejich rozdělení na:  

úsekové (intervalové): vztahující se k určitému časovému úseku nenulové délky; charakteristická je sčitatelnost hodnot. okamžikové: vztahující se k určitému časovému okamžiku, alespoň teoreticky nulové délky; pro řady tohoto druhu je typické, že jejich součet nelze smysluplně interpretovat.

Zkoumaný znak v časové řadě označujeme zpravidla symbolem Y a jeho konkrétní hodnoty pak y, y2,..., yt,…, yn, kde index t = 1,2,…, n je index označující příslušný interval nebo okamžik zjišťování a n je délka časové řady (Minařík, 2009, s. 163 – 164). 4.2.2 Dekompozice časové řady Nejjednodušší z klasických metod popisu časových řad je metoda založená na separaci a odděleném změření hlavních složek pohybu časové řady. Zpravidla se hovoří o těchto třech složkách vývoje:  



Hlavní směr, obecná dlouhodobá tendence vývoje, krátce trend časové řady. Trendovou složku časové řady označujeme symbolem T. Pravidelná fluktuace pozorovaných hodnot časové řady kolem hlavního vývojového směru, tzv. periodické kolísání, které je charakteristické délkou periody, amplitudou (velikostí výchylky) a fázovým posunem určujícím polohu maxim a minim vzhledem k počátku časové osy. Podle délky periody se u ekonomických časových řad hovoří o krátkodobém, střednědobém či sezónním a dlouhodobém neboli cyklickém kolísání. Nepravidelné fluktuace pozorovaných hodnot – nepravidelná složka časové řady. Zatímco předcházející dvě složky mohou, ale nemusí být ve výsledném pohybu řady pozorovány, nepravidelná složka je u skutečných časových řad obsažena vždy. Nepravidelnou složku určujeme metodou zbytku – rezidua (Minařík, 2009, s. 171).

24

4.3

Kvantitativní výzkum

Podle Foreta kvantitativní výzkumy zkoumají rozsáhlejší soubory stovek i tisíců respondentů, chtějí postihnout dostatečně velký a reprezentativní vzorek. Snaží se zachytit názory i chování lidí co nejvíce standardizovaně. Získané poznatky zpracovávají pomocí statistických postupů a zobecňují na celý základní soubor. Mezi techniky kvantitativního výzkumu patří osobní rozhovory, pozorování, experiment a písemné dotazování, ale také obsahová analýza textů a jiných symbolických vyjádření. Kvantitativní výzkumy jsou často časově i finančně náročnější, přinášejí ale obvykle výsledky v přehlednější, číselné podobě za zkoumaný rozsáhlý vzorek, případně dokonce za celý základní soubor, populaci (Foret, 2008, s. 14). Požaduje se, aby kvantitativní měření bylo validní (měříme skutečně to, co se má měřit) a spolehlivé (jestliže budeme měřit stejnou věc, pak pokud se nezměnila, dostaneme stejný výsledek). Tradiční kvantitativně zaměřený výzkum může mít jednu ze dvou hlavních podob: 



4.4

Experimentální: výzkumník aktivně a úmyslně přivodí určitou změnu situace, okolností nebo zkušeností sledovaných jedinců a pak sleduje změnu jedinců. Výzkumník manipuluje nezávisle proměnnými X a měří změnu zvolených závisle proměnných Y. Experiment musí být do všech podrobností před započetím sběru dat, aby závěry nebyly ovlivněny jinými (rušivými) proměnnými. Neexperimentální: vypadá podobně, rozdíl však spočívá v tom, že výzkumník neuplatňuje změnu situace, podmínek nebo zkušeností jedinců. Také v tomto případě je postup velmi podrobně naplánován (Hendl, 2005, s. 46 – 47).

Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum umožňuje hlubší poznání motivů chování lidí, odhaluje povahu a souvislosti jejich názorů, preferencí a postojů, případně se snaží najít jejich příčiny. Kvalitativní výzkum je oproti kvantitativnímu rychlejší, méně nákladný a hlavně méně náročný na realizaci. Má ale významná omezení, protože soubor respondentů je velmi malý a nereprezentativní. Jeho výsledky není možné zobecnit na celou populaci (Foret, 2008, s. 14). Někteří metodologové chápou kvalitativní výzkum jako pouhý doplněk tradičních kvantitativných výzkumných strategií, jiní zase jako protipól nebo vyhraněnou výzkumnou pozici ve vztahu k jednotné, na přírodovědných základech postavené vědě. Postupně získal kvalitativní výzkum v sociálních vědách rovnocenné postavení s ostatními formami výzkumu. V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky může modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu se někdy kvalitativní výzkum považuje pružný typ výzkumu. V jeho průběhu nevznikají pouze výzkumné otázky, ale také hypotézy a nová rozhodnutí, jak modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračovat 25

při sběru dat i jejich analýze. Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva (Hendl, 2005, s. 50). 4.4.1 Případová studie jako součást kvalitativního výzkumu: V případové studii jde podle Hendla o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů. Zatímco ve statistickém šetření shromaždujeme relativně omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí. Může se srovnat s jinými případy. Provádí se také posouzení validity výsledků (Hendl, 2005, s. 104). 4.4.2 Typy případových studií rozlišené podle sledovaného případu: Osobní případová studie: jde o podrobný výzkum určitého aspektu u jedné osoby. Pozornost se věnuje např. minulosti, kontextovým faktorům a postojům, které předcházely určité události. Zkoumají se možné příčiny, determinanty, faktory, procesy a zkušenosti, jež k ní měly vztah. Studie komunity: zkoumá se jedna nebo více komunit ve městě nebo celé město. Popisují se a analyzují vzorce hlavních aspektů života komunity a provádí se jejich komparace. Studium sociálních skupin: jde o zkoumání jak malých přímo komunikujících skupin (rodina), tak větších difuzních skupin (zaměstnanecká skupina). Tyto studie popisují a analyzují vztahy a aktivity ve skupině. Studium organizací a institucí: zkoumají se firmy, školy, odborové organizace, implementace programů a intervencí, kultura organizací, procesy změn a adaptací. Cíle jsou různorodé – hledání nejlepšího vzorce chování, zavedení určitého typu řízení, evaluace, zkoumání procesů změn a adaptace. Zkoumání událostí, rolí a vztahů: studie se zaměřuje na určitou událost. Zahrnuje například interakci učitele a žáka, konfliktů rolí, stereotypů, adaptace (Hendl, 2005, s. 104 – 105).

26

4.4.3 Postup pro vypracování případové studie: Výzkum pomocí případové studie se skládá z následujících kroků, které jsou ve vzájemné interakci: -

-

-

-

-

Určení výzkumné otázky: volí se nějaký jev, k němuž se bude výzkumník v průběhu výzkumu vztahovat. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat: během fáze plánování výzkumník určí, jak vybere případ, jaké použije techniky sběru a analýzy dat. Příprava sběru dat: protože se v případové studii generuje mnoho dat, je potřeba připravit jejich organizaci v nějaké databázi. K tomu se využívá vhodný počítačový program. Sběr dat: sběr dat provádí výzkumník systematicky. Stále udržuje vztah mezi daty a případem. Zaznamenává a dokumentuje jednotlivé fáze sběru dat. Provádí přepis dat do počítače. Analýza a interpretace dat: výzkumník zkoumá data a hledá propojením mezi nimi a výzkumnými otázkami. Zůstává otevřený nečekaným aspektům dat. Používá grafy a tabelace. Příprava zprávy: cílem je vykreslit a přiblížit případ v jeho komplexnosti a umožnit čtenáři kriticky posoudit průběh studie (Hendl, 2005, s. 113).

27

5.

VLASTNÍ PRÁCE

5.1

Kvantitativní výzkum

V této části práce se budu zabývat směry emigrace ze zemí SNS. Následně se zaměřím na migrační saldo, neboli čistý počet migrantů v jednotlivých státech, který představuje rozdíl mezi počtem imigrantů a emigrantů. Pokud vyjde kladný výsledek, jedná se o čistou imigraci (více lidí se během určitého roku do dané země přistěhovalo), pokud vyjde naopak záporný výsledek, jedná se o čistou emigraci (více lidí se během určitého roku z dané země odstěhovalo). Tyto údaje jsou dostupné pouze za jednotlivé státy, proto je sečtu, abych získala údaje pro celé regiony, aby právě tyto regiony bylo možné následně porovnat a vyvodit závěry. Formou vyrovnání časových řad vhodnou trendovou funkcí se pokusím postupně dospět k extrapolaci trendu pro následující dva roky. Jinými slovy se pokusím odhadnout budoucí vývoj v oblasti čistého počtu migrantů v regionech SNS. Nakonec se v rámci kvantitativního výzkumu budu věnovat i remitencím, protože jsou velice úzce spjaty s migrací, a protože jejich význam v posledních letech stále roste. 5.1.1 Směry emigrace RUSKO Ruská federace je se svou rozlohou 17 075 400 km2 největším státem světa. Zahrnuje značnou část východní Evropy a téměř celou severní Asii. Je tedy zřejmé, že ostatní státy SNS se Rusku nemohou rovnat ani rozlohou, jak můžeme vidět na Obrázku 1, ani počtem obyvatel, protože tento obrovský stát je devátou nejlidnatější zemí světa.

