MEZINÁRODNÍ EKONOMOMICKÉ VZTAHY - Repetitorium 2. rozšířené a aktualizované vydání Irah Kučerová
Hospodářský vývoj ve světové ekonomice je výraznou determinantou pro rozvoj národních ekonomik, pro rozhodování investorů a tudíž i pro formulaci hospodářské politiky. Vytváření příznivého podnikatelského prostředí musí být vybalancovanou kombinací institucionálních, legislativních a ekonomických kroků, jež stimulují ekonomickou aktivitu na straně jedné a na druhé straně vymezí práva a povinnosti jednotlivých ekonomických subjektů. Vzhledem k faktu, že po druhé světové válce se problematika hospodářského rozvoje dostává do popředí rozhodování veřejnosti, stávají se hospodářské cíle integrální součástí programu jednotlivých politických stran. Díky tomu stoupá potřeba informovanosti o hospodářských procesech. Národní ekonomiky se stále více internacionalizují, tzn. že roste vzájemná propojenost hospodářských procesů, zvyšuje se závislost jednotlivých národních ekonomik na mezinárodní dělbě práce. Orientace v základních kategoriích světové ekonomiky je pak základem pro pochopení rozhodovacích procesů na vnitropolitické scéně a formování podnikatelské kultury. Ostatně možnosti komparace vývojových trendů včetně pozitiv a negativ je velmi cennou zkušeností nejen pro podnikatele, ale i pro běžného občana. Absolvent vysoké školy ekonomického zaměření by se měl umět orientovat v základních faktorech vývoje světového hospodářství. Nicméně, tento text je primárně zaměřen pro studenty mezinárodních vztahů či regionálního rozvoje. Proto je kladen důraz na kauzalitu historických předělů a jejich důsledků pro vývoj mezinárodních vztahů obecně, ekonomických vztahů v konkrétní rovině. Předkládaný text je studijní pomůckou, jejímž hlavním úkolem je sumarizace přednášených témat, vystižení zásadních trendů. Proto je zvolen heslovitý způsob pojednávaného tématu, na jehož konci jsou formulovány kontrolní body nejen pro opakování, ale jako zdůraznění jádra problému. Není cílem tohoto textu nahrazovat přednášky či samostudium, ale být pouze odborným průvodcem. Z metodologického hlediska byl zvolen takový přístup, který umožňuje prostřednictvím deskripce hospodářského vývoje, vymezení teoretických základů komparovat vývojové procesy jednotlivých segmentů světové ekonomiky, nacházet analogie, resp. jejich specifika.
irah kucerova©2011
V některých kapitolách převládají spíše metody indukce a dedukce (např. kap.1,2,9), jinde (kap.3,8) spíše komparativní přístup, zatímco některá témata (kap. 4,6) vyžadovala více metodu zobecnění, generalizace. Vzhledem k běžnému rozsahu předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy, tzn. jeden semestr, jsou zvolena taková témata, která tvoří páteř nauky o světové ekonomice v obecné rovině, nicméně pro větší přehlednost jsou tato témata rozpracována někde podrobněji. Na konci každého zpracovávaného tématu je uvedena použitá literatura k dané problematice pro případné samostudium.
V Praze dne 14. 3. 2011
irah kucerova©2011
PhDr.Irah Kučerová, PhD.
Obsah Seznam použitých zkratek 1. Historický vývoj světové ekonomiky
10 11
1.1 Vznik světové ekonomiky 1.2 Vývojové etapy
11
1.3 Kontrolní body
16
1.4 Literatura
16
2. Ekonomická globalizace
17
2.1 Vymezení
17
2.2 Podmínky globalizačního procesu
17
2.3 Důsledky globalizačního procesu
18
2.4 Problémové aspekty ekonomické globalizace
19
2.5 Rizika ekonomické globalizace
19
2.6 Kontrolní body
20
2.7 Literatura
20
3. Hospodářský regionalismus
21
3.1Vymezení
21
3.2 Regionalizace světové ekonomiky – vymezení
21
3.3 Strukturace regionalismu – typová
22
3.4 Strukturace regionalismu – časová
22
3.5 Kontrolní body
25
3.6 Literatura
25
4. Triáda center světové ekonomiky
26
4.1 Vymezení
26
4.2 Vzájemné vztahy
26
4.3 USA
26
4.4 Evropská unie
27
4.5 Japonsko
28
irah kucerova©2011
5
6
7
4.6 Kontrolní body
29
4.7 Literatura
29
Rozvojové ekonomiky
30
5.1 Vymezení
30
5.2 Dvě pojetí rozvojových ekonomik
30
5.3 Členění rozvojových ekonomik
31
5.4 Příčiny zaostalosti RE
31
5.5 Parametry zaostalosti RE
32
5.6 Diferenciační proces RE
33
5.7 Kontrolní body
34
5.8 Literatura
34
Ekonomická integrační seskupení – regiony
35
6.1 Vymezení
35
6.2 Evropa
35
6.3 Afrika
36
6.4 Amerika
37
6.5 Asie
38
6.6 Kontrolní body
39
6.7 Literatura
39
Globální problémy světové ekonomiky
40
7.1 Vymezení
40
7.2 Příčiny vzniku globálních problémů (GP)
40
7.3 Členění GP
41
7.3.1 Intersociální GP
41
7.3.2 Přírodně sociální GP
41
7.3.3 Antroposociální GP
41
7.4 Vybrané GP irah kucerova©2011
42
7.4.1 Populační problém 7.4.1.1 Jednotlivé roviny populačního problému
42
7.4.1.2 Thomas Malthus
44
7.4.1.3 Warren Thompson
44
7.4.2 Potravinový problém
7.4.3
8
42
45
7.4.2.1 Vymezení
45
7. 4.2.2 Příčiny diferenciace v oblasti zdrojů potravin
45
7.4.2.3 Spotřební úrovně potravin
45
7.4.2.4 Norman Borlaug – tzv. zelená revoluce
46
Trvale udržitelný rozvoj
46
7.4.3.1 Vymezení
46
7.4.3.2 Dimenze udržitelnosti rozvoje
46
7.4.3.3 Vývoj koncepce trvale udržitelného rozvoje
47
7.4.4 Mezinárodní zadluženost
47
7.5 Kontrolní body
48
7.6 Literatura
48
Teorie mezinárodního obchodu
49
8.1 Merkantilismus – Thomas Mun, J.B. Colbert
49
8.2 Klasická škola politické ekonomie
49
8.2.1 Adam Smith – teorie absolutních výhod
50
8.2.2 David Ricardo – teorie komparativních výhod
50
8.2.2.1 Vývoj teorie komparativních výhod – Heckscher-Ohlinův model, Leontievův paradox, dynamické teorie, Thurowův teorém 8.3 Další teorie mezinárodního obchodu po roce 1945
51 52
8.3.1 Teorie perifejní ekonomiky
52
8.3.2 Koncepce globální závislosti (interdependence)
52
8.3.3 Rybzcynského efekt při změně vybavenosti
53
8.3.4 Teorie zbídačujícího růstu
53
8.4. Teorie protekcionismu
53
8.4.1 Vymezení
53
8.4.2 Motivy protekcionismu
53
8.4.3 Názory na protekcionismus
53
irah kucerova©2011
8.4.4 Vývoj teorie protekcionismu
9
54
8.5. Kontrolní body
54
8.6 Literatura
54
Teorie rozvojové
55
Vývoj teoretické reflexe k rozvojové problematice 9.1. Evolucionismus
55
9.1.1 Vymezení
55
9.1.2 J. A. Hobson 9.1.3 W.W.Rostow
55 55
9.2. Modernizační strategie
56
9.2.1 Vymezení
56
9.2.2 P.N. Rosenstein-Rodan - Industrializační rozvojový model
56
9.2.3 Ragnar Nurkse – Teorie začarovaného kruhu
56
9.2.4
Modernizační strategie - ekonomický strukturalismus
57
9.2.4.1 Vymezení
57
9.2.4.2 Raúl Prebish - Model industrializace substitucí dovozu
57
9.2.4.3 Celso Furtado – ISI
57
9.3 Etické koncepty
57
9.4 Neoliberalismus - Jagdish Bhagwati, R. Cassen, A. H.Gelb, Terry L. Karl 58 9.5 Strategie souhrnného rozvojového rámce - James Wolfensonn, Amartya Sen,
10
Arturo Escobar
59
9.6. Kontrolní body
60
9.7. Literatura
60
Teorie vzájemné závislosti
61
10.1 Vymezení
61
10.2 Vývoj teorie
61
10.2.1 Norman Angell
61
10.2.2 Raúl Prebisch
62
10.2.3 Fernando Cardoso - Enzo Faletto
62
10.2.4 Immanuel Wallerstein
63
10.2.5 Stein Rokkan
63
irah kucerova©2011
10.2.6 Robert Keohane -Joseph Nye
64
10.3 Kontrolní body
64
10.4 Literatura
65
11 Mezinárodní obchod se zbožím a službami
66
11.1Vývoj mezinárodního obchodu
66
11.2 Dynamika mezinárodního obchodu
67
11.3 Teritoriální změny mezinárodního obchodu
68
11.4 Komoditní struktura mezinárodního obchodu
68
11.5 Negociační kola GATT
69
11.6 Kontrolní body
69
11.7 Literatura
69
12 Mezinárodní pohyb kapitálu
70
12.1 Vymezení kapitálu
70
12.2 Příčiny vývozu kapitálu
70
12.3 Formy vývozu kapitálu
71
12.4 Kontrolní body
73
12.5 Literatura
73
13. Platební bilance
74
13.1 Vymezení platební bilance
74
13.2 Struktura platební bilance
74
13.3 Vyrovnávací procesy platební bilance
75
13.3.1 Administrativní vyrovnávací proces
76
13.3.2 Tržní vyrovnávací procesy
76
13.3.2.1 Cenový vyrovnávací proces platební bilance
76
13.3.2.2 Kursový vyrovnávací proces platební bilance
77
13.3.2.3 Důchodový vyrovnávací proces platební bilance
77
13.3.2.4 Monetární vyrovnávací proces platební bilance
77
13.4 Kontrolní body irah kucerova©2011
78
13.5 Literatura
14. Mezinárodní měnové vztahy I 14.1 Vymezení základních kategorií měnových vztahů
14.2
78
79 79
14.1.1 Měna
79
14.1.2 Konvertibilita měny
80
14.1.3 Měnový kurz
80
14.1.4 Parita měny
81
Metalické měny
81
14.2.1 Bimetalismus
82
14.2.2 Monometalismus
82
14.2.3 Papírové peníze
82
14.3. Kontrolní body
83
14.4 Literatura
83
15. Mezinárodní měnové vztahy II
84
15.1 Měnové systémy - vymezení
84
15.2 Vývoj měnových systémů
84
15.2.1 Klasický zlatý standard
84
15.2.2 Standard zlatého slitku
84
15.2.3 Standard zlaté devizy (měny)
85
15.2.4 Měnové bloky
85
15.3 Bretton-Wood
86
15.3.1 Brettonwoodský systém - vymezení
86
15.3.2 Vývoj brettonwoodského systému
86
15.4. Had v tunelu
87
15.5 Evropský měnový systém
88
15.6 Hospodářská a měnová unie EU
89
irah kucerova©2011
15.6.1 Vývoj EMU
89
15.7 Kontrolní body
90
15.8 Literatura
90
Použitá literatura
91
Rejstřík
92
irah kucerova©2011
Seznam použitých zkratek: ACP
Africa, Caribik, Pacific – RE mající preferenční vztahy s EU
Ag
stříbro
APEC
Asia-Pacific Economic Committee
Au
zlato
COCOM
Coordinating Committee for Multilateral Export Controls
CPE
centrálně plánované ekonomiky
DEM
zápaoněmecká marka
EFTA
European Free Trade Area
EHS
Evropské hospodářské společenství
ES
Evropská společenství
ESUO
Evropské společenství uhlí a oceli
GATT
General Agreement on Tariffs and Trade
GDP/c
gross domestic product – na obyvatele
GMO
Genetic modificate organism
G7, resp. G8, G20
Goverments of 7, 8, 20 – schůzky nejvyšších představitelů sedmi nejvyspělejších a nejvýznačnějších ekonomik světa
IBRD
International Bank for Reconstruction and Development-Světová banka
IMF
International Monetary Fund
IPCC
International Panel for Climate Changes
MEV
mezinárodní ekonomické vztahy
ODA
Oficial Development Asistance , Oficiální rozvojová pomoc
OECD
Organization for Economic Cooperation and Development
OEEC
Organization for European Economic Cooperation
oz
troyská unce (Au)
RE
rozvojové ekonomiky
RTE
rozvinuté tržní ekonomiky
RVHP
Rada vzájemné hospodářské pomoci
TE
transitivní ekonomiky (bývalé CPE)
TNC
transnational corporation, nadnárodní společnost
USD
americký dolar
WTO
World Trade Organization
irah kucerova©2011
1. Historický vývoj světové ekonomiky
1.1 Vznik světové ekonomiky •
jako jednotného hospodářského prostoru až po roce 1870, do té doby izolovaný vývoj jednotlivých ekonomik, regionů i přes sílící mezinárodní dělbu práce
•
do té doby autarkní charakter jednotlivých ekonomik, po roce 1850 se zvyšuje tzv. internacionalizace ekonomik, tedy prostupování národních ekonomik zahraničním kapitálem, rostoucí propojenost národních ekonomik, rostoucí závislost na mezinárodním systému
•
světová ekonomka jako propojený hospodářský prostor různými hospodářskopolitickými procesy
1.2 Vývojové etapy
I.
poslední třetina 19. století – 1914
Období zformování světové ekonomiky jako důsledek kumulace několika faktorů: a) výrazný technologický pokrok během celého 19. století (důsledek 1. průmyslové revoluce na konci 18. století) a urychlené aplikace vědecko - technických objevů do výroby b) 1873-76, resp. 1879 - hospodářská krize, deprese vyčišťující trhy a umožňující rozvinutí 2. průmyslové revoluce (konec 19. století) c) kvalitativní změny ve vědecko - technické oblasti vedly ke kvantitativnímu nárůstu produkce (1870-1900 vzrostl celosvětový produkt trojnásobně) d) změny ve struktuře ekonomik původně agrárních v průmyslově agrární e) diverzifikace ekonomické činnosti do jednotlivých odvětví s převahou těžkého průmyslu f) koncentrace výroby a kapitálu, počátek procesu monopolizace ekonomik – viz.Sherman´s Act 1890 v USA jako první antitrustový zákon na světě g) 1890-92 hospodářská krize, která zasáhla vedle metropolí i jejich kolonie h) rozvoj dopravy – doprava jako podmínka rozvoje obchodu i jako jeho důsledek
irah kucerova©2011
i) řešení surovinové závislosti – problém přístupu k surovinám v koloniích intenzifikace kolonialismu od 70. let 19. století
tzv. silový regionalismus
legální anexe až kolem roku 1905 (Belgie, Itálie, Japonsko, Německo, RakouskoUhersko) j) měnová spolupráce v podmínkách klasického zlatého standardu – konvertibilita měn za zlato, liberalizace pohybu zlata v mezinárodním prostředí, celkově měnová stabilita k) mimořádný rozvoj mezinárodního obchodu a mezinárodní dělby práce celkově
II.
meziválečné období 1918-1939 •
po 1. světové válce intenzifikace mezinárodní dělby práce a mezinárodního obchodu, hlavně expanze kapitálu USA
•
většina zemí prošla poměrně rychlou stabilizací ekonomik, poválečnou rekonstrukcí mimo Německa, které bylo Versailleskou smlouvou povinno platit neadekvátní válečné reparace, jejichž splatnost přerušována (Hitler, poválečné období), až do října 2010!
•
konec války přinesl změny na politické mapě světa
vznik nových suverénních států
se promítl do změn v mezinárodním obchodu •
měnová spolupráce zpočátku v podmínkách redukované vazby měn na zlato – systém zlatého slitku a systém zlaté devizy
•
říjen 1929 Velká deprese (1929-33) jako celosvětová všeobecná krize: a) zasáhla skutečně celou světovou ekonomiku, prakticky všechny státy b) zasáhla všechny sektory národního hospodářství – vedle průmyslu i zemědělství a obchod, finanční sféru, akademickou sféru, školství, kulturu… c) zasáhla bez výjimky všechny sociální skupiny
•
růst protekcionismu v mezinárodním obchodu, tzv. ekonomický nacionalismus – viz.Karl Haushofer a A.Hitler v Německu
•
ekonomický regionalismus - silového charakteru
irah kucerova©2011
•
postupné vytvoření tří měnových bloků – britské libry sterlingů 1931, USD 1934 a francouzského franku 1936, tripartitní měnová dohoda o konverzi svých devizových rezerv 1936
•
III.
po roce 1937 opětovné přípravy na válku
poválečné období 1945 –1970 •
měnová spolupráce – bretton-woodský systém s fixací USD na zlato a většiny ostatních měn na USD při základním vztahu 35 USD/1oz (trojskou unci zlata= cca 31 gr. zlata)
měnová stabilizace trvající až do počátku 70. let
rozvoj mezinárodního
obchodu a zahraničních investic •
USA jako jediný ekonomický hegemon
•
konstituování mezinárodních ekonomických institucí, především IMF 1947, IBRD 1946 v rámci bretton-woodského systému, OEEC 1948 pro rozdělování Marshallova plánu, později transformace v OECD 1961
•
rozpad světové ekonomiky na dvě hospodářské soustavy: rozvinuté tržní ekonomiky (RTE) a centrálně plánované ekonomiky (CPE) – v mezinárodním obchodu hrají roli bezpečnostně strategické aspekty, kdy zpřetrhané tradiční obchodní vztahy mezi tržními a socialistickými ekonomikami
•
ad studená válka
proces ekonomické integrace v Evropě – ve východní Evropě RVHP (1949), v západní Evropské společenství uhlí a oceli (1952), EHS a Euratom (1958) – další prohlubování, EFTA (1960), poté rozšíření integračního procesu i do regionu Latinské Ameriky a Afriky
•
proces dekolonizace a postupný vznik třetího subjektu ve světové ekonomice – rozvojových zemí (RZ, RE)
mocenské soupeření dvou ideologických a politických
velmocí v rozvojových regionech •
liberalizace mezinárodního obchodu – GATT (1947)
•
ve většině ekonomik státní intervencionismus, smíšená ekonomika, etatizace
•
dlouhodobý ekonomický růst, ekonomická prosperita, celkové zvýšení ekonomické úrovně celosvětově – i když diferencovaně, rozvoj terciéru
irah kucerova©2011
IV.
krizové období 1971 – 1980 •
srpen 1971 – devalvace USD
faktický pád bretton-woodského systému
měnová
destabilizace v celé světové ekonomice, poté pokusy o měnovou spolupráci v západní Evropě v rámci tzv. hada v tunelu 1972, kdy mírné rozvolnění kurzů, ale stále s fixací na nestabilní USD…neúspěšné •
první ropný šok 1973 ad yomkippurská válka
výrazné strukturální krize:
ropná, surovinová, energetická, ekologická, v RE i potravinová + výrazný cyklický pokles, problém zastaralosti průmyslu v Evropě – nutnost restrukturalizace v západní Evropě tzv. stagflace s masovou nezaměstnaností •
zpomalení procesu evropské integrace
•
protekcionismus v mezinárodním obchodě, pozastavení liberalizačních trendů neúspěch tzv. tokijského kola GATT 1973-79
•
ale - technologické změny směrem k redukci energetické náročnosti!
