+NLDSY116Q21Q+
Mgr. Alena Hanáková ministryně kultury
V Praze dne 8. března 2013 Č.j.: MK 12610/2013 OLP Vyřizuje: JUDr. P. Strupek
Usnesení Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též „správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 14. 1. 2013, který podala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP), IČ: 44555601, se sídlem Hoření 3083/13, Severní Terasa, 400 11 Ústí nad Labem, zastoupená na základě plné moci ze dne 3. 5. 2012 Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem, č. reg. ČAK10176, se sídlem Balbínova 24, 120 00 Praha 2 (dále též „podatel rozkladu“ nebo „účastník“) přezkoumala rozkladem napadenou II. výrokovou část rozhodnutí ministryně kultury č.j. MK 76543/2012 OLP ze dne 7. 12. 2012 (doručeno dne 2. 1. 2013), kterou bylo usnesením dle § 94 a násl. správního řádu zahájeno přezkumné řízení ve věci přezkoumání pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012, kterým se neprohlašuje za kulturní památku podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) pavilon „A“ chirurgie bývalé Okresní nemocnice (nyní areálu UJEP) bez č.p. na pozemku parc. č. st. 516, k. ú. a obec Ústí nad Labem, okr. Ústí nad Labem, Ústecký kraj (dále též „objekt“). Účastníkem přezkumného řízení je dle § 95 odst. 4 správního řádu podatel rozkladu, neboť je účastníkem řízení v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí. Podle ustanovení § 152 odst. 4 a § 97 odst. 1 správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, usnesením rozhodla následovně: přezkumné řízení ve věci přezkoumání pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 se zastavuje, neboť přezkoumávaným rozhodnutím ani řízením, které mu předcházelo, nebyl porušen právní předpis.
1
Odůvodnění: Rozkladem podaným v zákonné lhůtě se jeho podatel domáhá zastavení přezkumného řízení, které bylo zahájeno II. výrokovou částí rozkladem napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 nebyl objekt prohlášen za kulturní památku podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., a to s následujícím odůvodněním: „Po vyhodnocení výše uvedeného jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že objekt nesplňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb. Pavilon „A“ chirurgie byl dostavěn roku 1937. Patrová budova s rovnou střechou má železobetonovou skeletovou konstrukci postavenou na půdorysu písmene „H“ s bočními odstupňovanými rizality (postavena podle návrhu německých městských architektů Ernsta Kroba a Franze J. Arnolda). Objekt pavilonu „A“, i přes určitou architektonickou hodnotu, významně nevyčnívá z běžné dobové provenience, která byla obecně u budov podobného charakteru na dobré úrovni. Jeho hodnota spočívala zejména v architektonickém propojení areálu jako celku. Tato urbanistická provázanost s ostatními stavbami původního komplexu bývalé okresní nemocnice byla postupem času narušena necitlivými účelovými přestavbami a dostavbami. Podstatná část staveb a hodnotných architektonických prvků byla odstraněna. Nevhodnými stavebními zásahy byl koncem 20. století poznamenán i vzhled interiérů. Z protokolu Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p., ze dne 31. 5. 2012, který posoudil současný stav nosných konstrukcí objektu „A“ vyplývá, že železobetonový skelet vykazuje parametry za hranicí bezpečné pevnosti stanovené pro tento druh staveb. Životnost použitých materiálů je vážně překročena. Došlo k podstatnému zhoršení stavebně technického stavu nemovitosti, způsobené dlouhodobou neúdržbou. Rozsáhlé stavební úpravy by vedly k výměně původních stavebních prvků a konstrukcí. Případná obnova by si vyžádala vytvoření repliky podstatné části objektu a byla by nutně spojena se ztrátou autenticity.