Obr. 1: Státy SNS (zdroj: rusko-info.cz)

28

Jak jsem zmiňovala již na začátku práce, země SNS byly dlouhou dobu součástí Ruska, a Rusko se je tedy pokoušelo připodobnit k obrazu svému. Po rozpadu Sovětského svazu nastal chaos, zvedly se velké vlny migrace. Lidé, kteří pracovali nebo žili v jiných částech Společenství, se vraceli domů za svou rodinou, protože bývalé členské státy SSSR se osamostatnily a vznikly opět bariéry, v podobě státních hranic. Spousta lidí emigrovala také do zahraničí, hlavně do Evropy a Spojených států amerických. To vše je však minulostí, pokusím se proto zjistit, do jakých cílových zemí migrují občané členských států SNS v současnosti. Tyto údaje pro region Rusko můžeme vidět v Tabulce 1. Tab. 1: Směry emigrace z regionu Rusko Rusko Cílové země Ukrajina Kazachstán Izrael Bělorusko USA Uzbekistán Německo Lotyšsko Tádžikistán Moldavsko Estonsko Gruzie Ostatní země Celkem

Odhady počtu migrantů pro rok 2010 3 684 217 2 226 706 712 261 680 497 421 459 404 356 299 596 203 920 191 754 147 802 137 860 109 968 1 814 285 11 034 681

Zdroj: Worldbank.org – vlastní zpracování Z Tabulky 1 vyplývá, že obyvatelé Ruska se nejvíce stěhují do jiných členských států SNS. Nejoblíbenější cílové země jsou Ukrajina a Kazachstán, dále také Bělorusko, Uzbekistán, Tádžikistán a Moldavsko. Co se týče nečlenských zemí, nejvíce obyvatelé Ruska migrují do Izraele, Spojených států amerických, Německa, Lotyšska, Estonska a Gruzie. BĚLORUSKO, UKRAJINA, MOLDAVSKO Tento region leží celou svou plochou v Evropě. Rozlohou se Rusku ani zdaleka nevyrovná, ale přesto i odsud emigruje spousta osob. Nejoblíbenější destinací je právě Ruská federace, jak můžeme vidět v Tabulce 2 na následující straně. Mezi další cílové země patří Polsko, Ukrajina, USA, Kazachstán, Izrael, Itálie, Německo, Moldavsko, Bělorusko, atd. Hlavní úlohu zde v tomto případě hrají opět státy SNS, velký podíl zde však mají i státy Evropy a Spojené státy americké s Kanadou.

29

Tab. 2: Směry emigrace z regionu Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko BĚLORUSKO, UKRAJINA, MOLDAVSKO Cílové země Ruská federace

Odhady počtu migrantů pro rok 2010 4 890 283

Polsko Ukrajina USA Kazachstán Izrael Itálie Německo Moldavsko Bělorusko Španělsko Kanada Litva Lotyško Ostatní země Celkem

445 630 444 440 389 442 337 267 319 168 267 305 249 060 192 537 143 809 109 659 83 793 48 730 47 730 1 092 495 9 061 550

Zdroj: Worldbank.org – vlastní výpočty a zpracování STŘEDNÍ ASIE Střední Asie představuje po Rusku druhý největší region, navíc je dosti chudý a životní úrovní se nemůže ostatním rovnat. Proto i zde se dá čekat vysoký počet emigrantů, hlavně do zemí Společenství, který můžeme vidět v Tabulce 3. Tab. 3: Směry emigrace z regionu Střední Asie Střední Asie Cílová země Ruská federace Ukrajina Uzbekistán Izrael Kazachstán Kyrgyzstán Turkmenistán Německo Lotyšsko USA Tádžikistán Turecko Ostatní Celkem

Odhady počtu migrantů pro rok 2010 4 635 730 585 530 425 761 246 541 203 304 109 155 106 579 99 407 42 700 40 801 20 824 18 999 812 542 7 347 873

Zdroj: Worldbank.org – vlastní výpočty a zpracování 30

V Tabulce 3 si můžeme také všimnout, že více než polovina emigrantů ze Střední Asie se odstěhovala v roce 2010 do Ruska. Daleko za ním následuje Ukrajina, Uzbekistán, Izrael, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán, Německo, Lotyšsko, USA, Tádžikistán a Turecko. KAVKAZSKÉ STÁTY Kavkazské státy jsou nejmenším regionem SNS, proto tedy emigrace nebude tak vysoká jako v ostatních regionech. Pokud však nebudeme tyto ostatní regiony brát v potaz, emigrace z Kavkazských států rozhodně není zanedbatelná. V roce 2010 se odstěhovaly z Arménie a Ázerbajdžánu téměř 2 304 000 obyvatel. To můžeme ostatně vidět i v Tabulce 4. Tab. 4: Směry emigrace z regionu Kavkazské státy Kavkazské státy Cílové země Ruská federace Arménie Ukrajina USA Izrael Kazachstán Ázerbajdžán Německo Gruzie Turecko Turkemnistán Francie Ostatní země Celkem

Odhady počtu migrantů pro rok 2010 1 359 969 164 483 145 729 86 897 51 610 46 278 42 596 38 780 25 588 19 698 15 141 14 831 292 371 2 303 971

Zdroj: Worldbank.org – vlastní výpočty a zpracování Nejoblíbenějším útočištěm pro emigranty z Kavkazských států je opět Ruská federace. Následuje ji Arménie, Ukrajina, USA, Izrael, Kazachstán, Ázerbajdžán, Německo, Gruzie, Turecko, Turkmenistán, Francie, a další státy. SHRNUTÍ Jednotlivé regiony mají v rámci migrace několik společných jmenovatelů. Z předchozích tabulek vyplývá, že zdaleka nejoblíbenější cílovou zemí je pro obyvatele SNS Ruská federace. Je to z velké části způsobeno tím, že Rusko má velký ekonomický potenciál a na své sousední země má neustále velký vliv, což je patrně pozůstatek ještě z dob Sovětského svazu. Přesto i zde jsou problémy například populačního rázu. V posledních několika letech neustále klesá počet obyvatel Ruska. Proto je tato vysoká míra imigrace jistou šancí, jak si udržet stálý počet obyvatel.

31

Podle Iriny Ivakhnyuk, jejíž práci zveřejnila Organizace spojených národů, je Rusko hlavní přijímací zemí migrantů v oblasti SNS. Této skutečnosti si můžeme všimnout na následujícím Obrázku 2 (přesné počty migrantů jsou uvedeny v Příloze 1). V současnosti se však Rusko stává i zemí vysílající, hlavními cílovými zeměmi jsou státy západní Evropy, Jižní a Severní Ameriky a také Asie. V posledních letech se spolu s Ruskem stal přijímací zemí i Kazachstán. Kvůli práci se sem stěhují sezónní migranti z Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu (Irina Ivakhnyuk, 2006, s. 3). Všeobecně lze tedy říci, že nejvíce osob migruje do ostatních členských zemí SNS. Mezi další cílové země emigrantů z SNS patří, stejně jako u Ruska, evropské státy, které jsou snadněji dostupné než například země Ameriky. Přesto i do USA migruje velký počet osob.

Obr. 2: Směry emigrace z SNS pro rok 2010 (zdroj: Worldbank.org - vlastní výpočty a zpracování 5.1.2 Čistý počet migrantů (migrační saldo) V úvodu páté kapitoly jsem se zmínila o tom, že čistý počet migrantů neboli migrační saldo, představuje rozdíl mezi imigranty a emigranty v dané zemi. Nyní se na tuto problematiku zaměřím více. Poté, co jsem zjistila, s jakými ekonomický, politickými a sociálními problémy ve státech SNS se potýkají jejich občané a poté, co jsem provedla průzkum směrů emigrace, mi přišla na mysl určitá hypotéza, která zní následovně: „Ve všech regionech Společenství nezávislých států emigrace převyšuje imigraci, tudíž migrační saldo dosahuje záporných hodnot. Výjimku představuje pouze Rusko, kde naopak imigrace převyšuje emigraci, takže migrační saldo je kladné.“ Následující průzkum by mi měl dát za pravdu a vyřčenou hypotézu potvrdit, nebo naopak vyvrátit. Na konci této části průzkumu provedu v rámci absolutního srovnání také předpověď budoucího vývoje migračního salda v jednotlivých regionech. Poté se zaměřím i na srovnání relativní. 32

5.1.2.1 Absolutní srovnání RUSKO Ruská federace je obrovský stát a pro ostatní členské země SNS představuje také obrovské příležitosti, hlavně co se pracovního trhu týče. Imigruje sem velké procento osob ze zemí, ve kterých nemohou najít práci a zajistit tak svou rodinu. Doufají, že v Rusku lépe využijí své dovednosti, uplatní se na tamějším trhu práce a postarají se tak o své blízké. S tím souvisejí i remitence, kterými se budu zabývat v poslední části kvantitativního výzkumu. Abych se však vrátila k hlavnímu tématu, čistý počet migrantů v Rusku dosahuje v posledních jedenácti letech kladných hodnot, přesně podle předpokladů. Můžeme se o tom přesvědčit na Obrázku 3.

Obr. 3: Čistý počet migrantů v Rusku (zdroj: Census.gov – vlastní výpočty a zpracování) OSTATNÍ REGIONY Celkový čistý počet migrantů pro jednotlivé regiony je znázorněn na Obrázku 4. Opět se potvrzuje můj předpoklad, že u regionu Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko; Kavkazské státy; Střední Asie dosahuje migrační saldo dlouhodobě záporných hodnot. Z toho vyplývá, že z regionů více lidí odchází, než tam přichází. Na obrázku 4 je jasně vidět, že nejhorší migrační saldo má region Střední Asie. Jediný stát, který má v tomto regionu čistý počet migrantů kladný, je Kazachstán, a to od roku 2004. Lepšího migračního salda dosahuje očividně region Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko. Vidíme, že v tomto případě došlo mezi léty 2001 až 2002 k výraznému růstu křivky migračního salda směrem ke kladným hodnotám. Na této změně se podílí hlavně Ukrajina, kde v posledních letech dosahuje migrační saldo hodnot kolem -5 000 osob za rok. Ještě v roce 2001 činilo migrační saldo v Ukrajině -136 000 osob za rok. U tohoto regionu je tedy patrné velké zlepšení, které souvisí mimo jiné i s ekonomickou recesí, která vede k tomu, že se obyvatelé regionu nestěhují za prací do EU tak, jako dříve. Nejlepších hodnot z těchto tří regionů dosahují Kavkazské státy, přesto však i zde se jedná o záporné migrační saldo. V Ázerbajdžánu je dokonce v posledních několika letech čistý počet migrantů kladný, i když se pohybuje v řádech 1 000 až 2 000 migrantů za rok. Arménie však způsobuje, že celkové migrační saldo regionu je záporné.