•
vynoření třetího centra světové ekonomiky – Japonska + zesílení konkurence ze strany některých RE (např.první generace asijských tygrů – Jižní Korea, Honkong, Tchajvan, Singapur) a také i některých CPE (hlavně ČSSR, NDR) a tzv. nově industrializovaných zemí (Indie)
•
vnitřní diferenciace RE v důsledku ropné krize
•
rozvinutí se některých globálních problémů – vedle populačního, potravinový, surovinový, ekologický, mezinárodní zadluženosti
• V.
druhý ropný šok 1979 ad íránská islámská revoluce
80. léta 20. století •
liberalizace mezinárodního obchodu – poslední uruguayské kolo GATT 1986-94
•
liberalizace kapitálových toků – na základě dohod o ochraně investic (TRIMs), o ochraně duševního vlastnictví (TRIPs)
•
liberalizace hospodářských politik, deregulace – reakce na neúčinnost během krizí 70. let
•
politické uvolňování vedoucí k intenzifikaci obchodních vazeb, dokonce i mezi zeměmi RVHP a ES a hlavně také
•
perestrojka v SSSR, zprostředkovaně i v CPE= satelitech SSSR
irah kucerova©2011
•
další diferenciace RE – druhá generace asijských tygrů (Indonésie, Malajsie, Filipíny)
•
celkově ale pro RE tzv. ztracená dekáda
VI.
po roce 1990 •
rozpad socialistické soustavy (CPE), jejich ekonomická i politická transformace v tranzitivní ekonomiky (TE) – tzn. světová ekonomika se skládá z RTE, RE, TE
•
kvalitativní i kvantitativní změny v mezinárodních vztazích, konec embarga strategických komodit (COCOM)
•
intenzifikace mezinárodní dělby práce, mezinárodního obchodu
•
informační revoluce
•
intenzifikace procesů ekonomické integrace, nejen v Evropě, ale všude – tzn.
• •
regionalizace světové ekonomiky – integrace jako obrana před procesem ekonomické globalizace – důsledek liberalizace kapitálových i zbožových toků, informační revoluce, resp. rozvoj informačních technologií, standardizace institucionální, technické…
•
vlna fúzí firem – další fáze koncentrace výroby a kapitálu
•
potvrzen diagonální přesun ve světové ekonomice: těžiště produkce a konkurenceschopnosti se přesouvá ze severozápadu směrem k jihovýchodu, tzn. do regionu jihovýchodní Asie
•
vynořuje se třetí generace asijských tygrů (Čína, Vietnam), kde propojení socialismu s pro-tržními reformami
•
transformace dosavadního geografického regionalismu v tzv. nový regionalismus
•
finanční a měnové krize, hlavně mexická 1994-95, asijská 1997-98
•
ukončení činnosti GATT a její transformace v WTO (1995)
irah kucerova©2011
1.3 Kontrolní body •
proces koncentrace výroby a kapitálu, monopolizace
•
transformace ekonomik
•
kolonialismus
•
ekonomická integrace
•
hospodářské krize
•
proces ekonomické globalizace
•
liberalizace mezinárodního obchodu
•
regionalismus: silový, geografický, nový
•
diagonální přesun světové ekonomiky
•
tři generace asijských tygrů
1.4 Literatura
Kunešová, H.-Cihelková, E. (2006): Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
2. Ekonomická globalizace 2.1 Vymezení = proces, v němž se zvyšuje význam nadnárodních a mezinárodních společností v národních ekonomikách, což se promítá do změn legislativních, institucionálních, ekonomických a logicky i politických
analogicky pak = rostoucí závislost jednotlivých ekonomik na světovém systému, která je zprostředkovaná a umocněná dopravními komunikacemi a masmédii
= vzájemná interdependence a interakce, pro niž dozrály podmínky až v průběhu 80. let 20. století
2.2 Podmínky globalizačního procesu •
takový stupeň internacionalizace ekonomik, který znamená prakticky nevratné propojení národních ekonomik s mezinárodním prostředím
•
liberalizace mezinárodního obchodu
•
liberalizace pohybu kapitálu, tzn. odblokování přístupu na kapitálový a finanční účet platební bilance +
•
+ celosvětově uzavírané dohody o ochraně investic (TRIMs, TRIPs), tj. standardizaci legislativní i institucionální (viz konec 80. let 20. století během uruguayského kola GATT)
•
zpětné propojení oddělených hospodářských regionů v jednotný hospodářský prostor v důsledku politických změn konce studené války
konec bipolarity světové
ekonomiky •
renesance procesu ekonomické integrace a její rozšíření do všech regionů světové ekonomiky
•
změny v praktikovaném hospodářském regionalismu, přechod v tzv. nový regionalismus +
•
transregionalismus (propojení zemí z více regionů do jednoho integračního celku) a interregionalismus (integrace mezi již existujícími integračními celky)
irah kucerova©2011
•
rozvoj dopravní infrastruktury
•
informační technologie, informační propojení světa
2.3 Důsledky globalizačního procesu •
napomáhá harmonizaci vývoje hospodářského cyklu v jednotlivých ekonomikách, tzn. v celých regionech
•
vede k harmonizaci institucionální a právní jako předpoklad zapojení ekonomiky do světové ekonomiky
•
zvyšuje riziko přenosu krizových momentů, tzn. zvyšuje citlivost na změny v agregátní poptávce a v chování investorů
•
v celosvětovém oběhu se zvyšuje podíl spekulativního kapitálu, což může makroekonomicky destabilizovat nejen jednotlivé ekonomiky, ale i regiony
•
díky propojenosti ekonomik snižuje efektivnost státních intervencí, a to jak v monetární, tak i fiskální politice
•
na druhou stranu ale vede ke standardizaci technické, ekologické, sociální, což v praxi znamená zvyšování kvality výroby a vyšší spotřebitelský užitek
•
podporuje modernizaci i okrajových regionů
•
zvyšuje koncentraci výroby a kapitálu – viz fúze firem v 90. letech
•
zvyšuje podíl zahraničního kapitálu uvnitř národních ekonomik vlád na hospodářský vývoj uvnitř domácí ekonomiky
snižuje tak vliv
zánik tzv. vestfálského
systému, kdy vláda kontrolovala plně veškerou činnost ekonomických subjektů na svém území („cuius regio, eius religio“ – koho vláda, toho nábožesntví) •
zesiluje konkurenci na národních či lokálních trzích, což se promítá mj. do
•
poklesu výrobních nákladů
•
mění velikost a strukturu agregátní nabídky na regionálních trzích
•
vede k unifikaci agregátní nabídky, tzn. i spotřeby - tzv. macdonnaldizace ekonomik
irah kucerova©2011
2.4 Problémové aspekty ekonomické globalizace
1) otázka redistribuce výsledků globalizačního procesu dosavadní vývoj nevede k vyrovnávání úrovně, ale naopak k rozevírání důchodových nůžek mezi RTE, které bohatnou rychleji, a zaostalejšími RE, jež stagnují nebo dokonce chudnou - jde tedy problém rovnoměrnějšího vlivu na jednotlivé subjekty světové ekonomiky 2) stabilita hospodářského vývoje světové ekonomiky se vyvíjí asymetricky s výraznými rozdíly v dynamice ekonomického růstu, přičemž ale rozdíly nespočívají v ekonomické či regionální determinaci, nýbrž v institucionálním uspořádání jednotlivých ekonomik – viz mexická krize, asijská krize
potřeba nových forem
spolupráce, standardizace ekonomického prostředí 3) hospodářská soutěž ve světové ekonomiky - nebezpečí dumpingu, obcházení bariér mezinárodního obchodu nelegálními způsoby, vyšší politický tlak nadnárodních společností (TNC), díky liberalizovaným tokům kapitálu
jeho přesuny
destabilizující některé ekonomiky, regiony – na druhou stranu ale tlak na zvyšování flexibility firem a celkový růst spotřebitelského užitku 4) negativa doprovodných jevů – problémy s mezinárodní kriminalitou díky snazšímu pohybu osob a kapitálu po světě, organizovaný zločin, terorismus, praní špinavých peněz, daňové úniky, spekulace s citlivými informacemi, vyšší zátěž životního prostředí 5) nesoulad mezi zisky a náklady – obecně i konkrétně pro každou ekonomiku: nutno porovnat náklady a přínosy globalizace z hlediska udržitelnosti rozvoje v 21. století (UNCTAD, Bankogk/2.2002) +++ RTE x RE
Celkově je nutné pro vyšší efektivnost zesílit celosvětovou koordinaci jednotlivých segmentů světové ekonomiky, změnit činnost globálních institucí či organizací (OSN, WTO, IMF, IBRD…)
2.5 Rizika ekonomické globalizace •
další prohlubování mezery důchodové, vzdělanostní, technologické, tzn. pokud nedojde ke změnám v redistribuci, tak se bude světová ekonomika vnitřně diferencovat ještě výrazněji
irah kucerova©2011
•
zvýší se podíl obyvatel žijících v absolutní chudobě, tzn. s max. 1 USD/den/c: cca 650-700 mil lidí v roce 2003 oproti 600 mil/2000 xxx cca 850-900 mil lidí/2010
•
pro větší počet lidí se zhorší přístup ke strategickým surovinám – pitné vodě, zemědělské půdě, ropě…
•
zesilující koncentrace výroby zvyšuje citlivost průmyslových regionů na změny v agregátní poptávce, případný firemní neúspěch může destabilizovat celý region, národní ekonomiku
•
rostoucí vliv TNC zasahuje do rozhodování politických elit, ovlivňuje hospodářskou politiku – samozřejmě hlavně v nestabilních státech v návaznosti na korupci, klientelismus
•
liberalizací světové ekonomiky ztrácí stát plnou kontrolu nad vývojem ekonomiky, tzv. postvestfálské období
2.6 Kontrolní body •
liberalizace mezinárodního obchodu a kapitálových toků
•
internacionalizace a interdependence světové ekonomiky
•
harmonizace vývoje
•
standardizace institucionální, ekonomická, sociální, ekologická, technická
•
vliv nadnárodních společností (TNC)
•
postvestfálské období
•
rizika globalizace
2.7 Literatura Kunešová,H.-Cihelková,E. (2006): Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Kučerová,I.( 2006): Nový regionalismus versus geografický regionalismus, in Institucionalizace a decentralizace v EU, IPS FSV UK Praha, str. 67-89 Kučerová, I. (2008): A Response to Gradual Globalization: Regionalism, Acta Oeconomica Pragensia, 5/2008, str. 66-73 Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP irah kucerova©2011
3. Hospodářský regionalismus
3.1 Vymezení = systémový přístup hospodářských subjektů k ovlivnění své pozice v rámci mezinárodních vztahů. = strategie vlád v hospodářské, politické, ale i bezpečnostní a obecně strategické oblasti regionalismus jako praktikovaná hospodářská politika
= výraz formování zahraničních vztahů, je svázán se vznikem specifických institucí formálních i neformálních hybnou silou - proces ekonomické integrace
regionalismus není totéž jako regionalizace – viz:
3.2 Regionalizace světové ekonomiky - vymezení = rozvoj regionálních kontaktů = projev přirozené dělby práce = dělba moci •
mocensky motivovaná regionalizace územní zisky politické podmanění obyvatelstva vnucení svého institucionálního rámce cílem – přístup ke zdrojům a jejich monopolizace
•
obchodní regionalizace - projev dělby práce
Faktory rozvoje regionalizace •
rozdíly ve vybavenosti regionů, ekonomik
•
schopnost realizovat nadprodukci díky ovládnutí technických dovedností
•
blízkost obchodních partnerů
•
příbuznost institucionálního prostředí
•
dostupnost informací o ekonomickém prostředí
•
postupná výrobní specializace
irah kucerova©2011
zdrojová bezpečnost
•
vzájemná závislost, tzn. adicionalita ekonomik
•
geografická přístupnost regionu
Celkově - regionalizace jako spíše objektivní proces - oproti regionalismu, který je systematickou strategií vlád.
3.3 Strukturace regionalismu - typová
Baldwin,R.,1997: a) mělký regionalismus 1820-1980: podpora mezinárodního obchodu liberalizací zbožových i kapitálových toků expanze firem, ale i států na nové zahraniční trhy expanze států do nových teritorií ke zdrojům surovin b) hluboký regionalismus: v souvislosti s procesy integrace a globalizace spojen s institucionalizací mezinárodních vztahů vztahován původně jen na Evropskou unii, později i např. Mercosur v Jižní Americe ale už intenzifikace mezinárodní spolupráce v rámci GATT/WTO, IBRD, IMF, resp. formování mezinárodních vztahů po roce 1945 – ale spíše jako ideový koncept než jako praktikovaná politika spojen s přechodem od geopolitiky k geoekonomice (Luttwak,E.,1991,1998) souvisí s nastolením postvestfálského systému
3.4 Strukturace regionalismu – časová
I.
19. století – 1930
ekonomický regionalismus
II.
1931 – 1950
silový, nátlakový regionalismus
III.
1952 – 1986
hegemonní, politický regionalismus
IV.
1990
posthegemonní, nový regionalismus
-------------------------------------------------------------------------------I.- III.
geografický regionalismus
IV.
nový regionalismus
irah kucerova©2011
I.
fáze 19. století-1930 •
identifikace ekonomických zájmů v nových teritoriích – expanze na nové trhy
•
spojen s industrializací a se zformováním světové ekonomiky
•
přístup ke zdrojům, vč. další fáze kolonialismu – silový regionalismus
•
institucionální zakotvení mezinárodního rozdělení trhů – dohody mezi metropolemi např. 1904 – Francie – Británie (tzv. srdečná dohoda), 1905 – Rusko – Japonsko (smlouva z Portsmouth), 1907 – Británie – Rusko (rozdělení Persie)
• • II.
postupná liberalizace mezinárodního obchodu s rovnocenným účinkem celkově – čistý ekonomický regionalismus
fáze 1931-1950 •
ekonomický nacionalismus projevující se v obchodním protekcionismu jako reakce na Velkou Depresi 1929-33
•
1931 – transformace britského impéria v Britské společenství národů (tzv. Westminsterský statut)
•
1931, 1934, 1936 - měnový blok britské libry, USD, francouzského franku
•
1936 - tripartitní měnová dohoda mezi VB, USA a Francií o vzájemné konverzi devizových rezerv
•
vyprofilovalo se 7 regionálně dominantních ekonomik (Carr,E.H.,1946) jako politických, resp. ekonomických center vzniklých v důsledku první světové války: Anglie, Francie, USA, Německo, Itálie, Rusko, Japonsko
•
posilování vojenské, ekonomické i ideologické moci států
•
Jaltská konference, poté Postupimská vedly k nové fázi v regionalizaci světa preference strategicko-bezpečnostních zájmů
•
OEEC (1948) pro rozdělování Marshallova plánu jednou z prvních institucionálních forem regionalizace Evropy, pro USA příkladem regionalismu, analog. Dodgeova linie zadržování komunismu jako stabilizační program pro Japonsko (1947)
•
multilateralismus vedle hegemonického regionalismu – GATT (1947), Bretton-Wood (1944 – jednání, 1946 - IBRD, 1947 - IMF)
•
celkově – silový, nátlakový regionalismus
irah kucerova©2011
III.
fáze 1952-1986 •
těžiště regionalismu v integračních procesech - vedoucí k jednoznačné regionalizaci - Benelux (1948)
•
ESUO (1952) – milník počínající transformace shallow k deep-regionalism
•
studená válka – rozdělení na 2 hegemony světa – USA, SSSR
• •
hegemonie vyplývala z vojenské síly snaha prosadit na jedné straně univerzální model liberalizace mezinárodního obchodu, oproti tomu preference určitých států
multilateralismus spojen
s geopolitikou •
ale i mimoekonomické, resp. ne primárně ekonomické cíle - např. smlouvy ES s ACP (Lomé I.-III.: 1975, 1980, 1985)
• IV.
nehegemonní přístup ze strany ES
jinak ale celkově - hegemonní, politický regionalismus
fáze po roce 1990 •
tzv. nový regionalismus (Bhagwati,J. 1993) - spojen se změnami 70. a 80. let – aspekty změn: ekonomické podmíněné změněným přístupem ke zdrojům, schopnost makroekonomické stabilizace, polarizace rozvojových zemí institucionální dané příslušností k etniku, náboženství, příp. k historickým souvislostem – např. podpora íránské islámské revoluci 1979 politické vycházející z příslušnosti ke strategickým aliancím - politické či bezpečnostní aspekty určovaly chování jednotlivých aktérů – např. ropné embargo 1973, sovětská ropa v rámci RVHP, embargo proti JAR (apartheid)
•
nový regionalismus je imanentně spojen s ekonomickou globalizací
•
postup od bipolarity směrem k multipolaritě s novou dělbou moci a práce
•
relativní pokles americké hegemonie díky mj. příklonu USA k regionalismu
•
pád železné opony - renesance regionálních kontaktů, využívání disponibilního potenciálu přirozených oblastí
•
eroze vestfálského systému a růst nezávislosti
•
sílící moc TNC, nové impulsy pro ekonomickou integraci
•
komunikační a informační revoluce měnící podmínky mezinárodní dělby práce – interbusiness, internetbanking, internetinvesting
irah kucerova©2011
•
přestalo platit typické geografické určení, naopak posílily institucionální a politické předpoklady!
