Mezinárodní soudní řízení
Mezinárodní soudní řízení = rozhodování mezinárodních sporů právní povahy na základě mezinárodního práva v pevných procesních formách, a to sborem stálých soudců • Existuje řada soudních orgánů pro rozhodování sporů mezi státy: – univerzální – regionální (spory ze smluv regionální integrace) – partikulární (spory ze smluv zájmové spolupráce)
Příklady mezinárodních soudních orgánů
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti - SDMS Permanent Court od International Justice
• Ustavený na základě článku 14 Paktu Společnosti národů • Fungoval od roku 1921 až do konce roku 1939 • Sídlil v Haagu • Celkem se zabýval 29 spory a vydal 27 posudků
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti - SDMS Pakt Společnosti národů (Covenant of the League of Nations) Článek 12 1. Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď rozhodčímu nebo soudními řízení nebo k přezkoumání Radě. Jsou dále zajedno v tom, že se v žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od nálezu rozhodčích nebo soudu neb od zprávy Rady. 2. Ve všech případech, kterých se tento článek týká, musí být rozhodčí výrok nebo soudní nález vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy byl spor na Radu vznesen. Článek 13 1. Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími nebo soudem, a nemůže-li tento spor být uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou spornou věc rozhodčímu nebo soudnímu řízení. 2. Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování rozhodčím nebo soudním řízením, prohlašují se spory o výklad některé smlouvy, o veškerých otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která, jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, nebo spory o rozsah a povahu náhrady, již je dáti za takové porušení. 3. Věc bude předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo jakékoli jurisdikci nebo soudní instanci, na které se strany dohodnou nebo která byla smluvena dřívějšími jejich úmluvami. 4. Členové Společnosti se zavazují, že poctivě vykonají vynesené výroky nebo rozsudky a že se neuchýlí k válce proti žádnému členu Společnosti, který se výrokům nebo rozsudkům podřídí. Nebude-li výrok nebo rozsudek vykonán, navrhne Rada opatření, která by mu dodala účinnosti. Článek 14 Rada se pověřuje úkolem připravit návrh Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti a předložit jej členům Společnosti. Tento Dvůr bude nalézat o všech sporech povahy mezinárodní, jež mu strany předloží. Bude též podávat posudky o sporech nebo otázkách, jež naň vznese Rada nebo Shromáždění.
Mezinárodní soudní dvůr - ICJ International Court of Justice • Jeden ze šesti hlavních orgánů OSN (Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Sekretariát, Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr) • Je to hlavní soudní orgán OSN • Sídlí v Haagu • Jde o jiný soud než SDMS, nicméně existují zde určité souvislosti se SDMS: – formální: podle čl. 92 Charty je Statut MSD „založen na statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti“, dále např. podle čl. 37 Charty OSN je MSD příslušný i pro řešení otázek, které měly být řešeny před SDMS nebo jiným soudem, který měla zřídit SN – materiální: Statut a Jednací řád MSD jsou z velké části totožné se Statutem a Jednacím řádem SDMS
• Statut MSD je podle čl. 92 nedílnou součástí Charty OSN Článek 37 Charty OSN Kdykoli platná smlouva nebo úmluva stanoví, že určitá otázka má být vznesena na soud, který zřídí Společnost národů, nebo na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, bude v této věci, pokud jde o účastníky tohoto statutu, příslušný Mezinárodní soudní dvůr.
