METODIKA INKLUZIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Projekt Terénní podpora vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz
1. Co je sociální služba TP SOVY
Sociální služba Terénní programy SOVY je realizována pod Oblastní charitou Jihlava. Jejím účelem je zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a poskytování pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Cílovou skupinou jsou osoby, které žijí ve vysoké míře sociálního vyloučení, a to nejčastěji v nájemních domech a ubytovnách v Jihlavě nebo prostorově izolovaných lokalitách a komunitách v dalších obcích Kraje Vysočina. Cílem je podpora začleňování do společnosti a prevence dalšího prohlubování sociálního vyloučení, včetně jeho příznaků. Věková kategorie klientů je od dětí předškolního věku po mladší seniory. Cílová skupina (okruh osob) Osoby žijící ve vysoké míře sociálního vyloučení a které vykazují následující znaky: jsou ve špatné ekonomické situaci jsou dlouhodobě nezaměstnané mají nízkou míru vzdělání a kvalifikace mají nedostatečnou úroveň bydlení nedosahují na kvalitní péči o svůj duševní a zdravotní stav jsou ohroženy sociálně-patologickými jevy mají omezené možnosti kvalitního trávení volného času mají omezený přístup k uplatňování svých práv
Poskytované služby základní sociální poradenství doprovod při jednání na úřadech pomoc s listinami (sepisování žádostí, stížností, odvolání a vysvětlení úředních dopisů) pomoc při vyřizování osobních dokladů pomoc při vyřizování sociální dávek a vypisování formulářů pomoc při řešení dluhů pomoc při ztrátě bydlení materiální a potravinová pomoc kariérní poradenství, volnočasové aktivity, doučování
1.1. Co je projekt Terénní podpora vzdělávání
Obsahem projektu je realizace terénní podpory vzdělávání dětí a mládeže ve věku od 2 do 15 let ze dvou sociálně vyloučených lokalit Kraje Vysočina s cílem zvýšit jejich úspěšnost v hlavním vzdělávacím proudu. Dlouhodobou vizí projektu je zvýšení míry zaměstnanosti v určených lokalitách. Projekt sleduje dílčí cíle jako zvýšení úspěšnosti studia, prevence předčasného odchodu z hlavního vzdělávacího proudu, přechod na navazující studium, spolupráce organizací za účelem odstraňování překážek ve vzdělávání, zapojení dobrovolníků z lokalit i mimo ně.
Služby poskytujeme terénní formou ve dvou vyloučených lokalitách – Chotěboř a Kojatice u Moravských Budějovic. Dva dny v týdnu pro každou lokalitu. V lokalitách služba působí již od roku 2014. Náplní programu je skupinové doučování. To se skládá ze dvou částí – skupinového doučování školních předmětů, a aktivit, které mají zábavnou, atraktivní a interaktivní formou přibližovat zejména obsah témat jako vzdělávací systém, zaměstnanost a trh práce. Jejich cílem je zvyšováním schopností a dovedností vyžadovaných na trhu práce. S dětmi se také pracuje individuálně. Jak formou doučování školních předmětů, tak formou podpory ve vzdělávacím systému, spolupráce se školou a rodinou a dalšími zařízeními. Programů se účastní také dobrovolníci. 1
2. Specifika práce s dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí
V rámci projektu pracujeme ve dvou sociálně vyloučených lokalitách v Kraji Vysočina. Ač má každá lokalita svá specifika, dají se v nich vysledovat i rysy, které jsou společné všem podobným komunitám. Z nich vyplývá i nutnost specifického přístupu k práci s dětmi. Za sociálně vyloučené považujeme ty, kdo mají ztížený přístup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci). Jsou vyloučeni ze sítí společnosti a nemají dostatek kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu.
2.1. Co je sociální vyloučení a jak k němu přistupovat?
Na první pohled patrnými znaky jsou vysoká míra chudoby a špatné životní podmínky, které ovlivňují i školní docházku a úspěšnost dětí. Technický stav obývaných bytů a domů je zcela nevyhovující, leckdy chybí tekoucí nebo teplá voda, kanalizace, osvětlení společných prostor, byty nejsou vybaveny WC a koupelnami, chybí zpevněná příjezdová cesta, svoz odpadu. V lokalitách převažuje silný pocit beznaděje – nemožnosti zlepšit své životní podmínky a z „ghetta“ se odstěhovat. Děti i rodiče se pohybují mezi dvěma světy – jedním je lokalita, druhým svět „gádžů“ a jejich institucí. K některým mají omezený přístup, jiným nerozumí. Většina institucí, se kterými se setkávají, má pro ně represivní (nebo přinejmenším nepřátelský, nevlídný) charakter. Síť podpory sociálně slabých rodin není dostatečně propracovaná a obyvatelé lokalit nevědí, kde hledat pomoc. Ve vzduchu stále visí obava z odebrání dětí a jejich umístění do ústavní péče, ze svévolného zásahu policie nebo útoku neonacistů. S nedůvěrou se ze začátku potýkala i naše služba, někteří obyvatelé lokality dodnes nerozlišují mezi námi a pracovnicemi sociálního odboru nebo OSPODem. Do školy rodiče většinou chodí, jen když je nějaký problém, nemá pro ně charakter komunitního centra, kam by se chodili dívat na úspěchy svých dětí a do jehož chodu by se zapojovali. Lepší svět je pro ně těžko představitelný.
Cesta ven je možná jenom pro několik jedinců. Obyvatelé vyloučených lokalit mají dvě možnosti – izolovat se od majority a zůstat ve svém „ghettu“, anebo jej opustit a asimilovat se. Ani jedna možnost není ideální. První s sebou nese rezignaci na začlenění se do majoritní společnosti (včetně výhod, které z toho plynou), druhá zpřetrhání sociálních vazeb, ztrátu původní kultury a hodnotového systému (to vše bez záruky úspěchu). Mimo komunitu narážejí na svět, kde xenofobie, předsudky a diskriminace jsou stále živé fenomény. Ostatně je to právě diskriminace na trhu s bydlením, která jim brání ve vymanění se ze společenského vyloučení a v uplatnění třetího modelu – integrace se zachováním vlastní kultury, jazyka, sociálních vazeb. Tento model mohou představovat naše romské asistentky.
