Metodika vedení adaptačních pobytů pro žáky ZŠ
autor
Bc. Miroslav Frömmel Dům dětí a mládeže Ulita Broumov, okres Náchod
Publikace byla zpracována v rámci projektu: „Odstraňujeme bariéry“ registrační číslo CZ.1.07/1.2.21/020011
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 3 CO JE TO ADAPTAČNÍ KURZ ? .................................................................................... 4 PROČ ADAPTAČNÍ POBYT ? ...................................................................................... 5 PROBLÉMOVÉ OBLASTI, KTERÉ ADAPTAČNÍ POBYT MŮŽE POMOCI ŘEŠIT .............. 5 ZMĚNA TŘÍDNÍHO UČITELE ................................................................................. 5
NEŽÁDOUCÍ PROJEVY JEDNOTLIVCŮ A SKUPINY ................................... 6 ZMĚNA TŘÍDNÍHO KOLEKTIVU ....................................................................... 6 CÍLE ADAPTAČNÍHO POBYTU .................................................................................. 8 JAK REALIZOVAT ADAPTAČNÍ POBYT ? ..................................................................... 9 VÝBĚR PROSTŘEDÍ, UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ ............................................... 9 PROSTŘEDÍ A UBYTOVÁNÍ................................................................................... 9 STRAVOVÁNÍ ...................................................................................................... 9 TVORBA ROZPOČTU A CENY AKCE .................................................................... 10
PROGRAM ADAPTAČNÍHO POBYTU....................................................................... 11 JEDNOTLIVÉ AKTIVITY PROGRAMU .................................................................. 12 HRA................................................................................................................... 13 CHARAKTER, FORMA A KRITÉRIA HRY.............................................................. 14
EVALUACE A ZPĚTNÁ VAZBA ........................................................................... 17 NĚKOLIK PRAVIDEL DŮLEŽITÝCH PRO SKLADBU PROGRAMU A MOTIVACI ÚČASTNÍKŮ .................................................................................................. 20 PŘÍKLAD SESTAVENÉHO PROGRAMU ................................................................ 22 REALIZAČNÍ TÝM A ROLE JEDNOTLIVÝCH PRACOVNÍKŮ ..................................... 25 HLAVNÍ ÚKOLY REALIZAČNÍHO TÝMU.............................................................. 26
PEDAGOG - METODIK........................................................................................ 26 PEDAGOG - LEKTOR .......................................................................................... 27 TŘÍDNÍ UČITEL .................................................................................................. 31
1
ŠKOLNÍ PSYCHOLOG ......................................................................................... 32 ZDRAVOTNÍK .................................................................................................... 33
ZÁVĚR ..................................................................................................................... 34 BIBLIOGRAFIE ......................................................................................................... 35
2
co
proč kdy
kde
jak
ÚVOD Vážení kolegové a spolupracovníci, tato jednoduchá publikace vznikla v rámci projektu operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast podpory 1.2 Rovné příležitosti dětí, žáků a studentů „Odstraňujeme bariéry“ registrační číslo CZ.1.07/1.2.21/020011, který byl realizován v Masarykově základní škole v Broumově od 1. ledna 2013 a spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky. Projekt volně navazoval na předešlý, který byl realizován s obdobným zaměření od roku 2009. Součástí projektu byly i adaptační pobyty pro žáky 6. a 3. tříd základní školy, které zajišťoval DDM Ulita Broumov. Tvorbou programů na adaptační pobyty pro žáky základních škol se zabýváme již několik let a rádi se s vámi podělíme o poznatky a praktické zkušenosti, které jsme za tu dobu nasbírali. Pevně doufáme, že tato brožura pro vás může být jednoduchou a praktickou pomůckou pro přípravu a realizaci adaptačních pobytů a jiných podobných akcí pro žáky vaší školy a účastníky činností školského zařízení. Nebo vám alespoň pomůže najít odpovědi na některé otázky.
3
CO JE TO ADAPTAČNÍ KURZ ? Aniž bychom chtěli touto otázkou podceňovat znalosti pedagogů či rodičů, vždy je dobré si na začátku, před realizací větších akcí, odpovědět na základní otázky „co“ a „proč“ budeme vlastně dělat? Občas se setkáváme s tím, že není vnímán rozdíl mezi adaptačním a seznamovacím kurzem. Rozdíl zde však je a to poměrně podstatný. Adaptační kurz formuje skupinu tak, že napomáhá odstraňovat její nežádoucí prvky, snaží se upravovat chyby celku a chyby v chování či jakékoliv nežádoucí projevy uvnitř skupiny, vše s cílem dosažení lepších výsledků celku. Seznamovací kurz, na rozdíl od adaptačního, napomáhá jedincům ve skupině k jejich vzájemnému seznámení, nic však neupravuje a cíleně neformuje. Je to samovolná „stmelovací akce“ bez jakéhokoliv metodického formování ze strany pedagogického dozoru. U adaptačních kurzů by měla být zřejmá znalost této skupiny ze strany pedagogického doprovodu. Obecně lze říci, že adaptační kurz je dnes poměrně často používaná pedagogická metoda pro práci s kolektivem, většinou třídou. Jedná se o efektivní způsob, jak poměrně v krátkém časovém úseku dosáhnout velmi významných výsledků. Z psychologie si většina z nás jistě pamatuje, že adaptace je proces aktivního přizpůsobování se člověka určitým způsobem změněným podmínkám vnějšího prostředí a následným životním situacím tak, aby dokázal v daném změněném prostředí ideálně žít a pracovat. Adaptace na konkrétní změnu je vysoce individuální a závisí na genetických dispozicích, výchově, vzdělání, momentálním fyzickém i psychickém stavu jedince a mnoha dalších faktorech. Procesem adaptace žáci procházejí v období školní docházky v podstatě neustále, každý s jinou mírou úspěšnosti. Jsou však období, kdy změn v podmínkách vnějšího prostředí je více a to je právě doba, kdy je vhodné zvolit nějaký prostředek, který pomůže situaci zvládnout lépe a rychleji, než když bychom ji nechali samovolně plynout. Tím prostředkem může být právě vhodně sestavený kurz pro celou třídu, který bude postaven na pilířích zážitkové pedagogiky. Aby byl kurz úspěšný, měl by být pobytovou akcí, která nám dá dostatek prostoru a času v prostředí mimo školu společně s žáky „něco zažít“. Proto nadále budeme používat slovní spojení adaptační pobyt.
4
PROČ ADAPTAČNÍ POBYT ? Jak jsme si už řekli, v období školní docházky projdou žáci několikrát údobími, která jsou pro ně náročnější než jiná. Pomineme-li individuální vnímání jednotlivců, lze obecně říci, že se jedná především o období přechodu z 1. na 2. stupeň základní školy v 6. třídě nebo přechod na střední školu, ale klidně to může být i začátek školního roku v nové třídě nebo vstup do ročníků (např. do 3. třídy ZŠ), který je z pohledu daného školního vzdělávacího programu a vývoje dítěte více náročný. Žáci se dostávají v těchto přechodových obdobích do nového kolektivu, vzájemně se poznávají, zároveň se seznamují s novým způsobem výuky a s novými učiteli atd. To vše s sebou nese poměrně dlouhé období formování třídního kolektivu a mnoho komunikačních i kázeňských problémů.