•
přechod od mělkého k hlubokému regionalismu
3.5 Kontrolní body •
regionalismus xxx regionalizace
•
mělký xxx hluboký regionalismus
•
silový, nátlakový regionalismus
•
ekonomický nacionalismus
•
hegemonní regionalismus
•
posthegemonní regionaliamus
•
nový regionalismus
•
postvesfálský systém
3.6 Literatura
Kučerová,I.( 2006): Nový regionalismus versus geografický regionalismus, in Institucionalizace a decentralizace v EU, IPS FSV UK Praha, str. 67-89 Kučerová, I. (2007): Teoretické aspekty regionalismu EU, in Kocourek, A. - Šimanová, J. (eds.): „Liberecké ekonomické fórum“, TU Liberec Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
4. Triáda center světové ekonomiky 4.1 Vymezení jako tři nejvýraznější ekonomiky v rámci mezinárodní dělby práce – především z hlediska konkurenceschopnosti technologického vývoje reálné životní úrovně ekonomika USA, západní Evropy (dnes EU) a Japonsko
4.2 Vzájemné vztahy •
tvrdý konkurenční boj mezi sebou vyplývající z prakticky rovnocenného postavení
•
opakované pokusy o protekcionismus ve vzájemném obchodu a kapitálových tocích
•
ovšem ne vždy jsou ekonomická hlediska zásadní, za určitých okolností převažují strategicko-bezpečnostní aspekty – viz např. po roce 1945 specifická role USA při obnově Evropy (Marshallův plán 1948-52) a Japonska (Dodgeova linie 1947)
•
kooperace ovlivňována ekonomickou globalizací, tzn. racionalizací hospodářských vztahů
•
prosazování demokratických principů
•
koordinace přístupů na mezinárodní scéně – viz WTO (požadavky na sociální či ekologickou standardizaci), OSN (např. Kjótský protokol)
•
multilaterální jednání v rámci G7, resp. G8 (vč. Ruska), OECD, od roku 2009 G20
4.3 USA •
jako první hospodářská velmoc po první světové válce – expanze firem USA po světě, analogicky i po druhé světové válce (výrazněji)
•
programy obnovy Evropy a Japonska ze strany USA napomohly nejen další expanzi amerických firem, ale především udržet dynamiku hospodářského růstu v USA +++ oživit ekonomiky v Evropě, Japonsku
•
velmocenské postavení umocnil fungující bretton-woodský systém
•
nižší podíl státního sektoru, nižší podíl státního rozpočtu na GDP
•
nižší míra zdanění jako stimul pro vyšší ekonomickou aktivitu
•
nižší míra redistribuce důchodů – vyšší individuální zodpovědnost
irah kucerova©2011
•
intenzívní konkurenční prostředí jak pro firmy, tak i pro pracovní síly – vyšší produktivita práce, vyšší adaptabilita firem
•
vysoké soukromé investice do vědy a výzkumu
•
vysoká míra technologických inovací
•
výrobní orientace na produkci s vysokým podílem přidané hodnoty
•
v 80. letech ekonomické reformy liberalizující ekonomické prostředí (reaganomika)
•
v 90. letech new economics: dlouhodobý stabilní růst s poklesem nezaměstnanosti (přirozená míra) a nízké inflaci (setrvačná míra)
4.4 Evropská unie •
jako druhé centrum světové ekonomiky v průběhu 50. let
•
zahrnující 27 členských států s 501 mil obyvatel/2010
• •
v rámci triády největší spotřebitelský trh oproti USA a Japonsku značně diferencovaná ekonomická základna – i přes integrační proces
•
rozdíly nejen v ekonomické vyspělosti, hospodářské politice, ale i kulturní, jazykové…
•
rozdíly v názorech na stupeň integrovanosti – viz diferencovaná (vícerychlostní) integrace
•
přesto ale absolutně nejvyšší prointegrovanost ve světové ekonomice
•
nejpropracovanější a nejširší rozvojová politika vůči všem rozvojovým regionům
•
nadstandardní vztahy k zemím ACP (77 podle smlouvy z Cotonou,2000-2020), Evropská politika sousedství (ENP)
•
v mnoha členských státech dlouhodobě masová nezaměstnanost
•
nižší mobilita pracovních sil
•
nižší konkurenční schopnost vyplývající z následujících charakteristik: vysoká institucionální ochrana trhu práce vysoká sociální ochrana vysoká veřejná spotřeba vysoká míra redistribuce důchodů vysoká míra zdanění
irah kucerova©2011
vyšší ochrana životního prostředí nižší investice do vědy a výzkumu, kromě toho nižší podíl soukromého kapitálu
4.5 Japonsko •
jako třetí centrum světové ekonomiky na přelomu 60. a 70. let
•
po 1945 poražený stát, 1945-duben 1952 protektorát USA, za něhož politické, hospodářské a sociální reformy
•
od 1947 výrazná podpora finanční i technická jako součást strategické linie zadržování, později i obchodní preference – Dodgeova linie: stabilizační program japonské ekonomiky – ne státní zásahy, ale Japonsko se musí spoléhat na vlastní síly (analogie čínského čučche za éry Mao Ce-tung)
•
rychlé tempo rozvoje ekonomiky – „hospodářský zázrak“, postavený na kombinaci hospodářské politiky a specifickém institucionálním prostředí:
•
tzv. zaibacu = horizontální propojení finančního, výrobního a obchodního sektoru (již od konce 19. století jako monopolní struktura), které po roce 1945 prošly restrukturalizací,
•
dnes tzv. keirecu – spíše vertikální propojení
celá ekonomika stojí na propojení bankovního sektoru s průmyslníky a politiky, což ale vede ke klientelismu
•
charakteristická loajalita pracovních sil vycházející z konfucianismu
•
nízká úroveň státních sociálních garancí vedla k vysoké míře úspor
•
vysoké investice do technologického vývoje podpořené daňovými preferencemi
•
proinvestiční a proexportní politika kombinovaná protekcionismem v mezinárodním obchodě a kapitálových tocích
•
specifický hospodářský model jako vzor pro mnohé státy jihovýchodní Asie – hlavně první generace asijských tygrů
•
po celá 90. léta v recesi, problém deflace, prakticky poprvé v poválečné historii vyšší nezaměstnanost, krize bankovního sektoru, kdy keirecu (propojení finančního sektoru se státní správou a podniky) přestaly odpovídat globalizačním tendencím + korupce, klientelismus
•
ačkoliv asijská krize 1997/98 se bezprostředně Japonska netýkala, jistá návaznost na ekonomiky v krizi – snaha neutralizovat následky krize
irah kucerova©2011
•
obezřetný postoj k ekonomické integraci podobně jako USA (např. APEC) – jen zóna volného obchodu
4.6 Kontrolní body •
konkurenční schopnost
•
specifika institucionální struktury - trh práce, sociální garance, míra zdanění…
•
stimulační hospodářská politika – proinvestiční, proexportní opatření
•
investice do vědy a výzkumu
•
vztah k integračním procesům
•
problém nezaměstnanosti
•
new economics
•
zabaicu, keirecu
4.7 Literatura Kunešová,H.-Cihelková,E. (2006) : Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha M
irah kucerova©2011
5. Rozvojové ekonomiky (RE) 5.1 Vymezení Rozvojové ekonomiky = samostatný segment světové ekonomiky = ty, které jsou charakterizovány a) nedostatečným rozvojem hospodářské základny b) růstovou trajektorií, rozvojovými tendencemi c) odlišnou strukturou ekonomiky d) nestandardní institucionální základnou
5.2 Dvě pojetí rozvojových ekonomik a) užší vymezení RE – používá jen ukazatele ekonomické výkonnosti, tzn. HDP/obyvatele - GDP/c
větší počet zemí v této skupině, proto také někdy
označováno toto pojetí za širší b) širší vymezení RE – souhrn více charakteristik
menší počet zemí dle těchto
kritérií, proto také paradoxně označováno za užší pojetí •
bývalý koloniální status a zároveň získání suverenity
•
přetrvávající ekonomická závislost na RTE, často na bývalých metropolích
•
relativně nízká ekonomická úroveň, výrazně nižší produktivita práce
•
vysoká zadluženost, která pohlcuje neadekvátně vysokou část exportních příjmů (cca 20-30 %) nebo dosahuje vysokého podílu na tvorbě GDP (nad 40 %), např. Indonesie (94 %/2000), Filipíny (78 %), Argentina 53 %)
•
disproporce mezi odvětvovou strukturou ekonomiky, převažující ASI (A agrární sektor, S- služby jako malooobchod a řemesla, I- průmysl), u vyspělejších pak IAS, resp. ISA
•
sociálně ekonomický dualismus, případně pluralismus – koexistence minimálně dvou sektorů, a to moderního (kapitalistického)a tradičního (předkapitalistické, polofeudální znaky) doplněného rodovými či kmenovými vazbami, značné rozdíly mezi organizací ekonomické činnosti ve městě a na venkově, značné rozdíly mezi státním, soukromým a zahraničním sektorem
irah kucerova©2011
•
komoditní zaměření v mezinárodním obchodě
suroviny, zemědělské
plodiny, průmyslové výrobky s nižší přidanou hodnotou - to se týká většiny RE vyjma zemí jihovýchodní Asie, některých latinskoamerických zemí
5.3 Členění rozvojových ekonomik nejpodrobnější podle H.Liebensteina, který určil celkem 35 znaků typických pro RE a rozčlenil je do čtyř kategorií: 1) ekonomické znaky 2) demografické 3) kulturní a politické, tzn. institucionální 4) technické
častější je kombinace pouhých tří charakteristik RE: a) výše GDP/c, jejíž hranice je upravována dle vývoje b) podíl zpracovatelského průmyslu na GDP pod 10 % c)
míra analfabetismu v rozmezí 20-80 %
ad a) 3, resp.4 kategorie, kdy RE s vysokým důchodem srovnatelným s RTE, tj. cca nad 10 500 USD/c – např. ropné státy v OPECu, asijští tygři 1. a 2.generace RE se středním důchodem cca 1 500-10 500 USD/c – např. Mexiko, Argentina, Brazílie RE s nízkým důchodem pod 1 500 USD/c RE v podmínkách bídy, kdy důchod je nižší než 365 USD/c/rok, tzn. denní příjem na obyvatele je nižší než jeden dolar – od roku 2003 jde o 51 států s počtem obyvatelstva až 700 mil, přičemž 1999 jich bylo 48 států s 600 mil obyvatel – tzv. less-developed countries (LDC) nebo hight poverty developed countries (HPDC)
5.4 Příčiny zaostalosti RE a) obecné příčiny •
nízké využití disponibilních zdrojů
•
populační exploze
irah kucerova©2011
•
nevhodné stanovení priorit společensko ekonomického rozvoje – velmi časté, nevhodná hospodářská politika
•
nepřehlednost právního systému
•
netransparentnost ekonomických opatření, vyšší míra korupce, klientelismus, nepotismus
•
militarizace ekonomiky – příliš vysoké výdaje na vojenské účely
•
nižší investice do vzdělání
•
vysoká vnější zadluženost
•
politická, společenská nestabilita – časté etnické a náboženské konflikty
b) vnitřní příčiny •
sociálně ekonomický dualismus – tzn. propojení moderní tržní ekonomiky s tradičními sektory ekonomiky
•
převaha nerozvinutého agrárního sektoru
•
nedostatečná infrastruktura
•
nevhodné použití finančních zdrojů včetně mezinárodních úvěrů
c) vnější příčiny •
přetrvávající vliv metropolí a orientace samotných RE na své bývalé metropole – neokolonialismus
•
rivalita mezi jednotlivými RE v mezinárodních ekonomických vztazích, silná konkurence, mizivá spolupráce
•
dlouhotrvající neschopnost zaujmout společná stanoviska na mezinárodní úrovni – teprve až v 90. letech jistá koordinace strategie při jednáních WTO, OSN
•
systém mezinárodního obchodu, nevýhodné směnné relace obchodu (drahé technologie, které RE nakupují, ale levné suroviny a plodiny, které RE exportují) a dotované zemědělské výroby v RTE, což poškozuje RE
5.5 Parametry zaostalosti RE •
podíl na celosvětovém GDP cca 37 %, přičemž ve 128 RE žije cca 80 % světové populace
irah kucerova©2011
•
podíl na světovém exportu ve finančním vyjádření pouze 25 %, tj. oproti 28 RTE (75%) čtvrtinový, kromě toho struktura exportu RE je nevýhodná (nízký podíl přidané hodnoty)
•
RE zaujímají 60 % suchozemského povrchu (x RTE 25 %), z čehož vyplývá i vyšší hustota osídlení, nižší vybavenost zemědělskou půdou a ztížený přístup k pitné vodě
•
ekonomická mezera mezi RTE a RE činí cca 20:1/2003, zatímco kolem roku 1850 to bylo cca 2:1
5.6 Diferenciační proces rozvojových ekonomik
I.fáze – 50.,60. léta •
získání politické samostatnosti
•
diferenciačním kritériem hospodářská vyspělost – tři skupiny zemí: s nízkým důchodem - zaostalé se středním důchodem - nejpočetnější skupina prosperující - prošly industrializačním procesem, nezanedbatelný podíl zpracovatelského průmyslu
II.fáze – 70. léta •
týkala se skupiny zemí se středním důchodem
•
kritériem byla vybavenost ropou, surovinami
•
ropné země se začaly dynamicky rozvíjet, naopak neropné země stagnovaly a svůj rozvoj silně zpomalily
• •
prohlubování chudoby v mnohých RE u mnohých insolventnost
mezinárodní krize zadluženosti
III. fáze – 80. léta •
další diferenciace mezi střední skupinou a zeměmi s vysokým důchodem – především ropné země a země jihovýchodní Asie
•
kritériem schopnost adaptability, tzn. rychlého přizpůsobení změnám v agregátní poptávce
irah kucerova©2011
•
RE s vysokým podílem zpracovatelského průmyslu, moderními technologiemi a vysoce kvalifikovanou pracovní silou
IV. fáze – po roce 1990 •
týká se jak vrcholné skupiny, tak té nejchudší (zvýšil se počet HPDC a počet lidí žijících v absolutní chudobě)
•
u těch nejvíce prosperujících – vyšší míra zapojení do mezinárodního obchodu a vývozu kapitálu (!), do obchodu se službami
•
schopnost využívat pozitiva ekonomické globalizace - jen těmi nejvyspělejšími RE
•
RE s moderními technologiemi a vysokým podílem rozvinutého terciéru – hlavně jihovýchodní Asie, některé lantinskoamerické státy
5.7 Kontrolní body •
definice RE
•
členění RE podle různých kritérií
•
HPDC, LDC
•
diferenciační proces RE
•
příčiny zaostalosti RE
•
parametry zaostalosti
5.8 Literatura Adamcová,L. a kol. (2006): Úvod do rozvojových studií, VŠE Praha Kunešová,H.-Cihelková,E. (2006): Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní ekonomické vztahy-repetitorium, MUP Praha
irah kucerova©2011
6. Ekonomická integrační seskupení – regiony 6.1 Vymezení •
proces ekonomické integrace jako fenomén vývoje světové ekonomiky po roce 1945
•
především v evropském regionu, ale postupně se šířící po celé světové ekonomice
•
další oživení integračních aktivit v 90. letech jako projev regionalizace světové ekonomiky (důsledek procesu ekonomické globalizace)
•
převaha ekonomických příčin integrace nad politickými
•
převaha nejnižších stupňů makroekonomické integrace – pásma volného obchodu, celní unie
6.2 Evropa OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci): 1948 pro realizaci Programu obnovy Evropy (tzv. Marshallův plán)1948-52 po skončení nebyla rozpuštěna, 1961 se transformovala v OECD OEEC nebyla zásadní pro charakter dnešní ekonomické integrace co do formy, ale byla důležitá pro kooperaci evropských států po válce Benelux: 3.1944 smlouva,1948-1958 budování celní unie,1958-60 hospodářská unie, 19211999 měnová unie mezi Belgií a Lucemburskem ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli): 7.1952 na 50 let, proto 7.2002 činnost ukončena, jako mezinárodní monopol, vertikální (sektorová) integrace Euratom: 1958, další sektorová integrace EHS: 1958 jako nadstátní integrace EFTA: 5.1960 jako mezistátní integrace s cílem volného obchodu, zakládající státy: VB, Švédsko, Norsko, Portugalsko, 1961 Finsko, 1970 Rakousko, Švýcarsko, Island RVHP: 1949-9.1991 jako mezinárodní vládní organizace 6 států: ČSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, SSSR poté Albánie, ale od 1961 pouze latentní členství, NDR 1950, Mongolsko 1962, Kuba 1972, Vietnam 1978 CEFTA: 3.1993 Polsko, Maďarsko, Slovensko, ČR irah kucerova©2011
1996 Slovinsko, 1997 Rumunsko, Bulharsko, 2002 Chorvatsko, 2006 Makedonie (FYROM), 2006 Srbsko, Bosna a Hercegovina (BaH), Černá Hora, Albánie, Moldávie, Kosovo (UNMIK) jako regionální integrace, pásmo volného obchodu jako transformační partnerství po vstupu do EU – zánik členství v CEFTA
6.3 Afrika Francouzsko africké společenství – CFA: 1948, tzv. zóna franku (clearingového typu) s celkem 15 členskými zeměmi platnost dodnes - výjimka z Maastrichtské smlouvy pro Francii, takže i v rámci EMU Celní unie rovníkové Afriky (UDE): 6.1959 mezi 3, resp.4 státy nahrazena Celní a hospodářskou unií střední Afriky (UDEAC): 12.1964 dohoda, platnost 1.1966, 5 států (Čad, Středoafrická republika, Kamerun, Kongo, Gabun) určitý preferenční režim ve vzájemném obchodě, ale nakonec ani ne pásmo volného obchodu pak latentně až do 1991, kdy jednání, 1994 smlouva o Středoafrickém hospodářském a měnovém společenství (CEMAC) jako nástupnická organizace UDEAC úplná celní unie harmonizace národních daňových systémů, především nepřímých daní zavedení společných sektorových politik (zemědělství, doprava, energetika, životní prostředí, zpracovatelský průmysl, lidské zdroje) ECOWAS (Hospodářské společenství států západní Afriky): 5.1975 mezi 15, resp.16 státy problémy spojené s nízkou komplementaritou členských zemí, nízkého stupně ekonomické úrovně, politické nestability revize smluv 7.1993 základní cíle: regionální spolupráce odstranění hraničních kontrol na dálnicích společné cestovní doklady, harmonizace celních formulářů vytvoření jednotného subregionálního trhu po 15 letech pak EMU včetně regionální centrální banky a jednotné západoafrické měny
irah kucerova©2011
COMESA (Společný trh východní a jižní Afriky): 12.1994 platnost, 22 států, regionální integrace: společný trh do roku 2000 (?!) koordinace postoje na mezinárodní scéně soběstačnost v potravinách, zároveň zvýšit jejich cenu měnová a finanční spolupráce AEC (Africké hospodářské společenství): výsledek 30leté snahy, platnost 5.1994, původně i pod záštitou OSN rozfázováno na 34 let (!): pásmo volného obchodu v rámci jednotlivých regionálních seskupení celní unie na celoafrické úrovni vytvoření společného trhu Afriky integrace nejen ekonomické, ale i politické, sociální oblasti, EMU, konstituování panafrického parlamentu Africká unie (UA): 9.2002, 53 států, transformace z Organizace africké jednoty OAU, inspirace EU: společná měna společné soudnictví společná policie aspoň 7% ekonomický růst, aby snížena chudoba na polovinu příliv přímých zahraničních investic - FDI (zatím jen 2% podíl světových FDI) Rada pro spolupráci Perského zálivu (GCC): 6 zemí, které od 2003 budování celní unie, do 2005 společný trh, 2010 jednotnou měnu