Složení MSD • MSD je složen z 15 nezávislých soudců, volených z osob vysoké mravní úrovně, které: 1. jsou způsobilé zastávat ve svých zemích nejvyšší soudní funkce nebo 2. jsou uznávanými znalci mezinárodního práva
• Z 1 státu může být max. 1 soudce (pokud má osoba více občanství, je pro účely MSD považována za občana toho státu, kde obvykle vykonává občanská a politická práva) • Funkční období soudce MSD je 9 let
Volba soudců MSD • Soudci jsou navrhováni – státními skupinami Stálého rozhodčího soudu a – jednotlivými státními skupinami jmenovanými vládami zemí, které nejsou členy Stálého rozhodčího soudu
• Zvoleni jsou Valným shromážděním a Radou bezpečnosti v oddělených volbách (tzn. zvlášť se hlasuje ve VS a zvlášť v RB) • Zvoleny jsou ty osoby, které získaly většinu hlasů ve VS (tzn. 97) i v RB (tzn. 8 – jediné hlasování v RB, kdy není potřeba většina 9 hlasů; stálí členové nemohou použít právo veta) • Každé 3 roky se volí 5 soudců, aby byla zajištěna kontinuita MSD • Soudci mohou být zvoleni znovu • Při volbě se přihlíží k tomu, aby v MSD byly zastoupeny – všechny formy civilizace – hlavní právní systémy na světě
• Celkem sloužilo již 103 různých lidí jako soudci MSD, z ČR zatím nikdo. Slovensko má nyní svého soudce MSD
Nejdéle sloužící soudci MSD
Státy podle počtu soudců v historii MSD
Peter Tomka Slovensko
Bernardo Sepúlveda-Amor
Mohamed Bennouna Morocco
Leonid Skotnikov Russia
Xue Hanqin China
Joan E. Donoghue USA
Mexiko
Hisashi Owada
Ronny Abraham
Kenneth Keith
Japonsko
France
New Zealand
Antonio Trindade Brazil
Abdulqawi Yusuf Somalia
Christopher Greenwood Great Britain
Giorgio Gaja Italy
Julia Sebutinde Uganda
Dalveer Bhandari India
Nezávislost a ochrana soudců MSD • Soudci jsou nezávislí a nesmějí: – přijímat pokyny zvenčí (zejména od států, jejichž jsou přislušníky) – mít žádné politické ani správní funkce – zabývat se jinou činností, která by měla povahu povolání
• Soudci požívají při výkonu funkce diplomatické imunity, v sídle MSD mají stejné postavení jako vedoucí diplomatických misí
Činnost MSD MSD: 1. rozhoduje spory o právních otázkách mezi státy – rozsudkové (neboli sporné) řízení 2. podává posudky o právních otázkách určitým mezinárodním orgánům a organizacím – posudkové řízení
Sporné řízení – jurisdikce MSD • Ve sporném řízení MSD jedná jen z podnětu sporných států – nikoli jiných subjektů ani orgánů (např. RB, jiné mez. organizace, jednotlivci nebo právnické osoby) • Příslušnost MSD pro řešení sporů mezi státy je fakultativní, ani členové OSN nemusejí spory k MSD předkládat (existuje jen obecná povinnost řešit spory mírovými prostředky) • Stát tedy vystupuje před MSD pouze v případě sporů, u kterých nějakým způsobem souhlasil s jurisdikcí (příslušností) MSD k jejich projednání
Které státy mohou řešit spory před MSD? 1. Účastníci Statutu MSD a) členské státy OSN (dnes 193 členů) - to ale ještě neznamená obligatorní jurisdikci b) i nečlenské státy OSN, a to za podmínek, které v každém jednotlivém případě určí VS na doporučení RB – takovými účastníky byly Švýcarsko (1947), Lichtenštejnsko (1950) a San Marino (1953). 2. Jiné státy za podmínek, které stanoví RB – RB tak učinila rezolucí 9 (1946)příkladem bylo Německo, které ještě před vstupem (1973) předložilo MSD dva svoje spory (1967 vymezení kontinentálního šelfu s Dánskem a Nizozemskem a v roce 1972 kvůli rybolovu s Islandem) Článek 93 Charty OSN 1. Všichni členové Organizace spojených národů jsou ipso facto účastníky statutu Mezinárodního soudního dvora. 2. Stát, který není členem Organizace, může se stát i účastníkem statutu Mezinárodního soudního dvora za podmínek, které v každém případě určí Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Článek 35 Statutu MSD 1. Přístup ke Dvoru mají státy, které jsou stranami zúčastněnými na tomto statutu. 2. Podmínky, za nichž mají přístup ke Dvoru jiné státy, stanoví Rada bezpečnosti, pokud v platných smlouvách není zvláštních ustanovení; tyto podmínky nesmějí však způsobit nerovné postavení stran přede Dvorem. 3. Je-li stranou ve sporu stát, který není členem Organizace spojených národů, určí Dvůr částku, kterou má tato strana přispět na náklady Dvora. Tato ustanovení neplatí, jestliže tento stát na náklady Dvora již přispívá.
