Metodika a pracovní postupy fotogrammetrického šetření NIL2

Metodika a pracovní postupy fotogrammetrického šetření NIL2

UHUL/1733/2016/KM

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

28. dubna 2016

Autorský kolektiv: Ing. Filip Hájek, Ph.D., Ing. Radim Adolt, Ph.D., Bc. Ondřej Tomančák, Ing. Markéta Kantorová, Ing. Miloš Kučera, Ph.D., Ing. Zbyněk Čech Technické zajištění: Ing. Zbyněk Čech, Bc. Ondřej Tomančák, Mgr. Jan Bojko, Ing. Markéta Kantorová

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité obrázky autorským dílem metodických pracovníků projektu NIL2. U přímo uvedených autorů, není-li dále upřesněno, se jedná o pracovníky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Dokument byl exportován pomocí modulu Wiki2LaTeX1 z interních dokumentačních stránek NIL2 (ÚHÚL) spravovaných v prostředí MediaWiki2 . Typografické zpracování bylo provedeno v systému LATEX 2ε 3 . ISBN 978-80-905995-8-1

1

(http://www.mediawiki.org/wiki/Extension:Wiki2LaTeX) (http://www.mediawiki.org/wiki/mediawiki) 3 (http://www.latex-project.org) 2

ii

Obsah Vybrané základní pojmy 1 Vybrané záladní pojmy a definice FTGM 1.1 Cloněná plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Clonná plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Druh pozemku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Dlouhý transekt . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Hlavní porostní vrstva . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Horní výška porostu . . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Hroubí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8 Interpretační čtverec . . . . . . . . . . . . . . . 1.9 Inventarizační blok . . . . . . . . . . . . . . . 1.10 Inventarizační bod . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11 Inventarizační plocha . . . . . . . . . . . . . . 1.11.1 Inventarizační plocha sítě NIL1 . . . . . 1.11.2 Inventarizační plocha sítě NIL2 . . . . . 1.11.3 Inventarizační plocha základního šetření 1.11.4 Inventarizační plocha rozšířeného šetření 1.12 Inventarizační síť . . . . . . . . . . . . . . . . 1.12.1 Inventarizační síť NIL1 . . . . . . . . . 1.12.2 Inventarizační síť NIL2 . . . . . . . . . 1.13 Kategorie pozemků NIL2 . . . . . . . . . . . . 1.14 Kategorie pozemků LULUCF . . . . . . . . . . 1.15 Kmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.15.1 Kmen hroubí . . . . . . . . . . . . . . . 1.15.2 Ležící kmen . . . . . . . . . . . . . . . . 1.15.3 Průběžný kmen . . . . . . . . . . . . . . 1.15.4 Stojící kmen . . . . . . . . . . . . . . . 1.15.5 Živý kmen . . . . . . . . . . . . . . . . 1.16 Kruhové segmenty . . . . . . . . . . . . . . . . 1.16.1 Kruhové segmenty hroubí . . . . . . . . 1.16.2 Kruhové segmenty nehroubí . . . . . . . 1.17 Navigace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.18 Název inventarizační plochy . . . . . . . . . . . 1.18.1 Název inventarizační plochy sítě NIL1 . 1.18.2 Název inventarizační plochy sítě NIL2 . 1.19 Porostní etáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.20 Porostní segment . . . . . . . . . . . . . . . . 1.21 Produkční plocha . . . . . . . . . . . . . . . .

1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3 3 3 3 4 4 4 5 5 5 5 5 6 6 6 6 6 7 8 19 20 21 21 21 21 22 22 22 22 23 23 23 24 24 25 25 25 iii

OBSAH

1.22 Registrační hranice . . . . . . . . . . . . . . . 1.22.1 Registrační hranice hroubí . . . . . . . . 1.23 Střed inventarizační plochy . . . . . . . . . . . 1.23.1 Náhradní střed inventarizační plochy . . 1.23.2 Záložní střed inventarizační plochy . . . 1.23.3 Generovaný střed inventarizační plochy 1.23.4 Zaměřený střed inventarizační plochy . . 1.24 Výčetní výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.25 Výčetní tloušťka . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.26 Zápoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.27 Zastoupení dřeviny . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

Fotogrammetrické šetření na inventarizačním bodě 2 Metodika FTGM šetření na inventarizačním bodě 2.1 Teoretické podklady šetření LMS v rámci NIL . . . . . . . . 2.1.1 Interpretační charakteristiky dřevin a vegetace . . . . 2.2 Šetření v bodovém poli interpretačního čtverce . . . . . . . . 2.3 Vymezení okraje a zařazení do kategorie pozemků NIL2 . . . 2.3.1 Kriteria na základě porostních charakteristik . . . . . 2.3.2 Kriterium převažujícího využití pozemku . . . . . . . . 2.3.3 Zařazení inventarizačního bodu do kategorie pozemku 2.4 Šetření na středu inventarizační plochy kategorie Les . . . . . 2.4.1 Druh pozemku plochy kategorie Les . . . . . . . . . . 2.4.2 Poškození porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.3 Růstová fáze lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.4 Dřevinná skladba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.5 Typ zápoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4.6 Způsob smíšení dřevin . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Pracovní postup FTGM šetření na inventarizačním bodě 3.1 Spuštění aplikace FONIL a login do systému . . . . . . . . . 3.2 Výběr inventarizační plochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Šetření v bodovém poli interpretačního čtverce . . . . . . . . 3.4 Zařazování inventarizačního bodu do kategorií pozemků . . . 3.4.1 Klasifikace bez nutnosti vymezení okraje porostu . . . 3.4.2 Vektorizace okraje přítomného porostu . . . . . . . . . 3.4.3 Zařazení do kategorie pozemku dle NIL2 a LULUCF . 3.5 Šetření na středu inventarizační plochy kategorie Les . . . . . 3.5.1 Druh pozemku plochy kategorie Les . . . . . . . . . . 3.5.2 Poškození porostu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.3 Fáze lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.4 Dřevinná skladba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.5 Typ zápoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.6 Způsob smíšení dřevin . . . . . . . . . . . . . . . . . . iv

25 26 26 26 26 27 27 27 27 27 27 29

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

31 31 32 36 37 38 39 41 42 42 43 43 48 48 52

. . . . . . . . . . . . . .

53 53 53 54 57 57 60 65 66 66 67 68 68 69 69

OBSAH

Fotogrammetrické šetření na transektu

71

4 Metodika šetření na FTGM transektu 4.1 Úvod – teoretické východisko . . . . . . 4.2 Interpretace jednotlivých typů objektů . 4.2.1 Šetření liniových objektů . . . . 4.2.2 Šetření pásových objektů . . . . 4.2.3 Šetření plošných objektů . . . . . 4.2.4 Šetření bodových objektů . . . .

. . . . . .

73 73 74 74 75 76 76

. . . . . . .

77 77 79 81 83 86 88 89

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

5 Pracovní postup šetření na FTGM transektu 5.1 Pracovní postup šetření na FTGM transektu . . . . . . . 5.1.1 Liniové objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.2 Pásové objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 Malé plošné objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.4 Bodové objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Postup chytání objektů při interpretaci FTGM transektu 5.3 Podrobný postup šetření objektů na FTGM transektu . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

Příprava podkladů pozemního šetření s využitím FTGM 6 Příprava podkladů pozemního šetření 6.1 Výběr inventarizačních bodů pro pozemní šetření . . 6.1.1 Výběr bodů v inventarizační síti NIL1 . . . . 6.1.2 Výběr bodů v inventarizační síti NIL2 . . . . 6.2 Příprava projektu navigace . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Navigace NIL1 . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Navigace NIL2 . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Příprava projektu ploch . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Plochy NIL1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Plochy NIL2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Podklady pro inventarizační skupiny . . . . . . . . . 6.5 Podklady pro zjištění vlastnictví dle KN . . . . . . . 6.6 Podklady pro zjištění dat SLHPO a OPRL . . . . . 6.7 Šablony SHP pro FMDC . . . . . . . . . . . . . . . 6.7.1 SHP šablony používané v síti NIL1 . . . . . . 6.7.2 SHP šablony používané v síti NIL2 . . . . . . 6.8 Mapové podklady pozemního šetření . . . . . . . . . 6.8.1 Ortofotomapa s překryvem hospodářské mapy 6.8.2 Detailní ortofotomapa pro práci na ploše . . . 6.8.3 Ortofotomapa s překryvem hospodářské mapy 6.8.4 Přehledová mapa s lesnickým detailem . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

99 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

101 . 101 . 101 . 101 . 102 . 102 . 102 . 103 . 103 . 103 . 103 . 104 . 104 . 104 . 104 . 105 . 109 . 109 . 109 . 109 . 109

v

OBSAH

Přílohy

113

P1

Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (pozemní šetření)

115

P2

Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (FTGM šetření)

125

P3

Výběrový protokol pro pásové a plošné objekty

129

P4

Číselníky

133

P5

Katalog objektů na FTGM transektu

139

vi

Vybrané základní pojmy

1

1. Vybrané záladní pojmy a definice FTGM Základní pojmy jsou uváděny v abecedním pořadí.

1.1

Cloněná plocha

Cloněná plocha jedince je shodná s jeho clonnou plochou (sekce 1.2, str. 3). Jedná se tedy o svislý průmět nadzemních vegetačních orgánů jedince do roviny pozemku. Stejně jako clonná plocha může být i cloněná plocha vztažena k jakkoli vymezené skupině jedinců (např. příslušností k určitému taxonu, skupině taxonů, vertikálnímu patru fytocenózy apod.). Cloněná plocha skupiny jedinců je však definována odlišně a sice jako plocha jejich svislého průmětu do roviny pozemku (srovnej s clonnou plochou (sekce 1.2, str. 3) skupiny jedinců). Pokud je tedy určitá část roviny pozemku překryta svislými průměty (clonnými plochami) vícero jedinců, započítává se příslušná část pozemku do celkové cloněné plochy pouze jednou. Analogicky – průniky clonných ploch jedinců se do celkové cloněné plochy započítávají pouze jednou. Cloněná plocha tak nikdy nemůže překročit rozlohu pozemku. Synonymem pro cloněnou plochu je plocha stíněná.

1.2

Clonná plocha

Clonná plocha jedince je plochou svislého průmětu jeho nadzemních vegetačních orgánů do roviny pozemku. Clonná plocha se může vztahovat k jedinci nebo jejich jakkoli vymezené skupině (např. příslušností k určitému taxonu, skupině taxonů, vertikálnímu patru fytocenózy apod.). Clonná plocha skupiny jedinců je dána součtem clonných ploch všech jedinců této skupiny, její hodnota může překročit rozlohu pozemku.

1.3

Druh pozemku

Druhy pozemku rozlišujeme v rámci kategorie pozemků NIL2 Les a OWL. • Porostní půda – porosty dřevin, lesní průseky do 4 m, nezpevněné cesty do šíře jízdního pruhu 4 m (včetně), vodní toky do šířky koryta (řečiště) 4 m, semeniště, holiny, jež jsou v kategorii pozemku Les nebo OWL. • Bezlesí – lesní průseky a nezpevněné cesty o šířce 4 až 20 m, vodní toky a plochy o šířce 4 až 8 m, dočasné nezpevněné lesní skládky, ostatní nezpevněné 3

1. Vybrané záladní pojmy a definice FTGM

plochy bez porostu dřevin patřící do kategorie Les nebo OWL vyjma porostní půdy a jiných pozemků. Pozemky s druhem bezlesí jsou snadno převeditelné na porostní půdu. • Jiné pozemky – zpevněné lesní cesty do šířky jízdního pruhu 4 m, zpevněné lesní skládky, ostatní zpevněné plochy bez porostu dřevin patřící do kategorie Les nebo OWL, dále drobné stavby dočasného charakteru sloužící lesnímu hospodářství, myslivosti nebo rekreaci (sněžná jáma, altán, odpočívadlo, krmelec atd.), pakliže patří do kategorie pozemků Les nebo OWL. • Širší bezlesí – speciální (pod)kategorie, kterou z důvodu proveditelnosti a racionality pedologických šetření vylišujeme v rámci porostní půdy. Zahrnuje nezpevněné lesní cesty o šířce jízdního pruhu do 4 m, vodní toky do 4 m, drobné vodní plochy, místa ovlivněná lidskou činností – černé skládky, navážky stavebního odpadu, krmeliště, ohniště, atp. Vždy jde o pozemky v kategorii Les (nikoli OWL). Jde o část porostní půdy, na které nelze provádět pedologická šetření NIL2 na zákopcích a sondách.

1.4

Dlouhý transekt

Je tvořen úsečkou o délce 300 m s náhodnou orientací (generovanou na každé inventarizační ploše nezávisle na orientaci transektů na ostatních plochách), jejíž střed je totožný se středem inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26). Dlouhý transekt slouží k implementaci výběrových protokolů navržených pro odhad celkové délky vybraných liniových objektů (lesních cest, vodních toků a melioračních kanálů, okrajů kategorie pozemků Les), celkové rozlohy plošných objektů (porosty invazivních druhů, černé skládky, prameniště, tůně a močály) a celkového počtu vybraných bodových objektů (myslivecká zařízení, turistické objekty, odpadky, vzácné dřeviny).

1.5

Hlavní porostní vrstva

Je skupina jedinců (kmenů, stromů, jedinců nehroubí), na kterou je kladen hlavní hospodářský důraz vyjádřený nejvyššími provedenými investicemi, nebo nejvyšším aktuálně možným výnosem, pokud tento přesahuje již provedené investice. Do hlavní porostní vrstvy mohou spadat jedinci z různých porostních etáží, za předpokladu, že mají alespoň rámcově jednotný management (obnova, výchova, těžba).

1.6

Horní výška porostu

Za horní výšku se v NIL považuje průměrná výška prvních 20 % ze souboru kmenů (sekce 1.15, str. 21) seřazených sestupně dle výčetní tloušťky (sekce 1.25, str. 27). Jedná se vždy o skupinu živých, stojících kmenů příslušného porostního segmentu (sekce 1.20, str. 25) nacházejících se v rámci interpretačního čtverce (sekce 1.8, str. 5). 4

1.7 Hroubí

1.7

Hroubí

Hroubí jsou nadzemní, dřevnaté části stromů (kmenů) s tloušťkou alespoň 7 cm s.k. (včetně kůry). Objem pařezů se do hroubí nezapočítává. Větve a vrcholová část kmene slabší jak 7 cm s.k. se do hroubí nezapočítávají. Hroubí se může vyskytovat i ve formě ležícího mrtvého dřeva.

1.8

Interpretační čtverec

Čtverec o straně 51 m centrovaný nad středem inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26). Slouží primárně k aplikaci algoritmu pozemní klasifikace inventarizačních bodů do kategorií pozemků NIL2 (sekce 1.13, str. 19) dle přílohy (sekce P1, str. 115). V rámci interpretačního čtverce jsou mapovány hranice přístupnosti a schůdnosti, hranice kategorií pozemků NIL2 a na inventarizačních plochách rozšířeného šetření (sekce 1.11.4, str. 6) (síť NIL2) také druhy pozemků (sekce 1.3, str. 3) a porostní segmenty (sekce 1.20, str. 25), které se dále popisují z hlediska řady parametrů.

1.9

Inventarizační blok

Inventarizační bloky (typicky čtverce) jsou jednotlivé oddíly – stavební kameny inventarizační sítě a jejich podsítí. V každém bloku se nachází jeden inventarizační bod respektive dva body (duplex NIL1), které mají být v daném okamžiku nebo období s daným detailem šetření zhodnoceny. V rámci sítě NIL1 můžeme rozlišit bloky neboli inventarizační čtverce sítě 2×2 km obsahující jeden duplex (zhodnocený někdy v období let 2011 až 2014) a čtverce 22.5 ×22.5 km (5.66×5.66 km), v nichž je pro pozemní šetření v každém roce a sezóně navržen právě jeden duplex sítě NIL1. Inventarizační bloky sítě NIL2 lze rozdělit do dvou skupin – dle detailu šetření a dle časového plánu, viz popis inventarizační sítě NIL2 (sekce 1.12.2, str. 8). Inventarizační bloky jsou identifikovány svým indexem – pořadím v rámci sloupců a řádků všech inventarizačních bloků dané (pod)sítě. Indexy inventarizačních bloků jsou spolu s rokem a sezónou šetření součástí názvu inventarizační plochy (sekce 1.18, str. 23).

1.10

Inventarizační bod

Je výběrovou lokalitou, na níž je prováděno šetření NIL. Způsob rozmístění inventarizačních bodů určuje design inventarizační sítě (sekce 1.12, str. 6). Inventarizační bod je totožný se středem inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26).

1.11

Inventarizační plocha

Je základní jednotkou pozemního šetření v NIL. Inventarizační plocha je obecným pojmenováním skupiny entit, které definují výběrový protokol (způsob a rozsah provedení šetření) na daném inventarizačním bodě. 5


1.11.1

Inventarizační plocha sítě NIL1

Inventarizační plochou v síti NIL1 rozumíme seskupení těchto entit: • střed inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26) tj. inventarizační bod sítě NIL1 (sekce 1.10, str. 5) • interpretační čtverec (sekce 1.8, str. 5) • kruhové segmenty hroubí (sekce 1.16.1, str. 22) 1.11.2

Inventarizační plocha sítě NIL2

Inventarizační plochou v síti NIL2 rozumíme seskupení těchto entit: • střed inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26) tj. inventarizační bod sítě NIL2 (sekce 1.10, str. 5) • interpretační čtverec (sekce 1.8, str. 5) • kruhové segmenty hroubí (sekce 1.16.1, str. 22) • kruhové segmenty nehroubí (sekce 1.16.2, str. 23) • transekty mrtvého dříví • dlouhý transekt (sekce 1.4, str. 4) • půdní sonda – pouze na plochách rozšířeného šetření (sekce 1.11.4, str. 6), podsíť s4 a vyšší • zákopky 1.11.3

Inventarizační plocha základního šetření

Jde o inventarizační plochu pozemního šetření, která patří nejvýše do podsítě s2 (sekce 1.12.2, str. 11). Provádí se na ní rutinní pozemní šetření. 1.11.4

Inventarizační plocha rozšířeného šetření

Je jí inventarizační plocha pozemního šetření, která patří alespoň do podsítě s4 (sekce 1.12.2, str. 11). Oproti plochám základního šetření se ve větším rozsahu provádí sběr dendrometrických údajů o kmenech, přidává se podrobný stanovištní průzkum (fytocenologický zápis, pedologická šetření na hluboké sondě včetně odběru vzorků půdy), šetření zdravotního stavu na vybraných dřevinách a evidence ležícího mrtvého dříví ve formě nehroubí (od 2 cm tloušťky).