PROBLÉMOVÉ OBLASTI, KTERÉ ADAPTAČNÍ POBYT MŮŽE POMOCI ŘEŠIT Adaptační pobyt není jen prostředkem ke zlepšení chování a individuálních a skupinových projevů ze strany žáků, ale pomáhá v nemalé míře také třídnímu učiteli jako zdroj důležitých informací o jednotlivých žácích a celé skupině, které lze využít pro cílenou pedagogickou práci. V průběhu procesu adaptace na nové podmínky, s přímou vazbou na rodinné zázemí a výchovu, často dochází k vypjatým a problémovým situacím, ve kterých se častěji setkáváme s negativními projevy jednotlivců či celé skupiny. Jedná se např. o projevy agresivity vůči spolužákům i pedagogům nebo k projevům rezignace či jiné prvky pramenící z frustrace z nepřekonané překážky a neuspokojení individuálních potřeb. V případě, že bychom tyto situace neřešili okamžitě po zachycení prvních projevů negativního chování, by zcela určitě postupně docházelo k větším a větším kázeňským přestupkům. Celková situace v kolektivu by v podstatě znemožňovala kvalitní učení v přátelské a tvůrčí atmosféře. ZMĚNA TŘÍDNÍHO UČITELE První problémovou oblastí může být změna třídního učitele, který žáky osobně nezná a do jisté míry neví, jak se děti projevují a jaké jsou jejich silné i slabé stránky. Nemusí vždy správně odhadnout, jestli z individuálního hlediska žáka jsou jeho
5
projevy a reakce na danou situaci adekvátní. To je velmi důležité pro vedení žáka správnou cestou a vhodnými pedagogickými prostředky ke stanoveným cílům a také pro individuální objektivní hodnocení jeho výsledků ve škole i při zájmovém vzdělávání. NEŽÁDOUCÍ PROJEVY JEDNOTLIVCŮ A SKUPINY Nežádoucí projevy jednotlivců nebo skupiny či její části jsou často reakcí na situace uvedené výše. Jak již bylo zmíněno, těchto projevů může být celá škála od zmíněné agrese, přes šikanu, až po rezignaci. Také vnitřní rozdělení skupiny podle různých parametrů, sociálních, rasových apod., vytváření skupinek, které vědí, „že jsou lepší, než ti druzí“, vnímáme jako velmi negativní situaci. Mnoho těchto negativních prvků pramení z nedostatku informací „o druhé straně“, nedostatečném množství prožitých situací, na kterých by bylo možné se naučit, jaký bude výsledek situace a na kterých by bylo možné si vědomě či podvědomě ověřit, jak se druhá strana – učitel, spolužák, zachová. ZMĚNA TŘÍDNÍHO KOLEKTIVU Další kritickou oblastí je pro mnohé žáky i nový kolektiv, z pohledu příchozího žáka a noví příchozí žáci, kteří jakoby narušuji stávající komunitu třídy z pohledu třídy. Tento stav vždy naruší klima skupiny (třídy) a aktuální klima je v rozporu s tím, které je preferované tj. to, které si přejí učitelé i žáci. Z praxe i z výzkumů víme, že učení a chování žáků není jen individuální záležitostí jednotlivců, ale je ovlivňováno mikrosociálním prostředím, v němž se pohybují. Jedná se zejména o sociální prostředí školy, učitelského sboru, školní třídy a skupiny vrstevníků, s níž se žák kamarádí, na jejíž mínění dá. Tato referenční skupina má mnohem větší vliv, než učitelé a rodiče (http://klima.pedagogika.cz). Tím více je důležité podchytit problematiku utváření klimatu v novém školním kolektivu. Utváření nového třídního kolektivu prochází stejnými fázemi jako jakákoliv jiná skupina. I ve skupině – třídě probíhá skupinová dynamika tj. procesy, které mají vliv na skupinové dění. Skupinová dynamika je složena z mnoha vzájemně provázaných prvků, které se neustále mění. Prvky skupinové dynamiky: společné cíle a normy vedení a motivace
6
interakce a komunikace struktura skupiny a role jejich členů fáze vývoje skupiny atmosféra ve skupině
Tak jako každá skupina lidí, která je alespoň krátký čas spolu, tak i třída má určité cíle, na které chce dosáhnout. Cíle samozřejmě nemusí být jednotné, nicméně shoda alespoň v základních je např. dosažení určitého vzdělání. Rozdílné cíle členů skupiny téměř nutně znamenají konflikty. Pomoci k dosažení cílů pomáhají skupinové normy, které určují jaké chování je, nebo není ve skupinách vhodné. Na základě cílů a norem je skupina žáku ve třídě určitým způsobem vedena či řízena. Aby členové skupiny měli zájem na dosažení cílů a dodržování norem, je potřebná motivace, která by měla vycházet z jejich individuálních motivů. Interakce a komunikace je nejvíce „viditelná“ část skupinové dynamiky. Na základě verbální i neverbální komunikace se mohou výrazně měnit ostatní prvky. Sem patří i způsoby řešení konfliktů. Skupina je vždy nějak rozdělena, má určitou strukturu, chová se jinak formálně a jinak neformálně. Většinou má podskupiny. Každý člen skupiny má současně svou pozici ve skupině i v podskupině. Každá skupina prochází během své existence několika stádii, která mají vliv na výkon skupiny a vztahy mezi členy. Je-li nějaká fáze narušena, například příchodem nového člena skupiny, může se zpomalit, zastavit a nebo se skupina posune zpět na některou předešlou fázi, protože se vlastně začne tvořit skupina nová. Atmosféra ve skupině je velmi důležitý prvek skupinové dynamiky. Předpokladem pozitivního směru vývoje skupiny je i pozitivní atmosféra. Všechny tyto důležité prvky je třeba mít na zřeteli při práci se skupinou a při tvorbě vhodného programu, zároveň s faktory, které ovlivňují rychlost vývoje skupiny. Faktory ovlivňující rychlost vývoje skupiny: plánovaná doba trvání skupiny, což je u třídy několik let (dlouhodoběji trvající skupiny mají dynamiku pomalejší) množství společných zážitků, tj. společně prožitých zážitků, ne interaktivně sdílených informací závažnost společné práce, míra stresu dosavadní zkušenosti členů skupiny
7
Všechny tyto faktory můžeme pomocí adaptačního pobytu ovlivnit a urychlit tak skupinovou dynamiku!
CÍLE ADAPTAČNÍHO POBYTU Jestliže již víme, jaké problémy chceme řešit a čemu chceme předcházet, můžeme si stanovit obecné cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout. Obecným cílem těchto akcí je adaptace na nové podmínky a urychlení skupinové dynamiky. umožnit nové skupině spolužáků i jejich třídnímu učiteli vzájemné poznání ve formální i neformální, fyzické a emocionální rovině osobnostní rozvoj, umožnit sebepoznání a nalézt své místo ve skupině vytvořit prostor pro iniciativnost a kreativitu vytvořit sociální vazby a sociální cítění urychlit adaptaci žáků/studentů na nové prostředí, zapojit je do života třídy (školy) navodit atmosféru tvůrčí týmové spolupráce, tolerance a vzájemné úcty ve skupině získání pocitu zodpovědnosti za sebe a další členy skupiny podpora porozumění individuálním zvláštnostem jedinců třídy Obecné cíle je samozřejmě možné a vhodné rozčlenit na menší a konkrétní cíle, kterých chceme dosáhnout v průběhu jednoho dne, nebo jedné hry. Tyto cíle jsou většinou cílem určité aktivity, kterou se skupinou realizujeme. Účastníci kurzu by měli být po akci schopni fungování v kolektivu a začlenění se do jeho vnitřní struktury. Měli by se díky zážitkům z kurzu naučit spoléhat jeden na druhého a komunikovat spolu.
8
JAK REALIZOVAT ADAPTAČNÍ POBYT ? V této části se budeme věnovat praktické realizaci adaptačního pobytu, od výběru prostředí akce a sestavení cíleného programu, přes role jednotlivých pracovníků až po finanční a materiální zabezpečení akce. Je zřejmé, že pro různé cílové skupiny se výběr programu bude zásadně lišit, ale ve vhodně vybraném prostředí můžeme realizovat adaptační pobyt pro děti ze 3. tříd základní školy až po středoškoláky, zvláště máme-li k dispozici lanový park a možnost využít odborné externí instruktory, jako v našem případě.