“ Následně rozkladem napadenou II. výrokovou částí rozhodnutí ministryně kultury č.j. MK 76543/2012 OLP ze dne 7. 12. 2012 bylo dle § 94 a násl. správního řádu zahájeno přezkumné řízení ve věci přezkoumání pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012. Rozkladem napadená II. výroková část je v rozhodnutí č.j. MK 76543/2012 OLP ze dne 7. 12. 2012 odůvodněna takto: „Dospěla jsem k závěru, že jsou dány předpoklady pro zahájení přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu, neboť jsou dány důvodné pochybnosti o zákonnosti rozkladem napadeného rozhodnutí. Konkrétně jsou dány vážné pochybnosti o tom, zda je podnětem napadené rozhodnutí přezkoumatelné, tj. zda je dostatečně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, a dále, zda byl ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném dle § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. V důsledku těchto možných pochybení tak mohlo dojít k poškození veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví. Shledala jsem, že vlastní hodnotící úvahy Ministerstva kultury jsou obsaženy pouze v odst. 3 a násl. na str. 10 až 11 napadeného rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí chybí bližší vyhodnocení obsahu argumentů uvedených v návrhu na prohlášení,
2
včetně jeho příloh (odborná vyjádření Prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc., doc. Ing. arch. Jana Jehlíka, a Prof. Ing. arch. Petra Ulricha, CSc.), a dále obsahu stanoviska Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2012. Nedostatečně podrobně je též vyhodnocen protokol Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p. ze dne 31. 5. 2012 a posudek statika ze dne 14. 6. 2012. V rozhodnutí tak chybí přezkoumatelné hodnotící úvahy správního orgánu, jež jej vedly k závěru, že objekt nevyčnívá z běžné dobové provenience, ačkoliv se obdobný objekt nachází pouze v Německu. Dále byl jako důvod neprohlášení zmíněn stav interiéru, ačkoliv hlavní dochované památkové hodnoty spočívají zejména ve vnějším tvarosloví objektu. Rovněž není vysvětleno, proč by konverze objektu (např. na studentskou ubytovnu) vedla ke vzniku repliky, když železobetonová konstrukce objektu umožňuje variabilní využití při zachování památkově cenného vnějšího tvarosloví objektu. Rovněž je učiněn závěr o vážném narušení nosných konstrukcí, ačkoliv ze statického posudku ze dne 14. 6. 2012 vyplývá, že zachování železobetonové konstrukce je možné. Připomínám, že účelem odůvodnění správního rozhodnutí není provést zcela vyčerpávající shrnutí dosavadního průběhu správního řízení včetně citace celého obsahu předložených stanovisek, ale především podrobně rozhodné skutečnosti zdůvodnit a předložit argumenty, proč správní orgán ve věci rozhodl tak, jak je ve výroku rozhodnutí učiněno. I z hlediska rozsahu je zjevný nepoměr mezi rekapitulací dosavadního průběhu řízení činěného na 10 stranách rozhodnutí a následným zhodnocením zjištěného stavu, který je učiněn pouze v rozsahu necelé jedné strany textu. Tyto stručné úvahy správního orgánu jsou navíc nedostatečně rozvedeny a činí tak rozhodnutí nepřezkoumatelným. Vzhledem k tomu, že jsou dány důvodné pochybnosti o zákonnosti rozkladem napadeného rozhodnutí Ministerstva kultury, nezbylo mi než II. částí výroku tohoto rozhodnutí zahájit přezkumné řízení dle § 96 odst. 1 správního řádu.“ Rozkladem napadené rozhodnutí č.j. MK 76543/2012 OLP ze dne 7. 12. 2012 bylo dne 2. 1. 2013 bylo doručeno do datové schránky Mgr. Jiřího Schüllera, právního zástupce účastníka řízení. Včas podaným rozkladem ze dne 14. 1. 