6.4 Amerika Organizace středoamerických států (OCAS): 12.1962 v Panamě, 38 států převážně politická organizace, ale i s ekonomickými funkcemi ALADI (Latinsko americké integrační sdružení): 1980, snaha o konvergenci makroekonomických politik začátek 2.1960 jako LAFTA na 20 let, 11 zemí, ale nedostatečné obchodní vazby, absence dopravní infrastruktury, zaostalost ekonomik Andský pakt: 1969, Bolívie, Chile, Kolumbie, Ekvádor, Peru, 1973 Venezuela, Chile pryč 1976, pak Bolívie, Ekvádor, Peru…(vnitropolitické změny, neschopnost plnit integrační povinnosti) pak transformace 1996 v Andské společenství národů
irah kucerova©2011
cíle: společný trh přesahující Andský pakt (LA rozměr)do roku 2005 ale neschopnost zavést společná minimální tarifní opatření industrializace Amazonský pakt: 1978, platnost 1980, země amazonského regionu (8), jedná se o uzavřený pakt (ne další členové), jde o všestranný rozvoj amazonského regionu, věda a technologie, zdravotnictví, doprava, cestovní ruch Skupina Rio: 12.1986 z původní Skupiny 8, tj. Cotradora podpora demokratizace, princip konsensu, snaha koordinovat své pozice pro mezinárodní jednání Skupina tří (G-3): 1993, platnost 1995 Venezuela, Mexiko, Kolumbie pásmo volného obchodu, předpoklad, že struktura nebude institucionalizována liberalizace vzájemného obchodu zahrnuje státy jiných integračních seskupení Mercosur – Společný trh Jihu: 3.1991 hlavní cíle: liberalizace obchodu až v celní unii (již k 1.1.1995) společný trh, tzn. i společnou zahraničně obchodní politiku dohody o sektorové komplementaritě 1996 dohoda o volném obchodu s Chile, později i Bolívie CARICOM (Karibské společenství a společný trh):1988 – dohoda o volném obchodu 1993 – dohoda o společném trhu do 2003 5.1996 – 15 států, společný trh CUFSTA (Kanada-USA): 1989 NAFTA(Severoamerická zóna volného obchodu): 1994, CUSFTA+Mexiko FTAA (Panamerické pásmo volného obchodu): Miami 1994 1.plán, pak Brazílie 1997 34 států, nicméně teprve Quebec 5.2001 cílem vytvořit pásmo volného obchodu do 2005, zahrnující 800 mil obyvatel
6.5 Asie ASEAN (Sdružení národů JV Asie): Bangkok 5.1967 mezinárodní vládní organizace
irah kucerova©2011
původně 5 států: Indonésie, Malajsie, Singapur, Filipíny a Thajsko poté Brunej 1984, Vietnam 1995, Barma a Laos 1997, Kambodža 1998 viz AFTA: do r.2010,500 mil obyvatel 6 z 10 států ASEANu od 1.2003 pokles cel, 2006 Vietnam, 2008 Laos, Barma, 2010 Kambodža APEC (Rada pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří): 1989 s cílem rozvoje vzájemného obchodu, 11.1994 cíl pásmo volného obchodu do 2020 ale pro USA, Japonsko, Kanada, Austrálie a NZ platí termín 2010 dnes 21 států včetně Ruska, Číny SAARC (Jihoasijské sdružení pro oblastní spolupráci): 1.2004 7 států: Indie, Pákistán, Bangladéš, Bhútán, Maledivy, Nepál a Srí Lanka zóna volného obchodu do 2006
6.6 Kontrolní body •
pásmo volného obchodu – liberalizace vzájemného obchodu
•
celní unie - liberalizace vzájemného obchodu + společná celná politika vůči nečlenským zemím
•
společný trh – liberalizace zboží, služeb, kapitálu i pracovních sil
•
hospodářská unie – harmonizace hospodářských politik
•
měnová unie – společná měnová politika, společná měna
•
hospodářská a měnová unie (EMU) – v praxi propojení hospodářské a měnové unie
•
Program obnovy Evropy (ERP), tzv. Marshallův plán
•
ekonomická integrace jako regionalizace světové ekonomiky
6.7 Literatura Adamcová,L.,Gombala,I. (2001): Regionální ekonomická integrace v Asii, Africe, a Latinské Americe, VŠE Praha Kučerová,I. (2003): Ekonomiky členských států EU, Karolinum Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní ekonomické vztahy-repetitorium, MUP Praha
irah kucerova©2011
7. Globální problémy světové ekonomiky 7.1 Vymezení •
problémy, jejichž vznik je spojen s propojeností jednotlivých národních ekonomik a vzájemnou závislostí v mnoha oblastech, ale s tím, že těžiště problémů spočívá v ekonomických dopadech
•
ačkoliv jsou lokalizovány jen do některých regionů, a to rozvojových, přesto se týkají celé civilizace a jsou řešitelné pouze celosvětovou koordinací
•
vždy výrazná spojitost s oblastí mezinárodních vztahů
•
kvalitativní prohlubování i prostý kvantitativní nárůst globálních problémů (6-8, dílčích 30-60)
7.2 Příčiny vzniku globálních problémů (GP) •
různá vybavenost výrobními faktory, nerovnoměrnost
•
disproporciální vývoj mezinárodních ekonomických vztahů (MEV) – nerovné postavení jednotlivých zemí, různá schopnost ovlivnit své postavení na světových trzích
•
různě působící technologický pokrok
•
internacionalizace ekonomik, jež zvyšuje závislost na MEV, na kapitálových tocích, rostoucí specializace
•
narušení přírodní rovnováhy
•
nadměrná exploatace přírodních zdrojů
Vznik globálních problémů je spojen s vytvořením světové ekonomiky jako propojeného hospodářského prostoru, ačkoliv se o GP mluví až po druhé světové válce, evidentně se civilizační problémy globalizovaly již před první světovou válkou (otázka přístupu k surovinám, další pokusy o kolonializaci), totéž platí i o krizi 30. let
irah kucerova©2011
7.3 Členění GP •
intersociální GP
•
přírodně sociální GP
•
antroposociální GP
7.3.1 Intersociální GP – vyplývají z rozdílů v sociálních a hospodářských systémech jednotlivých států, regionů souvisí s různými ideologiemi GP zbrojení sociální a ekonomické zaostalosti RE zadluženosti RE redistribuce zisků z mezinárodního obchodu
7.3.2 Přírodně sociální GP – souvisí se systematickým narušováním přírodní rovnováhy, s ignorancí vyčerpatelnosti zdrojů těžiště tkví v disproporci mezi populační dynamikou a vybaveností přírodními zdroji vědecko technický pokrok umožnil výrazný hospodářský rozvoj, který se promítl do růstu životní úrovně, do prodloužení střední délky života, snížení úmrtnosti, ale zároveň vedl ke zvýšení zátěže životního prostředí konzumní společnost, kde roste neadekvátně spotřeba populační GP potravinový, resp. nutriční GP surovinový a energetický GP ekologický GP
7.3.3 Antroposociální GP – otázky sociálního, humanitárního, kulturního charakteru, proto také jako GP budoucnosti člověka nerovnost přístupu ke vzdělání ke zdravotní péči problém lidských práv problém nekontrolovatelného vývoje, například živelná urbanizace v Latinské Americe, severní Africe, Asii
irah kucerova©2011
7.4 Vybrané GP jež vystupují jako ultimativní, tzn. že jejich řešení podmiňuje další rozvoj společnosti
7.4.1 Populační problém
7.4.1.1 Jednotlivé roviny populačního problému a) populační dynamika b) migrace a urbanizace c) mezinárodní migrace
a) populační dynamika 1804 – 1 mld. obyvatel 1927 – 2 mld. 1950 – 2,5 mld. 1995 - 5,7 mld. 2000 - 6 mld., předpoklad, že 2015 - 7,3-7,9 mld. 2050 - 9,5-12,5 mld. – optimistická prognóza 2050 – 15,5 mld. – pesimistická prognóza
populační exploze od 60. let 20. století – důsledkem je převaha mladých lidí: celkem v RE 36 % obyvatel do 15 let, v Africe dokonce 45 %, což dynamiku ještě zvýší (příčinou je negramotnost, náboženství, nevhodná politika státu) naopak Evropa (jako jediný kontinent)má klesající demografickou křivku
rozdělení populace v roce 2050/2002 •
Afrika
2 000/ 832
•
Asie
5 248/ 3769
•
Evropa
603/ 725
•
Sev.Amerika
438/ 320
•
Latinská Amerika
806/ 534
•
Austrálie, Oceánie
47/
31
--------------------------------------------------------celkem: irah kucerova©2011
9 322/ 6 211
b) migrace a urbanizace 2015 bude v městských aglomeracích žít 56 % obyvatel poroste počet velkoměst a megaměst, což vede ke koncentraci negativních jevů (kriminalita, přelidnění, znečištění životního prostředí) urbanizace je důsledkem vysoké koncentrace průmyslu a rozdílnosti reálné životní úrovně mezi městem a venkovem
c) mezinárodní migrace hlavní příčiny jsou ekonomického rázu, disproporce v hospodářské úrovni států tzv. push a pull faktory - dle efektu a země původu/cíle – ad neoklasická teorie push faktory - demografický růst – vysoký přírůstek obyvatel, ekologické a přírodní katastrofy, nízká životní úroveň obyvatel, nedostatek pracovních a ekonomických příležitostí, politické a jiné represe pull faktory - pracovní příležitosti v cizí zemi, politická svoboda, demokracie, podnikatelské příležitosti, dostupnost půdy, pozemků počet přistěhovalců v roce 2002 se pohyboval kolem 175 mil, což je dvojnásobek oproti roku 1975 hlavní tok migrantů do RTE, a to těch ekonomických, zatímco u rostoucího počtu politických uprchlíků je většina žadatelů o azyl v rámci RE (!) – 1995 to bylo celkově 20 mil exulantů, z nichž cca 14 mil žádalo o azyl v RE roste ale i ilegální migrace – díky zpřísněným podmínkám imigrační a azylové politiky RTE
Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD) - 1994 Strategie 1995-2015,kde mj. byla formulována reprodukční práva lidí: právo svobodně rozhodovat o počtu dětí načasování jejich narození informace a prostředky k tomu, jak to učinit Existují tři vzájemně se ovlivňující se oblasti: vzdělání, zvláště pro dívky snižování úmrtnosti novorozenců, děti a matek
irah kucerova©2011
právo na univerzální přístup ke službám v oblasti plánovaného rodičovství a zdravé reprodukce
7.4.1.2 Thomas Malthus (1798) Obyvatelstvo se každou generací – po 20 letech zdvojnásobuje do doby, než narazí na limity dané nabídkou potravin
populace roste geometrickou řadou, zatímco potraviny –
aritmetickou řadou. Malthus formuloval tzv. železný zákon mzdový: každé zvýšení mzdové sazby vede k růstu natality a tím pádem i k růstu počtu pracovních sil, což pak ale vede k poklesu mzdové úrovně na subsistenční úroveň, jejímuž dalšímu poklesu zabrání jen vyšší úmrtnost dělníků. V dlouhém období mzdy tendují k subsistenční = reprodukční úrovni. Stavu rovnováhy možno dosáhnout: pozitivním řešením = zvýšená úmrtnost negativním přístupem = nižší natalita (sebekázeň, pozdější vstup do manželství).
Tzv. malthusiánství bylo mnohokráte podrobeno kritice, zprava i leva, ovšem Malthus byl spíše nepochopen – on analyzoval realitu a označení pozitivní či negativní není výsledkem hodnotících soudů, ale spíše normativním přístupem.
7.4.1.3 Warren Thompson (1929)
Teorie demografického přechodu Demografický přechod je doprovodným jevem ekonomického růstu, kdy lze identifikovat čtyři fáze populačního růstu: I. II. III.
preindustriální etapa – vysoká natalita i mortalita vede k nízkému nárůstu populace raná fáze vývoje - snížení úmrtnosti, populační exploze pozdější fáze, v níž pokles dětské úmrtnosti, vyšší vzdělání, urbanizace vede k poklesu porodnosti a dynamika populačního růstu se snižuje
IV.
fáze zralosti, kdy cílená regulace porodnosti na dvě děti (rodinou plánovaný počet dětí=reálný), takže čistá reprodukce je na nulových hodnotách -----------------------------------------------------------------------------------------------
V.
Otázka, kterou se Thompson nemohl ve své době zabývat, je spojena s fází deindustrializace konce 20. století, kdy je nižší natalita než mortalita, tzn. porodnost
irah kucerova©2011
pod reprodukční hranicí. Je to typické pro ekonomiky s poklesem průmyslu a přechodem k terciéru a informačním technologiím.
7.4.2 Potravinový problém
7.4.2.1 Vymezení = nutnost dosáhnout biologicky adekvátní úrovně výživy a s tím spojené úrovně struktury spotřeby potravin, tzn. že je definován jako nedostatečná úroveň výživy adekvátní biologickým potřebám
7. 4.2.2 Příčiny diferenciace v oblasti zdrojů potravin vybavenost disponibilními zdroji, klimatické determinace demografický vývoj hospodářská politika regionální a institucionální diference nízká výnosnost agrární produkce v RE závislost na dodávkách potravin mnohých RE často nepříznivé klimatické podmínky, přírodní katastrofy přelidněnost rozvojových regionů zvyšuje zátěž zemědělské půdy a vyčerpává ji
7.4.2.3 Spotřební úrovně potravin
I. II.
nedostatečná nabídka i struktura potravy, kdy převládá strava rostlinného původu kvantitativně dostačující úroveň, ale se strukturálními nedostatky - pokrývá energetickou náročnost spotřeby, ale nemá dostatečnou biologickou hodnotu, od obilovin k živočišným tukům, industrializované země
III.
zemědělská výroba se přizpůsobuje spotřebitelské poptávce spotřeby masa, pokles obilovin a mléka, kulinářství
IV.
prudký vzestup
země s vyšším důchodem
tendence k odstranění negativních důsledků komercionalizace nabídky potravin snaha o racionální výživu, tzn. vyrovnanou skladbu jídelníčku, tzn. snížení průmyslových intervencí do zemědělské produkce
irah kucerova©2011
7.4.2.4 Norman Borlaug
Tzv. zelená revoluce •
Norman Borlaug – „otec zelené revoluce“ - likvidace hladomorů, pěstování geneticky modifikovaných rostlin (GMO) v Asii a Jižní Amerika x Afrika, kde extenzivitou zvyšování produkce
•
poprvé na žádost Mexika 1943 o potravinovou pomoc USA obilovin
•
výzkum odolnějších
Mexiko během necelé dekády soběstačné v obilovinách
60. léta pro rozvojové země – šlechtění nových odrůd agrárních plodin
vyšší
výnosy, vyšší odolnost rostlin – hlavně proti rzi travní napadající obiloviny •
později kritik biozemědělství, neboť organické farmy spotřebují více energie při nižších výnosech, více zabírá orné půdy
7.4.3 Trvale udržitelný rozvoj
7.4.3.1 Vymezení = uspokojování nynějších potřeb současně s ohledem na potřeby budoucích generací •
reálně tzn. - racionalita využívání disponibilních zdrojů, včetně recyklací
•
světová ekonomika se vyvíjí disproporčně, především v rovině populační – počet obyvatelstva roste geometrickou řadou, zatímco ekonomický růst je lineární udržitelnost rozvoje spočívá v takovém uspokojování současných potřeb, které neomezí budoucí generace
•
exponenciální růst spotřeby při lineárním ekonomickém růstu
•
neodhadnutelný růst potřeb při limitovaných zdrojích
•
disproporce ve vývoji mezi „Severem a Jihem“
7.4.3.2 Dimenze udržitelnosti rozvoje 1) ekonomická – nutnost rovnoměrného vývoje světové ekonomiky 2) lidská – stabilizovat populaci, její počet 3) ekologická – ochrana přírodních zdrojů, pitné vody, vzduchu a zemědělské půdy 4) technologická – větší kontrola technologií, průmyslového rozvoje
irah kucerova©2011
7.4.3.3 Vývoj koncepce trvale udržitelného rozvoje •
1972 - Donella - Denis Meadows: Limity růstu
•
1972 – Stockholm, konference OSN o životním prostředí
•
1979 – Tbilisi: definice životního prostředí = systém složený z přírodních, materiálních a sociálních složek reálného světa
•
1987 – komise G.H.Brutland (při OSN): definice trvale udržitelného rozvoje = uspokojování nynějších potřeb současně s ohledem na potřeby budoucích generací
•
1988 – založen IPCC – Mezinárodní panel pro klimatické změny
•
1992 – Rio de Janeiro: konference OSN - „Summit Země“ a …
•
Agenda 21 = program společného postupu v 21. století
•
1992 – D.-D. Meadows: "Beyond the Limits"
•
Kjóto 1997
•
MDGs: Millenium Development Goals (OSN) 2000
•
2002 – Johanesburg, konference OSN o zhodnocení Agendy 21, resp. přístupu k její realizaci
•
2004 – D.-D. Meadows: Limits to Growth-The 30 year Update
•
2007 – IPCC: pokud se do 2012 nic nepodnikne, bude pozdě, do 2015 je nutno snížit emise skleníkových plynů
7.4.4 Mezinárodní zadluženost jako komplexní GP, jehož vyřešení je podmínkou řešení dalších pokud spotřeba převyšuje míru investic, kumuluje se míra zadluženosti (tzv. dluhová spirála), jež neumožňuje splácet dluh, už vůbec nezbývá na investice do modernizace a ekonomika se nakonec ocitá v dluhové pasti mezinárodní zadluženost komplikuje globální platební rovnováhu, snižuje tak stabilitu finančně-úvěrového systému důsledkem jsou bariéry rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů prohlubuje technologickou mezeru mezi RE a RTE první problémy – konec 70. let 20. století, kdy nadešla splatnost mezinárodních úvěrů od IBRD, IMF nemožné
v době strukturálních krizí 70. let pro neropné RE prakticky
insolventnost pro některé země subsaharské Afriky a Latinské Ameriky
(Argentina), od 90. let
skupina HIDC (High indepted development countries), kde
48 zemí, které jsou pravidelně odlužovány největšími věřiteli (USA, EU, Japonsko) irah kucerova©2011
7.5 Kontrolní body •
vymezení globálních problémů, jejich řešitelnost
•
příčiny vzniku GP
•
kategorizace GP
•
disproporčnost vývoje světové ekonomiky
•
populační GP (dynamika, migrace včetně mezinárodní), push a pull faktory
•
Malthus, Thompson
•
potravinový GP – spotřební úrovně potravin
•
Borlaug – zelená revoluce
•
trvale udržitelný rozvoj a jeho problémové dimenze
•
mezinárodní zadluženost
7.6 Literatura Kunešová,H.-Cihelková,E. (2006): Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní ekonomické vztahy – repetitorium, MUP Praha Vošta, M. (2006): Změny v rozmístění světového hospodářství, VŠE ICPD Programme of Action, http://www.unfpa.org/icpd/summary.cfm
irah kucerova©2011
8. Teorie mezinárodního obchodu 8.1 Merkantilismus 16. - 18. století zdroj bohatství v obchodu, obchod jako činnost, v níž lze zvyšovat zisk teorie i praxe!!! a) raný merkantilismus - 16. století: peníze jako poklad
proto snaha zabránit jejich odlivu do zahraničí, tzn.
minimalizace importu, snížení spotřeby b) pozdní merkantilismus - 17. – 18. století: peníze jako kapitál
proto investice v zahraničí, podpora exportu, omezování
importu
Thomas Mun (1571-1641): omezování spotřeby dovozů, ale i exportního zboží import surovin export hotových výrobků (vyšší zisk než u surovin) podpora tranzitního obchodu
J.Baptist Colbert (1619-83): podpora exportu mimo zemědělské produkce (strategický význam) zakládání královských manufaktur, rozvoj průmyslu kontrola importu
Merkantilismus v podobě protekcionismu, především na straně dovozů a kontroly přílivu kapitálu přetrval v praxi mnohých států až do konce 20. století – např. Japonsko, Čína, ale i některé evropské země, USA
8.2 Klasická škola politické ekonomie 18. století - 1. polovina 19. století důraz na materiální výrobu, řemesla, průmysl důraz na individualitu
irah kucerova©2011
státní moc jen v legislativě, soudnictví a obraně
tzn.