33

Obr. 4: Čistý počet migrantů v ostatních regionech SNS (zdroj: Stat.tj, Stat.kg, Stat.kz, Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování) SHRNUTÍ Provedený kvantitativní výzkum potvrdil mou hypotézu. Zjistila jsem, že pouze v Rusku dosahuje migrační saldo kladných hodnot, v ostatních regionech je naopak migrační saldo ve zkoumaných letech záporné. Kromě Ruska se mezi státy, které dosahují kladné čisté migrace, řadí i Ázerbajdžán, Bělorusko a Kazachstán. Migrační saldo Ázerbajdžánu dosahuje v posledních letech 1 000 až 2 000 osob za rok. V Kazachstánu je čistý počet migrantů od roku 2004 kladný, hlavně z důvodu, že Kazachstán se stává pro přistěhovalce velice populární. Lidé se sem stěhují hlavně za prací. Nejlepších výsledků dosahuje Bělorusko, kde je migrační saldo kladné ve všech sledovaných rocích. V roce 2011 i v jemu předcházejícím roce dosahovalo hodnot 10 000 osob za rok. Je to určitě i zásluhou ekonomické situace v zemi, protože Bělorusko dosahuje hned po Rusku nejvyššího HDP na obyvatele (16 700 USD v r. 2011) a také je zde nízká míra nezaměstnanosti (1% v roce 2009) (The World Factbook, cit. 2013-1-18). Celkově lze říci, že migrační saldo regionů Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko; Kavkazských států a Střední Asie se vyvíjí správným směrem. Sice pomalu, ale přece se záporné saldo snižuje. Snížení tempa emigrace zde souvisí mimo jiné i s ekonomickou recesí, což znamená, že migranti se již nestěhují za prací do Evropské unie tak hojně, jako dříve. Cesta je ještě dlouhá, ale časem by se tyto regiony mohly dostat na kladné hodnoty, i když k tomu nemají tak dobré předpoklady a výchozí podmínky jako Rusko, jehož čistý počet migrantů je dlouhodobě kladný. S tím souvisí již naznačovaný problém v Rusku, který se týká snižování počtu obyvatel. Podle internetového zdroje Wikipedia.org v tomto státě klesá počet obyvatel již od 90. let. Při sčítání obyvatel v roce 2011 se zjistilo, že od roku 2002 tu ubylo 2,3 milionu lidí (wikipedia.org, cit. 2013-1-10). Právě tento problém může být alespoň částečně vyřešen vyšším počtem imigrantů.

34

BUDOUCÍ VÝVOJ MIGRAČNÍHO SALDA Pro extrapolaci jsem zvolila časové řady vývoje migračního salda jednotlivých regionů v letech 2000 – 2011. Předpověď zahrnuje roky 2012 a 2013. Rok 2012 je v předpovědi obsažen proto, že pro něj zatím nejsou k dispozici oficiální výsledky. Formou vyrovnání časové řady vhodnou trendovou funkcí jsem dospěla k následujícím závěrům: 

V Rusku by se mělo migrační saldo v letech 2012 a 2013 i nadále pozvolna zvyšovat. V roce 2012 by mělo vzrůst na hodnotu 323 682, a v roce 2013 na hodnotu 339 748. Přesvědčit se o tom můžeme na Obrázku 5.

Obr. 5: Budoucí vývoj migračního salda pro region Rusko (zdroj: Census.gov – vlastní výpočty a zpracování) 

I u ostatních regionů by se migrační saldo mělo vyvíjet směrem ke kladným hodnotám. Největší změna by měla nastat v regionu Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko, kde by měl čistý počet migrantů v roce 2012 dosáhnout úrovně 3 091. Tento trend je ale silně ovlivněn extrémními hodnotami pozorovanými v prvních dvou letech. Regiony Kavkazské státy a Střední Asie by v letech 2012 a 2013 měly dosahovat i nadále záporného migračního salda. Tento vývoj je zaznamenán na následujícím Obrázku 6, v němž regionem 1 je myšlena Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko; regionem 2 jsou myšleny Kavkazské státy a regionem 3 je myšlena Střední Asie.

35

Obr. 6: Budoucí vývoj migračního salda pro ostatní regiony SNS (zdroj: Stat.tj, Stat.kg, Stat.kz, Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování) 

Jak bylo již zmíněno, u regionu Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko je výpočet budoucího vývoje migračního salda zásadně ovlivněn prvními dvěma pozorovanými hodnotami. Tím pádem je výsledek značně nadhodnocen. Jestliže se chceme zbavit tohoto jevu, je možné při výpočtu budoucího vývoje tyto dvě extrémní hodnoty vypustit a výsledek tak bude mít lepší vypovídací schopnost. Přesvědčit se o tom můžeme na Obrázku 7, kde je znázorněno, že migrační saldo v tomto regionu má v budoucnu růst směrem ke kladným hodnotám, v následujících dvou letech však zatím kladného migračního salda v žádném případě nedosáhne.

36

Obr. 7: Budoucí vývoj migračního salda pro region Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko bez extrémních hodnot (Zdroj: Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování) Musím však podotknout, že předpovídat migraci je velmi obtížné. Podle Minaříka je zřejmé, že bezchybná předpověď není možná a každá předpověď je tedy spojena s určitou chybou předpovědi (Minařík, 2009, s. 196). Výsledky této předpovědi tedy nemusí odpovídat skutečnosti, jsou spíše orientační. Extrapolace nedokáže zachytit vnější okolnosti, jako jsou například vládní omezení týkající se migrace nebo politické, či ekonomické problémy v zemi. Výpočty trendových přímek pro jednotlivé regiony jsou uvedeny v Příloze 2.

37

5.1.2.2 Relativní srovnání Tato podkapitola je pouze doplňková k podkapitole předchozí, neboť vyjadřuje jiným způsobem to, co již bylo zmíněno. Relativní srovnávání se provádí výpočtem podílu, nikoli rozdílu. Pro tento případ jsem zvolila jako srovnávací charakteristiky vývoje čistého počtu migrantů koeficient růstu a relativní přírůstek (neboli tempo přírůstku). Uvedené charakteristiky mají tu vlastnost, že srovnávají vždy aktuální rok s rokem předchozím. RUSKO U regionu Rusko jsme se již přesvědčili o tom, že jeho migrační saldo dosahovalo ve sledovaných letech kladných hodnot. Přesto i zde několikrát došlo k výrazným propadům, o kterých se můžeme přesvědčit v Tabulce 5. Jestliže koeficient růstu přesahuje hodnotu 1, jedná se o růst oproti předchozímu roku. Relativní přírůstek nás informuje o tom, o kolik procent migrační saldo vzrostlo nebo pokleslo oproti předešlému roku. Tab. 5: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Rusko Rusko Rok Čistý počet migrantů 2000 326 000 2001 110 000 2002 119 000 2003 54 000 2004 60 000 2005 163 000 2006 203 000 2007 366 000 2008 370 000 2009 378 000 2010 241 000 2011 241 000 Průměrný koeficient růstu →

Koeficient růstu 0,34 1,08 0,45 1,11 2,72 1,25 1,80 1,01 1,02 0,64 1,00 0,97

Relativní přírůstek -0,66 0,08 -0,55 0,11 1,72 0,25 0,80 0,01 0,02 -0,36 0,00

Zdroj: Census.gov - vlastní zpracování Z uvedené tabulky vyplývá, že ve sledovaných letech docházelo především k růstu kladného migračního salda. Bylo tomu tak v osmi z jedenácti případů. Největší zvrat nastal v roce 2005, kdy migrační saldo vzrostlo téměř trojnásobně, tedy o 172 % oproti předchozímu roku. Největší poklesy migračního salda nastaly v letech 2001 (-66 %) a 2003 (-55 %). UKRAJINA, BĚLORUSKO, MOLDAVSKO V případě záporného migračního salda je třeba dát pozor na správnou interpretaci. Jestliže je koeficient růstu vyšší než 1, znamená to, že došlo k dalšímu prohloubení tohoto záporného salda. Jestliže koeficient růstu vychází v hodnotách nižších než 1, znamená to naopak, že migrační saldo se pohybuje směrem ke kladným hodnotám. Obdobně je třeba 38

správě chápat i relativní přírůstek, kde záporné hodnoty značí zlepšení situace. Tuto skutečnost můžeme shlédnout v následující Tabulce 6. Tab. 6: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko Rok Celkové migrační saldo 2000 -145 000 2001 -168 000 2002 -69 000 2003 -60 000 2004 -47 000 2005 -45 000 2006 -41 000 2007 -40 000 2008 -37 000 2009 -31 000 2010 -33 000 2011 -31 000 Průměrný koeficient růstu →

Koeficient růstu 1,16 0,41 0,87 0,78 0,96 0,91 0,98 0,93 0,84 1,06 0,94 0,87

Relativní přírůstek 0,16 -0,59 -0,13 -0,22 -0,04 -0,09 -0,02 -0,08 -0,16 0,06 -0,06

Zdroj: Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování V regionu Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko lze pozorovat ve většině případů snižování záporného migračního salda směrem ke kladným hodnotám. Tento jev je velice žádoucí, bohužel se však zatím nejedná o žádné velké posuny. Nejdůležitější byl rok 2002, kdy došlo ke zmíněnému snížení záporného salda o 59 %. K prohloubení záporného migračního salda došlo v letech 2001 (o 16 %) a 2010 (o 6 %). KAVKAZSKÉ STÁTY Region Kavkazské státy má mezi zkoumanými regiony nejvíce vyrovnané migrační saldo. Během vývoje nedochází k žádným větším zvratům. Data týkající se tohoto regionu jsou znázorněny v Tabulce 7.

