MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ A PRÁVO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU. Mezinárodní právo soukromé

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é

Pojem, předmět a prameny mezinárodního práva soukromého a procesního

MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ A PRÁVO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU

A. Pojem – mezinárodní právo soukromé a procesní. a. Definice souboru norem:

I.

Soubor specifických právních norem, výlučně upravujících soukromoprávní vztahy s mezinár. prvkem, včetně norem. Specifičnost – určuje ji předmět a účel mezinárodního práva soukromého a procesního, jimž odpovídají zvláštní metody úpravy.

Mezinárodní právo soukromé

Výlučnost – nezařazují se sem normy určené pro úpravu vnitrostátních vztahů, byť v konkrétních případech (odkaz kolizní normy) třeba použitelné i na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Mezinárodní prvek – musí být splněn. b. Normy podle metody úpravy.

Normy mezinárodního práva soukromého a procesního mají specifickou povahu vzhledem k metodám úpravy.1

Výpisky z učebnice, seminářů a přednášek, ze slovníků. Větší nadpisy plus minus odpovídají zkouškovým otázkám. Ale: něco je navíc, ještě víc toho chybí, evropské mezinárodní právo soukromé je jen moje improvizace, části textu jsou někdy převzaté přímo ze zákona a nakonec – chyby taky vyloučit nemůžu…

c. Normy podle obsahu:

Mezionárodní právo soukromé a procesní po obsahové stránce zahrne tyto skupiny norem… kolizní, přímé, věcné, mezinár. práva procesního,

1

I▪1

Metod úpravy je řada. Za dvě základní se pokládají kolizní a přímá. Českým specifikem jsou věcné kolizní normy. Myslitelné i známé jsou ale i jiné způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.


soukromého cizineckého práva.

Není součástí mezinárodního práva, ač je řada styčných bodů. b. Součást soukromého práva v jeho hrubém tripartitním pojetí:

B. Předmět.

Není součástí občanského práva – již pro svou vysoce specifickou povahu, nýbrž vyššího pojmu soukromého práva.

a. Dvě skupiny vztahů:

soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem,

Je součástí (hrubého) tripartitního pojetí soukromého práva, podle něhož se soukromé právo rozpadá na

procesní vztahy v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem.

obecné právo soukromé (právo občanské),

b. Vymezení „mezinárodního prvku“:

zvláštní práva soukromá (právo rodinné, obchodní, autorské…) a

Předně: dán vztahem k zahraničí…

mezinárodní právo soukromé.

subjektem právního vztahu, D. Prameny.

skutečností právně významnou pro vznik, změnu, trvání právního vztahu,

a. Vnitrostátní předpisy:

předmětem právního vztahu, hlavním právním vztahem k akcesorickému právnímu vztahu.

Předně:

Dále: nesmí být nevýznamný.2

zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, č. 97/1963 Sb. Dále:

c. Druhy „mezinárodního prvku“:

rozhodčí řád,

relativní – právní vztah má ve všech prvcích vztah k jedinému cizímu státu a jeví se tomuto státu proto jako vnitrostátní právní vztah;

obchodní zákoník,

absolutní – právní vztah má ve svých prvcích vztahy ke dvěma nebo více cizím státům a jeví se jako právní vztah s mezinárodním prvkem všem státům.

zákon o rodině, zákoník práce,

Soukromoprávní vztahy v mezinárodním styku jsou zvláštní podskupinou soukromoprávních vztahů s absolutním mezinárodním prvkem. Jejich prostřednictvím se převážně uskutečňuje mezinárodní hospodářský styk.

autorský zákon, zákon o vynálezech a užitných vzorech,

C. Postavení mezinárodního práva soukromého v systému práva.

zákon o ochranných známkách… a. Součást vnitrostátního práva. b. Mezinárodní smlouvy:

Typově: 2

Podává se výkladem z § 1 ZMPSP. I▪2


§ 756 ObchZ.

smlouvy o právních stycích (právní pomoci) a o výkonu soudních rozhodnutí,

b. Vztah mezinárodních smluv:

smlouvy unifikující kolizní normy,

Označení: střet mezinárodních smluv. Skutečnost: nemusí jít nutně vždy o střet (kolizi), ale též o souběh (konkurenci), to zejm. při úpravě vztahu smluv v aspoň jedné z nich.3

smlouvy v oblasti rozhodčího řízení, smlouvy v oblasti obchodu a hospodářských styků,

Oba státy vázány pouze jednou smlouvou, pouze jeden z nich druhou?

smlouvy v oblasti přepravy,

Přednost oboustranně zavazující smlouvy.

smlouvy v oblasti ochrany práv k nehmotným statkům,

Oba státy vázány oběma smlouvami.

úmluvy o diplomatických a kolzulárních stycích.

Buď: výslovná úprava vztahu je alespoň v jedné z nich.

c. Evropské právo:

(Pak se použije tato úprava.) primární komunitární právo – zakládací smlouvy a akty je doplňující a měnící;

Nebo: výslovná úprava vztahu není ani v jedné z nich.

sekundární komunitární právo – zejm. nařízení a směrnice;

(Pak se použije Vídeňská úmluva o smluvním právu.)

subsidiární dohody – mezinárodní smlouvy dle čl. 293 SES,

Úprava Vídeňské úmluvy rozlišuje dva případy: 1. Smlouvy se týkají téhož předmětu,

z nich důležitá zejm. Římská úmluva o právu použitelném pro smluvní závazkové vztahy.

– přímého (pro určitou rozhodovanou věc obsahují normy téhož druhu) et

d. Judikatura arbitrážních soudů – pramen poznání práva.

E. Vztahy pramenů: navzájem.

mezinárodních

smluv

k vnitrostátním

– nepřímého (táž oblast použití). předpisům

Bude-li zřejmý úmysl stran nahradit dřívější úpravu novou:

nebo

Použije se lex posterior derogat priori, přičemž se nevylučuje současné použití, kde starší úprava je použita v rozsahu, v němž neodporuje pozdější; dřívější a pozdější úprava se stanoví podle závaznosti smlouvy v obou státech.

a. Vztah vnitrostátních předpisů a mezinárodních smluv:

Ústavní úroveň:

Nebude-li takový úmysl zřejmý:

čl. 10 Úst. Zákonná úroveň: § 2 ZMPSP,

3

§ 47 RŘ, I▪3

Berou se v úvahu dva momenty: a) jde o střet mezinárodních smluv, a řešení proto nesmí vést k porušení závazků podle mezinárodního práva; b) právní normy obsažené v mezinárodních smlouvách jsou (i přes mezinár. původ) součástí vnitrostátního právních řádu, a řešení tak může napomoci postavení a funkce norem ve vnitrostátním právu, nedává-li řešení mezinárodní právo.

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Použije se úprava, jejíž použití je snadnější a účinnější, a tou je úprava podle lex specialis derogat generali. 2. Smlouvy se netýkají téhož předmětu: Použije se úprava podle lex specialis derogat generali, přičemž specialita se posoudí podle několika hledisek (šíře vymezení daného problému, počet stran úmluvy, snadnost a účinnost dosažení výsledku /tzv. pravidlo maximální unifikace/). Platí přednost hmotněprávní přímé unifikace.4

4

Ta je ovšem v souladu s lex specialis derogat generali. – Je pouze jejím specifickým důsledkem. I▪4


II. Následující nástroje sub f) až g) se označují jako flexibilní klauzule:

Evropské mezinárodní právo soukromé (prameny)

Buď mohou mít char. iuris scripti (SES)... 1. května 2004 vstoupila v platnost smlouva mezi ČR (a dalšími státy) o přistoupení ČR (a dalších států k EU).

c. Směrnice Rady k harmonizaci přímo ovlivňující vytváření nebo fungování společnéhoé trhu – klauzule čl. 94. d. Opatření rady k takové harmonizaci – klauzule čl. 95.

Důsledkem je i závaznost právního režimu acquis communautaire k tomuto datu.

e. Opatření Rady ke společným cílům dle čl. 2 a 3 SES – klauzule čl. 308: A. Evropské mezinárodní právo soukromé.

Materiální podmínky: Musí jít o

a. Užší pojetí:

naléhavou potřebu,

Soubor předpisů evropského práva včetně mezinárodních smluv uzavíraných mezi členskými státy, obsahujícínormy mezinárodního práva soukromého a procesního.

uskutečnění jednoho z cílů Společenství dle čl 2 a 3 SES, chybějící pravomoce.

b. Širší pojetí:

Procedurální podmínky:¨

…včetně vnitrostátních předpisů členských států, jimiž dochází k transpozici a implementaci směrnic evropského mezinárodního práva soukromého.

návrh Komise, konzultace s Parlamentem,

B. Forma – přehled.

jednomyslné schvál. Radou.

I.

Nebo mohou mít char. iuris non scripti…5

a. Nařízení Rady.

f.

Prosazuje se v současné době. Je přímo účinné.

Doktrína implicitních pravomocí:

Za pravomoci podle zakládacích smluv Společenství se považují i ty, které smlouvy:

b. Opatření Rady v oblasti mezinár. justiční spolupráce:

V oblasti civilního řízení o soukromoprávních věcech s mezinár. prvkem se vydávají k:

výslovně neuvádějí, avšak

zlepšení a zjednodušení systému doručování, dokazování, uznání a výkonu rozhodnutí,

vyžadují ke své aplikaci vzhledem k požadavku její rozumnosti, účelnosti a smyslu. g. Doktrína maxima teleologického výkladu:

podpoře slučitelnosti koliz. norem a řešení jurisdikčních konfliktů, podpoře slučitelnosti civilněprocesních předpisů, brání-li ty hladkému průběhu řízení. 5

I▪5

Aplikovat je lze i kumulativně. Nadto se užívají zejména v zájmu zřejmější legitimizace často na základě klauzule čl. 308 SES.


Zvláštní problém konfliktu evropského předpisu × mezinárodní smlouvy mezi členěm a nečlenem:

Při výkladu normy se klade zvýšený důraz na užitečný výsledek.6 III. Následující nástroj sub h) je klasický smluvní:

Uzavírat nové takové smlouvy podle judikatury ESD nejle, vedou-li k takovému konfliktu.

h. Subsidiární dohody – čl. 293 SES:

Mohou se týkat:

Plnění dosavadní takové smlouvy je sporné. Zůstává se u potřeby „použití všech vhodných prostř. k odstranění tohoto nesouladu“.

ochrany osob a ochrany a požívání práv za týchž podmínek, které stát stanoví pro vlastní státní příslušníky;

D. Obsah.

zamezení dvojího občanství uvnitř Společenství;

a. Mezinárodní právo soukromé:

vzájemné uznávání společností (též oblasti změn sídla a přeměn),

Zejm. Evropská úmluva o právu použitelném pro smluvní závazkové vztahy (1980).

zjednodušení formalit uznání a výkonu soud. rozhodnutí.

Ta je předstupněm širší regulace nařízeními, jež budou (!) unifikovat kolizní normy:

C. Forma – problémy.

„Řím I“ – smluvní závazkové vztahy;

a. Směrnice:

„Řím II“ – mimosmluvní…;

Umožňuje obsahovou adaptaci, je nutno ji transponovat × materie směrnic je jednak pro velké množství oblastí úpravy nepřehledná, jednak vyvolává potřebu permanentní novelizace vniotrostátního práva.

„Řím III“ – rodinné právo; „Řím IV“ – dědické právo.

b. Nařízení:

b. Mezinárodní právo procesní a konkurzní:

Jednodušší řešení × trend příliš extenzivního využívání v současné době.

Nařízení (2000), které s drobnými změnami převzalo úpravu Bruselské úmluvy o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozh. v občanských a obchodních věcech (1968, platnost od 1973).

c. Flexibilní nástroje:

Nutno respektovat, že je jim imanentní výjimečnost použití.

Dvě oblasti: a) přímá mezinárodní příslušnost; b) výkon soud. rozh. – zjednodušení.

d. Mezinárodní smlouvy:

Základní rysy: oslabení kritéria státní příslušnosti – redukce důvodů neuznání či odepření výkonu soudních rozhodnutí – jednoduché vykonávací řízení…

Výhodou je konsenzuální způsob přijetí × v současné době rozvoji této materie brání zejména extenze nařízení.

Nařízení o úpadkovém řízení (2000). Nařízení upravující doručování (2000). 6

Nařízení o spolupráci soudů členských států při provádění důkazů v občanských a obchodních věcech (2001).

Tato doktrína se nazývá též jako doktríny plné účinnosti nebo užitečnosti. Je ovšem sporné, nakolik může teleologická interpretace práva překročit meze „klasických“ metod výkladu (jaz., log., syst.). I▪6


Autorské právo

Směrnice o přístupu k soudu (2002).

1. Právo ochrany počítačových programů a vůbec proti piraterii v oblasti aurtorských práv.

Nařízení o příslušnosti soudů a uznávání a výkonu soud. rozhodnutí v rodinných věcech (2003).

2. Televizní vysílání.

c. Příklady z hmotného evropského soukromého práva:

3. Související práva a práva k databázi.

Občanské právo, zejm. soukromoprávní ochrana spotřebitele…

4. Nástupnictví.

1. Úprava uzavírání smluv: E. Působnost.

smlouvy mezi nepřítomnými – elektronické obchody – elektronický podpis – ochrana psoti nekalým ust. ve smlouvách – spotřebitelský úvěr – ochrana turisty – podomní prodej – timesharing…

a. Užití jen v rámci vztahů mezi členskými státy, zatímco mimo tento rámec se použije národní právo.

Př. reflexe českým právem: time-sharingová smlouva, spotř. smlouvy v OZ.

Typické zejména pro předpisy mezinárodního práva procesního. 2. Deliktní právo: b. Užití i mimo rámec sub a). rozvoj objektivní odpovědnosti – konkurence odpovědnosti a pluralita odpovědných subjektů…

Např. Římská úml. o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Př. reflexe českým právem: zákon o odpovědnosti za škodu, způsobenou vasdou výrobku.

Obchodní právo: 1. Obchodní společnosti a jiné právnické osoby: harmonizace práva a. s. a s. r. o. – neplatnost společnosti – princi publicity v obchodním rejtříku – e. s., e. d., e. h. z. s. – audit… Př. reflexe českým právem: neplatnost společnosti v ObchZ. 2. Bankovní právo: bankovní dohled – transparentnost (publicita) bank – finanční služby… 3. Pojistné právo: K systematickému zařaz.: pojistné právo se často systematicky zařazuje do práva obchodního. Pojišťění životní – pojištění majetku – povinné pojištění odpobvědnosti za škodu… Př. reflexe českým právem: např. nový zákon o pojistné sml. 4. Účetnictví společností. 5. Právo prům. vlastnictví. I▪7


Způsoby prvkem

úpravy

soukromoprávních

vztahů

A. Kolizní metoda.

s mezinárodním

a. Základní a nemeritorní. b. Charakteristika:

1. Způsoby – metody – lze třídit dle míry užívání:

Pravidla pro výběr pevná.

▪ základní (kolizní a přímá); ▪ další (…)

Vliv obsahu dotč. právních řádů v zásadě nezohledněn. Ale: výhrada veř. pořádku.

2. Způsoby – metody – lze třídit dle obsahu: Zacházení s dotč. právními řády rovné.

▪ nemeritorní (pravidla upravující pouze výběr pravidel, která teprve upraví meritorně); ▪ meritorní (pravidla upravující již přímo /tj. meritorně, věcně/ daný problém).

Dále:

K nemeritorním metodám:

specialita přímých norem,

Jednak lze rozeznat dva krajní přístupy7, a to

imperativní (nutně použitelné) normy.