oproti merkantilismu ne stát v ekonomické sféře!!! tzv. invisible hand (a.Smith) – neviditelná ruka trhu, kdy jedinec sledující vlastní zájem vytváří tak vlastně bohatství pro celou společnost mezinárodní obchod nejen jako nástroj bohatství, ale jako nutnost při řešení limitů vlastní soběstačnosti
8.2.1 Adam Smith (1723-90) Teorie absolutních výhod základem mezinárodního obchodu je specializace na komodity, u nichž ekonomiky dosahují nižších výrobních nákladů
komodity
Země A
Země B
Sýry
8
5
Boty
30
55
země A je produktivnější v produkci sýrů, země B ve výrobě bot ve vzájemném obchodu bude A vyvážet sýry, země B boty základem těchto výhod je vybavenost výrobními faktory (práce, půda, kapitál) A.Smith: teorie výrobních faktorů: veškerá produkce je výsledkem kombinace tří výrobních faktorů: práce, půdy a kapitálu
8.2.2 David Ricardo (1772-1823) Teorie komparativních výhod základem mezinárodní specializace je schopnost vyrábět úspěšněji ve více oborech, avšak s nestejnou mírou export těch komodit, u nichž ve srovnání (komparaci) dosahuje výrobce vyšší konkurenceschopnosti, vyšších výhod realizace komparativních výhod je podmíněna přírodním bohatstvím
irah kucerova©2011
Komodity
Země A
Země B
Sýry
8
5
Boty
75
55
země A je produktivnější v obou oborech, sýrech i botách oproti zemi B země A se bude specializovat na produkci bot a exportovat boty, neboť v jejich produkci dosahuje v komparaci se zemí B vyšších výhod než u sýrů a kromě toho se jedná o technicky náročnější výrobu (dnešní terminologií – vyšší podíl přidané hodnoty)
8.2.2.1 Vývoj teorie komparativních výhod
I. D.Ricardo II. Eli Heckscher a Bertil Ohlin: 1935 upřesnění Ricardovy teorie, kdy předpokládali stejnou produkční funkci u jednotlivých komodit a přesto je výsledná cena různá – pak jsou tytéž výrobní faktory kombinovány různě, rozdíly v komparativních výhodách jednotlivých výrobců spočívají ve vybavenosti výrobních faktorů, tzv. H. - O. model III. Wasilly Leontief: 1954 klasická analýza vstupů a výstupů u zahraničního obchodu USA, výsledkem analýzy Leontievův paradox: v exportu USA převažují komodity s vysokým podílem přidané hodnoty (náročné na kvalifikaci pracovních sil, na vědu a výzkum), v importu převažují vedle surovin výrobky náročné spíše na kapitál – paradoxem je, že všechny teorie považují USA za kapitálovou velmoc (vyvrací tak H.O.model, ale základem komparativních výhod je schopnost přetvářet původní vybavenost ekonomiky) IV. dynamické teorie – 60. léta 20. století: překonání H. - O. modelu o stejné produkční funkci, čas jako rozhodující faktor - pak komparativní výhody dány dostupností technologie a mění se v časové dimenzi a) Posnerova teorie imitačního zpoždění: firma či ekonomika si udrží komparativní výhody pouze dokud si jiní výrobci neosvojí příslušnou technologii a zároveň než se v zahraničí vytvoří poptávka prahové úrovně také jako teorie poptávkového zpoždění b) teorie výrobního cyklu: během životního cyklu výrobku se mění jeho komparativní výhody, také přesun z RTE v RE irah kucerova©2011
II. Linder,S.B. (1961): kombinuje H.-O. model (pro primární výrobu) s preferencemi spotřebitelské poptávky, tzn. i reálné životní úrovně – tzv. efektivní poptávka pak orientace firmy dle domácího trhu, komparativní výhody v obchodě s výrobky, u nichž existuje tzv. překrývající se poptávka nebo poptávka obdobné preference tzn. intenzivnější obchod mezi srovnatelnými trhy!!! V. Lester Thurow: od 40. let, završení v 80. letech, kdy komparativní výhody dané výrobními faktory jsou nahrazeny výhodami vytvořenými člověkem (ostatně vysoká mobilita faktorů v druhé polovině 20. století je překážkou pro udržení si komparativních výhod) – hlavní výhodou a základem mezinárodní specializace je věda a výzkum (Thurow vyvrací H.-O. model, potvrzuje Leontievův) Thurowův teorém - tři základní kritéria komparativních výhod (T.L.,1992): podpora technologického rozvoje (nejen technická, finanční, ale hl. systémová) vysoký podíl přidané hodnoty/pracovní sílu vysoká úroveň mezd Thurow tak také vyvrací H.-O.model, vlastně potvrzuje Leontiefa VI. adaptabilita v ekonomické sféře: od 80. let, kdy komparativní výhody v mezinárodním obchodě jsou doplněny flexibilitou výrobců i trhu, včetně exportu – příkladem jsou ekonomiky jihovýchodní Asie
8.3 Další teorie mezinárodního obchodu po roce 1945
8.3.1 Teorie perifejní ekonomiky disproporce mezi bohatými RTE a zaostalými RE – tzv. bohatý Sever versus chudý Jih zapojení RE do světové ekonomiky je problematické, neboť jsou příliš teritoriálně, ale hlavně institucionálně a kvalifikačně vzdálené od hlavních sil na světových trzích
8.3.2 Koncepce globální závislosti (interdependence) světová ekonomika je natolik propojena, že dlouhodobě nemohou RTE profitovat na úkor RE jejichž chudoba zpětně negativně působí na rozvoj i v RTE, hlavně ale omezuje mezinárodní obchod irah kucerova©2011
8.3.3 Rybzcynského efekt při změně vybavenosti pokud se změní vybavenost výrobních faktorů, zvýší se výskyt jednoho z faktorů, pak logicky vzroste výroba těch komodit, která je náročnější právě na tento faktor současně poklesne výroba jiných komodit, u nichž nehraje příslušný faktor tak významnou roli potvrzuje Leontieva i Thurowa
8.3.4 Teorie zbídačujícího růstu - J.Bhagwati (1984) týká se RE, které zvolí jednostrannou výrobní a exportní orientaci tyto ekonomiky sice realizují ekonomický růst, ale struktura ekonomiky není diverzifikována, takže je velmi náchylná na výkyvy ve světové poptávce
8.4. Teorie protekcionismu
8.4.1 Vymezení Obchodní protekcionismus = strategie určená k ochraně vlastních výrobců prostřednictvím přísnějšího celního režimu pro dovozy
8.4.2 Motivy protekcionismu •
ideologické – ochrana vnitřní kulturní identity, snaha zabránit pronikání vnějších vlivů
•
tzv. „rodinné stříbro“ – ochrana národních tradičních oborů
•
ochrana vlastních výrobců před zahraniční konkurencí – makroekonomická stabilizace (daňové výnosy, zaměstnanost)
•
odvetná cla – reakce na obchodní diskriminaci
•
antidumpingová cla jako reakce na cenové podbízení, na nekalou soutěž
8.4.3 Názory na protekcionismus •
pouze dočasnost, resp. přechodné období celní ochrany může přispět k rozběhu nových technologií ochraně obchodní bilance ale ne k řešení nezaměstnanosti!!!
•
naopak konzervují rigiditu a neefektivnost
irah kucerova©2011
8.4.4 Vývoj teorie protekcionismu •
Merkantilismus
•
Alexander Hamilton (1789,1791) – cla pro zpracovatelský průmysl
tzv. cla pro
nezletilá odvětví: podpora rozvoje a výroby počáteční ochranou mladých odvětví před cizí konkurencí předpoklad, že proces náběhu nové produkce v chráněném režimu usnadní zralost a dosažení komparativních výhod - jako např. zformování kvalifikovaných pracovních sil, dosažení „kritické“, resp. nutné úrovně rozsahu výroby určité komoditní skupiny, u nichž doba hájení je nutná k rozběhnutí výroby verifikováno např. Jižní Korea, Singapur, ale naopak v mnohých RE ne •
Friedrich List (1841) – Ekonomický nacionalismus státy si musí chránit svou výrobní kapacitu, neboť moc a bohatství státu pochází z jeho produktivní sféry bohatství je výsledkem interakcí mezi materiálním kapitálem, lidských schopností, iniciativou a vyspělostí průmyslu vzhledem k rozvojové fázi průmyslu je třeba jej chránit cly
8.5. Kontrolní body •
merkantilismus – raný, pozdní
•
T.Mun, J.B. Colbert
•
klasická škola politické ekonomie
•
A.Smith – teorie absolutních výhod
•
D. Ricardo – teorie komparativních výhod
•
E.Hecksher, B. Ohlin, W. Leontiev, L. Thurow, dynamické teorie
•
teorie protekcionismu – motivy, koncepce
•
A. Hamilton, F. List
8.6. Literatura Benáček, V. (1995): Ekonomie mezinárodního obchodu, VŠE Praha Kubišta, V. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní ekonomické vztahy – repetitorium, MUP Praha irah kucerova©2011
9. Teorie rozvojové
Vývoj teoretické reflexe k rozvojové problematice
I.
Evolucionismus – do poloviny 20. století
II.
Modernizační strategie – 50.-70.léta
III.
Etické koncepty – ad GP – 70.léta
IV.
Neoliberalismus, PSA – 80. léta
V.
Comprehensive Development Framework, Human Choice - po 1995
9.1. Evolucionismus
9.1.1. Vymezení Různé typy společností prochází analogickými vývojovými procesy, tudíž i vývojová stádia jsou obdobná. Společenský vývoj je charakterizován kontinuitou, kdy nelze jednotlivá stádia zaměnit, ani je přeskočit. Proto i rozvoj společností a jejich států má svou vnitřní logiku, která je přenositelná kdekoliv.
9.1.2 J. A. Hobson Imperialism (1902) deskripce a kritika britského kolonialismu jako ochrany ekonomických zájmů metropole, resp. jako podpora expanze investorů •
tzv. civilizační role Evropy jako základ arogance rozvojového diskursu ve smyslu rasismu (společenské rozdíly jsou dány, slabší, méně vyspělí se musí přizpůsobit)
•
Evropa - představa materiální, technické, kulturní i intelektuální nadřazenosti
proto
evolucionismus v mimoevropských společnostech
9.1.3
W.W.Rostow (1961)
model rozvoje jako základ evolucionismu: univerzalita hospodářského vývoje, a to v pěti etapách: I. II. III.
tradiční společnost = zemědělská společnost, hierarchizovaná prerozvojové stadium – rozvoj manufakturního kapitalismu rozběh – industrializace vč. institucionálního rámce
irah kucerova©2011
IV.
zralost, resp. dosahování zralosti – společnost ve zvyšující se životní úrovni rostoucí spotřeba, ale i rostoucí úspory na úrovni kolem 20%
V.
stadium vysoké masové spotřeby - finální, nejdelší období
RE musí projít stejnou cestou jako země Západu, aby dosáhly srovnatelné úrovně
9.2. Modernizační strategie
9.2.1 Vymezení Modernizace = ekonomický růst jako zásadní akcelerátor celkového rozvoje společnosti, jako endogenní nástroj, tzn. •
modernizační teorie = pro-růstové
•
růst GDP je základním nástrojem celospolečenských změn – viz západní vzor
9.2.2
P.N. Rosenstein-Rodan (1943)
Industrializační rozvojový model jako nejefektivnější řešení na příkladu jihovýchodní Evropy: tzv. „big push“ formou masivního přílivu investic, mobilizace agrárních pracovních sil trh sám nezajistí dostatečnou akumulaci kapitálu
proto vláda musí prostřednictvím
plánování a fiskální politiky zajistit masivní investice – keynesiánský koncept
9.2.3
Ragnar Nurkse (1953)
Teorie začarovaného (bludného) kruhu: •
„země je chudá, protože je chudá“
•
tzn. že produktivita práce a celkový GDP je natolik nízký, že je celý spotřebován, nic nezůstává na akumulaci kapitálu, proto jsou mizivé vyhlídky na růst produktu
•
jediným řešením je růst akumuce kapitálu, pak poroste produkt, tzn. i důchody čili i životní úroveň
díky tomu poroste agregátní poptávka a zároveň úspory, což jsou
základní podmínky pro růst investic (tzn. i další akumulace kapitálu)
jedině tím
může být prolomen začarovaný kruh •
investice je nutné alokovat do širokého spektra průmyslu ekonomiky - tzv. vyvážený růst
irah kucerova©2011
tzn. modernizace celé
9.2.4
Modernizační strategie - ekonomický strukturalismus
9.2.4.1 Vymezení = jako cílené ovlivňování produkční struktury rozvojových zemí směrem od výroby spotřebních statků ke kapitálovým statkům cestou masívní industrializace = diversifikace hospodářské struktury rozvojem nových odvětví tak, aby rostla technologická vyspělost ekonomiky a snižovala se tak závislost na dovozech = restrukturalizace ekonomiky ve prospěch rozvoje průmyslu
9.2.4.2 Raúl Prebish Prebisch-Singerův teorém (1950) – model industrializace substitucí dovozu •
RE jsou charakterizovány vedle nízkého GDP/c i strukturálními specifiky - rozdíl v sektorovém podílu na produktu a na zaměstnanosti: rozsáhlý agrární sektor
•
řešením zaostalosti není jen dynamika, ale strukturální změny ve prospěch technologického rozvoje
•
podpora substituce importu a zároveň diversifikace výroby
•
ochranná cla pro nedospělá, dětská odvětví – ad A.Hamilton (1791)
•
nepřejímat automaticky vývojový model RTE
9.2.4.3 Celso Furtado •
zaostalost RE není nezbytnou vývojovou fází, ale důsledek kolonialismu
•
závislost hospodářské expanze metropolí na levných surovinách kolonií
•
klesající směnné relace primárních surovin při rostoucích cenách technologií, hotových výrobků prohlubují zaostalost rozvojových zemí
•
industrializační strategie importní substituce (ISI – Import Substitution Industrialization) jako realizovaná hospodářská politika státu
•
výsledkem ISI
přesun zaměstnanosti do moderních sektorů
9.3 Etické koncepty •
nahrazení rozvojového, resp. modernizačního diskurzu akcentem na základní lidská práva materiální povahy, právo na uspokojování základních lidských potřeb – ale spíše formou mezinárodní pomoci, ne podporou kumulace vlastních zdrojů
irah kucerova©2011
•
důsledek rozvinutí globálních problémů, vnitřní diferenciace rozvojového světa
•
např. renesance teorie demografického přechodu – W.Thompson (1915) – jako doprovodný jev ekonomického růstu, kdy fáze populačního růstu – W.W. Rostow (1961)
•
rostoucí negociační síla rozvojových zemí, přesto ale ne narovnání směnných relací v mezinárodním obchodě
•
chybí ucelená teorie, spíše praktické koncepty, a to ještě nesystémové
9.4 Neoliberalismus •
reakce na neúčinnost dosavadních přístupů během strukturálních krizí světové ekonomiky v 70. letech – reformy hospodářských politik jak v zemích Severu, tak i požadavky vůči zemím Jihu
•
požadavky strukturálního přizpůsobení (PSA) – tzn. strukturální změny kvalitativně měnící možnost zapojení do mezinárodní dělby práce
•
liberalizace, deregulace včetně privatizace i v rozvojových zemích
•
ze strany IMF, IBRD - tzv. washingtonský konsensus pro poskytování úvěrů rozvojovým zemím - požadavky na přísnější monetární a hlavně fiskální disciplinu
•
Jagdish Bhagwati (1984) – teorie zbídačujícího růstu jako důsledku chybné hospodářské politiky - monokulturní orientace výroby i exportu
•
Robert Cassen (1986) – vyšší efektivnost mezinárodní pomoci tam, kde je stabilní institucionální prostředí s kvalitním politickým dialogem mezi příjemcem a dárcem, neboť obyvatelé RE sledují stejné modely chování jako v RTE, jako racionálně uvažující
•
Alan H.Gelb (1988) – teorie prokletí přírodních zdrojů příčiny zaostávání RE s dostatkem disponibilních zdrojů: institucionální (korupce politických elit) vysoká volatilita cen přírodních zdrojů minimální diverzifikace výrobní orientace nebezpečí holandské nemoci pak řešením: stabilizační fondy
irah kucerova©2011
zisky v cizích měnách ponechat v zahraničí a tam je investovat a v domácí ekonomice je pozvolna rozpouštět podpora ze strany RTE ve prospěch transparentnosti •
Terry Lynn Karl (1995) – Paradox hojnosti: země s dostatkem surovin nemusí vždy prosperovat, záleží na institucionálním prostředí a nastavení hospodářské politiky nenadálé a překvapivě vysoké zisky z exportu vedou k iluzím o prosperitě a rozvoji působí jako ekonomické, sociální a politické faktory strategického řízení, ale bez reforem tyto zisky působí jako destabilizující
9.5 Strategie souhrnného rozvojového rámce (CDF) •
rozvoj lidského potenciálu, ale i požadavky good governance, společenskou zodpovědnost firem
•
celkově - trvale udržitelný rozvoj – multidisciplinární, holistické koncepty alternativní indikátor rozvoje UNDP - Human Development Index, HDI v rámci PRSPs – Poverty Reduction Strategy Papers
•
James Wolfensonn IBRD 1995-2005 – program CDF: snižování chudoby – nejen v RE, ale celkově!! problém chudoby jako univerzální, tzn. postihující prakticky všechny společnosti chudoba = mj. jako špatný přístup ke zdravotnické péči, ke vzdělání, ke službám, jako nedostatečná vybavenost infrastrukturou, nezajištěná bezpečnost ze strany státu, nebezpečí sociální exkluze
•
Amartya Sen (1998): „Chudoba neumožňuje plnohodnotně žít a svobodně rozhodovat o svém životě.“ i když limitovanost ekonomickými zdroji je určující, nelze ji redukovat na nedostatek peněz hospodářské faktory vždy působí v rámci širšího ekonomického, sociálního a institucionálního kontextu
pak jsou
neekonomické faktory významnější, neboť žádná země s reprezentativní vládou
irah kucerova©2011
nezávislou justicí a existujícím svobodným tiskem
neprodělala za poslední půlstoletí
období hladu!!! •
Arturo Escobar (1995) – tzv. post-rozvojový koncept: teorie modernizace a rozvoje jako konstruktu Severu - rozvojový diskurz je založen na předpokladech Západu, resp. Severu, což nemusí reflektovat potřeby a názory lidí v rozvojovém světě dosavadní úsilí – vymanit RE z chudoby a navést je k prosperitě, ale je důležité jak a kdo definuje kategorii chudoby!!! kulturní rozdílnost jako integrovaná součást socioekonomických programů a globálního politického rozhodovacího procesu - tzn. je nutný odklon od paternalismu Severu!!!!
•
Nová konceptualizace rozvoje – konec 90. let: Miléniová deklarace OSN ze září 2000 – tzv. MDGs hledání nového paradigmatu - alternativní definice rozvoje, např. empowerment neboli zvýšení autonomní schopnosti lidí „určovat si vlastní hodnoty a rozhodovat sám o podmínkách svého života“
9.6. Kontrolní body •
evolucionismus – J. Hobson, W.W. Rostow
•
modernizační strategie - P.N. Rosenstein-Rodan (industrializační model), R. Nurkse (teorie začarovaného kruhu), ekonomický strukturalismus – R. Prebish, C. Furtado (importní substituce)
•
etické koncepty
•
neoliberalismus – J.Bhagvati, R. Cassen, T.L. Karl, A. Gelb
•
souhrnný rozvojový rámec – A.Sen, A. Escobar (post-rozvojový koncept)
9.7. Literatura Kučerová, I. (2006): Regionalismus Evropy v rozvojovém světě, in Waisová, Š. (ed.): „Chudoba a bohatství v současném světě“, Aleš Čeněk Plzeň
irah kucerova©2011
10. Teorie vzájemné závislosti 10.1 Vymezení •
vysvětluje hierarchickou podmíněnost v mezinárodní dělbě práce, kdy jednotlivé státy, regiony jsou závislé na kooperaci, koexistenci, která ale není rovnocenná
•
vychází z realistické tradice mezinárodních vztahů, neboť skutečnými aktéry mezinárodních vztahů jsou státy, které se ze své podstaty snaží pozitivně ovlivnit svou pozici v mezinárodním prostředí tak, aby maximalizovaly svůj vliv
pak záleží na
reálném vlivu každého státu k ovlivnění své pozice v systému mezinárodních vztahů z toho vyplývá i hierarchičnost mezinárodních vztahů
mezinárodní systém je
uspořádán s centra/center a periferie
10.2 Vývoj teorie 10.2.1 Norman Angell – Velká iluze (1910): liberalizovaný mezinárodní obchod a pohyb investic jsou základem mezinárodních vztahů, resp. míru vzájemná závislost ekonomik (interdependence) je zárukou míru, neboť
propojení
ekonomik znemožňuje válku mezi mocnostmi!!! velkou iluzí je, že válka může přinášet materiální výhody, neboť kapitálové trhy velmi citlivě reagují na politické informace a jen pouhý náznak vyhlášení války destabilizuje kapitálový trh, omezí obchod prostřednictvím legálního obchodu a zahraničních investic lze vytěžit zdroje jiného státu jednodušeji a efektivněji než cestou války racionalita ekonomická je v opozici iracionálnímu nacionalismu!!!