39

Tab. 7: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Kavkazské státy Kavkazské státy Rok Celkové migrační saldo 2000 -32 000 2001 -28 000 2002 -25 000 2003 -21 000 2004 -19 000 2005 -19 000 2006 -17 000 2007 -17 000 2008 -14 000 2009 -13 000 2010 -11 000 2011 -9 000 Průměrný koeficient růstu →

Koeficient růstu 0,88 0,89 0,84 0,90 1,00 0,89 1,00 0,82 0,93 0,85 0,82 0,89

Relativní přírůstek -0,13 -0,11 -0,16 -0,10 0,00 -0,11 0,00 -0,18 -0,07 -0,15 -0,18

Zdroj: Census.gov – vlastní výpočty a zpracování Z Tabulky 7 také vyplývá, že i když je čistý počet migrantů dlouhodobě záporný, dochází k neustálému zlepšování situace, ve dvou případech ke stagnaci, jak uvádí koeficient růstu. O zmíněné skutečnosti, že nedochází k žádným prudkým změnám migračního salda, svědčí i relativní přírůstek, který ve sledovaných letech nikdy nepřekročil 20 %. Změny jsou tedy pozvolné a každým rokem bližší kladným hodnotám. STŘEDNÍ ASIE V regionu Střední Asie dosahuje migrační saldo dlouhodobě nejhorších záporných hodnot, což je znázorněno v Tabulce 8 na následující straně. Vývoj koeficientu růstu a relativního přírůstku svědčí o tom, že tendence migračního salda je spíše rostoucí a to směrem ke kladným hodnotám. K největšímu prohloubení záporného migračního salda došlo v roce 2007, celkově o 41 % oproti předchozímu roku. I přes zjevnou rostoucí tendenci křivky vývoje migračního salda je situace v tomto regionu vážná a do budoucna nelze předpokládat žádné velké změny.

40

Tab. 8: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Střední Asie Střední Asie Rok Celkové migrační saldo 2000 -164 000 2001 -163 000 2002 -154 000 2003 -145 000 2004 -125 000 2005 -110 000 2006 -106 000 2007 -149 000 2008 -143 000 2009 -124 000 2010 -141 000 2011 -128 000 Průměrný koeficient růstu →

Koeficient růstu 0,99 0,94 0,94 0,86 0,88 0,96 1,41 0,96 0,87 1,14 0,91 0,98

Relativní přírůstek -0,01 -0,06 -0,06 -0,14 -0,12 -0,04 0,41 -0,04 -0,13 0,14 -0,09

Zdroj: Stat.tj, Stat.kg, Stat.kz, Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování SHRNUTÍ Protože nemá cenu opakovat, co již bylo popsáno několikrát (i v rámci předchozí podkapitoly), rozhodla jsem se vývoj migračního salda shrnout pomocí průměrného koeficientu růstu, vypočteného s pomocí geometrického průměru. Ovšem opět je třeba dávat pozor na interpretaci, protože v případě kladného migračního salda, což se týká Ruska, znamená hodnota koeficientu růstu vyšší než 1 růst a hodnota nižší než 1 pokles migračního salda. V případě ostatních regionů a jejich záporného migračního salda znamená hodnota koeficientu růstu vyšší než 1 ještě větší propad tohoto salda. A naopak, čím je hodnota bližší k 0, tím více se čistý počet migrantů blíží ke kladným hodnotám. U regionu Rusko dosahuje průměrný koeficient růstu hodnoty 0,97 což je těsně pod hranicí růstu. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že ve sledovaných letech je tendence migračního salda spíše rostoucí, přesto několikrát došlo i k obrovským propadům. U regionu Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko a u regionu Kavkazské státy se pohybuje hodnota průměrného koeficientu růstu pod 0,9, což znamená v tomto případě růst migračního salda ke kladným hodnotám. U regionu Střední Asie, kde byla zjištěna nejhorší situace, se dá předpokládat i nejhorší průměrný koeficient růstu. Přesvědčit se o tom můžeme v předchozí Tabulce 8, kde je průměrný koeficient růstu dán hodnotou 0,98. Přesto však nepřekračuje hodnotu 1, která je rozhodující. Jak bylo zmíněno výše, tendence vývoje migračního salda je totiž i zde spíše rostoucí, problém je ovšem v poloze křivky vývoje čistého počtu migrantů v nejhlubších záporných hodnotách mezi všemi pozorovanými. I když tedy dochází převážně ke zlepšování situace ve Střední Asii, čeká tento region ještě dlouhá a obtížná cesta.

41

5.1.3 Remitence Remitence zasílané migranty zpět do země původu jsou velice důležitým zdrojem financí, jak pro rozvoj dané země, tak pro pokrytí spotřebitelských výdajů a na zmírnění chudoby. Podle Stojanova a Mikese označuje Světová banka remitence za významný a stabilní zdroj prostředků pro rozvoj a to na základě dat, která dokazují, že tyto zdroje pomáhají snížit chudobu konkrétních jedinců a rodin (Stojanov, Mikes, 2010, s. 55). Shelburne a Palacin uvádějí, že v SNS jsou toky remitencí velice významné. Přesné množství těchto finančních toků se však těžko odhaduje, protože velké množství remitencí je zasíláno pomocí neoficiálních a nekontrolovaných kanálů. Údaje pro Společenství nezávislých států jsou tedy v tomto směru značně omezené. Některé země, jako například Turkmenistán a Uzbekistán, navíc neposkytují údaje o platební bilanci v souladu s metodickými postupy Mezinárodního měnového fondu (Shelburne, Palacin, 2007, s. 1). Především pro oblast Střední Asie jsou toky remitencí mnohem vyšší, než je oficiálně uváděno. 5.1.3.1 Největší příjemci a poskytovatelé remitencí Podle Shelburna a Palacina se v roce 2006 pohyboval tok remitencí do rozvojového světa ve výši 301 miliard USD. Z toho skoro 40 miliard USD (13 %) putovalo do ekonomik členských států SNS (Shelburne, Palacin, 2007, s. 8 - 9). Pokud budeme remitence porovnávat v poměru k HDP, zjistíme, že v Tádžikistánu od roku 2006 do roku 2010 tento podíl remitencí dramaticky vzrostl. Hlavním zdrojem těchto financí je pro něj Rusko. O tom, že velké množství remitencí z Ruska putuje právě do Tádžikistánu, se můžeme přesvědčit v Příloze 3. Naopak u Moldavska činily remitence ještě v roce 2006 téměř 40 % HDP, v roce 2010 již „jen“ 23 %. Tyto údaje za rok 2010 můžeme vidět v Tabulce 9. Tab. 9: Největší příjemci remitencí Největší příjemci remitencí v poměru k HDP v roce 2010 (v procentech) Tádžikistán

35

Tonga

28

Lesotho

25

Moldavsko

23

Nepál

23

Libanon

22

Samoa

22

Honduras

19

Guyana

17

Salvador

16

Zdroj: Stojanov, Mikes vlastní zpracování Remitence tedy tvořily v roce 2010 v Tádžikistánu 35 % HDP. Podle Lobziny však byla tato hranice v roce 2011 překonána. Remitence tvořily v onom roce v Tádžikistánu již 47 % HDP. Tyto finanční toky jsou tedy pro Tádžikistán čím dál důležitější. Moldavsko si v roce 2011 nadále drží na svých 23 %, další zvrat však nastal v tomtéž roce 42

u Kyrgyzstánu, protože remitence u něj tvořily 29 % HDP (Lobzina, 2012, themoscownews.com). Naopak největším globálním zdrojem remitencí jsou USA. Množství odesílaných remitencí rychle stoupá především u Ruska, které se umístilo v roce 2010 mezi pěti největšími odesílateli, což je znázorněno v Tabulce 10. Tab. 10: Největší poskytovatelé oficiálních remitencí Největší poskytovatelé oficiálních remitencí v roce 2010 (v mld. USD) USA Saudská Arábie Švýcarsko Rusko Německo Itálie Španělsko Lucembursko Kuvajt Nizozemí Malajsie Libanon

48,3 26 19,6 18,6 15,9 13 12,6 10,6 9,9 8,1 6,8 5,7

Zdroj: Stojanov, Mikes – vlastní zpracování 5.1.3.2 Toky remitencí v jednotlivých regionech SNS RUSKO Již bylo řečeno, že Ruská federace je čtvrtým největším zdrojem remitencí na světě, a že hlavní zásobárnu představuje zejména pro ostatní členské státy SNS. Můžeme se o tom přesvědčit na následujícím Obrázku 7. V roce 2009 byly ze země odeslány remitence v hodnotě 18,6 miliard USD, rekordní však byl rok 2008, kdy Rusko poskytlo remitence ve výši 26 miliard USD. Mimo to je Ruská federace v rámci SNS také velkým příjemcem remitencí. V roce 2010 do země putovalo 5,6 miliard USD.