Doporučení RB OSN týkající se možnosti, aby se Švýcarsko stalo smluvní stranou Statutu MSD, z roku 1946
Úryvek z rezoluce VS OSN „91 (1). Conditions on which Switzerland may become a Party to the International Court of Justice“ z roku 1946
Rezoluce RB OSN č. 9(1946), ve které jsou stanoveny podmínky, za kterých mohou státy, které nejsou smluvními stranami Statutu MSD, řešit před ním svoje spory
Sporné řízení – jurisdikce MSD • 1974 – ve snaze posílit prestiž a postavení MSD přijalo VS OSN rezoluci č. 3239 v níž vyzvalo k přijetí obligatorní jurisdikce MSD s co nejméně výhradami
Sporné řízení – jurisdikce MSD Státy zakládají příslušnost MSD pro právní spor: 1. kompromisem – smlouvou mezi spornými stranami (special agreement) o odevzdání již vzniklého sporu – v této smlouvě musí být vymezen spor a sporné strany. Touto smlouvou se zahajuje vlastní řízení před MSD 2. kompromisní doložkou v nějaké mez. smlouvě, v níž smluvní strany přijímají jurisdikci MSD pro určitou kategorii případných budoucích sporů – spor je potom zahájen žádostí zahajující řízení (application instituting proceedings), ve které je vymezen předmět sporu, sporné strany a ustanovení, podle kterého je založena příslušnost MSD. MSD vede nezávazný seznam takových mez. smluv, které zakládají jeho jurisdikci (na webových stránkách MSD je 296 takových smluv) 3. jednostranným opčním prohlášením (optional clause) podle čl. 36 odst. 2 Statutu, jež je závazné za podmínek reciprocity – tedy vůči těm státům, jež učinily stejné prohlášení 4. mlčky (konkludentně) – stát začne projednávat spor před MSD, aniž by uplatnil námitku jeho nepříslušnosti
Příklady kompromisních doložek v mez. smlouvách • 1933 – Canada/Francie - Convention concerning the rights of nationals and commercial and shipping matters – Article 20: If a dispute arises between the High Contracting Parties in regard to the proper interpretation or application of this Convention which cannot be solved by diplomatic means, the matters in dispute shall be submitted to the Permanent Court of International Justice at the Hague, under the conditions and in accordance with the procedure provided by its Statutes.
• 1947 – Convention for the suppression of the circulation of and traffic in obscene publications as amended – Article 15: Disputes between the Parties relating to the interpretation or application of this Convention shall, if they cannot be settled by direct negotiation, be referred for decision to the International Court of Justice. In case either or both of the Parties to such a dispute should not be Parties to the Statute of the International Court of Justice, the dispute shall be referred, at the choice of the Parties, either to the International Court of Justice or to arbitration.
Příklady kompromisních doložek v mez. smlouvách • 1979 – Convention on the elimination of all forms of discrimination against women – Article 29. 1. Any dispute between two or more States Parties concerning the interpretation or application of the present Convention which is not settled by negotiation shall, at the request of one of them, be submitted to arbitration. If within six months from the date of the request for arbitration the parties are unable to agree on the organization of the arbitration, any one of those parties may refer the dispute to the International Court of Justice by request in conformity with the Statute of the Court.
• 1992 – Convention on biological diversity – Article 27. Settlement of Disputes: 1. In the event of a dispute between Contracting Parties concerning the . interpretation or application of this Convention the parties concerned shall seek solution by negotiation. 2. If the parties concerned cannot reach agreement by negotiation, they may jointly seek the good offices of, or request mediation by, a third party. 3. When ratifying, accepting, approving or acceding to this Convention or at any time thereafter a State or regional economic integration organization may declare in writing to the Depositary that for a dispute not resolved in accordance with paragraph I or paragraph 2 above, it accepts one or both of the following means of dispute settlement as compulsory: (a) Arbitration in accordance with the procedure laid down in Part I of Annex II; (b) Submission of the dispute to the International Court of Justice.
Sporné řízení – jurisdikce MSD • Za právní spory, o nichž lze učinit jednostranné opční prohlášení, považuje Statut spory týkající se: – interpretace mezinárodní smlouvy – kterékoli otázky mezinárodního práva – jakékoli skutečnosti zakládající porušení mezinárodněprávního závazku – povahy nebo rozsahu náhrady škody za mezinárodně protiprávní jednání
• Státy někdy připojují k opčnímu prohlášení výhrady, čímž se velmi omezuje dopad těchto prohlášení
Statut MSD - Článek 36 1. Příslušnost Dvora se vztahuje na všechny spory, které naň strany vznesou, a na všechny otázky zvlášť předvídané Chartou Organizace spojených národů, v platných smlouvách a úmluvách. 2. Státy, které jsou účastníky tohoto statutu, mohou kdykoli prohlásit, že uznávají vůči každému jinému státu, který přijímá stejný závazek, za závaznou ipso facto a bez zvláštního ujednání příslušnost Dvora ve všech právních sporech, které se týkají: a) výkladu některé smlouvy; b) kterékoli otázky mezinárodního práva; c) existence jakékoli skutečnosti, která by, jestliže by byla prokázána, zakládala porušení některého mezinárodního závazku; d) druhu nebo rozsahu náhrady, kterou je nutno dáti za porušení některého mezinárodního závazku.