1.12

Inventarizační síť

Určuje způsob rozmístění inventarizačních bodů (sekce 1.10, str. 5) v zájmovém území (ČR, menší geografické celky), na nichž je prováděno šetření NIL. Termín inventarizační síť je běžně užíván ve smyslu spojení inventarizačních bloků (sekce 1.9, str. 5) (nejčastěji čtverců) a inventarizačních bodů (sekce 1.10, str. 5) tj. středů inventarizačních ploch (sekce 1.23, str. 26). Inventarizační síť je základním kamenem všech výběrových protokolů používaných v NIL. 6

1.12 Inventarizační síť

Obrázek 1.1: Situace inventarizační plochy základního šetření; autor: R. Adolt, Z. Čech

1.12.1

Inventarizační síť NIL1

Inventarizační body NIL1 jsou rozmístěny ve čtvercové síti s náhodně umístěným počátkem, stranou o velikosti 2 km a orientací sever-jih, východ-západ. Tato síť je definována v rámci systému Kartézských (rovinných) souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Uvnitř každého inventarizačního čtverce jsou specifickým způsobem umístěny dva inventarizační body (duplex), které jsou totožné se středy inventarizačních ploch. První inventarizační bod (střed první plochy duplexu) byl umístěn v náhodně zvoleném směru (0 až 360°) a v náhodně zvolené vzdálenosti (0 až 300 m) od průsečíku úhlopříček inventarizačního čtverce. Druhý inventarizační bod (střed druhé plochy duplexu) byl umístěn v náhodně zvoleném směru (0 až 360°) a ve vzdálenosti rovných 300 m od prvního bodu. 1.12.1.1 Podsítě inventarizační sítě NIL1 dle časového průběhu šetření Body inventarizační sítě NIL1 byly systematicky rozděleny mezi jednotlivé roky (2011 až 2014) a sezóny šetření (jaro, podzim). Body navržené pro pozemní šetření v konkrétním roce a sezóně jsou umístěny ve čtvercové podsíti 22.5 ×22.5 km (5.66×5.66 km), jejíž strany jsou pootočeny o 45° vzhledem k základní síti 2×2 km. Na všech inventarizačních bodech sítě NIL1 bylo provedeno fotogrammetrické hodnocení kategorií pozemků NIL2 v předstihu s uvedeným časovým plánem pozemního šetření. Body, u nichž nelze na základě fotogrammetrie spolehlivě vyloučit přísluš7


Obrázek 1.2: Situace inventarizační plochy rozšířeného šetření; autor: R. Adolt, Z. Čech

nost ke kategorii pozemků Les, jsou zařazeny do pozemního šetření v příslušném roce a sezóně. Do pozemního šetření jsou automaticky navrženy všechny body, které byly v rámci NIL1 klasifikovány jako kategorie Les. Síť NIL1 neobsahuje podsítě s různým detailem šetření. Statistické vlastnosti odhadů na základě inventarizační sítě NIL1 nebyly publikovány v odborné literatuře a nejsou podrobně prostudovány. Ukázka sítě NIL1 viz obr. Schéma sítě NIL1 (obr. 1.3, str. 9) . 1.12.2

Inventarizační síť NIL2

Inventarizační body NIL2 jsou rozmístěny ve čtvercové síti s náhodně umístěným počátkem, stranou o velikosti 500 m a orientací sever-jih, východ-západ. Tato síť je definována v rámci systému Kartézských (rovinných) souřadnic jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Uvnitř každého inventarizačního čtverce (500×500 m) je zcela náhodně umístěn jeden inventarizační bod. Tento způsob výběru inventarizačních bodů je nejčastěji nazýván jako prostorově stratifikovaný výběr (v angl. psané literatuře spatialy stratified sampling, random tesselation sampling, two step tesselation stratified sampling). Statistické vlastnosti odhadů na základě tohoto typu inventarizační sítě lze dohledat v odborné literatuře, jsou dobře podrobně prozkoumány, což vytváří předpoklady pro rozvoj metodiky NIL2 směrem k využívání pomocných informací s cílem zpřesněného odhadu cílových parametrů.

8


Obrázek 1.3: Schéma sítě NIL1; zdroj: P. Vrána

9


Obrázek 1.4: Schéma inventarizační sítě NIL2; autor: Z. Čech

10


1.12.2.1 Podsítě inventarizační sítě NIL2 dle detailu šetření Z inventarizační sítě 500×500 m, byly náhodnými podvýběry postupně odvozeny podsítě s neklesajícím (typicky vzrůstajícím) detailem šetření. V každé odvozené podsíti jsou zjišťovány informace přinejmenším ve stejném rozsahu jako v mateřské podsíti (každý bod podsítě s vyšším detailem šetření je zároveň bodem všech podsítí s nižším detailem šetření). • 500×500 m (s500) (obr. 1.5, str. 11) – nejpodrobnější síť, provedeno pouze

Obrázek 1.5: Inventarizační síť NIL2, podsíť dle detailu šetření 500×500 m (s500); zdroj: P. Vrána

fotogrammetrické hodnocení kategorií pozemků a základních atributů (růstová fáze, hustota zápoje, dřevinná skladba, atp.) v kategorii pozemků Les. • 1×1 km (s1) (obr. 1.6, str. 12) – podsíť vznikla náhodným výběrem jednoho inventarizačního bodu sítě s500 ve čtvercích 1×1 km, která je svými stranami zarovnána a zároveň náhodně posunuta vzhledem k s500, na této podsíti je oproti s500 navíc zařazen fotogrammetrický transekt, který slouží k odvození charakteristik několika typů výskytu dřevin mimo kategorii Les, k popisu krajinného rázu, k odhadu délky a vlastností okrajů kategorie Les atd. • 2×2 km (s2) (obr. 1.7, str. 13) – podsíť vznikla náhodným výběrem jednoho inventarizačního bodu podsítě s1 ve čtvercích 2×2 km, která je svými stranami zarovnána a zároveň náhodně posunuta vzhledem k s1, na této podsíti je navíc prováděn sběr dat pozemním způsobem – za předpokladu, že nelze na základě fotogrammetrického hodnocení spolehlivě vyloučit, příslušnost inventarizačního bodu ke kategorii Les nebo OWL.

11


Obrázek 1.6: Inventarizační síť NIL2, podsíť dle detailu šetření 1×1 km (s1); zdroj: P. Vrána

• 4×4 km (s4) (obr. 1.8, str. 13) – podsíť vznikla náhodným výběrem jednoho inventarizačního bodu podsítě s2 ve čtvercích 4×4 km, která je svými stranami zarovnána a zároveň náhodně posunuta vzhledem k s2. V této podsíti (říkáme též na plochách rozšířeného šetření) je navíc prováděno podrobné dendrometrické šetření zaměřené na sběr dat pro dendrometrické modely, jež mají být využity především pro účely vyhodnocení NIL2. Jsou zde sbírány detailní informace o fytocenózách a stanovišti včetně pedologických šetření a odběrů vzorků na hluboké půdní sondě, dále je zde popisován zdravotní stav jedinců vybraných dřevin. Na transektech mrtvého dříví je prováděno rozšířené šetření navržené pro odhad množství ležícího mrtvého dříví ve formě nehroubí (od 2 cm tloušťky). • 8×8 km (s8) (obr. 1.9, str. 14) – podsíť vznikla náhodným výběrem jednoho inventarizačního bodu podsítě s4 ve čtvercích 8×8 km, která je svými stranami zarovnána a zároveň náhodně posunuta vzhledem k s4, v této podsíti není prováděno navíc žádné speciální šetření. • 16×16 km (s16) (obr. 1.10, str. 14) – podsíť vznikla náhodným výběrem jednoho inventarizačního bodu podsítě s8 ve čtvercích 16×16 km, která je svými stranami zarovnána a zároveň náhodně posunuta vzhledem k s8, v této podsíti je navíc vždy zjištěna kategorie pozemků dle NIL2 a LULUCF pozemním způsobem. Cílem je odhadnout systematickou chybu odhadu rozlohy kategorií Les a OWL vlivem omezení pozemního šetření v síti s2 pouze na ty inventarizační body, u nichž nelze jednoznačně vyloučit příslušnost k některé z těchto kategorií.

12




13




14


1.12.2.2 Podsítě inventarizační sítě NIL2 dle časového průběhu šetření Kromě hierarchie z hlediska detailu šetření bylo provedeno znáhodněné přiřazení inventarizačních bodů sítě NIL2 do jednotlivých let (2011 až 2015) a sezón (jaro, podzim) šetření. Takto vzniklo další členění inventarizačních bodů NIL2, které lze nazvat časovými podsítěmi. • 1×2.5 km (c1r25) (obr. 1.11, str. 15) – podsíť, která je zarovnána a náhodně

Obrázek 1.11: Inv. síť NIL2, podsíť dle časového průběhu šetření 1×2.5 km (c1r25); zdroj: P. Vrána

posunuta vůči podsíti s500, obsahuje 10 bodů podsítě s500. Každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s500 tzn. v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c1r25 fotogrammetricky šetřen vždy jeden bod. Dále bude provedeno šetření v odpovídající podsíti s nejvyšším detailem, do které daný bod s500 také patří (s500 až s16). • 2×5 km (c2r5) (obr. 1.12, str. 16) – podsíť, která je zarovnána a náhodně posunuta vůči podsíti c1r25, obsahuje 10 bodů podsítě s1, každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s1 tzn. v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c2r5 šetřen vždy jeden fotogrammetrický transekt. Dále bude provedeno šetření v odpovídající podsíti s nejvyšším detailem, do které daný bod s1 také patří (s1 až s16). • 4×10 km (c4r10) (obr. 1.13, str. 16) – podsíť, která je zarovnána a náhodně posunuta vůči podsíti c2r5, obsahuje 10 bodů podsítě s2, každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s2 tzn. v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c4r10 pozemně šetřen vždy jeden inventarizační bod s2 – nelze-li dle provedeného fotogrammetrického 15


Obrázek 1.12: Inv. síť NIL2, podsíť dle časového průběhu šetření 2×5 km (c2r5); zdroj: P. Vrána


hodnocení spolehlivě vyloučit jeho příslušnost ke kategorii pozemků Les nebo OWL. Dále bude provedeno šetření v podsíti s nejvyšším detailem, do které daný bod s2 také patří (s2 až s16). • 8×20 km (c8r20) (obr. 1.14, str. 17) – podsíť, která je zarovnána a náhodně posunuta vůči podsíti c4r10, obsahuje 10 bodů podsítě s4, každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s4 tzn. 16



v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c8r20 provedeno rozšířené pozemní šetření vždy na jednom inventarizačním bodě s4 – nelze-li dle provedeného fotogrammetrického hodnocení spolehlivě vyloučit jeho příslušnost ke kategorii pozemků Les nebo OWL. Dále bude provedeno šetření v odpovídající podsíti s nejvyšším detailem, do které daný bod s4 také patří (s4 až s16). • 16×40 km (c16r40) (obr. 1.15, str. 18) – podsíť, která je zarovnána a náhodně posunuta vůči podsíti c8r20, obsahuje 10 bodů podsítě s8, každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s8 tzn. v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c16r40 provedeno rozšířené pozemní šetření vždy na jednom inventarizačním bodě s8 – nelze-li dle provedeného fotogrammetrického hodnocení spolehlivě vyloučit jeho příslušnost ke kategorii pozemků Les nebo OWL. Dále bude provedeno šetření v odpovídající podsíti s nejvyšším detailem, do které daný bod s8 také patří (s8 nebo s16). • 32×80 km (c32r80) (obr. 1.16, str. 18) – podsíť, která je zarovnána a náhodně posunuta vůči podsíti c16r40, obsahuje 10 bodů podsítě s16. Každé kombinaci roku a sezóny šetření byl přiřazen právě jeden inventarizační bod s16 tzn. v každém půlroce mezi lety 2011 až 2015 bude v rámci bloků c32r80 provedeno pozemní zjištění kategorie pozemků vždy na jednom inventarizačním bodě s16 bez ohledu na výsledek fotogrammetrického hodnocení.

17




18

1.13 Kategorie pozemků NIL2

1.13

Kategorie pozemků NIL2

Kategorie pozemků NIL2 jsou plně kompatibilní s definicemi kategorií pozemků dle FAO a jejich implementací pro evropské poměry navrženou sdružením ENFIN (European National Forest Inventory Network). Pozemky jsou řazeny do kategorií dle aktuálního stavu porostu a využití v době šetření, nezávisle na stavu dle katastru nemovitostí, registru půdních bloků, situaci v lesních hospodářských plánech, mapách atp. Níže uvedené definice nejsou přímo využitelné k zařazování do kategorií pozemků. K tomuto účelu slouží příloha Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (sekce P1, str. 115), která dále vyjmenovává důležité speciální případy. • Forest (F) – Les představují pozemky s plochou větší jak 0.5 ha s celkovým zápojem stromů o výšce alespoň 5 m dosahujícím 10 %. Do této kategorie dále řadíme pozemky se stromy schopnými dosáhnout výšky 5 m a zápoje 10 % na daném stanovišti (in-situ). Nepatří sem porosty s šířkou menší jak 20 m (liniové porosty) a porosty či pozemky s převážně zemědělským nebo městským využitím. Do této kategorie nepatří vodní plochy (tůně, rybníčky apod.) o rozloze překračující 400 m2 . Dále sem nepatří toky a vodní plochy liniového charakteru (slepá říční ramena apod.) s šířkou koryta (řečiště) přesahující 8 m a zpevněné cesty (asfaltové, betonové, kamenné atp.) s šířkou jízdního pruhu překračující 4 m. Do kategorie Les se však řadí pozemky, které jsou pouze dočasně odlesněné (holé seče, kalamitní holiny, plochy po přípravě půdy pro obnovu, požářiště atp.) tzn. pozemky, u nichž existuje předpoklad budoucího dosažení požadovaného 10 % zápoje stromů s minimální výškou 5 m. • Other Wooded Land (OWL) – Nelesní porosty dřevin zahrnují pozemky mimo kategorii Les, které rozlohou přesahují 0.5 ha, a pro něž platí alespoň jedna z podmínek: 1) zápoj stromů o výšce alespoň 5 m nedosahuje 10 %, činí však nejméně 5 %, 2) zápoj stromů o výšce alespoň 5 m nedosahuje 5 %, přičemž součet zápoje stromů (výška alespoň 5 m, stromy nemusí být přítomny vůbec) a keřů o výšce alespoň 0.5 m dosahuje nejméně 10 %. Z této kategorie jsou vyloučeny porosty s šířkou nedosahující 20 m (liniové porosty) a pozemky či porosty s převážně zemědělským nebo městským využitím. Do této kategorie nepatří vodní plochy (tůně, rybníčky apod.) o rozloze překračující 400 m2 . Dále sem nepatří toky a vodní plochy liniového charakteru (slepá říční ramena apod.) s šířkou koryta (řečiště) přesahující 8 m a zpevněné cesty (asfaltové, betonové, kamenné atp.) s šířkou jízdního pruhu překračující 4 m. Splnění parametrů výšky a zápoje porostu je vyžadováno v okamžiku šetření (rozdíl oproti přístupu v kategorii Les). Do této kategorie nelze řadit pozemky, které splňovaly kritéria OWL, ale stromová a keřová vegetace byla z různých příčin odstraněna. Důvodem je typicky velmi dlouhá regenerační doba porostů OWL. • Other Land with Tree Cover (OLwTC) – Ostatní pozemky s porostem stromů jsou pozemky s rozlohou přesahující 0.5 ha, pokryté stromy s výškou alespoň 5 m, jejichž celkový zápoj (relativní cloněná plocha) činí nejméně 10 % s převážně zemědělským nebo městským využitím. Tato kategorie nezahrnuje porosty s šířkou nedosahující 20 m (liniové porosty). Splnění 19


parametrů výšky a zápoje porostu je vyžadováno v okamžiku šetření (rozdíl oproti přístupu v kategorii Les). • Other Land (OL) – Ostatní pozemky jsou všechny pozemky nezařazené do kategorie Les, OWL nebo OLwTC. Tabelární přehled rozhodovacích kriterií pro posouzení kategorie pozemku NIL2 je uveden v tab. 1.1 (str. 20). Tabulka 1.1: Porovnání kategorie Les, OWL a OLwTC Kriterium

Les

limit pro zápoj stromů (s výškou alespoň 5 m)

alespoň 10 %

do zápoje započítávány pouze stromy do zápoje započítávány stromy i keře porost mohou tvořit pouze keře (s výškou alespoň 0.5 m) požadavek na minimální výšku stromů 5 m v dospělosti (na daném stanovišti) povolen předpoklad budoucího dosažení limitu zápoje povoleno dočasné odstranění porostu pozemek má převažující zemědělské nebo městské využití

1.14

OWL alespoň 5 %, zároveň však méně jak 10 %

OLwTC

ANO

NE

ANO

NE

ANO

NE

NE

ANO

NE

ANO

NE

ANO1

ANO

NE

NE

ANO

NE

NE

NE

NE

ANO

alespoň 10 %

Kategorie pozemků LULUCF

Cílem této klasifikace je bližší posouzení využití pozemku, nezávislé na zařazení do kategorií pozemků NIL2. Výjimkou je kategorie Les, která je v rámci obou klasifikací definována shodně. LULUCF klasifikace rozlišuje šest kategorií. • Les (Forest) – definice je shodná s definicí kategorie Les (sekce 1.13, str. 19) dle NIL2. • Kultivované pozemky (Cropland) – pozemky, jež jsou pravidelně kultivovány (orány) za účelem pěstování zemědělských plodin. Tato kategorie také zahrnuje porosty rychle rostoucích energetických dřevin s obmýtím do 10 let, obdělávané sady ovocných dřevin, vinice a další zemědělské plodiny. Orná půda ležící ladem 1 rok je také zařazena do této kategorie. • Travní porosty (Grassland) – pozemky porostlé víceletými travinami nebo bylinami. Jde o pastviny a trvalé travní porosty udržované i neudržované. 1

20

Pro kategorii OLwTC se nepovoluje možnost budoucího dosažení zápoje stromů o výšce alespoň 5 m

1.15 Kmen

• Vodní plochy, mokřady (Wetland) – pozemky pokryté nebo nasycené vodou po celý nebo část roku, nespadající do jiné kategorie LULUCF. Tato kategorie zahrnuje například vodní nádrže, rybníky, vodní toky, rašeliniště, močály. Dočasně zaplavené pozemky nejsou do této kategorie zařazovány. Vodní toky do šířky 2 m nejsou považovány za vodní plochy. Rašeliniště a močály splňující podmínky pro kategorií Les nejsou zařazeny do vodních ploch. • Sídla (Settlement) – pozemky, jež jsou součástí městské nebo venkovské sídelní infrastruktury. Zahrnuta je veškerá dopravní infrastruktura i mezi sídly kromě lesních cest, obydlí a ostatní stavby pokud nejsou zahrnuty v jiné kategorii. Do této kategorie patří také liniová zeleň podél cest, zahrady, hřbitovy a parky za podmínky, že tyto stromy funkčně souvisí s městskou či venkovskou zástavbou. Dále do této kategorie patří například železnice, produktovody (i v lese), letiště, sjezdovky, golfová hřiště, štěrkovny, lomy, zemníky atp. • Ostatní pozemky (Other land) – jako pozemky s ostatním využitím jsou klasifikovány především holé skály, plochy s odstraněnou půdou a všechny neobhospodařované pozemky, které nebyly zařazeny do jiných kategorií.