Chybí zde vzorec, který je v majoritní komunitě považován za samozřejmost. Za vynaložené úsilí přijde odměna. Pokud se budu dobře učit, budu mít lepší práci. Pokud se budu hodně snažit, budu se mít lépe. Alespoň malých úspěchů dosahují lidé víceméně náhodou. Například jediný obyvatel lokality, který získal výuční list, vzdělání dokončil v ústavní výchově. Práci nalezl až poté, co si jeho šikovnosti všimli během veřejně prospěšných prací, které vykonával. Získat práci je v sociálně vyloučené lokalitě nelehkým úkolem. Často je jedinou možnou pracovní příležitostí sezonní a příležitostná forma zaměstnání, většinou „na černo“. Tyto formy zaměstnání však neposkytují pravidelný příjem, který je základem pro dosažení životní jistoty. Podobně jako v majoritní společnosti, ani mezi sociálně vyloučenými Romy nejsou dosud plně rozvinuty mechanismy solidarity a svépomoci (případně byly narušeny). V rámci naší práce se je snažíme rozvíjet, uvědomujeme si ale, že musíme postupovat velmi opatrně a po malých krůčcích. Jsou situace, kdy je možné na tyto principy navázat. Zejména tehdy, pokud je jasná vazba mezi vynaloženým úsilím a jeho výsledkem. Bohužel do hry často vstupují vnější faktory, které tuto vazbu narušují. 2
Příklad: Se starostkou obce bylo dohodnuto, že pokud si obyvatelé lokality pořídí popelnice, starostka zajistí svoz odpadu. Na základě toho se nám podařilo motivovat všechny rodiny, aby si na vlastní náklady zakoupily popelnice a zaplatily příslušný poplatek. Slib ze strany starostky bohužel zůstal nenaplněn. Kontakty se světem majority se odehrávají zejména skrze instituce (škola, úřad práce, policie). Chybí běžné sociální vazby (vzájemné návštěvy, společné aktivity). Děti z vyloučených lokalit mají tak i omezené možnosti trávení volného času. Kroužky, výlety a jiné nadstandardní aktivity ve škole nebo v různých klubech bývají zpoplatněny (nebo je nutné za nimi dojíždět). Romské děti těžko nacházejí smysluplnou činnost, která by nevyžadovala finanční investici. Mají mnoho nápadů, tužeb a kreativní energie, ty však zůstávají bez odezvy. Malé byty jsou obývány mnohačlennými rodinami. Děti nemají prostor samy pro sebe, pro domácí přípravu, nemají místo, kde by se mohly soustředit na čtení nebo psaní úkolů. Přestože se jejich rodiče snaží, úroveň bydlení má i praktické dopady na školní docházku – nedostatečná úroveň hygieny se odráží i na pozici dětí ve školním kolektivu, objevují se problémy s vešmi. Starší děti mají navíc často povinnosti v rodině – dívky se musejí starat o mladší sourozence a o domácnost, chlapci pak po ukončení základní školy zahajují ekonomickou činnost, aby finančně podpořili své rodiny. Rodiče nemají možnost, jak talenty svých dětí podporovat. Běžná představa, že o doučování svých dětí a komunikaci se školou se mají starat především rodiče, v tomto prostředí neobstojí. Učivo druhého stupně základní školy mnozí již svým dětem vysvětlit neumí (a nejsou v tom zdaleka sami). Nemají peníze na to, aby svým dětem mohli kupovat knihy, vědomostní hry nebo didaktické pomůcky. Jejich jazykový kód je omezen – děti proto vyrůstají v méně podnětném prostředí (alespoň z našeho pohledu), než děti z majority. Navzdory mýtu, že dospívá celá generace, která neviděla své rodiče pracovat, se rodiče v lokalitách, kde pracujeme, musí hodně snažit. Matky musí v zimě chodit na dřevo, ohřát vodu na koupání, vymyslet, co uvařit s omezenými finančními prostředky, uklidit, vyprat.
Jakékoliv naše působení v lokalitě předpokládá detailní znalost problémů jednotlivců, ale i celé komunity. Nemůžeme lidem nutit svůj pohled na věc, ani řešení, které považujeme z našeho pohledu za nejlepší. Naše práce proto do velké míry sestává z rozhovorů s místními obyvateli, navazování vztahů založených na důvěře a pozorování. K uživatelům přistupujeme jako partneři nebo jejich průvodci cestou za lepším životem. Vedeme je k samostatnosti, odhalujeme a podporujeme jejich vlastní potenciál. Působíme jako prostředníci mezi jimi a vnějším světem institucí. Snažíme se nepracovat pouze s jednotlivci nebo jednotlivými rodinami, ale celou komunitou.
Je důležité rozlišovat, co je v kultuře konkrétní romské rodiny to „romské“ a co je spíše „sociální“. Vizuální odlišnost Romů často vede k tomu, že negativní jevy, které u nich majorita vnímá, jsou připisovány právě jejich romství. Ve většině však tyto vzorce chování vyplývají ze sociálního vyloučení a nízkého socioekonomického statusu. Případně ze ztráty tradičních hodnot, které ještě nebyly nahrazeny hodnotami novými. Podobné strategie a dopady lze nalézt v uprchlických táborech, slumech nebo i v českých rodinách, které dlouhodobě žijí v sociálně nepříznivé situaci a ztratily naději na lepší budoucnost. V lokalitách proto pracujeme s pozitivním obrazem romství, dětem ukazujeme, že bez ohledu na svůj původ mohou dosáhnout svých cílů a být v něčem úspěšné.
2.2. Specifika práce s romskými dětmi
Téměř žádné z dětí, se kterými pracujeme, nenavštěvuje pravidelně mateřskou školu či jiné předškolní zařízení. Do školy tedy přicházejí s nižší úrovní znalostí a dovedností, než děti z majority. Bývá pro ně i těžké si na školní prostředí zvyknout. Vše je jiné, jsou tam najednou samy nebo maximálně s jedním kamarádem ve třídě. Objevují se u nich časté absence. Předškolní děti v lokalitách mívají problém s češtinou, z romštiny ovládají spíše jen několik frází. Česky se sice domluví, ale stále se u nich projevují 3
prvky etnolektu1, kterým mluví jejich rodiče a mluvily tak i předchozí generace. Používání takového jazyka se neinformovanému pedagogovi může jevit jako mentální retardace. Proto pracujeme již s předškolními dětmi a snažíme se je (a jejich rodiče) motivovat k docházení do mateřské školy. Program přizpůsobujeme tomu, aby před zápisem do základní školy překlenuly znevýhodnění plynoucí z nezařazení se do předškolního vzdělávání. To, s jakými problémy se mohou romské děti potýkat při vstupu do školy, vyjmenovává publikace “Interkulturní vzdělávání: Příručka nejen pro středoškolské pedagogy,” vydaná organizací Člověk v tísni: “Nesetká se tu s ničím známým – nejsou romští učitelé (s výjimkou těch škol, kde se postupně, ale zatím v zanedbatelném množství začínají objevovat romští asistenti), pomůcky a učebnice jsou obsahově i výtvarně přizpůsobeny chápání a vkusu českých dětí. Tradiční rodinná romská výchova nedává dítěti takový základ, který učitel u průměrného žáka první třídy předpokládá, a tak od počátku školní práce vzniká nedorozumění, které se může rychle odrazit ve školní neúspěšnosti dítěte.”
Ve škole jsou děti jedny z mnoha. V lepším případě jsou brány stejně, jako ostatní děti. Škola pro ně není místem, kde by měly možnost se dozvědět o své historii, kultuře, jazyce, o tom kdo jsou Romové a odkud pocházejí, přečíst si knížky v romštině. Naše aktivity se proto snažíme postavit i na základě respektování jejich kulturní identity jako rovnocenné kulturní identitě majority. Dítě, které vyrůstá ve společnosti s odlišným etnickým původem, potřebuje při budování své identity zahrnout i složku etnickou. Potřebuje k dispozici informace o svém etniku a jeho kultuře. Do programu zahrnujeme aktivity zaměřené na podporu romského jazyka a romství. Jazyk chápeme jako jeden z prostředků sebeidentifikace. Prohlížíme si knihy, čteme příběhy a pohádky v romštině, zpíváme romské písničky, nacvičujeme s dětmi taneční vystoupení v krojích, zorganizovali jsme pro ně exkurzi do Muzea romské kultury v Brně, mluvíme s nimi o romských zvycích, mýtech nebo pověrách, zprostředkováváme jim setkání s pozitivními vzory. I v našich lokalitách jsou děti umísťovány do praktických škol, ačkoliv by jim podle našich zkušeností základní škola nedělala větší problémy. Bohužel i my narážíme na to, že někteří rodiče se zařazení svého dítěte do praktické školy nebrání a respektují přání dítěte, které chce být pohromadě s ostatními sourozenci a kamarády. Častým jevem je, že jsou děti po absolvování prvního stupně na základní škole přeřazovány na druhý stupeň na praktickou školu (v nejbližší obci je jen první stupeň). O tom, jaké to bude mít dopady na jejich budoucí šance získat lepší vzdělání, v tuto chvíli neuvažují. My s nimi o tom mluvíme. S dětmi i s rodiči. Posilujeme jejich sebevědomí a umožňujeme jim zažívat pocity úspěchu. Romské asistentky s nimi mluví o vlastní zkušenosti, o tom jak jejich volba ovlivnila jejich další život. Vysvětlují jim rozdíly mezi majoritním světem a světem romským (nebo světem sociálně vyloučených komunit).