3. Taková prohlášení lze učinit nepodmínečně nebo s podmínkou vzájemnosti, pokud jde o určitý počet států nebo určité státy anebo na určitou dobu. 4. Toto prohlášení se uloží u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který dodá jejich opisy účastníkům statutu a tajemníku Dvora. 5. Prohlášení podle článku 36 statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti, která jsou dosud v platnosti, pokládají se mezi účastníky tohoto statutu za přijetí závazné příslušnosti Mezinárodního soudního dvora na dobu, pro kterou měly ještě platit, a v souladu s jejich obsahem. 6. Vznikne-li spor o příslušnosti Dvora, rozhodne Dvůr.
Seznam států. které učinily jednostranné opční prohlášení podle čl. 36 Statutu MSD
Zdroj: zpracováno podle Jurisdiction: States Entitled to Appear before the Court. International Court of Justice [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.icj-cij.org/jurisdiction/index.php?p1=5&p2=1&p3=1&sp3=a
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
Uruguay Haiti Panama Dominican Republic Nicaragua Luxembourg Mexico Switzerland Liechtenstein Liberia Netherlands Denmark Sweden Egypt Cambodia Sudan Belgium Finland Pakistan Somalia Uganda Kenya Gambia Malawi Mauritius Swaziland Botswana Austria Philippines Costa Rica India New Zealand Togo Barbados Malta Senegal
Den Měsíc 28 4 25 30 24 15 28 28 29 20 1 10 6 22 19 2 17 25 13 11 3 19 22 12 23 26 16 19 18 20 18 23 25 1 2 2
1 10 10 9 9 9 10 7 3 3 8 12 4 7 9 1 6 6 9 4 10 4 6 12 9 5 3 5 1 2 9 9 10 8 9 12
Rok 1921 1921 1921 1924 1929 1930 1947 1948 1950 1952 1956 1956 1957 1957 1957 1958 1958 1958 1960 1963 1963 1965 1966 1966 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1977 1979 1980 1983 1985
Země 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72
Honduras Suriname DRC Guinea-Bissau Spain Estonia Bulgaria Madagascar Hungary Cameroon Canada Georgia Poland Norway Paraguay Nigeria Guinea Lesotho Cote d'Ivoire Australia Cyprus Peru Slovakia Portugal Djibouti Dominica Germany Ireland Timor-Leste Lithuania Marshall Islands Italy UK Greece Romania Japan
Den Měsíc 6 31 8 7 20 31 21 2 22 3 10 20 25 25 25 30 4 6 29 22 3 7 28 25 2 31 30 15 21 26 24 25 31 14 23 6
6 8 2 8 10 10 6 7 10 3 5 6 3 6 9 4 12 9 9 3 9 7 5 2 9 3 4 12 9 9 4 11 12 1 6 10
Rok 1986 1987 1989 1989 1990 1991 1992 1992 1992 1994 1994 1995 1996 1996 1996 1998 1998 2000 2001 2002 2002 2003 2004 2005 2005 2006 2008 2011 2012 2012 2013 2014 2014 2015 2015 2015
Pozn.: Modře jsou vyznačeny státy, které učinily obdobné deklarace podle Statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti, které jsou dosud v platnosti Zdroj: zpracováno podle Declarations Recognizing the Jurisdiction of the Court as Compulsory. International Court of Justice [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.icjcij.org/jurisdiction/index.php?p1=5&p2=1&p3=3
Seznam států. které učinily jednostranné opční prohlášení podle čl. 36 Statutu MSD
Země
Příklady jednostranných opčních prohlášení Declarations Recognizing as Compulsory the Jurisdiction of the Court Switzerland 28 July 1948 [Translation from the French] The Swiss Federal Council, duly authorized for that purpose by a Federal decree which was adopted on 12 March 1948 by the Federal Assembly of the Swiss Confederation and became operative on 17 June 1948, Hereby declares that the Swiss Confederation recognizes as compulsory ipso facto and without special agreement, in relation to any other State accepting the same obligation, the jurisdiction of the International Court of Justice in all legal disputes concerning: (a) the interpretation of a treaty; (b) any question of international law; (c) the existence of any fact which, if established, would constitute a breach of an international obligation; (d) the nature or extent of the reparation to be made for the breach of an international obligation. This declaration, which is made under Article 36 of the Statute of the International Court of Justice, shall take effect from the date on which the Swiss Confederation becomes a party to that Statute and shall have effect as long as it has not been abrogated subject to one year's notice. Done at Berne, 6 July 1948. On behalf of the Swiss Federal Council: (Signed) CELIO, The President of the Confederation. (Signed) LEIMGRUBER, The Chancellor of the Confederation.