1.15

Kmen

Kmen je hlavní nadzemní letorost (výhonek, prýt) stromu s apikální dominancí. Každý strom je tvořen jedním nebo více kmeny. V NIL2 je za strom s více kmeny považován stav, kdy došlo k rozdělení osy nadzemního prýtu pod výčetní výškou (sekce 1.24, str. 27), přičemž výčetní tloušťka (sekce 1.25, str. 27) alespoň dvou pokračujících výhonů dosáhne příslušné registrační hranice hroubí (sekce 1.22.1, str. 26) odpovídající poloze prýtu vzhledem ke kruhovým segmentům (sekce 1.16.1, str. 22). Kmeny jednoho stromu musí být viditelně srostlé nad úrovní terénu. 1.15.1

Kmen hroubí

Jedná se o kmen, jehož výčetní tloušťka dosahuje alespoň 7 cm s.k. (s kůrou). Pro kmeny hroubí je na inventarizačních plochách registrována poloha, rozměry, a další atributy v závislosti na detailech výběrového schématu zejména jejich poloze vůči kruhovým segmentům hroubí (sekce 1.16.1, str. 22). 1.15.2

Ležící kmen

Kmen je považován za ležící, pokud se alespoň polovinou délky své nadzemní části (měřeno od báze po vrchol nejvzdálenějšího prýtu v koruně) dotýká povrchu terénu. Není nutné aby na terénu spočíval samotný kmen (povrch válce kmene), postačuje i kontakt větví (padlé kmeny jsou často podepřeny větvemi zaraženými do půdy) nebo jiných nadzemních orgánů s povrchem terénu. 1.15.3

Průběžný kmen

Kmen je považován za průběžný do místa, ve kterém dojde k jeho prvnímu rozdělení na alespoň dva pokračující prýty, z nichž nejméně jeden je nad tímto rozdělením silnější než ½ tloušťky nejsilnějšího z pokračujících prýtů. Průběžný kmen je 21


ukončen pouze pokud nejsilnější z pokračujících prýtů dosahuje v místě nad rozdělením alespoň 7 cm tloušťky, jinak se má za to, že průběžný kmen není přerušen a v navazující části po rozdělení se ztotožňuje s cestou k nejvýše položenému prýtu (nad vodorovnou rovinou procházející patou kmene). Vzhledem k definici kmene (sekce 1.15, str. 21) posuzujeme průběžnost od výčetní výšky dále k vrcholu kmene. Na průběžný kmen navazující prýty považujeme za větve. 1.15.4

Stojící kmen

Kmen je považován za stojící, pokud se dotýká povrchu terénu méně než polovinou délky své nadzemní části (měřeno od báze po vrchol nejvzdálenějšího prýtu v koruně). Není nutné aby na terénu spočíval samotný kmen (povrch válce kmene), započítává se i kontakt větví (padlé kmeny jsou často podepřeny větvemi zaraženými do půdy) a jiných nadzemních orgánů s povrchem terénu. 1.15.5

Živý kmen

Kmen, na kterém se vyskytuje živé pletivo. Může se jednat o vyvrácený nebo jinak poškozený kmen. Rozhodující je vždy a pouze přítomnost živého pletiva v kterékoli části kmene (podzemní části kořenů nejsou součástí kmene).

1.16

Kruhové segmenty

Výběr kmenů hroubí a jedinců nehroubí probíhá na kruhových plochách několika rozměrů v závislosti na registračních hranicích pro příslušné (sub)populace. Tyto nazýváme kruhovými segmenty. 1.16.1

Kruhové segmenty hroubí

Slouží k rozhodnutí o zařazení kmenů hroubí (sekce 1.15.1, str. 21) do výběru (šetření) na dané inventarizační ploše (sekce 1.11, str. 5). Kmen hroubí je na dané inventarizační ploše vybrán (zařazen do šetření) pokud svislice spuštěná od jeho osy ve výčetní výšce prochází kruhovým segmentem příslušejícím nejvyšší registrační hranici hroubí, kterou tento kmen splňuje. Kruhové segmenty hroubí jsou centrovány na středu inventarizační plochy, výjimkou je pouze malý kruh na inventarizačních plochách sítě NIL1 (sekce 1.11.1, str. 6), který může být umístěn mimo střed inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26) a to v případě, pokud byla plocha v rámci NIL1 rozdělena na více tzv. podploch. Ve spojení s registračními hranicemi kmenů hroubí se používají dva kruhové segmenty: • malý kruh – pro výběr a šetření všech kmenů hroubí (od 7 cm s.k.), poloměr malého kruhu činí 3 m (síť NIL1) respektive 5 m (síť NIL2); • velký kruh – pro výběr a šetření kmenů s výčetní tloušťkou dosahující druhé registrační hranice hroubí (12 cm na plochách sítě NIL1, 27 cm v síti NIL2), poloměr velkého kruhu činí vždy 12.62 m (rozloha 500 m2 ). 22

1.17 Navigace

1.16.2

Kruhové segmenty nehroubí

Slouží k rozhodnutí o zařazení jedinců nehroubí do výběru (šetření) na dané inventarizační ploše NIL2 (sekce 1.11.2, str. 6) (v síti NIL1 se šetření jedinců nehroubí neprovádí). Jedná se o dvě skupiny kruhových segmentů, které jsou centrovány nad body umístěnými 6.31 m východně a 6.31 m západně od středu inventarizační plochy (sekce 1.23, str. 26). Jedinec nehroubí je v závislosti na své výšce a původu (přirozená nebo umělá obnova) vybrán (zařazen do šetření) na dané inventarizační ploše (sekce 1.11, str. 5), pokud svislice spuštěná od osy jeho kmene v místě báze prochází příslušným kruhovým segmentem na východ nebo západ od středu inventarizační plochy. Rozlišujeme kruhové segmenty o těchto poloměrech: • r = 0.25 m – pro výběr a šetření jedinců nehroubí z přirozené obnovy od výšky 0.1 m (včetně) do 0.5 m; • r = 1 m – pro výběr a šetření jedinců nehroubí z přirozené obnovy od výšky 0.5 m (včetně) do 1.3 m; • r = 3 m – pro výběr a šetření jedinců nehroubí z přirozené obnovy s výškou alespoň 1.3 m a všech jedinců nehroubí z umělé obnovy od výšky 0.1 m.

1.17

Navigace

Navigace je první část pozemního šetření NIL spočívající v následujících činnostech: • vytyčení polohy inventarizačního bodu (sekce 1.10, str. 5) – generovaného středu (sekce 1.23, str. 26) – v terénu v případě, že jde o nově zakládanou inventarizační plochu (sekce 1.11, str. 5); • vyhledání středu inventarizační plochy v terénu, pokud jde o plochu již založenou při předchozím šetření; • stabilizace polohy středu inventarizační plochy geodetickým mezníkem (harpunou); • získání a uložení pomocných informací sloužících k opakovanému dohledání středu plochy (pomocné navigační body, fotografie atd.). Detaily provedení těchto činností jsou podrobně popsány pracovním postupem navigace v síti NIL1 a v síti NIL2.

1.18

Název inventarizační plochy

Slouží k běžné identifikaci inventarizační plochy především v rámci pozemního šetření. Na základě názvu inventarizační plochy lze získat informaci o roku a sezóně šetření a o prostorových vztazích mezi jednotlivými plochami.

23


1.18.1

Název inventarizační plochy sítě NIL1

Je dán kódem YYYY_S_ID, složeným z číslic a znaménka ´_´ (podtržítko), kde • YYYY (vždy čtyři pozice) představuje rok (2011 až 2014); • S (vždy jedna pozice) kóduje sezónu (1-jaro, 2-podzim); • ID (vždy 8 pozic) je identifikační číslo inventarizační plochy sítě NIL1 (využitelný jako databázové ID). Samotné ID je složeno z kódu CHHHVVVD, kde • C (vždy jedna pozice) udává inventarizační cyklus, z důvodu snadné databázové identifikace záznamů z NIL1 a NIL2 vztahujících se k téže inventarizační ploše bylo rozhodnuto zachovat v rámci NIL2 nadále kód 1; • HHH (vždy tři pozice) kóduje horizontální pozici inventarizačního čtverce 2×2 km v síti NIL1; • VVV (vždy tři pozice) je použito pro vertikální pozici inventarizačního čtverce 2×2 km v síti NIL1; • D (vždy jedna pozice) určuje zda se jedná o první (1) nebo druhou (2) plochu duplexu. Například název plochy 2013_1_10541071 znamená, že jde o plochu, která bude šetřena v roce 2013 během jarní sezóny, leží v inventarizačním čtverci (2x2 km) na 54. horizontální a 107. vertikální pozici v rámci sítě NIL1 a jde o první plochu duplexu. 1.18.2

Název inventarizační plochy sítě NIL2

Jedná se o kód složený z číslic a znaménka ´_´ (podtržítko) jednoznačně identifikující plochu v rámci sady ploch podsítě s2 – ne však v rámci všech inventarizačních ploch v síti NIL2! Z názvu plochy lze zjistit rok a sezónu šetření, příslušnost k podsítím a polohu v systému inventarizačních bloků 4×10 km – časová podsíť c4r10, blíže v sekci podsítě NIL2 dle časového průběhu šetření (sekce 1.12.2, str. 15). Formát názvu inventarizační plochy je YYYY_S_D_C(CC)_R(R) kde, • YYYY (vždy čtyři pozice) označuje rok pozemního šetření; • S (vždy jedna pozice) určuje sezónu šetření (1 pro jarní sezónu, 2 pro podzimní); • D(D) (jedna nebo dvě pozice) kóduje příslušnost k podsíti NIL2 dle detailu šetření (sekce 1.12.2, str. 11) (0 pro základní síť s500, 1 pro podsíť s1, 2 pro podsíť s2, 4 pro podsíť s4, 8 pro podsíť s8 a 16 pro podsíť s16) • C(CC) (jedna až tři pozice) odpovídá číslu sloupce v systému bloků c4r10 (časová podsíť s2, sloupce mají šířku 4 km); • R(R) (jedna nebo dvě pozice) označuje řádek v systému inventarizačních bloků 4×10 km (časová podsíť c4r10, řádky mají šířku 10 km). 24

1.19 Porostní etáž

Například název plochy 2013_1_1_56_11 znamená, že jde o plochu, která bude šetřena v roce 2013 během jarní sezóny, plocha patří nejvýše do podsítě 1x1 km tj. bude hodnocena pouze fotogrammetricky a provede se na ní fotogrammetrický transekt, plocha patří do inventarizačního bloku c4r10 ve sloupci 56 a řádku 11 (224 km východně a 110 km severně od počátku sítě NIL2, který leží v jihozápadním rohu).

1.19

Porostní etáž

Porostní etáž (patro) je část nebo celý porost, který je tvořen jednou souvislou vertikální vrstvou stromů.

1.20

Porostní segment

Porostní segmenty jsou plošně vymezitelné části lesa, které se dají charakterizovat podobnými hlavními znaky vnějšího vzhledu (výšková, věková a tloušťková struktura porostu, dřevinná skladba), vnitřními biologickými vlastnostmi vývojového charakteru a rámcově i pěstebním programem. Minimální rozloha porostního segmentu je 2 500 m2 . Minimální šířka porostního segmentu je 20 m, vyjma segmentů na okraji kategorie pozemků Les (sekce 1.13, str. 19) (typicky porostní pláště), holin a porostů do stádia tyčkoviny (viz dále), kde není stanoven limit šířky. Menší části porostu vyjadřují skupinový charakter smíšení. Minimální rozloha porostního segmentu je snížena na 400 m2 v případě holin a porostů do stádia tyčkoviny, pokud jsou součástí plánovitě prováděné obnovy a nejsou pod clonou mateřského porostu. Uvažovaný porost do stádia tyčkoviny mohl vzniknout následkem nahodilé těžby, avšak momentálně musí být součástí plánovité obnovy (oplocenka, vylepšení apod.).

1.21

Produkční plocha

Produkční plocha jedince (kmene hroubí, jedince nehroubí) je ztotožněna s plochou kolmého průmětu jeho koruny. Produkční plocha dřeviny (věkové třídy, hlavní porostní vrstvy atp.) je dána součtem produkčních ploch všech jedinců daného druhu (věkové třídy, hlavní porostní vrstvy atp.).

1.22

Registrační hranice

Registrační hranice je hodnota biometrické veličiny (např. výčetní tloušťka nebo výška), při jejímž dosažení může být prvek dané populace zařazen do výběru v závislosti na splnění dalších podmínek daných výběrovým schématem (poloha uvnitř kruhového segmentu (sekce 1.16, str. 22) odpovídající velikosti, protnutí transektem apod.).

25


1.22.1

Registrační hranice hroubí

Používají se při výběru kmenů hroubí (sekce 1.15.1, str. 21) na inventarizačních plochách (sekce 1.11, str. 5). Rozlišujeme dvě registrační hranice hroubí: • první registrační hranice hroubí – definuje populaci kmenů hroubí. Je dána výčetní tloušťkou 7 cm s.k. (s kůrou). Jedinci nedosahující této registrační hranice patří do populace jedinců nehroubí, nejsou tedy zaměřovány do vrstvy „Kmeny“; • druhá registrační hranice hroubí – kmeny hroubí dosahující druhé registrační hranice hroubí (12 cm s.k. na inventarizačních plochách v síti NIL1, 27 cm s.k. na inventarizačních plochách v síti NIL2) jsou vybrány pouze pokud se vyskytují ve velkém a současně nepatří do malého kruhu (sekce 1.16.1, str. 22).

1.23

Střed inventarizační plochy

Určuje umístění všech entit inventarizační plochy (sekce 1.11, str. 5). Odpovídá inventarizačnímu bodu (sekce 1.10, str. 5) příslušné inventarizační sítě (sekce 1.12, str. 6). Jeho jednoznačná poloha byla generována v souladu s designem inventarizační sítě (sekce 1.12, str. 6), do které daná inventarizační plocha patří. Střed inventarizační plochy, tak jak byla v terénu vytyčena, je stabilizován pomocí geodetického mezníku (harpuny), pomocných navigačních bodů a v síti NIL2 též pomocí záložního středu (sekce 1.23.2, str. 26). Se středem inventarizační plochy souvisí pojmy náhradní (sekce 1.23.1, str. 26), záložní (sekce 1.23.2, str. 26), generovaný (sekce 1.23.3, str. 27) a zaměřený střed (sekce 1.23.4, str. 27). 1.23.1

Náhradní střed inventarizační plochy

Pokud nelze inventarizační plochu trvale stabilizovat geodetickým mezníkem (poplastovaná harpuna) na poloze jejího středu tak, jak je vytyčena, provádí se stabilizace inventarizační plochy na náhradním středu. Náhradní střed umístíme na nejbližším možném místě od středu, vůči kterému je plocha skutečně vytyčena, a kde lze polohu inventarizační plochy trvale stabilizovat. Náhradní středy se zakládají typicky v případech, kdy se střed inventarizační plochy nachází na odvozní cestě, vyklizovací lince, pěšině, ve vodním toku nebo jeho blízkosti, na nestabilním svahu, na nezpevněném podloží (písky, rašeliniště) apod. 1.23.2

Záložní střed inventarizační plochy

Používá se k dodatečné stabilizaci polohy inventarizační plochy pouze v síti NIL2 (sekce 1.11.2, str. 6). Stabilizace je provedena kovovou tyčí bez poplastování a to přesně ve vzdálenosti 12.62 m (na okraji velkého kruhu) směrem na sever od středu inventarizační plochy (nikoli náhradního středu). V případě, že nelze provést stabilizaci záložního středu na severním okraji velkého kruhu, zvažuje se stabilizace nejprve na východním, pokud ani zde není stabilizace možná, pokračuje se na jižním a v posledním případě na západním okraji velkého kruhu. 26

1.24 Výčetní výška

1.23.3

Generovaný střed inventarizační plochy

Odpovídá přesné poloze inventarizačního bodu (sekce 1.10, str. 5) v inventarizační síti (sekce 1.12, str. 6). Polohu generovaného středu vytyčujeme v terénu (v závislosti na výsledku fotogrammetrického hodnocení kategorií pozemků) v procesu navigace (sekce 1.17, str. 23). 1.23.4

Zaměřený střed inventarizační plochy

Z důvodu chyb navigace (sekce 1.17, str. 23) vzniká nesoulad mezi polohou středu založené inventarizační plochy a generovaného středu (sekce 1.23.3, str. 27). Proto se po stabilizaci inventarizační plochy (sekce 1.11, str. 5) provádí GPS zaměření polohy stabilizovaného středu. Tuto polohu vkládáme do GISové vrstvy ’Zaměřené středy’ a příslušné body nazýváme zaměřenými středy inventarizační plochy. Polohy zaměřených středů jsou při kancelářském zpracování upřesňovány postprocessingem (eliminace odhadnutelných chyb měření GPS na základě sítě referenčních stanic se známou polohou). Zaměřené středy slouží jednak ke kontrole správnosti polohového založení inventarizační plochy ale především k opětovnému vytyčení inventarizačních ploch při následných šetřeních NIL.

1.24

Výčetní výška

Výčetní výška je místo na kmeni odpovídající průřezu horizontální roviny procházející osou kmene ve vzdálenosti 1.3 m od jejího průsečíku s horizontální rovinou procházející patou (bází). Výčetní výška se stabilizuje pomocí rýsováčku vždy ve směru ke středu inventarizační plochy.

1.25

Výčetní tloušťka

Výčetní tloušťka je aritmetickým průměrem největší tloušťky kmene a tloušťky měřené kolmo na tuto největší tloušťku. Obě tloušťky jsou měřené kolmo na osu kmene ve výčetní výšce (sekce 1.24, str. 27).

1.26

Zápoj

Je definován jako podíl cloněné plochy k ploše pozemku.

1.27

Zastoupení dřeviny

Zastoupení dřeviny je definováno jako podíl její produkční plochy (sekce 1.21, str. 25) na celkové produkční ploše. Takto lze objektivně hodnotit zastoupení dřevin jak ve stejnověkých tak i bohatě strukturovaných porostech.