Romské dítě není nikdy samo - tak zní klasický závěr pozorování člověka z majority. Znamená to mimo jiné i to, že děti jsou zvyklé spolupracovat, navzájem se podporovat. Používáme tedy kooperativní formy učení, a i při vyrábění a ostatních volnočasových aktivitách myslíme na to, že starší děti budou pomáhat těm menším. Tento model se osvědčuje i při výletech a na táborech. Ve vztahu k dětem se stavíme do pozice partnerů nebo průvodců. Nechceme je zachraňovat, jejich způsob života, kulturu a odlišnosti rodinné výchovy respektujeme. Neaplikujeme na ně naše představy o životě, ale nasloucháme. Pokud vidíme, že samo dítě (nebo jeho rodič), identifikuje svou situaci jako problematickou, a chce jí změnit, teprve pak je v tom můžeme podpořit. Děti se snažíme co nejlépe poznat, včetně jejich rodinného zázemí. Teprve potom můžeme porozumět tomu, co ovlivňuje jejich osobnost, chování.
1
neustálená forma nemateřského jazyka, např. specifická romská podoba mluvené češtiny, slovenštiny a dalších jazyků
4
3. Filozofie poskytování volnočasových aktivit
Způsob trávení volného času ovlivňují z velké části sociální, rodinné a ekonomické podmínky. Tím více, pokud se tyto podmínky narušují a tím pádem negativně dopadají na děti a mládež, které postrádají možnost vlastními silami je jakkoliv ovlivnit. Nepodnětné prostředí, kde dítě tápe, jakým způsobem by mohlo trávit svůj volný čas, se může stát živnou půdou pro rozvoj nežádoucích jevů a nevhodného trávení volného času. Není možné přemýšlet tak, že stačí jen opravit nebo postavit nové hřiště a sportovní areály, a tak začnou děti a mládež sportovat a trávit svůj volný čas kvalitně. Je potřeba se jim věnovat, ukázat jim různé možnosti. Každá vhodně směrovaná činnost odvádí děti a mladé lidi od společensky nežádoucích jevů, jako jsou násilí, šikana, záškoláctví, kriminalita, delikvence, vandalismus, xenofobie, rasismus, intolerance, užívání návykových látek (alkoholu, kouření, drog) nebo patologické hráčství (gambling). Kromě doučování se proto soustředíme i na volnočasové aktivity.
Inspiraci nalézáme v konceptu Animace volného času, což je způsob práce, který klade důraz na vztahy a nedirektivní přístup. Umožňuje každému jednotlivci objevovat sebe sama, cíl skupiny vychází z potřeb jedinců. Program by měl pomáhat každému najít své místo ve společnosti. Základní myšlenkou je práce s komunitou „utlačovaných“, kterým má pomoci objevit v životě, co v nich dříme a kreativní potenciál, který jednou ponese plody. Důležitá je schopnost věřit, že každý bez rozdílu má v sobě předpoklady, aby se plně rozvinul.
Při volnočasových aktivitách nám pomáhají romské asistentky, které působí jako příklad úspěšných romských žen, které díky své práci pomáhají romské komunitě. Dále se snažíme k dětem nepřistupovat jako učitel, ale jako člověk, který je tam pro ně, je na jejich straně a snaží se je podporovat, naslouchat a pomáhat. Jde nám o to, aby děti v námi vytvořeném prostředí získaly pocit důvěry, zažívaly úspěch, učily se vzájemné toleranci, komunikaci a pomoci. Aby věděly a hlavně cítily, že jsou u nás přijímány takové, jaké jsou. V praxi to znamená, že se snažíme rozvíjet jejich talent a schopnosti, ať už jde o kreslení, čtení, počty nebo jen to, že jeden druhému pomůže, když něco neví. Trénujeme s dětmi jejich přednes, když je ve škole čeká vyprávění před celou třídou, aby získaly sebedůvěru a jistotu, že to zvládnou, děláme s nimi domácí úkoly. Snažíme se vytvořit prostor pro vzájemnou otevřenost v malé skupině, aby se nikdo nebál říci svůj názor. Projevujeme opravdový zájem o to, co kdo prožívá a cítí. Vedeme děti k tomu, aby se uměly v životě prosadit.
3.1. Obecné zásady uplatňované při volnočasových aktivitách
Zásada dobrovolnosti – vychází z dobrovolného rozhodnutí se účastnit programu a zároveň v průběhu programu kdykoliv odejít. Zásada aktivnosti – pracovník vybírá takový program, aby se mohly zapojit všechny děti.
Zásada vyzdvihování kladných rysů osobnosti – být si neustále vědom, že pochvala a ocenění (v rozumné míře) upevňuje sebevědomí. Zásada přiměřenosti – při aktivitách brát na zřetel věk a psychickou a fyzickou vyspělost dětí. Zásada posloupnosti – hlavně při doučování postupovat od jednoduchého ke složitému.
Zásada seberealizace – snažit se vybírat takové činnosti, aby každé dítě mohlo uplatnit své schopnosti a být tak v některé činnosti úspěšné.
5
3.2. Postupy
Rozhovor – nejčastější využívaná metoda, kde je důležitá obratnost v kladení otázek, kterými lze přivést děti k novým poznatkům a lze podnítit i jeho zvědavost.
Vysvětlování – používáme při výkladu nové látky. Důležité je vysvětlovat látku krok za krokem, logicky. Sledovat reakci dítěte.
Práce se skupinou – výhodou je, že si děti rozvíjejí své sociální kompetence jako je spolupráce a komunikace. Především ji využíváme při volnočasových aktivitách, kdy větší děti pomáhají menším, když se pracovník nemůže věnovat všem dětem najednou. Individuální doučování – zde se pracovník věnuje pouze jednomu dítěti, zejména při doučování a domácích úkolech.
Diskuze – jedná se o výměnu názorů na dané téma. Může být uplatněna například při tématech, jako je trh práce, studium nebo výběr povolání. Zde je nutné, aby pracovník měl přehled o všech možnostech následného studia a situaci na trhu práce. Procvičování – Nejčastěji se využívá při domácích úkolech a vysvětlování nové látky. Pracovník musí být obzvláště trpělivý, chválit za snahu, opak může působit destruktivně. Zde je také nutné podporovat děti ve vzájemné spolupráci a pomoci. Hodnocení – Používá se na závěr každého dne. Děti dostávají hodnocení od pracovníků a zároveň mají možnost ohodnotit samy sebe. Zde je důležité si uvědomit, že účast na programu je dobrovolná a tak by měla ze strany pracovníků převažovat pozitiva (pochvaly) nad negativy (nelíbilo se mi, věřím, že příště nebudete…).
4. Příprava na program
Příprava na odpolední program (doučování, vyrábění i volnočasové aktivity) probíhá dopoledne před samotným výjezdem. Podílí se na ní klíčový pracovník i romské asistentky (případně i dobrovolníci). Volnočasové aktivity a vyrábění je možné koordinovat mezi oběma lokalitami, náplň doučování se liší vzhledem k různému složení dětských skupin v lokalitách. Program dne strukturujeme podle klíčového tématu, kterému přizpůsobujeme i volbu kreativních činností nebo her. Konkrétní podobu skupiny, ať už z hlediska počtu dětí nebo věkového složení, neznáme dopředu, je proto nutné počítat s více variantami a program přizpůsobit tak, aby se jej mohli zúčastnit všichni. To samé platí o volnočasových aktivitách – při přípravě musíme počítat s různým počasím.
V lokalitě jsou pracovníci závislí na tom, jaké potřeby si vezmou s sebou. Pro případ náhlé změny programu je užitečné mít připravené náhradní řešení, v ojedinělých případech i improvizovat. Auto, kterým do lokalit jezdíme, máme k dispozici jen odpoledne (dopoledne jej využívá jiná služba), z toho vyplývají i omezené možnosti skladovacích prostor. Auto je vybaveno dvěma úložnými lavicemi, kde uchováváme základní potřeby jako papíry, pastelky, základní hry nebo sportovní vybavení. Ostatní věci, potřebné k programu, nosíme s sebou. Máme pro ten účel zaveden systém úložného plastového boxu, jehož obsah obměňujeme podle aktuální náplně činností.