2013 se právní zástupce účastníka řízení domáhá zastavení přezkumného řízení, které bylo zahájeno II. výrokovou částí rozkladem napadeného rozhodnutí. Rozklad obsahuje mj. následující odůvodnění: „Rozhodnutí ministryně kultury považujeme za nesprávné jak v celém rozsahu, tak v jednotlivých bodech. Ministryně kultury při svém rozhodování neposoudila v odůvodnění uvedené skutečnosti správně, a to ani jednotlivě, ani ve vzájemných souvislostech. Ministryně kultury při svém rozhodování nedostatečně zjistila všechny relevantní skutečnosti. Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR pod č. j. MK 48025/2012 nabylo právní moci 5. 9. 2012. UJEP jako účastník řízení v dobré víře v právní stav, který fakticky nastal již po druhé, zahájila řadu činností směřujících k realizaci další, nejpodstatnější a významem fatální, části univerzitního kampusu. Na tuto etapu, tedy „odstranění stavby pavilonu A“ a následnou výstavbu nové budovy má UJEP schválené finanční prostředky rozhodnutím Vlády ČR ve výši 590 mil. Kč. Rozhodnutím ministryně kultury o zahájení přezkumného řízení narůstá riziko, že tato a předešlé investice budou zmařeny a UJEP vznikne škoda, UJEP se bude potýkat s existenčními problémy, odstranění budovy A může být eventuelně odloženo, avšak rozhodně nebude budova A z objektivních důvodů jako památka zachráněna.
3
Stavba nové budovy „Centra přírodovědných a technických oborů UJEP“ je dle rozhodnutí MŠMT dvouetapová (etapa přípravy území a etapa samotné stavby). Tedy na úspěšnou etapu přípravy území (odstranění staveb) bude následně navazovat etapa samotné stavby. Rozhodnutí ministryně kultury o zahájení přezkumného řízení, které si vyžádá další odklad realizace akce „odstranění staveb“ budovy A a dalších, ohrožuje v současné době také realizaci navazující akce výstavby. Samotný smysl poskytnutí podpory (dotace) z programového financování, tedy podpora vysokoškolského vzdělávání v Ústeckém regionu, tím bude zcela popřen. Je třeba připomenout, že akce „odstranění staveb“ se netýká jen budovy A, ale i dalších budov a terénu v okolí. UJEP byla opakovaně v dobré víře od 5. 9. 2012 do 13. 12. 2012, resp. 2. 1. 2013. Při rozhodování o zahájení přezkumného řízení a v přezkumném řízení ministryně kultury má šetřit dle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, práva nabytá v dobré víře. UJEP v dobré víře učinila zejména tyto kroky: Především zrealizovala stavbu multifunkčního a informačního centra v kolizní vzdálenosti od budovy A; znovu připravila zadávací dokumentaci; splnila požadavky stavebního zákona pro odstranění stavby; nechala zpracovat projekt vizualizace stavby; připravila zadání zpracování aktualizace projektové dokumentace k odstranění stavby budovy A; provedla předběžné a přípravné práce před odstraněním stavby; provedla přípravy směřující k zahájení akce „UJEP – příprava území v kampusu pro budovu A – Centrum přírodovědných a technických oborů v kampusu UJEP“; další činnosti směřující k dostavbě a zprovoznění univerzitního kampusu. Budova A je stará cca 80 let, ale v odborné literatuře neexistuje žádná studie nebo alespoň zmínka o této budově, tak aby mohla být vedena odborná diskuze. Dále odkazujeme na vyjádření odboru památkové péče města Ústí nad Labem z roku 2009 a další dokumenty, kdy v této době o nutnosti památkové ochrany nepadlo v souvislosti s budovou A ani jediné slovo. V odůvodnění rozhodnutí se píše o interiéru budovy, jako o nedůležitém prvku z hlediska památkové péče, ale vůbec se nezmiňují ostatní doložené skutečnosti, např. o urbanistické izolovanosti budovy A, o odstranění řady původních staveb charakterizujících budovu A v kontextu areálu. Nepíše se ani o realizaci novostavby komplexu multifunkčního