27

Fotogrammetrické šetření na inventarizačním bodě

29

2. Metodika FTGM šetření na inventarizačním bodě 2.1

Teoretické podklady šetření LMS v rámci NIL

V rámci druhé etapy Národní Inventarizace Lesů (NIL2) proběhne fotogrammetrické vyhodnocení vybraných parametrů na zkusných plochách ve čtvercové síti 0.5×0.5 km. Přístup, kdy se data naměřená v rámci sítě inventarizačních ploch v terénu kombinují s údaji naměřenými z leteckých (družicových) snímků je podstatou národních inventarizací ve většině vyspělých evropských zemí. Využitím potenciálu digitálních leteckých snímků v prostředí stereo-analýzy dosáhneme zpřesnění a zlepšení výstupů NIL. Provedení fotogrammetrického šetření je tedy pro úspěšné provedení projektu NIL2 zcela zásadní. Hlavní přínosy FTGM intepretace lze shrnout následovně: • snížení rozsahu venkovních prací o zhruba 60 % – vyloučením inventarizačních bodů nacházejících se zjevně mimo cílové kategorie pozemků (např. Les, OWL) z terénního šetření; • zpřesnění informací poskytovaných NIL – kombinací relativně malého množství správné, ale nákladné informace z terenního šetření s velkým množstvím sice méně přesné, ale řádově levnější infromace z FTGM vede u mnoha důležitých cílových parametrů NIL ke zpřesnění jejich odhadu, to má význam pro poskytování výstupů NIL na úrovni podoblastí ČR, pro atributově členěné odhady a v neposlední řadě pro vyhodnocení za období kratší než celý inventarizační cyklus; • nákladově efektivní odhad krajinných charakteristik – tj. bez potřeby pozemního šetření, které by při požadavku na tyto výstupy bez možnosti použití FTGM muselo probíhat po celém území nehledě na kategorie pozemků, pro tento účel byla do šetření NIL2 zařazena FTGM intepretace transektu o délce 500 m (náhodná orientace); • trénovací data pro řízenou klasifikaci obrazu – velké množství interpretovaných inventarizačních bodů rovnoměrně pokrývajících celé území ČR slouží k automatizované produkci celorepublikových (wall-to-wall) digitálních mapových vrstev (např. mapy kategorie pozemků Les, růstových fází a dřevinné skladby lesních porostů, dřevinné vegetace mimo kategorii Les apod.) V rámci fotogrammetrického šetření se zjišťuje celá řada parametrů. V první fázi proběhne šetření v bodovém poli interpretačního čtverce o velikosti 51×51 metrů. 31

2. Metodika FTGM šetření na inventarizačním bodě

Uvnitř čtverce je rovnoměrně rozmístěno 16 bodů, které tvoří tzv. gridové pole. Na každém z těchto bodů se ustanoví výška a typ povrchu. Následuje vymezení okraje přítomného porostu jako podmínka pro zařazení středu inventarizační plochy do kategorie pozemků dle definic NIL2 (sekce 1.13, str. 19) a LULUCF (sekce 1.14, str. 20). Pozemek je vždy zařazen do jednotlivých kategorií dle aktuálního, resp. potenciálního stavu a využití v době šetření, nezávisle na stavu v katastru nemovitostí, hospodářských plánech, mapách atd. Na inventarizačních bodech zařazených do kategorie Les se dále pokračuje šetřením lesnických charakteristik. Všechny šetřené parametry jsou vztažené na konkrétní porostní segment, tj. porost, do kterého padne inventarizační bod. Zde se hodnotí druh pozemku plochy kategorie Les, poškození porostu, růstové fáze lesa, dřevinná skladba, typ zápoje a způsob smíšení dřevin. 2.1.1

Interpretační charakteristiky dřevin a vegetace v digitálních leteckých snímcích

Šetření na inventarizačních bodech se provádí na podkladu digitálních infračervených snímků. Letecké snímky pořízené digitální kamerou představují nový standard v letecké fotogrammetrii. Data primárně pořizovaná digitálně umožňují provoz plně digitální zpracovatelské linky bez nutnosti skenování analogových materiálů. Obraz je pořízen kamerou současně v kanálech viditelného spektra (tj. v pravých barvách RGB), a také v pásmu infračerveného záření. To výrazně usnadňuje interpretaci objektů a hodnocení stavu vegetace, jak ukazuje obr. 2.1 (str. 33). Radiometrie (bitová hloubka) umožňuje rozsah hodnot stupňů šedi 12-bit. Oproti klasickému filmovému materiálu nabízejí pro lesnické mapování v NIL několik výhod: • nižší náklady na vybudování zpracovatelské linky; • polohová chyba (do 50 cm ve stereu) a prostorové rozlišení (20-25 cm/pixel) dostatečné pro lesnický detail; • odrazivost v blízkém infra pásmu zásadní pro mapování stavu vegetace, resp. lesních porostů; • dynamický rozsah odstínů šedi umožňuje interpretaci v zastíněných místech Pro správnou interpretaci šetřených charakteristik porostů a dřevin je důležité pochopení obsahu pořízeného snímku. Hlavní charakteristiky důležité pro rozpoznávání druhů vegetace (dřevin) jsou: 1. Spektrální odrazivost v infračerveném pásmu Fotogrammetrická interpretace, ale také všechny mapové výstupy pro práci terénních skupin budou provedeny na podkladě leteckých snímků pořízených také v pásmu infračerveného záření. Důvodem je vyšší citlivost na obsah chemických látek (barviv) v pletivech rostlin, potažmo vysoký zobrazený kontrast mezi různými druhy zelené vegetace. Relativní množství odraženého světla je ilustrováno na obr. 2.2 (str. 34). Zatímco ve viditelném spektru – světle šedý pás od cca 400 do 650 nm – jsou rozdíly v odrazivosti dřevin nevýznamné, v pásmu blízkého infračerveného spektra (tmavě šedý pás vpravo) vidíme výrazné rozdíly v množství odraženého světla, tzn. můžeme daleko lépe rozlišit mezi barvou trávy, břízou, borovicí a jedlí. Obecně platí, že 32

2.1 Teoretické podklady šetření LMS v rámci NIL

Obrázek 2.1: Srovnání barevných kompozitů ve viditelném (RGB) a blízkém infra pásmu (CIR)

jehličnany jsou v takovém snímku tmavé, hnědé, do modra, až skoro černé, zatímco listnáče se jeví daleko světlejší, v odstínech oranžové, až sytě červené. Při posuzování dřevin na základě barevné informace je nutné mít na paměti také problémy spojené s principem pořízení obrazu leteckým snímkováním. Významným faktorem ovlivňujícím barvu (celkový projev) dřevin ve snímku jsou stíny, viz obr. 2.3 (str. 35). Na stejném obrázku vlevo je znázorněno zkreslení tvaru objektů (stromů) vlivem geometrie snímaní v nižších letových hladinách. 2. Tvar koruny Pro úspěšné rozlišení dřevin musíme znát také typický tvar korun u listnáčů a jehličnanů, viz obr. 2.4 (str. 35). To je poměrně snadné ve vyspělých růstových fázích porostů. V případě mladších fází (mlazin, tyčkovin) se však rozdíly smazávají, a musíme si často „pomoci“ informací o barvě. 3. Prostorová informace – kontext Vedle barvy a tvarových charakteristik, je pro interpretaci lesních a krajinných prvků zcela zásadní také kontextuální informace. S ohledem na okolí je třeba posuzovat zejména využití pozemků. Typickým příkladem jsou porosty dřevin s charakterem lesa obklopené zástavbou, nebo naopak holiny, nezajištěné kultury, či jinak odlesněné plochy v rámci lesní půdy. Posouzení kontextu nám může pomoci také při interpretaci ploch dřevinné vegetace s evidentními znaky zemědělského využití, tj. sečení, nebo spásání pozemků.

33


Obrázek 2.2: Křivky spektrální odrazivosti vybraných dřevin; autor: F. Hájek

34

2.1 Teoretické podklady šetření LMS v rámci NIL

Obrázek 2.3: Stíny v korunách stromů vlivem směru oslunění; autor: F. Hájek

Obrázek 2.4: Ilustrace tvaru korun základních dřevin; autor: F. Hájek

35


2.2

Šetření v bodovém poli interpretačního čtverce

Šetření v bodovém poli se provádí primárně za účelem zaznamenání výskytu dřevin uvnitř interpretačního čtverce a potažmo vyhodnocení procentické pokryvnosti stromy a keři uvnitř zakresleného okraje porostu. Druhým důvodem je možnost využití fotogrammetrické interpretace jako trénovacích dat pro řízenou klasifikaci obrazu. Tímto způsobem lze z rastrů infračerveného ortofota a normalizovaného digitálního modelu povrchu (nDSM) automatizovaně extrahovat lesnické tematické výstupy jako např. dřevinné vegetace, okraje lesa, výskyt jehličnatých/listnatých dřevin, či základních růstových fázi porostu v celorepublikovém rozsahu. Interpretační čtverec má velikost 51×51 metrů. Uvnitř čtverce je rovnoměrně rozmístěno 16 bodů, které tvoří grid bodů, jak ukazuje obr. 2.5 (str. 36).

Obrázek 2.5: Fotogrammetrické bodové pole – jehličnan (zelený), listnáč (žlutý), povrch terénu (bílý)

36

2.3 Vymezení okraje a zařazení do kategorie pozemků NIL2

Na každém bodě se ustaví výška a vybere odpovídající kategorie pokryvu dle typu objektu, který se zde nachází. V gridovém poli šetříme následující objekty: • strom jehličnatý – zelený bod • strom listnatý – žlutý bod • keř • povrch terénu – bílý bod • ostatní Při zatřídění se řídíme interpretačními charakteristikami dřevin a vegetace (barva, tvar a textura, kontext). V případě keřů je kriteriem mezní výška do 5 metrů. U jakéhokoli nepropustného povrchu (cesty, a jiná zástavba) zvolíme třídu ostatní. V případě nejistoty lze použít volbu nejasného zařazení.

2.3

Vymezení okraje a zařazení do kategorie pozemků NIL2

Z důvodu vymezení území pro hodnocení porostních charakteristik (fysiognomie) a využití pozemku, je třeba správné zakreslení okraje přítomného porostu, jak ukazuje obr. 2.6 (str. 37). Kategorie pozemků uvažované v pozemním a fotogrammetrickém šetření NIL2 jsou definovány v sekci Kategorie pozemků dle NIL2 (sekce 1.13, str. 19). Pro zařazování pozemků do kategorií NIL pak slouží schéma fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125) v příloze. V rámci kategorií Les a OWL dále rozlišujeme tzv. Druh pozemku (sekce 1.3, str. 3).

Obrázek 2.6: Okraj porostu – ilustrace 37


Pro zařazení pozemku do kategorie dle NIL2 se tedy posuzují dvě skupiny kriterií: a) Porostní kriteria (výskyt a vlastnosti porostu dřevin, tj. výška stromů/keřů, šířka porostu, mezera – resp. vzdálenost mezi stromy/keři, výměra pozemku, procentická pokryvnost stromy/keři); b) Skutečné využití pozemku. Detailní informace a definice kategoriích pozemků lze nalézt v popisu šetření na středu IP v pozemním šetření NIL2. Hranici lesa tvoří spojovací linie stromů jež se nacházejí v maximální vzdálenosti 20 m. Vlastní hranice je pak vedena po linii kopírující kolmé průměty korun stojících stromů. V případě zřejmé hranice změny využití pozemku pod korunami stromů (např. lesní – zemědělské) je tato hranice přednostně vedena po této linii. V případě, že je porost dočasně odstraněn, je hranice vedena po viditelných znacích starého porostu (např. pařezy) nebo po zřejmé hranici využití. Plochy za touto linií jsou klasifikovány jako kategorie Les. Pokud vede cesta s lesnickým využitím podél okraje kategorie Les, pak se tato cesta přiřadí ke kategorii OLwTC, OWL, či Ostatní. 2.3.1

Kriteria na základě porostních charakteristik

Klasifikace na kategorie pozemků vyžaduje splnění určitých parametrů pozemku. Abychom tyto parametry mohli ověřovat je nezbytné nejprve vymezit pozemek, který vlastně posuzujeme. K tomu slouží zakreslení okraje, který je v obecném případě okrajem posuzovaného pozemku. Za okraj lesa považujeme: 1. zřejmý okraj některé z kategorií pozemků dle NIL2 – typicky shodný s hranicí využití, např. pole – hospodářský les. 2. okraj porostu – stromů, nebo keřů nebo obojího, nemusí být nutně okrajem kategorie pozemků dle NIL2; předpoklady se ověří dále ve schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125). 3. okraj, který není okrajem porostu – byl vykácen, porost shořel apod., nemusí být nutně okrajem kategorie pozemků NIL2; předpoklady se ověří dále ve schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125). Vedení linie okraje porostu se řídí parametry definovanými pro kategorie pozemků dle NIL2. Kromě hranice využití je třeba zvážit následující porostní charakteristiky: • výška stromů/keřů – nad 5 m/do 5 m; • minimální šířka porostu – 20 m; • maximální mezera (resp. vzdálenost mezi stromy/keři) – do 20 m; • minimální výměra pozemku – 0.5 ha; • procentická pokryvnost stromy/keři – 10(5) % Detailní popis vektorizace okraje porostu ve FTGM lze nalézt v pracovních postupech fotogrammetrického šetření NIL2 (sekce 3.4.2, str. 60). 38


2.3.2

Kriterium převažujícího využití pozemku

Pro zařazení inventarizačního bodu do kategorie pozemků dle NIL2 je nutné posoudit převažující využití pozemku. Vysvětlení pojmu převažujícího využití pozemku lze nalézt v sekci Zařazování do kategorií pozemků dle NIL2 (sekce P1, str. 120). Skutečné využití pozemků je rozhodujícím kriteriem pro zařazení pozemků do kategorie dle NIL2 a také při vedení linie mezi těmito kategoriemi. Na obrázku 2.7 (str. 39) vlevo (žlutě) je znázorněno chybné vedení linie okraje porostu. Je sice dodrženo kriterium maximální vzdálenosti mezi jedinci, jedná se však o starý sad ovocných stromů, který je v současné době obhospodařován sečením. Správně musí linie okraje vést po hranici mezi zemědělským a lesnickým využitím, jak ukazuje obrázek 2.8 (str. 40) níže.

Obrázek 2.7: Hranice dle fyziognomie porostu

Pozemek s porostem stromů (keřů) má lesnické využití pokud nemá převažující využití zemědělské, městské nebo ostatní. Příkladem takového pozemku může být i zarůstající sad, který v obraze nejeví žádné znaky obhospodařování, viz obr. 2.9 (str. 40). Charakteristický je nevýrazný, či chybějící vzor (schéma, pattern) pravidelného rozmístění ovocných stromů, bylinné patro je bez známek sečení, či pasení. Nejedná se o převažující zemědělské využití.

39


Obrázek 2.8: Hranice využití sousedních porostů

Obrázek 2.9: Příklad neobhospodařovaného (zarostlého) sadu 40


2.3.3

Zařazení inventarizačního bodu do kategorie pozemku

Výsledkem procesu interpretace je zařazení středu inventarizační plochy do kategorie pozemků dle definic NIL2 (sekce 1.13, str. 19) a LULUCF (sekce 1.14, str. 20). 2.3.3.1 Kategorie pozemků dle NIL2 Pozemky jsou zařazovány do čtyřech kategorií: Forest – Les, Other Wooded Land – Nelesní porosty dřevin (OWL), Other Land with Tree Cover – Ostatní pozemky pokryté stromy (OLwTC) a Other Land – Ostatní pozemky (OL). Kategorie pozemků NIL2 (sekce 1.13, str. 19) jsou popsány v samostatné sekci základních pojmů, zde uvádíme několik ilustrativních příkladů na podkladu leteckých snímků. Do kategorie Les jsou například zařazeny také cesty s lesnickým využitím o šířce vozovky do 4 m zpevněné i nezpevněné a vodní toky do šířky řečiště 8 m. Zpevněné cesty širší než 4 m viz obr. 2.10 (str. 41) do kategorie Les nepatří.

Obrázek 2.10: Lesní cesta širší 4 m

Porost kategorie OWL nikdy nepřeroste v Les z důvodu podmínek danných stanovištěm. Často se jedná o šípky, zakrslé keříky na rašeliništích, či porosty kleče nad horní hranicí lesa viz obr. 2.11 (str. 42). Typicky je zde problematické určit převažující využití pozemku. Pozn2.: Porosty keřů (ne OWL) v polích, zřejmě neobdělávané traviny, meze, remízky musí být zařazeny do kategorie ostatní. U kategorie OLwTC (Other Land with Tree Cover – ostatní pozemky pokryté stromy) je vyžadováno splnění parametrů výšky a zápoje porostu v okamžiku šetření – rozdíl oproti přístupu v kategorii Les. Viz obr. 2.12 (str. 43). 41


Obrázek 2.11: Horská kleč jako příklad kategorie OWL

2.3.3.2 Kategorie pozemků dle LULUCF Z důvodu nutnosti sledování využití pozemků dle mezinárodních dohod se dále provede také zařazení středů inventarizačních ploch do kategorií dle definic LULUCF (sekce 1.14, str. 20) – (Land Use, Land Use Change and Forestry). Při kategorizaci se posuzuje aktuální stav využití pozemku středu IP v době šetření. Tuto klasifikace nelze žádným způsobem ztotožňovat s kategorizací pozemků NIL2. Přistupovat je tedy nutno k těmto klasifikacím jako k dvěma paralelním. Vymezeno a definováno je šest kategorií: Les (Forest Land), Kultivovaná půda (Cropland), Travní porosty (Grassland), Vodní plochy, mokřady (Wetland), Sídla (Settlement) a Ostatní (Other land).