VÝBĚR PROSTŘEDÍ, UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ Adaptační kurz by měl být vždy realizován mimo běžné prostředí, žáci by měli být vytrženi z běžných situací stereotypního chování, aby měli možnost projevit se i v detailech svého chování. PROSTŘEDÍ A UBYTOVÁNÍ Objekt, který si vybereme, musí splňovat nejen naše požadavky na stravování a ubytování, ale také bude spoluvytvářet atmosféru projektu. Nejsou-li v okolí objektu nebo jeho součástí zatravněné plochy, les, skály, lanové překážky apod., těžko s nimi můžeme počítat pro tvorbu programu. Detailní znalost vybraného prostředí nám umožní velmi přesně v programu nasadit hry, které povedou k naplnění cílů akce. Mějme také na paměti, že jen velmi těžko (je-li to vůbec možné) dosáhneme požadované atmosféry, jestliže jsou naše aktivity neustále narušovány např. křikem skupiny dětí, která je v objektu ubytována spolu s námi. Proto je lépe volit takový objekt, který po dobu kurzu bude k dispozici bezvýhradně našim potřebám. STRAVOVÁNÍ Ve chvíli, kdy máme vybraný vhodný objekt se vším, co potřebujeme pro naše aktivity z hlediska prostředí a ubytování, můžeme se zaměřit na zajištění požadované úrovně stravování. Stravování na adaptačním pobytu je třeba zajistit na dostatečné úrovni s ohledem na fyzickou a psychickou zátěž účastníků. Kromě třech hlavních jídel, snídaně, oběda a večeře, je třeba zařadit doplňující přesnídávku a svačinu a v případě delšího programu i druhou lehčí večeři. Přísun tekutin je třeba mít k dispozici průběžně po celý den.
9
Vhodnou stravou a pitím zabezpečujeme účastníkům dostatečný přísun energie, vitamínů a tekutin pro regeneraci organizmu ze zátěže z programu a vhodným prostředím pro stravování ovlivňujeme náladu a estetické vnímání.
TVORBA ROZPOČTU A CENY AKCE Pro sestavení rozpočtu, který je základním prostředkem pro stanovení ceny akce, musíme vždy vědět, jaké jsou všechny předpokládané příjmy na jedné straně a výdaje na straně druhé. Možné výdaje: Ubytování a stravování je zpravidla nejvyšší položkou v rozpočtu, je proto třeba na to myslet při vybírání vhodného objektu a místa pro realizaci akce a při zajišťování stravovacích a dalších služeb. Vždy je lepší, když je „vše v jednom“ a nemusíme řešit stravování prostřednictvím jiné firmy dovozem nebo docházením jinam jak z hlediska časového a organizačního, tak z hlediska úspory financí. Také doprava se může stát velmi zásadní složkou rozpočtu, zvláště, když je vybraný objekt daleko a musíme si sjednat zvláštní dopravu. Vhodné je zařadit cestu na adaptační pobyt jako součást programu a účastníci ji absolvují pěšky nebo hromadnou dopravou. Pro přípravu a realizaci jednotlivých aktivit programu potřebujeme různý materiál a vybavení. Vybavení, které nevlastníme, je třeba zakoupit nebo zapůjčit, naproti tomu materiál, který spotřebujeme, jako výtvarné potřeby a drobné pomůcky, musíme vždy zakoupit. Výdajem, který přímo souvisí z realizací programu, jsou také odměny lektorů a dalších pracovníků.
10
Možné příjmy: Základním příjmem každé akce jsou poplatky od účastníků dle stanovené ceny akce. Poplatky mohou být zásadně sníženy nebo nulové, pokud je akce pořádána za podpory sponzora nebo realizována v rámci grantového projektu. Fundraising získávání mimorozpočtových prostředků - je samostatnou oblastí, která vyžaduje vytvoření samostatné dlouhodobé strategie.
PROGRAM ADAPTAČNÍHO POBYTU Vlastní program jakékoliv akce je třeba sestavovat v dostatečném předstihu se zřetelem na stanovené cíle. Také z důvodu přípravy prostředí, pomůcek a vybavení je dostatečný časový předstih potřebný. Při sestavování programu z různých aktivit využíváme maximálně prostředků zážitkové pedagogiky z jednotlivých programových oblastí. Česká zážitková pedagogika zdůrazňuje především slova prožitek, zážitek, zkušenost; ty jsou vyvolávány v procesu dramaturgie, tedy v cíleně plánovaných a uváděných situacích, kde se nejčastěji jako prostředek používají různé podoby fenoménu hry (Hanuš, Chytilová, 2009). Pro naši práci se skupinou i jednotlivcem resp. před přípravou vlastního programu je třeba, abychom si uvědomili, že vlastní prožitek je v lidském životě nenahraditelný, jde o individuální a jedinečnou událost ohraničenou časově i prostorově. Jedinečnost prožitku je postavena na nezaměnitelnosti jednoho za druhý. Každý člověk prožívá různé situace individuálně, podle svého způsobu vnímání a minulých zkušeností. Prožitek je nepřenositelný z jednoho člověka na druhého, jedná se o ryze individuální záležitost, která je neoddělitelně spojena s prožívajícím jedincem. Při přenosu z jedné osoby na druhou dojde vždy k redukci, zážitek z prožité akce přenesený verbálně na spolužáka je vnímán jen jako informace. Prožitek je komplexní záležitost propojená s fyzickou a psychickou charakteristikou jednotlivce, což dobře rozpoznáme při zpětné vazbě po určité aktivitě.
11
JEDNOTLIVÉ AKTIVITY PROGRAMU Pohybové aktivity Jeden ze základních prostředků k dosažení námi stanovených cílů. Podle specifik cílové skupiny můžeme zařadit různé sporty v přírodě – lakros, orientační běh, plavání, golf, lukostřelba, rychlochůze, přespolní běh, běhy do vrchu, ringo, badminton, survivalové závody, fotbal, volejbal, přehazovaná, ragby, florbal aj. Velmi důležitým prvkem v rámci pohybových aktivit vhodným pro adaptační pobyt je turistika a rekreace v přírodě, turistické výlet mohou být klasické pěší nebo v zimě lyžařské, na kolech, na koni, lodích atd. Pro fázi relaxační můžeme zařadit procházku v přírodě, houbaření, sběr lesních plodů a přírodnin. Cvičení v přírodě, zvláště jako začátek fyzicky náročnějších aktivit, je samostatná součást našeho programu. Vhodná jsou různá zahřívací a strečinková cvičení, cvičení kloubní pohyblivosti, šplhy, hody, nošení a zdvihání břemen, posilování, gymnastická cvičení, jóga aj. Nejdůležitějším prvkem našeho programu jsou hry v přírodě jako iniciační hry pro rozpohybování, různé „ledolamky“ (icebreakers), hry jejichž podstatou je vyřešení určitého problému (problem solvings), lanové aktivity – vysoké i nízká lana, úpolové hry, závody aj. Při pobytu v přírodě by také neměly chybět tábornické aktivity, práce s lasem, lanem, uzly, řemeslná praxe se dřevem – sekání, řezání, tesání, pozorování přírody, překonávání přírodních překážek aj. Sociálně psychologické aktivity Do této kategorie patří sociální hry, které jsme zmínili už jako součást her v přírodě, dále komunikativní aktivity, které jsou založeny na argumentaci, improvizaci, debatách a diskuzi. Sebepoznávací hry, které umožní účastníkům vyzkoušet si různé role, inscenační a dramatické hry, různé testy aj. Tvořivostní hry a aktivity, především různé ateliéry, dílny, vernisáže, vše co aktivuje a rozvíjí představivost, fantazii, imaginaci atd. Vhodnou součástí sociálně psychologických aktivit mohou být i intelektuální činnosti jako různé testy všeobecných znalostí, testy vědomostí tematicky zaměřené na téma našeho pobytu.