Příklady jednostranných opčních prohlášení United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland 5 July 2004 1. The Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland accept as compulsory ipso facto and without special convention, on condition of reciprocity, the jurisdiction of the International Court of Justice, in conformity with paragraph 2 of Article 36 of the Statute of the Court, until such time as notice may be given to terminate the acceptance, over all disputes arising after 1 January 1974, with regard to situations or facts subsequent to the same date, other than: (i) any dispute which the United Kingdom has agreed with the other Party or Parties thereto to settle by some other method of peaceful settlement; (ii) any dispute with the government of any other country which is or has been a Member of the Commonwealth; (iii) any dispute in respect of which any other Party to the dispute has accepted the compulsory jurisdiction of the International Court of Justice only in relation to or for the purpose of the dispute; or where the acceptance of the Court's compulsory jurisdiction on behalf of any other Party to the dispute was deposited or ratified less than twelve months prior to the filing of the application bringing the dispute before the Court. 2. The Government of the United Kingdom also reserve the right at any time, by means of a notification addressed to the Secretary-General of the United Nations, and with effect as from the moment of such notification, either to add to, amend or withdraw any of the foregoing reservations, or any that may hereafter be added. New York, 5 July 2004. (Signed) Emyr JONES PARRY Permanent Representative of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to The United Nations.
Příklady jednostranných opčních prohlášení Slovakia 28 May 2004 On behalf of the Slovak Republic I have the honour to declare that the Slovak Republic recognizes as compulsory ipso facto and without special agreement, in relation to any other State accepting the same obligation, that is on condition of reciprocity, the jurisdiction of the International Court of Justice in conformity with Article 36, paragraph 2, of the Statute of the Court over all legal disputes arising after the date of signature of the present declaration with regard to situations or facts subsequent to the same date. This declaration does not apply to disputes: (1) Which the parties have agreed to settle by some other method of peaceful settlement; (2) in respect of which any other Party to the dispute has accepted the jurisdiction of the International Court of Justice only in relation to or for the purpose of the dispute; or when the declaration recognizing the jurisdiction of the Court on behalf of any other Party to the dispute was deposited less than twelve months prior to the filing of the unilateral application bringing the dispute before the Court; (3) with regard to the protection of environment; (4) with regard to questions which by international law fall exclusively within the domestic jurisdiction of the Slovak Republic. The Slovak republic reserves the right at any time, by means of a notification addressed to the Secretary-General of the United Nations, and with effect as from the date of a receipt of such notification, to amend or withdraw this declaration. Done at Bratislava on 11 May 2004.