▪ pravidla pro výběr rozhodných norem v zásadě nezohledňující obsah těchto norem ▪

B. Přímá metoda.

(využít lze však nejméně výhrtady veřejného pořádku), pravidla pro výběr rozhodných norem zohledňující obsah těchto norem.

a. Základní a meritorní.

Jednak se posuzují podle tří hledisek, a to

b. Charakteristika:

▪ užívání pravidel pro výběr (pevná, bez pevných), ▪ zohlednění obsahu dotč. rávních řádů (v zásadě nezohledněn, zohledněn), ▪ zacházení s dotč. právními řády (rovné, s některými zvýhodněné).

přímá úprava (nemusí na ni odkazovat kolizní norma),

K meritorním metodám:

Dále zpravidla:

Mohou sem patřit i velmi kreativní způsoby (vytváření norem ad hoc).

mezinárodní původ, po splnění ústavních předpokladů součástí vnitrostátního práva – stát potom s normami zachází jako se svými.

věcná úprava (hmotněprávní).

3. Způsob vůbec zvláštní je výběr práva podle pravomoci. C. Další nemeritorní metody. a. Výběr bez pevných pravidel:

7

teorie místního práva, local law theory (Cook) – rozhodné je přiznání práv vlastními soudy, cizí právní řády a úřední rozhodnutí se uznávají pouze touto cestou za podmínky sociální účelnosti.

První přístup je spíše abstraktní a odpovídá kontinentálněevropskému právnímu myšlení; druhý – spíše pragmatický – odpovídá angloamerickému právnímu myšlení. I▪8

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é b. Výběr přihlížející k obsahu dotč. norem:

E. „Světové mezinárodní právo obchodní“ – Lex mercatoria:

rozlišování pravé × ne- konflikty v analýze vládních zájmů, governmental interest analysis (Currie) – u nepravého konfliktu má jeden stát zájem na použití svých

Překonávání rozdílů mezi národními právními řády pomocí mezinárodních obchodníct zvyklostí, judikatury mezinárodních arbitráží, vzorových smluv a obchodních podmínek…

pravidel, ta se pak použijí, u pravého konfliktu mají oba státy zájem na použití svých pravidel, pak se použije přednostně lex fori, resp. není shhoda na řešení, jde-li o dva cizí státy (stát soudu věc pouze řeší a zájem na ní nemá), pak by zřejmě připadalo v úvahu to právo, lépe odpovídající zájmům společnosti;

Stejné problémy plus: – lex mercatoria je pak vůbec problémový koncept (nejde vlastně vůbec o právo).

metoda výběru mezi výsledky, result-selective approach (Cavers) – kolize se nepojímá jako kolize právních řádů, nýbrž pouze hmotněprávních norem, jejichž výsledky soudce porovná;

F. Výběr práva podle pravomoci.

Rozhodné je právo státu soudu, který má pravomoc otázku rozhodnout.

metoda choice-influencing considerations (Leflar) – zohlední se vybraná kritéria, celkem pět (např. i vládní zájmy).

Čím méně pevných pravidel pro výběr, tím více je narušena právní jistota. D. Další meritorní metody. Vytvoření hmotněprávních norem ad hoc:

Problém přípustnosti nacionalizace: Právní vztahy s merinárodním prvkem v širším smyslu: převažuje kontakt k jednomu právnímu řádu nebo jsou právní řády v zásadě v dané otázce harmonické. – Nacionalizace (použití národního právního řádu) je přípustná. Právní vztahy s mezinárodním prvkem v užším smyslu: nepřevažuje kontakt k jednomu právnímu řádu a právní řády v dané otázce ani nejsou harmonické. – Nacionalizace je nepřípustná, resp. min. nevhodná.

Kompromis mezi lex fori a cizím právem: Úkolem korigovat tvrdost zásady legis fori.

Další meritorní metody mají tyto problémy: – vyžadují vysokou erudovanost soudce (zejména ty kreativní), – mají velký potenciál pro narušení právnín jistoty.

I▪9

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é D. Struktura.

Kolizní norma: pojem, vlastnosti, název, struktura a třídění

a. Rozsah: A. Pojem.

Vymezení okruhu otázek a pr. vztahů, na které se kolizní norma vztahuje.

Pevně stanovené normy, stanovující z více právních řádů, kterými by se mohl řídit právní vztah s mezinárodním prvkem, ten rozhodný.

Často se využívají druhové právní pojmy (kupní smlouva), popř. hromadné skupinové právní pojmy (věcná práva). b. Navázání:

B. Vlastnosti.

Určení rozhodného pr. řádu, který se na tyto otázky a vztahy použije (ovšem v rozsahu kolizní normy).

a. Neobsahují věcnou úpravu:

Neobsahují věcnou úpravu daného vztahu. E. Třídění.

b. Odkazující na použití jiných norem:

a. Dvoustranné a jedno-:

Odkazují na věcné normy.

dvoustranné navazují pomocí hraničního určovatele9 na kterýkoli právní řád a jsou modernější;

c. Ohraničující oblast použití jiných norem.

jednostranné určují použití jediného, a to národního právního řádu – tedy hraniční určovatel neobsahují – a jsou vývojově starší.

C. Název. a. Předně: nutná výstižnost použití.

b. Formulované moderně a pod vlivem statutární teorie:

Je vhodný pouze:

moderně formulované se vztahují k právnímu řádu jako celku a zřetelně odlišují rozsah a navázání;

Kde je prostředkem kolizní metody úpravy. = Jen tam, kde nastává kolize. = Jen tam, kde přichází v úvahu užití více než jednoho právního řádu.

formulované pod vlivem statutární teorie se vztahují ke skupině hmotněprávních předpisů (za základ berou statut).

8

Je vhodný též:

c. Samostatné a ne-:

Při interlokál. kolizích (mezioblast právo soukromé). = Uvnitř jednoho státu platí více právních systémů a je třeba řešit kolizi mezi nimi.

samostatné stačí samy pro určení rozhodného právního řádu;

Při interpersonál. kolizích (meziosobní právo soukromé). = Uvnitř jednoho státu platí různá úprava pro různé skupiny osob.

nesamostatné (pomocné) samy nestačí a předpokládají prostřednictví jiné kolizní normy.

b. Ještě: původem z prostředí statutární teorie

8

d. Dispozitivní a kogentní:

9

Důležité je, že i v těchto případech je stále prostředkem kolizní metody. I ▪ 10

Též kolizní kritéria nebo hraniční ukazatele.


dispozitivní připouštějí odchylnou dohodu účastníků; kogentní ne. e. Základní a připojené:

základní stanoví základní pravidlo; připojené modifikují základní pravidlo, rozšiřující, resp. vylučující (exkluzivní) – rozšíření použití tuzemského (vyloučení použití zahraničního) práva na případy, v nichž má být jinak použito zahraniční právo, vedlo-li by použití zahr. práva k nežádoucím důsledkům, podpůrné (subsidiární) – platnost úkonu nebo nárok jsou zachovány, splní-li podmínky podle právního řádu, určeného subsidiární normou, byť nesplnily podmínky právního řádu, jímž se mají řídit podle normy základní. F. Dále ke třídění. a. Specifické – spojené s hmotněprávní úpravou:

Kolizní norma doprovozena hmotněprávní úpravou (povaha přímé normy vnitrostátního původu), s níž je úzce spjata. Např.: Znění § 20 ZMPSP do vypuštění odst. 2 zákonem č. 234/1992 Sb.: „(1) Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá. (2) K platnosti sňatku československého občana je třeba zachovat občanskou formu.“ b. Specifické – pro určení subsidiárního statutu:

Tvoří ho kolizní normy obsažené v jinak mezinárodních přímých úpravách pro případy, přímými normami nepostižené. c. Specifické – spojující právo státu soudu s pravomocí s rozhodným právem.

Jde o zvláštní metodu úpravy, sbližující mezinárodní právo soukromé a procesní. d. Vnitrostátního původu a mezinárodně unifikované.

I ▪ 11


Bartholomeus

Statutární teorie, její význam pro vývoj mezinárodního práva soukromého, její překonání.

Pro movitosti platí režim práva státu vlastníka, nikoli polohy.

A. Podmínky vzniku mezinárodního práva soukromého.

D. Statutární teorie.

a. Existence různých státních (podobných) útvarů.

a. Za základ bere předpis, statut, a sleduje jeho právní dosah.

b. Styky mezi jejich příslušníky nebo osobami v nich usazenými.

Předně vychází z Baldova třídění statutů.

c. Vzájemné uznávání určité rovnosti právních řádů těchto útvarů.

b. Vychází z ní tato pravidla:

Tak vzniká v soukrpr. vztazích problematika, již řeší mezinárodní právo soukromé.

Statuta personalia personam sequuntur (právní předpisy upravující osobní poměry se vztahují na všechny osoby, které příslušejí ke státu /tehdy ještě neexistuje pojem „státní příslušnost“!/, i když jsou právě v cizině).

B. Počátek moderního mezinárodního práva soukromého.

Immobilia sunt obnoxia territoriis (právní předpisy upravující práva k nemovitostem se vztahují na všechny nemovitosti na území, na kterém tyto předpisy platí).

Počátek v severoitalských městech vzhledem k intenźivnímu obchodnímu styku mezi příslušníky těchto. Vzniklé spory se řešily nejprve podle práva legis fori, čemuž přisvědčovali glosátoři (pol. 11. –pol. 13. stol.); např. Aldricus nebo Azo.

Mobilia personam domini sequuntur (právní předpisy upravujícíí věcná práva k movitostem se vztahují na všechny movitosti příslušníků státu, i když jsou v cizině).

Učení glosátorů ovlivnilo francouzské právníky od 13. stol.; přeneslo se tak do Francie. Např. jacques de Révigny, Pierre de Belleperche.

Locus regit actum (právní předpisy upravující vznik a obsah právních úkonů se vztahují na všechny úkony provedené na území, na kterém tyto předpisy platí).

Nástupci glosátorů se stali postglosátoři (komentátoři) (14. stol.), z nichž byli nejvýznamnější tři dále uvedení…

E. Překonávání statutární teorie. (3 momenty sub a. až c.) C. Postglosátoři (komentátoři). a. Počátek vzestupu buržoazie.

Bartolus de Saxoferrato

Francouzští právníci 16. stol. v zásadě přebírali metody postglosátorů, ale v úvahách i nové prvky:

Pro formu a obsah smlouvy užíval práva místa uzavření; pro následky porušení práva místa plnění.

→ Charles Dumoulin prosazuje autonomii vůle (podporuje volbu právního řádu), což odpovídá růstu vlivu buržoazie.

Baldus de Ubaldis

b. Vestfálský mír (1648).

Dělil statuty do tří skupin: statuta personalia (týkající se osob), statuta realia (věcí) a statuta mixta (úkonů).

Zejm. nizozemská škola, která akcentuje zdůraznění pojmu suverenity (Nizozemí má proti feudální evropě na svou dobu pokrokové buržoazní zřízení a tento výdobytek se snaží chránit).

Toto třídění silně ovlivnilo další vývoj MPS. I ▪ 12

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é F. Moderní mezinárodní právo soukromé.

→ Tento akcent promítá do mezinárodního práva soukromého (např. Paul Voet, Johannes Voet). zásadou teritoriality a

Za základ bere naopak právní poměr, pro nějž se pak vyhledává vhodnýý použitelný právní řád..

učením o mezinárodní zdvořilosti.

Předně vychází ze Savignyho.

→ Základní teze: G. Postmodernismus v mezinárodním právu soukromém.

zákony každého státu platí jen uvnitř tohoto a zavazují všechny jeho poddané;

Obecně ve filosofii postmodernismus má svou „jednotící ideu v rozmanitosti“; mezinárodním právu soukromém se projevuje:

za poddané státu se považují všechny osoby zdržující se na jeho území, byť tedy třeba jen přechodně;

a. Narativní normativní metodou:

Při hledání rozhodného práva se postupuje stále se zřetelem ke sledované hodnotě.

mezinárodní zdvořilost spočívá v uznávání práva státu i druhým státem, který však sám určuje rozsah tohoto uznání.

b. Respektováním potřeb informační společnosti:

→ Důležitý důsledek:

Podpora různých forem přeshranič. styku.

Neexistuje povinnost aplikace cizího právního řádu; ten se aplikuje jen z mezinárodní zdvořilosti

c. Významem lidských práv a ochrany soukromých zájmů.

Jedná se o výrazně axiologický přístup. c. Dílo Wächtera a Savignyho (první pol. 19. stol.) – zásadní obrat.

Carl Georg von Wächter Soudce má rozhodovat zásadně podle práva svého státu. Tj. soudce se jím má důsledně řídit, ale to včetně norem mezinár. pr. soukr.; jinak hledá úpravu ratione materiae svého práva, tj. takovou, která je poměru, o němž se rozhoduje nejbližší. Odmítl statutární teorii. Pojetí nepříznivé používání zahraničního práva.

Friedrich Carl von Savigny Řešení kolizních otázek postupně pomocí dvou kritérií: vůle stran a „sídlo poměru“ – řídí se druhem poměru. Savigny odmítl brát za základ mezinárodního práva soukromého mezinárodní zdvořilost a nahradil ji mezinárodním právním společenstvím. J

I ▪ 13

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Případ Re Maldonado: Španělská občanka, která zemřela bez závěti a bez dědiců, zanechala v bance významné cenné papíry, což vedlo ke střetu španělského a britského práva, který byl řešen ve prospěch španělského práva.

Kvalifikační problém a jeho řešení A.

Pojem.

Smluvní kvalifikace – řešení se dohodne.

a. Pojem:

b. Bez použití pozitivního práva práva

Problém nalezení kolizní normy pro úpravu dané situace s mezinárodním prvkem, není-li hmotněprávní přímá úprava.

Funkční kvalifikace – „funkční“ sepětí více nároků. Autonomní kvalifikace – soudce si vytvoří vlastní kolizní normu (má-li „renesanční znalosti“).

b. Smysl:

Nalezení kolizní normy. B. Důvody. a. Rozdílné systematické uspořádání:

Určitá situace je různými právními řády upraveny v rámci různých právních odvětví. Např. kvalifikace odúmrti. Kvalifikovat ji lze buď jako institut věcněprávní, k čemuž tíhne česká doktrína, anebo jako institut dědickoprávní. b. Neexistence institutu:

Určitý právní institut, existující v jednom právním řádu, druhý právní řád nemusí znát. Např. vůbec v našem právu neexistuje donatio mortis causa, legitimace (uznání nemanželského dítěte za účelem zrovnoprávnění tohoto s manželskými dětmi), talaq (zapuzení manželky), které bude třeba taktéž kvalifikovat…

C. Řešení. a. Za použití pozitivního práva:

Lex fori – právo státu soudu. Lex causae – kvalifikuje se skutkový stav, vyvolavající pr. otázku a na zaklade této kvalifikace (prvotní) bude určena kolizní norma a podle té pak rozhodný pr. řád. Vyřeší se vlastně podle práva, jímž se řídí základní pr. vztah. I ▪ 14


Viz shora.

Zpětný a další odkaz; předběžné, dílčí a následné otázky; bezprostřední použití cizí kolizní normy; výhrada veřejného pořádku v mezinárodním právu soukromém

Specifický problém řetězení: Omezuje se řetězení u dalšího odkazu (brání se vzniku nepřehledných řetězců).

A. Zpětný a další odkaz. B. Předběžné, dílčí a následné otázky.

a. Zpětný odkaz (remise, fr. renvoi):

a. Předběžná otázka:

Tuzemská koliz. norma odkazuje na zahraniční právo, které odkazuje zpět na právo tuzemské.