6
4.1. Příprava na doučování
V rámci doučování připravujeme aktivity pro předškoláky a první i druhý stupeň základní školy. U předškoláků se zaměřujeme na všestranný rozvoj, přípravu do první třídy a podnícení zájmu o knihy a čtení, vytvoření pozitivního vztahu k získávání nových znalostí a nalezení konkrétních oblastí zájmu a talentů dítěte. U školních dětí se potom zaměřujeme na prospěch, procvičování klíčových předmětů, jako je český jazyk a matematika a konkrétních úkolů na základě domluvy s učitelem. I při skupinovém doučování klademe důraz na individuální přístup a neustále se ujišťujeme, zda dítě látce rozumí. Čas v autě mohou děti využít k tomu, aby se ptaly a pracovaly na tom, co jim ve škole nejde. Probíranou látku tak strukturujeme i podle aktuálních potřeb dětí, které nám samy sdělují. Volíme takové metody, které podporují děti v dokončení základní školy a motivují je k dalšímu studiu. Přípravy mezi sebou konzultujeme, jednotlivé metodické a pracovní listy zakládáme, stejně tak vedeme i sešity a složky dětí, pomocí kterých sledujeme, co zrovna to které dítě procvičuje. Podle doporučení učitelů používáme i učebnice a sešity na procvičování. Při používání jiných zdrojů dbáme na to, abychom nekombinovali zbytečně mnoho přístupů, a respektujeme ten, podle kterého se učí děti ve škole (například pokud se děti učí ve škole standardní matematické přístupy, nepleteme jim hlavu matematikou podle Hejného, případně používáme jen takové příklady, které nevedou k ještě většímu nepochopení látky). Příprava se liší v závislosti na období – ve školním roce klademe důraz na učení, o prázdninách respektujeme právo dětí na odpočinek a hru a doučujeme se jen s dětmi, které to akutně potřebují.
4.2. Příprava na vyrábění a kreativní činnosti
Inspiraci čerpáme z vlastních zkušeností, publikací, časopisů nebo internetových zdrojů. Aktivitu přizpůsobujeme hlavnímu tématu dne, případně ročnímu období, významným událostem, nebo navazujeme na předchozí zážitky, výlety, probíranou látku a podobně. Pro vyrábění připravujeme postup, ukázku hotového výrobku a všechny potřeby a pomůcky. Vyrábění může být někdy spojeno i se sběrem materiálu (listí, šišky, ořechy, tráva, dřevo). Při samotné aktivitě se dětem věnujeme tak, aby se mohly zapojit mladší i starší děti. Mladším pomáhají rodiče, dobrovolníci, pracovníci anebo starší kamarádi. V některých případech máme připraveny lehčí a těžší verze, případně dva podobné výrobky s odlišnou náročností. Vzhledem k omezeným skladovacím prostorám a kapacitě vozu vyrábíme všichni stejnou nebo podobnou věc. Pokud je to možné, snažíme se, aby výrobek měl pro děti nějakou hodnotu nebo užitek a odnesly si ho domů, případně ho mohly věnovat rodičům, kamarádům, nebo babičkám jako dárek.
Vymýšlíme různé techniky a necháváme se inspirovat ročním obdobím nebo svátky. Čerpáme z vlastních zkušeností či z internetu. Vyrábíme z barevných papírů, korálků, špejlí, látek, z recyklovaných věcí (papírové ruličky, pet lahve, konzervy). Snažíme se, aby byl výrobek pro děti atraktivní, aby mohly rozvíjet svou kreativitu.
7
5. Vlastní program
Příprava může pokračovat i během cesty do lokality, která trvá zhruba hodinu. Pracovníci mají možnost se mezi sebou domluvit na postupu a rozdělení rolí. Mohou si například dovysvětlit postup vyrábění, rozdělit si úkoly nebo se domluvit na způsobu zapojení dobrovolníků do programu. Cestou zpět zas mohou zhodnotit a začít se domlouvat na přípravě programu na příští výjezd.
Děti v lokalitách již vědí, které dny a ve kterou hodinu pracovníci přijíždějí. Není tedy nutné chodit do rodin a děti svolávat. Většinou již čekají, případně si informaci o našem příjezdu předají mezi sebou. Naše auto je otevřeno všem dětem, které se programu chtějí zúčastnit. Respektujeme tedy i to, že některé děti zájem nemají, chodí jen občas, nebo naopak občas vynechají. Naší filosofií je děti do účasti nenutit, nevybízet je k ní na základě negativní motivace (například tři absence a dost), ale podnítit jejich zájem pomocí motivačního programu (viz samostatná metodika). Největší výzvu představuje rozdělení rolí pracovníků a případných dobrovolníků. Do auta často přichází najednou i deset a více dětí různých věků. Pracovníci nikdy nevědí dopředu, kolik dětí přijde. Musí tedy počítat s různými variantami. Osvědčilo se, když se jeden pracovník věnuje mladším dětem a druhý těm starším. Případně když jeden vede skupinové doučování a druhý se věnuje jednomu nebo dvěma dětem individuálně. Pracovníci musí pružně reagovat na různé složení skupiny i z hlediska pozornosti, kterou si žádají jednotlivé děti. Někdy je nutné, aby se jeden pracovník věnoval jen jednomu dítěti, které by v opačném případě narušovalo program pro zbytek skupiny.
Pokud není program ovlivněn nějakou mimořádnou událostí, začíná psaním úkolů, které si děti donesou ze školy. Ty, které úkoly nemají, od nás dostanou pracovní listy, případně si s nimi čteme, vysvětlujeme látku, se kterou mají problém, nebo rozšiřujeme jejich znalosti v oblastech, které je zajímají. Kromě připraveného programu si s dětmi povídáme o tom, co je aktuálně trápí, o škole, o tom, co by chtěly dělat po škole, ale třeba i o prvních problémech se vztahy. Pro děti je důležité, že si mohou přijít nezávazně popovídat, proto nevyžadujeme důsledně, aby se zapojovaly do programu.
Pro předškoláky máme tabulku dovedností, podle které postupujeme. Tabulka vychází z knihy Diagnostika dítěte předškolního věku (Bednářová, 2007). Zjišťujeme, co už umí, a co ne, a podle toho s nimi jednotlivé dovednosti procvičujeme. Zaměřujeme se na tvary, barvy, zvířata nebo slovní zásobu. Cvičíme hrubou a jemnou motoriku, grafomotoriku, sluchové a zrakové percepce, řeč, matematické schopnosti, pozornost, paměť, prostorovou orientaci, orientaci v čase a další. Tyto aktivity se často pohybují na pomezí doučování (učení) a volnočasových aktivit (her, vyrábění). Používáme různé dětské a obrázkové knihy nebo pracovní listy. Příklad knih používaných při práci s dětmi předškolního věku: Velká knížka předškoláka (Librex, 1999); Učíme se hrou. Velká kniha pro předškoláky (Svojtka&Co., 2010); Hrajeme si s magnetkami. Barvy (Rebo, 2015); Hrajeme si s magnetkami. Tvary (Rebo, 2015); Moje druhá knížka (Librex, 2002); Jak zvířata spí (Baobab, 2014); Procházka po farmě (Infoa, 2012) Procházka po lese (Infoa, 2012); Obrázkové říkanky (Naše kniha, 2010); dětské encyklopedie, obrázkové knihy a další. Příklad stolních her používaných při práci s dětmi předškolního věku: Krtečkovo pexeso (Dino); Znáš ovoce a zeleninu? (Pexetrio); Znáš barvy a tvary? (Pexetrio); Šňůrky a dírky (Granna); Aktivity pro děti. (Piatnik) Příklad knih používaných při práci s dětmi školního věku: Slabikář; Šmalcova abeceda (Baobab, 2010); Atlas světa pro děti, s kartami (Svojtka&Co., 2010); Malý školák. S Fragmentem do školy 8
(Fragment); Romské hádanky (Milena Hübschmannová, Fortuna, 2003); Jak jsem chodila do školy (Tera Fabiánová, ÚDO České Budějovice, 1992)
Příklad stolních her používaných při práci s dětmi předškolního věku: Abeceda Vzdělávací karty (Didaco); Matematika 4 logické hry (Deny); Abeceda 4 logické hry (Deny); Aktivity Junior (Piatnik); Moje první anglická slovíčka (Pexetrio); V kostce Příroda (Brain Box); Kris-kros (Dino)
Manuální hry, skládačky – s menšími dětmi navlékáme těstoviny, brčka, korálky. Pracujeme s oblou jehlou, pomocí které vyrábíme náhrdelníky z jeřabin nebo šípků. Menší děti zapojujeme i do vyrábění, které zahrnuje stříhání a lepení, skládáme s nimi z papíru. Cvičíme tím jemnou i hrubou motoriku. Skládáme kostky a puzzle, máme pro ně k dispozici i různé stavebnice. Pexeso – mohou se zapojit všechny děti. Ty malé se učí vnímat rozdíly, trénují paměť a disciplínu. Učí se čekat, až na ně přijde řada. Prostřednictvím pexesa můžeme probírat různá témata – abecedu, zvířata, povolání, rostliny, sporty a další.