2.4

Šetření na středu inventarizační plochy kategorie Les

Pro všechny inventarizační plochy zařazené do kategorie Les, pokračujeme šetřením na středu IP. Všechny šetřené charakteristiky jsou vztažené na konkrétní porostní segment (sekce 1.20, str. 25), tj. porost, do kterého padne inventarizační bod. 2.4.1

Druh pozemku plochy kategorie Les

Nejprve šetříme „druh pozemku lesní plochy“ (sekce 1.3, str. 3). Podle vyhlášky 84/1996 Sb. rozdělujeme lesní půdu na porostní půdu, bezlesí a jiné pozemky. 42

2.4 Šetření na středu inventarizační plochy kategorie Les

Obrázek 2.12: Sad ovocných stromů jako typické OLwTC

2.4.2

Poškození porostu

Zde se interpretuje způsob poškození lesního porostu. U „Poškození ohněm“ zhodnotíme, zda jsou na snímku viditelné znaky lesního požáru. U „Poškození větrem“ identifikujeme případné znaky polomu a odhadneme, v jaké fázi zpracování se kalamita nachází. Kalamitní poškození ilustruje obr. 2.13 (str. 44). 2.4.3

Růstová fáze lesa

Jedná se o růstové úseky porostu, které se dají charakterizovat podobnými hlavními znaky vnějšího vzhledu, vnitřními biologickými vlastnostmi vývojového charakteru a rámcově i pěstebním programem. Růstové fáze popisují porost na základě dosažení středních taxačních veličin (výška, tloušťka), věku a zápoje. Jako kultura/mlazina se označuje porost z výsadby, či přirozené obnovy, s rovnoměrným zápojem a střední výškou dosahující max. 2.5 metrů, viz obr. 2.14 (str. 44) a obr. 2.15 (str. 45). Tyčkovina je porost se střední výškou v rozmezí 2.5 až 8 metrů. Tyčovina je porost se střední výškou v rozmezí 8 až 20 metrů, viz obr. 2.16 (str. 45) a obr. 2.17 (str. 46). Jako kmenovinu označíme porost se střední výškou přesahující cca 20 metrů, viz obr. 2.18 (str. 46) a obr. 2.19 (str. 47). 43


Obrázek 2.13: Větrný polom na leteckém snímku

Obrázek 2.14: Ilustrace růstové fáze mlazina; autor: F. Hájek

Smíšená růstová fáze – odpovídá výhradně situaci tzv. výběrového lesa, kde jsou jednotliví jedinci v porostu výškově a druhově rozrůznění, jak je znázorněno na obr. 2.20 (str. 47).

44


Obrázek 2.15: Kultura a mlazina v leteckém snímku

Obrázek 2.16: Ilustrace růstové fáze tyčkovina; autor: F. Hájek 45


Obrázek 2.17: Tyče a tyčky v leteckém snímku

Obrázek 2.18: Ilustrace růstové fáze vyzrálé kmenoviny; autor: F. Hájek

46


Obrázek 2.19: Kmenovina v leteckém snímku

Obrázek 2.20: Ilustrace smíšené růstové fáze ve výběrném lese; autor: F. Hájek

47


2.4.4

Dřevinná skladba

Dřevinná skladba charakterizuje poměr zastoupení jehličnatých a listnatých dřevin (sekce 1.27, str. 27) v hlavní porostní vrstvě (sekce 1.5, str. 4). Druhové složení zjišťujeme odhadem zastoupení dřevin hlavní porostní vrstvy – např. čistě jehličnatá dřevinná skladba je charakterizována zastoupením jehličnatých druhů 90-ti a více procenty, převážně jehličnatá dřevinná skladba představuje zastoupení jehličnatých druhů v rozmezí 70-89 %. V porostu druhově smíšeném je zastoupení listnaté, či jehličnaté dřeviny v rozmezí 30-70 %.

Obrázek 2.21: Smíšený, jehličnatý a listnatý les v infračerveném snímku

2.4.5

Typ zápoje

Typ zápoje (sekce 1.26, str. 27) se posuzuje dle kritérií uvedených viz příklady níže. Normální zápoj – porosty, v nichž se koruny stromů lehce dotýkají, jsou normálně vyvinuté a dobře tvarované. Mezernatý zápoj – porosty s mezerami, do kterých by bylo možné vložit další jednotlivé koruny stromů. Stísněný zápoj – porosty, v nichž si jednotlivé koruny stromů vzájemně konkurují. Výrazný dotyk a prolínání často vedou k deformacím, či k asymetrickým formám korun.

48


Obrázek 2.22: Normální zápoj – ilustrace; autor: F. Hájek

Obrázek 2.23: Normální zápoj ve snímku

49


Obrázek 2.24: Mezernatý zápoj – ilustrace; autor: F. Hájek

Obrázek 2.25: Mezernatý zápoj ve snímku

50


Obrázek 2.26: Stísněný zápoj – ilustrace; autor: F. Hájek

Obrázek 2.27: Stísněný zápoj ve snímku

51


2.4.6

Způsob smíšení dřevin

Rozlišujeme čtyři způsoby smíšení: • řadové nebo pruhové smíšení (pravidelné); • jednotlivě smíšený porost (náhodné); • smíšení hloučkové až skupinkové (do 2 500 m2 ); • nesmíšený porost Základním typem jsou porosty sekundárně nesmíšené, složené převážně z jedné dřeviny s maximálně 10 % příměsí jiné dřeviny. Ostatní bereme jako smíšené. Podle vzájemného uspořádání jednotlivých dřevin v porostu lze pak hodnotit způsob smíšení porostu a to, zda jde o uspořádání jednotlivých dřevin pravidelné (v případě umělých výsadeb), náhodné smíšení stromových jedinců, nebo smíšení hloučkovité až skupinkové. Smíšení porostu potom charakterizuje nikoli podíl jednotlivých druhů, ale jejich uspořádání v prostoru. Hloučkovitou formu představují 3-4 jedinci na 100 m2 v dospělém porostu (podle Korpel’a), příp. skupiny jedinců stejného druhu na ploše do 0.025 ha, viz obr. 2.28 (str. 52).

Obrázek 2.28: Různé typy smíšení dvou druhů dřevin v porostu; autor: F. Hájek

52

3. Pracovní postup FTGM šetření na inventarizačním bodě Za účelem fotogrammetrického šetření na síti ploch Národní inventarizace lesů byla vytvořena komplexní metodika a také naprogramována aplikace v prostředí software PhoTopoL. Tuto aplikaci jsme pojmenovali FONIL. Následující stránky si kladou za cíl nás dostatečně s funkcionalitou FONIL obeznámit. Základní úlohu představuje provedení klasifikace, nebo-li zatřídění inventarizačních ploch (IP) do kategorií pozemků dle definic NIL2 (sekce 1.13, str. 19), které vycházejí z mezinárodně platných definic sdružení ENFIN (European National Forest Inventory Network). Postup klasifikace byl pro účely stereo-interpretace algoritmizován na základě schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125). V případě, že dojde k zatřídění inventarizačního bodu do kategorie Les, zaznamenají se dále vybrané porostní charakteristiky jako např. fáze lesa, či typ smíšení.

3.1

Spuštění aplikace FONIL a login do systému

Po spuštění programu TopoL s nástavbou FONIL se v základním menu objeví volba NIL2. Umožňuje přihlášení operátora a načtení dat z pracovního adresáře. Systém poté z databáze náhodně vybere jednu s inventarizačních ploch a nabídne odpovídající stereo-dvojici snímků potřebnou k interpretaci, viz dialog 3.1 (str. 54). Většina dialogových oken ve FONIL obsahuje nástrojovou lištu s tlačítky, jak ukazuje obr. 3.2 (str. 54).

3.2

Výběr inventarizační plochy – definice výšky, posouzení proveditelnosti interpretace

Provedeme ustavení výšky středu IP. Pomocí stereo-vjemu a za součastného plynulého pohybu scrolovacím kolečkem myši, se snažíme umístit kurzor na povrch objektu (terénu, stromu, budovy,. . . ), který se nahází pod středem IP, viz dialog 3.3 (str. 55). V dalším dialogu je třeba rozhodnout, zda lze na středu IP plochy provést vyhodnocení. Může nastat situace, že z důvodu špatných podmínek při snímkování (oblačnost, stíny,. . . ), či chyby v rastrovém obrazu, nebude možné místo ve snímku interpretovat, viz dialog 3.4 (str. 55). 53

3. Pracovní postup FTGM šetření na inventarizačním bodě

Obrázek 3.1: Aplikace FONIL – výběr stereodvojice

Obrázek 3.2: Aplikace FONIL – nástrojová lišta

3.3

Šetření v bodovém poli interpretačního čtverce – ustanovení výšek na úroveň povrchu, identifikace typu objektu

Nyní následuje dialog na obr. 3.5 (str. 56). Spuštěním provedeme interpretaci bodů uvnitř čtverce. Interpretační čtverec má velikost 51×51 metrů. Uvnitř čtverce je rovnoměrně rozmístěno 16 (25) bodů, které tvoří grid bodů, jak ukazuje obrázek v metodice FTGM šetření (sekce 2.2, str. 36). Aplikace nás postupně naviguje na tyto body, kde na každém ustanovíme výšku a vybereme z nabídky odpovídající kategorii pokryvu dle tab. P4.3 (str. 134). Nabídka obsahuje objekty viz dialog na obr. 3.6 (str. 56). 54

3.3 Šetření v bodovém poli interpretačního čtverce

Obrázek 3.3: Aplikace FONIL – ustavení výšky inventarizačního bodu

Obrázek 3.4: Aplikace FONIL – dotaz na proveditelnost interpretace 55


Obrázek 3.5: Aplikace FONIL – šetření v bodovém poli

Obrázek 3.6: Aplikace FONIL – objekty v bodovém poli

56

3.4 Zařazování inventarizačního bodu do kategorií pozemků

3.4 3.4.1

Zařazování inventarizačního bodu do kategorií pozemků Klasifikace bez nutnosti vymezení okraje porostu

Pokud se v interpretačním čtverci nenachází žádný okraj porostu, dostáváme se v šetření do levé strany schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125). V následujících dialozích odpovíme, zda lze vylišit okraj (jsou-li přítomné) třídy Les, OLwTC, nebo OWL a zda-li je přítomen porost dřevin, viz dialogy na obr. 3.7 (str. 57) a obr. 3.8 (str. 58). Dále odpovíme na dotaz, zda-li se jedná o vykácenou lesní plochu, či plochu evidentně odlesněnou vlivem lesního požáru, viz dialog na obr. 3.9 (str. 58).

Obrázek 3.7: Aplikace FONIL – dotaz na přítomnost okraje

V případech, kdy se v interpretačním čtverci nenachází porost dřevin (byl dočasně či trvale odstraněn), je třeba nakonec posoudit, zda lze předpokládat splnění parametrů Lesa/OLwTC v budoucnosti, viz dialog 3.10 (str. 59). Šetření je ukončeno dotazem na obr. 3.16 (str. 65), ve kterém rozhodneme zda-li se nejedná o porost dřevin s převažujícím zemědělským, nebo městským využitím.

57


Obrázek 3.8: Aplikace FONIL – dotaz na přítomnost porostu

Obrázek 3.9: Aplikace FONIL – dotaz na odlesnění těžbou či požárem

58


Obrázek 3.10: Aplikace FONIL – budoucí splnění parametrů lesa

59


3.4.2

Vektorizace okraje přítomného porostu Lesa/OLwTC nebo OWL

Pokud je možné v interpretačním čtverci vymezit okraj porostu, dostáváme se v šetření do pravé strany schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125). Okraje se zaznamenávají pouze pokud protínají interpretační čtverec 51×51 m. Nejprve zvážíme možnost vylišení okraje kategorie pozemků Les. Tím de facto zvažujeme vedení okraje i pro OLwTC – okraj OLwTC by mohl být okrajem Lesa pokud neuvažujeme kritérium využití a možnost budoucího dosažení zápoje. Dále není-li to možné nebo účelné, zvažujeme vylišení okraje potenciálního OWL. Varianta zmíněná pod bodem 3 je vzhledem k definicím možná jen v případě okraje předpokládané kategorie Les – u OWL a OLwTC může okraj vymezovat pouze skupina živých stromů s aktuální výškou alespoň 5 m respektive keřů s aktuální výškou alespoň 0.5 m (OWL). Podrobnosti o způsobu vedení okraje jsou pro jednotlivé kategorie pozemků uvedeny níže. Okraj nevylišujeme pokud je zřejmé, že by rozloha vylišeného pozemku nedosáhla 0.5 ha (s výjimkou výběžků užších a delších jak 20 m – viz poznámka na konci). Okraj musíme mapovat ve všech ostatních případech, tzn. i tehdy, pokud se domníváme, že nebude splněn některý z dalších parametrů uvažovaných kategorií (typicky šířka). Okraj tak vylišujeme i v případě břehových porostů, kdy zjevně není splněna šířka (není-li zároveň rozloha zjevně pod 0.5 ha). Okraje mapujeme také u výběžků užších jak dvacet metrů, pokud jsou zároveň delší jak dvacet metrů oddělíme je od širšího porostu linií. U výběžku užších a delších jak 20 m posuzujeme rozlohu spolu s porostem, z nějž vybíhá (viz uzel 7).Všechny parametry se ověřují znovu ve schématu, které je následně nutné projít. Pravidla pro vylišování okraje jsou navržena proto, abychom nejprve vymezili „pozemek“, o kterém hovoří definice kategorií pozemků NIL2 – teprve v rámci pozemku jasně definovaného okraji je možné ověřovat parametry zápoje, výšky, využití atd. Okrajem nejsou porostní stěny mezi pasekou (požářištěm – obecně dočasně odlesněnou plochou) a stojícím porostem (hovoříme-li o okraji vzhledem ke kategorii pozemků Les). V případě OWL a OLwTC se okraje na rozhraní odtěžených, popř. shořelých ploch mapují (vykácená-nevykácená část vysokokmenného sadu, po obou stranách okraje jsou různé kategorie neboť v OLwTC resp. OWL se propojují pouze živé stromy resp. keře splňující minimální výšku v okamžiku šetření). Je nutné rozhodnout, pro jakou kategorii pozemků budeme okraj vlastně vylišovat. Nejprve bychom se měli pokusit vést okraje pro kategorii pozemků Les (je li to účelné viz bod 1). Je-li v tomto případě výsledkem klasifikace dle schématu kategorie jiná než Les nebo OLwTC, zvážíme možnost vylišení okraje dle pravidel pro OWL. Pravidla pro vedení okraje dle kategorií pozemků jsou tato: • okraj kategorie Les – okraj tvoří úsečky maximální délky nepřekračující 20 m viz obr. P1.1 (str. 117), které propojují okraje korun jednotlivých živých stromů. U dočasně odlesněných ploch, na nichž lze předpokládat vznik lesního porostu a dosažení zápoje 10 % stromů (kmenů) s výškou alespoň 5 m, vedeme okraj přednostně po zřejmé hranici využití (např. oplocenka-sečená louka, paseka-sečená louka). Nejsou-li hranice využití u dočasně odlesněných ploch zřejmé, vedeme okraj po jednotlivých pařezech, sazenicích (semenáčcích) či jiných zřetelných známkách původního nebo budoucího lesního porostu. U sukcesních stádiích vedeme okraj po hranici výskytu po jedincích následného porostu („zajištěných“). 60


• okraj kategorie OLwTC – okraj tvoří úsečky maximální délky nepřekračující 20 m, které propojují okraje korun jednotlivých živých stromů s výškou alespoň 5 m v okamžiku šetření. • okraj kategorie OWL – shodné jako u OLwTC, navíc lze propojovat nejen stromy s výškou alespoň 5 m, ale i keře s výškou alespoň 0.5 m (výška stromů i keřů se posuzuje v okamžiku šetření. Jedinci typicky stromových druhů nedosahující výšky 5 m v okamžiku šetření jsou pro účely vylišení okraje OWL považováni za keře. OWL se vylišuje až pokud nelze inventarizační bod klasifikovat jako Les. Mladé lesní porosty nemohou spadnout do kategorie OWL. V případě vedení okraje všech tří zmíněných kategorií musí být respektována hranice využití. Například pokud koruny lesního nebo keřového (OWL) porostu přesahují nad sečenou louku, okraj se vede po hranici využití pod korunami. Avšak pokud na koruny stromů resp. keřů (OWL) navazuje neudržovaná mez bez „zajištěného“ porostu dřevin (okraj kategorie Les), resp. porostu splňujícího parametry OWL v okamžiku šetření (mezi porostem a mezí není hranice využití), vedeme okraj po korunách porostu – nikoli po okraji neudržované meze přiléhajícím k pozemkům s jiným využitím (např. orané pole). Samotná mez se nepřiřazuje k vylišovanému porostu. Obdobně platí pro dočasně odlesněnou plochu, na kterou navazuje neudržovaná mez. Jedinci (jednotlivé kmeny) typicky keřových druhů (např. trnka, bez černý) dosahující v okamžiku šetření výšky alespoň 5 m a výčetní tloušťky alespoň 7 cm jsou považováni za stromy, což platí pro všechny tři uvedené kategorie pozemků. Výběžky užší a delší jak 20 m oddělujeme od hlavního porostu linií okraje – viz popis k uzlu 1 a 7 a obr. P1.2 (str. 119). Výše popsaným způsobem se postupuje také v případě úloh nadepsaných „manuální úprava okraje. . . “ a úlohy „vymezení okraje OWL nebo převzetí stávajícího okraje (porostu) ve čtverci“. Pro správné stanovení šířky porostu je třeba definovat také tzv. lineární formaci dřevin viz obr. P1.2 (str. 119). Lineární formace je porost stromů o šířce menší než 20 metrů, jež není napojen na jiný pozemek kategorie Les, OWL nebo OLwTC. Pokud formace na jednom nebo obou koncích navazuje na pozemek kategorie Les, OWL nebo OLwTC je za liniovou považována pouze v případě, že její délka přesahuje 20 m. Ve fotogrammetrii je okraj porostu digitalizován jako část polygonu, přičemž vedení linie se řídí pravidly popsanými v metodice FTGM šetření (sekce 2.3, str. 37). V případě, že se v interpretačním čtverci nachází okraj porostu (pozemku jedné z výše zmíněných kategorií Les/OLwTC nebo OWL), provedeme digitalizaci okraje spuštěním tlačítka v dialogu 3.11 (str. 62). V dialogu 3.12 (str. 62) odpovíme, zda-li se střed inventarizační plochy uvnitř, nebo vně hranice porostu kategorie Les, OLwTC nebo OWL.

61


Obrázek 3.11: Aplikace FONIL – vektorizace okraje porostu

Obrázek 3.12: Aplikace FONIL – dotaz na polohu středu vůči okraji porostu

62


Pro správné zařazení inventarizačního bodu do kategorie pozemků je nutné také ověřit, zda-li není nakreslená hranice v rozporu s hranicí využití, viz dialog na obr. 3.13 (str. 63). Pokud odpovíme ANO, aktivuje se nástroj pro editaci linie okraje porostu. Máme možnost linii opravit s ohledem na hranici využití.

Obrázek 3.13: Aplikace FONIL – kolize s hranicí využití

V následujícím kroku posoudíme, zda-li se inventarizační bod (střed inventarizační plochy) nachází uvnitř liniového porostu, čili úzkého a dlouhého výběžku porostu dřevin jak ukazuje obr. P1.2 (str. 119). V takovém případě odpovíme ANO v dialogu 3.14 (str. 64). Následuje ověření parametru minimální rozlohy 0.5 ha v dialogu 3.15 (str. 64). Šetření je ukončeno dotazem na obr. 3.16 (str. 65), ve kterém rozhodneme zda-li se nejedná o porost dřevin s převažujícím zemědělským, nebo městským využitím.