Obecně: řešení základní otázky odvisí od řešení předběžné otázky.

Případ Forgo: Případ francouzského kasačního soudu, který přijímá zpětný odkaz a od té doby se ujímá běžně i franc. výraz pro zpětný odkaz – renvoi [ranvoa].

Mezinárodní právo soukromé: zvláštní problém, řídí-li se základní otázky zahraničním právem, zda se má rozhodné právo pro předběžnou otázku určit

Řešení:

de lege fori (dle tuzemské kolizní normy),

ZMPSP:

de lege causae (dle kolizní normy rozhodného práva v případě základní otázky).

Lze přijmout zpětný i další odkaz, tj. závisí na soudci.

(Tato otázka tak nevznikne, řídí-li se základní právní poměr tuzemským právem.)

Požadavek rozumnosti a spravedlivosti, tj. omezení, jakkoli volné (nepůjde o zcela volnou úvahu).

1. Řešení předběžných otázek: na 2-ojí úrovni.

Římská úmluva:10

Procesní úroveň. Bylo-li vydáno ve věci předběžné otázky pravomocné tuzemské rozhodnutí, resp. uznatelné cizí rozhodnutí, použijí se pro řešení.

Nepřipouští zpětný odkaz. Kolizní úroveň. Nebylo-li vydáno tuzemské pravomocné rozhodnutí, resp. byť třeba bylo vydáno zahraniční, avšak to není uznatelné, musí soud o předběžné otázce rozhodnout i tehdy, nemá-li k ní pravomoc – pravomoc stačí k základní otázce.

Návrh nového ZMPSP: Připouští zpětný odkaz, nikoli však pro závazkové vztahy.

– Použití kolizní normy legis fori – užije se nesamostatné navázání – to odůvodněno zájmem na vnitřní harmonii rozhodnutí (soudy budou rrozhodovat o dané otázce vždy stejně, ať už jako o samostatné, nebo jako o předběžné).

b. Další odkaz (transmise):

Tuzemská koliz. norma odkazuje na zahraniční právo, které dále odkazuje na právo třetího státu.

– Použití kolizní normy legis causae – užije se samostatné navázání – to odůvodněno zájmem na vnější harmonii rozhodnutí (soudy budou rozhodovat stejně, jako by rozhodl soud ve státě, jehož právem se řídí základní otázka).

Řešení: 2. Prvotní otázka: název některých autorů pro předb. ot., která vyplývá již ze samotné formulace kolizní formy.

ZMPSP:

3. Automatické řešení předběžné otázky podle práva, jímž se řídí základní otázka: nepřijatelné (příliš zásadní rozšíření aplikace kolizní normy). 10

Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. I ▪ 15

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é b. Dílčí otázka:

Takový postup je možný např. na zákl. Evropské úmnluvy o mezinár. obch. arbitráži.

Není obvyklou součástí základní otázky a může být relativně samostatná, vč. samostatné kolizní úpravy (vede k efektu „mozaikové“ úpravy).11

Ale Pro to stále musí poskytnout tuzemské právo určitý základ!

Příklad: Např. kolizní nnormy o způsobilosti k právním úkonům.

D. Výhrada veřejného pořádku.

c. Následná otázka:

a. Formulace:

U předb. ot. jde o právní skutečnosti, podmiňující jisté právní účinky; jsou tak součástí hypotézy hmotněprávní normy rozhodného práva. U násl. ot. jde o právní účinky stanovené v dispozici hmotněprávní normy, jejichž úprava je přenechána hmotněprávním normám upravujícím jiný právní institut.

Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.12 b. Smysl:

Příklad: K základní otázce osvojení je následnou otázka vztahů mezi rodiči a dětmi, neboť vztah mezi osvojitelem a osvojencem je zpravidla rovnocenný vztahu mezi rodiči a dětmi.

Průnik z národního pohledu základních a striktních sociálních (v nejširším smyslu – právních, morálních, politických…) zásad do práva a jejich právní ochrana.

C. Bezprostřední použití cizí kolizní normy. a. Podstata problému:

Zprostředkované použití cizí kolizní normy je možné na základě zpětného a dalšího odkazu. × Bezprostřední použití cizí kolizní normy je v rozporu se zásadním používáním legis fori (= tuzemských kolizních norem) na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. b. Potom možnost odpoutat se od tuzemské úpravy?

Lze se odpoutat v případech nemajících vztah k tuz. pr. a na jejichž koliz. úpr. nemá tuz. pr. zájem.

11

Řešení: existuje-li samostatná („dílčí“) kolizní norma, určí se právo rozhodné pro úpravu dílčí otázky podle kolizní normy legis fori; neexistuje-li samostatná („dílčí“) kolizní norma, zahrne se dílčí otázka do rozsahu základní kolizní norma.

12

I ▪ 16

Zvláštnost: toto ustanovení se nestalo po 1989 obsolentním, nepoužitelným, nýbrž je použitelné dále, ovšem výklad se musí přidržet aktuálních společenských poměrů; nejde tedy o „relikt minulého režimu“.

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é C. Používání tuzemského práva na základě kolizní normy.

Zvláštní otázky používání rozhodného práva

Může jít např. o tyto zvláštnosti: (Pozn. Je-li pod zvláštní otázkou uvedena „zásada“, jde o vůdčí zásadu řešení zvláštní otázky. V dalším textu pod zvláštní otázkou se popř. k této zásadě odkazuje jako k „vůdčí zásadě“.)

a. Odkaz na věcné normy MPS. b. Zvláštní vymezení tuzemských norem. c. Požadavek součinnosti cizího orgánu nebo úředně pověřené osoby.

A. Stejné řešení právní otázky je na základě různých dotčených právních řádů. Příklady: ad a) např. normy v § 729 – 755 ObchZ, ad b) např. z tuzemských norem se použije jen hmotné právo (vylučuje se tak použití tuzemských kolizních norem), ad c) např. forma notářského zápisu, přičemž z okolností vyplývá, že půjde o zahraničního notáře.

Zásada: Kolizní normu není nutno použít jen v případě, že její použití i nepoužití povedou ke stejné výsledné materiální právní úpravě; k tomu nutno zvážit i dosah obecných principů dotčených právních řádů, výkladovou praxi ve státech dotčených právních řádů apod.

D. Používání několika právních řádů.

a. Kolizní norma je jednoznačná:

Zásada: Použije se postup adaptace.

Není nutno ji v rozhodčím ani soudním řízení.

Adaptace: 1. účelem je odstranit nepřijatelné důsledky disharmonie mezi použitelnými právními řády, 2. prostředkem přizpůsobení materiálního práva.

(Vůdčí zásada je splněna.)

Může jít o tyto zvláštnosti:

b. Kolizní norma není jednoznačná:

a. Pro různé součásti právní situace stanoveny zvláštní kolizní normy.

Není nutno ji použít jen v rozhodčím řízení.

b. Hraniční určovatel kolizní normy vede k více právním řádům.

(Vůdčí zásada nemusí být zcela splněna.)

Předcházení problémům.

To vzhledem k zejm. těmto rozdílům mezi rozhodčím a soudním řízením: rozhodčí řízení má být řešením dobrovolným, pragmatickým a dynamickým; proto není vhodné striktně trvat na splnění vůdčí podmínky.

Předcházet problémům vznikajícím v souvislosti s používáním několika právních řádů, lze stanovením rámcového (globálního) kolizního řešení (použití jediné kolizní normy pro součásti určité právní situace).

B. Dosah odkazu kolizní normy na použitelné právo.

×

Zásada: Právního řádu, použitelného na základě kolizní normy se používá (I) jako celku et (II) jen v mezích rozsahu kolizní normy.

Opakem diferencované kolizní řešení (zvláštní právní normy pro součásti určité právní situace).

Vysvětlení: ad I Použití se tak i principy tohoto právního řádu a vůbec zásady aplikace zahraničního práva (příští otázka); tj. nepoužijí se jen jednotlivé normy rozhodného práva. ad II to jen ale v rozsahu kolizní normy, tj. zvláštní otázky dané právní situace nutno řešit podle odkazu zvláštních kolizních norem, existují-li ty. Tzv. mozaiková úprava: Situace, kdy se pro řešení určité právní sutiace s mezinárodním prvkem používá více právních řádů. Takové situace nejsou výjimečné. Stále pro ně platí vůdčí zásada, jakkoli je její plnění v takových situacích obtížnější. I ▪ 17

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é D. Soudce je povinen rozhodovat tak, jak by rozhodoval soudce ve státě, jehož právní řád se používá.

Zásady používání zahraničního práva v České republice

K tomu třeba komentáře, judikaturu… (tj. otázka použití výkladu). Dodržení této zásady proto na soudce klade mimořádné náreoky.

A. Soudce je povinen používat zahraniční právo.

A to: E. K opravným prostředkům při vadné aplikaci zahraničního práva – jako by bylo porušeno české právo.

a. Ze zákona. b. Bez ohledu na vzájemnost.

Nejde o čistou právní fikci! České právo vlastně porušeno bylo (porušena byla totiž česká kolizní norma).

Jiné řešení: Taková povinnost neexistuje ve všech státech, někde je třeba použití zahraničního práva navrhnout (USA). B. Soudce je povinen aplikovat cizí právo jako právo – nikoli jako skutečnost.

Jiné řešení: V anglosaských státech se naopak však posuzuje zahraniční právo jako quaestio facti. C. Je povinnost zjistit obsah zahraničního práva.

Vychází se z § 53 ZMPSP, jehož dva odst. je nutno vykládat společně: Odst. 1: Ke zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna potřebná opatření; může si za tím účelem vyžádat i informaci od ministerstva spravedlnosti. Odst. 2: Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v § 1 pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva spravedlnosti vyjádření. K tomu otázky: Kdyby z MS došel překlad již neplatný? – Není závazný. Kdyby se nepodařilo zjistit? –Pak lex fori, tedy české právo, zde: náhradní právo. Použití českého práva náhradou za použití práva zahraničního, k němuž mělo dojít, avšeknebylo to možné, protože se zahraniční právo nepodařilo zjistit, se označuje jako použití náhradního práva.

I ▪ 18

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é b. Způsobilost k právním úkonům podle Římské úmluvy (1980):

Kolizní úprava způsobilosti k právům a právním úkonům, formy právního úkonu

Odvolávat se na nezpůsobilost de lege patriae lze jen tehdy, pokud druhá strana o této nezpůsobilosti věděla, popř. nevěděla z nedbalosti.

1. Osobní statut je pr. řád, upravující otázky způsobilosti k právům a právním úkonům.

(Tato norma je blíže závěru ve věci Lizardi.)

Právní subjekty se nahlíží ve dvou sférách:

c. Samostatnost řešení:

▪ státy a mezinárodní organizace – mezinárodněprávní sféra; ▪ fyzické osoby, právnické osoby a státy (popř. jiné veřejnopsární korporace) –

Obecně je třeba otázku způsobilosti řešit samostatně, bez ohledu na právo rozhodné pro právní poměr, jehož je osoba subjektem.

soukromoprávní sféra.

× 2. Principy určení osobního statutu se odlišují u fyzických osob (biologické organismy) a právnických osob (sociální organismy nebo majetkové organismy); známy jsou tyto modelové…

U nascitura se ale bere ohled na podmíněnost jeho subjektivity se ta bude řídit právem, rozhodným pro vztah, v němž se na takové dítě bere ohled. Podrobné otázky.

Fyzické osoby: d. Omezení způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví:

▪ státní příslušnost, ▪ domicil.

podmínky vzniku a zániku opatrovnictví se řídí právem státu příslušnosti dotčeného;

Právnické osoby:

přijetí a zastávání funkce opatrovníka se řídí právem státu příslušnosti opatrovníka;

▪ princip inkorporační, ▪ princip sídla, ▪ princip kontroly.

právní poměry mezi dotčeným a opatrovníkem se řídí právem státu opatrovnického soudu n. úřadu. e. Práva k hmotným záznamům projevů lidské osobnosti:

A. Fyzické osoby.

řídí se právem státu, na jehož území jsou práva a jejich ochrana poskytována (princip terotoriality a z něj vyplývající lex loci protectionis).

Případ Lizardi: Mexičan ve Francii nebyl schopen dostát povinnostem z úkonu, který vykonal ve Francii, a proto se odvolával na svou nezpůsobilost k právním úkonům dle mexického práva, kterou ale soud neuznal. Účelem je ochrana dobré víry.

K principu teritoriality: obsah těchto práv je prakticky vymezen prostředky, které konkrétní právní řád k jeho ochraně poskytuje.

a. Způsobilost k právům a k právním úkonům podle ZMPSP:

Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právem státu, jehož je příslušníkem. (lex patriae).

B. Právnické osoby. a. Nutno rozlišovat:

Činí-li právní úkon v Československé socialistické republice cizinec, potom, není-li dále uvedeno něco jiného, stačí způsobilost podle českého práva.

Osobní statut – otázky rozhodné pro zvnik, zánik, způsobilost… I ▪ 19

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é d. Uznání způsobilosti cizích právnických osob:

×

§ 22 ObchZ – způsobilost jiné než fyzické osoby se uznává v rozsahu, v jakém ji má dle práva, podle kterého byla založena;

Státní příslušnost – otázky cizineckého práva. b. Principy určení osobního statutu:

angloam. doktrína „ultra vires“ – způsobilost se uznává jen v rozsahu dle stanov.

inkorporační (právní řád, podle kt. byla založena),

e. Joint ventures, mnohonárodní společnosti a evropské formy mnohonárodních společností.

sídla (právní řád země sídla – zásadně jde o sídlo reálné), Viz PMO: Joint venture a mnohonár. společnosti se liší tím, že joint venture je obecnější pojem (nevyžaduje mezinár. prvek), podobají se tím, že nemusejí mít pr. subjektivitu. Evropské mnohonárodní formy vyžadují evropský prvek a zahrnou Evropské zájmové hospodářské sdružení, Evropskou (akciovou) společnost a Evropské družstvo.14

kontroly (pozornost ke státní příslušnosti společníků, resp. společníci které státní příslušnosti mají ve společnosti dominantní vliv). Uplatnění: V Evropě zhruba polovina států uplatňuje první a polovina druhý, přičemž běžné jsou modifikace; v judikatuře ESD se však přece více prosazuje inkorporační (např. Inspire Art); u nás se uplatňuje první. Třetí princip – kontroly se uplatňuje pouze v krizových situacích; do určení osobního statutu tam mohou vstoupit politické vlivy.

C. Státy. a. Obecně:

Výhody a nevýhody:

Nutno vyjít ze zásady rovnosti subjektů soukromoprávních vztahů; z mezinárodní smlouvy by muselo vyplynout jinak.

K inkorporačnímu principu: +

jednoznačně lze určit rozhodné právo,

+

nebrání přemístění sídla a společnost neztrácí identitu, kontinuitu, 13

–

efekt vzniku „delawarských společností“ (formálně zahraniční, založené v zahr. jen pro mírnější podmínky práva státu, podle něhož byla založeny, ač v tomto státě reálně nepůsobí).

b. Specifikum diagonálních vztahů:

Jde o vztah mezi zpravidla podnikatelem (soukromoprávní subjekt) a státem, vykonávajícím mocenskou pravomoc (veřejnoprávní subjekt); diagonála spojuje mezinárodněprávní a soukromoprávní úroveň vztahů. Příklad: Typicky jde o zahraniční investice. Podnikatel i stát tu realizují v zásadě soukromoprávní zájmy, stát však přidává určité veřejnoprávní záruky.

K principu sídla: –

určit rozhodné právo může být obtížné,

–

přemístění sídla není možné, aníž by společnost ztratila identitu, kontinuitu,

+

brání ale vzniku „delawarských společností“.