5.1. Další aktivity
Na doučování volně navazují další aktivity, které jsou většinou strukturované podle jednoho základního tématu a připravené tak, aby se do nich mohli zapojit všichni. O tématu spolu mluvíme, máme připraveny písničky, básničky, říkanky nebo kratší texty, omalovánky, hry nebo vyrábění. Tématem mohou být například různá zvířata, rostliny nebo jiné oblasti z přírody, významné události, osoby, místa nebo dopravní značky. Cílem je, aby si děti procvičily různé znalosti a dovednosti, dozvěděly se něco nového a aby si získané informace zapamatovaly. Snažíme se nakombinovat různé aktivity, tak aby vyhovovaly všem dětem s různými typy smyslového vnímání a učení (auditivní, vizuální, kinestetický). Důraz klademe na vyrábění a pohyb. Témata volíme tak, aby navazovala na roční dobu, svátky, významné dny nebo aktuální dění. Hudební program – slouží jako doplňková aktivita, kterou je možné realizovat samostatně nebo jako podporu konkrétního tématu (Tři králové, Vánoce, Mezinárodní den Romů, povolání). Kromě zpívání českých i romských písniček mohou děti hrát na hudební nástroje nebo je vyrábět. Motivujeme děti i k účasti na soutěžích a veřejných vystoupeních. Nacvičujeme s nimi taneční vystoupení, zajišťujeme kostýmy. V této oblasti je mnoho příležitostí i pro uplatnění dobrovolníků. Letní aktivity
Zejména během letních prázdnin klademe důraz na pohybové vyžití dětí. Pokud nám to dovolí počasí, většina aktivit se odehrává venku. Nevěnujeme tolik času učení, ale spíše různým hrám, sportu nebo procházkám. Hrajeme fotbal, míčové hry nebo různé hry s pálkami a míčky, frisbee, skáčeme přes švihadla. Různé aktivity i kombinujeme. Vymýšlíme pro děti opičí dráhy nebo různé hry, kde děti plní úkoly. Na jaře a zkraje léta pohybem prokládáme i učení. Máme k dispozici i venkovní stůl a lavice, ale snažíme se podporovat přirozený pohyb, který je pro děti i zábavou. Děláme s nimi rozcvičky, dřepy, trakaře nebo žabáky. Snažíme se jejich čas strukturovat tak, aby nebyl naplněn jen sezením. Během prázdnin chodíme i na delší výlety, do lesa nebo k rybníku. Hrajeme lesní golf, stavíme domečky pro skřítky, povídáme si o zvířatech a rostlinách nebo o tom, jak by se lidé měli chovat k přírodě. Učíme se jména stromů a bylin, hrajeme různé ekologické hry a sbíráme plody. Chodíme do parků - například v Chotěboři je velká zámecká zahrada. Děti zde sbíraly peří z pávů a pak si z něj vyráběly čelenky. Když máme možnost, chodíme i na hřiště. 9
Hrajeme jak klasické pohybové hry (Na slepou bábu, Honzo vstávej, Cukr káva), tak i takové, které vyplynou z aktuální příležitosti (například baseball s šiškami). Hry vymýšlíme podle toho, na co máme k dispozici vybavení, ale i podle toho, jaké vybavení mají běžně k dispozici děti (aby si hry mohly hrát i když tam nejsme). Mezi další oblíbené hry patří Bomba potopa, Mrazík, Molekuly, Magnety, Monstra, Ostrůvky, Kolo mlýnský nebo Kradení ocásků. Zimní aktivity
Přes zimu se většina programu odehrává v autě. Pokud je to možné, využíváme samozřejmě počasí k sáňkování, koulování nebo stavění sněhuláků, stěžejní v tomto období jsou ale učení, vyrábění a jiné vzdělávací aktivity. Máme k dispozici plátno a projektor, můžeme tedy dětem pouštět i různé vzdělávací pořady nebo pohádky. Povídáme si o romské historii, kultuře, jazyce. Zpíváme romské písničky nebo čteme texty v romštině. Hrajeme hry zaměřené na volbu povolání nebo finanční gramotnost.
Pokud počasí dovolí, sbíráme venku různé přírodní materiály pro vyrábění, jako jsou listy, šípky, ořechy, jeřabiny. Vyrábíme ježky, náhrdelníky, náramky, koláže.
5.2. Ukončení programu
Součástí aktivit je i závěrečný úklid, na kterém se děti mohou podílet. Menší uklízejí pastelky a hry zpět do krabic. Kdo chce, může zametat, uklízet kolem auta, vynést odpadky nebo utřít stoly.
Na úplný závěr přistupujeme k bodovému ohodnocení. To motivuje děti k tomu, aby se programu účastnily až do konce. Pokud u bodování nejsou přítomny, nemají možnost jej ovlivnit vlastním hodnocením. Samy si dávají body za to, jak byly aktivní, nebo jak dodržovaly pravidla. Body dostávají i za úklid. Mají možnost se vyjádřit i k práci sociálních pracovníků a dobrovolníků, ohodnotit celý den a jeho náplň, přednést nápady na příště.
6. Zápis
Po každém výjezdu do lokality je nutné, aby sociální pracovník provedl zápis do informačního systému pro sociální služby eQuip. Konkrétně popíše, z čeho děti dostaly domácí úkoly, jak se s tím vypořádaly. Dále za co bylo doučování zaměřeno a také co se vyrábělo. Dále kolik dětí se dané aktivity zúčastnilo, popřípadě s jakými problémy se setkal. Úkoly a pracovní listy se ukládají do individuálních složek dětí. To nám pomáhá sledovat, jaká látka se probírala, zda se dítě zlepšuje a kde má naopak mezery. Archivuje se fotodokumentace a ostatní výstupy dne. Do terénního deníku pracovník zapíše program, a kdo z pracovníků se výjezdu zúčastnil. Zápisy později slouží k revizním poradám.
7. Speciální program
Čarodějnice – kromě rozdělání ohně, opékání špekáčků a zpívání písniček jsme se s dětmi bavili o tom, jak tradice pálení Čarodějnic vznikla, malovali jsme si, vyráběli čarodějnice a povídali si o bezpečném zacházení s ohněm.
Den dětí – na tento den jsme měli připraveny soutěže, složené z různých disciplín, do kterých se mohly zapojit děti všech věkových kategorií. Děti soutěžily v házení míčků do koše, skákání v pytli, ve slalomu mezi kuželkami a v aktivitách zaměřených na jemnou motoriku. Na konci děti dostaly diplomy. 10
Amen Khelas – děti z obou lokalit se zúčastnily tradiční taneční soutěže, která se koná vždy na jaře v Domě kultury v Jihlavě. Soutěži předcházelo nacvičování vystoupení a výroba kostýmů. Soubor z Chotěboře získal druhé místo.