63


Obrázek 3.14: Aplikace FONIL – dotaz na liniový porost

Obrázek 3.15: Aplikace FONIL – ověření celkové plochy porostu

64


Obrázek 3.16: Aplikace FONIL – dotaz na způsob využití

3.4.3

Zařazení do kategorie pozemku dle NIL2 a LULUCF

Výsledkem automatizovaného postupu v aplikaci FONIL je zařazení inventarizačních bodů do kategorií pozemků dle NIL2 (odpovídá upravené definici dle FAO). Jednotlivé kroky interpretace byly naprogramovány na základě schématu fotogrammetrické klasifikace kategorií pozemků NIL2 (sekce P2, str. 125) a zařazení inventarizačních bodů do kategorií pozemků dle NIL2 je tak výsledkem algoritmizovaného postupu. Při klasifikaci inventarizačního bodu je však třeba provést také zařazení do kategorie pozemků dle definice LULUCF (sekce 1.14, str. 20). V případě zařazení inventarizačního bodu do kategorie Les dle NIL2, dojde k automatickému zatřídění do kategorie Lesní pozemky (Forest Land) dle LULUCF – definice těchto tříd je identická. V dialogu 3.17 (str. 65) vyberte jednu z nabízených možností.

Obrázek 3.17: Aplikace FONIL – kategorie dle LULUCF

V dialogu 3.18 (str. 66) provedeme uložení všech informací a opustíme proces klasifikace inventarizačních ploch. V případě zařazení inventarizačního bodu do kategorie 65


Les, pokračuje pracovní postup interpretací lesních parametrů na středu IP.

Obrázek 3.18: Aplikace FONIL – ukončení šetření kategorie pozemků

3.5

Šetření na středu inventarizační plochy kategorie Les

Pro všechny inventarizační body zařazené do kategorie Les, pokračujeme šetřením na středu IP. Všechny šetřené charakteristiky jsou vztažené na konkrétní porostní segment (sekce 1.20, str. 25), tj. porost do kterého padne inventarizační bod. Intepretaci inventarizačního bodu kategorie Les spustíme v dialogu 3.19 (str. 67). 3.5.1

Druh pozemku plochy kategorie Les

V nabídce na obr. 3.20 (str. 67) vybereme tzv. „druh pozemku lesní plochy“ (sekce 1.3, str. 3). Pokud vyberme druh bezlesí, bude šetření v dalších krocích ukončeno.

66


Obrázek 3.19: Aplikace FONIL – Šetření na středu IP kategorie Les

Obrázek 3.20: Aplikace FONIL – druh pozemku kategorie Les

3.5.2

Poškození porostu

V nabídce na obr. 3.21 (str. 67) dle číselníku v tab. P4.1 (str. 133) zhodnotíme, zda jsou na snímku viditelné znaky lesního požáru. V případě nabídky na obr. 3.22 (str. 68) identifikujeme případné znaky polomu a odhadneme, v jaké fázi zpracování se kalamita nachází. Typ poškození se zaznamená dle číselníku v tab. P4.2 (str. 133).

Obrázek 3.21: Aplikace FONIL – poškození ohněm

67


Obrázek 3.22: Aplikace FONIL – poškození větrem

3.5.3

Fáze lesa

V nabídce na obr. 3.23 (str. 68) vybereme dle hlavní porostní vrstvu (sekce 1.5, str. 4) dle číselníku v tab. P4.4 (str. 134) volbu, která nejlépe charakterizuje v jakém věkovém stadiu (vývojové fázi) se nachází porost v okolí inventarizačního bodu, v odpovídajícím porostním segmentu (sekce 1.20, str. 25). Pokud vybereme možnost „holina“, bude šetření v dalších krocích ukončeno.

Obrázek 3.23: Aplikace FONIL – fáze lesa

3.5.4

Dřevinná skladba

Z nabídky na obr. 3.24 (str. 68) vybereme dle tab. P4.5 (str. 134) základní popis druhového složení porostu v okolí inventarizačního bodu, v odpovídajícím porostním segmentu (sekce 1.20, str. 25).

Obrázek 3.24: Aplikace FONIL – druhová skladba

68


3.5.5

Typ zápoje

V nabídce na obr. 3.25 (str. 69) určíme dle tab. P4.7 (str. 135) stav zápoje porostu v bezprostředním okolí inventarizačního bodu.

Obrázek 3.25: Aplikace FONIL – typ zápoje

3.5.6

Způsob smíšení dřevin

Způsob smíšení popisuje rozmístění jednotlivých dřevin v porostu. Z nabídky na obr. 3.26 (str. 69) vybereme dle tab. P4.6 (str. 135) tu z možností, která nejlépe popisuje aktuální stav v porostním segmentu.

Obrázek 3.26: Aplikace FONIL – způsob smíšení

69

Fotogrammetrické šetření na transektu

71

4. Metodika šetření na FTGM transektu 4.1

Úvod – teoretické východisko

Významným přínosem využití fotogrammetrie v NIL2 je možnost provedení šetření na transektu. Za transekt považujeme úsečku se středním bodem souhlasným se středem inventarizační plochy, jak ukazuje obr. 4.1 (str. 73) – jedná se o tzv. vztažný bod transektu. Délka linie transektu je nastavena na 500 m.

Obrázek 4.1: Transekt ve fotogrammetrii

V rámci stereo-analýzy leteckých snímků (LMS) probíhá šetření na transektu 2mi základními přístupy: 1. měření na liniovém prvku, tj. metodou Line Intersect Sampling. Tento způsob je vhodný především pro inventarizaci liniových, plošných a pásových prvků v zájmovém území. 2. měření na plošném transektu. Ten je definován jako okolí určité šířky (pás) podél základní linie transektu, která je zároveň osou plošného trasenktu. Způsob šetření v rámci pásu je vhodný především pro inventarizaci bodových objektů.

73

4. Metodika šetření na FTGM transektu

4.2

Interpretace jednotlivých typů objektů

Pro šetření na transektu byly stanoveny čtyři kategorie objektů: • liniové objekty; • pásové (plošné liniové) objekty; • malé plošné objekty; • bodové objekty Abychom provedli šetření na transektu správně a efektivně (s minimální pracností), je třeba se zaměřit na hlavní cíl šetření, tj. postihnout diverzitu krajiny. Transekt proto nahlížíme nejprve generalizovaně jako celek, který protíná sídla, lesní celky a otevřenou krajinu. Objekty vegetace, které nesplňují parametry základních kategorií (typicky aleje, břehové porosty, malé skupinky stromů, atp. . . ), jsou v šetření zařazeny do pásových, nebo alespoň bodových objektů. Algoritmus šetření probíhá v následujících krocích: 4.2.1

Šetření liniových objektů

Hlavním úkolem tohoto kroku je zaznamenat hranice mezi kategoriemi pozemků dle NIL2 (sekce 1.13, str. 19) a LULUCF (sekce 1.14, str. 20). Prakticky se jedná o rozdělení transektu na jednotlivé úseky (liniové segmenty) určené přítomnou kategorií pozemku, což je bezpodmínečně nutné pro následné šetření ostatních typů objektů na transektu. Analýza vychází ze středu inventarizační plochy, směrem ke konci každého ramene transektu zvlášť. Kategorie pozemku na středu IP je spolu s vektorem (délkou úsečky a směrem od středu ven), určující zařazení každé sekce transektu. Všechny přechodové body se digitalizují, a současně se vyhodnotí typ rozhraní dle stávající kategorie pozemku NIL2/LULUCF a kategorie pozemku, která na transektu následuje. V případě hranic s kategorií Les se navíc zaznamenají vlastnosti přechodové zóny okraje lesa (tzv. porostního pláště) výběrem typu okraje lesa. Liniový objekt není zaznamenán pokud koresponduje se středem nebo koncovými body ramen transektu a to i v případě, že tento bod tvoří faktický přechod do jiné kategorie pozemku. Do kategorie Other Land with Tree Cover (OLwTC, FRA 20151 ) zařazujeme porosty na pozemcích s převážně zemědělským nebo městským využitím, které mají víc než 0.5 ha, tvořené stromy, které můžou v dospělosti dosáhnout výšky 5 m a s korunovým zápojem stromů více než 10 % plochy. Jedná se jak o lesní, tak nelesní druhy stromů. OLwTC zahrnuje skupinky stromů a rozptýlené stromy na zemědělských pozemcích, v parcích, zahradách a v okolí budov. Typicky se jedná o stromy v produkčních zemědělských systémech, jako ovocné sady a agrolesnické pozemky, kde jsou plodiny pěstovány pod korunami stromů. OLwTC zahrnuje také výsadby stromů založené za jiným účelem, než k produkci dřeva. Naopak sem nepatří rozptýlená dřevinná vegetace (stromy) s korunovým zápojem stromů méně než 10 % plochy, pokrývající plochy menší než 0.5ha a liniové porosty stromů (pásy) užší, než 20 metrů. 1

FAO 2012: Forest Resources Assessment Working Paper – 180 FRA 2015 Terms and Definitions (2012), EN (PDF)

74

4.2 Interpretace jednotlivých typů objektů

4.2.2

Šetření pásových objektů

Zde zaznamenáme počáteční a konečný bod protnutí pásového objektu s transektem. Aplikace nám vždy nabídne na výběr z možností, dle zařazení příslušné sekce transektu do kategorie pozemku, provedené v předchozím kroku. Teoretické podklady pro způsob zaznamenání pásových a plošných objektů na FTGM transektu jsou popsány ve Výběrovém protokolu v přílohách FTGM interpretace (sekce P3, str. 129). Mezi pásové objekty počítáme liniové porosty stromů a keřů, a také meze v otevřené krajině. Tyto prvky rozptýlené dřevinné vegetace se šetří v rámci kategorie „ostatní“ dle NIL. V rámci kategorie „Les“ dle NIL2 dále zaznamenáme jako pásový objekt zpevňovací žebro do šířky 50 metrů. • U pásových objektů je třeba ctít hierarchii z hlediska biodiverzity: liniový porost stromů je nadřazen liniovému porostu keřů a ten je nadřazen mezi. V případě výskytu stromů již uvažujeme objekt jako porost stromů a měřená šířka se vztahuje na korunu stromu (podobně v případě keřů). Pokud je však vzdálenost mezi jedinci v pásu větší než 20 metrů, uvažujeme je jako solitéry – nejedná se o pás! • Pásový porost stromů (keřů) je vše, co je delší než 20 m s tím, že šířka se odvodí od aktuální délky vydělené třemi, horní limit v délce se nezavádí. 1. např. pro nejkratší přípustný pás délky 20 m musí být šířka od 0 do 6.7 m 2. např. pokud bude šířka porostu 7 m, musí být délka alespoň 21 m 3. např. pokud bude šířka 9 metrů, musí být délka alespoň 27 m • Jako meze hodnotíme pásy nízké vegetace, bez spojitého pokryvu stromy, či keři. Pokud se stromy a keře vyskytují, musí vzdálenost mezi nimi přesahovat 20 metrů. Meze s přímou návazností na vyšší vegetaci zvláště nevylišujeme – přiřadíme k vedlejšímu porostu. • Travnaté meze se šetří jak kolem vody tak i kolem cest. Je zaveden spodní limit pro min. šířku meze 1 m. • Jako břehový hodnotíme porost jen v okolí toků širších 2 metrů. Toky do 2 m šířky zvláště nevylišujeme – typicky je přiřadíme do společného pásu souběžného porostu dřevin (příp. k mezi). • Zpevňovací žebro je široký pás melioračních (větru odolných) dřevin = listnáčů, příp. modřínu. Pás rozděluje rozsáhlé jehličnaté monokultury z důvodu zpevnění a ochrany před bořivými větry. Pro určení šířky pásu není dána minimální hodnota, zato maximální šířka nesmí překročit 50 m. Ukázky konkrétních situací všech zmíněných pravidel lze najít v příloze Katalog objektů na FTGM transektu (sekce P5, str. 139). 75

4. Metodika šetření na FTGM transektu

4.2.3

Šetření plošných objektů

Digitalizujeme body protnutí transektu s počátkem a koncem malých plošných objektů. Tak jako v předchozím případě, nám aplikace nabídne na výběr z možností, dle zařazení příslušné sekce transektu do kategorie pozemku. V případě dlouhých (laločnatých) pásových objektů – typicky břehových porostů kolem meandrující řeky – může transekt protnout pásový objekt několikrát. Jednotlivé protnutí však uvažujeme odděleně, jako by se jednalo o samostatné pásové objekty, tj. digitalizujeme každé protnutí s osou pásového objektu zvlášť. Teoretické podklady pro způsob zaznamenání pásových a plošných objektů na FTGM transektu jsou popsány ve Výběrovém protokolu v přílohách FTGM interpretace (sekce P3, str. 129). Plošnými objekty rozumíme malé porosty dřevin v krajině, tj. v rámci kategorie „ostatní“ dle NIL. Dále zaznamenáme malé antropogenní útvary, malé vodní útvary (nádrže přirozené i umělé) a malé skalní útvary, jejichž přítomnost se šetří ve všech kategoriích pozemků, mimo „sídla“ dle LULUCF. 4.2.4

Šetření bodových objektů

V posledním kroku digitalizujeme bodové objekty v pásové ploše rozvinuté 20 metrů na obě strany transektu. Na rozdíl od předchozích šetření, nebude nabídka typů objektů striktně omezena podle zařazení sekce transektu do kategorie pozemku. Pouze v případě, že zaznamenáme objekt v kategorii pozemků, kde není výskyt takového objektu pravděpodobný (např. samostatný strom v lese), zobrazí se zpráva upozorňující na vzniklou situaci. Během šetření se zaměřujeme především na prvky rozptýlené zeleně v otevřené krajině, tj. samostatné (solitérní) stromy, hloučky stromů a hloučky keřů vyskytující se v rámci kategorie „ostatní“ dle NIL, a současně mimo kategorii „sídla“ dle LULUCF. V rámci kategorií „Les“ a „OWL“ dle NIL2 dále zaznamenáme výskyt jehličnatých a listnatých souší, které se šetří jako strom s proschlou korunou a také jako stojící kmen (torzo). Pro digitalizaci stromů jakožto bodových objektů platí tato pravidla: • u jednotlivých objektů (stromů) digitalizujeme pokud možno patu stromu; • u hloučku stromů digitalizujme těžiště celého objektu; • minimální výška stromů je opět 5 metrů.

76

5. Pracovní postup šetření na FTGM transektu 5.1

Pracovní postup šetření na FTGM transektu

S ohledem na pracnost bude šetření na transektu probíhat na redukovaném počtu inventarizačních ploch v síti 1×1 kilometry. V případě, že na takovou IP narazíme, bude automaticky zobrazen dialog na obr. 5.1 (str. 77).

Obrázek 5.1: Aplikace FONIL – Šetření na transektu

Po stisknutí tlačítka „Transekt“ aplikace vygeneruje azimut transektu (převezme náhodnou hodnotu azimutu z databáze) viz obr. 5.2 (str. 78). V dalším dialogu je třeba ustavit výšku středu IP, dále pak výšky konců prvního a druhého ramene podle obr. 5.3 (str. 78). Popis nástrojové lišty pro TRANSEKT Také pro šetření na transektu nabízí FONIL nástrojovou lištu s tlačítky, jak ukazuje obr. 5.4 (str. 78). Během šetření ve stereu lze nástroje pro měření aktivovat podržením klávesy CTRL. Klávesou ESC se naopak vrátíme do stereo-modu.

77

5. Pracovní postup šetření na FTGM transektu

Obrázek 5.2: Šetření liniových objektů na 1. rameni transektu

Obrázek 5.3: Výšky na transektu

Obrázek 5.4: Popis nástrojové lišty v aplikaci pro transekt

78

5.1 Pracovní postup šetření na FTGM transektu

5.1.1

Liniové objekty

Šetření vychází ze středu inventarizační plochy, kdy nejprve identifikujeme hranice kategorií pozemků zvlášť na 1. rameni, a pak na 2. rameni transektu a pak začne samotná digitalizace liniových objektů viz obr. 5.5 (str. 79).

Obrázek 5.5: Dotaz na existenci rozhraní kategorií pozemků na 1. rameni transektu a digitalizaci

V místě rozhraní mezi kategoriemi pozemků klikneme a odpovíme na dotaz zda se jená o rozhraní kategorií pozemků NIL2. Dále vybereme odpovídající typ hranice pozemků na základě obr. 5.6 (str. 79). Aplikace nám nabídne vždy pouze možnosti dle identifikované kategorie pozemku v předchozím kroku – pokud by inventarizační střed zařazen do kategorie Les, může být první rozhraní od středu pouze Les/cokoli jiného.

Obrázek 5.6: Kategorie pozemků NIL2

Následuje dotaz zda se jedná o rozhraní s kategorií Les. Pokud ano, následuje dotaz na dřevinnou skladbu okraje lesa podle obr. 5.7 (str. 80). V případě, že se jedná také o rozhraní kategorií pozemků LULUCF viz obr. 5.8 (str. 80). Následuje znovu dotaz na existenci rozhraní kategorií pozemků na 1. rameni transektu a v případě, že další rozhraní nejsou, pokračuje stejné šetření na druhém ramenu transektu.

79


Obrázek 5.7: Rozhraní s kategorií Les

Obrázek 5.8: Rozhraní kategorií pozemků LULUCF

80


5.1.2

Pásové objekty

Po stisknutí volby „Pásové objekty“ nastaví aplikace kurzor na konec jednoho ramene transektu. Šetření tak postupuje systematicky z jednoho konce transektu na druhý. Po zaznamenání pásového objektu již není možné posunout se kurzorem zpět po linii transektu za tento pásový objekt. V případě, že chceme opravit pásový objekt, po kterém již byly zaznamenané další pásové objekty, musíme nejdříve všechny pásové objekty zrušit (smazat). Pásové objekty zaznamenáme obecně tak, že sejmeme bod protnutí transektu s osou pásového objektu, dále bod v místě protnutí s prvním a druhým (konečným) okrajem pásu. V případě dlouhých (laločnatých) pásových objektů – typicky břehových porostů kolem meandrující řeky – může transekt protnout pásový objekt několikrát. Jednotlivé protnutí však uvažujeme odděleně, jako by se jednalo o samostatné pásové objekty, tj. digitalizujeme každé protnutí s osou pásového objektu zvlášť. Ve většině případů digitalizujeme jak osu, tak krajní body pásového objektu. Můžou však nastat situace, kdy zaznamenáváme: a) pouze krajní body. To se týká situace, kdy transekt protíná pásový objekt v místě ohybu a jeho osu tak vůbec neprotne. b) pouze protnutí s osou. V tomto případě protíná transekt pásový objekt v místě s nulovou šířkou – např. probíhá mezerou mezi dvěma stromy v pásu (do 20 m). Vůbec tedy neměříme délku protnutí (počáteční a konečný bod pásu), ale pouze zaznamenáme bod protnutí osy pásového objektu. Šetření na transektu plynule přechází na pásové objekty viz dotaz na obr. 5.9 (str. 81).