D. Právního úkony. a. § 4 ZMPSP: Právní úkony

„Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného,

c. Uznání cizích právnických osob:

automatické – u nás, obvyklé i v jiných státech; formální – nutný zvláštní akt.

14 13

Kontinuita je novým pojmem, který začala používat judikatura. I ▪ 20

Evropská družstevní společnost dle č. práva × překlad měl být ale zvolen „evropské družstvo“, aby odpovídal české terminologii.


řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu;

× 5. Odstavce 1 až 4 se nevztahují na smlouvy, na které se vztahuje článek 5 a které byly uzavřeny za okolností uvedených v čl. 5 odst. 2. Pro formu takových smluv je rozhodné právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

× pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle,

6. Bez ohledu na odstavce 1 až 4 tohoto článku se na smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, vztahují imperativní ustanovení práva země, v níž se nemovitost nachází, která upravují formu, pokud se podle tohoto práva uvedená ustanovení použijí bez ohledu na místo uzavření smlouvy a na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné.

× vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.“

Výklad ZMPSP. c. Jednotnost staututu platnosti a účinnosti.

b. čl. 8 ŘÚ: Souhlas stran a materiální platnost

Právní poměr se řídí stejným právem, určeným na základě jediného hraničního určovatele, od svého vzniku do zániku.

„1. Existence a platnost smlouvy nebo některého ustanovení smlouvy se určuje podle práva, které by se na základě této úmluvy použilo, kdyby byla smlouva nebo ustanovení smlouvy platné.

d. Obecně se totéž právo použije pro formu (lex causae).

+

×

Podpůrně se užije právo místa projevu vůle (lex loci actus).

2. Vyplývá-li však z okolností, že by nebylo přiměřené určovat účinky chování strany podle práva uvedeného v odstavci 1, může se strana za účelem zjištění, že neprojevila souhlas, odvolat na právo země, v níž se nachází její obvyklé bydliště.“

× Podpůrnost ustupuje ale požadavku písemné formy jako podmínky platnosti.

Čl.9 ŘÚ Forma e. Nutno zohlednit speciální kolizní normy ZMPSP.

1. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v téže zemi, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva země, v níž byla uzavřena.

f.

Nutno zohlednit přednost ŘÚ před ZMPSP.

E. Zastoupení.

2. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v různých zemích, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva jedné z těchto zemí.

a. Zastoupení ex lege:

Řídí se právem, jehož je součástí zákonné ustanovení o zastoupení.

3. Je-li smlouva uzavřena zmocněncem, musí se při použití odstavců 1 a 2 brát v úvahu právo země, v níž zmocněnec činí právní úkony.

(Namístě je výjimka z použití stejného práva, jakým se řídí platnost a účinky právního úkonu, která se uplatní cestou zásady rozumného uspořádání podle § 4 ZMPSP. Zároveň bude alespoň u běžných úkonů žádoucí podpůrně užít práva místa učinění úkonu.)

4. Jednostranný právní úkon, který se týká již uzavřené nebo zamýšlené smlouvy, je formálně platný, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na smlouvu použije nebo které by se na ni použilo podle této úmluvy, nebo práva země, v níž byl tento úkon učiněn.

b. Zastoupení ex actu:

I ▪ 21


Řídí se právem státu soudu nebo orgánu, který učinil o zastoupení výrok. c. Zastoupení ex contractu – plná moc:

podle jednoho názoru se má použít práva, jímž se řídí právní úkon, uzavíraný zmocněncem; podle jiného se má použít právo místa použití plné moci. d. Prokura (jde o zvláštní typ c/):

Řídit se má právem státu sídla společnosti, udělující prokuru.

I ▪ 22


Vydržitel se však může dovolat práva státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení.

Kolizní úprava věcných práv 1. Věcný statut se určuje s přihlédnutím k povaze věcných práv:

d. Nabytí vlastnictví v rámci dědění:

▪ jsou absolutní, ▪ předmětem věc

Viz koliz. úprava dědického práva.

Význam bude mít proto místo polohy věci.

C. Zvláštní ustanovení zvl. zákonů.

Např. DevZ.

2. Obecným ust. národního práva je § 5 ZMPSP, použitelný, nestanoví-li zvláštní ustanovení téhož nebo zvláštního zákona jinak.

D. Přepravované věci (res in transitu).

Základní ustanovení nerozlišuje mezi věcmi movitými a ne-!

a. Znaky – jde o přepravu: A. Obecné ustanovení ZMPSP § 5.

z jednoho státu do druhého (nemusí jít o přepravu tranzitní – přes aspoň jeden další stát); již započatou a ještě neukončenou;

Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa polohy věci (lex rei sitae).

skutečnost rozhodná pro přechod vlastnického práva na nabyvatele nastane v této době. Znaky je třeba splnit kumulativně!

B. Zvláštní ustanovení ZMPSP.

Nastane-li skutečnost rozhodná přo přechod vlastnického práva před zahájením přepravy nebo nejpozději při započetí, nebo po jejím skončení, není dán režim rei in transitu.

a. Vznik a zánik věcných práv k věcem movitým:

obecně se řídí se právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva;

b. Zvláštní kolizní kritérium – obecně: Je odůvodněno: někdy obtížnou použitelností obecného kolizního kritéria (poloha věci); nejvýznamnější alternativy obecného kritéria jsou:

u věci přepravované podle smlouvy posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle práva místa, odkud byla věc odeslána.

právo místa odeslání (lex loci expeditionis) a b. Zápisy do veřejných knih:

právo místa doručení věci (lex loci destinationis).

Ustanovení o nich platná v místě, kde nemovitost je, se použijí i tehdy, když právní důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu knihovního práva se posuzuje podle jiného práva.

Není odůvodněno: je-li přeprava přerušena a věc uvedena do právních styků ve státě skutečné polohy, ať už úkonem právním nebo protiprávním (např. zabavení věci, přerušení přepravy pro hrozící zkázu apod.)

c. Vydržení:

c. Zvláštní kolizní kritérium – ZMPSP:

Vydržení se řídí právem místa polohy věci na počátku vydržecí doby.

Lex loci expeditionis (vhodnější než místo destinace, kam věc koneckonců dojít vůbec nemusí).

I ▪ 23

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Smluvní strany se mohou dohodnout na vyloučení aplikace s výjimkou čl. 12, který stanoví, že ust. čl. 11 a 29 a části II této úmluvy, jež připouštějí, aby uzavření smlouvy o koupi nebo dohoda o její změně nebo zrušení nebo nabídka, její přijetí nebo jiný projev vůle stran se uskutečnily v jakékoli jiné formě než písemné se nepoužijí, jestliže kterákoli strana má místo podnikání ve smluvním státě , který učinil prohlášení podle čl. 98 Úmluvy.

Kolizní úprava smluvních závazkových práv a náhrady škody 1. Závazkový statut se určuje ve dvou fázích:

▪ přímé normy (MP), existují-li, ▪ určení rozhodného práva, neexistují-li přímé normy.

– K aplikaci mezinár. obch. zvyklostí: Smluvní strany by se musely dohodnout; pak by je ovšem zvyklosti vázaly.

K přímým normám: např. níže zmíněné Vídeňská a Newyorkská úml.

Předmět: movité věci nikoli všechny (ceniny, el. energie) Rozhodné právo se určuje zejm. dle Forma: písemná není nutná, stát ji ale může prosadit výhradou, která vylučuje i odchylnou dohodu stran.

▪ volby, ▪ kolizních norem v ZMPSP nebo Římské úmluvě o právu rozhodném pro smluvní

▪ Haagská úmluva o právu rozhodném pro mezinárodní koupi zboží (1980).

závazkové vztahy,

▪ věcných norem (ObZ, OZ).

▪ Newyorkská úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží (1974) zavádí obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu.

Meze obligačního statutu dány tím, že některé skutečnosti související s pr. poměrem se ne vždy musí řídit obligačním statutem. Pro tyto skutečnosti platí zvláštní kolizní úpravy, tvořící tak mez obligačního statutu. Jedná se např. o úpravy způsobilosti k právům a pr. úkonům, formy právních úkonů apod.

A. ZMPS

I. Upravuje tyto okruhy: 2. Úprava mezinárodní kupní smlouvy má zvláštní význam.

a. Majetkoprávní poměry ze smluv:

▪ Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží upravuje prava a povinnosti kupujiciho a prodavajiciho a proces uravírání mezinár. kupní sml.

Priorita: volba (též tacite, není-li pochyb o projevené vůli)

Aplikace: Tato Úmluva upravuje smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikánív různých státech (zjistitelné u depozitáže, MZV, na Internetu). Použije se ve dvou případech:

Rozhodný právní řád se zvolí. Ke kolizním ust. zvoleného pr. řádu se nepřihlíží, pokud z projevu vůle účastníka nevyplývá něco jiného. Subsidiarita: rozumné uspořádání daného vztahu.

i) jestliže tyto státy jsou smluvními státy; nebo

Rozhodný právní řád odpovídá takovému uspořádání. Určení právního řádu bude mít dvě řešení.

ii) jestliže dle ust. mezinár. práva soukr. se má použít pr. řádu některého smluvního státu. – K mezerám:

V obou řešeních se často odráží tzv. zásada charakteristického plnění jako výklad „rozumného uspořádání“

V případě, že není určitá otázka upravena Úmluvou, upraví se dle prava rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého, popř. dle obecných zásad v Úmluvě.

Kritériem je, která strana vztahu ho poskytuje? – Např. u smlouvy o dílo zhotovitel, u smluv dopravních dopravce…

– K vyloučení aplikace Úmluvy:

1.řešení: aplikace § 10 odst. 2 nebo 3 v návaznosti na § 10 odst. 1. I ▪ 24


V obou řešeních se často odráží tzv. zásada charakteristického plnění (která strana vztahu ho poskytuje?)

Nebylo-li rozhodné právo zvoleno, aplikuje se § 10 odst. 1 a – jsou-li s tímto v souladu – v návaznosti na toto pak § 10 odst. 2 nebo 3.

b. Pojistná smlouva:

Pak se uplatní „vzhledem k tomu se zpravidla řídí“

Ust.: Dispozitiv. ust. o rozhodném pr. řádu.

smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;

smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;

Oblast neživotního pojištění: je jím pr. řád člens.16 státu umístění pojistného rizika;

smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde

Oblast životního pojištění: je jím pr. řád státu bydliště (sídla) pojistníka.

má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;

Ust.: Možnost odchylné dohody.

smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;

Oblast ne- i životního pojištění: dohodou lze zvolit jako rozhodný i pr. řád jiného člens. státu.

smlouvy příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;

Oblast životního pojištění: dohodou lze zvolit jako rozhodný i pr. řád státu, jehož je pojistník – fyzická osoba občanem, má-li bydliště v jiném státě.

smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;

Ust.: Možnost odchylné úpravy zákonem. Předchozí ust. se použijí jen tehdy, jestliže zákon nestanoví použití českého práva.

smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.

Předchozí ust. se použijí jen tehdy, jestliže pr. řád členského státu umístění pojistného rizika nebo pr. řád členského státu, ukládající uzavření pojistné smlouvy nestanoví použití svých předpisů.

Jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, ve kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li smlouva uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

c. Práva a povinnosti z účasti v platebním, resp. vypořádacím systému:

Platební systém: Práva a povinnosti osoby, které vznikly z její účasti v plateb. systému,

2. řešení: aplikace jen § 10 odst. 1.

uvedeném v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz nebo u níž došlo k zastavení nebo omezení plateb v důsledku jiného opatření, se řídí týmž právním řádem, kterým se řídí smlouva o platebním systému. Volba jiného práva je vyloučena.

Nebylo-li rozhodné právo zvoleno, aplikuje se pouze § 10 odst. 1 a nikoli – jelikož výjimečně neodpovídají zásadě rozumného uspořádání tu stanovené - § 10 odst. 2 nebo 3. Pak se neuplatní „vzhledem k tomu se zpravidla řídí…“15

15

Pravidla § 10 odst. 2 a 3 je pouze „zpravidla“ rozvádějí. To však pouze v těch případech, kdy takové rozvedení je v souladu s rozhodujícím pravidlem. Jakkoli je takový soulad „zpravidla“ dán, v konkrétním případě tomu tak být nemusí! Proto aplikační návaznost § 10 odst. 2 a 3 na § 10 odst. 1 není přísně pravidelná!

Volba prvního (druhého) řešení závisí na výkladu spojení „vzhledem k tomu se zpravidla řídí…“. Toto spojení určuje aplikační vztah mezi § 10 odst. 1 a § 10 odst. 2 a 3. Pravidlo § 10 odst. 1 je rozhodující.

16

I ▪ 25

Členským státem se rozumí členský stát EU, popř. EHP.


Vypořádací systém: Práva a povinnosti osoby, které vznikly z její účasti ve vypořádacím

okamžik, kterým nebezpečí škody na převáděné věci přechází na nabyvatele,

systému, uvedeném v seznamu Komise pro cenné papíry podle zvláštního právního předpisu, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz nebo jíž bylo uloženo jiné opatření veřejného orgánu směřující vůči majetku této osoby, kterým se ukládá povinnost zastavit či omezit převody investičních nástrojů nebo peněžních prostředků této osoby nebo jiná povinnost týkající se těchto investičních nástrojů nebo peněžních prostředků, se řídí týmž právním řádem, kterým se řídí vztahy mezi účastníky vypořádacího systému. Volba jiného práva je vyloučena.

okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele, výhrada vlastnického práva k převáděné věci se řídí týmž právem.

d. Právní poměry z jednostranných právních úkonů:

Řídí se právem státu bydliště (sídla) dlužníka. B. Návrh nového ZMPSP e. Nároky na náhradu škody:

▪ ▪ ▪ ▪

Smluvní škoda se řídí ust. pro smluvnízávazkové vztahy, Mimosmluvní škoda se řídí právem místa vzniku škody, popř. skutečnosti zakládající nárok na náhradu škody. II. Důsledky určení rozhodného pr. řádu: f.

majetkoprávní poměry ze smluv, právní poměry z jednostranných právních úkonů, náhradu škody, zvláštní ustanovení k právům k nemovitostem

C. Evropské právo: Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

Byl-li zvolen dle § 9 odst. 1:

Pro ČR platí od července 2006. Obsah bude později transformován do připravovaného nařízení „Řím I“

nepřihlédne se ke kolizním ust. zvoleného řádu, pokud nevyplývá z projevu vůle účastníků něco jiného.

a. Působnost:

g. Byl-li určen17 dle § 9 odst. 1 nebo § 10:

1. Úprava se použije na závazky ze smluv, které mají vztah k právu různých zemí.

změna, zajištění a následky porušení závazků se řídí týmž právem, pokud z úmyslu účastníků nebo povahy věci nevyplývá něco jiného,

2. Úprava se nepoužije na

promlčení se řídí týmž právem,

otázky týkající se osobního stavu nebo způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům, s výhradou článku 11;

započtení se řídí právem, jímž se řídí pohledávka, proti níž započtení směřuje.

některé smluvní závazkové vztahy, a to takové, které se týkají

h. Byl-li určen dle § 9 až 11 et jde-li o movitosti

- závětí a dědění, okamžik, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí,

- majetkových vztahů mezi manželi,

okamžik, od kterého má nabyvatel právo na plody a užitky převáděné věci,

17

- práv a povinností z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo z příbuzenství vzniklého manželstvím, včetně vyživovací povinnosti k dětem nemanželského původu;

Tj. nejen zvolen, určení je pojem širší. I ▪ 26


rozhodčí smlouvy a dohody o volbě soudu;

může být změněna (Strany mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude řídit jiným právem, než kterým se dosud řídila v důsledku předchozí volby podle tohoto článku nebo na základě jiného ustanovení této úmluvy.Žádná změna rozhodného práva provedená stranami po uzavření smlouvy se nedotýká její formální platnosti podle článku 9 a práv třetích osob!);

formální a organizační otázky práva obchodních společností, sdružení a právnických osob týkající se například založení, způsobilosti k právům a právním úkonům, vnitřní organizace nebo rušení obchodních společností, sdružení a právnických osob a osobní zákonné odpovědnosti jejich společníků a orgánů za závazky obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby;

v případě, že všechny ostatní okolnosti v okamžiku volby souvisejí pouze s jednou zemí, nesmí být skutečností, že si strany zvolily cizí právo, ať již je volba práva spojena s volbou zahraničního soudu či nikoli, dotčeno použití imperativních norem (práv. ustanovení, od nichž se podle práva dotyčné země nelze smlouvou odchýli.

otázky práva zavazovat vůči třetí osobě– zda může zmocněnec zavazovat vůči třetí osobě osobu, na jejíž účet tvrdí, že jedná, nebo zda může orgán obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby tuto společnost, sdružení nebo osobu zavazovat vůči třetí osobě;

Existence a platnost souhlasu stran s volbou rozhodného práva se určuje v souladu s články 8, 9 a 11.

zakládání trustů a vztahy mezi zakladateli trustu, správci trustu a oprávněnými osobami;

Užití jen v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno svobodnou volbou stran.

dokazování a soudní řízení s výhradou článku 14.