centra, jehož stavba se nachází v těsné blízkosti budovy A. Torzo budovy A je dnes pouze zbytek – jeden střípek - architektonického celku, který z urbanistického hlediska představoval určitý celek. Na jeho místě dnes stojí soubor nových a nově rekonstruovaných budov, které představují naopak nový architektonicky výtečně harmonický celek. V blízkosti několika metrů působí budova A velmi disharmonicky, ostudně a nepřijatelně. Vliv investice, resp. její zmaření má zásadní vliv na celý region. Rozvoj vzdělanosti, konkrétně technických a přírodovědných oborů je pro naši společnost prioritním veřejným zájmem a je nezbytný pro rozvoj obcí a měst nejen ústeckého kraje. Jakékoli další zdržení v řádu měsíců bude mít (i v případě potvrzení původního rozhodnutí) fatální následky: nenaplnění usnesení vlády ČR, škodu 590 mil. Kč, ztrátu investice do vzdělání, zastavení rozvoje technických a přírodovědných oborů v regionu, zbrzdění konkurenceschopnosti širšího regionu a zvýšení sociálního napětí. Konečně je nutné poukázat na fakt, že za objekt je označen pavilon A chirurgie bývalé okresní nemocnice (nyní areálu UJEP) bez č. p. a bez č. e. na pozemku parc. č. st. 516, k. ú. a obec Ústí nad Labem (ministryně kultury měla zjevně na mysli občanskou vybavenost), který ovšem již neexistuje. To, co dnes stojí na uvedené parcele, je pouze torzo, zbytek původní budovy, který jíž nelze zachránit. Původní budova byla totiž stavebně spojena s dalšími budovami a měla z celkového pohledu architektonicky významné části, s ohledem na celek,
4
které byly odstraněny z části již předchozím vlastníkem a z části při stavbě MFC. Dnes stojí pouze cca. 3/5 zastavěné plochy původního celku. Z bezpečnostních důvodů jsou stavební otvory po těchto částech zazděny. Fotografie předložené ministryni kultury Občanským sdružením 400/27 toto nezohledňují. UJEP v návaznosti na výše uvedené navrhuje, aby ministryně kultury svým usnesením přezkumné řízení zastavila.“ Právní zástupce účastníka podáním ze dne 18. 1. 2013 v souladu a výzvou ve IV. výrokové části rozhodnutí ministryně kultury č.j. MK 76543/2012 OLP ze dne 7. 12. 2012 vymezil a doložil práva, kterých v dobré víře nabyl na základě přezkoumávaného rozhodnutí a v souvislosti s přípravou realizace demolice předmětného objektu, takto: „UJEP v dobré víře odstranila navazující stavby, zejména operační sály a další. UJEP v dobré víře zejména zrealizovala stavbu multifunkčního a informačního centra v kolizní vzdálenosti od budovy A, začala nově připravovat zadávací dokumentaci, splnila požadavky stavebního zákona pro odstranění stavby – získala povolení, nechala zpracovat projekt vizualizace stavby, připravila zadání zpracování aktualizace projektové dokumentace k odstranění stavby budovy A, provedla předběžné a přípravné práce před odstraněním stavby, provedla přípravy směřující k zahájení akce „UJEP – příprava území v kampusu pro budovu A – centrum přírodovědných a technických oborů v kampusu UJEP“, další činnosti směřující k dostavbě a zprovoznění univerzitního kampusu. Konkrétně byly vynaloženy náklady na zpracování aktualizace projektové dokumentace k odstranění stavby budovy A ve výši 66.000,- Kč, zhotovení studie novostavby v lokalitě budovy A ve výši 984.000,- Kč, přípravy zadávací dokumentace k veřejné zakázce ve výši 35.000,- Kč. V případě, že vykonatelnost meritorního rozhodnutí bude dále odložena, tzn. dojde k posunu bouracích prací, resp. odstranění stavby, tak že nebudou realizovány v původním časovém harmonogramu, vznikne UJEP mimo jiné škoda rovnající se nájmu prostor, do kterých by přírodovědné a technické centrum bylo přesunuto, a to ve výši 6.000.000,- Kč a dále škoda rovnající se nákladům na udržení budovy A ve stavu, který neohrožuje bezpečnost osob pohybujících se po kampusu UJEP. Pokud dojde k nerealizaci výstavby Centra přírodovědných a technických oborů vznikne UJEP škoda ve výši zmaření dotace 590 mil. Kč. Další náklady zejména z výše uvedených a dalších právních titulů UJEP aktualizuje v případě, že nastane takový právní stav, který k tomu bude UJEP opravňovat, resp. činit povinnou. UJEP prohlašuje, že tyto náklady vznikající z práv nabytých v dobré víře nejsou a nemohou být konečné.