Obrázek 5.9: Šetření pásových objektů

Při zaznamenání pásového objektu se tedy musíme rozhodnout, zda-li chceme zaznamenat délku protnutí pásového objektu a v případě, že transekt protíná také středovou osu, tak zaznamenáme také průsečík protnutí osy pásového objektu transektem. K tomuto účelu byl vytvořen dotaz zda jde o protnutí středové osy pásového objektu podle obr. 5.10 (str. 82). Pokud jde o případ, že má pásový objekt nějakou šířku (většinou má), tak sejmeme i krajní body. Po digitalizaci krajních bodů a příp. 81


osy pásového objektu vybereme typ pásového objektu dle číselníku v tab. P4.11 (str. 137).

Obrázek 5.10: Protnutí středové osy pásového objektu

Ukázka protnutí plochy pásového objektu viz obr. 5.11 (str. 82), kde v jedné části objektu protíná transekt pásový objekt v místě s nulovou šířkou (mezera mezi dvěma stromy). Červený bod je střed a zelené jsou krajní body.

Obrázek 5.11: Pásový objekt – plocha

82

5.1 Pracovní postup šetření na FTGM transektu Tabulka 5.1: Mapovací (conf_map_strip2luse) typ pásového objektu liniový porost stromů liniový porost stromů liniový porost stromů liniový porost stromů liniový porost stromů liniový porost keřů liniový porost keřů liniový porost keřů liniový porost keřů travnaté meze travnaté meze travnaté meze travnaté meze zpevňovací žebro

5.1.3

tabulka

pro

pásové

kategorie NIL2 Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Les

objekty

na

FTGM

transektu

kategorie LULUCF Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Sídla Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Les

Malé plošné objekty

U plošných objektů digitalizujeme také první a poslední bod protnutí transektem. Stejně jako u pásových objektů, nastaví aplikace kurzor na konec jednoho ramene transektu. Šetření tak postupuje systematicky z jednoho konce transektu na druhý. Po zaznamenání plošného objektu již není možné se posunout zpět kurzorem po linii transektu za tento plošný objekt. V případě, že chceme opravit plošný objekt, po kterém již byly zaznamenané další plošné objekty, musíme nejdříve tyto objekty smazat. Šetření na transektu pokračuje malými plošnými objekty viz obr. 5.12 (str. 83). Může však nastat i případ, kdy transekt protíná jeden spojitý objekt vícekrát. Jedná se typicky o výrazně laločnaté plošné objekty. Tehdy zaznamenáme také všechny ostatní místa protnutí.

Obrázek 5.12: Dotaz na protnutí plošných objektů 83


Po konečném sejmutí všech míst protnutí, se objeví dialog 5.13 (str. 84), který nám umožní zobrazit tečny nalevo a napravo rovnoběžné s transektem. Pomocí nich změříme šířku plošného objektu na obě strany a vybereme kategorii a typ plošného objektu dle číselníku v tab. P4.8 (str. 135).

Obrázek 5.13: Měření šířky plošného objektu

Poznámka: Pásové a plošné objekty se nesmějí překrývat. V aplikaci byla vytvořena funkce, která při digitalizaci nového plošného objektu zkontroluje, jestli tento objekt není v konfliktu s již nasnímaným pásovým objektem (jestli nedošlo k překrytí délky protnutí pásového objektu nebo protnutí středové osy pásového objektu s plošným objektem). V případě, že se objekty překrývají, upozorní aplikace uživatele a nabídne dialog obr. 5.14 (str. 84) s možností volby „Zrušit původní pásový objekt?“ a „Zaznamenat plošný objekt“.

Obrázek 5.14: Aplikace FONIL – kontrola překrytí objektů na transektu

84

5.1 Pracovní postup šetření na FTGM transektu Tabulka 5.2: Mapovací (conf_map_area2luse) typ plošného objektu malé vodní útvary malé skalní útvary malé antropogenní útvary malé porosty stromů malé porosty stromů malé porosty stromů malé porosty stromů malé porosty stromů malé porosty keřů malé porosty keřů malé porosty keřů malé porosty keřů malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé vodní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé skalní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary malé antropogenní útvary

tabulka

pro

plošné

kategorie NIL2 Les Les Les Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky OWL OWL OWL OLwTC OLwTC OLwTC OLwTC Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky OWL OWL OWL OLwTC OLwTC OLwTC OLwTC Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky OWL OWL OWL OLwTC OLwTC OLwTC OLwTC Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky

objekty

na

FTGM

transektu

kategorie LULUCF Les Les Les Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Sídla Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky 85


5.1.4

Bodové objekty

Šetření na transektu ukončíme digitalizací bodových objektů. V okolí transektu se zobrazí pás široký 20 metrů na obě strany, viz obr. 5.15 (str. 86). V tomto pásu provedeme šetření bodových objektů.

Obrázek 5.15: Pás pro šetření bodových objektů

Po zodpovězení dotazu na obr. 5.16 (str. 86) digitalizujeme uvnitř pásma šetření polohu bodových objektů a jejich subtypů.

Obrázek 5.16: Pás pro šetření bodových objektů

Tak jako u pásových a plošných, odpovídá nabídka typů a subtupů bodových objektů dané kategorii úseku pozemku, na kterém se nacházejí dle číselníku v tab. P4.9 (str. 136). Z důvodu problematického rozdělení pásu šířky 40 m do úseků (šikmý, či nelineární průběh hranice v pásu), byla ponechána možnost zařazení typu objektu na operátorovi/operátorce. V případě výběru objektu na nepravděpodobné kategorii 86


(např. souš v poli) se v dialogu obr. 5.17 (str. 87) zobrazí červeně hláška „Pozor tento typ neodpovídá typu úseku“. Ve skutečnosti to však nastat může, konečné rozhodnutí je proto na operátorovi.

Obrázek 5.17: Aplikace FONIL – upozornění na příslušnost bodového objektu Tabulka 5.3: Mapovací (conf_map_point2luse) typ bodového objektu soliterní strom soliterní strom soliterní strom soliterní strom hlouček stromů hlouček stromů hlouček stromů hlouček stromů hlouček keřů hlouček keřů hlouček keřů hlouček keřů souš souš souš souš

tabulka

pro

bodové

kategorie NIL2 Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Ostatní pozemky Les OWL OWL OWL

objekty

na

FTGM

transektu

kategorie LULUCF Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Kultivované pozemky Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky Les Travní porosty Vodní plochy a mokřady Ostatní pozemky

87


5.2

Postup chytání (snapování) objektů při interpretaci fotogrammetrického transektu

Při editaci pásových a plošných objektů, jejichž počáteční nebo koncový lomový bod linie protnutí transektu koresponduje s již existujícím liniovým objektem nebo v případě, kdy počáteční nebo koncový lomový bod linie protnutí transektu navazuje na již editovaný pásový nebo plošný objekt, je nutné provést přichycení tohoto objektu na již existující lomový bod liniového resp. pásového či plošného objektu. Pro správnou funkci chytání objektu je potřeba provést nastavení dialogu Editace –>Nastavení –>Parametry chytání viz obr. 5.18 (str. 88) (správné nastavení chytání by se mělo automaticky aplikovat při otevření projektu NIL.xml, a proto jej není potřeba manuálně nastavovat).

Obrázek 5.18: TopoL XT – nastavení dialogu chytání objektů

Samotné chytání objektů se provádí přiblížením kurzoru k lomovému bodu objektu, na který chceme přichycení provést. Vzdálenost kurzoru od lomového bodu objektu musí být menší, než hodnota nastavené meze chytání (např. 5 m). Po stisknutí prostředního tlačítka dojde k výběru prvního lomového bodu, který vyhovuje pod88

5.3 Podrobný postup šetření objektů na FTGM transektu

mínkám chytání – zároveň je tento bod zvýrazněn a v horním pravém rohu stereomonitoru se zobrazí identifikační údaje vrstvy, ke které se chytání provádí.

5.3

Podrobný postup šetření objektů na FTGM transektu

Systém z databáze vybral plochu SOBE (2013) s konkrétní stereo-dvojicí snímků.

Obrázek 5.19: Plocha k interpretaci

V dalším dialogu je třeba ustavit výšku středu transektu a dále pak výšky obou koncových bodů.

Obrázek 5.20: Ustavení výšek

Vybereme kategorii do které spadá inventarizační střed – v našem případě je to Les. 89


Obrázek 5.21: Ukázka řešených bodů

Obrázek 5.22: Inventarizační střed

90


V další části nastupuje šetření liniových objektů. Nejprve identifikujeme hranice kategorií pozemků na 1. rameni. V místě rozhraní mezi kategoriemi pozemků vybereme odpovídající typ hranice pozemků. Aplikace nám nabídne vždy pouze možnosti dle identifikované kategorie pozemku v předchozím kroku (pokud byl inventarizační střed zařazen do kategorie Les, může být první rozhraní od středu pouze Les/cokoli jiného).

Obrázek 5.23: Liniové objekty – 1. rameno – kategorie

Obrázek 5.24: Interpretace 1. ramene

Zvolí se odpovídající kategorie pozemku podle NIL a LULUCF.

91


Obrázek 5.25: Kategorie pozemku – 1. rameno

Následují opět dialogová okna s otázkami na přechod do další kategorie pozemku.

Obrázek 5.26: Kategorie NIL a LULUCF – 1. rameno

Obrázek 5.27: Kategorie pozemku LULUCF – 1. rameno a)

Obrázek 5.28: Kategorie pozemku LULUCF – 1. rameno b)

92


Obrázek 5.29: Kategorie pozemku – Les – 1. rameno

V další fázi identifikujeme hranice kategorií pozemků na 2. rameni.

Obrázek 5.30: Kategorie pozemku – 2. rameno

93


Obrázek 5.31: Interpretace 2.ramene

Obrázek 5.32: Kategorie pozemku NIL a LULUCF – 2. rameno a)

Následují opět dialogová okna s otázkami na přechod do další kategorie pozemku.

Obrázek 5.33: Kategorie pozemku NIL a LULUCF – 2. rameno b) 94


Obrázek 5.34: Kategorie pozemku LULUCF – 2. rameno

Obrázek 5.35: Kategorie pozemku – Les – 2. rameno

95


Šetření postupně přechází na pásové objekty. Pokud leží takový objekt na transektu, objeví se následující dialogová okna, která nás vedou podle typu odpovědí, kde zaznamenáváme bod protnutí transektu s osou pásového objektu, dále bod v místě protnutí s prvním a druhým okrajem pásu.

Obrázek 5.36: Pásové objekty a)

Obrázek 5.37: Pásové objekty b)

Obrázek 5.38: Kategorie pásového objektu a)

96


Obrázek 5.39: Kategorie pásového objektu b)

Také u malých plošných objektů zaznamenáváme první a poslední bod protnutí transektem.

Obrázek 5.40: Plošné objekty

Obrázek 5.41: Kategorie plošného objektu

97


Po ukončení všech míst protnutí se objeví dialog pro měření šířky plošného objektu, pomocí zobrazených tečen nalevo a napravo rovnoběžně s transektem.

Obrázek 5.42: Šířka plošného objektu

Digitalizace bodových objektů v pásové ploše rozvinuté 20 m na obě strany.

Obrázek 5.43: Situace s bufferem

V našem příkladě se bohužel bodové objekty nenachází a tedy se ukončí a uloží celá interpretace transektu.

Obrázek 5.44: Bodové objekty a konec interpretace

98

Příprava podkladů pozemního šetření s využitím FTGM

99

6. Příprava podkladů pozemního šetření Před každou sezónou venkovního šetření probíhá příprava projektů FMDC tj. projektu pro navigaci a projektu pro vlastní šetření na inventarizačních plochách. Před přípravou všech podkladů pozemního šetření musí být ukončena fotogrammetrická intepretace a provedeny kontroly v inventarizačních podsítích (sekce 1.12, str. 6) dle odpovídajícího časového průběhu a detailu šetření.

6.1

Výběr inventarizačních bodů pro pozemní šetření

Pro pozemní šetření jsou v obou inventarizačních sítích vybrány pouze body, které se nachází na území ČR a u nichž nelze na základě FTGM hodnocení a dalších podkladů spolehlivě vyloučit příslušnost ke kategorii pozemků dle NIL2 Les respektive OWL (OWL připadá v úvahu pouze pouze v inventarizační síti NIL2). Konkrétní postup v obou sítích je následující. 6.1.1

Výběr bodů v inventarizační síti NIL1

Do pozemního šetření jsou zařazeny inventarizační body sítě NIL1 (sekce 1.12.1, str. 7), které mají být šetřeny v dané sezóně (sekce 1.12.1, str. 7) (patří do příslušné podsítě (sekce 1.12.1, str. 7) dle časového průběhu šetření), nachází se na území ČR a vyhovují alespoň jedné z následujících podmínek. • inventarizační bod byl fotogrammetricky intepretován jako kategorie pozemků dle NIL2 Les nebo některá z kategorií nejistého zařazení obsahující Les tj. kategorie Les_OLwTC, Les_Ostatní a Les_OLwTC_OWL_Ostatní; • inventarizační bod byl v NIL1 zařazen do kategore Les; • inventarizační bod patří do kategorie Les dle gisové vrstvy OLIL 6.1.2

Výběr bodů v inventarizační síti NIL2

Do pozemního šetření jsou navrženy inventarizační body podsítě S2 (sekce 1.12.2, str. 11), které mají být šetřeny v dané sezóně (patří do příslušné podsítě dle časového průběhu šetření), nachází se na území ČR a vyhovují alespoň jedné z následujících podmínek. 101

6. Příprava podkladů pozemního šetření

• inventarizační bod byl fotogrammetricky intepretován jako kategorie pozemků dle NIL2 Les nebo OWL nebo některá z kategorií nejistého zařazení obsahující Les nebo OWL tj. kategorie Les_OLwTC, Les_Ostatní, OWL_Ostatní a Les_OLwTC_OWL_Ostatní; • inventarizační bod patří do podsítě S16 (sekce 1.12.2, str. 11); • inventarizační bod patří do kategorie Les dle gisové vrstvy OLIL

6.2

Příprava projektu navigace

Projekt navigace se připravuje pro každou sezónu pozemního šetření zvlášť a je členěn dle okresů. Společným podkladem pro obě inventarizační sítě jsou polygonální SHP soubory okresů f_a_nuts4_NUTS4, které jsou exportovány z vrstvy f_a_nuts4 schématu gisdata_external databáze DS_NIL. Za NUTS4 jsou pro jednotlivé SHP soubory dosazovány NUTS kódy okresů. 6.2.1

Navigace NIL1

Podkladem pro tvorbu projektu jsou následující SHP soubory, v jejichž názvu se za YYYY_S dosadí rok a sezóna šetření a za NUTS4 kód NUTS daného okresu. • f_p_field_survey_nfi1_YYYY_S_NUTS4 – generované středy NIL1 (sekce 1.23.3, str. 27), pouze inventarizační body navržené pro pozemní šetření (sekce 6.1.1, str. 101); • f_p_plot_centers_measured_nfi1_YYYY_S_NUTS4 – zaměřené středy NIL1 (sekce 1.23.4, str. 27); • f_p_alternative_plot_centers_nfi1_NUTS4 – náhradní středy NIL1 (sekce 1.23.1, str. 26), vrstva je dělena do souborů po okresech, dělení po sezónách a letech šetření není použito; • f_p_auxiliary_trees_nfi1_YYYY_S_NUTS4 – označené stromy NIL1; • f_l_boundary_nfi1_YYYY_S_NUTS4 – FTGM digitalizované okraje pozemku pro inventarizační body v síti NIL1 zařazené do pozemního šetření; • f_l_squares_nfi1_YYYY_S_NUTS4 – interpretační čtverce centrované na generovaných středech (sekce 1.23.3, str. 27) NIL2 zařazených do pozemního šetření 6.2.2

Navigace NIL2

Podkladem pro tvorbu projektu jsou následující SHP soubory, v jejichž názvu se za YYYY_S dosadí rok a sezóna šetření a za NUTS4 kód NUTS daného okresu. • f_p_field_survey_nfi2_YYYY_S_NUTS4 – generované středy NIL2 zařazené do pozemního šetření; • f_l_boundary_nfi2_YYYY_S_NUTS4 – FTGM digitalizované okraje pozemku pro inventarizační body v síti NIL2 zařazené do pozemního šetření; 102

6.3 Příprava projektu ploch

• f_l_squares_nfi2_YYYY_S_NUTS4 – interpretační čtverce centrované na generovaných středech (sekce 1.23.3, str. 27) NIL2 zařazených do pozemního šetření

6.3

Příprava projektu ploch

Projekt ploch se připravuje pro každou sezónu pozemního šetření zvlášť. Základní strukturní jednotkou projektu je jednotlivá inventarizační plocha. Postup přípravy je popsán dle typu inventarizační sítě. 6.3.1

Plochy NIL1

Projekt je koncipován a připravován jako „opakovaný”, což znamená, že do projektu mimo jiné vstupují inventarizační body měřené v NIL1 (včetně databáze registovaných kmenů). Kromě informací z databáze NIL1 je podkladem SHP soubor f_p_field_survey_nfi1_YYYY_S generovaných středů NIL1. Jedná se pouze o inventarizační body sítě NIL1 navržené pro pozemní šetření. Sufix YYYY_S je nahrazen rokem a sezónou šetření. 6.3.2

Plochy NIL2

Projekt je připravován pouze na základě informací předaných v podobě SHP souboru f_p_field_survey_nfi2_YYYY_S generovaných středů NIL2. Jedná se pouze o inventarizační body sítě NIL2 navržené pro pozemní šetření. Sufix YYYY_S je nahrazen rokem a sezónou šetření.

6.4

Podklady pro inventarizační skupiny

Před zahájením každé sezóny pozemního šetření obdrží inventarizační skupiny následující podklady • f_p_field_survey_nfi12_YYYY_S_NUTS4 – SHP soubor inventarizačních bodů, obě sítě, dělění po sezónách a okresech (možnost tvorby vlastní mapové kompozice); • f_p_field_survey_nfi2_S4_YYYY_S_NUTS4 – SHP soubor inventarizačních bodů, síť NIL2, podsíť S4 (rozšířené šetření), dělění po sezónách a okresech (možnost tvorby vlastní kompozice, podklad pro OS LT); • f_l_boundary_PLOTNAME – FTGM interpretovaný SHP okraj pozemku pro příslušnou inventarizační plochu (sufix PLOTNAME); • šablony SHP pro použití ve FMDC – pro vytyčení entit inventarizačních ploch (sekce 1.11, str. 5) v terénu, pro každou plochu po jedné šabloně od každého typu; • rastrové mapy – pro tisk nebo přímé použití ve FMDC, pro každou inventarizační plochu jedna mapa od každého typu 103


6.5

Podklady pro zjištění vlastnictví dle KN

Podkladem pro zjištění vlastnictví jsou SHP soubory f_p_field_survey_nfi12_ YYYY_NUTS3 generovaných středů sítě NIL1 a NIL2 navržených pro pozemní šetření. Soubory SHP jsou členěny po letech šetření (sufix YYYY) a jednotlivých krajích (sufix NUTS3).