Pobyt ve Třech studních – nad rámec projektu jsme pro děti z obou lokalit zorganizovali i týdenní tábor ve Třech studních. Byl zaměřen na pohybové aktivity, poznání a ochranu přírody. Také jsme chtěli, aby se mohly poznat navzájem děti z obou lokalit. Pro mnohé z nich to byla první zkušenost s tím, být mimo svou rodinu, mimo bezpečné prostředí, které dobře znají, s nutností vystupovat sám za sebe.
Den Charity – byl pro děti z Kojatic příležitostí, na které mohly představit své taneční umění. Konal se v září na hlavním jihlavském náměstí. Bazárky – představují jednu z možností, jak mohou děti směnit nasbírané body za atraktivní nebo užitečné odměny. V bazárku si mohou „nakoupit“ oblečení, doplňky, hry a hračky, školní a výtvarné potřeby nebo knihy. Mikuláš – v lokalitách jsme uspořádali tradiční mikulášskou nadílku s andělem i čertem.
Vánoce a Krabice od bot – s dětmi jsme zpívali koledy, vyráběli ozdoby na vánoční stromek, který si děti ozdobily, dospělým jsme přivezli balíčky s potravinovou pomocí a dětem dárky, které pocházely z akce Krabice od bot.
Víkendový vzdělávací pobyt na Čeřínku – Stěžejním tématem bylo zábavnou formou představit dětem různá povolání a připravit je na jejich budoucí profesní dráhu. Naším cílem bylo přivést děti k zamyšlení nad svou budoucností a nalézt společně zaměstnání, které by je bavilo. Součástí programu byly různé hry a přednášky, které měly dětem přiblížit podmínky získání zaměstnání, finanční ohodnocení různých profesí a jejich náročnost. Pozornost byla věnována také tomu, co obnáší příprava na povolání, jaké kurzy nebo školy je nutné absolvovat a jak dlouho studium trvá.
Výlet do ZOO Jihlava – Výlet byl pro děti odměnou za jejich snahu a práci nejen ve škole, ale i po vyučování. Většina z dětí byla v ZOO poprvé a zejména pro ty mladší z nich to byl nezapomenutelný zážitek. Během prohlídky jsme si o zvířatech povídali. Mluvili jsme o tom, kde žijí a čím se živí. V nabitém programu zbyl čas i na tobogán a jiné atrakce. Na konci výletu jsme měli připravený kvíz, který měl prověřit, jak byl kdo pozorný a kolik si toho zapamatoval. Děti odpovídaly na otázky, zda viděly v ZOO lední medvědy nebo kolik je tam žiraf. Návštěva ZOO nám poskytla i dostatek témat pro aktivity v nadcházejících týdnech.
Exkurze do Muzea romské kultury v Brně – Vzdělávací výlet byl zaměřen na poznávání romské historie, kultury a jazyka. Pracovníci Muzea pro děti připravili program složený z různých expozic, povídání a výtvarného workshopu. Výstava zobrazovala historii, obyčeje a zvyky Romů, nebo oděvy, které se nosily v různých historických obdobích. Nechyběly ani informace o jejich perzekuci, která vyvrcholila druhou světovou válkou. Na závěr programu čekalo na děti překvapení v podobě vyrábění vlastní dřevěné loutky, kterou si mohly odnést jako památku na návštěvu muzea. Pro děti byl výlet velkým zážitkem. Naším cílem bylo zprostředkovat jim vědomosti o životě jejich předků, protože je důležité vědět, kdo jsem a odkud pocházím. O exkurzi jsme pak s dětmi mluvili i během výjezdů do lokalit. Kromě toho jsme si četli i knihy, které jsme v Muzeu pořídili.
11
8. Nedílné součásti metodických postupů 8.1. Instituce
Za účelem dosažení komplexních a trvalých výsledků spolupracujeme s různými institucemi. Vzhledem k tomu, že projekt je zaměřen na terénní podporu vzdělávání, navázali jsme spolupráci zejména se školami. Komunikujeme ale i s úřady, sociálními kurátory nebo jinými neziskovými organizacemi, případně krajskými úředníky nebo občansko-právní poradnou.
Školy Na začátku školního roku jsme po domluvě s rodiči (a na základě jejich souhlasu) telefonicky oslovili všechny školy, kam chodí děti zapojené do individuálního doučování. Jedná se celkem o 4 školy – dvě v každé lokalitě (vždy základní a praktická škola). Na úvodních schůzkách jsme představili naší službu a cíl projektu. Domluvili jsme se na způsobu spolupráce a na tom, jak se můžeme vzájemně podporovat. Cílem bylo zkoordinovat naše aktivity a doučování tak, aby z toho dítě mělo co největší prospěch. Další setkání se pak konala po dvou až po třech měsících, s některými učiteli jsme se domlouvali i po telefonu, případně jsme si s nimi zavedli jiný systém komunikace (sešity, složky dětí a podobně). Díky spolupráci s učiteli jsme věděli, na co konkrétně se při práci s dítětem zaměřit. Rodiče jsme informovali o výstupech z těchto setkání, měli možnost se jich zúčastnit také. Většina rodičů ale volila jiný způsob komunikace se školou.
8.2. Vztah k dětem
Za tu dobu, co do lokalit dojíždíme, jsme si s dětmi (ale i s dospělými) vybudovali vztah založený na důvěře. Děti se nám svěřují, obrací se na nás se svými problémy. Vědí, kdy máme přijet, čekají na nás a vítají nás. Naše služba je založena na principu terénního nízkoprahového centra pro děti a mládež, může ji tedy využít každý. Snažíme se nikoho nevykazovat ani nevylučovat, konfliktům se snažíme přecházet. Aktivity organizujeme tak, aby se do nich mohly zapojit všechny děti. Nepožadujeme žádnou finanční spoluúčast rodičů, a to ani, pokud jde o výlety a tábory. Odstraňujeme překážky, které jim brání v plnohodnotném prožívání života a zapojení se do společnosti. Podporujeme jejich sebevědomí, motivujeme a chválíme je. Díky dlouhodobé práci můžeme pochopit i specifika chování jednotlivých dětí. Neodsuzujeme je, ani neodepisujeme. Vytváříme bezpečné prostředí a atmosféru zájmu o děti. S těmi, jejichž chování může být vnímáno jako problematické, pracujeme individuálně. Snažíme se je zapojit do aktivit, které je budou bavit a díky kterým nebudou vyrušovat nebo vyvolávat konflikty s ostatními dětmi. Dodržujeme slovo. Pokud z jakéhokoliv důvodu nemůžeme přijet, dáme vědět našim kontaktům v lokalitě. Pokud slíbíme nějaký výlet, uděláme vše pro to, abychom jej i zrealizovali. Neslibujeme nic, co nemůžeme splnit.
8.3. Motivační systém
Motivační program je nedílnou součástí metodických postupů vzdělávání. Jeho smyslem je zvýšení motivace dětí, které se projektu účastní a jejich příprava na reálnou situaci na trhu práce. Především na začátku bylo nutné u dětí zvýšit zájem a to se díky tomuto programu daří. Postupem času se v dětech vyvinula vnitřní motivace k účasti na programu a ke zlepšení školních výsledků, vnější motivační systém se tak vyvinul spíše ve vítaný bonus, než v hnací motor. 12
Cílem tohoto systému je motivace, vzdělávání, podpora pravidelné docházky a aktivní účasti na programu, učení se respektování pravidel a hospodaření, rozvoj vytrvalosti a přebírání odpovědnosti za svou budoucnost.