Renesance názorů na vzájemnou interdependenci je spojena s dekolonizačním procesem a s hledáním pozic v mezinárodním systému nově vznikajících rozvojových zemí, i když hlavní slovo měli především latinskoameričtí ekonomové či politici, tzn. ze zemí, které získaly nezávislost již v průběhu 19. století V průběhu 50. a 60. let, případně 70. let dozrálo několik neo-marxistických teorií závislosti.
irah kucerova©2011
Dokonce se vyvinuly regionálně determinované školy teorií závislosti: latinskoamerická škola – založená především na materiálních faktorech vzájemných vztahů, nespravedlivých směnných relací v mezinárodním obchodě africká škola – především zdůrazňování koloniálních faktorů asijská – koncepce kolektivního spoléhání na vlastní síly (modifikace ču-čche = spoléhání na vlastní síly, „kulturní revoluce“ v Číně v letech 1966-76, Mao Ce-tung)
10.2.2 Raúl Prebisch světová ekonomika je systémem složeným z centra a periferie, kdy diferenciačním kritériem jsou technologie: periférie – suroviny, produkty s nízkým podílem přidané hodnoty (prvovýrobky) centrum – vyspělé technologie, vysoký podíl přidané hodnoty (technologie, technicky vyspělé výrobky)
monopolizace technologické nadvlády
umožňuje ekonomickou nadvládu, čili diktovat podmínky mezinárodního obchodu vztah centrum-periferie je vykořisťovatelským vztahem a vede k unfair redistribuci zisků fenomén závislosti je definován oboustrannou podmíněností centra a periferie, neboť periferie je závislá na moderních technologiích, zatímco centrum na dodávkách levných zdrojů
10.2.3 Fernando Cardoso - Enzo Faletto - model vzájemné závislosti (1964): determinantou vývoje i postavení v systému mezinárodních vztahů jsou ekonomické podmínky, jež ovlivňují vznik společenských tříd a celý politický systém pak rozvinuté ekonomiky Západu mohou určovat podmínky rozvojovým zemím, mohou podřídit si je a vtáhnout je do svého systému hlavní příčina je v kapitalismu, který využívá své nadřazenosti ve třech typech periférií – v periferii centra, v centru periferie, v periferii periferie že samotná periférie je hierarchizovaná!!!
irah kucerova©2011
to ale znamená,
10.2.4 Immanuel Wallerstein – model tzv. světoekonomiky, resp. capitalist worldeconomy (1974), systémová teorie závislosti světová ekonomika je pouhým souhrnem národních, eventuálně regionálních ekonomik, ale oproti tomu světoekonomika je celistvým kapitalistickým systémem a dynamicky se rozvíjejícím krize kapitalismu je zřejmá z existence socialistických ekonomik (!) světoekonomika se skládá z několika center jako historicky se střídajících forem politické kontroly + impérium je formou centralizace politické moci a je ovládáno z jednoho centra světoekonomika = jádro + periferie + semiperiferie jako most umožňující udržet stávající řád kapitalismu jádro, resp. státy jádra jsou jedinými subjekty, které ovlivňují vývoj světového trhu hegemon dokáže prosadit změnu pravidel politických, ekonomických ve svůj prospěch – pozice hegemona je zajištěna komparativními výhodami založenými na konkurenceschopnosti ve třech hlavních sférách – průmysl, obchod, finančnictví identifikoval existenci tří historických hegemonů světoekonomiky: Nizozemské království 1620-1672, VB 1815-1873, USA 1945-1967 vzájemné vztahy jsou konfliktního rázu, protože periferie a semiperiferie soupeří o to, jak se dostat blíže centru a současně centrum vynakládá veškerou energii na to, aby se udrželo v roli centra aktéry mezinárodních vztahů jsou-nejsilnější subjekty mezinárodního práva a politiky - státy, mezinárodní organizace, nadnárodní korporace (systémová teorie závislosti)
10.2.5 Stein Rokkan - politická geografie (1970, 1983) vztah teritoria a politiky každé teritorium se člení na privilegované centrum a podřízenou periferii, využívaní část teritoria při asymetrii vztahů typy center – vojensko-administrativní, ekonomická a kulturní ovšem i existence dalších menších center podřízených těm hlavním – tzn. regionalizaci v rámci většího teritoria (polycentrická struktura) irah kucerova©2011
periferie – jako formálně podřízená centru, teritoriálně odloučená periferie nejen v geografickém kontextu – tzv. horizontální rozměr, ale i jako možnost ovlivnit rozhodovací procesy – behaviorální koncept (chování lidí vůči autoritám) – tzv. vertikální rozměr perifernosti diference mezi centrem a periférií – vzdálenost, odlišnost, závislost, ale i příklady ekonomicky převyšujících periférií centrum!!! implikace pro Evropu – koncept dvou základních os (cleavages) ZápadVýchod a Sever-Jih tři roviny vztahů: ekonomický vývoj vázaný na pozici a strukturu měst, geopolitické postavení teritoria, kulturní prostředí
10.2.6 Robert Keohane -Joseph Nye • koncept mezinárodních režimů a komplexní interdependence (1977) mezinárodní vztahy jsou formovány různými oblastmi zájmu (issue areas) jednotlivých aktérů, v nichž se prolínají zájmy států, transnacionálních a subnacionálních subjektů dělba moci - kompetence nemohou být koncentrovány v rukou dominantních aktérů, ale rozděleny (byť různě) mezi všechny účastníky tzn. vzájemná závislost subjektů i objektů světové politiky (interdependence) primárně jde o bezpečnostní aspekty, nicméně komplexní interdepence a mezinárodní režimy jsou vztahovány i na aktérství mezinárodních organizací, včetně ekonomických – IMF, Světová banka
10.3 Kontrolní body •
hierarchičnost mezinárodních vztahů
•
centrum-periferie, semi-periferie
•
vzájemná závislost jako záruka míru – Norma Angell
•
neo-marxistické teorie vzájemné závislosti – Raúl Prebisch, Fernando Cardozo – Enzo Faletto
•
světoekonomika: jádro + periferie + semiperiferie - Immanuel Wallerstein
•
typy center, horizontální a vertikální rozměr periferie - Stein Rokkan
•
koncept mezinárodních režimů a komplexní interdependence - Robert Keohane -Joseph Nye
irah kucerova©2011
10.4 Literatura Kučerová, I. (2006): Regionalismus Evropy v rozvojovém světě, in Waisová, Š. (ed.): „Chudoba a bohatství v současném světě“, Aleš Čeněk Plzeň Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, Portál Praha
irah kucerova©2011
11. Mezinárodní obchod se zbožím a službami 11.1 Vývoj mezinárodního obchodu •
zpočátku jako přebytky vlastní produkce
•
obchod s exotickým zbožím
•
od středověku až do poloviny 19. století obchod se surovinami, řemeslnými výrobky, ale ne se zemědělskými plodinami (ad klasický merkantilismus)
•
1870-1914 masivní nárůst objemu mezinárodního obchodu, suroviny, stroje a výrobní zařízení, dokonce i začátek obchodu s agrárními plodinami
•
1914-1929 obchodní a kapitálová expanze, sílící monopoly včetně nadnárodního charakteru
•
30. léta protekcionismus v mezinárodním obchodu jako reakce na krizi 1929-33, nicméně kolem poloviny 30. let mírné uvolňování - např. 1934 USA Zákon o obchodních dohodách, zavádění režimu GSP (General System of Preferences)
•
ačkoliv v 30. letech podle finančního vyjádření mezinárodní obchod stagnoval, ve fyzických ukazatelích vzrost cca o 15 %
•
druhá světová válka – např. Zákon o půjčce a pronájmu v USA 1942, kde deklarována snaha o částečnou liberalizaci mezi smluvními stranami (především Velká Británie a země Commonwealthu)
•
během války např. program OSN UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) od roku 1943 na pomoc zemím postižených válkou, což sice nebyl klasický mezinárodní obchod, ale přesto šlo o distribuci zboží
•
po válce tzv. Marshallův plán neboli Program obnovy Evropy, v jehož rámci distribuovaly USA zboží po Evropě, opět nešlo o klasickou formu mezinárodního obchodu, i když jisté rysy (včetně nákupu a prodeje v zahraničí) tu byly shodné s mezinárodním obchodem
•
po roce 1945 obecně: kvalitativní i kvantitativní změny, a to z hlediska dynamiky, teritoriálního zaměření i komoditní struktury
•
1947 začátek multilaterální liberalizace v rámci GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), během let 1947-95, kdy byla GATT nahrazena nově vzniklou Světovou obchodní organizací (WTO), pokles celního zatížení mezinárodního obchodu ze 40 % ve 40. letech na průměrně 5 % v polovině 90. let
irah kucerova©2011
•
COCOM (Coordinating Committe for Multilateral Export Controls) 1950-90 jako program NATO pro kontrolu, resp. zabránění exportu strategických výrobků do zemí sovětského bloku – v důsledku toho další omezení mezinárodního obchodu mezi rozvinutými tržními ekonomikami a centrálně plánovanými ekonomikami, hlavně ale technologická mezera
•
integrační proces v Evropě jak po linii EHS, tak i RVHP změnil zbožové toky, kdy na jedné straně mezi členskými státy liberalizace vzájemného obchodu, na straně druhé integrační sdružení vždy vytváří obchodní bariéry pro nečlenské státy
•
u obou integračních společenství docházelo i k dalšímu rozšiřování obchodních výhod i na další státy mimo evropský region
•
od 60. let postupné zapojování rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, začínají se v mezinárodním obchodě prosazovat služby
•
70. léta znamenají opětovný protekcionismus jako rekce na makroekonomické krize, v celosvětovém měřítku výrazně ovlivňují mezinárodní obchod japonští exportéři
•
80. léta – začátek dalšího kola liberalizace mezinárodního obchodu, ovšem také zesílená konkurence na světových trzích, kdy do mezinárodního obchodu vstupuje silná skupina RE, především 1. generace asijských tygrů, nově industrializované země, ale také i některé CPE
•
90. léta jsou v mezinárodním obchodu ve znamení znovu se sjednocující světové ekonomiky, kdy dochází ke kvalitativním změnám v mezinárodním obchodu, hlavně v teritoriálním zaměření, mezinárodní obchod je ovlivněn ekonomickou globalizací, mění se komoditní struktura, kdy roste podíl obchodu se službami a nehmotnými statky, založena WTO
11.2 Dynamika mezinárodního obchodu •
dynamika mezinárodního obchodu 1950-2000 vyšší než dynamika tvorby GDP!
•
robustní ekonomický růst v 60. letech se mj. promítl i do vyšší dynamiky mezinárodního obchodu
•
obrat nastává v 70. letech, kdy dynamika mezinárodního obchodu ve fyzických ukazatelích klesla v důsledku poklesu agregátní poptávky a z toho vyplývajícího protekcionismu, ale!!! - v hodnotových ukazatelích razantní nárůst (ad cenová exploze u ropy)
irah kucerova©2011
•
v 80. letech opětovná postupná liberalizace mezinárodního obchodu vedla k oživení dynamiky, kromě toho se zapojovaly další země – např. Jižní Amerika, jižní Asie
•
začátek 90. let zpomalení dynamiky mezinárodního obchodu, protože v USA doznívala recese, začátek recese v Japonsku, rozpad sovětského bloku znamenal především rozpad trhu RVHP, od poloviny 90. let problémy hlavně v JV Asii, Latinské Americe
11.3 Teritoriální změny mezinárodního obchodu •
1945-55 především obchod mezi RTE, především mezi evropské státy hlavně, jinak hlavní směr zbožových toků z USA do Evropy a Japonska
•
od 60. let výraznější změny ve prospěch RE, a to jak po stránce importu i exportu
•
70. let celosvětové propojení mezinárodního obchodu, vyšší podíl RE, ale hlavní vztahy mezi RTE a RE
•
od 80. let vzrůstá mezinárodního obchodu mezi RE navzájem
11.4 Komoditní struktura mezinárodního obchodu •
do poloviny 19. století převažoval obchod s exotickými a řemeslnými výrobky, surovinami, zcela mimo zemědělské produkce
•
konec 19. století diverzifikoval strukturu mezinárodního obchodu, kdy vedle surovin a průmyslových výrobků i počátek obchodu s agrárními produkty
•
od poloviny 20. století mezinárodní obchod s novými technologiemi, nehmotnými produkty (vynálezy, patenty, licence), ale také s meziprodukty, polotovary
•
od 60. let mezinárodní obchod se službami
•
v 90. letech rozvoj mezinárodního obchodu B2B (business-to-business), tedy internetového prodeje
•
i po roce 2007 agrární obchod blokován protekcionismem – neochota RTE odstranit dotace vlastním farmářům + dovozní bariéry z RE, proto je dosud blokováno tzv. katarské kolo WTO z roku 2001
irah kucerova©2011
11.5 Negociační kola GATT 1. Ženeva 1947-49 2. Torquay 1951 3. Ženeva 1955-56 4. Dillonovo kolo 1961-62 5. Kennedyho kolo 1964-67 (přechod k multilateralitě) 6. Tokijské kolo 1973-79 7. Uruguayské kolo 1986-94 (i agrární produkce, ukončení činnosti v rámci GATT, založení WTO)
11.6 Kontrolní body •
rozvoj mezinárodního obchodu společně s formováním se světové ekonomiky změny v komoditní struktuře i teritoriální
•
rostoucí komplementarita ekonomik na základě prohlubující se specializace
•
tím také klesá výrobní univerzalita ekonomik
•
kdy je mezinárodní obchod protekcionistický, kdy se liberalizuje?
•
změny v komoditní struktuře mezinárodního obchodu – obchod se službami, moderními technologiemi, meziprodukty, B2B
•
mezinárodní obchod se zemědělskými produkty
11.7 Literatura Kubišta a kol. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
12. Mezinárodní pohyb kapitálu 12.1 Vymezení kapitálu Kapitál
= akumulované investice, z čehož vyplývá jeho základní vlastnost, a tou je schopnost zvyšování původní částky (kumulace, akumulace) = neustále se zhodnocující hodnota = peníze nebo jakákoliv uznávaná hodnota, která svým fungováním přináší svému vlastníku další hodnotu, peníze = cokoliv, co přináší opakovaně zhodnocení původně vložené částky
12.2 Příčiny vývozu kapitálu •
postupující internacionalizace ekonomik, kdy se zvyšuje propojenost národních trhů v oblasti spotřeby (mezinárodní obchod se zbožím a službami) i výroby (prostřednictvím kapitálu)
•
přebytek kapitálu v určitých regionech doprovázející akumulaci kapitálu
•
realizace vyšší míry zisku v zahraničí – faktory: tamní absence kapitálu nízká cena půdy, resp. polohové renty levná pracovní síla přístup k surovinám, jejich nízká cena nižší zdanění příjmů vyšší produktivita práce
•
monopolizace ekonomik a expanze monopolů do zahraničí
•
protekcionismus v zahraničním obchodě
•
rozvoj dopravy
•
ochrana životního prostředí
•
diverzifikace investorského rizika
•
institucionální standardizace
•
bezpečnostně-strategické aspekty - např. přístup ke zdrojům, nebo naopak snaha ekonomicky stabilizovat vzdálený region a vyvarovat se tak např. zvýšené imigraci z tohoto regionu , mocenské aspekty
irah kucerova©2011
12.3 Formy vývozu kapitálu
členíme podle více kritérií
a) dle časového hlediska: krátkodobý kapitál – investice alokované maximálně do 1 roku, většinou do krátkodobých cenných papírů s vysokou likviditou likvidita kapitálu = schopnost disponovat s minimem omezení jako např. termínová omezení, personální atp. účelem je diverzifikace rizik jako spekulativní kapitál – spekulace ve finanční oblasti jako obchody předpokládající růst či pokles úrokových sazeb
střednědobý kapitál – doba umístění 1-5 let, úvěry nebo investice do cenných papírů, nejčastěji do obligací (dluhopisů) s dobou splatnosti v horizontu maximálně 5 let
dlouhodobý kapitál – období vyšší 5 let, nejběžněji do 15 let, ale v konkrétních případech u úvěrů může dosahovat doba splatnosti až 35 let jedná se o úvěry často spíše mezinárodního charakteru než soukromého, nebo o investice do firemních podílů, kde nebývá časové omezení
b) podle předmětu použití: úvěrový kapitál – ale také názvy jako úrokový, zápůjční nebo bankovní jeho působnost je zprostředkována bankovním sektorem ve formě spotřebitelských půjček, úvěrů hypotéčních, podnikatelských atp. cílem je realizace zisku ve formě úroku
produktivní kapitál – také označován jako podnikatelský, průmyslový, obchodní vždy je ale spojen s realizací zisku prostřednictvím konkrétní ekonomické činnosti ve výrobě statků členíme ho na přímé investice, jež umožňují získat majoritu ve firmě prostřednictvím ovládnutí alespoň kontrolního balíku akcií (podle diverzifikace vlastnických práv: 51 % akcií u minimálně dvou vlastníků, u středně velkých firem cca 25-30 %, u velkých korporací může stačit např. jen 12 % akcií) irah kucerova©2011
majorita v podniku garantuje podílet se na rozhodování o výrobní a vývojové strategii, o obchodní a cenové politice, o rozdělování zisku, o investicích oproti tomu nepřímé nebo-li portfolio investice vedou k minoritnímu podílu ve firmě, což znamená, že investor se podílí na rozhodovacích a řídících procesech jen zprostředkovaně (ad valná hromada akcionářů) cílem portfolio investic je diverzifikace investorského rizika
specifickou formou je rizikový kapitál, tzv. ventures capital jedná se o produktivní kapitál formou přímých investic, ale jen na dobu omezenou, a to zpravidla na 5-7 let cílem je vstup do firmy, provedení její restrukturalizace a poté, co firma se dostane do fáze rozvoje, rizikový investor odprodá svůj podíl
c) podle vlastnického subjektu: soukromý kapitál – jako historicky prvotní forma velmi citlivý na potenciální riziko cíle jsou vždy čistě ekonomické
státní kapitál – rozmach v průběhu 20. století, především po roce 1945 v souvislosti s procesy etatizace klíčových hospodářských oblastí plní stabilizační funkce, takže je odolnější vůči riziku, což ale vedlo v mnoha státech k tzv. crowding effect (efekt vytěsnění, kdy státní kapitál vytěsňuje soukromé investice) cíle nejen čistě ekonomické, ale i politické, sociální
mezinárodní kapitál – historicky nejmladší forma, až po roce 1945 jeho toky prostřednictvím mezinárodních institucí – viz např. projekty OSN, Světové banky, Mezinárodního měnového fondu cíle politické spíše než ekonomické, plní stabilizační a vyrovnávací funkce, humanitární akce jde do rizikových oblastí, nahrazuje tak absenci soukromého či dokonce státního kapitálu – především do rozvojových ekonomik ve formě preferenčních zahraničních úvěrů (soft loans), nebo jako jednostranné transfery, tzn. jako pomoc, tzn. poskytnutí prostředků bez protislužby irah kucerova©2011
z toho se vyčleňuje čistá pomoc = odliv kapitálu minus zpětný pohyb jako např. repatriace zisku, dluhová služba také jako oficiální rozvojová pomoc (ODA) v rámci OSN, kdy RTE by měly vydávat na ODA 1 % svého GDP s tím, že ve formě čisté pomoci 0,7 % svého GDP – realita je cca 0,35 % ve formě ODA
d) specifické formy kapitálových toků: patenty a licence – jako jeden z nejefektivnějších obchodů, kdy míra zisku se pohybuje 300-600 % analogicky i legální toky s neregistrovanými patenty a licencemi, dokonce i know-how
garance vlád, pojištění vývozu – jako součást proexportní politiky státu, kdy vláda prostřednictvím kapitálových operací v zahraničních bankách podporuje expanzi domácích firem jde o snížení investorských rizik
12.4 Kontrolní body •
definice kapitálu, příčiny jeho mezinárodních toků
•
členění forem kapitálu z hlediska časového, vlastnického, zaměření investic
•
specifické formy – patenty, licence, garance vlád, pojištění vývozu
•
citlivost na riziko
•
likvidita
•
soft loans
•
ODA
12.5 Literatura Kubišta,V. a kol. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
13. Platební bilance 13.1 Vymezení platební bilance Platební bilance
= závěrečný účet státu ve vnějších ekonomických vztazích = souhrn mezinárodních ekonomických transakcí daného státu, charakterizující výkonnost ekonomiky v mezinárodní komparaci
13.2 Struktura platební bilance má horizontální členění - strana aktiv a pasiv a vertikální členění – soustava jednotlivých účtů struktura novelizována MMF v roce 1995, v ČR až 1998
A. běžný účet skládající se z obchodní bilance – zaznamenává pohyb zboží bilance služeb bilance výnosů – zahrnuje pohyb důchodů plynoucích z fungování výrobních faktorů v MEV, např. mzdy zahraničním pracovníkům, dividendy ze zahraničních investic běžné převody – jak soukromého rázu (dědictví, dary, alimenty), tak státního typu (příspěvky mezinárodním organizacím)
B. kapitálový účet kapitálové převody – transfery související s migrací obyvatel, vlastnickými právy, převody nevýrobních nefinančních aktiv (podzemní bohatství, pozemky pro zastupitelské úřady), nehmotná práva (patenty, autorská práva)
C. finanční účet přímé investice portfolio investice – samostatně jsou vykazovány majetkové cenné papíry a dluhopisy ostatní investice – kde členění podle časového principu (dlouhodobý kapitál a krátkodobý) a podle sektorů (ČNB, obchodní banky, vláda)
irah kucerova©2011
D. chyby a opomenutí jako samostatný účet, kde se zaznamenávají diference vzniklé např. z kurzových rozdílů součet kreditních položek se nerovná automaticky součtu debetních položek
E. měnový účet vyjadřuje změnu devizových rezerv ( používáno jako samostatný název části PB)centrální banky vklady centrální banky u zahraničních bank včetně zahraničních cenných papírů vklady SDR u Mezinárodního měnového fondu měnové zlato devizové rezervy denominované do měn jiných států •
z hlediska účetnictví představuje měnový účet změny v devizových rezervách, resp. tato změna se týká salda úhrnu příjmů a plateb na běžném, kapitálovém a finančním účtu: jestliže příjmy na účtech převyšují výdaje, pak se to promítne do zisku vyjádřeného na měnovém účtu – měnový účet má tedy syntetický charakter
•
růst devizových rezerv přitom znamená debetní položku a je proto označen mínusem!!!