Smlouva se řídí právem země, s níž nejúžeji souvisí smlouva.

3. Ustanovení této úmluvy se nevztahují na pojistné smlouvy, na základě kterých jsou kryta rizika umístěná na území členských států Evropského jospodářského společenství. Při rozhodování, zda je riziko umístěno na těchto územích, použije soud své vnitrostátní právo.

Výjimečně lze oddělit část smlouvy, která se bude řídit právem země, s nímž nejúžeji souvisí tato část smlouvy. Při výkladu nejužší souvislosti jsou stanoveny domněnky:

4. Předch. odst. se nevztahuje na smlouvy o zajištění.

1. Obecně právo státu bydliště n. ústředí strany povinné plnit předmět smlouvy.

závazkové vztahy ze směnek, šeků a směnek vlastních a z jiných převoditelných cenných papírů v rozsahu, v jakém závazky z těchto vyplývají z jejich převoditelnosti;

Koliz. normy Úml. jsou subsidiární.

b. Použití práva jiných než smluvních států:

U výkonu povolání nebo živnostenského oprávnění touto stranou právo státu: hlavní provozovny nebo jiné provozovny, kde se má pnit.

Právo určené na základě této úmluvy se použije i v případě, že se jedná o právo státu, který není smluvním státem!

2. Smlouvy, v rozsahu, v nichž je jejich předmětem věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti: bez ohledu na bod 1. domněnka, že nejužší souvislosti smlouvy se zemí polohy nemovitosti.

c. Určení rozhodného práva:

Volba je primární

3. Smlouvy o přepravě zboží: Neplatí 1. U těchto smluv platí domněnka, že smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má přepravce v době uzavření smlouvy hlavní provozovnu, nachází-li se v této zemi také místo nakládky nebo místo vykládky nebo hlavní provozovna odesílatele zboží. Pro účely tohoto odstavce se dopravní nájemní (charterové) smlouvy a jiné smlouvy, jejichž hlavním účelem je přeprava zboží, považují za smlouvy o přepravě zboží.

aspoň konkludentní (nestačí tacitní); může týkat celé smlouvy nebo jen části;

I ▪ 27


Domněnky se nepoužijí:

Zvláštní subsidiární kolizní norma pro případ nevyužití volby:

ad 1. – není-li možné určit předmět plnění;

právem země, obvyklého vykonu práce při plnění smlouvy, a to i když je zaměstnanec dočasně zaměstnán v jiné zemi;

ad 2. – vyplývá-li z okolností jako celku, že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí. právem země provozovny, u které je zaměstnán, nevykonává-li zaměstnanec obvykle svou práci v jediné zemi;

d. Ochrana některých vztahů (čl. 5-7)

Spotřebitelské smlouvy (čl. 5)

vyplývá-li však z okolností užší souvislost prac. sml. s jinou zemí, toto se nepoužije.

Spotřebitel nesmí být zbaven ochrany podle imperativních norem země obvyklého bydliště v těchto případech

Při absenci volby se tak použije tato (zvláštní) subsidiární kolizní norma, nikoli (obecná) subsidiární kolizní norma dle čl. 4!

uzavření smlouvy v této zemi předcházela nabídka určená výslovně spotřebiteli nebo reklama a spotřebitel v této zemi uskutečnil všechny nezbytné úkony směřující k uzavření smlouvy, nebo

Imperativní ustanovení čl. 7 Použije-li se na základě této úmluvy právo určité země, lze použít imperativní ustanovení práva jiné země, s níž věcné okolnosti úzce souvisí, v rozsahu, v jakém musí být podle práva této jiné země imperativní ustanovení použita bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné. Při rozhodování, zda mají být taková ustanovení použita, je třeba vzít v úvahu jejich povahu a účel, jakož i důsledky, které by mohly z jejich použití či nepoužití vyplynout.

druhá strana nebo její zmocněnec obdrželi objednávku od spotřebitele v této zemi, nebo smlouva je smlouvou o koupi zboží a spotřebitel cestoval z této země do jiné země, kde učinil svou objednávku, jestliže byla tato cesta organizována prodávajícím se záměrem podnítit spotřebitele ke koupi.

Touto úmluvou není v žádném případě dotčeno použití právních předpisů země soudu za okolností, kdy je jejich použití závazné bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné.

Zvláštní subsidiární kolizní norma pro případ nevyužití volby: právo státu obvyklého bydliště spotřebitele. Při absenci volby se tak použije tato (zvláštní) subsidiární kolizní norma, nikoli (obecná) subsidiární kolizní norma dle čl. 4!

e. Souhlas stran a materiální platnost:

Existence a platnost smlouvy nebo některého ustanovení smlouvy se určuje podle práva, které by se na základě této úmluvy použilo, kdyby byla smlouva nebo ustanovení smlouvy platné.¨

Nepoužití čl. 5 u: přepravních smluv,

×

smluv o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země jeho obvyklého bydliště.

Vyplývá-li však z okolností, že by nebylo přiměřené takto určovat účinky chování strany, může se strana za účelem zjištění, že neprojevila souhlas, odvolat na právo země svého obvyklého bydliště.

Nepoužití neplatí u: smluv kombinujících dopravní a ubytovací služby. Individuální pracovní smlouvy (čl. 6)

f.

Zaměstnanec nesmí být zbaven ochrany podle zvláštní subsidiární kolizních normy dle tohoto článku.

Formální platnost (forma):

Smlouva uzavřená mezi osobami v téže zemi: je formálně platná, splní-li formální náležitosti podle I ▪ 28


důsledky porušení závazků, ať už úplného nebo částečného, včetně stanovení škody, jsou-li stanoveny právem a v rámci pravomocí přiznaných soudu jeho procesním právem;

práva použitelného dle Úml. nebo práva této země. Smlouva uzavřená mezi osobami v různých zemích:

různé způsoby zániku závazku, včetně promlčení a zániku práv v důsledku uplynutí doby;

je formálně platná, splní-li formální náležitosti podle

důsledky neplatnosti smlouvy.

práva použitelného dle Úml. nebo

Pokud jde o způsob plnění a opatření, jež musí věřitel učinit v případě vadného plnění, bere se v úvahu právo země, v níž se plnění uskutečňuje.

práva jedné z těchto zemí. Smlouva uzavřená zmocněncem:

h. Nezpůsobilost:

Musí se vzít v úvahu právo země, kde zmocněnec činil úkony.

Ve smlouvě uzavřené mezi osobami, které se nacházejí v téže zemi, se může fyzická osoba, která by byla způsobilá podle práva této země, odvolat na svou nezpůsobilost vyplývající z jiného práva pouze tehdy, pokud druhá smluvní strana o této nezpůsobilosti v době uzavření smlouvy věděla nebo o ní nevěděla z nedbalosti.

Jednostranný právní úkon, týkající se již uzavřené nebo až zamýšlené smolouvy a učiněný v nějaké zemi: práva použitelného dle Úml. (použitelného už nyní nebo až v budoucnu) nebo

i.

Zvláštní ustanovení o postoupení pohledávky, subrogaci a důkazním břemeni.

práva této země.

j.

Zpětný a další odkaz:

Jsou vyloučeny! Nepoužití těchto ustanovení v násl. případech: Použitím práva země určeným na základě této úmluvy se rozumí použití v této zemi platných právních norem, s výjimkou jejích norem mezinárodního práva soukromého.

▪ Nevztahují se na smlouvy, na které se vztahuje článek 5 a které byly uzavřeny za okolností uvedených v čl. 5 odst. 2. Pro formu takových smluv je rozhodné právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

k. Výhrada veřejného pořádku:

▪ Nevztahují se ani na některé smlouvy, jejichž předmětem je nemovitost.

Je omezena!

Bez ohledu na tato ustanovení se na smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, vztahují imperativní normy práva země polohy nemovitosti, které upravují formu, pokud se podle tohoto práva uvedená ustanovení použijí bez ohledu na místo uzavření smlouvy a na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné.

Použití některé normy práva určeného na základě této úmluvy může být odmítnuto pouze za předpokladu, že je toto použití zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem země, v níž má soud sídlo. l.

Závěrečné zásady použití Úmluvy:

g. Použití rozhodného práva:

Zákaz zpětné působnosti.

Právem rozhodným pro smlouvu se řídí zejména:

Tato úmluva se ve smluvním státě vztahuje na smlouvy uzavřené po dni, ke kterému vstoupí pro dotyčný stát v platnost.

výklad,

Jednotný výklad.

plnění závazků vyplývajících ze smlouvy; I ▪ 29

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Při výkladu a používání výše uvedených jednotných norem je třeba brát v úvahu jejich mezinárodní povahu a přání dosáhnout při jejich výkladu a používání jednoty.

Otázka států s více právními systémy. Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy, považuje se každá územní jednotka pro účely určení rozhodného práva podle této úmluvy za zemi. Stát, v němž mají různé územní jednotky vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy, není povinen uplatňovat tuto úmluvu při kolizích výhradně mezi právními řády těchto jednotek.

Přednost práva Společenství. Touto úmluvou není dotčeno použití kolizních norem pro smluvní závazkové vztahy ve zvláštních oblastech, které jsou nebo budou obsaženy v právních aktech orgánů Evropských společenství nebo ve vnitrostátních právních předpisech, které byly při provádění takových právních aktů harmonizovány. Vztah k jiným úmluvám. Touto úmluvou není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž smluvní stranou smluvní stát je nebo se jí stane. D. Evropské právo: příprava nařízení „Řím I“.

Obsah Úmluvy bude transformován do připravovaného nařízení. E. Evropské právo: příprava nařízení „Řím II“

Toto nařízení upraví kolizní normy v oblasti nesmluvních závazků.

I ▪ 30

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é C. Zákoník práca č. 262/2006 Sb.

Kolizní úprava pracovněprávních vztahů

Není v něm již takové ust.! 1. Relevantní národní předpisy

↓

▪ ZZ ▪ ZP ▪ ZMPSP

Nový ZP si již nevyhrazuje v tomto směru vůči ZMPSp postavení legis generalis. D. ZMPSP

2. Z evropského práva zejm. ŘÚ.

§ 16: Tento stanoví jinak pro právní pooměry z pracovní smlouvy

3. Bez ohledu na rozhodné pravo se použijí nutně použitelné právní předpisy práva státu, v nemž se práce vykonává.

A.

a. Ust. odst. 1 (lex generalis k odst. 2):

Poměry z pracovní smlouvy se řídí – pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném – právem místa konání práce. (Lex loci laboris.)

Zákon o zaměstnanosti. a. Použije se vždy na pracovní poměry, v nichž je práce konána na území ČR.

Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě prac. poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o sobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.

b. Zaměstnání cizince:

Cizinec potřebuje k výkonu práce na území ČR zásadně povolení k pobytu a pracovní povolení. Obsadit lze pouze předem ohlášené pracovní místo a jen tehdy, nelze-li ho obsadit jinak.

b. Ust. odst. 2 (lex specialis k odst. 1):

Prac. poměry pracovníků dopravních podniků se řídí

Za cizince se nepovažuje občan EU, popř. jeho rodinný příslušník. Občan EU má zásadně stejná práva jako český občan. Režim zaměstnání není povolovací, nýbrž oznamovací.

u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku,

Zaměstnavatel potřebuje povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí.

u dopravy námořní právem státu vlajky.

u dopravy říční a letecké právem místa registrace a

c. Zaměstnání cizince ve zvláštních případech… E. Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. B. Zákoník práce č. 65/1965 Sb.

čl. 6 Tento stanoví primárně volbu a subsidiárně kolizní normy. Úprava je zvláštní vůči čl. 3 a 4 a ovlává ji princip ochrany slabší smluvní strany.18

§ 6: Tento se použije na pracovní poměry s mezinár. prvkem na území ČR, nestanoví-li zákon o mezinárodním právu soukromém jinak.

a. Zvolí-li strany rozhodné právo:

↓ ZMPSP je vůči starému ZP lex specialis. 18

I ▪ 31

Princip ochrany slabší strany ovládá jak volbu, tak podpůrnou kolizní normu.


Zaměstnanec nesmí být v případě pracovních smluv v důsledku volby rozhodného práva stranami zbaven ochrany podle práva, na které odkazuje kolizní norma. b. Nezvolí-li strany rozhodné právo.

Právní vztah se řídí právem země obvyklého výkonu práce zaměstnancem při plnění smlouvy, i když je dočasně zaměstnán v jiné zemi, nebo právem země provozovny, , u které je zaměstnán, nevykonává-li zaměstnanec obvykle svou práci v jediné zemi; × vyplývá-li však z okolností, že pracovní smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, použije se na smlouvu právo této země.

I ▪ 32

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é C. Úmluva o právech dítěte (1989)

Kolizní úprava rodinného práva

Důležitý pramen MP, k němuž je nutno vždy přihlížet. 1. Relevantní prameny práva:

▪ ▪ ▪ ▪ ▪

D. ZMPSP

Haagská úmluva o ochraně dětí, nařízení Rady č. 2201 z 2003, Úmluva o právech dítěte (1989 OSN), ZMPSP (vč. podrobných procesněprávních ustanovení), Smlouvy o pr. pomoci.

Obsahuje následující okruhy. a. Manželství:

Způsobilost osoby uzavřít manželství, i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.

2. Souvisí významná (vč. mezinároídněprávní) materie procesněprávní, a to vč. jurisdikčních norem.

Forma uzavření manželství se řídí právem místa uzavření. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky.

A. Haagská úmluva o ochraně dětí (1997) a. Použití úpravy:

Jsou-li manželé příslušníky československým.

Nesmluvní státy – v některých oblastech použitelná i pro mesmluvní státy (např. protiprávní přemístění nebo zadržení dítěte);

různých

států,

řídí se

vztahy právem

Modifikace majetkových práv…

Smluvní státy – nahrazuje jejich kolizní úpravu;

Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.