“ V souladu s § 152 správního řádu byla přezkoumána rozkladem napadená II. výroková část rozhodnutí ministryně kultury jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím k námitkám uvedeným v rozkladu ze dne 14. 1. 2013 a v podání ze dne 18. 1. 2013. Trvám na tom, že vlastní hodnotící úvahy Ministerstva kultury obsažené v přezkoumávaném rozhodnutí č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 jsou velmi stručné, neboť absentuje např. přímé vypořádání argumentů obsažených v návrhu na prohlášení, včetně jeho příloh (odborná vyjádření Prof. PhDr. Rostislava Šváchy, CSc., doc. Ing. arch. Jana Jehlíka, a Prof. Ing. arch. Petra Ulricha, CSc.), a dále obsahu stanoviska Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Ústí nad Labem. Mám však za to, že i pokud by bylo přihlédnuto k těmto podkladům, pak přesto nelze považovat za vyvrácené následující závěry Ministerstva kultury obsažené v přezkoumávaném
5
rozhodnutí: urbanistická provázanost s ostatními stavbami původního komplexu bývalé okresní nemocnice byla výrazně narušena necitlivými účelovými přestavbami a dostavbami; podstatná část staveb a hodnotných architektonických prvků byla odstraněna a nevhodnými stavebními zásahy byl poznamenán i vzhled interiérů; z protokolu Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p., ze dne 31. 5. 2012, vyplývá, že železobetonový skelet vykazuje parametry za hranicí bezpečné pevnosti stanovené pro tento druh staveb, životnost použitých materiálů je vážně překročena; došlo k podstatnému zhoršení stavebně technického stavu objektu, způsobenému dlouhodobou neúdržbou; rozsáhlé stavební úpravy by vedly k výměně původních stavebních prvků a konstrukcí; případná obnova by si vyžádala vytvoření repliky podstatné části objektu a byla by nutně spojena se ztrátou autenticity. Dospěla jsem proto k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí č.j. MK 48025/2012 OPP ze dne 29. 8. 2012 není zjevně nezákonné, neboť obsahuje výše zmíněné stručné, přesto dostatečné důvody pro neprohlášení objektu za kulturní památku. Tuto stručnost odůvodnění lze nanejvýš považovat za vadu ve smyslu věty druhé § 96 odst. 2 správního řádu, kterým je stanoveno, že k vadám řízení (resp. rozhodnutí), o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Rozhodující je, že tyto v rozhodnutí stručně formulované důvody mají náležitou oporu v podkladech obsažených ve správním spise, jakými jsou vedle statického posudku např. stanoviska dle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., a to stanoviska Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru kultury a památkové péče ze dne 12. 4. 2012 pod č.j. 301/KP/2012 a stanoviska Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru územního plánování a správy majetku, oddělení památkové péče ze dne 21. 5. 2012 pod č.j. OÚPS-PP/170/12, jež shodně nedoporučují prohlásit objekt za kulturní památku. V tomto případě však považuji především za zásadní práva podatele rozkladu nabytá v dobré víře ve smyslu § 2 odst. 3 a § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, která vychází zejména ze skutečnosti, že příslušný stavební úřad - stavební odbor Magistrátu města Ústí nad Labem již před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí pravomocně rozhodl o odstranění předmětného objektu tím, že dne 5. 