banka takto získané prostředky uloží v zahraničí nebo je
investuje do cenných papírů, což představuje vlastně odliv kapitálu
Platební bilance vyjadřuje vnější rovnováhu ekonomiky, tzn. platební bilance jako celek musí být vždy vyrovnaná!!!
ona vyrovnanost je docilována cestou různých úprav, tzv.
vyrovnávacími procesy
13.3 Vyrovnávací procesy platební bilance a) administrativním způsobem b) tržními formami
irah kucerova©2011
13.3.1 Administrativní vyrovnávací proces Využívá nástroje hospodářské politiky ke stabilizaci makroekonomického vývoje prostřednictvím regulace zahraničního obchodu, resp. importu. Jedná se celou škálu konkrétních opatření: tarifní nástroje, tj. cla netarifní, čilo kvantitativní omezení – limity (kvóty), což již od 90. let 20. století prakticky vymizelo profinancování prostřednictvím devizových rezerv vládní úvěry vládní garance import zahraničních investic
13.3.2 Tržní vyrovnávací procesy Jde o mechanismy fungující jako přirozené tržní vyrovnávání, které působí automaticky a které by neměly vést k deformacím vnějších ekonomických vztahů. Mohou nabývat různých forem vyrovnávacího procesu: cenový, kursový, důchodový, monetární.
13.3.2.1 Cenový vyrovnávací proces platební bilance Jedná se o historicky nejstarší teoretickou – a hlavně - praktikovanou koncepci automatického obnovování vnější rovnováhy východiskem je empirie, že růst oběživa v ekonomice vede k růstu inflace, tím i ke zvýšení importu levnějšího zboží, a naopak, při poklesu oběživa (peněžní nabídky) dochází i k poklesu inflace a pak k růstu exportu rovnováha platební bilance by měla být zajišťována neinflačním prostředím: centrální banka sníží velikost peněžní nabídky – to ale fungovalo spíše v podmínkách zlatého standardu dnes jsou podmínky diametrálně odlišné, by efektivní cenový mechanismus vyrovnávání platební bilance musel následovat po splnění následujících podmínek: prakticky fixní měnové kurzy, dokonale pružné ceny a mzdy, nulová citlivost úrokových měr irah kucerova©2011
13.3.2.2 Kursový vyrovnávací proces platební bilance Uplatňoval se jako základní nástroj obnovování rovnováhy platební bilance v meziválečném období do Velké deprese, kdy jednotlivé ekonomiky rušily nastavení v systému klasického zlatého standardu svých měn. Dodnes tento vyrovnávací mechanismus funguje u ekonomik s plovoucími kurzy. Mechanismus fungování je následující: za předpokladu deficitu platební bilance převažuje poptávka po devizách, zvyšuje se nabídka domácí měny (investoři či domácí komitenti o ni ztrácí zájem), takže klesá kurz domácí měny (při poklesu poptávky klesá i cena daného zboží) a tím se za cizí měnu platí více (roste její cena) pak ale tato změna devizového kurzu vede i ke změně cen zboží, se kterými se obchoduje ve vnějších ekonomických vztazích – tzn. že pokles kurzu domácí měny vede ke zdražení importovaného zboží, ale také ke zlevnění exportu – čili se zvyšuje konkurenceschopnost, roste export a tím i nabídka deviz.
13.3.2.3 Důchodový vyrovnávací proces platební bilance Podstatou kompenzačního algoritmu je změna v reálných důchodech uvnitř ekonomiky. nerovnováha platební bilance vede ke změně tvorby GDP, což logicky vyústí ve změnu dovozu, čili salda platební bilance mechanismus: při pasivu platební bilance dochází k poklesu GDP, což se logicky promítne do snížených importů (není, kde na to vzít: snížený GDP indikuje menší důchod, klesá poptávka) a to zase vyústí v neutralizaci onoho deficitu naopak, jestliže je platební bilance v aktivu, pak to působí jako stimulující faktor tvorby GDP, což se promítne do vyšší agregátní poptávky, čili i importu, takže nakonec čistý export je poněkud nižší důchodový mechanismus ale nevyrovnává platební bilanci absolutně, pouze částečně
13.3.2.4 Monetární vyrovnávací proces platební bilance Jde vlastně o dopady měnového vývoje v důsledku exportní výkonnosti/importní nákladovosti. základem je klasický vztah mezi saldem platební bilance a peněžní zásobou, kdy změny v platební bilanci vedou ke změnám v peněžní nabídce, naopak změny v peněžní zásobě a poptávce po penězích se odrazí ve změnách v saldu platební bilance: jestliže je aktivní saldo, pak export je vyšší než import, z čehož plynou do ekonomiky příjmy (zvýšený důchod), znamená to také rostoucí GDP a tudíž i důchod, irah kucerova©2011
pak samozřejmě roste i poptávka po penězích – to ale nakonec vyvolá i rostoucí agregátní poptávka čili i poptávku po importu, čímž jde část domácí peněžní zásoby do zahraničí (platby za import) a tím se platební bilance vyrovnává.
13.4 Kontrolní body •
platební bilance jako aktiva a pasiva mezinárodních transakcí
•
struktura účtů platební bilance: běžný, kapitálový, finanční, chyby a opomenutí, měnový účet (změny devizových rezerv
•
jednotlivé bilance na běžném účtu: obchodní (zboží), služeb, výnosů
•
syntetický charakter měnového účtu
•
vyrovnávací procesy platební bilance: administrativní a tržní (cenový, kursový, důchodový, monetární)
13.5 Literatura Kubišta,V. a kol.(1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha Kučerová,I. (1997): Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch, Idea Servis Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
14. Mezinárodní měnové vztahy I 14.1 Vymezení základních kategorií měnových vztahů
14.1.1 Měna = právní forma peněz = národní forma peněz ve vztahu k dalším měnám = výraz státní suverenity
za měnu je zodpovědná měnová instituce, zpravidla centrální banka, která určuje nominální hodnotu dané měnové jednotky její vztah k jiným měnám velikost peněžní nabídky, tzn. množství peněz v oběhu prostřednictvím tzv. monetární (peněžní a úvěrové) politiky vývoj inflace emisi peněz
Měny vedoucí – měny dominantních ekonomik alespoň regionálně, což vyplývá z míry zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu, ze stability politické a ekonomické, včetně rozvinutosti a stability bankovního sektoru – viz USD, japonský yen, bývalá DEM, dnes euro Měny závislé – měny ekonomik, jež jsou hospodářsky napojeny na dominující ekonomiky, nejen formální připojení (např. až do roku 1999 lucemburský frank k belgickému, evropské měny na USD 1945-1979), ale i faktická orientace v monetárním vývoji na jinou monetární autoritu, resp. na měnu jiného státu – např. NZ gulden na DEM u tzv. pevného připoutání (pegging) – daná měna přesně kopíruje vývoj vedoucí měny – v 90. letech např. argentinské peso vůči USD
tzv. světové peníze jako mezinárodní transakční a rezervní měny: dříve USD, DEM, britská libra, japonský yen, švýcarský a francouzský frank x dnes USD, euro, GBP, yen, saúdskoarabský riál předpoklady postavení světových peněz: měny konvertibilní relativně stabilní kurz rozvinutý bankovní systém
irah kucerova©2011
rozvinutý úvěrový trh rozvinutá ekonomika, efektivnost vysoké zapojení do mezinárodní dělby práce, tzn. vysoká míra transakcí v těchto měnách politická stabilita
14.1.2 Konvertibilita měny = směnitelnost
nepodléhá žádným devizovým omezením
= směnitelnost za jiné měny ve finančním sektoru kdekoliv na světě Konvertibilita plná xxx konvertibilita částečná (jisté blokace pro operace s nimi na účtech platební bilance emitujícího státu)
14.1.3 Měnový kurz = vzájemný poměr dvou měnových jednotek = kvantitativní vztah jedné měny k jiné Základní členění: •
fixní kurz – převažoval 1945-76
•
floating (plovoucí)
•
řízený floating - určena fluktuační (oscilační) pásma měny
!!!ale v 90. letech v rámci IMF: •
3 systémy fixních kurzů, kdy systém vázaný na 1 měnu – viz např. argentinské peso na USD systém vázaný k měnovému koši – např. ECU, SDR tzv. posuvné zavěšení kurzu (crawling peg, gliding peg), tzn. omezený pohyb kurzu = systém pravidelného přizpůsobování adekvátní inflačnímu vývoji – např. polský zlotý či maďarský forint v 90. letech, v 80. letech Nikaragua, Chile, Kolumbie
•
2 systémy pružných měnových kurzů, kdy čistý floating – do 1971 výjimečně, např. DEM řízený floating – převažující
irah kucerova©2011
14.1.4 Parita měny (CP – Currency Parity) = rovnost dvou měnových jednotek = vzájemná ekvivalence dvou měnových jednotek Dříve - skutečná nebo zákonně stanovená hmotnost měnového kovu obsažená v základní měnové jednotce, např. v letech 1945-1971 (bretton-woodský systém), kdy 1 oz = 35 USD, tzn.
1oz = 1 troyská unce zlata = 31,10349552 gramů Au – tzn. že 1 USD = 0,888671 g
Au – nazývána také jako parita měnového kurzu
Parita kupní síly (PPP – Purchasing Power Parity) = poměr měn na základě rovnosti jejich kupní síly, tzn. že za danou měnu lze koupit v jiných zemích tentýž soubor statků – závisí na efektivnosti jednotlivých ekonomik, na míře inflace tzn. že měnový kurz mezi jednotlivými měnami se vyvíjí dle změn cenových hladin v daných ekonomikách – vychází tedy z vývoje spotřeby, trhy zboží a služeb – jenže to právě způsobuje odchylky, protože spotřebitelský koš se liší v jednotlivých ekonomikách jedná se o dlouhodobé trendy komparací jednotlivých ekonomik
Parita úrokové míry (RIP - Rate of Interest Parity)– vyjadřuje změny v měnových kurzech díky diferencím v úrokových sazbách v jednotlivých zemích hypotéza vychází z analýzy kapitálového trhu: investor se rozhoduje na základě vyšší výnosnosti (tzn. vyšší úrokové míry) při podobné míře rizika analogicky: příčinou kolísání měnových kurzů jsou rozdíly v úrokových sazbách může působit i krátkodobě
14.2 Metalické měny = měny vázané na drahé kovy tak, že byly konvertibilní a) za jiné měny i b) za dané drahé kovy (Au, Ag) – převážně do 2. poloviny 19. století
Platila konvertibilita pro jakéhokoliv držitele! transakcí, majetku transakce.
irah kucerova©2011
držitel tak v každém okamžiku znal hodnotu
veškeré peněžní operace tak byly transparentní pro všechny účastníky
14.2.1 Bimetalismus Měny vázané současně na dva drahé kovy – zlato a stříbro (Au, Ag) jako převládající měnové kovy, od středověku do roku 1870. Projevoval se až ve třech formách: A
paralelní měny - období vesměs do roku 1816, kdy nebyl zákonně stanoven hodnotový vztah mezi Au a Ag - tzn. že ceny zboží byly vyjadřovány v dvojí cenové hladině
B
soustava dvojí měny – vyjádřen vzájemný vztah mezi Au a Ag, ražba mincí z obou kovů, ale s jinou hmotností, v USA do 1973, resp.1900
C
kulhavý, neúplný bimetalismus – jako vyrovnávací mechanismus při poklesu hodnoty jednoho kovu – řešení ad hoc
14.2.2 Monometalismus Měny byly vázány výhradně k jednomu typu drahého kovu – stříbrný standard, zlatý standard, dokonce i měděný standard. Výhodou tak byla jak jednotná cenová hladina, tak i uživatelské prostředí. Vázanost na daný drahý kov byla výsledkem surovinových zásob na území ovládaném daným státem.
14.2.3 Papírové peníze V novověku až 1690 (dnešní Massachuses), poté 1716-20 ve Francii. Vyvinuly se ve dvou základních formách, a to a) jako státovky s velmi nízkou kredibilitou – garantem stát (panovník), nebývaly směnitelné za Au b) vedle toho i bankovky jako peníze úvěrové již od středověku, kdy klasické dlužní úpisy začaly obíhat před dobou splatnosti, jejich emitentem soukromníci,
tzn. bankovky musely fungovat jako ekvivalent Au!
byly
kredibilní
V letech 1850-1914 musely papírové peníze vyjadřovat zlatou paritu, resp. každá bankovka či státovka musela mít vyjádřenu hodnotu v měnovém Au, po roce 1918 jen část papírových peněz byla vázána přímo na Au (standard zlatého slitku), část měla zprostředkovaný vztah ke Au prostřednictvím navázání své měny na tu, která byla fixována přímo ke Au (standard zlaté devizy). Od 1978 IMF zakazuje stanovení zlatého obsahu měny irah kucerova©2011
14.3. Kontrolní body: •
měna, vedoucí, závislá
•
světové peníze
•
konvertibilita měn
•
parita měnová, kupní síly, úroková
•
bimetalismus, monometalismus
•
státovky, bankovky
14.4 Literatura Němeček.E.: Mezinárodní měnový systém, Karolinum Praha 2000 Kubišta,V. a kol.: Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha 1999 Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP
irah kucerova©2011
15. Mezinárodní měnové vztahy II.
15.1 Měnové systémy Měnový systém = forma uspořádání měnových vztahů pro vyrovnávání vzájemných plateb v mezinárodním měřítku Mezinárodní měnový systém je tvořen různými měnami v různém vzájemném nastavení, kdy měny jsou určitým způsobem organizována a hierarchizovány. Minimálně je v daném systému určena vedoucí měna a ostatní měny jsou na ni nějak navázány.
15.2Vývoj měnových systémů •
bimetalismus – do roku 1870, kdy měny byly vázány na drahé kovy (Ag a Au) – více kapitola č. 14
•
zlatý monometalismus, kdy hodnota měny vázána na měnové zlato – již v průběhu 19. století zlato vytlačovalo stříbro
15.2.1 Klasický zlatý standard 1870-1914, který byl charakterizován rysy: směnitelností peněz za zlato (zlatý obsah mince), a to pro jakéhokoliv držitele! tzv. volná ražba mincí (ze zlata příslušné ryzosti mohly být vyraženy standardizované mince) volný pohyb zlata přes hranice transparentní systém, který stabilizoval finanční operace v mezinárodním prostředí a díky tomu tak napomohl zformování světové ekonomiky a jejímu rozvoji rozkvětu jak mezinárodního obchodu, tak i kapitálové expanzi do dalších regionů světa
15.2.2 Standard zlatého slitku Vzniká jako reakce na vývoj v důsledku 1. světové války po roce 1918, resp. v letech 1925-36 Jako důsledek války a jejích nákladů byla většina zemí vyčerpána ze svých zlatých rezerv, proto: byl zrušen volný oběh zlatých mincí zrušen volný pohyb Au přes hranice směnitelnost bankovek za Au, ale jen za celý slitek, tj. 12,4 kg Au = cca 1700 liber šterlinků irah kucerova©2011
směnitelnost již jen pro předepsané držitele, nikoliv pro běžné občany povinnost centrální banky prodávat Au v prutech (slitcích) tento systém pouze pro ty země, které měly dostatečné devizové rezervy ve zlatě, naopak země vyčerpané válkou a poválečnými náklady na rekonstrukci ekonomik se nemohly do tohoto systému zařadit.