(Signed) Rudolf SCHUSTER President of the Slovak Republic
Státy podle počtu sporů, kterých se účastnily
List of pending cases before the Court (order by date of introduction) 1. Gabčíkovo-Nagymaros Project (Hungary/Slovakia) 2. Armed Activities on the Territory of the Congo (Democratic Republic of the Congo v. Uganda) 3. Certain Activities carried out by Nicaragua in the Border Area (Costa Rica v. Nicaragua) 4. Obligation to Negotiate Access to the Pacific Ocean (Bolivia v. Chile) 5. Question of the Delimitation of the Continental Shelf between Nicaragua and Colombia beyond 200 nautical miles from the Nicaraguan Coast (Nicaragua v. Colombia) 6. Alleged Violations of Sovereign Rights and Maritime Spaces in the Caribbean Sea (Nicaragua v. Colombia) 7. Maritime Delimitation in the Caribbean Sea and the Pacific Ocean (Costa Rica v. Nicaragua) 8. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. India) 9. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. Pakistan) 10. Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom) 11. Maritime Delimitation in the Indian Ocean (Somalia v. Kenya)
Česká republika/Československo před MSD? USA si v západním Německu vytvořily vojenské základny a jejich letouny, které byly v této době již proudové, často přelétaly nad území Československa, i když většinou neúmyslně. Některé však měly nad československým územím výzvědné úkoly Československé letectvo nemělo prostředky těmto přeletům zabránit nebo proti nim nějak zasáhnout. Radarová zařízení z dob druhé světové války byla poměrně zastaralá. Hlavní letoun v československém letectvu Avia S-199 by v případě střetu s americkými proudovými letouny neměl příliš velkou šanci na úspěch
Situaci změnil až vývoj nových zbraní v SSSR. V roce 1950 koupilo Československo do výzbroje proudové letouny MiG-15. Plně se rovnaly americkým letounům, ale vyžadovaly delší výcvik pilotů. Teprve roku 1952 mohly být nasazeny k obraně hranic
Česká republika/Československo před MSD? Piloti Jaroslav Šrámek (velitel roje) a Milan Forst měli 10. března 1953 nacvičovat letecký útok. Ve svých letounech vzlétli ve tři čtvrtě na jedenáct dopoledne. Ve vzdálenosti 35 kilometrů od státní hranice narazili na dva americké letouny typu F-84E Thunderjet, letící v nižší výšce než oni sami. Poručík Šrámek informoval o Američanech velitelské stanoviště a dostal rozkaz vypálit výstražnou dávku, jež měla přimět Američany přistát na československém letišti. Poté uvedl svůj MiG do sestupného letu a zatáčky. Američané reagovali tím, že se rozdělili. Šrámek sledoval vedoucí letoun a vystřelil varovnou salvu. Americký letoun se přesto snažil uniknout do Německa. Šrámek tedy dostal rozkaz letoun sestřelit. První salva zasáhla stroj ze vzdálenosti 300 metrů. Z Thunderjetu vyšlehly plameny a pilot G. A. Brown (který byl mimo jiné veteránem Korejské války) se musel katapultovat. To již byl nad německým územím. Tím byla bitva skončena Tento střet zmenšil počet amerických přeletů přes Československou státní hranici a američtí letci si od té doby dávali větší pozor. Šlo o první vzájemný střet. Brzy poté Američané obvinili Československo, že českoslovenští piloti napadli americké letadlo nad německým územím. Po roce 1989 však bylo toto americké tvrzení vyvráceno, díky zveřejnění tajných materiálů. Zdroj: Letecká bitva nad Merklínem. Wikipedie.cz
Česká republika/Československo před MSD?
Posudkové řízení (PŘ) • •
•
•
•
Mezinárodní mezivládní organizace a orgány nemohou předkládat svoje spory MSD v rámci sporného řízení. Proto mohou řešit právní problémy s využitím posudkového řízení. PŘ zahájeno písemnou žádostí o poradní posudek (advisory opinion) doručené Registru MSD generálním tajemníkem OSN nebo ředitelem nebo generálním tajemníkem jiné organizace, která o posudek žádá. Během několika dalších dní MSD sestaví seznam států a mezinárodních organizací, které mohou poskytnout informace relevantní s ohledem na řešenou záležitost. Obvykle jsou na tomto seznamu členské státy dané mezinárodní organizace, popř. další státy, které mohou vystupovat před MSD ve sporném řízení. MSD může rozhodnout, zda řízení bude písemné nebo zda proběhne i ústní část. Organizace nebo státy, které se účastní řízení, mohou před ústním řízením učinit písemné prohlášení (written statement) a případně i písemné reakce (written comments) na tato prohlášení Na rozdíl od rozsudků jsou poradní posudky obvykle právně nezávazné. Výjimku tvoří ty posudky, u kterých se předem oznámí, že budou závazné (např. v případech Úmluvy o výsadách a imunitách OSN, Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací přidružených k OSN a v případě dohody o sídle OSN mezi OSN a USA) – orgán nebo organizace, která o posudek požádala není takovým posudkem vázána – přesto mají tyto posudky značnou morální váhu a argumentační přesvědčivost
Charta OSN - Článek 96 1. Valné shromáždění nebo Rada bezpečnosti mohou požádat Mezinárodní soudní dvůr, aby dal posudek o kterékoli právní otázce. 2. Jiné orgány Organizace spojených národů a odborné organizace, které k tomu mohou být Valným shromážděním kdykoli zmocněny, mohou rovněž žádat Dvůr o posudek v právních otázkách, které vznikají v oboru jejich činnosti.