43

Obr. 8: Toky remitencí v regionu Rusko v miliardách USD (zdroj: Worldbank.org – vlastní zpracování) BĚLORUSKO, UKRAJINA, MOLDAVSKO Právě do tohoto regionu, jako jediného z celého Společenství nezávislých států, proudí větší množství remitencí než do Ruska. Zásluhu na tom má hlavně Ukrajina, do které v loňském roce putovalo 5,3 miliard USD. Velkým příjemcem těchto finančních toků je samozřejmě i Moldavsko, hlavně v případě, že remitence porovnáváme v poměru k HDP. Nejmenším příjemcem remitencí v regionu je Bělorusko. Co se týče opačného směru toku remitencí, je v tomto regionu mnohonásobně menší než tok remitencí do zemí, což můžeme vidět na Obrázku 8.

Obr. 9: Toky remitencí v regionu Bělorusko, Ukrajina, Moldasko v milionech USD (zdroj: Worldbank.org; Unece.org (Shelburne, Palacin) – vlastní výpočty a zpracování)

44

KAVKAZSKÉ STÁTY U Kavkazských států nedosahuje tok remitencí do země takové částky, jako u předešlých dvou regionů, přesto však není tento finanční tok zanedbatelný, jak můžeme vidět na Obrázku 9. Je totiž potřeba brát v úvahu, že tento region je složen pouze ze dvou menších států. Tok remitencí ze země je opět nižší.

Obr. 10: Toky remitencí v regionu Kavkazské státy v milionech USD (zdroj: Worldbank.org; Unece.org (Shelburne, Palacin) – vlastní výpočty a zpracování) STŘEDNÍ ASIE U tohoto regionu je vývoj toku remitencí v posledních letech docela překvapivý. Na Obrázku 10 lze vypozorovat, že i zde je více remitencí poskytováno, než přijímáno, tak jako v případě Ruska. Na tomto jevu má zásluhu hlavně Kazachstán. Křivky se vyvíjely podobně, až do roku 2008, kdy tok remitencí ze země začal prudce klesat. Myslím si, že hlavní příčinou tohoto jevu je světová hospodářská krize, která velkou mírou zasáhla i středoasijské státy.

45

Obr. 11: Toky remitencí v regionu Střední Asie v milionech USD (Zdroj: Worldbank.org; Unece.org (Shelburne, Palacin) – vlastní výpočty a zpracování) 5.1.3.3 Shrnutí Z předchozích grafů vyplývá, že tak jako je Rusko nejoblíbenější cílovou zemí pro migranty z SNS, tak je také i největším poskytovatelem remitencí v rámci těchto států. Členské státy jsou na něm tedy v tomto směru velmi závislé. V rámci toku remitencí do země jej předstihl pouze region Bělorusko, Moldavsko a Ukrajina, na čemž má největší zásluhu právě Ukrajina. Druhým největším zdrojem remitencí po Rusku v oblasti SNS je Kazachstán, který ročně poskytuje ostatním zemím kolem 3 miliard USD. Je vidět, že jeho obliba roste, hlavně u ostatních středoasijských států a Ruska, protože právě odsud pochází většina kazašských imigrantů. Všechny regiony mají jednu společnou charakteristiku, které si můžeme všimnout v předcházejících grafech. V roce 2008 došlo ve všech zemích a tedy i v regionech k prudkému zvýšení toku remitencí do země. Tento rok je nechvalně známý tím, že došlo ke světové hospodářské krizi. Jak je ale tedy možné, že tok remitencí do regionů se zvýšil? Odpověď je jednoduchá. Stojanov a Mikes tvrdí, že remitence zůstávají stabilním příjmem zahraniční měny navzdory ekonomickým cyklům. Nebo dokonce, že tok remitencí se může v době krize zvyšovat, což je dáno tím, že většina lidí má sociální cítění a v nepříznivé době či podmínkách chce svým blízkým pomoct a podpořit je ještě více než obvykle (Stojanov, Mikes, 2010, s. 57).

46

5.2

Případová studie

Jak jsem již zmiňovala, případová studie se v rámci kvalitativního výzkumu věnuje detailnímu studiu jednoho případu nebo několika málo případů. Na základě této skutečnosti jsem provedla řízené rozhovory s pěti imigranty, pocházejícími ze zemí SNS. Věnovala jsem při tom pozornost následujícím třem oblastem: 1) Rodná země versus Česká republika 2) Integrace imigrantů v České republice 3) Otázka remitencí Dotazovány byly tři ženy a dva muži pocházející ze států Ukrajina, Rusko a Kazachstán. Na závěr svou případovou studii srovnám s dalšími případovými studiemi, které jsou dostupné v knižních zdrojích. Tento krok by mi měl pomoci k lepšímu pochopení situace a také k větší relevantnosti a k lepší vypovídací schopnosti studie. 5.2.1 Rodná země versus Česká republika V první části případové studie mě zajímaly důvody, které vedly imigranty k opuštění rodné země a dále také, proč si vybrali jako cílovou zemi Českou republiku. Jako hlavní důvod opuštění rodné země uvedli všichni dotazovaní socioekonomické problémy. Konkrétně tedy účastníci výzkumu migrovali za prací, protože v zemích SNS byl nedostatek volných pracovních míst, která by odpovídala jejich kvalifikaci, znalostem a dovednostem. Po rozpadu Sovětského svazu zkrachovaly některé podniky, takže spousta lidí ztratila práci. Někteří dotazovaní sice práci měli, ale nevydělávali tolik peněz, kolik by potřebovali k tomu, aby uživili svou rodinu. Dalším důvodem opuštění země byla také snaha zajistit lepší budoucnost nejen sobě, ale hlavně svým dětem. Čtyři dotazovaní migrovali na vlastní pěst, jeden sem přicestoval s pomocí tamějšího úřadu práce. Tento poslední dotazovaný sem původně jel pouze na určitou dobu, později se zde však usadil a zůstal zde natrvalo. Na druhý dotaz, proč si imigranti vybrali Českou republiku, se mi dostalo různých odpovědí. Bylo to především kvůli lákavé nabídce práce nebo kvůli předkům, kteří odsud pocházejí. Další odpověděli, že výběr byl náhodný, či že chtěli cestovat dále na západ, ale finanční situace jim to nedovolila. Dostali také doporučení a typ na Českou republiku od svých krajanů, kteří zde imigrovali už dříve a s životem v naší zemi byli spokojeni. Pro imigranty bylo snazší a přijatelnější, když se stěhovali do nové země s tím, že tu již žijí jejich blízcí a budou tu mít tím pádem potřebné zázemí. Tito jejich blízcí jim pomohli a poradili, když bylo potřeba. Pro migranty v tomto případě jejich stěhování nebyl tak velký šok, jako kdyby šli do úplně cizího prostředí sami a bez pomoci. 5.2.2 Integrace imigrantů v České republice Během rozhovorů jsem zjistila jednu podstatnou zajímavost, a to, že všichni respondenti se přistěhovali do ČR v 90. letech, tedy v dobách bezprostředně následujících po rozpadu Sovětského svazu. Tento fakt podle mne velice úzce souvisí s odpověďmi na následující otázku. V naší zemi byl v té době ještě nenasycený trh, co se pracovníků týče, a pro imigranty byla tedy Česká republika velice lákavou zemí.

47

Když jsem se ptala, zda se imigrantům v ČR líbí, odpověděli mi, že zpočátku byli spokojení. Jedním dechem však většina z nich dodala, že v současné době jsou nespokojení hlavně s politickou situací, s místním důchodovým systémem a s vysokou nezaměstnaností. Přesto však čtyři z pěti dotazovaných o návratu do rodné země neuvažují, protože se zde již usadili, mají tu rodinné zázemí a práci. Co se týče českého občanství, vlastní ho jen jeden respondent, který se mi svěřil s tím, že získat jej je velice obtížné. Utratil spoustu peněz, protože bydlí v Olomouckém kraji, ale musel si jej jezdit vyřizovat do Prahy. Dodal také, že kdyby věděl, kolik úsilí, času a finančních prostředků jej vyřizování českého občanství bude stát, nikdy by se k tomu neodhodlal. Ostatní dotazovaní toto občanství nemají a ani jej nechtějí, právě hlavně kvůli zmíněné složitosti jeho vyřizování. Na další dotaz, jaké byly pro imigranty začátky v ČR a zda se zařadili bez problémů, odpověděli opět různě. Jeden imigrant se mezi místní zařadil velice dobře a rychle, měl totiž výhodu znalosti českého jazyka, protože jeho předkové pocházejí z České republiky. Další dva se zařadili mezi místní obyvatele také docela bez problémů, avšak potřebovali více času, aby si zvykli na zdejší podmínky. Zbylí dva zodpověděli, že začátky zde pro ně byly velice náročné, protože neznali náš jazyk a neměli zde nikoho, kdo by jim pomohl. Žádný z dotazovaných se u nás nikdy nesetkal s rasistickými útoky. Když jsem se však zajímala o to, zda měli někdy pocit, že je jejich původ u nás omezuje (např. při hledání práce), odpověděli 4 z 5, že ano. Hlavně zpočátku, někdy však i teď mají pocit, že zaměstnavatelé upřednostňují spíše Čechy. Jeden z dotazovaných se vyjádřil, že znalost Ruštiny je naopak pro něj výhodou, které v zaměstnání plně využívá, protože Česká republika v poslední době zintenzivňuje své vztahy s Ruskem. Celkově však respondenti mají pocit, že se k nim místní obyvatelé chovají dobře, nepovyšují se nad nimi, ani jimi nijak neopovrhují. Za tu dobu, co zde žijí, získali mezi místními spoustu známých a přátel, se kterými mají dobré vztahy. Dozvěděla jsem se také, že všichni dotazovaní se scházejí s ostatními imigranty. Tři z nich chodí na takovéto schůzky pravidelně a dva nepravidelně. Probírají při tom své životy, pobyt v České republice, zaměstnání a vztahy a v neposlední řadě také srovnávají, jak se jim žije u nás a jak se žije jejich příbuzným v jejich zemi původu. Tyto schůzky se známými a s lidmi s podobnými problémy jsou pro ně velmi důležité, protože potom nemají pocit, že jsou na všechno sami. Mohou se tak podělit o své zkušenosti a zážitky. 5.2.3 Otázka remitencí Z předchozí kapitoly vyplývá, že význam remitencí v posledních letech neustále roste, a že tok remitencí se každým rokem zvyšuje. Zjišťovala jsem tedy, kolik z dotazovaných imigrantů zasílá svým příbuzným či známým do země původu tyto finanční prostředky. Tři respondenti mi odpověděli, že remitence posílají. Z toho dva je posílají pravidelně a jeden nepravidelně. Další dva dotazovaní uvedli, že remitence neposílají, protože je jejich příbuzní nepotřebují.