12
Další vhodné aktivity Výše uvádíme jen ty nejvíce využívané a vhodné aktivity pro adaptační pobyt žáků základních a středních škol, možná šíře aktivit, které můžeme využít podle zaměření a úrovně vyspělosti cílové skupiny, je však daleko širší. Můžeme zařadit aktivity umělecké z oblasti literatury, výtvarného umění, hudbu a zpěv, tanec, film, divadelní umění, fotografování. U starších žáků můžeme využít společenské aktivity, především moderní společenské hry, různé slavnosti a rituály nebo moderní deskové hry. Také můžeme zařadit, především u některých úžeji zaměřených cílových skupin, kognitivní aktivity – pozorování a monitoring, objevování a poznávání, experiment nebo technické, IT a mediální aktivity jako konstrukce nového stroje, objektu, programování, mediální tvorba aj. HRA Pro naše potřeby je hra jako prostředek k dosažení stanovených cílů adaptačního pobytu nenahraditelná. Pomocí hry můžeme simulovat různé životní situace a ověřovat si různá řešení či prověřovat naše názory, hodnoty a postoje. Zároveň hrou vytváříme podmínky pro sebepoznání, poznání druhých a širšího okolí. Dobře realizovaná hra může být prostředkem harmonického rozvoje osobnosti.
13
Hry můžeme rozdělit podle různých parametrů, v první řadě nás bude zajímat rozdělení her podle výchovných cílů, kterých chceme dosáhnout. Prostřednictvím hry můžeme rozvíjet:
Jazykovou inteligenci Hudební inteligenci Matematicko-logickou inteligenci Prostorovou inteligenci Pohybovou inteligenci Intrapersonální inteligenci Interpersonální inteligenci Vztah k přírodě
(Hanuš, Chytilová, 2009) Pro naše potřeby je důležité zaměřit se především na hry rozvíjející intrapersonální inteligenci, které nám pomohou vyznat se sám sobě, být v kontaktu se svými pocity a emocemi, naučí nás rozlišovat různé vlastní psychické stavy a umět s nimi žít, pracovat a usměrňovat je. Také hry rozvíjející interpersonální inteligenci jsou pro nás velmi důležité, pomohou nám rozvíjet schopnost všímat si potřeb druhých a porozumět jim, sledovat náladu, temperament a chování druhých osob, způsob jak se chovají v různých nových situacích, schopnost empatie. Určitě využijeme i hry rozvíjející pohybovou inteligenci – tanec, techniky různých sportů, pohyblivost, zručnost a šikovnost při zacházení s pomůckami a různým náčiním a vztah k přírodě, ke všemu živému, schopnosti environmentálního vnímání. Hry také dělíme na kombinované, při kterých se uplatňuje a prověřuje celá osobnost a pomocné, které jsou určené k rozehřátí, navození určité atmosféry, pobavení a uvolnění. CHARAKTER, FORMA A KRITÉRIA HRY Hry vybíráme podle charakteru, formy a kritérií. Charakter hry je stručný souhrn jejího popisu z pohledu pravidel, s úplnými a podrobnými pravidly, málo strukturovanými nebo nestrukturovanými.
14
Dalším parametrem pro výběr je forma hry podle obecných definic: Iniciativní hra – skupina nebo jedinec musí splnit jasně definovaný fyzický nebo psychický úkol. Jedná se o společné hledání východiska určitého daného problému bez daného řešení. Pokud není problém vyřešen, není úkol splněn. Simulační hra – prostřednictvím simulovaného prostředí a atmosféry umožní účastníkům vstup a prožití určité sociální role. Hra nám poskytne prostor k tréninku specifických dovedností, které nás vedou k řešení dané situace v reálném prostředí. Jde především o přijímání možných vlastních rolí, nikoliv rolí někoho jiného. Inscenační hra – účastníci jsou stavěni do situací, ve kterých soupeří sami se sebou. V podstatě jde o prožití cesty, která vede k řešení problému, situace, než o samotné vyřešení úkolu. Rozvíjíme osobnost účastníka, resp. účastník prostřednictvím hry rozvíjí svoji osobnost tím, že poznává své limity a možnosti. Z hlediska výchovných cílů se jedná o hry s kombinovanými cíli, které působí současně na několik rovin osobnosti účastníka. Dramatická hra – je založena na mezilidském kontaktu a vzájemném působení prostřednictvím komunikace a setkávání jedinců a skupin v nejrůznějších situacích. Účastníci hry se zde setkávají ve svých motivech, potřebách, přáních, cílech a vytvářejí společně děj, do kterého různou měrou vstupují a zároveň různou měrou vstupují do konkrétních rolí. Námětem dramatické hry může být jakýkoliv příběh podle literární předlohy, historická událost, televizní či novinová zpráva nebo nápad kohokoliv z účastníků a instruktorů. Účastníci mohou ve hře jednat sami za sebe a simulovat různé situace, nebo vstupují do různých sociálních rolí a hrají v roli, anebo přijímjí i charakter postavy, pak hovoříme o charakterizaci. Všechny tři postupy mohou být v jedné hře provázané. Psychodrama – hra s vyšší mírou psychické zátěže, míra této zátěže je přísně individuální a subjektivní, tyto hry je lépe svěřit do režie psychologa Sociodrama – je hraní různých rolí v situacích, které zahrnují normy dvou nebo více skupin nebo kultur s cílem porozumět jim, vcítit se do nich, pochopit je. Při hře se můžeme orientovat jak na současné problémy, tak i minulé a budoucí. Důležitou a asi nejnáročnější částí je důkladná znalost obou stran sociodramatu, je třeba je umět dobře vysvětlit, zdůvodnit a obhájit. Součástí bývá silný hodnotový a mravní náboj a může být komunikačně velmi vypjaté a dynamické. Umožní účastníkům pochopit jiné kultury, postoje, zájmy, potřeby skupin a osob. V průběhu mohou vyplynout zajímavé sociologické informace.