15.2.3 Standard zlaté devizy (měny) Vytváří se postupně po roce 1918 paralelně se standardem zlatého slitku. Představuje zprostředkovaný vztah měny ke Au, kdy centrální banka garantovala směnu domácí měny za jinou, která podléhala zlatému slitku (ad měny závislé a vedoucí). Ve standardu zlaté devizy fungovaly ekonomiky, jež neměly dostatek měnového zlata, na něž by mohly vázat měnu, ale zároveň potřebovaly mít nějakou formu „zlaté“ měnové kotvy.
15.2.4 Měnové bloky Standard zlatého slitku i zlaté devizy byly smeteny Velkou depresí v 30. letech 20. století, pro měnovou stabilizaci byly nutné změny v mezinárodním měnovém systému. Došlo k postupnému rozštěpení na tři měnové bloky jako důsledek hospodářské krize 1929-33, a to librový, dolarový a francouzského franku librový měnový blok – 1931, kdy se Británie neudržela v systému zlatého slitku, ale základ již byl položen v roce 1919; až do 1939, kdy librový blok tvořilo 30-40 papírových měn zemí Commonwelthu, mimo Kanady; základní rysy – fixace kurzu na libru, denominace devizových rezerv v librách dolarový měnový blok – 1934, kdy pád standardu zlaté mince a devalvace USD, v jistých modifikacích jisté rysy dolarového bloku dodnes, kdy mimo USA 16 států měnový blok francouzského franku – 1936 po pádu standardu zlatého slitku většinou pro francouzské kolonie; po roce 1945 dokonce institucionalizováno prezidentským dekretem, od 1950 na bázi pevných parit vůči franku jako vedoucí měny •
tripartitní dohoda o měnové spolupráci – 1936 mezi USA, Británií a Francií o převodech měnového zlata, ještě před válkou přistoupily další země – hlavně Švýcarsko, Nizozemí a Belgie – pro všechny smluvní státy se stal USD zlatou devizou, tzn. plně směnitelnou za Au. Později podstata dohody o konverzi devizových
irah kucerova©2011
rezerv za zlato byla v modifikované podobě převedena v rámci IMF pro konverzi dolarových rezerv za zlato na požádání vlád, a to při pevné ceně 35 USD/1oz Au.
15.3 Bretton-Wood 1944 jednání zástupců 44 států v USA o poválečné měnové spolupráci, nakonec ale jen 28 signatářů, založení tzv. Světové banky – IBRD (International Bank for Reconstruktion and Development), která začala fungovat 1. 6. 1946 a Mezinárodního měnového fondu – IMF, který započal činnost 1. 3. 1947
15.3.1 Brettonwoodský systém – vymezení 1946-1971, resp.1976 omezení volnosti kurzové politiky členských zemí IMF oficiální stanovení parity, tzn. úředně musel být stanoven poměr dvou měnových jednotek, tzn. že měny členských států IMF měly navázány své měny na USD stanovení fluktuačního pásma +- 1 % zlatá směnitelnost USD při oficiální fixní ceně 35 USD/trojskou unci Au (1oz = 31,10349552 g), tzn. že 1 USD = 0,888671 g Au USD tak udržoval zprostředkovaně vazbu národních měn na Au
USD tzv. zlatá
kotva systému stanovena povinnost pro centrální banky udržovat kurz měny v dohodnutém 1% fluktuačním pásmu, jinak povinnost devizových intervencí, případně IMF nutil ke změně zlaté parity dané měny, která vybočovala – tzn. devalvace či naopak revalvace
15.3.2 Vývoj brettonwoodského systém •
do poloviny 60. let velmi úspěšný, USD jako stabilizátor celosvětového hospodářského vývoje, měnová stabilita napomohla i mimořádné konjuktuře světové ekonomiky
•
tzv. Triffinovo dilema (1960): pokud dolar slouží jako světová centrální rezervní měna, může dojít k nárůstu jeho likvidity jedině tehdy, když USA poskytnou světu více dolarů, což v podmínkách cíle nízké inflace nemůže jít cestou emise peněz, ale jedině nárůstem deficitu platební bilance – problém, dilema spočívá v tom, že čím víc se prohlubuje obchodní deficit USA, tím víc upadá důvěra v konvertibilitu dolaru na zlato
irah kucerova©2011
•
druhá polovina 60. let – problémy v ekonomice USA (vietnamská válka, příliš mnoho USD mimo ekonomiku USA, rostoucí poptávka po Au, což vedlo ke snížení likvidity měnového systému
•
1967 – vytvoření v rámci IMF umělé měnové jednotky SDR (Special Drawing Rights = zvláštní práva čerpání) jako základní rezervní prostředek, aby se mohly uvolnit dolarové rezervy, v bezhotovostní formě – jisté řešení Triffinova dilematu
•
1968 po žádosti Francie na směnu dolarů za zlato USA (– ad původní tripartitní dohoda modifikovaná v rámci IMF) zrušily možnost této zlaté směnitelnosti v praxi
•
srpen 1971 – devalvace USD, zánik oficiální fixované ceny Au, tzn. i faktický pád brettonwoodského systému (formálně až 1976)
•
prosinec 1971 – Smithoniánská konference ve Washingtonu, kde dohodnuty tzv. smithoniánské parity, paritní mřížka, která vyjadřovala vzájemné kurzy mezi jednotlivými měnami a maximálně povolenou odchylkou od ústřední parity, tj. USD, a to +-2,25 %
•
leden 1976 – na zasedání IMF na Jamajce uzavření tzv. Kingstonských dohod, kdy každý stát si mohl zvolit jemu vyhovující kursový režim
rozvolnění kurzových
režimů a de facto postupný přechod k plovoucím kurzům •
duben 1978 – IMF zakázal vyjadřovat zlatou paritu měn
demonetizace Au, tzn. že
Au přestává být měnovým kovem!
15.4. Had v tunelu Smithoniánská konference z prosince 1971 a její dohodnuté nastavení postbretton-woodského systému nefungovalo vůbec, proto v dubnu 1972 byl v Evropě dohodnut měnový systém založený na dvou fluktuačních pásmech – křížové kurzy evropských měn navzájem s fluktuačním pásmem +-2,25 % a evropské měny vůči USD v rozpětí +-4,5 %. Specifický a ekonomicky atypický název vysvětluje dvojí souvztažnost, kdy užší pásmo se vlastně pohybovalo uvnitř rozpětí širšího
USD byl oním tunelem, v němž se pohybovaly kurzy
evropských měn. Tzv. had v tunelu jako koordinace kursové politiky mezi evropskými státy z fixního kurzu přešly na řízený floating fluktuační pásmo +-2,25 % mezi sebou a k USD +-4,5 % (u fluktuací a jejich grafického znázornění odchylky kurzy jako svazek čar (had) kolem USD (tunel).
irah kucerova©2011
Tento systém neměl šanci na úspěch pro dobu, v níž začal fungovat – první ropný šok na podzim roku 1973
strukturální krize + pokles hospodářského cyklu
místo běžné recese
deprese kombinovaná vysokou inflací nákladového charakteru (ad ropný šok a explozivní nárůst cen ropy)
stagflace v Evropě: vysoká, masová míra nezaměstnanosti jako důsledek
stagnace/propadu ekonomické činnosti + vysoká, pádivá inflace.
15.5 Evropský měnový systém Nefungovaly-li závěry Smithoniánské konference v rámci postbretton-woodského vypořádání z roku 1971, neprosadil-li se systém, který vešel později do historie jako had v tunelu, pak se v rámci Evropských společenství dohodli na nové formě měnové kooperace, resp. již integrace. V polovině roku 1978 byla podepsána dohoda o založení Evropského měnového systému (EMS). Ten byl nakonec spuštěn 13. 3. 1979 pouze pro členské státy ES. Přinesl několik pojistek pro zdárné fungování, evidentně jako poučení z předcházejícího vývoje. Součásti EMS: vytvoření košové měny ECU pouze pro bezhotovostní styk, kdy koš byl tvořen měnami členských států ES (tzn. v roce 1979 – 9 měnami, pak s přistupujícími novými státy se zvětšoval koš měn, ale Maastrichtská smlouva jej zmrazila na tehdejších 12 měnách) mechanismus směnných kurzů – ERM (I.), kdy fluktuační pásmo měn členských zemí +-2,25 % stanovení hladiny kurzů pro povinné intervence podmínky pro překlenovací úvěry (ad intervence) EMS jako předstupeň budoucí EMU (1999)!!! •
září 1992 – krize EMS jako důsledek rostoucího deficitu státního rozpočtu SRN (ad sjednocení), italská lira a britská libra se neudržely v 2,25% pásmu a vypadly z EMS, díky tomu rozšíření na +-15 %, ale NZ a SRN rovnou deklarovaly, že pro ně je referenční hodnotou ono původní pásmo +-2,25 %
EMS prokázal nejen funkčnost, napomohl makroekonomické stabilizaci členských zemí ES po ropných šocích (1973, 1979), napomohl integračnímu rozvoji původních členských zemí, přispěl ke snazšímu začlenění nových zemí ES (Řecko, Portugalsko, Španělsko). A hlavně, prokázal schopnost monetární integrace, takže se opravdu stal reálným předstupněm EMU.
irah kucerova©2011
15.6 Hospodářská a měnová unie Maastrichtská smlouva „konečně“ kodifikovala integrační cíl EMU – Hospodářská a měnová unie. Idea monetární integrace provází evropský integrační proces v kulisách ES/EU již od 60. let – Marjolinův plán (1962), Wernerův plán na realizaci hospodářské a měnové unie (1970), EMS (1978) již dlouho a hlavně kontinuálně. EMU je nejen nejvyšší formou ekonomické integrace, ale především je unikátní v celosvětovém kontextu. A díky velikosti trhu EU27 – cca 502 mil obyvatel/2010, kde členy EMU je již 17 států EU, není Emu jen evropskou záležitostí, ale celosvětovou. Podíl zahraničního obchodu EU staví euro hned za USD jako transakční jednotku.
15.6.1 Vývoj EMU •
Maastricht (2. 1992, resp. 11. 1993) – kodifikace strategického cíle EMU
•
1993 .- stanovení konvergenčních kritérií pro zájemce o vstup do EMU, a to max. deficit státního rozpočtu 3 % HDP max. podíl státního dluhu 60 % HDP max. inflace 1,5% vyšší než průměr 3 zemí s nejnižší inflací max. úrokové sazby o 2% vyšší než průměr 3 zemí s nejvyššími sazbami 2 roky před vstupem musí kurz fluktuovat +-2,25%, resp. musí být navázán na ECU/euro (ERM II)
•
Británie a Dánsko opt out klausule o nezúčastnění se EMU již v Maastrichtské smlouvě
•
1994 založení Evropského měnového institutu, předchůdce ECB, vytvoření ERM II.
•
1995 rozhodnutí o budoucí měnové jednotce v rámci EMU, a to
•
květen 1998 – rozhodnutí o počtu zemí, které budou zakládajícími státy EMU - 11
•
prosinec 1998 zafixování kurzů členských zemí EMU k euru
•
1999 – spuštění EMU pro 11 zemí, zatím bezhotovostně
•
2001 – připojení Řecka k EMU jako 12. země
•
leden-únor 2002 – faktický přechod na hotovostní platby v euru
•
září 2004 – aféra s podvodným přistoupením Řecka k EMU na základě falšování dosažení maastrichtských konvergenčních kritérií
•
2007 – připojení Slovinska k EMU – 13. stát
•
2008 – připojení Kypru a Malty k EMU – celkem 15 států EU
irah kucerova©2011
euro
•
2009 – přistoupení Slovenska k EMU – již 16 států EU
•
2011 – připojení Estonska k EMU jako 17. stát EU
15.7 Kontrolní body •
systém zlatého standardu – klasický, zlatého slitku, zlaté devizy
•
měnové bloky – librový, dolarový, francouzského franku
•
tripartitní měnová dohoda
•
brettonwoodský systém – fixace kurzu USD na Au trojská unce Au: 1 oz = 31,10349552 g, tzn. že 1 USD = 0,888671 g Au
•
IBRD, IMF
•
Triffinovo dilema SDR
•
pád brettonwoodského systému 1971, smithoniánské parity
•
had v tunelu
•
Kingstonské dohody
•
demonetizace Au, 1978 zákaz zlaté parity měn
•
EMS, ECU, ERM I.,II.
•
konvergenční kritéria pro EMU (eurozónu)
•
opting režim v EMU
•
členská základna EMU
•
Řecko v EMU
15.8 Literatura Kubišta,V. a kol. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha Kučerová, I. (2006): Evropská unie – hospodářské politiky, Karolinum Praha Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, MUP Praha Němeček.E.)200): Mezinárodní měnový systém, Karolinum Praha
irah kucerova©2011
Použitá literatura: Adamcová, L.-Gombala, I. (2001): Regionální ekonomická integrace v Asii, Africe a Latinské Americe, VŠE Praha Adamcová, L. a kol. (2006): Úvod do rozvojových studií, VŠE Praha Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, Portál Praha Faltus, J.-Průcha,V. (1996): Všeobecné hospodářské dějiny 19.a 20.století, VŠE Praha Jeníček,V. (2000): Globalizace, VŠE Praha 2000/1 Jonáš,J. (2000): Světová ekonomika na přelomu tisíciletí, Management Press Praha Kubišta,V. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy, HZ Editio Praha Kučerová, I. (1997): Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch, Idea Servis Praha Kučerová, I. (2003): Ekonomiky členských států Evropské unie, Karolinum Praha Kučerová, I. (2006): Evropská unie – hospodářské politiky, Karolinum Praha Kučerová, I. (2006): Nový regionalismus versus geografický regionalismus, in Institucionalizace a decentralizace v EU, IPS FSV UK Praha, str. 67-89 Kučerová, I. (2008): A Response to Gradual Globalization: Regionalism, Acta Oeconomica Pragensia, 5/2008, str. 66-73 Kučerová, I. (2008): Mezinárodní vztahy - Repetitorium, Praha MUP Kunešová, H.-Cihelková,E. (2006): Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, C.H.Beck Praha Krugman, P.R.-Obstfeld, M. (1998): International Economics, New York Harper Collins Publ. 1998 Němeček,E. (2000): Mezinárodní měnový systém, Karolinum Praha 2000 Neumann,P. (1999): Aktuální tendence vývoje americké ekonomiky a hospodářské politiky na konci 90. let, VŠE Praha 1999/1 Samuelson,P.A.-Nordhaus,W.D. (1991): Ekonomie, Svoboda Praha 1991
irah kucerova©2011
Rejstřík pojmů A ACP AEC AFTA ALADI Andské společenství národů Andský pakt Angell Norman APEC apretace ASEAN ASI AU
B bankovky B2B Bhagwati Jagdish bimetalismus dvojí cenové hladiny kulhavý paralelních měn BIS – Bank for International Settlements Borlaug Norman bretton-woodský systém
C Cardoso Fernando CARICOM Cassen Robert
irah kucerova©2011
CEFTA celní unie CEMAC COCOM Colbert Jean Baptiste Coordinating Committe for Multilateral Export Controls crowding effect crawling peg CUFSTA čistá pomoc
D dekolonizace demonetizace depreciace devalvace devizové rezervy diferenciační proces dimenze udržitelnosti rozvoje diversifikace dolarový měnový systém dualismus ekonomický dumping
E ECOWAS¨ ECU EFTA efekt vytěsnění EHS ekonomický nacionalismus ekonomický regionalismus ekonomika autarkní charakter irah kucerova©2011
centrálně plánovaná rozvinutá tržní tranzitivní EMU ENP ERM Escobar Arturo ESUO etatizace etické koncepty Euratom evolucionismus Evropský měnový systém (EMS)
F Faletto Enzo FDI floating čistý řízený Furtado Celso
G G7 G8 G20 GATT multilaterální liberalizace negociační kola GCC Gelb Alan H. General System of Preferences (GSP) globalizace globální problémy irah kucerova©2011
antroposociální budoucnosti člověka ekologický energetický intersociální nutriční populační potravinový přírodně sociální surovinový zadluženosti zbrojení
H had v tunelu Hamilton Alexander Heckscher Eli hegemon HIDC H-O model Hobson John Atkinson hospodářský zázrak HPDC
CH chudoba I IBRD IMF imitační zpoždění integrace impérium integrační seskupení interdependence internacionalizace irah kucerova©2011
invisible hand investice nepřímé portfolio přímé zahraniční IPCC – International Pannel for Climate Changes ISI – Import Substitution Industrialization
K kapitál bankovní dlouhodobý krátkodobý mezinárodní podnikatelský produktivní průmyslový rizikový soukromý spekulativní státní střednědobý úvěrový ventures capital zápůjční kapitál – formy Karl Terry Lynn keirecu Keohane Robert Kingstonské dohody Kjótský protokol klasická škola politické ekonomie klientelismus irah kucerova©2011
kolo jednání Dillonovo ¨ katarské tokijské uruguayské kolonializace koncepce globální závislosti konfucianismus konvergenční konvertibilita krize asijská finanční hospodářská měnová mexická Velká Deprese zadluženosti kurz fixní měnový plovoucí řízený plovoucí
L LAFTA LDC Leontief Wasilly Leontievův paradox Liebenstein Henry likvidita limity růstu Lindner Staffan B.
irah kucerova©2011
M macdonnaldizace Malthus Thomas Marshallův plán Meadows Donnela a Denis měna metalická vedoucí závislá měnová instituce měnové rezervy měnové zlato měnový blok dolarový francouzského franku librový měnový systém Mercosur merkantilismus MDGs – miléniové cíle migrace militarizace ekonomik monetární monometalismus monopolizace ekonomik Mun Thomas
N NAFTA nepotizmus nerovnováha ekonomiky neviditelná ruka trhu new economics Nurkse Ragnar irah kucerova©2011
Nye Joseph
O OAU obchod agrární komoditní mezinárodní OCAS ODA OECD OEEC Ohlin Bertil OPEC opt out klausule opting režim OSN
P parita měny kupní síly úrokové míry paritní mřížka pasiva periferie platební bilance poptávka Posner Richard postvestfálský Program obnovy Evropy Prebisch Raúl protekcionismus pull faktory push faktory irah kucerova©2011
R reaganomika regionalismus geografický hospodářský interregionalismus nový silový transregionalismus regionalizace reprodukční práva lidí Ricardo David Rokkan Stein ropný šok Rosenstein-Rodan Paul Narcyz Rostow Walt Whitman rozvojové ekonomiky rozvojový diskurs RVHP Rybczynského efekt
S SAARC SDR semiperiférie Sen Amartya Smith Adam Smithoniánská konference smithoniánské parity sociálně ekonomický dualismus soft loans spotřební úrovně potravin stagflace irah kucerova©2011
standard klasický zlatý zlaté devizy zlatého slitku státní intervencionismus strategie modernizační strategie souhrnného rozvojového rámce strukturalismus Summit Země
T teorie absolutních výhod demografického přechodu komparativních výhod periferní ekonomiky výrobního cyklu vzájemné závislosti zbídačujícího růstu Tomson Warren Thurow Lester TNC tranzitivní TRIMs TRIPs trvale udržitelný rozvoj
U UDE UDEAC UNRRA udržitelný rozvoj urbanizace
irah kucerova©2011
V Velká Deprese vestfálský systém Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) vyrovnávací proces platební bilance cenový důchodový kurzový monetární
W Wallerstein Immanuel Wolfensonn James WTO
Y Yomkippurská válka
Z začarovaný kruh zaibacu závislost zbídačující růst zelená revoluce zlatý standard ztracená dekáda
Ž železný zákon mzdový životní prostředí
irah kucerova©2011
