Pohádky doprovázejí člověka už od pradávna. Lidská touha vymýšlet si příběhy o dracích, princeznách, hloupých či chytrých lidech, o zlu, které je potrestáno, nevymizela ani v moderní době. I dnes má člověk potřebu číst, poslouchat příběhy ze světa fantazie. Hlavními postavami naší pohádky jsou panenka Šuplenka a panáček Kopíráček. Povahově jsou tyto pohádkové postavičky podobné dětem. Prožívají strach, radost, rády si hrají. Všechny své radosti a strasti zažívají spolu s věcmi, které se nacházejí na psacím stole a kterým jsou přiděleny lidské vlastnosti. Do hry tak vstupují hádavé pastelky, pracovitá tužka, přátelský psací stroj, sešit mrzout, nepořádné kopírovací papíry, namyšlený kalendář, roztržitý sešívací koníček či rozvážný telefon. Psací stroj, kopírovací papíry a telefon s ciferníkem dnes nepatří k běžně užívaným předmětům. Děti je neznají. A tak se mohou s těmito věcmi, které člověku kdysi tak dobře sloužily, seznámit prostřednictvím pohádky, kterou pro ně vytvořili pedagogové a studenti SPgŠ a SZŠ sv. Anežky České v Odrách. Mgr. Lenka Rožnovská
K roli panenky Šuplenky jsem se dostala náhodou. Původně jsem si myslela, že svůj hlas propůjčím nějaké vedlejší postavičce. Překvapilo mě, když jsem byla vybrána pro hlavní roli panenky Šuplenky. Nejprve jsem byla mírně zaskočena, ale nakonec jsem se k této výzvě postavila zodpovědně a řekla jsem si, že pro malé posluchače se budu snažit text zahrát a zazpívat, jak nejlépe dokážu. Pohádkový příběh o panence Šuplence a panáčkovi Kopíráčkovi se mi líbí, neboť oba jsou velmi dobří kamarádi, mají se rádi, společně bojují proti zlu, dokážou si navzájem odpustit. Myslím si, že by pohádka mohla děti zaujmout. Je živá, stále se v ní něco děje. Pohádka je provázána písničkami, které jsou rytmické a děti si je mohou zpívat spolu s námi. Při natáčení rozhlasové pohádky jsem si užila mnoho legrace, ale pocítila jsem i náročnost této práce. Hodně těžký byl druhý natáčecí den, kdy jsme byli všichni unaveni, ale nakonec jsme všechno zvládli. Děkuji všem, kteří mi umožnili získat novou zkušenost. Až jednou budu mít své děti, velice ráda jim pustím pohádku o panence a panáčkovi a pyšně se budu hlásit k tomu, co jsem jako studentka SPgŠ a SZŠ sv. Anežky České mohla vytvořit. Děkuji za příležitost natočit něco tak pěkného, co určitě potěší i ostatní. Kateřina Dobiášová, představitelka panenky Šuplenky
Mám rád pohádky, proto jsem se přihlásil na konkurz k rozhlasové pohádce Panenka Šuplenka a panáček Kopíráček. V pohádce hraju panáčka, který žije ve druhém šuplíku psacího stolu a najde si kamarádku Šuplenku. Na postavičkách v této pohádce se mi líbí to, že k sobě mají pěkný, kamarádský vztah a společnými silami dokážou obměkčit i to nejtvrdší srdce. Postavičky jsou hravé a jejich nadšení, se kterým se vrhají do nových zážitků, je až nakažlivé. Natáčení probíhalo ve studiu Telepace v červnových dnech a bylo dost náročné. Přesto jsme při práci zažili legraci, pobavili jsme se u různých přebreptů. Asi nejtěžší pro mne bylo nazpívání písniček, ale stálo to za námahu, s výsledkem jsem celkem spokojený. Celkově se mi pohádka líbí a věřím, že se bude líbit i malým posluchačům. Michal Lakomý, představitel panáčka Kopíráčka
JÁ SI TANČÍM MEZI ŘÁDKY
KOPÍRÁČEK ČERNÉ KŮŽE
Nahoru dolů, houpem se spolu
písmenka, co dají slova
ví to velcí i ti malí
špendlíkoví braši
kopÍráčku, rychle vstaň
kopíráci raubíři
bez šuplenky soužení
ty jsi tužka s tuhou
na motýla nejdřív zbyla
kolotoč
kopíráčku, kamaráde
jako motýl, jako pták
Krátké pohádky....