48

Co se týká způsobu zasílání těchto prostředků, jeden z účastníků výzkumu k tomu využívá bankovní převody, jeden je posílá po známém, a třetí dotazovaný je známým předává osobně při návštěvě. Ti, kteří mi během výzkumu odpověděli, že remitence posílají, je považují za velice důležité. Jeden z účastníků mé případové studie díky nim velice pomohl své dceři, která měla vážné zdravotní problémy a neměla dostatek finančních prostředků, aby si mohla operaci zaplatit sama. 5.2.4 Shrnutí Pro větší vypovídací schopnost kvalitativního výzkumu a pro větší objektivnost, jsem se rozhodla své výsledky srovnat s dalšími terénními výzkumy, které mi byly k dispozici. Jedná se o dvě studie integrace imigrantů z Ukrajiny a o jednu studii integrace imigrantů z Ruska v rámci České republiky. Právě pro imigranty z těchto dvou zemí, Ukrajiny a Ruska, představuje Česká republika velice lákavou cílovou zemi. Přestože mnou zkoumaný vzorek respondentů nebyl velký, zjistila jsem, že mé výsledky se s porovnávanými v mnohém shodují. Z výzkumu, který jsem provedla, jednoznačně vyplývá, že hlavními důvody pro opuštění rodné země jsou pro emigranty ze zemí SNS socioekonomické problémy. Podle Šiškové je socioekonomická situace v Rusku jednou ze stěžejních determinant populačního pohybu a bezpochyby klíčově ovlivňuje i počet a strukturu ruské imigrační komunity v Česku dnes, jakož i v budoucnu (Šišková, 2001, s. 75). Jako nejdůležitější spouštěcí a hnací mechanismus současné masové migrace Ukrajinců uvádí Šišková opět socioekonomickou situaci v zemi. V jejím výzkumu 57% respondentů k finanční situaci své rodiny před svým odjezdem z Ukrajiny uvádí, že žili z toho, co vydělali, ale nic neušetřili, a 13 % žilo jen z předešlých úspor (Šišková, 2001, s. 94). Co se týče výběru České republiky jako cílové země, vedla sem imigranty hlavně nabídka zaměstnání a touha po lepší budoucnosti. Podle Leontiyevy, geografická blízkost a poměrně malé jazykové i kulturní bariéry jsou hlavními příčinami toho, že v současné době Ukrajinci reprezentují nejpočetnější skupinu ekonomických migrantů v ČR (Leontiyeva a kol., 2006, s. 36). Během rozhovorů se mi účastníci výzkumu svěřili s faktem, že velice důležitá pro ně byla pomoc blízkých, kteří do České republiky migrovali již dříve. Šišková ve své studii uvádí, že vliv příbuzných a přátel se prolíná celým procesem migrace i adaptace daných imigrantů (např. ještě před svým příjezdem do Česka zde 44% ruských respondentů mělo své příbuzné) (Šišková, 2001, s. 77). Co se týče integrace imigrantů ze zemí SNS, zjistila jsem, že většina dotazovaných je v ČR spokojena a do své rodné země se neplánuje vrátit. Podle Šiškové a jejího terénního šetření mezi ruskými imigranty u nich převládá spíše spokojenost s pobytem v Česku a také nejsou zaznamenány výraznější problémy vztahů s majoritní populací a jejími strukturami. Např. 57 % respondentů nemá negativní zkušenosti s občany Česka a plné dvě třetiny nemají pocit, že by byli diskriminováni kvůli svému původu. Taktéž např. 60 % dotazovaných proklamuje, že se nechce do Ruska vrátit (Šišková, 2001, s. 77). České občanství má jen jeden z pěti dotazovaných respondentů. Je tomu tak proto, že jeho vyřizování je dosti obtížné a nákladné. Podle Leontiyevy je komplikované a zdlouhavé i zařizování příslušných dokladů k získání povolení k zaměstnání pro cizince (Leontiyeva a kol., 2006, s. 34). Pro některé imigranty byly začátky v ČR velice těžké. Tyto problémy 49

však může zmírnit zdejší přítomnost příbuzných, či znalost českého jazyka. Podle Šiškové se však u ruských respondentů ukázala tato znalost jako velmi omezená. Jejich zájem učit se jazyk je zatím pouze okrajový a z rozhovorů vyplynulo, že se spíše spoléhají na znalosti ruštiny u české společnosti (Šišková, 2001, s. 79). Žádný z dotazovaných se nesetkal s rasistickými útoky, při hledání nové práce se však občas cítí být ze strany zaměstnavatele utlačováni. Celkově však s místními obyvateli vycházejí dobře. Aby žili imigranti v České republice spokojeněji a neměli tolik stresu z nového prostředí, scházejí se často s ostatními imigranty, se kterými se dělí o své zkušenosti a zážitky. Posledním bodem kvalitativního výzkumu byly remitence. Zjistila jsem, že tyto finanční prostředky zasílají imigranti do rodných zemí svým příbuzným velmi často. Chtějí jim tak pomoci k lepšímu a bohatšímu životu, zajistit jim peníze na nájem, jídlo, na zdravotní péči a podobně. Respondenti, kteří remitence svým známým nezasílají, tak nedělají proto, že by nechtěli, ale protože jejich příbuzní či známí netrpí nedostatkem financí a tudíž tuto pomoc nepotřebují.

50

6.

ZÁVĚR

V dobách Sovětského svazu měla každá členská země svůj úkol, který byla povinna plnit. Pěstovala určitou komoditu, či vyráběla určitý druh zboží, kterým zásobovala Sovětský svaz. Tyto země tak získaly silnou závislost na Rusku, které se dodnes nezbavily. I když se Sovětský svaz před mnoha lety rozpadl, země se dostaly do jakési pasti, kterou nelze jen tak jednoduše překonat. To, že se státy specializovaly na produkci určité komodity, jak již bylo zmíněno, se pro ně stalo následně nevýhodou. Po tom, co se SSSR rozpadl, a hranice se uzavřely, dostaly se země do obtížné situace, se kterou si neuměly poradit. Své zboží neměly komu prodat, protože zanikl dosavadní trh a navíc trpěly velkým nedostatkem, protože byly přerušeny dodávky základního zboží, které ony samy nevyráběly. Hlavně u států Střední Asie došlo k významnému hospodářskému oslabení. Členské země Společenství lze díky těmto problémům zařadit mezi státy světové semiperiferie, které mají sice lepší postavení než státy periferie, ale zatím stále nedosahují kvalit jádra neboli centra. Rusko v současné době představuje pro země SNS klíčového partnera, co se zahraničního obchodu týče. Tímto směrem pravděpodobně bude probíhat vývoj i nadále. Přesto ani v Rusku není ekonomická a sociální situace stabilní. I když má tato země velký potenciál a nesmírné přírodní bohatství, je zde nedostatečně rozvinutá ekonomika, nerovnoměrné a místy velmi řídké osídlení, nepříznivé klima a ekologické problémy. Dalším negativním jevem v dnešním Rusku je také úbytek populace. Přes všechny tyto problémy, má však Ruko mezi státy SNS v budoucnu největší šanci stát se světovým hegemonem. Závislost členských zemí na Rusku se neprojevuje jen v zahraničním obchodě, ale například i ve směrech migrace. Z kvantitativního výzkumu vychází Rusko jednoznačně jako nejoblíbenější cílová země migrantů z SNS. V roce 2010 sem imigrovalo téměř 11 milionů osob z členských zemí. Druhou, migranty nejoblíbenější zemí, je Ukrajina, kam v témže roce imigrovalo téměř 5 milionů osob. Ukrajinu následuje Kazachstán s téměř 3 miliony imigrantů. Právě Kazachstán se stává v posledních letech velice oblíbenou přijímací zemí hlavně pro sezónní migranty z Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Co se týče opačného směru, emigrace z Ruska, mezi nejoblíbenější cílové destinace patří opět země SNS. Nejvíce preferovaná je Ukrajina a Kazachstán. Migrační saldo neboli čistý počet migrantů dosahuje pouze v Rusku kladných hodnot. Všechny ostatní regiony dosahují ve sledovaných letech záporného migračního salda. To znamená, že pouze v Rusku přibývá obyvatel díky migraci. Přesto však zde dochází i nadále celkovému k úbytku populace. Navzdory tomu, že v jednotlivých regionech dosahuje migrační saldo záporných hodnot, lze i zde nalézt výjimky u jednotlivých států. Kladné migrační saldo lze vysledovat i u Ázerbajdžánu, Běloruska a Kazachstánu. Nejedná se sice o žádné závratné hodnoty, přesto tento vývoj představuje jistou naději do budoucna. Ve státech se záporným čistým počtem migrantů dochází mimo jiné ke zhoršování ekonomické situace. Z těchto zemí emigrují často vzdělaní a kvalifikovaní lidé, které je právě nejvíce potřeba k tomu, aby se země vymanila z chudoby a mohla bojovat s ekonomickou krizí či stagnací. Zdrojové země tedy tímto způsobem postupují velkou oběť. Dalším problémem, který se objevuje v souvislosti s velkým počtem emigrantů, jsou neúplné rodiny. Alarmující situaci je možno pozorovat v Moldavsku, u kterého bylo zjištěno, že v zahraničí pracuje 25 % (tedy celá ¼) obyvatelstva v produktivním věku. 51