15
Cvičení – jedná se hry, při kterých prakticky učíme, získáváme a rozvíjíme, procvičujeme a prověřujeme nebo upevňujeme dovednosti, vědomosti a návyky účastníků Test – ověřování dovedností, vědomostí a schopností z určitého oboru lidské činnosti Závod, utkání, turnaj, soutěž – klasické dosažení co nejlepšího výkonu podle pravidel určitého sportu či disciplíny Dílna, ateliér – tematicky zaměřený program nebo programový celek stimulující k tvořivým a tvůrčím přístupům, při kterých jsou účastníci v roli tvůrců. Tyto hry obsahují stimulační, cvičné, poradenské a inspirativní metody (atelier, hudební a výtvarné dílny, fotografické dílny aj.) Miniškola – celek zaměřený na výuku tělocvičných aktivit a sportů s propracovanou metodickou řadou rozdělenou do několika dílčích, logicky na sebe navazujících částí Výstava, vernisáž – prezentace výsledků uměleckého usilování účastníků, obvykle doplněná o specifické prvky (pohoštění, aukce, koncert aj.) Představení – opět forma uměleckého prezentování výsledků usilování účastníků kurzu s tím, že účastníci aktivně vstupují do rolí, které si v průběhu hry připravili (divadelní, literární, hudební) Přednáška – odborník na dané téma hovoří k účastníkům formou monologu Beseda, diskuze – všichni účastníci hovoří na zvolená témata, obvykle pod řízením moderátora a za určitých specificky daných pravidel Putování, výprava – klasická i neklasická turistika, různě motivovaná, realizovaná mnoha různými způsoby Pro práci s každou hrou je také důležitý její popis, ten se skládá z několika částí, přičemž každá část má svoji důležitost. Popis hry: Libreto – jedná se o ideový nástin hry, základní myšlenku Motivace – způsob vtažení hráčů do hry, jejich aktivování pro hru Pravidla hry – vyjadřují přesně strukturu, popis herního děje, úlohy, zadání a jejich obsah, podmínky činnosti, časové údaje, řešení sporů, rozhodčí, rozsah, prostředí Metodické poznámky – zaznamenané a doporučené zkušenosti z uvádění hry
16
Velmi dobrým zdrojem her pro naše potřeby jsou knihy Zlatý fond her I a II, Pohybové hry a hraní, Dobrodružné hry a cvičení v přírodě nebo Hry do kapsy a další, viz bibliografie. EVALUACE A ZPĚTNÁ VAZBA Evaluace nám poskytuje prostřednictvím sběru informací především vhled do programu, který je nezbytným základem pro jeho racionální řízení a plánování. Tato evaluace má pět logicky propojených a na sebe navazujících částí. Evaluace prvního řádu – před zahájením projektu, při tvorbě dramaturgie programu, sbíráme, analyzujeme a vyhodnocujeme dostupné informace o našich účastnících, cílech, tématu, prostředí, … Evaluace druhého řádu – v průběhu samotného programu, jejím úkolem je sledovat a vyhodnocovat, jak účastníci reagují na program, jeho cíle, pravidla, směřování, jak se vyvíjí skupina, její dynamika. Tato evaluace je důležitá pro možné usměrnění a vývoj programu. Evaluace třetího řádu – zabývá se aktuálním hodnocením právě proběhlého programu a s tím souvisejícími hodnoceními jednotlivců, podskupin a celé skupiny účastníků, tak jako proběhlého programu, týmu realizátorů a dalších prvků, které měly svůj vliv na kvalitu projektu. Jedná se o hodnocení na konci kurzu, které nemá
17
jinou platnost, než že ukazuje, jak si cíl, téma, program, skupina účastníků stály na konci kurzu. Evaluace čtvrtého řádu – používá se s časovým odstupem cca dvou měsíců, účastníci jsou osloveni otevřenými otázkami nebo strukturovaným dotazníkem. Chceme po účastnících, aby se vyjádřili k cíli a k tématu kurzu, programové skladbě, k programu, který byl z jejich pohledu nejlepší aj. Výsledky můžeme porovnat s evaluací třetího řádu. Evaluace pátého řádu – je nejtěžší částí celého evaluačního procesu, ale zároveň přináší nejpřesnější závěry. V této části sledujeme, nakolik cíl a téma projektu je zvnitřněno s účastníky, do jaké míry se naučené dovednosti, modely chování a hodnoty staly součástí jejich života. Nakolik je udržují a rozvíjejí samotní účastníci a předávají dál mezi další sociální skupiny.
Zpětná vazba Pomocí zpětné vazby a jejích jednotlivých oblastí zjišťujeme, nakolik jsme dosáhli svých rozvojových cílů, současně nám zpětná vazba slouží k uchopení těchto cílů. Každý účastník programu si také odnáší zpětnou vazbu jako zdroj neocenitelného poznání sebe sama a druhých. Každá zpětná vazba má svoji definovanou šířku a hloubku, šířku z hlediska tematické oblasti, ve které se pohybujeme a hloubku z hlediska, jak hluboko jdeme ve vymezené tematické oblasti.
18
O zpětné vazbě lze hovořit z hlediska několika oblastí:
oblast vlastního „já“ – intrapersonální úroveň oblast „já-ty“ – interpersonální úroveň oblast „já-vy“ – interpersonální úroveň oblast „my-ty“ – interpersonální úroveň oblast „my“ – sociální úroveň
Prostředky zpětné vazby:
verbální – review, reflexe, debriefing, psaná zpětná vazba, metafory aj. neverbální – gesta, mimika, proxemika, posturika, pantomima aj. rolové – simulace, charakterizace, prožitý příběh aj. výtvarné – kresby, barevné škály, malování na obličej, malování masky aj. symboly a metafory – terčovnice, šachovnice, karty, čísla, figurky aj. písemné – psaní dopisů, eseje na určité téma, báseň, asociativní psaní aj. testy – anketa, dotazník, test sebepojetí aj. hry – sebeprezentační (jak se vnímám já), sebepoznávací (co je ve mně), zpětnovazební (jak my vidíme tebe), vzájemné poznání (jací jste, jsme)
Prostředky zpětné vazby volíme podle cíle programu, věkové kategorie účastníků, vyspělosti a charakteru skupiny, vývoje skupinové dynamiky. Z hlediska obsahu používáme tři stupně otázek: 1. Faktické otázky – Co se dělo? 2. Otázky na zájmy a pocity – Jaké to ve vás vyvolalo pocity? 3. Otázky na postoje a hodnoty – Co to pro tebe znamená?
19
NĚKOLIK PRAVIDEL DŮLEŽITÝCH PRO SKLADBU PROGRAMU A MOTIVACI ÚČASTNÍKŮ V průběhu programu dejte dětem příležitost aby:
objevily sebe sama prožily úspěch i prohru kvůli společné věci přestaly myslet jen sami na sebe zažily také čas klidu a mlčení cvičily představivost, schopnost plánovat a dívat se dopředu do budoucnosti brali vážně hry a sport, ale nedovolte, aby tyto převládly děti bohatých a mocných rodičů byly spaseny od pocitu privilegovanosti
Dopřejte účastníkům prožití situací, ve kterých opustí svou zónu komfortu (tj. stav „Medvídek Pů“ – teplý pelíšek, plné bříško, nic mě nebolí) a zakusí pocit, že „teď skutečně o něco jde“. Vystoupí-li jedinec mimo svoji zónu komfortu, dostává se do oblasti, která je pro něho růstovou a rozvojovou. Není však možné dostat se rychle a bez přípravy příliš daleko od zóny komfortu, v ten okamžik se z růstovorozvojové oblasti dostává jedinec do oblasti negativního stresu.
20
Motivace je silná zbraň v rukou instruktora když, ji umí používat a respektuje devět zákonů motivace:
Chcete-li motivovat, musíte být sami motivováni. Úspěch motivuje. Motivace má dvě stádia – vytyčit cíl a ukázat, jak cíle dosáhnout. Uznání motivuje. Motivace je nikdy nekončící proces. Vlastní účast motivuje. Každý krok musí být zřetelně viditelný. Výzva k akci motivuje jen tehdy, je-li možné zvítězit. Ztotožnění se se skupinou motivuje.
Dodržujte základní pravidla motivace účastníků AP:
Nikdy nesnižujte význam účastníků. Nepřehlížejte maličkosti. Nemějte oblíbence. Pomáhejte účastníkům v růstu a zlepšování se. Nesnižujte své osobní požadavky. Nebojte se rozhodnout. Pochvalte účastníky, pokud si to zaslouží. Informujte o změnách v programu, které se účastníků týkají. Prokazujte osobní nasazení a šiřte kolem sebe dobrou náladu. Projevujte účastníkům důvěru. Nebojte se delegovat úkoly. Povzbuzujte účastníky v jejich nápadech.