10. 2011 pod č.j. MM/SO/S/89664/2011/Mar vydal kladné sdělení k záměru odstranit tuto budovu a dne 17. 10. 2011 pod č.j. MM/SO/S/93307/2011/Kk vydal rozhodnutí o změně územního rozhodnutí, mj. spočívající v odstranění této stavby. Odstranění předmětného objektu je přitom nedílnou součástí investiční akce k výstavbě budovy označené jako „Centrum přírodovědných a technických oborů ÚJEP“, jež se má nacházet na místě předmětného objektu. Tato investiční akce byla již před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí zaregistrována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pod identifikačním číslem. 133D21W002201 s názvem „UJEP – Příprava území v areálu Kampusu pro budovu A – centrum přírodovědných a technických oborů v kampusu UJEP“ s termínem ukončení do 31. 12. 2013. Tato první etapa zahrnuje odstranění objektu s tím, že ve druhé etapě pak bude na místě odstraněného objektu probíhat výstavba nové budovy. Touto registrací akce jsou určeny technicko-ekonomické, časové a finanční parametry akce. Na financování této investiční akce byly schváleny finanční prostředky rozhodnutím Vlády ČR ve výši 590 mil. Kč. - jde konkrétně o usnesení Vlády ČR ze dne 21. 3. 2012 č. 178 a usnesení Vlády ČR ze dne 31. 8. 2011 č. 653, z nějž vyplývá, že v rámci programu „Rozvoj a obnova materiálně technické základny veřejných vysokých škol č. 133210“ je nezbytná demolice předmětného objektu „A“ - viz Subtitul 13321 W. Výše uvedené skutečnosti byly pouze stručně zmíněny již v přezkoumávaném rozhodnutí a v podáních účastníka v řízení, které předcházelo jeho vydání. Kopie příslušných
6
rozhodnutí stavebního úřadu nebyly obsaženy ve spisovém materiálu, jež byl posuzován při zahájení přezkumného řízení a byly přiloženy až k nyní posuzovanému rozkladu. Dodávám, že existuje dlouhodobá rozhodovací praxe Ministerststva kultury v otázce ochrany práv nabytých v dobré víře, k jejichž nabytí došlo již před zahájení řízení o prohlášení věci za kulturní památku na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu. Dokladem této ustálené praxe je např. rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 10025/2010 OPP ze dne 28. 6. 2010 o neprohlášení za kulturní památku souboru budov autobusových garáží v Praze 6 - Dejvicích, a to právě z důvodu existence pravomocných rozhodnutí stavebního úřadu, která opravňovala vlastníka k odstranění budov. Připomínám, že na princip ochrany práv nabytých v dobré víře je i ve správním soudnictví kladen značný důraz, neboť vychází přímo ze základních ústavních principů demokratického právního státu (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 150/01, I. ÚS 163/02, I. ÚS 398/04 a I. ÚS 544/06). V této souvislosti též poukazuji na základní zásadu správního řízení, která vyplývá z § 2 odst. 4 správního řádu, kde je stanoveno, že správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Ohledně změny hodnocení věci oproti usnesení o zahájení přezkumného řízení uvádím, že na odůvodnění usnesení o zahájení přezkumného řízení nelze mít takové požadavky jako na odůvodnění meritorního rozhodnutí v přezkumném řízení nebo na rozhodnutí o rozkladu proti tomuto usnesení o zahájení přezkumného řízení. V odůvodnění usnesení o zahájení přezkumného řízení může správní orgán na základě předběžného posouzení věci nanejvýš vyslovit podezření z porušení předpisů a nikoliv přistupovat ke kategorickému a podrobnému hodnocení věci a tím nepřípustně předjímat výsledek přezkumného řízení. Toto má své místo