Členské státy EU – přednost má cit. nař. Rady. b. Předmět úpravy:

Rozvod…

vztahuje se na vztahy mezi rodiči a dětmi, poručenství a opatrovnictví nad nezletilými dětmi, výchova, někt. procesní ustanovení vč. jurisdikce;

Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení.

nevztahuje se na určení otcovství, osvojení, výživné. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem československým. B. Nařízení Rady č. 2201 z 2003

Je-li dle rozhodného pr. řádu rozvod nemožný (nepřiměřeně obtížný) a manželé nebo alespoň jeden z nich žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.19

a. Použití úpravy.

Přednostní použití – tj. před Haagskou úmluvou – má-li dítě obvyklý pobyt v členském státě EU. b. Předmět úpravy:

nevztahuje se na výživné.

19

I ▪ 33

Srv. obdobná korektivní ust. dále.

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.

Týká se jak přivolení dítěte, tak i jiných osob nebo orgánů. Týká se nejen oblasti osvojení.

Zdali při osvojení a podobných vztazích je třeba přivolení dítěte, nebo jiných osob a orgánů, je nutno posoudit podle právního řádu státu, jehož je příslušníkem dítě.

b. Vztahy mezi rodiči a dětmi: Určení otcovství…

c. Opatrovnictví:

Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením. K platnosti uznání otcovství postačí, staneli se podle práva státu, v němž k uznání došlo.

Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví nad nezletilými se řídí právním řádem státu příslušnosti nezletilého,

Žije-li dítě v Československé socialistické republice, může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.

Opatrovnická péče se týká zásadně nezletilého a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoli.

Vztahy mezi rodiči a dětmi…

Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví nad nezletilým se řídí právním řádem státu příslušnosti opatrovníka.

Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí se právem státu, příslušnosti dítěte.

Právní poměry mezi opatrovníkem a nezletilým se řídí právním řádem státu opatrovnického soudu nebo řádu.

Žije-li dítě v Československé socialistické republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva československého, je-li to v zájmu dítěte.

Obdobná platnost těchto ust.: Tato ustanovení o opatrovnictví nad nezletilými platí obdobně, jde-li o podobná ochranná zařízení, jako opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými k právním úkolům.

Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu příslušnosti rodiče uplatňujícího nárok. Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, řídí se právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte.

E. Smlouvy o právní pomoci

Rodinněprávní záležitosti tvoří často jeden z jejich důležitých aspektů.

Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v Československé socialistické republice a otec dítěte je československým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva československého.

F. Evropské právo: příprava nařízení „Řím III“.

Osvojení…

Toto nařízení upraví kolizní normy v oblasti rodinného práva. Osvojení se řídí právem státu příslušnosti osvojitele. Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů. Je-li dle rozhodného pr. řádu osvojení nemožné (nepřiměřeně obtížné), avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v Československé socialistické republice delší dobu, použije se práva československého.

Nutnost přivolení se posuzuje dle pr. řádu pstátu příslušnosti dítěte. I ▪ 34


×

Kolizní úprava dědického práva

stačí však, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla závěť učiněna. 1. Právní řešení dědického statutu: C. Jurisdikční ust. ZMPSP.

▪ jednotný – ohledně majetku jako celku se užije jednoho rozhodného právního řádu (a tedy jednoho hraničního určovatele;

Rozlišuje v § 44 a § 45 ZMPSP tyto dvě situace:

▪ rozštěpený – ohledně majetku se užije různý rozhodný právní řád, vede-li k němu

a. Dědictví po českém občanovi.

rozlišení věcí na movité a nemovité (a tedy dva hraniční určovatelé).

b. Dědictví po cizinci.

Česká úprava vychází z jednotného, odchylná úprava v mezinárodní smlouvě může ovšem vycházet i z rozštěpeného.

Viz k tomu část „Mezinárodní právo procesní“.

2. Typizovaný obsah dědického statutu:

▪ ▪ ▪ ▪ ▪

D. Kvalifikace odúmrti.

důvod dědění, předmět dědictví, dědická způsobilost, okruh zákonných dědiců a dědická posloupnost, dědění ze závěti.

Dvě základní otázky (nelze směšovat!): a. Zda jde o případ odúmrti?

Rozhoduje dědický statut. Smysl první otázky: odúmrť, ať je její nabyvatel pojat jako dědic nebo jinak, je institutem dědického práva.

A. Obecné kolizní ust. ZMPSP. b. Zda je nárok na odúmrť dědickoprávní/ jiné povahy?

§ 17: Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.

Dědickoprávní nárok… → Odúmrť připadne státu, jehož právo je dědickým statutem.

B. Zvláštní kolizní ust. ZMPS.

Jiný nárok (okupační)… § 18: Upravuje dva okruhy otázek: → Odúmrť připadne státu s tímto nárokem, vyvozovaným ze státní suverenity. a. Způsobilost zřídit (zrušit) závěť, účinky vad vůle a jejího projevu, přípustné druhy pořízení pro případ smrti:

Smysl druhé otázky: odúmrť jako institut dědického práva může být pojata jako zvláštní druh dědění, nebo jako stojící vedle dědění.

Řídí se právem státu příslušnosti zůstavitele v době projevu vůle. Z platného OZ vyplývá, že stát odúmrť nenabývá jakožto dědic, tj. platí druhé pojetí.

b. Forma závěti (zrušení závěti):

Řídí se právem státu příslušnosti zůstavitele v době pořízení závěti;

I ▪ 35

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é E. Evropské právo: příprava nařízení „Řím IV“.

Toto nařízení upraví kolizní normy v oblasti dědického práva.

I ▪ 36


UNCITRAL,

Přímé normy (pojem, prameny, uplatnění v českém právu)

UNIDROIT. A. Pojem (znaky).

Plus charakteristika základních výstupů unifikační činnosti těchto institucí.

a. Předmětem pouze soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem.

Relevantní oblasti:

b. Hmotněprávní úprava.

Univerzální unifikace není vhodná ve všech oblastech. c. Přímá aplikovatelnost. Bude např. velmi praktická u mezinárodní kupní smlouvy, což nelze tvrdit např. u dědických věcí.

Tj. nevyžadují, aby na ně odkazovala kolizní norma. b. Vnitrost. předpisy (spíše výjimečně): Srovnání: Zatímco a) splňují též normy kolizní i věcné MPS, b) už vedle přímých jen normy věcné a c) již jen přímé.

Např. § 28 ZMPSP:

Nutno odlišit: zejm. a) věcné normy – jejich použití je podmíněné tím, že na ně odkáže kolizní norma – a b) imperativní (nutně použitelné) normy – ty jsou veřejnoprávní.

První věta obsahuje normu kolizní: Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví nad nezletilými se řídí právním řádem státu, jehož je nezletilý příslušníkem.

Zvláštní druh norem: Výše uvedené upravujií soukromoprávní vztahy s mezinár. prvkem; existují ale i normy, upravující určité vztahy bez ohledu na mezinárodní prvek! To je např. úprava směnek a šeků Ženevskými úmluvami z 30. let; ač nejsme smluvní stranou, normy byly recipovány do zákona směnečného a šekového, č. 191/1950 Sb.

Druhá věta obsahuje normu přímou: Opatrovnická péče se týká zásadně nezletilého a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoli.

Zařazovány i normy soukromého cizineckého práva. c. Evropské právo (zatím spíše výjimečně.

Přímost. Přímé normy jsou přímé ve dvojím smyslu: i) hmotněprávní,

Primární právo:

ii) přímo aplikovatelné.

… zde ne (veřejnoprávníp charakter)

Sekundární právo: B. Prameny.

nařízení,

a. Mezinárodní smlouvy (nejčastější).

(směrnice) – lze jen uvažovat o účincích neprovedených.

Smlouvy: C. Oblasti uplatnění.

postavení v našem pr. řádu ve sm. čl. 10a Úst. a § 2 ZMPSP.

a. Obecně: nutné zvážit efektivitu unifikace.

unifikační (× harmonizace),

b. Jednotlivě: unifikace se uplatňuje zejména v těchto oblastech:

musí mít vnitřní a vnější závaznost.

práva duševního vlastnictví,

Relevantní mezinárodní instituce:

mezinárodní přeprava, I ▪ 37

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é F. Vztah přímé a kolizní metody.

mezinárodní koupě zboží, peněžní operace,

a. Přímá: speciální a primární. × Kolizní: generání a subsidiární.

smlouvy o specializaci a kooperaci výroby atd.

b. Dvojí mez přímé úpravy:

vnější – předmět přímé úpravy; D. Limity unifikované úpravy.

vnitřní – výslovný obsah přímé úpravy.

Unifikace může mít přes své úspěchy i tyto negativní důsledky, vyplývajícími mj. z:

c. Dvojí druh přímé úpravy podloe zohlednění jejích mezí:

a. Nedostatečné koordinace různých aktivit:

otevřená – subsidiarita kolizní metody nastupuje, jestliže daná otázka je mimo rámec předmětu přímé úpravy nebo není přímou úpravou výslovně upravena;

Např. nežádoucí konkurence UNCITRAL a UNIDROIT.

uzavřená – subsidiarita kolizní metody nastupuje jen tehdy, jestliže daná otázka je mimo rámec předmětu (zatímco, není-li výslovně upravena, není to důvodem k subsidiaritě kolizní metody, nýbrž se vyjde z principů přímé úpravy).

b. Paralelní existence různých úprav: Např. v oblasti letecké dopravy existuje řada úmluv s různými složeními smluvních stran. c. Unifikace univerzální a regionální:

Srovnání: Otevřená přímá úprava počítá se subsidiaritou kolizní metody v případě nedostatečnosti jak předmětu, tak výslovného obsahu své úpravy. Uzavřená přímá úprava počítá se subsidiaritou kolizní metody jen v případě nedostatečnosti předmětu své úpravy.

Např. i právo ES může kolidovat s MP. d. Ekonomické podmíněnosti unifikace:

Jde o podmíněnost ekonomickými zájmy. Např. pojistitelé, kteří nesouhlasili s úpravou Hamburské úml. o námořní přepravě zboží, v podstatě rozbili snahu o moderní unifikaci v této oblasti (úmluva byla sice nakonec ratifikována, ale bez řady námořních velmocí, což podstatně narušuje efektivitu unifikace).

E. Současné trendy mezinárodní unifikace. a. Omezení na vztahy v mezinárodním styku.

Souběžně existuje vnitrostátní úprava pro vztahy bez mezinárodního prvku. b. Přihlédnutí k mezinárodnímu původu při výkladu.

Mezinárodní původ se odráží svým způsobem v řadě výkladových metod: gramatické, teleologické, systematické, historické. K použití bude Vídeňská úmluva o smluvním právu mezi státy.

I ▪ 38

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é B. Důsledky specifických vlastností (zejm. terotoriality).

Mezinárodní úprava ochrany průmyslových a autorských práv

a. Kolizní problematika: A. Práva k nehmotným statkům a jejich vztah k autorskému právu a průmyslovým právům.

Nevzniká! × U závazkových smluv ohledně těchto práv vzniká! b. Přímá úprava:

a. Systém práv k nehmotným statkům:

Má zvláštní úlohu! Státy uzavírají mezinárodní smlouvy s cílem překonat územní omezenost (je důsledkem teritoriality).

ryzí osobní práva – právo ochrany osobnosti; smíšená osobněmajetková práva – práva k výsledkům tvůrčí činnosti;

C. Smysl přímé mezinár. smluvní úpravy.

Systém smíšených práv:

a. Obecným cílem je překonání územní omezenosti.

povahy tvůrčí a individuální – zejména autorské právo;

b. Tento cíl je pak rozveden zejm. do dvou dílčích cílů:

povahy tvůrčí, ale neindividuální – patří část průmyslových práv (ta, jejichž výsledek má tvůrčí povahu, např. vynález);

státy poskytují stejnou ochranu cizím jako vlastním státním příslušníkům – splní-li stejné podmínky,

povahy netvůrčí – patří část průmyslových práv (ta, jejichž výsledek nemá tvůrčí povahu, např. označení původu).

státy vedle toho garantují určitou minimální ochranu přímo ze smlouvy – nemusí splnit stejné podmínky.

b. Specifické vlastnosti průmyslových a autorských práv:

Srovnání: První druh ochrany poskytuje druhý stát až za splnění podmínek, kladených jeho právním řádem; stejné podmínky jsou ovšem stanoveny pro vlastní i cizí státní příslušníky. Druhý druh ochrany druhý stát poskytuje už ze svého závazku z mezinárodní smlouvy, obsahující přímou úpravu.

Teritorialita – nabývají a chrání se jen pro oblast daného právního řádu. Právní řád zde nevytváří jen právo k předmětu, ale i předmět práva samotný!

Potencionální ubiquita – smysly vnímatelný nehmotný statek může být užíván na více místech bez nutnosti přemístění hmot. předmětu, v němž je vyjádřen.

c. Územní omezenost je tak nikoli vyloučena, nýbrž překonána z hlediska důsledků.

Časová omezenost – ochrana práv je časově omezená.

D. Mezinárodní úpr. ochrany průmyslových práv.

c. Důsledky specifických vlastností, zejm. teritoriality:

a. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (1883):

Vytváří Unii na ochranu orůmyslového vlastnictví. Pro tu20 plní administrativní funkce Světová organizace dušev. vlastnictví (přidružená organizace OSN) a to zejm. orgánem – Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví v Ženevě.

Kolizní problematika nevzniká! × U závazkových smluv ohledně těchto púráv vzniká! Přímé normy budou ale žádoucí. Státy se budou snažit o nalezení společného standardu ochrany. 20

I ▪ 39

Nejen pro tu: např. pro Bernskou unii na ochranu literárních a uměleckých děl nebo pro unie vytvořené zvláštními úmluvami.


Obsahuje dvojí ochranu: přímou smluvní (minimální ochrana už ze smlouvy) a národní režim (po splnění podmínek vnitrostátního práva přísluší táž ochrana jako vlastnímu i cizímu státnímu příslušníkovi).21

Některé smluvní státy Pařížské úmluvy mohly uzavřít užší dohodu (proti PÚ se účastní se užší okruh států), popř. zvláštní dohodu (proti PÚ se týká užšího okruhu práv).

Asimilační režim:

Pro český zahr. obchod mají význam:

Státní příslušníci každého unijního státu a osoby s bydlištěm nebo závodem na jeho území požívají ochranu podle národního práva unijního státu.

Madridská dohoda o mezinárodním zápisu ochr. známek. Umožňuje přihlásit známku již přihlášenou u národního úřadu též u mezinárodního úřadu (Ženeva), a to s účinky fikce přihlášení v každém sml. státě.

Unijní priorita: Na další přihlášku podanou v prioritní lhůtě v unijním státě se hledí jako by byla podána v tentýž okamžik jako první přihláška v jiném unijním státě, zakládající prioritní právo. Úspěšnému vyřízení této další přihlášky nebrání, podá-li např. v prioritní lhůtě v tomto dalším státě přihlášku k vynálezu ještě jiná osoba.

Mezinárodně zapsaná známka je po dobu pěti let od mezinárodního zápisu závislá na známce zapsané ve státě původu; poté se stává nezávislou. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a jejich mezinárodním zápisu.

K unijní prioritě dále: Nejdůležitější právo z přímé smluvní ochrany! Vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely a tovární nebo obchodní známky. Vztahuje se dále (stockholmská revize 1967) i na autorská (původcovská) osvědčení. Chrání se práva tzv. předchozích uživatelů.

c. Smlouva o patentové spolupráci:

Spolupráce při podávání přihlášek k vynálezům, provádění rešerší k nim, tech. lužbách apod.

Mimo asimilační režim a unijní prioritu ještě nucené licence,

E. Evropská úpr. ochrany průmyslových práv.

nezávislost patentů a ochr. zn. (právní nezávislost patentu/ ochr. zn. v jednom státě na na patentu/ ochr. zn. ve druhém státě – např. důležité u otázky neplatnosti),

a. Evropská patentová úmluva:

ochrana proti nekalé soutěži,

b. Nařízení Rady ES o ochranné známce Společenství:

Zavedení institutu evropského patentu.