Motivační systém je založen na bodovém ohodnocení. Na něm mají děti poznat a naučit se, jak funguje trh práce. Sbíráním bodů dítě pochopí, že pokud se bude snažit, vytrvá a přijme fakt, že nemůže mít vše hned, povede jeho úsilí k zisku v budoucnu. Že za snahu přijde odměna v podobě bodů, které bude možné směnit za věci, které potřebuje, nebo po kterých touží (knihy, hračky, výlety nebo jiné odměny). Tak jako v reálném zaměstnání. Dítě se tímto způsobem naučí přebírat odpovědnost za svou budoucnost.
Zásadním motivačním principem je motivační kruh. Děti, které se neúčastní tak intenzivně programu, vidí jeho výhody a také se chtějí zapojit. Systém také silně motivuje méně nadané děti. Díky širokému bodovému ohodnocení mají možnost najít si činnosti, ve kterých vyniknou a budou moci získat body. Body lze získat za účast na programu, za doučování, úklid, kamarádství a vlastním hodnocením. Body se naopak strhávají za nedodržování pravidel, která byla nastavena samotnými dětmi.
8.4. Práce s rodinou
Nutnou součástí práce s dětmi je i práce s jejich rodinou. Z poslání naší služby vyplývá i poskytování základního sociálního poradenství, pomoc při překonávání dopadů sociálního vyloučení, při řešení obtížných životních situací a při zvyšování životní úrovně rodin. Zprostředkováváme i odborné poradenství a specializované služby, které mohou obyvatelé lokalit využívat například při řešení problémů s dluhy nebo exekucemi. Svou prací směřujeme k celkové stabilizaci rodinného prostředí a studijního zázemí dětí. Můžeme působit jako prostředník mezi uživateli a institucemi nebo školou. Spolu s rodinou pracujeme na zvyšování motivace dětí k dalšímu studiu, poskytujeme kariérní poradenství i ostatním členům rodiny a snažíme se ovlivnit vnější faktory, které působí demotivačně. Rodiče se mohou kdykoliv nezávazně zastavit v autě, pomáhat tam svým dětem s úkoly nebo vyráběním, nebo nás oslovit s žádostí o materiální nebo potravinovou pomoc. Ví, že můžou přijít, a my jim pomůžeme. Využívají i naší role prostředníka mezi nimi a školou. Brzy přijali to, že nejsme autoritativní instituce. Jako dobrovolníci se mohou účastnit i dalších aktivit (výlet do ZOO, exkurze do Muzea romské kultury). Mají tak možnost poznat naši práci i mimo lokalitu.
Ne vždy se nám však podaří s rodinou spolupráci navázat. Ctíme princip dobrovolnosti, a pokud rodiče nemají zájem, nenutíme je. Stává se, že nás rodiče sami vyhledají teprve ve chvíli, kdy vidí, že se jejich dítě zlepšilo ve škole, že samo jeví zájem a že naše působení má pozitivní výsledky. Na rodiče můžeme daleko lépe působit zejména prostřednictvím romských asistentek, které s nimi mohou navázat vztah založený na daleko větší důvěře. Navázaný vztah nebereme jako samozřejmost a spolupráce rodičů si vážíme. Intenzivněji komunikujeme s rodiči dětí zahrnutých do individuálního doučování.
8.5. Dobrovolníci
Naším cílem je zapojit dobrovolníky z lokalit i mimo ně, Romy i neromy. K oslovení dobrovolníků využíváme různých způsobů – ať už přes dobrovolnické centrum při Oblastní charitě Jihlava, prezentace na školách nebo oslovování bývalých uživatelů z Jihlavy nebo známých. Praxi u nás vyhledávají i účastníci rekvalifikačního kurzu Pracovník v sociálních službách nebo studenti. Důležité je pro nás oslovovat i dobrovolníky přímo z lokalit. I jim to může pomoci při zvyšování kvalifikace, plnění praxe, 13
anebo se, podobně jako děti, mohou skrze dobrovolnictví účastnit programu, který je pro ně jinak nedostupný. V lokalitě působí jako naši prostředníci a stěžejní kontakty. Dobrovolníci musí být starší 15 let.
Dobrovolníci pomáhají při přípravě i realizaci programu, organizaci výletů, doučování i volnočasových aktivitách. Zapojení dobrovolníků umožňuje individuálnější přístup k dětem – v lokalitě je více dospělých, kteří se mohou věnovat dětem různých věkových kategorií a zvládat tak i práci s větší skupinou. Dobrovolníkům poskytujeme podporu v podobě školení. Ta jsou zaměřena na specifika práce ve vyloučených lokalitách a s romskými dětmi, na metodiky inkluzivního vzdělávání nebo bezpečnost práce. Mluvíme s nimi o smyslu dobrovolnictví, jejich očekáváních, motivacích a přínosech jejich zapojení. Dobrovolníci se mohou účastnit hodnocení. Na konci od nás dostanou potvrzení, včetně písemných referencí.
Snažíme se, aby dobrovolníkovo zapojení bylo přínosem i pro něj samotného. Princip nízkoprahovosti uplatňujeme i při hledání nových dobrovolníků. Smyslem je i zvýšení jejich šancí a motivace ke zlepšení vlastní situace. To je možné i díky tomu, že s dětmi nepracují nikdy samostatně, ale vždy společně se sociálním pracovníkem a/nebo romským asistentem.
8.6. Romští asistenti
Romské asistentky nám usnadňují navázání vztahů s obyvateli lokality i s jejich dětmi a získání jejich důvěry. Romská asistentka by neměla chybět u žádného výjezdu do lokality, ani při komunikaci se školami a úřady, kde působí při vyvracení mýtů o romských dětech. Učitelům i úředníkům může přibližovat kulturu, která převažuje v lokalitě, a možné příčiny nedorozumění a dalších problémů v komunikaci. Díky romským asistentkám daleko lépe rozumíme potřebám komunity a její vnitřní struktuře. Učíme se od nich způsobům chování a komunikace. Asistentky znají prostředí romské rodiny a způsoby výchovy dětí. Mohou snáze porozumět problému a vysvětlit jej oběma stranám. Dokáží si tak získat i důvěru dětí, která se následně přenese i na ostatní pracovníky. Kromě toho působí jako pozitivní příklad, jejich zapojení samo o sobě zvyšuje motivace dětí a skrze svou vlastní zkušenost mohou dětem lépe radit při důležitých rozhodnutích v oblasti vzdělání.
8.7. Nadstandardní aktivity
V rámci své práce v lokalitách chceme dětem nabídnout i další pozitivní zkušenosti a možnosti zažívat i to, co je pro jiné děti běžné. Nadstandardní aktivity nejsou vázány finanční spoluúčastí rodičů, jsou tedy otevřeny všem bez rozdílu. Podporujeme přirozené nadání dětí a motivujeme je k účasti v soutěžích a na veřejných vystoupeních. Děti z obou lokalit se tak zúčastnily taneční soutěže Amen Khelas, vystoupily na akci Den charity na hlavním náměstí v Jihlavě a do budoucna počítáme i s pěveckým vystoupením. Dále pro ně pořádáme výlety, exkurze, víkendové pobyty nebo týdenní tábory. Jejich náplň je sice vzdělávací, ale i pobyt nebo výlet samotný bývá pro děti velkým a pozitivním zážitkem. Děti během výletů získají cenné zkušenosti, naučí se nové dovednosti (koupit si lístek na vlak, orientovat se v cizím městě) a dostanou se na místa, která by jinam neměly šanci poznat. Slavíme s nimi Mikuláše, Vánoce nebo Velikonoce, pořádáme společné akce při dalších příležitostech jako je Den dětí, Mezinárodní den Romů nebo pálení čarodějnic.
14
9. Závěr
Jsme rádi, že jsme se s Vámi mohli podělit o naše zkušenosti, představit Vám naši práci a snad se tak zařadit mezi příklady dobré praxe. Uvědomujeme si, že každá lokalita i každá dětská skupina mají svá specifika a že u každé z nich je tedy nutné používat trochu jiné postupy a způsoby práce, věříme ale, že tato metodika může být přinejmenším zdrojem inspirace i pro jiné.