Důvodem této rozsáhlé emigrace je nedostatek pracovních příležitostí a neschopnost uplatnit se na místním trhu práce. Migrace z Moldavska má závažné sociální dopady, a to zejména na zvyšující se počty dětí, které zůstávají bez odpovídající péče, zatímco rodiče odjíždějí za prací do zahraničí. Remitence představují důležitý zdroj financí jak pro rozvoj rodné země migrantů, tak pro jejich rodinu a blízké. Největším příjemcem remitencí mezi zeměmi SNS je Tádžikistán, u nějž v roce 2010 tvořily tyto finance 35 % HDP. Dalším velkým a stálým příjemcem remitencí je Moldavsko, což je zcela pochopitelné vzhledem k situaci popsané v předchozím odstavci. V roce 2010 u něj tyto finanční příjmy tvořily 23 % HDP. Naopak největším poskytovatelem remitencí v zemích SNS je Rusko, což koresponduje s faktem, že je nejoblíbenější cílovou zemí migrantů Společenství. Zde lze tedy vysledovat další závislost zemí SNS na Rusku. Rusko je navíc významným poskytovatelem remitencí i v celosvětovém měřítku. V roce 2010 se umístilo na čtvrtém místě po USA, Saudské Arábii a Švýcarsku. Konkrétně poskytlo tímto způsobem ostatním státům 18,6 miliard USD. Díky provedenému kvalitativnímu výzkumu lze odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, zda jsou důvodem migrace v zemích bývalého Společenství nezávislých států politické nebo socioekonomické problémy. Z vlastního výzkumu i z jeho následného porovnání s dalšími výzkumy jednoznačně vyplývá, že důvodem k opuštění rodné země jsou pro imigranty z SNS socioekonomické problémy. Trápí je především chudoba a nízká šance uplatnit se na tamějším trhu práce. Dalším problémem ve zkoumaných zemích je často i špatná úroveň školství či zdravotnictví, anebo jeho špatná dostupnost pro všechny vrstvy obyvatelstva. Závažné je i prohlubování nerovností mezi bohatými a chudými. Další část kvalitativního výzkumu byla zaměřena na integraci imigrantů v České republice. Účastníci výzkumu jsou s životem v ČR ve většině případů spokojeni. Tito dotazovaní však na druhou stranu projevili i jistý nesouhlas se současnou situací v Česku, co se nezaměstnanosti, politické situace a důchodového systému týče. Přesto o návratu do rodné země neuvažují, protože si zde již zvykli, mají tu své rodiny a zaměstnání. Žádný z respondentů se zde nesetkal s diskriminací a s chováním místních obyvatel jsou spokojeni. Problémem pro imigranty je však vyřizování českého občanství, které je pro ně finančně i časově náročné. Přesto však začátky v České republice pro imigranty nejsou jednoduché, takže rádi uvítají pomoc krajanů, kteří se mezi místní již integrovali a často se taky scházejí s ostatními imigranty, se kterými do ČR přicestovali, nebo se kterými sdílejí podobný osud. Právě v tomto okamžiku bývají imigranti nejvíce zranitelní, když přijedou do cizí země, mezi cizí obyvatele a ještě například bez znalosti místního jazyka. Této příležitosti často využívají nelegální organizace, které imigrantům zajistí práci, nocleh a například i stravování. Na oplátku však imigranti musejí těmto organizacím odvádět část výdělku a je jim vyhrožováno, že když se proti tomuto systému, do kterého už jednou vkročili, vzbouří, přijdou nejen o práci, ale i o pobyt v České republice. Tento způsob zneužívání zaměstnanců je naprosto nepřípustný, přesto však k němu v současnosti dochází. Aby se takovému chování předešlo, bylo by potřeba přísnější právní regulace a důslednějších kontrol. V boji proti zmíněnému využívání by mohlo pomoci i školení pro nově příchozí imigranty, kteří by tak byli poučeni o tom, na co si mají dávat při hledání

52

práce pozor. Tento negativní jev však v současnosti není možné ze společnosti plně vyloučit, protože spousta imigrantů do České republiky přichází nelegálně. Do budoucna je možné předpokládat ještě větší nárůst emigrace ze zemí SNS, protože najít práci je dnes stále obtížnější i v rozvinutých zemích, natož v zemích ekonomicky a politicky méně stabilních. Mezi další důvody možného nárůstu migrace lze uvést i v současnosti často zmiňovanou postupující globalizaci, která mimo jiné usnadňuje pohyb obyvatelstva přes hranice států. Jsou odstraňovány bariéry ve prospěch volného pohybu kapitálu, ale i osob. Podle predikce provedené v rámci kvantitativního výzkumu by kladné migrační saldo Ruska mělo v následujících letech nadále růst. Nejhorší migrační saldo má Střední Asie, u které lze v následujících letech čekat mírné zlepšení, přesto se však bude pravděpodobně pohybovat hluboko v záporných hodnotách. Lépe na tom je region Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko, který se v posledních letech blíží ke kladnému migračnímu saldu. Kladný čistý počet migrantů lze v následujících letech očekávat i u Kavkazských států. Přesto však budoucí vývoj nelze s přesností určit, protože předpověď nemůže brát v potaz politické, sociální ani ekonomické problémy, které v budoucnu mohou, ale také nemusejí nastat. V každém případě však lze předpokládat, že převážná část migrace ze zemí SNS bude směřovat i nadále do Ruska a Rusko také bude představovat pro členské země největší zdroj remitencí a nejsilnějšího obchodního partnera.

53

7.

POUŽITÁ LITERATURA

Knižní zdroje: BARŠOVÁ, A.; BARŠA, P. Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno, 2005. s. 7 - 10. ISBN: 80-210-3875-6. BIČÍK, I.; HLAVÁČEK, P.; SOBOTA, K. Regionální zeměpis I. Úvod do regionálního zeměpisu, Společenství nezávislých států, Asie. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1994. s. 10. ISBN 80-901942-3-0. DRBOHLAV, D. a kol. Migrace a (i)migranti v Česku. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Praha 2010. s. 91. ISBN 978-80-7419-039-1. FORET, M. Marketingový průzkum. Poznáváme svoje zákazníky. Brno: Computer press, 2008. s. 14. ISBN 978-80-251-2183-2. HAVLÍČEK, M. Bělorusko země přátel: stát se sociálně orientovanou tržní ekonomikou. Divišov: Orego, 2007. s. 14 – 20. ISBN 978-80-86741-61-1 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál 2005. s. 46, 47, 50, 104, 105, 113. ISBN 80-7367-04-2. HODAČ, J. STREJČEK, P. Politika ruské federace v postsovětském prostoru a střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 11, 110 – 234. ISBN 978-80-210-4721-1. HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 97, 146, 173, 192. ISBN 978-80-246-1472-4. HORÁK, S. Střední Asie mezi východem a západem. Nakladatelství Karolinum, 2005. s. 44, 160. ISBN 80-246-0906-1. HORÁKOVÁ, M. Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. Praha 2003. s. 16. ISBN 80-239-2927-5. HÜBELOVÁ, D. Cvičení z regionální geografie. Ruská federace a SNS. Brno, 2010. s. 10, 27, 50. ISBN 978-80-210-5271-0. KALIBOVÁ, K.; PAVLÍK, Z.; VODÁKOVÁ, A. Demografie (nejen) pro demografy. Ediční řada. Sociologické pojmosloví. Svazek 2. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1993. s. 82. ISBN: 80-901424-2-7. KOKAISL, P. PARGAČ, J. Lidé z hor a lidé z pouští – Tádžikistán a Turkmenistán: střípky kulturních proměn Střední Asie. Univerzita Karlova, 2007. s. 85, 25, 145, 242 – 255. ISBN 978-80-7308-167-6. KOSCHIN, F. Demografie poprvé. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. s. 7, 11, 14, 15, 27, 89, 90. ISBN 80-245-0859-1. 54

KOTYK, V. Jednota či rozpad Ruska: ruská regionální politika po rozpadu Sovětského svazu. Praha: Oeconomica, 2010, s. 5, 10, 11. ISBN 978-80-245-1640-0. LEONTIYEVA, Y. a kol. Sociologické studie. Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové). Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha 2006. s. 34 a 36. ISBN 80-7330098-2 LIĎÁK, J. Mezinárodní migrace a Evropa. Nezávislé centrum pro studium politiky, o.s. Kolín 2010. s. 4. ISBN 978-80-86879-24-6. MINAŘÍK, B. Statistika I. Popisná statistika. Brno, 2009. s. 163, 164, 171, 196. ISBN 97880-7375-152-4. MUŽÁKOVÁ, K. Demografie (úvod do problematiky). Brno, 2010. s. 18, 52. ISBN 97880-86710-24-2. PACÁKOVÁ, V. a kol. Štatistika pre ekonomóv. Bratislava: 2003. s. 243. ISBN 8089047-74-2 ŘEZNÍK, M. Bělorusko. Praha: Libri, 2003. s. 84 – 85. ISBN 80-7277-183-3. STOJANOV, SCHROTH, MIKES, ŘÍHOVÁ, ČERNÍK, a kol. Migrace a rozvoj. Praha 2011. s. 44 – 47, 53 – 57, 91 – 105. ISBN 978-80-87-404-10-2. ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. s. 75, 77, 79, 94. ISBN 80-7178-648-9 VESELÁ, J. Pohyb obyvatelstva – demografická dynamika. Pardubice 2004, s. 57. ISBN 80-7194-701-6.