Ochranná známka Společenství má jednotnou povahu a účinky pro celé společenství. Přihlásit lze u národního úřadu nebo u Úřadu pro harmonizaci vnitř. trhu (Alicante).

ochrana obecně známých ochr. zn., převod ochr. zn.,

c. Nařízení Rady o (průmyslových) vzorech společenství:

povinnost ochrany průmyslových práv.

Obdobně b.

b. Zvláštní a užší dohody:

F. Mezinárodní úprava ochrany autorských práv. 21

Dvě základní mezinárodní smlouvy:

Cizí státní příslušník ovšem musí být státním příslušníkem signatářského státu. I ▪ 40

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é a. Bernská úml. o ochraně literárních a uměleckých děl (1886).

j.

Přípustnost formalit.

b. Ženevská všeobecná úmluva o autorském právu (1952).

K přípustnosti formalit: Podle Bernské úmluvy nelze podmiňovat poskytnutí ochrany žádnými formalitami. Podle Ženevské úmluvy připouští jedinou formalitu; a to požadovat značku ©.23

Společné rysy: G. K procesním předpisům.

c. Asimilační režim:

Dílu pocházejícímu z jiného smluvního státu22 se poskytuje stejná ochrana jako dílu vlastnímu; práva v jednotlivých státech jsou nezávislá.

a. Soudní příslušnost podle zvláštních zákonů (např. dle zák. o vynálezech a zlepšovacích návrzích), i kdyby nebyl splněn § 37 ZMPSP o pravomoci ve věcech majetkových. b. V řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví musí být osoba, která nemá v ČVR bydliště/ sídlo, zastoupena advokátem nebo patentovým zástupcem.

d. Smluvní ochrana:

Určitá minimální práva jsou čerpána přímo z úmluv; např. právo autorství, ochrana proti znetvoření díla.

c. Evropská nařízení obsahují dílem též procesní materii.

e. Teritorialita:

Podmínky ochrany se řídí národním právem státu, na jehož území se uplatňuje ochrana. f.

Podmínky ochrany se řídí:

místem uveřejnění díla, státní příslušností autora. Dílo uveřejněné se chrání ve všech smluvních státech bez ohledu na státní příslušnost autora. Dílo neuveřejněné se chrání za podmínky státní příslušnosti autora k některému ze smluvních států. Rozdílné rysy: g. Pojem uveřejnění. h. Předmět ochrany. i.

22

Délka ochranné lhůty.

23

Dílu cizího autora, dílu uveřejněnému v jiném smluvním státě. I ▪ 41

Na každém exempláři a od prvního uveřejnění. Úprava „© + autor + rok první uveřejnění“.


§ 10 odst. 1: …to však jen při souladu odst. 2 se zásadou odst. 1 (odst. 2 je pouze rozvedením předch. odst. 1)

Vztahy v mezinárodní přepravě

b. Smluvní typy podle (smluvní typy):

A. Mezinárodní přeprava.

Smlouva o přepravě osob – dopravce se zavazuje přepravit cestujícího do místa určení řádně a včas a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

a. Pojem – dvě podmínky:

Přeprava, uskutečňující se… Úprava: OZ na základě jediné smlouvy o přepravě a

Smlouva o přepravě zboží – dopravce se zavazuje odesílateli, že přepraví určité zboží (zásilku) z místa odeslání do místa určení.

na území aspoň dvou států. Ke splnění druhé podmínky není třeba

Úprava: OZ, ObchZ

výchozí a cílové místo v různých státech

Smlouva zasilatelská – zasílatel se zavazuje příkazci, že vlastním jménem na jeho účet obsatrá přepravu věci z určitého místa do jiného místa a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli úplatu.

a už vůbec ne

přeprava z výchozího do cílového místa, nacházejících se ve dvou různých státech, přes území

Úprava: ObchZ

třetího státu.

Smlouva o provozu dopravního prostředku – provozce (poskytovatel provozu) se zavazuje přepravit náklad a k tomu účelu vykonat cesty podle určení objednatele, který se zavazuje za to zaplatit úplatu.

b. Význam v mezinárodním obchodě:

Služba vůči vlastnímu obchodu komplementární.

Úprava: ObchZ B. Smlouvy o přepravě.

Smlouva o nájmu dopravního prostředku – pronajímatel se zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit nájemné.

Nejde o jeden smluvní typ, nýbrž o smluvní druh, který zahrne více smluvních typů. Smluvní typ × druh: Smluvní typ se vymezuje souborem podstatných náležitostí, smluvní druh je kategorií smluv, vymezených pomocí zpravidla obecnějšího kritéria.

Úprava: ObchZ c. Mezinárodní unifikace:

C. Přehled úpravy.

Zejm. podrobná úprava otázek přepravních dokumentů odpovědnosti.

a. Kolizní úprava (ZMPSP):

a právní

Používá pojem smlouvy o dopravě.

V praxi časté uplatnění formulářových smluv.

§ 10 odst. 2: „smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.)“ se budou zpravidla řídit „právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy“…

Vztah ke kolizním normám: podpůrná úprava, která se uplatní zejm. u vnitrozemské plavby, zčásti u kombinované přepravy, u zasílatelské smlouvy

I ▪ 42

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é D. Mezinárodní železniční přeprava.

ztrátu zboží;

ČR vázána Bernskou úmluvou o mezinárodní železniční přepravě (1980) – COTIF, která zavazuje k aplikaci jednotných předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě24…

zproštění odpovědnosti při prokázání způsobení:

a. …cestujících a zavazadel:

vlastní vadou zboží,

oprávněným příkazem oprávněného, nevyplývajícím ze zavinění železnice,

(Předpisy v přípojce A Úmluvy.)

vis maior (nepředvídatelná, neodvratitelná).

Přepravní doklad je jízdenka nebo zavazadlový lístek.

Náhrada škody je limitovaná částkou (vyjádření pomocí SDR), podle hmotnosti zboží.

Odpovědnost za škodu zahrnuje Reklamaci nutno uplatnit písemně a v předepsané lhůtě; poškození nebo ztráta, byť částečné, vyžadují tzv. komerční zápis. Promlčení nastává většinou po 1 roce.

usmrcení nebo poškození těl. nebo duš. zdraví, poškození věcí, které má cestující na sobě nebo při sobě (jako ruční zavazadlo) v souvislosti s usmrcením nebo poškozením zdraví,

E. Mezinárodní silniční přeprava.

poškození zavazadla v době od přijetí do výdeje;

ČR je vázána Ženevskou úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (1956) – CMR, která se vztahuje na každou smlouvu o přepravě

zproštění odpovědnosti jen z Úmluvou vypočtených důvodů.

i) zásilek po silnici za úplatu,

Náhrada škody je limitovaná maximální částkou (vyjádření pomocí SDR).

ii) místo dodání a předpokládaného převzetí leží ve dvou růz. státech

Reklamaci nutno uplatnit písemně a v předepsané lhůtě. Promlčení nastává u nároků z usmrcení nebo zranění po 3 letech, u jiných nároků po 1 roce.

a

b. …zboží:

stačí, je-li stranou úmluvy jen jeden z nich.

(Předpisy v přípojce B Úmluvy.) Přepravní doklad je nákladní list.

Přepravní doklad je nákladní list; dokládá se jím a) uzavření a obsah smlouvy a b) převzetí zásilky.

Odpovědnost za škodu zahrnuje

Odpovědnost za škodu zahrnuje složky jako sub D. b);

poškození zboží,

nelze se jí zprostit odkazem na vadu použitého vozidla nebo zavinění nebo nedopatření osob (ani jejich zástupců nebo pracovníků), od nichž bylo najato;

překročení dodací lhůty,

nelze se vůbec zprostit odpovědnosti za úmysl nebo zavinění jemu rovnocenné. Sankce: Všechny ustanovení odchylující se – byť nepřímo – od Úmluvy, jsou neplatná a právně neúčinná.

24

Náhrada škody je limitovaná.

Jde o tzv. přímou železniční přepravu. I ▪ 43


Reklamaci nutno uplatnit v předepsané lhůtě; lhůta je stanovena i pro soudní uplatnění nároku.

Reklamaci nutno uplatnit podle druhu škody v předepsané lhůtě. Promlčení nároků nastává po 1 roce, u úmyslu po 3 letech.

II. Guadalajarská úmluva (1961) rozšiřuje použití Varšavské úmluvy i na přepravu při které jiná osoba uzavírá přepravní smlouvu (smluvní dopravce) a jiná – která není stranou této smlouvy – přepravu fakticky uskutečňuje (skutečný dopravce), přičemž se rozlišuje odpovědnost…

F. Mezinárodní letecká přeprava.

I. ČR je vázána Varšavskou úmluvou o sjednocení některých pravidel v mezinárodní letecké přepravě (1929). Byla několikrát revidována; ČR je stranou Haagského protokolu (1955). Vztahuje se na přepravu, kdy místo odletu a místo určení, jak byly ujednány stranami,

a. …smluvního dopravce:

Pro všechny části přepravy, včetně těch, které fakticky provádí.

leží na území dvou smluvních stran, ať již dojde k přerušení dopravy (vč. překládky apod.) nebo ne,

b. …skutečného dopravce:

Pro jen ty části přepravy, které fakticky provádí.

nebo

III. Montréalská úmluva o sjednocení některých pravidel v mezinárodní letecké přepravě (1999)25 je konsolidovanou – sjednocuje Varšavskou úmluvu, systém jejích roztšíštěných novelizací i Guadalajarskou úmluvu – a moderní úpravou – zohledňuje spravedlivost řešení odpovědnosti a technický pokrok.

leží na území jedné smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, ať již ten smluvní stranou je nebo není. Přepravní doklad je letenka nebo zavazadlový lístek nebo nákladní list.

Přepravní doklad – počítá se i s magnetickými kartami, internetovým prodejem…

Odpovědnost za škodu zahrnuje:

Odpovědnost za škodu zahrnuje…

usmrcení nebo zranění (nebo jakékoli poškození na těle) v letadle nebo při jakékoli situaci spojené s nástupem nebo výstupem,

usmrcení nebo zranění cestujícího – tu je dvoustupňový systém odpovědnosti…

ztrátu nebo poškození zapsaných zavazadel za letecké přepravy (= pod dozorem přepravce).

1. odpovědnost do 100.000 SDR na každého cestujícího – nelze se v rámci této částky zbavit, vyjma prokázání zavinění poškozeného;

škodu ze zpoždění;

2. odpovědnost nad 100.000 SDR na každého cestujícího – lze se nad rámec částky zbavit po prokázání, že ke škodě nedošlo výlučně nedbalostí nebo jiným protiprávním činem nebo opomenutím dopravce, nebo že k ní došlo výlučně nedbalostí nebo jiným protiprávním činem nebo opomenutím třetí osoby.

zmírnění odpovědnosti dvojím způsobem dopravce prokázal, že učinil všechna možná opatření k odvrácení – potom neodpovídá,

zpoždění – dopravce se zprostí, prokáže-li, že učinil všechna potřebná opatření, popř. že tak učinit nemohl,

poškozený škodu zavinil sám nebo spoluzavinil – vnitrostátní soud může odpovědnost dopravce vyloučit nebo zmírnit. Náhrada škody je limitovaná; každou doložku snažící se náhradu vyloučit nebo snížit pod limit stíhá neplatnost a právní neúčinnost. 25

I ▪ 44

Publikována pod č. 123/2003 Sb. M. s.; mezinárodní smlouva podle čl. 10 Úst. Aplikační přednost má nejen ve vnitrostátním ale i mezinárodním právu!

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é H. Námořní přeprava.

zničení, ztrátu, poškození nákladu – jen, stala-li se událost v rámci letecké přepravy,

I. Pro ČR nebyla závazná Haagská pravidla o konosamentech (1924), jejichž zásady však byly u nás recipovány vyhláškou; tu však zrušil zákon o námořní plavbě.27

zničení, ztrátu, poškození zavazadla – limitaci lze prolomnit prohlášením cestujícího o zájmu na dodání;

II. Pro ČR ale jsou závazná Hamburská pravidla o konosamentech (1978); jde již o moderní úpravu.

dopravce může stanovit limity vyšší nebo žádné, stanovení limitů nižších je neplatné a právně neúčinné.

Přepravním dokumentem Reklamaci nutno učinit písemně a v předepsané lhůtě, lišící délkou se podle toho, zda jde o újmu na životě/ zdraví, škodu na nákladě nebo na zavazadlech. Soudní žalobu nutno podat také ve lhůtě + žalobce má relativně rozsáhlou možnost výběru soudu (stát bydliště nebo sídla dopravce, stát sjednání smlouvy, stát místa určení) + lze se dohodnout i na rozhodčím řízení. IV. Závěr k Montréalské úmluvě: Také řeší vztah skutečného a smluvního dopravce. Má přednost před jakoukoli mezinárodní úpravou letecké přepravy. Zjednává si tedy zvláštní aplikační přednost na poli mezinárodního smluvního práva. G. Vnitrozemská vodní přeprava.

I. Zcela převládala regionální úprava, mající navíc zpravidla podobu pravidel regulujících přepravní podmínky v rámci určitého říčního systému. Příklady: a. Jednotné přepravní podmínky na Dunaji. b. Rýnské konosamentní podmínky.

II. Na celoevropské úrovni přijata Budapešťaská úmluva o smlouvě o přepravě zboží na vnitrozemských vodních cestách (20000)26 – CMNI.

26

27

Publikována pod č. 32/2006 Sb. m. s.; mezinárodní smlouva podle čl. 10 Úst. I ▪ 45

61/2000 Sb.


subsidiárně však stačí způsobilost podle práva státu podepsání směnky či šeku.

Směnečné a šekové právo ve vztazích s mezinárodním prvkem

b. Šekovnická způsobilost (koho lze označit za šekovníka):

1. Směnka – cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se dlužníci zavazují v listinou určeném místě a čase zaplatit stanovenou částku s tím, že jde o závazky přímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.

Řídí se právem místa, kde je šek splatný;

2. Šek – cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým výstavce přikazuje šekovníkovi, obvykle bance, u níž má pohledávku, se kterou podle dohody může šekem disponovat, aby majiteli zaplatil v listinou určeném místě stanovenou částku s tím, že závazky ze Š. jsou nepřímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.

je-li podle tohoto práva šek vzhledem k osobě šekovníka neplatný, jsou platné závazky z podpisů, které byly na šek napsány ve státě, jehož právo nestanoví neplatnost z takového důvodu. c. Forma směnečného a šekového prohlášení:

A. Pramen úpravy.

Řídí se

a. Kolizní úprava:

právem státu jeho učinění;

Zákon směnečný a šekový, č. 191/1950 Sb.

u šekového postačí forma podle práva platebního místa.

Jeho obsah byl fakticky převzat z ženevských úmluv o směnečném (1930) a šekovém (1931) právu.

Jestliže by podle uvedeného mělo být směnečné nebo šekové prohlášení neplatné, avšak shodovalo by se s právem státu učinění pozdějšího směnečného nebo šekového prohlášení, nemá vadnost formy prvého prohlášení vliv na platnost pozdějšího prohlášení.

× Tj. nešlo o formální transpozici; cit. úmluvy pro ČR nejsou a nebyly závazné.