Případ Bernadotte, MSD 11/04/1949 • subjektivita mezinárodních organizací, náhrada škody, implicitní pravomoci (iplied powers) • Dne 17.září 1948 byl hrabě Bernadotte, švédský občan, zabit skupinou teroristů, která působila v nové části Jeruzaléma, jež byla tehdy pod kontrolou izraelského státu • Hrabě Bernadotte pracoval v oblasti jako zprostředkovatel OSN (Chief United Nations Truce Negotiator) • Po jeho smrti se Generální tajemník OSN obrátil na MSD s otázkou, jaká opatření ze strany OSN přicházejí v daném případě v úvahu • Subjekty práva v jakémkoli právním systému nejsou nutně identické ve své povaze nebo v rozsahu jejich práv a jejich povaha záleží na potřebách společenství • Organizace má subjektivitu vznést nároky na mezinárodní úrovni a že vlastní právo funkční ochrany v ohledu na agenty
Případ Nottebohm (Lichtenštejnso versus Guatemala), MSD 06/04/1955 • •
•
státní občanství, diplomatická ochrana Německý státní občan Nottebohm žil od roku 1905 v Guatemale, kde působil jako obchodník. V Guatemale měl též trvalý pobyt. Občas obchodně navštěvoval Německo a také Lichtenštejnsko, kde žil jeho bratr. Těsně po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 odjel do Lichtenštejnska, kde mu na jeho žádost bylo uděleno státní občanství. To mu bylo uděleno, aniž by splnil podmínku trvalého pobytu v rozsahu 3 let, která mohla být prominuta výjimečně v případech hodných zvláštního zřetele. Nottebohm žádné zvláštní okolnosti ve své žádosti neuvedl, pouze požádal o prominutí této podmínky. V okamžiku nabytí státního občanství Lichtenštejnska pozbyl Nottebohm německé státní občanství. Lichtenštejnsko bylo v té době neutrální zemí. S lichtenštejnským pasem se vrátil do Guatemaly. Po vstupu Guatemaly do druhé světové války na něj bylo nahlíženo jako na německého občana, byl internován, a jeho majetek byl konfiskován (v roce 1943). Když se po ukončení druhé světové války pokusilo Lichtenštejnsko vykonat ve prospěch Nottebohma diplomatickou ochranu, vyskytla se otázka, bylo-li nabytí lichtenštejnského státního občanství z hlediska mezinárodního práva platné Faktický vztah mezi Nottebohmem a Lichtenštejnskem není dostatečný. Guatemala není zavázána k právnímu uznání státního občanství uděleného za takových okolností. V důsledku toho Lichtenštejnsko není oprávněno k rozšíření jeho ochrany na Nottebohma naproti Guatemale a jeho nárok musí z tohoto důvodu být považován za nepřípustný
Případ diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu, MSD 24/05/1980 • diplomatické právo, odpovědnost státu • Dne 4.listopadu 1979 odpoledne během demonstrace zhruba 3000 osob pronikla do ohrazeného prostoru velvyslanectví Spojených států v Teheránu ozbrojená skupina několika set osob. Demonstranti obsadili budovu. Během útoku byli všichni členové diplomatického a konzulárního personálu zajati jako rukojmí a drženi v prostoru velvyslanectví, později byli členové personálu, jakož i jiný příslušník USA, zadrženi jinde v Teheránu, dovezeni na velvyslanectví a připojeni k rukojmím. Íránské bezpečnostní síly neučinily nic, aby zabránily útoku na velvyslanectví Spojených států. Íránská vláda navíc odmítla s reprezentanty USA o nastalé situaci jednat • Spojené státy se obrátily na MSD, který v rámci předběžných opatření nařídil Íránu mimo jiné propustit rukojmí. Írán to odmítl a popíral jurisdikci MSD v daném případě. Dále argumentoval tím, že velvyslanectví Spojených států před zmíněnými událostmi vyvíjelo kriminální aktivity proti Íránu • Írán porušil závazky vyplývají z mezinárodního práva a založil tím odpovědnost vůči Spojeným státům. Írán je povinnen USA odškodnit