Internetové zdroje: CISSTAT. About Commonwealth of Independent States [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z WWW: < http://www.cisstat.com/eng/cis.htm>. IONTSEV, V. IVAKHNYUK, I. Role of International Labour Migration in Russian Economic Development [online]. 2012. [cit. 2103-1-13]. Dostupné z WWW: . LOBZINA, A. THE MOSCOW NEWS. Russian remittances providing lifeline to CIS neighbors – report [online]. 2012-11-22. [cit. 2013-1-12]. Dostupné z WWW: SHELBURNE, R. PALACIN, J. UNITED NATIONS ECONOMIC COMMISSION FOR EUROPE. Remittances in the CIS: Their Economic Implications and a New Estimation Procedure [online]. Listopad 2007. [cit. 2013-1-13]. Dostupné z WWW:

55

NATIONAL STATISTICAL COMMITTEE OF THE KYRGYZ REPUBLIC. Population. Dynamic tables. External migration of population by state of arrival [online]. 2013 [20131-9]. Dostupné z WWW: . NATIONAL STATISTICAL COMMITTEE OF THE REPUBLIC OF BELARUS. Official statistics [online]. [cit. 2013-1-9]. Dostupné z WWW: . RUSKO-INFO. Společenství nezávislých států (SNS) [online]. 2008-10-28 [cit. 2013-1-5]. Dostupné z WWW: . STATISTICAL AGENCY UNDER PRESIDENT OF THE REPUBLIC OF TAJIKISTAN. Database. Socio-demographic sector. Migration of population 1998 - 2008 [online]. [cit. 2013-1-9]. Dostupné z WWW: . THE AGENCY OF STATISTICS OF THE REPUBLIC OF KAZAKHSTAN. Population. Basic indicators for 2003 - 2008 [online]. [cit. 2013-1-9]. Dostupné z WWW: . THE WORLD FACTBOOK. Europe: Belarus [online]. [cit. 2013-1-18]. Dostupné z WWW: < https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bo.html> U.S. DEPARTMENT OF COMMERCE. UNITED STATES CENSUS BUREAU. International Programs. International Data Base [online]. [cit. 2013-1-10]. Dostupné z WWW: UKRAJINA. Ukrajina fakta, čísla, základní údaje [online]. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z WWW: < http://ukrajina.tv/ukrajina/>. WIKIPEDIA. Rusko [online]. [cit. 2013-1-10]. Dostupné z WWW: WORLD BANK. Bilateral migration and remittances 2010 [online]. Listopad 2010 [cit. 2013-1-5]. Dostupné z WWW: .

56

8.

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1: Státy SNS................................................................................................................28 Obr. 2: Směry emigrace z SNS pro rok 2010......................................................................32 Obr. 3: Čistý počet migrantů v Rusku.................................................................................33 Obr. 4: Čistý počet migrantů v ostatních regionech SNS...................................................34 Obr. 5: Budoucí vývoj migračního salda pro region Rusko................................................35 Obr. 6: Budoucí vývoj migračního salda pro ostatní regiony SNS.....................................36 Obr. 7: Budoucí vývoj migračního salda pro region Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko….37 Obr. 8: Toky remitencí v regionu Rusko (v mld. USD)......................................................44 Obr. 9: Toky remitencí pro region Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko (v mil. USD)...........44 Obr. 10: Toky remitencí pro region Kavkazské státy (v mil. USD)...................................45 Obr. 11: Toky remitencí pro region Střední Asie (v mil. USD).........................................46

57

9.

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Směry emigrace z regionu Rusko.....................................................................29 Tab. 2: Směry emigrace z regionu Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko...........................30 Tab. 3: Směry emigrace z regionu Střední Asie............................................................30 Tab. 4: Směry emigrace z regionu Kavkazské státy......................................................31 Tab. 5: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Rusko……………………….38 Tab. 6: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko……………………………………………………………………………..39 Tab. 7: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Kavkazské státy…………….40 Tab. 8: Koeficient růstu a relativní přírůstek v regionu Střední Asie…………….......41 Tab. 9: Největší příjemci remitencí...............................................................................42 Tab. 10: Největší poskytovatelé remitencí....................................................................43

58

PŘÍLOHY Příloha 1: Odhady počtu migrantů pro rok 2010 SNS Cílová země

Odhady počtu migrantů pro rok 2010

Ruská federace Ukrajina Kazachstán Izrael USA Bělorusko Uzbekistán Německo Polsko Moldavsko Lotyšsko Itálie Tádžikistán Arménie Kyrgyzstán Ostatní země

10 885 982 4 859 916 2 813 555 1 329 580 929 599 835 846 830 117 686 843 511 372 340 339 302 928 299 077 212 578 207 535 204 256 4 498 552

Celkem

29 748 075

Zdroj: Worldbank.org – vlastní výpočty a zpracování

59

Příloha 2: Výpočty trendové přímky pro jednotlivé regiony

Rusko Rok Celkové migrační saldo (y) 2000 326 000 2001 110 000 2002 119 000 2003 54 000 2004 60 000 2005 163 000 2006 203 000 2007 366 000 2008 370 000 2009 378 000 2010 241 000 2011 241 000 2012 2013

ti y*ti ti2 b0 b1 Tt -5,5 -1793000 30,25 219 250 16066,43 130884,6 -4,5 -495000 20,25 146951 -3,5 -416500 12,25 163017,5 -2,5 -135000 6,25 179083,9 -1,5 -90000 2,25 195150,3 -0,5 -81500 0,25 211216,8 0,5 101500 0,25 227283,2 1,5 549000 2,25 243349,7 2,5 925000 6,25 259416,1 3,5 1323000 12,25 275482,5 4,5 1084500 20,25 291549 5,5 1325500 30,25 307615,4 6,5 2297500 143 323681,8 7,5 56,25 339748,3

Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko Rok Celkové migrační saldo (y) 2000 -145 000 2001 -168 000 2002 -69 000 2003 -60 000 2004 -47 000 2005 -45 000 2006 -41 000 2007 -40 000 2008 -37 000 2009 -31 000 2010 -33 000 2011 -31 000 2012 2013

ti y*ti ti2 b0 b1 Tt -5,5 797500 30,25 -62 250 10052,45 -117538 -4,5 756000 20,25 -107486 -3,5 241500 12,25 -97433,6 -2,5 150000 6,25 -87381,1 -1,5 70500 2,25 -77328,7 -0,5 22500 0,25 -67276,2 0,5 -20500 0,25 -57223,8 1,5 -60000 2,25 -47171,3 2,5 -92500 6,25 -37118,9 3,5 -108500 12,25 -27066,4 4,5 -148500 20,25 -17014 5,5 -170500 30,25 -6961,54 6,5 1437500 143 3090,909 7,5 13143,36

60

Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko - bez extrémních hodnot Rok Celkové migrační saldo (y) 2002 -69 000 2003 -60 000 2004 -47 000 2005 -45 000 2006 -41 000 2007 -40 000 2008 -37 000 2009 -31 000 2010 -33 000 2011 -31 000 2012 2013

ti y*ti -4,5 310500 -3,5 210000 -2,5 117500 -1,5 67500 -0,5 20500 0,5 -20000 1,5 -55500 2,5 -77500 3,5 -115500 4,5 -139500 5,5 318000 6,5

ti2 b0 b1 Tt 20,25 -43 400 3854,545 -60745,5 12,25 -56890,9 6,25 -53036,4 2,25 -49181,8 0,25 -45327,3 0,25 -41472,7 2,25 -37618,2 6,25 -33763,6 12,25 -29909,1 20,25 -26054,5 82,5 -22200 -18345,5

Kavkazské státy Rok Celkové migrační saldo (y) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

-32 000 -28 000 -25 000 -21 000 -19 000 -19 000 -17 000 -17 000 -14 000 -13 000 -11 000 -9 000

ti y*ti ti2 b0 b1 Tt -5,5 176000 30,25 -18 750 1863,636 -29000 -4,5 126000 20,25 -27136,4 -3,5 87500 12,25 -25272,7 -2,5 52500 6,25 -23409,1 -1,5 28500 2,25 -21545,5 -0,5 9500 0,25 -19681,8 0,5 -8500 0,25 -17818,2 1,5 -25500 2,25 -15954,5 2,5 -35000 6,25 -14090,9 3,5 -45500 12,25 -12227,3 4,5 -49500 20,25 -10363,6 5,5 -49500 30,25 -8500 6,5 266500 143 -6636,36 7,5 -4772,73

61

Střední Asie Rok Celkové migrační saldo (y) 2000 -164 000 2001 -163 000 2002 -154 000 2003 -145 000 2004 -125 000 2005 -110 000 2006 -106 000 2007 -149 000 2008 -143 000 2009 -124 000 2010 -141 000 2011 -128 000 2012 2013

ti y*ti -5,5 902000 -4,5 733500 -3,5 539000 -2,5 362500 -1,5 187500 -0,5 55000 0,5 -53000 1,5 -223500 2,5 -357500 3,5 -434000 4,5 -634500 5,5 -704000 6,5 373000 7,5

ti2 b0 b1 Tt 30,25 -137 667 2608,392 -152013 20,25 -149404 12,25 -146796 6,25 -144188 2,25 -141579 0,25 -138971 0,25 -136362 2,25 -133754 6,25 -131146 12,25 -128537 20,25 -125929 30,25 -123321 143 -120712 -118104

Zdroje tabulek v Příloze 2: Stat.tj, Stat.kg, Stat.kz, Belstat.gov.by, Census.gov – vlastní výpočty a zpracování

62

Příloha 3: Podíl zemí SNS na toku remitencí z Ruska (Zdroj: Worldbank.org – vlastní zpracování)

Zdroj: Worldbank.org – vlastní zpracování

63