teprve až v odůvodnění meritorního rozhodnutí v přezkumném řízení, nejdříve však v rozhodnutí o rozkladu proti usnesení o zahájení, a to pokud rozklad obsahuje v tomto směru zásadní skutečnosti, což nastalo právě v nyní posuzovaném případě. Ostatně rozklad je opravným prostředkem a jeho projednání může přispět nejen k nápravě případných nesprávností napadeného usnesení, ale též i k odstranění či vyvrácení pochybností, které panovaly při vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení. Např. v publikaci Vedral, J.: Správní řád – komentář, II. vydání, Bova Polygon, 2012, str. 826, je mj. konstatováno, že samotné zahájení přezkumného řízení ještě neznamená, že přezkoumávané rozhodnutí je skutečně v rozporu s právními předpisy a jako takové bude zrušeno nebo změněno, takové rozhodnutí je až (případným) výsledkem přezkumného řízení. Pro zahájení přezkumného řízení je třeba, aby správní orgán došel po předběžném posouzení věci k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, že tu - jinými slovy - je důvodná obava ohledně zákonnosti předmětného rozhodnutí. Podotýkám proto, že tato důvodná obava v době zahájení přezkumného řízení skutečně existovala tak, jak je to popsáno v odůvodnění rozkladem napadeného usnesení o zahájení přezkumného řízení. Nicméně v podaném rozkladu jsou uvedeny takové skutečnosti a důkazy, které jsou důvodem pro zastavení přezkumného řízení. Mám tak za to, že za výše uvedených okolností by další průběh přezkumného řízení nemohl vést ke zjištění jiných důvodů pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí a zároveň by mohlo dojít ke zmaření investiční akce z důvodu nemožnosti realizovat demolici objektu po dobu trvání přezkumného řízení ve smyslu III. výrokové části usnesení o zahájení přezkumného řízení, kterým se pozastavuje dle § 95 odst. 5 správního řádu vykonatelnost nebo jiné právní účinky přezkoumávaného rozhodnutí tak, že objekt po dobu průběhu přezkumného řízení požívá předběžné památkové ochrany ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č.
7
20/1987 Sb. Má se samo sebou, že výše popsané účinky III. výrokové části usnesení o zahájení přezkumného řízení zanikají okamžikem zastavení přezkumného řízení. Na základě výše uvedeného mi proto nezbylo než přezkumné řízení zastavit usnesením dle § 97 odst. 1 správního řádu. K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Toto usnesení se podle § 97 odst. 1 správního řádu pouze poznamenává do spisu a ve smyslu § 76 odst. 3 správního řádu nabývá právní moci poznamenáním do spisu, tedy jeho vydáním ve smyslu § 71 odst. 2 písm. d) správního řádu. Dle § 76 odst. 5 správního řádu proti tomuto usnesení není přípustné podat řádný opravný prostředek. Dle § 94 odst. 2 správního řádu toto usnesení nemůže být předmětem přezkumného řízení. O usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, se v souladu s § 76 odst. 3 správního řádu účastníci řízení vhodným způsobem vyrozumí, a to např. zasláním jeho kopie.
otisk úředního razítka
Mgr. Alena Hanáková, v. r. ministryně kultury
Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Strupek, v. r.
Mgr. Jiří Schüller, advokát, Balbínova 24, 120 00 Praha 2 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Hoření 3083/13, 400 11 Ústí nad Labem Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem, Podmokelská 1/38, 400 07 Ústí nad Labem Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem Magistrát města Ústí nad Labem, úsek státní památkové péče Velká Hradební 2336/8 401 00 Ústí nad Labem Magistrát města Ústí nad Labem, stavební odbor Velká Hradební 2336/8 401 00 Ústí nad Labem Občanské sdružení 400/27, Výsluní 2098/13, 400 11 Ústí nad Labem
8