Co je pro nás v tuto chvíli asi tou nejlepší zprávou je to, že v našem působení v obou lokalitách můžeme díky finanční podpoře Kraje Vysočina pokračovat i po skončení projektu. Budeme tak moci navázat na úspěchy, které zdaleka nejsou jen ovocem tohoto roku, ale byly započaty již před dvěma lety, když jsme v lokalitách začali působit. Od té doby hledáme stále lepší metody a postupy. Díky romským asistentkám nás obyvatelé lokalit rychle přijali a během dvou let jsme si u nich vybudovali důvěru, která nám umožňuje zapojovat prvky komunitní práce. Máme velké ambice do příštího roku a doufáme, že se nám je podaří naplnit. Mezi naše dosavadní úspěchy v první řadě patří právě práce s dětmi. Ty mají daleko větší zájem o učení, než na začátku. Původně vnější motivace v podobě bodování se změnila na vnitřní. Děti se přestaly snažit jen kvůli bodům a samy vidí přínos, který pro ně učení má. Často samy dávají přednost učení před vyráběním nebo jinými volnočasovými aktivitami. Chodí za námi pro rady ohledně dalšího studia a výběru školy. Daleko lépe se s nimi spolupracuje, více si navzájem pomáhají a dbají na dodržování základních pravidel. Předškolní děti se zlepšily v základních dovednostech. U těch je vidět asi největší posun. Přestože většina z nich pravidelně nedochází do mateřské školy, je na nich znát, že lépe vyslovují, malují, stříhají, poznají základní barvy, tvary, zvířata a více se zapojují do společných aktivit. Měly by bez problému obstát při zápisu do první třídy ZŠ. U školních dětí pro nás bylo největším přínosem navázání spolupráce se školami. Díky pravidelné komunikaci s učiteli víme, na jakou látku se u konkrétního dítěte zaměřit, jaký předmět mu ve škole nejde a na čem by mělo zapracovat. Děti se rozvíjejí i po osobnostní stránce, nezlobí a začínají se zajímat i o věci mimo školní učivo. Přes všechny překážky a mnohdy nepříznivé podmínky mobilního nízkoprahu se nám daří dát dohromady zajímavý program, do kterého se mohou zapojit všechny děti – ty mladší i ty starší. Chodí k nám rády, nikdo je nemusí nutit. Samy přicházejí s návrhy na program, aktivně se staví i k doplňkovým aktivitám, jako je například nacvičování vystoupení na letošní ročník taneční soutěže Amen Khelas. V prvním roce jsme je hodně podporovali, nacvičovali s nimi, tento rok už mají zkušenosti a organizují si vše samy. Zorganizovali jsme pro děti týdenní letní tábor, víkendový vzdělávací pobyt, výlet do jihlavské ZOO a exkurzi do Muzea romské kultury. Děti oceňují, že díky nám mohou navštívit nová místa a získat nové poznatky.
Naše práce má pozitivní dopady i na celou komunitu. Podařilo se nám zapojit dobrovolníky z lokality, kteří s námi mohli navštívit i ZOO a muzeum v Brně a účastnit se dalších nadstandardních aktivit. Působíme jako prostředník při vyjednávání s úřady, podařilo se nám namotivovat obyvatele jedné z lokalit, aby si pořídili popelnice, některé rodiny si zavedly vodu a vybudovaly koupelny. Třem lidem jsme zprostředkovali veřejně prospěšné práce, z nichž jedny byly realizovány přímo v lokalitě a vedly ke kultivaci příjezdové cesty. Druhý účastník na jejich základě získal zaměstnání. Dbáme na to, abychom neslibovali něco, co nemůžeme splnit. I s takovým přístupem mají bohužel obyvatelé lokality zkušenosti. Snažíme se je ale motivovat k pozitivní změně a ke drobným krůčkům, které mohou učinit sami. Pokud potřebují podporu, vědí, že se na nás mohou obrátit. Navzdory všem těm pochvalám, které jsme o sobě napsali, jsme si vědomi i oblastí, ve kterých bychom svou práci mohli vylepšit a dále rozvinout. Kromě spolupráce se školami a učiteli dětí bychom 15
v budoucnu rádi intenzivněji spolupracovali s jejich rodiči. A to nejen na školním prospěchu jejich dětí, ale i na hledání možností pro ně samé. V budoucnu tedy chceme posílit práci s dospělými a posílit tým tak, aby se část pracovníků mohla věnovat dětem a část jejich rodičům. Někteří obyvatelé lokality nás stále zaměňují za pracovníky sociálního odboru, což může narušovat pocit důvěry, který je nutný pro jakoukoliv další práci s lidmi nad 15 let. Vnitřní vztahy v komunitě také způsobují to, že nemůžeme pracovat s lidmi, kteří bydlí v domcích opodál (to se týká obou lokalit). Mrzí nás to zejména proto, že prospěch z naší práce tak nemohou mít ani jejich děti.
Největší výzvu pro nás představuje to, jak dále motivačně působit na děti, které si začínají uvědomovat, že ne vše záleží na tom, jak se budou samy snažit. Začínají se setkávat s prvními projevy rasismu, vnímat to, že i když má člověk výuční list, není to záruka toho, že najde práci. Obyvatelé jedné lokality také narazili na to, co znamená předvolební boj o hlasy a nesplněné sliby. Úřady se vůči nim chovají vlažně a nepovažují je za partnery k diskusi. To vše se odráží na převládajícím pocitu beznaděje, který je těžké zlomit. Z praktického hlediska se jako největší negativum terénní formy práce ve vyloučených lokalitách ukázal nedostatek zázemí pro zaměstnance. V autě je v zimě zima, v létě často není kam se schovat před rozpáleným sluncem. Pracovníci jsou odkázáni na materiál, který si s sebou přivezou, na místě mají tedy omezené možnosti přizpůsobit program situaci, případně musejí improvizovat. Přesto jsme rádi, že v těchto lokalitách působíme právě jako terénní služba. Umožňuje nám to navázat bližší vztahy, díky principu nízkoprahovosti můžeme pracovat i s dětmi, které by samy od sebe nikam nedocházely (například s předškoláky). Nejsme tak jen oporou pro obyvatele lokality, ale můžeme být partnerem i pro jiné organizace ve městě.
16
Obsah 1.
Co je služba TP SOVY ....................................................................................................................... 1
2.
Specifika práce s dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí ............................................................ 2
3.
4.
5.
1.1. Co je projekt Terénní podpora vzdělávání ............................................................................ 1
2.1. Co je sociální vyloučení a jak k němu přistupovat? ............................................................... 2 2.2. Specifika práce s romskými dětmi ......................................................................................... 3
Filozofie poskytování volnočasových aktivit ................................................................................... 5 3.1. Obecné zásady uplatňované při volnočasových aktivitách ................................................... 5
3.2. Postupy .................................................................................................................................. 6
Příprava na program ........................................................................................................................ 6 4.1. Příprava na doučování ........................................................................................................... 7
4.2. Příprava na vyrábění a kreativní činnosti .............................................................................. 7
Vlastní program ............................................................................................................................... 8
5.1. Další aktivity .......................................................................................................................... 9 5.2. Ukončení programu ............................................................................................................. 10
6.
Zápis............................................................................................................................................... 10
8.
Nedílné součásti metodických postupů ........................................................................................ 12
7.
Speciální program .......................................................................................................................... 10
8.1. Instituce ............................................................................................................................... 12 8.2. Vztah k dětem...................................................................................................................... 12
8.3. Motivační systém ................................................................................................................ 12
8.4. Práce s rodinou .................................................................................................................... 13 8.5. Dobrovolníci ........................................................................................................................ 13
8.6. Romští asistenti ................................................................................................................... 14 9.
8.7. Nadstandartní aktivity ......................................................................................................... 14
Závěr .............................................................................................................................................. 15
17