Jak babička napsala svou pohádku o levé a pravé ponožce
Jak Šuplenka a Kopíráček rovnali papíry a kopíráky
Byla jednou jedna ponožka. Ne, nebyla sama, byly dvě. Dvě sestry. Jedna byla pravá, druhá levá. Ta pravá ponožka byla vždy pečlivě upravená, zatímco levá ponožka byla věčně ušmudlaná, na noze se všelijak přetáčela a rolovala, zkrátka, žádnou velkou parádu neuměla dělat. „Levá, dnes jsi mi zase dělala ostudu,“ zlobila se pravá ponožka na svou levou sestru, „byla jsi celá naruby! Copak to se dělá, ukazovat světu vousy?“ „To máš jedno, vousy nevousy, v papučích se to schová,“ ledabyle odsekla levá ponožka. A zamračila se na svou sestru pravou ponožku. Jednou, bylo to takhle v létě, šly ponožky na vycházku. Pravá byla pěkně narovnaná až do půlky lýtek, ale levá! Ta se shrnovala, shrnovala, až byla u kotníku! I co, rovnat se nebudu, pomyslela si levá ponožka. A i když se shrnula až ke špičce nohy, bylo jí to úplně fuk. A jejda, ponožka z nožky úplně spadla. Sesunula se na zem jako podzimní list. „Počkat, vraťte se pro mne!“ zavolala levá ponožka, když zůstala úplně opuštěná ležet na cestě. Ale nikdo se pro ni nevrátil. „A taky dobře“, mávla svými proužky ponožka, „alespoň si můžu dělat, co chci.“
Šuplenka donesla velký bílý papír. Kopíráček na něj uložil černý kopírovací papír. Na něho položili druhý bílý papír a druhý kopírovací papír a stejně to udělali i se třetím papírem a kopírákem. „Hotovo, můžeme psát!“ zavolal Kopíráček. Babička si překontrolovala, byli-li panáček s panenkou šikovní, zdali dali papíry a kopíráky hezky rovně. Všechno bylo v pořádku. „Papíráci kopíráci, teď budete poprvé kopírovat. Buďte pracovití, na žádné písmenko nezapomeňte,“ domlouvala babička Františka černým kopírovacím papírům, když je spolu s bílými papíry vkládala do psacího stroje. Pak položila prsty na klapky psacího stroje a začala psát pohádku.
Ponožka se začala povalovat. Sluníčko hřálo, na nebi hrály obláčky divadlo, z trávy se ozýval koncert cvrčků. To je život, to je lenošeníčko, libovala si levá ponožka. Libovala, jenomže do prvních dešťových kapek. Déšť ji celou celičkou promočil. Nitka na ní nezbyla suchá. Hepčích. Dostala ponožka rýmu. „Žížala, píp, a má rýmu, píp,“ pípl černý kos, chytil ponožku do zobáku. „Nechej toho, ty černokabátníku, pčích, copak nevidíš, že jsem ponožka!“ „Píp, tak promiň, píp,“ upustil kos ponožku zpátky na zem a chystal se k odletu. „Počkej, nemůžeš mi pomoci, ztratila jsem svou pravou setru, najdi mi ji, prosím,“ zaprosila levá. Po pravé ponožce se jí stýskalo. Kos vzal ponožku do zobáku a letěl s ní k domům. Ze své ptačí výšky měl rozhled, takže si všiml zahrady a šňůry na prádlo. Ejhle, kdo to na šňůře odkapává své velké slzy na zem? Jistě. Byla to pravá ponožka, která oplakávala svou levou sestru. „Už nebreč, píp, levá se našla, píp,“ pípl dobrák kos, pověsil levou ponožku vedle pravé. Teď tam ty dvě visí a suší se. Pravá suší své slzy a levá dešťové kapky. A až se usuší, jistě půjdou na vycházku a levá si dá na sebe větší pozor.
Jak babička pochválila kopíráky Babička dopsala pohádku. „Ukažte se, pracanti, jakpak jste svou práci zvládli?“ chtěla vědět babička, když vytáhla všechny papíry ze psacího stroje. „Výborně, pohádku jste přepsali třikrát. Byli jste šikovní,“ pochválila babička kopírovací papíry. Kopírovací papíry se zapýřily. Poprvé přepisovaly písmenka a nikde neudělaly chybu. Papíry si zívly a pomalinku se sesunuly do šuplíku. Panáček Kopíráček jim otevřel složku a panenka Šuplenka jim tiše popřála dobrou noc.
PANENKA ŠUPLENKA A PANÁČEK KOPÍRÁČEK ROLE A OBSAZENÍ: Panenka Šuplenka: Kateřina Dobiášová / Panáček Kopíráček: Michal Lakomý Babička: Martina Pavlíková / Sešit: František Leško / Linky: Markéta Stachová, Radka Mechlová, Vendula Sáboová / Hrníček: Vojtěch Burel Lepidlo: Michaela Ondruchová / Lepicí páska: Veronika Kohutová Červená pastelka: Veronika Škarková / Koníček: Vojtěch Burel Špendlík: František Leško, Vojtěch Burel / Kalendář: Vojtěch Burel Tužka: Veronika Škarková / Papír: Markéta Stachová Pastelky: Vendula Sáboová, Veronika Kremserová, Veronika Kohutová, Michaela Ondruchová, Veronika Škarková, Markéta Stachová / Strouhátko: Miroslav Šůstek Hlas z telefonu: Martina Pavlíková / Telefon: Ludmila Červenková Brýle: Radka Mechlová Text: Lenka Rožnovská Hudba: Ludmila Červenková ve spolupráci s Davidem Cindlerem David Cindler: housle, kytara, basová kytara, xylofon, metalofon, bicí Ludmila Červenková: klávesy, xylofon, metalofon Dan Maleňák: flétny, kytara, xylofon, metalofon, perkuse Miroslav Šůstek: klarinet, kufr, telefon, xylofon, metalofon, perkuse Zvuk: Ivan Červenka Režie: Martina Pavlíková a kolektiv Pohádku se studenty nastudovala Martina Pavlíková Nahráno ve studiu Telepace s. r. o. ve dnech 27. a 28. 6., 30. 8., 1. 9., 7. 12. 2011 Autor návrhu přebalu: Martina Igazová, Zuzana Nevřivová – konzultace návrhu Grafické zpracování: Pavel Kozubík Tisk: Ragtime records, spol. s.r.o. 2012