Používejte běžné i nevšední prostředky motivace s ohledem na charakter akce, prostředí atd.: film, videozáznam, rozhlasová hra, kniha, povídka, báseň, fotografie, diasnímky, obrazy a obrázky legenda - báj, pověst, příběh myšlenka, hudba, píseň, přednáška návštěva zajímavé osoby – osobnosti scénka, divadlo hra vlastní zapojení lektora prostředí, lokalita, světlo, tma, …
21
Pokud je třeba z hlediska práce se skupinou být v bezprostřednějším kontaktu s rodiči žáků, je dobré zařadit na jedno odpoledne jejich návštěvu se společným programem: Program s rodiči nemusí být dlouhý, stačí max. 4 h. Dejte rodičům dostatečné množství kvalitních informací o programu a způsobu práce s jejich dětmi, nezapomeňte jejich děti pochválit, pokud je za co, promítněte rodičům fotografie z již proběhlých aktivit. Umožněte rodičům prožít alespoň zlomek programu – aktivity, které děláte s jejich dětmi. Vytvořte podmínky pro společnou aktivitu – hru rodičů s dětmi. Vytvořte prostor pro neformální setkání a diskuzi rodičů s třídním učitelem, školním psychologem, lektory programu a dalšími pracovníky např. u táboráku. PŘÍKLAD SESTAVENÉHO PROGRAMU Následně se pokusíme představit jednu z bezpočtu možností, jak sestavit konkrétní program pro konkrétní skupinu. Jedná se o hrubou kostru programu, jednotlivé hry a aktivity v určitém bloku je třeba sestavit cíleně na určitou skupinu. Jednotlivých aktivit a her mějte vždy v zásobě cca 3x více než budete v reálném čase potřebovat, aby bylo možné v případě nezdaru jedné hry operativně zařadit v bloku jinou. Příklad rozvrhu činnosti adaptační pobyt žáků 6. tříd KDY (ČAS)
8:00 – 11:00
PONDĚLÍ 6. B
22
ČINNOST
KDO
Cesta na místo pobytu (pěšky), hra s mapou a Lektoři AP, třídní učitel plněním úkolů v průběhu cesty
11:00 – 12:00
Ubytování
Třídní učitel
12:00 – 13:00
OBĚD
13:00 – 15:00
Iniciativní a pohybové hry Lektoři AP s různým zaměřením
15:30 – 16:00
SVAČINA
16:00 – 18:00
Iniciativní a pohybové hry Lektoři AP s různým zaměřením
18:00 – 19:00
VEČEŘE
19:00 – 20:00
Třídní blok - společná tvorba Třídní učitelé, psycholog třídních pravidel
20:00 – 21:30
Noční hra – stezka světla
21:30
DRUHÁ VEČEŘE
8:00 – 8:30
SNÍDANĚ
8:30 – 12:00
Vysoké lanové individuální,
8:30 – 12:30
ÚTERÝ
12:00 – 13:00
13:00 – 15:30
13 – 15:30
23
Lektoři AP, třídní učitel
Souběžně výtvarný a psycho sociální program pro děti, které nebudou v tu dobu překonávat překážky + Lektoři AP, třídní učitel reflexe prožitého programu V průběhu přestávka přesnídávkou.
6. B
překážky-
Lektoři AP
programu s lehkou
OBĚD + reflexe (pokud se nestihne reflexe před obědem) Vysoká překážky
lana-
týmové
Lektoři AP, třídní učitel
Souběžně výtvarný a psycho Lektoři AP, třídní učitel sociální program pro děti,
které nebudou v tu dobu překonávat překážky + reflexe prožitého programu 15:30 – 16:00
SVAČINA
16:00 – 18:00
Výroba třídních triček Třídní učitel, lektoři AP s logem nebo symboly AP
18:00 – 19:00
VEČEŘE Společný program s rodiči:
18:00 – 20:30
- informace rodičům, prohlídka prostředí, promítnutí fotodokumentace z programu - prostor na dotazy rodičů - společná hra rodičů a dětí – iniciativní hra - neformální setkání u táboráku s občerstvením
8 – 8:30
SNÍDANĚ
Vedou lektoři AP, Setkání všichni
se
účastní
Hra Expedice „Mountain Visum“ (výstup na kopec s plněním určitých úkolů)
STŘEDA 9 – 10:30
6. B
Po splnění úkolů – po zdárné Lektoři AP, třídní učitel expedici oslava s občerstvením. + reflexe programu a celého AP
10:30 – 11
24
Úklid, balení
Třídní učitel
11:30 – 12
OBĚD Odchod domů
Třídní učitel
V PŘÍPADĚ ŠPATNÉHO POČASÍ NEBO Z DŮVODU ČASOVÉ NÁROČNOSTI AKTIVITY MŮŽE BÝT PO DOMLUVĚ PROGRAM UPRAVEN!
REALIZAČNÍ TÝM A ROLE JEDNOTLIVÝCH PRACOVNÍKŮ Sestavení dobře fungujícího a spolupracujícího realizačního týmu je jedním z nejnáročnějších prvků každé akce. Na adaptačním kurzu je realizační tým sestaven nejen z osob, které přímo realizují činnosti s cílovou skupinou, ale i z třídního učitele. Máme-li možnost vzít s sebou školního psychologa, tak i on je součástí širšího realizačního týmu a v neposlední řadě i zdravotník. Realizační tým se schází dostatečně dlouhou dobu před začátkem akce, podle míry zkušeností. Pokud je tým zkušený a jednotliví členové znají a zvládají své role, může si dovolit začít pracovat jeden měsíc před akcí, ale to jen v případě, že není třeba tvořit propagaci pro nábor na akci, což v případě AP potřeba není. V opačném případě je lepší začít alespoň několik měsíců předem. Úkolem jednotlivých setkání realizačního týmu je jednak jasné rozdělení týmových rolí a úkolů a také sjednotit naladění týmu na „stejnou myšlenkovou frekvenci“ tak, aby všichni vynakládali svou energii stejným směrem.
25
HLAVNÍ ÚKOLY REALIZAČNÍHO TÝMU
poznání cílové skupiny stanovení cílů akce sestavení programu zajištění ubytování a stravování ve vhodném prostředí zajištění materiálu a služeb tvorba rozpočtu fundraising (mimorozpočtové zajištění finančních prostředků) propagace a zajištění povinných dokumentů komunikace s účastníky a rodiči příprava a realizace jednotlivých aktivit tvorba image a atmosféry projektu – akce průběžná kontrola plnění úkolů závěrečné zhodnocení akce
PEDAGOG - METODIK Metodik akce, v našem případě adaptačních pobytů, je osoba, která od začátku do konce dohlíží na odbornou a metodicky správnou úroveň plánování a realizaci aktivit. Tuto roli nemusí zastávat samostatná osoba, ale může ji vykonávat člen týmu, který je zároveň lektorem aktivit. Metodik, spolu s třídním učitelem, zajišťuje komunikaci s rodiči, tvorbu metodických a povinných materiálů (rozvrhy, prohlášení rodičů, propozice akce pro děti a rodiče atd.) Vede realizační tým správným směrem při přípravě programu. Iniciuje a hledá tvůrce základní myšlenky, vize, jak bude program tematicky tvořen. Základní idea celého pobytu může být spontánní nápad, může vyplynout z okolností nebo je třeba ji vymyslet na základě zkušeností či zadání podle cílové skupiny po domluvě s třídním učitelem. Metodik je ten, který by měl umět na základě informací od třídního učitele specifikovat cílovou skupinu – jaké jsou to děti, co je pro ně typické, v jaké fázi se nachází třídní kolektiv, jaké jsou přednosti a problémy jednotlivců atd. Jestliže si zodpovíme základní otázky vedoucí k poznání cílové skupiny, pro niž budeme tvořit program, můžeme tak lépe reagovat na její potřeby. V průběhu realizace vlastních aktivit konzultuje s realizačním týmem správné provedení těchto aktivit a v případě, že se zvolená aktivita nedaří nebo cílová skupina reaguje jinak, než bylo očekáváno, iniciuje změnu programu.