Směnečné a šekové prohlášení českého občana v cizině platí v ČR proti jiným českým občanům, vyhovuje-li formálním požadavkům českého práva.

b. Přímá úprava:

Úmluvách o mezinárodních cizích směnkách a o mezinárodních vlastních směnkách (1988); ČR není zatím smluvním státem.

d. Účinky směnečných prohlášení:

Řídí se B. Kolizní úprava (zák. směnečný a šekový).

u prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní směnky (hlavních směnečných dlužníků) právem platebního místa;

a. Způsobilost osoby zavazovat se směnkou nebo šekem:

u ostatních prohlášení (indosament, směnečné rukojemství apod.) právem místa učinění.

Řídí se právem státu, jehož je příslušníkem;

Účinky šekových prohlášení:

odkáže-li toto právo na právo jiného státu, je nutno použít tohoto práva (= přijímá se zpětný a další odkaz);

Řídí se právem místa učinění. e. Lhůty k výkonu postihových práv: I ▪ 46


Řídí se (pro všechny osoby směnečně nebo šekově zavázané) právem místa vystavení směnky nebo šeku. f.

Forma protestu, lhůty k protestu a formy dalších úkonů potřebných k uplatnění nebo zachování směnečných nebo šekových práv:

Řídí se právem místa, kde je třeba vykonat protest nebo jiný úkon. g. Další kolizní otázky směnečného práva:

U směnky se dále řídí právem místa vystavení, zda majitel cizí směnky nabývá pohledávky, jež je podkladem jejího vystavení. C. Přímá úprava (Newyorkská úmluva).

Je výsledkem prací UNCITRAL. Obsahuje přímou hmotněprávní úpravu vztahů vzniklých na základě cizích i vlastních směnek v mezinárodním styku. ČR není dosud smluvním státem.

I ▪ 47


Soukromé cizinecké právo – užší výměr materie.

Právní postavení cizinců v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem v tuzemsku (tzv. soukromé cizinecké právo)

Úprava postavení cizinců jen v soukromoprávních vztazích. B. K povaze cizineckého práva.

A. Základní problémy. a. Do mezinárodního práva soukromého se řadí jen ta část cizineckého práva, která upravuje postavení cizinců v soukromoprávních vztazích (soukromé cizinecké právo).

a. Vedle pojmu cizinec používá platné právo…

…jiné pojmy:

b. Každý stát má vlastní úpravu × musí ale respektovat MP (u nás i EP).

cizinec – ZMPSP, zák. o pobytu cizinců na úz. ČR;

c. Ze zájmu státu, vydávajícího tyto normy plyne, že ty mají povahu přímých norem.

zahraniční osoba – ObchZ a ŽZ;

C. Vnitrostátní úprava.

cizozemec – DevZ28

Pro postavení cizinců v soukromoprávních vztazích stanoví ZMPSP tato pravidla:

…a též jiná kritéria:

a. Základní pravidlo:

OP, RP, PP

Rovné postavení cizinců s vlastními občany…

– typické je občanství;

§ 32 odst. 1 ZMPSP:

OBCHP, ŽP

Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští.

– typický je pobyt, resp. sídlo. b. Cizincem může být co do šíře:

b. Zvláštní pravidlo:

cizí občan i apatrida (širší vymezení);

Formální vzájemnost…

jen cizí občan (užší vymezení).


c. Cizinecké právo:

V případě, že cizí stát nakládá se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

Cizinecké právo – širší výměr materie. Úprava postavení cizinců na území státu jejich pobytu.

Formální vzájemnost: stačí, zachází-li stát s cizincem jako s vlastním státním příslušníkem. Materiální vzájemnost: stát musí zacházet s cizincem aspoň tak, jak zachází s jeho občany cizincův stát. 28

c. Pravidlo ohledně pr. osob:

Cizozemec je vymezen negativně vůči tuzemci; kritériem je trvalý pobyt, resp. sídlo. I ▪ 48


Obdoba u majetkových práv…

smlouvy o právní pomoci,


Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků (1951). b. Doložky o cizineckých režimech:

Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy, se použije obdobně pro právnické osoby.

Tvoří typickou obsahovou složku mezinárodních smluvních úprav a existují tři modelové (v praxi to nevylučuje uplatnění smíšených).

d. Pravidla řešení dvojího a neurčitého státního občanství:

§ 33 ZMPSP:

d. paritní (národní, nacionální, asimilační) – stejný režim pro cizince jako pro vlastní státní příslušníky;

Je-li někdo v rozhodné době státním občanem československým a považujeli ho za svého příslušníka také jiný stát, je rozhodné státní občanství československé. (odst. 1)

d. reciproční – vzájemné poskytování výhod či ústupků, které obě strany pokládají za rovnocenné;30

Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika cizích29 států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled. (odst. 2)

d. nejvyšších výhod – subjektům druhého smluvního státu se zajišťuje požívání všech výhod, jaké se ve vymezené oblasti poskytují nebo budou v budoucnosti poskytnuty subjektům třetího státu.31

Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného státu nebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze zjistit, které příslušnosti nabyl naposled, je třeba hledět, jako by byl příslušníkem toho státu, na jehož území měl v rozhodné době bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt. Nelze-li ani to zjistit, je třeba postupovat, jako by šlo o československého občana. (odst. 3)

E. Evropská úprava.

I. Je rozpracovanější než v rámci MP. II. a. Základem je část druhá SES (Občanství Unie).

D. Mezinárodní úprava.

b. Ta je rozvinuta v někt. ustanoveních části třetí (Politiky Společenství).

I. Není zcela jasná, přesto z ní však plynou zásadní pravidla (např. požadavek uznání právní subjektivity každého člověka).

c. Z těch zejm. čl. 39 SES (volný pohyb pracovníků), zakotvující ochranu proti diskriminaci na základě státní příslušnosti.

II. Dále už k mezinárodním smlouvám… a. Hlavní oblasti úpravy MS:

obchodní smlouvy, práva k nehmotným statkům,

30

31 29

V textech zákonlů chybí „cizí“ – to by popíralo smysl odst. 1! I ▪ 49

Rovnocennost je to, co za ni pokládají obě strany; někdy proto může být (objektivně) skutečná, jindy jen zdánlivá. K účinkům třetí doložky: 1 jsou automatické a 2. podle stanoviska Mezinár. soudu v Haagu rozhoduje faktický stav.

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é B. Hlavní problémy.

Uplatnění imperativních norem v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem

Z podstaty sub A., c) i. f. vyplývají dva: a. Použití rozhodného práva, přičemž imperativnbí norma může i nemusí být jeho součástí.

A. Pojem a význam.

b. Aplikace cizího veřejného práva. a. Znaky:

Zkoumání v 60. letech × tabu ve státech socialistického bloku.32

veřejnoprávní, hmotněprávní,

C. Aplikace.

většinou přímo předpokládají existenci mezinárodního prvku,

a. Dva druhy kogentních norem:

tzv. „přísně donucující charakter“ – přímo si vynucují aplikaci bez ohledu na kolizní řešení.

soukromoprávní ≠ imperativní normy.

b. Důvody:

Přísně donucující povahu nemají, protože jsou závazné jen, jsou-li součástí rozhodného práva.

Obecně: Zájem státu je natolik intenzivní, že nepřipustí kolizní řešení. Jde o zájmy politické i ekonomické.

Příklad: Je tak u nás možno volbou (jiného než českého) práva vyloučit aplikaci normy § 386 odst. 1 ObchZ, která platí za „postrach zahraničních investorů“ a podle níž „Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout.“;jde sice o normu kogentní, leč nikoli veřejnoprávní, a taková tedy nemá imperativní povahu.

Konkrétně: Zejm. regulace zahr. obchodu, hospodářské soutěže, daní… Příklady českých předpisů: DevZ, ZOHS, DŘ, ZZ… c. Důsledky:

veřejnoprávní

Závažný zájem státu předjímá závažné důsledky i v soukromoprávní oblasti (např. neplatnost právního úkonu).

= imperativní normy. Teprve ty mají přísně donucující povahu, protože jsou závazné bez ohledu na rozhodné právo.

× To je ale pohled státu, který chce tyto normy uplatnit.

b. Imperativní normy (= veřejnoprávní kogentní):

↓

V ZMPSP chybí jakékoli ust., což je ale naprosto obvyklé.

Podstata problému:

Takové ust. dosud platí ve Švýcarsku, bylo × není již v úpravě Itálie.

Mají zahr. veřpr. předpisy použití v zahraniční a popř. v jaké míře? Příklad: Český zaměstnavatel sjedná v Turecku s tureckým občanem pracovní smlouvu; práce bude vykonávána v Turecku a rozhodné právo bude české. Rozhoduje turecký soud... 32

I ▪ 50

V 70. letech v Československu však píše studii na toto téma Kučera, za čož byl tehdejšími ideology velmi kritizován.

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é b. Dopravní předpisy:

Nutno rozlišit situace:

podobně. I. Imperativní norma je součástí legis fori. Dokonce existuje Haagská úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody. Je též závazná pro ČR. Podle jejího čl. 7 se vždy přihlédne k předpisům podle místa a času nehody.

Zde v zásadě problém nevzniká. II. Imperativní norma je součástí zahraničního práva.

c. Obchodní a jiná činnost:

Zde je problém již třeba řešit, přičemž druhou situaci je třeba rozlišit dále do dvou:

už problémové, hlavní otázky jsou:

1. Imperativní norma je součástí legis causae.

systémy povolování a schvalování těchto činností, systémy regulace exportu a importu,

Dnes33 už se zásadně respektuje; popř. je „po ruce“ výhrada veřejného pořádku.

zboží a technologie dvojího užití,

2. Imperativní norma je součástí práva třetího státu.

výkon obchodní činnosti zahraničními osobami,

Dodnes je velmi sporné; Kučera řeší ve dvou fázích

pracovní právo (u nás zejm. ZZ),

2.1. předně se užije řešení legis cause, protože to je rozhodným právem,

hospodářská soutěž…

2.2 teprve, nenabízí-li lex causae řešení žádné nebo jen vágní, užije se „řešení realistické“.

d. Vyvlastnění a znárodnění:

už velmi citlivá problematika! Vyvlastnění = dopadá na individuální majetek.

D. Normy správního a finančního práva.

– Je přijímáno, užije se § 6 ZMPSP.

Podle oblasti jsou vnímány jako různě problémové.

Obvyklé schéma: Možné × jen ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak a jen za náhradu, adekvátní místu a času opatření. To už v LPS.

a. Jméno a příjmení, zastupování, součinnost orgánů různých států při úředních úkonech:

v zásadě bezproblémové.

Znárodnění = dopadá na určité kategorie majetku bez ohledu na individuálního vlastníka. – Zde se odlišují teritoriální a extrateritoriální účinky.

33

Teritoriální:

Zpočátku i zde převládala negativní stanoviska, opírající se zejm. o důvody 1. teritoriality (veřejné právo platí jen ve „svém“ státě)) a 2. politické (např. kauza Solženicyn: v Německu, kde žil v emigraci /přesněji byl v SSSR, který odmítal jako svou vlast opustit, donucen nastoupit do letadla, z něhož byl vysazen v SRN/, uzavřel nakladatelskou smlouvu, která ale – protože neměl /sovětské/ deivzové povolení – byla napadena jako neplatná × německý soud ale smlouvu posoudil jako platnou.)

Situace: Věci se v době znárodnění nacházely na území znárodňujícího státu. Příklad: Šlechtic tajně vyveze ze státu tímto státem znárodněnou uměleckou sbírku. I ▪ 51

Me z i n á r o d n í p r á v o s o u k r o m é Změny hodnoty měny, doložky zajišťující hodnotu peněžního plnění, jejich zákazy:

Řešení: V zásadě připuštění účinků znárodnění (→ půjde o podobné řešení jako u vyvlastnění!) × praxe různá.

Měna může v mezidobí vznik závazku – plnění ze závazku změnit hodnotu.

Extrateritoriální:

→ Státy mohou řešit dvěma způsoby:

Situace: Znárodněný majetek se nachází mimo území znárodňujícího státu.

zásada nominalismu – plní se hodnota podle vyjádřené částky (fixní stanovení),

Příklad: Znárodněný podnik měl majetek i v zahraničí.

zásada valorismu – plní se podle kurzu měny (pohyblivé stanovení). Řešení: V zásadě odmítnuty účinky znárodnění majetku, nacházejícího se v době znárodnění mimo území znárodňujícího státu. × Např. socialistická teorie zastávala názor, že jde o univerzální sukcesi, řídící se podle obvyklých kolizních pravidel osobním statutem subjektu.

→ Účastníci závazkových vztahů mohou ale řešit i sami: doložkou měnovou – kritérium vývoje kurzu měny,34 doložkou cenovou – kritérium vývoje cen složek plnění.

Konfiskace (propadnutí) = trestní sankce.

→ Státy mohou ale takové doložky zakazovat:

– Nepřípustnost uznání účinků cizích trestních opatření ohledně věci na území ČR.

otázka extrateritoriálních účinků takových zákazů…35

e. Cizí měnové předpisy:

Problémy vyplývají zejm. z odlišnosti měnového statutu (právo státu, v jehož měně je stanoveno plnění závazku) a obligačního stututu (právo státu, jímž se závazek řídí).

E. Normy z dalších odvětví práva. a. Publicizace soukromého práva:

Označuje se tak již stabilní trend stále rozsáhlejších veřejnoprávních zásahů do soukromého práva. Potom i soukromé právo – takto publicizované – se může v některých případech chovat stejně jako imperativní normy veřejného práva.36

Zavedení nové měny:

Zahraniční předpis, kterým stát ruší dosavadní měnovou jednotku, zavádí novou a stanovuje způsob přepočtu nebo výměny.

b. Některé důsledky v českém právu:

→ Je třeba předpis použít.

§ 6 starého ZP (vztah speciality ZMPSP k ZP!)

Měnová substituce:

× Dlužník bude plnit místo v měnových jednotkách, jimiž je závazek vyjádřen, v měnových jednotkách jiných.

v novém ZP takové ust. již není;

→ O přípustnosti rozhoduje statut závazku (lex causae). Převzetí a plnění závazku v cizí měně: 34

Plnění závazku v cizí měně – zda je to vůbec možné.

35 36

→ O přípustnosti rozhoduje opět statut závazku (lex causae). I ▪ 52

Posoudí se v poměru ke stabilní měně s určitou mezinárodní vahou (dnes zejm. €, dříve šlo typicky o $). Řešit se bude podle obecných zásad používání zahraničních imperativních norem. Ve skutečnosti se tak nechová soukromé právo, nýbrž veřejnoprávní normy, vnesené do něho při publicizaci.


některé partie ObchZ mají dokonce převážně veřejnoprávní charakter (např. rejstříkové právo); některé partie OZ (nájemní smlouva, spotřebitelské smlouvy, time sharing…) F. Závěr. a. Nejsou-li imperativní normy součástí lex fori, je řešení jejich uplatnění v zahraničí obtížné a sporné. b. ŘÚ se též vyjadřuje k některým otázkám použití zahraničních imperativních norem:

Čl. 7 Imperativní ustanovení 1. Použije-li se na základě této úmluvy právo určité země, lze použít imperativní ustanovení práva jiné země, s níž věcné okolnosti úzce souvisí, v rozsahu, v jakém musí být podle práva této jiné země imperativní ustanovení použita bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné. Při rozhodování, zda mají být taková ustanovení použita, je třeba vzít v úvahu jejich povahu a účel, jakož i důsledky, které by mohly z jejich použití či nepoužití vyplynout. 2. Touto úmluvou není v žádném případě dotčeno použití právních předpisů země soudu za okolností, kdy je jejich použití závazné bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné.

I ▪ 53

MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ A PRÁVO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU. Mezinárodní právo soukromé

Recommend Documents