26
Metodik spolu s realizačním týmem provede zhodnocení úspěšnosti akce na základě míry naplnění stanovených cílů. PEDAGOG - LEKTOR Je přímý realizátor naplánovaných aktivit. S ohledem na pestrost a skladbu programu a dramaturgii celé akce je důležité mít k dispozici několik osob s různým odborným zaměřením: sportovní a pohybové aktivity umělecké, výtvarné a tvořivé sociálně psychologické a společenské aktivity Více osob, které zajišťují přímou realizaci aktivit, potřebujeme také s ohledem na psychohygienická pravidla, musíme dát možnost odpočinku a přípravy na další aktivitu. Lektor vede přímo účastníky při jednotlivých aktivitách, jeho hlavním úkolem je pomoci účastníkům překonat jejich obavy a ukázat, že jsou schopni dokázat více, než si myslí. Při činnostech je směřuje k odpovědnosti, učení se a vědění, snaží se o okamžitou a důslednou aplikaci získaných poznatků účastníků. Při aktivitách nesmí zapomenout na čas pro reflexi a zpětnou vazbu, skupinovou nebo individuální formou, neboť zpětná vazba je nezbytná pro uvědomění si a pochopení dané zkušenosti a ztotožnění se s ní. Několik tipů pro zahájení skupinové práce: Svou úvodní a představovací řeč zbytečně neprodlužujte, aby byla co nejkratší. Je lepší pracovat než řečnit. Svá témata formulujte jasně a srozumitelně, vhodné je napsat i na tabuli nebo na papír. Zeptáme-li se, zda je to všem jasné, předejdeme pozdějším nedorozuměním a diskusím. Krátce uvedeme dané téma či problém, proč a jak se bude hra - program rozpracovávat jaký význam má výsledek pro účastníky. Nadšení a píle účastníků jsou přímo spojeny s výsledkem práce. Někdy je vhodné složitější témata rozdělit do několika podtémat, aby byla lépe srozumitelná a pochopitelná pro všechny účastníky. Hned na začátku aktivity – hry stanovte jasná a zřetelná pravidla a zeptejte se, zda všichni účastníci rozumí a souhlasí. Později, pokud dojde k nedodržení pravidel, je možné se odvolat na tuto původní dohodu. Informujte také o možných rizicích jednotlivých aktivit a o dodržování bezpečnostních opatření, ohleduplnosti a fair play.
27
Pokud je to možné, informujte účastníky, kde je možné se obsloužit nápoji, jídlem, navštívit toaletu atd. Signalizujte hned od počátku hravou a partnerskou a uklidňující atmosféru, která se ale pohybuje v rámci daných pravidel, omezte autoritativní přístup. Několik tipů pro partnersky orientovaného lektora - instruktora: Partnersky orientovaný vedoucí je zcela včleněn do skupiny, od počátku je její trvalou součástí, proto je vhodné se posadit do kruhu, účka atd. s účastníky. Používejte moderaci ve stoje v případě, že používáte nějaké technické učební pomůcky, na začátku skupinové práce, pokud je potřeba zvýšit napětí či změnit atmosféru práce ve skupině. Při moderaci ve stoje nestůjte na jednom místě, pohybujte se klidně vlevo i vpravo, choďte častěji do kruhu mezi účastníky, nenarušujte však osobní zónu. Udržujte oční kontakt s každým účastníkem, snažte se střídavě věnovat stejnou pozornost a délku pohledu každému účastníkovi. Můžeme tím rozpoznat naladění a zájmy, souhlas či nesouhlas jednotlivých účastníků. Nemluvte nikdy k tabuli nebo papíru, ale ke členům skupiny, nekoukejte do stropu nebo do podlahy či z okna, ztratíte tím kontakt se členy skupiny. Ruce používejte pro nezbytnou gestikulaci, nikdy je nedávejte do kapes, působí to příliš arogantně. Při jednání: Akceptujte a tolerujte každého účastníka takového, jaký je, jako rovnocenného partnera. Přenosu pozitivního emocionálního náboje docílíte vlastním pozitivním naladěním, ale to neznamená, že se lektor bude za každou cenu pitvořit. Vycházejme z toho, že každý chce otevřeně spolupracovat, ale každý jednotlivec po svém způsobu a úrovni. Poslouchejte, když váš partner – účastník mluví, nepřerušujte ho, pokud dodržuje dohodnutá pravidla hry, činností. Nekritizujte, nezesměšňujte, nehaňte! Neoslovujte jednotlivce přímo, jenom v případě, pokud se hlásí o slovo nebo dává neverbálně najevo, že chce něco říci. Akceptujte, když se chce někdo vyjádřit k něčemu jinému, protože to pro něho může být důležité, pomozte mu, pokud se sám právě nemůže vyjádřit, třeba pomocí jiných členů skupiny. Mluvte s účastníky také v přestávkách o jejich osobních pohledech, zkušenostech a problémech. Nevytvářejte si oblíbence.
28
Při otázkách: Ptejte se přátelsky, pozitivně, věcně, ne osobně. Otázky formulujte srozumitelně, krátce a jasně. Vyvarujte se odborných termínů a cizích slov. Nedávejte dvojité otázky s „buď – anebo“ Dávejte otázky ze skupiny zase na skupinu zpět. Pracujte jako „moderátor“, nejste tu od toho, abyste odpovídali na otázky, ale jen pro organizaci celého průběhu aktivit, toto pravidlo neplatí, pokud se jedná o výuku a žádost o vysvětlení probírané látky. Při pokládání otázek nejprve mluvte s tím, kdo se přihlásil první, druhý, třetí, atd. Nemluvte s tím, kdo se nehlásil, pokud výrazně nevyrušuje nebo se nejedná o technickou poznámku. Pokud otázka nebyla zodpovězena, formulujte ji jiným způsobem, ale vždy tak abyste na ni mohli dostat podrobnou a přesnou odpověď. Používejte spíše otevřené otázky, uzavřené jen pokud je to nutné a účelné. Pokládejte své otázky tak, aby vedly účastníky krok za krokem k cíli. Snažte se otázky vhodně podpořit mimikou a gestikulací, agresivní otázky neutralizujte tím, že je zopakujete ještě jednou věcně a pozitivně. Pokud se z nějakého důvodu nedaří diskuzi k danému tématu rozproudit, provokujte skupinu svými otázkami. Jak na vyrušující faktory: Snažte se zůstat za všech okolností klidní a věcní. Nenechte se vyvést z klidu a rovnováhy. Neoprávněnou kritiku můžete přenechat na skupině – „Jste také toho názoru? Vidíte to stejně?“ O své nelibosti a rozhořčení mluvte, ale věcně a v klidu. – „Mně se tento tón nelíbí. Proč tak mezi sebou jednáte?“
29
Pokud někdo mluví už dlouho, nebo naopak dlouho mlčí, oslovte ho přímo: „Smím tě prosím přerušit?“ „Máš nějaký příspěvek, který nás všechny zajímá?“ Jinak se vyvarujte přímého osobního oslovení. Na nevhodné poznámky reagujte otevřenými otázkami, na které očekáváte podrobnou, nejlépe kladnou odpověď. Upomínejte ty, kteří vyrušují, vykřikují apod. s odkazem na dodržování společně dohodnutých pravidel či obecně platných pravidel slušného chování. Pokud hrozí, že situaci nezvládnete, nebo pokud je příliš mnoho rušivých jednotlivců a nedaří se vám je zkorigovat, udělejte přestávku. Při práci ve skupině: Vhodné atmosféry ve skupině dosáhnete s 10 – 12 členy. Podle pracovního cíle může být skupina i menší. Pokud přijde více účastníků a je to organizačně možné, rozdělte je na menší skupiny a veďte jednotlivé dílčí výsledky k celkovému závěru. Při sjednocování skupiny dbejte na to, pokud to můžete ovlivnit, aby byli všichni zapojeni do práce, aby každý přispěl alespoň něčím společnému úsilí. Hned od počátku skupinové práce se pokuste upevnit svou přátelskou, klidnou a věcnou pozici. Pro skupinové vzdělávání je tento postoj velmi důležitý a pro nás je to první šance vytvořit pozitivní atmosféru. Mějme vždy na paměti, že svým chováním a vystupováním ovlivňujeme celkovou pracovní atmosféru. Vztah mezi lektorem a účastníkem je obousměrný. Nepřistupujte ke skupině jako k anonymnímu útvaru, oslovujte členy ve skupině konkrétně a ne anonymně (Chtěl bych se zeptat všech, co si o tom myslíte?). V každé skupině dřímá ukrytý potenciál vědění, znalostí a zkušeností. Pokud chceme, aby vše vyplavalo na povrch, je třeba klást dobře formulované otázky a vytvořit „vhodnou půdu“ (prostředí, situace, aktivity, …) pro vzklíčení – aktivizaci tohoto potenciálu. Jako svého partnera můžeme získat neformálního vůdce skupiny, ale nikdy ho nesmíme situovat do role krále! Skupina velmi dobře pozná, ve kterých situacích při někom stojíme a kdy někoho kritizujeme, to platí jak pro členy skupiny, tak pro lektora (moderátora). Ubezpečte se vždy o tom, jak vaše projevy působí na ostatní. I lektor má samozřejmě právo vyslovit svou nelibost vůči nějaké situaci či osobě. Zeptejte se vždy skupiny, zda jsou také toho názoru. I skupina má své problémy, snažte se problémy s aktivitou zpozorovat včas, pokud vám nejsou jasné příčiny negativní situace, obraťte se na skupinu a
30
zeptejte se, co se děje. Jakmile se příčinu situace dozvíte, pokuste se vše uvést v soulad vhodnými opatřeními a technikami jednání. Někdy není vhodné, to co se ve skupině přihodilo a probíralo, ventilovat dál, jsou situace, kdy je lépe přistoupit k celé záležitosti podle principu „Co se doma upeče, to se doma sní.“ Příčin a důsledků rušivého chování účastníků je celá řada, mohou zde být i osobní problémy, abychom byli schopni správně vyhodnotit situaci a přiměřeně reagovat, je důležité znát dobře příčiny takového chování.
TŘÍDNÍ UČITEL Je ten, který cílovou skupinu zná nejlépe, podá nám základní informace o jednotlivcích a skupině, o pozitivních i negativních prvcích, které bychom měli vzít před přípravou programu v potaz. Podle požadavků třídního učitele a jeho informací sestavujeme základní kostru adaptačního kurzu. Třídní učitel je ten, kdo v třídním kolektivu prostřednictvím svých komunikačních dovedností identifikuje a řeší problémy, intra a interpersonální konflikty, rozvíjí u žáků sebeúctu a úctu k druhým jako základ soužití.
31
Ve spolupráci s třídním učitelem kreativně využijeme zátěžové situace třídního kolektivu jako „výzvu“ s důrazem na spolupráci i samostatnost, kooperaci i kompetici. V průběhu AP je třídnímu učiteli vytvářen maximální prostor pro diagnostiku jednotlivců i skupiny tím, že může být přítomen při aktivitě, ale přímo se jí neúčastní. Je-li to žádoucí, domluvíme se i na aktivitách, v kterých bude třídní učitel přímo zapojen (např. vysoké lanové překážky nebo lanový most skupina „drží“ jednotlivé členy skupiny). V průběhu programu s třídním učitelem konzultujeme situaci a na základě jeho připomínek program upravujeme a korigujeme. ŠKOLNÍ PSYCHOLOG Již v roce 1922 W. Stern, zakladatel diferenciální psychologie, hovořil o školním psychologovi, jako o důležitém partnerovi učitele („učitelstva“). I po tak dlouhé době není role školního psychologa mnohde doceněna. I když se situace velmi rychle zlepšuje. S ohledem na odhad, že v ČR pracuje v současné době cca 150 školních psychologů na všech typech škol, máme velké štěstí, že můžeme v základních školách, se kterými pracujeme nenahraditelnou pomoc školního psychologa využít. Jedná se zejména o problematiku vyučovacího stylu pedagoga, studijních stylů žáků, dále o práci s dětmi se specifickými poruchami učení a chování, o integraci dětí se zdravotním postižením apod. Díky každodenní práci s třídními kolektivy většinou již školní psycholog zná problematické děti ve skupině a může nám poradit z hlediska psychologie ve vypjatých situacích s jednotlivci i se skupinou, případně nás již předem připravit na pravděpodobnost vzniku takových situací. Již dopředu nás může upozornit na osobní problémy žáků, jejich citlivá místa, přednosti a potencionální nebezpečí. Školní psycholog ve spolupráci s třídním učitelem napomáhá tomu, aby mechanizmus třídy fungoval bez závažných poruch a nehod. S jejich přispěním můžeme připravit a organizovat přesně cílené skupinové aktivity, které pomáhají vzájemnému poznání žáků, včasnému odhalení možných problémů, a to i problémů, které jsou často třídou dlouhodobě utajované jak před učiteli, tak před rodiči. Stejně tak jako třídní učitel, i školní psycholog má při jednotlivých činnostech velký prostor pro diagnostiku a získání informací o jednotlivcích i celé skupině pro svoji další práci. V případě potřeby nám školní psycholog může poskytnout krizovou intervenci, konzultaci, činnosti zaměřené na osobnostní a intelektové charakteristiky
32
žáků, na poruchy chování a učení, výukové obtíže, na styly učení, na školní selhávání, na výchovné problémy a patologické jevy. ZDRAVOTNÍK Pomůže nám především zajistit dohled nad dětmi se zdravotním hendikepem, aby nebyly psychicky a fyzicky přetěžovány, braly si pravidelně léky, správně se stravovaly atd. Účastní se převzetí posudků a prohlášení o zdravotní způsobilosti dítěte pro účast na akci a provede prvotní kontrolu těchto důležitých dokumentů. Je-li třeba, aby byly účastníkům rozdány také dotazníky s širší škálou dotazů, které se týkají jejich aktuálního stavu, účastní se přípravy těchto dotazníků. V případě úrazu či nevolnosti zabezpečí první pomoc. Může nám pomoci s výběrem prostředí adaptačního pobytu s ohledem na legislativní podmínky z oblasti hygieny a ochrany zdraví. Se zdravotníkem je také vhodné konzultovat stravování na akci a požadavky na vybavení účastníků. Na zdravotníkovi plně leží odpovědnost za maximální a účelné vybavení lékárničky a je-li to žádoucí z hlediska náročnosti akce i za nahlášení akce na nejbližší zdravotní záchrannou službu. Měl by také mít povědomí o nejbližším lékařském zařízení a nemocnici.
33
ZÁVĚR Téma adaptačních pobytových kurzů je velmi široké a z odborného hlediska vyžaduje neustálé sbírání informací a zkušeností. V této stručné publikaci jsme se snažili předložit jen rychlý a stručný návod pro realizaci akce tohoto typu. Podrobnější teoretické i praktické informace bezesporu najdete v literatuře, ze které jsme čerpali a s jejíž pomocí se snažíme naše adaptační kurzy již více než deset let realizovat. Příprava a realizace adaptačních pobytů je poměrně náročná a vyžaduje důslednou spolupráci všech pracovníků, kteří se podílejí na provedení akce od začátku až do konce. Doufáme, že touto stručnou publikací se nám podaří všem jejich náročnou práci alespoň trochu ulehčit.
34
BIBLIOGRAFIE Kolektiv autorů: Akademický slovník cizích slov. Praha, Akademia 1995. Hartl, P.: Psychologický slovník. Praha, BUDKA 1994. Petty, G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 2004. Přadka, M: Kapitoly z dějin pedagogiky volného času. Brno, PedF MU 1999. Vážanský, M., Smékal, V.: Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido 1995. Vážanský, M.: Volný čas a pedagogika zážitku. Brno, PedF MU 1994. Hanuš, R. Chytilová, L.: Zážitkové pedagogické učení. Praha, GRADA 2009 Mazal, F.: Pohybové hry a hraní. Olomouc, HANEX 2000. Neuman, J.: Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha, Portál 2000. Neuman, J., Hermochová, S.: Hry do kapsy. Praha: Portál 2003, 2004. Zapletal, M.: Velká encyklopedie her. Hry v přírodě, Hry v klubovně, Hry na hřišti a v tělocvičně, Hry ve městě. Praha, Olimpia 1985 – 1988. Zapletal, M. a kol: Zlatý fond her. Praha, Mladá fronta 1990. Wikipedie – otevřená encyklopedie
35