6.6

Podklady pro zjištění dat SLHPO a OPRL

Podkladem pro zjištění dat SLHPO je SHP soubor f_p_nfi12_YYYY_2_YYYY +1_1 generovaných středů sítě NIL1 a NIL2 bez ohledu na zařazení do pozemního šetření. Soubory SHP jsou členěny po sezónách pozemního šetření, jeden soubor pokrývá území celé ČR. Struktura veličin zjištěných z SLHPO a OPRL je uvedena v souboru Průnik_NIL_SLHP_OPRL_veličiny.pdf.

6.7

Šablony SHP pro FMDC

SHP šablony se používají k vytyčení jednotlivých entit každé inventarizační plochy (sekce 1.11, str. 5) v terénu. Používají se různé sady SHP šablon v závislosti na rozsahu šetření na dané inventarizační ploše. Šablony zhotovené pro plochy navržené do pozemního šetření (sekce 6.1.1, str. 101) se importují do příslušných vrstev FMDC viz popis záložky Mapa (NIL1) a Mapa (NIL2). Postup importu šablon do FMDC je uveden v rámci postupu prací na ploše, šetření v síti NIL1 respektive NIL2. SHP šablony pro síť NIL1, NIL2, rok a sezónu měření se generují pomocí bashového skriptu bash_shp4nfi.sh. Před spuštěním skriptu je nutné v jeho těle správně nastavit parametry připojení k PostgreSQL. Po spuštění skriptu z příkazové řádky v terminálu, se skript uživatele zeptá na rok (parametr MEASUREMENT_YEAR) a sezónu (MEASUREMENT_SEASON) pro než se mají šablony vyhotovit. Třetím parametrem, který se nastavuje z příkazové rádky, je parametr EXCEPT_OLD, přičemž u něj se zadávají hodnoty TRUE nebo FALSE. Pokud mají být vyhotoveny šablony pro inventarizační body, které byly navrženy do pozemního šetření „navíc“ po zavedení managementu toku dat FTGM, nastaví se hodnota parametru EXCEPT_OLD na TRUE. Pokud mají být vyhotoveny šablony pro všechny inventarizační body pro daný rok a sezónu, nastaví se hodnota parametru EXCEPT_OLD na FALSE. Vyhotovené šablony jsou ukládány v domovském adresáři, a to v adresářové struktuře: ∼/shp4nfi/rok/sezóna/pobočka/síť/kraj/okres/plocha. Případné chybové hlášky jsou přesměrovány do výstupního souboru „shp4nfi_errors.txt“, který se vytvoří do adresáře ∼/shp4nfi. 6.7.1

SHP šablony používané v síti NIL1

6.7.1.1 Šablona interpretačního čtverce, síť NIL1 Šablona má podobu liniového SHP souboru s názvem f_l_square_PLOTNAME, kde za PLOTNAME dosazujeme název inventarizační plochy NIL1 (sekce 1.18.1, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Pro nově zakládané plochy jsou šablony intepretačních čtverců centrovány na generovaných středech. Délka strany 104

6.7 Šablony SHP pro FMDC

čtverce je přesně 51 m, orientace ve směru východ-západ, sever-jih. Sobory se umísťují v adresářové struktuře podkladů dle přílušnosti k roku měření, sezóně, pobočce ÚHÚL, inventarizační síti, kraji, okresu a inventarizační ploše. Atributová tabulka obsahuje pouze jeden záznam (jeden čtverec, typ linestring) a jedno pole viz. tab. 6.1 (str. 105). Před samotným šetřením v terénu je připravena pouze pro plochy nově zařazené do pozemního šetření (sekce 6.1.1, str. 101) NIL. Důvodem je fakt, že skutečné pozice ploch založených v období NIL1 mohou být až několik desítek metrů vzdálené odpovídajícím generovaným středům (sekce 1.23.3, str. 27).1 SHP šablony interpretačních čtverců vytvořené na poloze generovaného středu by byly v mnoha případech nepoužitelné. Proto jsou na plochách založených v rámci NIL1 šablony vytvářeny přímo v terénu na základě nově, pomocí GPS, zaměřené polohy středu inventarizační plochy (sekce 1.23.4, str. 27) (na místě nálezu geodetického mezníku použitého pro stabilizaci v rámci prvního cyklu NIL). Tabulka 6.1: Struktura SHP souboru f_l_square_PLOTNAME Pole

Datový typ

id

int

6.7.2

Popis databázový identifikátor s hodnotou jedna – jeden čtverec v rámci SHP šablony

SHP šablony používané v síti NIL2

Geometrie šablon a hodnoty pole „cat“, je-li pro konkrétní šablonu používáno, jsou patrné na obr. 6.1 (str. 108) a 6.2 (str. 108) 6.7.2.1 Šablona interpretačního čtverce, síť NIL2 Geometrie šablony, název souboru i struktura atributové tabulky jsou shodné s popisem pro síť NIL1 (sekce 6.7.1, str. 104). SHP interpretačních čtverců jsou připraveny pro všechny inventarizační plochy sítě NIL2 zařazené do pozemního šetření v danou sezónu. Šablony jsou centrovány na poloze generovaného středu inventarizační plochy. 6.7.2.2 Šablona transektu Jedná se o SHP soubor f_l_transect_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Šablona transektu se používá při navigaci na pozemním transektu. Atributová tabulka obsahuje pouze jeden záznam (jeden transekt se dvěma rameny, typ linestring) a jedno pole viz tab. 6.2 (str. 106). 6.7.2.3 Šablona transektu mrtvého dřeva, základní šetření 1

To je dáno jednak technologickou úrovní v období NIL1 (možnosti GPS zařízení), ale také samotným pracovním postupem, kdy v terénu nebyly běžně využívány fotogrammetrické podklady a druhá plocha duplexu byla založena na konci 300 m dlouhého transektu. Po tomto transektu se navigovalo pomocí laserového dálkoměru a buzoly, což v vzhledem k podmínkám práce v lesním terénu vedlo k poměrně velkým polohovým chybám.

105

6. Příprava podkladů pozemního šetření Tabulka 6.2: Struktura SHP souboru f_l_transect_PLOTNAME Pole

Datový typ

id

int

Popis databázový identifikátor s hodnotou jedna – jeden transekt v rámci SHP šablony

Této šabloně odpovídá soubor s názvem f_l_dwd_transect_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Šablona odpovídá popisu v sekci Transekty mrtvého dřeva na plochách základního šetření. Struktura atributové tabulky se čtyřmi záznamy (pro každé ze čtyř ramen transektu jedna linie, typ linestring) je uvedena v tab. 6.3 (str. 106). Hodnoty pole „cat“ slouží k rozlišení ramene transektu viz obr. 6.1 (str. 108). Tabulka 6.3: Struktura SHP souboru f_l_dwd_transect_PLOTNAME Pole id cat

Datový typ int int

Popis databázový identifikátor identifikátor ramene transektu

6.7.2.4 Šablona transektu mrtvého dřeva, rozšířené šetření Název souboru je shodný s názvem šablony pro základní šetření (sekce 6.7.2, str. 106). Geometrie však odpovídá plochám rozšířeného šetření. Struktura atributové tabulky se dvanácti záznamy (pro každé ze čtyř ramen transektu tři liniové segmenty typu linestring) je shodná s plochami základního šetření viz tab. 6.3 (str. 106). Hodnoty pole „cat“ slouží k rozlišení ramene a segmentu transektu viz obr. 6.2 (str. 108). 6.7.2.5 Šablona středů kruhových segmentů nehroubí Šablona je uložena v souboru f_p_small_trees_circles_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Struktura atributové tabulky se dvěma záznamy (pozice západ a východ) je popsána v tab. 6.4 (str. 106). Hodnoty pole „cat“ slouží k rozlišení pozice pro šetření jedinců nehroubí viz obr. 6.1 (str. 108). Tabulka 6.4: Struktura SHP souboru f_p_small_trees_circles_PLOTNAME Pole id

Datový typ int

cat

int

106

Popis databázový identifikátor označení pozice středu (sekce 1.16.2, str. 23)

kruhových

segmentů

nehroubí

6.7 Šablony SHP pro FMDC

6.7.2.6 Šablona pozic zákopků Šablona je uložena v souboru f_p_soil_samples_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Struktura atributové tabulky se dvěma záznamy (pozice sever a jih) je popsána v tab. 6.5 (str. 107). Hodnoty pole „cat“ slouží k rozlišení pozice zákopku viz obr. 6.1 (str. 108). Tabulka 6.5: Struktura SHP souboru f_p_soil_samples_PLOTNAME Pole id cat

Datový typ int int

Popis databázový identifikátor označení pozice zákopku

6.7.2.7 Šablona možných pozic záložního středu Šablona je uložena v souboru f_p_auxiliary_land_marks_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Struktura atributové tabulky se čtyřmi záznamy (možná pozice sever, východ, jih a západ) je popsána v tab. 6.6 (str. 107). Hodnoty pole „cat“ slouží k rozlišení možné (zvolené) pozice záložního středu viz obr. 6.1 (str. 108). Tabulka 6.6: Struktura SHP souboru f_p_auxiliary_land_marks_PLOTNAME Pole id cat

Datový typ int int

Popis databázový identifikátor označení pozice záložního středu (sekce 1.23.2, str. 26)

6.7.2.8 Šablona pozice sondy, rozšířené šetření Šablona je uložena v souboru f_p_soil_sond_location_PLOTNAME, kde je za PLOTNAME dosazen název inventarizační plochy NIL2 (sekce 1.18.2, str. 24) (pro každou plochu samostatná šablona). Struktura atributové tabulky s jedním záznamem je popsána v tab. 6.7 (str. 107). Pole „cat“ není použito, geometrie šablony viz obr. 6.2 (str. 108). Tabulka 6.7: Struktura SHP souboru f_p_soil_sond_location_PLOTNAME Pole id

Datový typ int

Popis databázový identifikátor

107


Obrázek 6.1: Šablony SHP používané na plochách základního šetření; autor: R. Adolt

Obrázek 6.2: Šablony SHP používané na plochách rozšířeného šetření; autor: R. Adolt 108

6.8 Mapové podklady pozemního šetření

6.8

Mapové podklady pozemního šetření

Mapové podklady nám slouží pro snazší dohledání středu inventarizační plochy a k orientaci v terénu. Jsou dvojího typu dle způsobu použití: • pro tisk – soubory ve formátu PDF; • rastry ve formátu TIFF pro použití ve FMDC Oba typy mapových podkladů se připravují pro každou inventarizační plochu zařazenou do pozemního šetření (sekce 6.1, str. 101) (bez ohledu na inventarizační síť). Mapy jsou umístěny v adresářové struktuře dle příslušnosti k inventarizační síti, pobočce ÚHÚL, kraji (NUTS3), okresu (NUTS4) a inventarizační ploše (název inventarizační plochy). 6.8.1

Ortofotomapa s překryvem hospodářské mapy určená k navigaci

Jedná se o souřadnicově připojený výřez ortofotomapy a rastr lesnického detailu o velikosti 2×2 km (centrovány na inventarizační bod). Soubory jsou uloženy ve formátu TIFF. Mapu lze použít ve FMDC při navigaci na inventarizační plochu. 6.8.2

Detailní ortofotomapa pro práci na ploše

Jedná se souřadnicově připojený výřez ortofotomapy o velikosti 400×400 m (centrován na inventarizačním bodě) ve formátu TIFF. Slouží k přesnému dohledání inv. plochy a k detailnější orientaci na ploše (rozhodnutí o kategorii pozemků, mapování okraje, členění čtverce a velkého kruhu, orientace při chůzi na transektu). 6.8.3

Ortofotomapa s překryvem hospodářské mapy v měřítku 1:5000

Tato mapa ve formátu PDF je určená k pro tisk na formát A3. Jedná se o ortofotomapu s překryvem lesnického detailu v měřítku 1:5000. Střed inventarizační plochy je vyznačen křížkem (uprostřed listu). V levém rohu je umístěn detail inventarizačního čtverce v měřítku 1:1000. V levém horním rohu je umístěn popisek, který obsahuje: 1. ID plochy 2. Název plochy 3. NUTS4 (okres) – název 4. ORP – název 6.8.4

Přehledová mapa s lesnickým detailem v měřítku 1:25000

Jedná se o přehledovou mapu (SMO) s překryvem lesnického detailu v měřítku 1:25000. Mapa je určena pro tisk (soubor PDF) ve formátu A3. Střed inventarizační plochy je vyznačen křížkem uprostřed mapového listu. V levém horním rohu se nachází popisek, který obsahuje: 109


Obrázek 6.3: Ortofotomapa s překryvem hospodářské mapy 2×2 km; zdroj: ÚHÚL

1. ID plochy 2. Název plochy 3. NUTS4 (okres) – název 4. ORP – název

110

6.8 Mapové podklady pozemního šetření

Obrázek 6.4: Ortofotomapa pro práci na ploše 400×400 m; zdroj: ÚHÚL

111


Obrázek 6.5: Ortofotomapa 1:5000; zdroj: ÚHÚL

Obrázek 6.6: Přehledová mapa 1:25000; zdroj: ÚHÚL

112

Přílohy

113

P1. Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (pozemní šetření) Klasifikace inventarizačních bodů dle definic kategorií pozemků se provádí podle algoritmu obsaženého v obr. P1.3 (str. 123) kategorií pozemků NIL2. K očíslovaným uzlům schématu je připojen následující komentář. P1.1 Uzel 1 Za okraj zde považujeme: • zřejmý okraj některé z kategorií pozemků dle NIL2 – typicky shodný s hranicí využití, např. pole – hospodářský les. • okraj porostu – stromů, nebo keřů nebo obojího, nemusí být nutně okrajem kategorie pozemků dle NIL2. • okraj, který není okrajem porostu – porost byl vykácen, polomy a vývratové plochy, porost shořel apod., nemusí být nutně okrajem kategorie pozemků NIL2. Klasifikace na kategorie pozemků vyžaduje splnění určitých parametrů pozemku. Abychom tyto parametry mohli ověřovat je nezbytné nejprve vymezit pozemek, který vlastně posuzujeme. Okraje mapujeme pouze pokud probíhají v rámci čtverce (51×51 m) ačkoli v některých případech (ověření minimální plochy 0.5 ha) musíme posoudit průběh okrajů i za hranicí čtverce. Nejprve zvážíme možnost vylišení okraje kategorie pozemků Les. Tím de facto zvažujeme vedení okraje i pro OLwTC, poněvadž okraje těchto kategorií jsou definovány velmi podobně. Okraj OLwTC však může být veden výhradně jako spojnice korun živých stromů s výškou dosahující alespoň 5 m (v kategorii Les se počítá navíc s možností budoucího dosažení minimálního zápoje a výšky). Dále, není-li to možné nebo účelné, zvažujeme vylišení okraje potenciálního OWL. Poslední z uvedených typů okraje (okraj není okrajem porostu) přichází v úvahu pouze u kategorie Les, neboť v případě OWL a OLwTC může okraj vymezovat pouze skupina živých stromů s aktuální výškou alespoň 5 m, v případě OWL navíc i keřů s aktuální výškou alespoň 0.5 m. Podrobnosti o způsobu vedení okraje jsou pro jednotlivé kategorie pozemků uvedeny v rámci uzlu 2. Splnění všech parametrů definujících kategorie pozemků se ověří dále ve schématu.

115

P1. Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (pozemní šetření)

Speciální případy: 1. Okraj nevylišujeme, pokud je zřejmé, že by rozloha vylišeného pozemku (s předpokládanou kategorií Les, OLwTC nebo OWL) nedosáhla 0.5 ha. Okraj musíme mapovat ve všech ostatních případech, tzn. i tehdy, pokud se domníváme, že nebude splněn některý z dalších parametrů (typicky šířka). 2. Za okraje nejsou považovány porostní stěny (rozhraní) mezi pasekami, polomy a vývraty, případně shořelými plochami (dočasně odlesněné plochy) a okolním porostem předpokládané kategorie Les. Tato a podobná rozhraní je však nutné mapovat jako okraje v případě předpokládaných kategorií OLwTC nebo OWL, kde definice nepřipouští dočasně odlesněné (vykácené) plochy. 3. Okraje liniových porostů (například břehových porostů nebo větrolamů, porosty s šířkou pod 20 m a délkou nad 20 m) mapujeme vždy výjma případů, kdy celková plocha porostu zjevně nedosahuje 0.5 ha. Do celkové plochy liniového porostu je zahrnována také plocha porostu, z nějž liniový porost vybíhá (popřípadě porostů, které jsou jím propojeny). P1.2 Uzel 2 Při této úloze (stejně jako v uzlu 1) je nutné rozhodnout, pro jakou kategorii pozemků budeme okraj vlastně vylišovat. Nejprve bychom měli zvážit vedení okraje kategorie Les (je-li to účelné viz bod 1). Pokud je v tomto případě výsledkem klasifikace jiná kategorie než Les nebo OLwTC, zvážíme možnost vylišení okraje dle pravidel pro OWL (viz uzel 8). Existují dvě základní pravidla pro mapování okraje, která je nutno dodržovat vždy: 1. Okraj tvoří úsečky maximální délky nepřekračující 20 m viz obr. P1.1 (str. 117). Maximální délka je dána nutností respektovat hranice využití – viz další pravidlo. 2. Okraj musí vždy respektovat průběh hranice využití (převážně zemědělské, převážně městské, lesnické využití viz uzel 11). Toto pravidlo je nadřazeno prvnímu tzn., že v případech, kdy je nutno respektovat hranici využití, mohou okraj tvořit úsečky kratší jak 20 m. Pravidla vedení okraje specifická pro jednotlivé kategorie pozemků jsou následující: • okraj kategorie Les (sekce 1.13, str. 19) – v typickém případě okraj propojuje obrysy korun sousedních živých stromů s výškou alespoň 5 m. U dočasně odlesněných ploch, na nichž lze předpokládat vznik lesního porostu a dosažení zápoje 10 % stromů (kmenů) s výškou alespoň 5 m, vedeme okraj přednostně po zřejmé hranici využití (např. oplocenka-sečená louka, paseka-sečená louka). Nejsou-li hranice využití u dočasně odlesněných ploch zřejmé, vedeme okraj po jednotlivých pařezech, sazenicích (semenáčcích), či jiných zřetelných známkách původního nebo budoucího lesního porostu. V případě sukcesních stádií vedeme okraj propojením obrysů korun zajištěných jedinců porostu. 116

Obrázek P1.1: Způsob vedení linie okraje porostu (pozemku); zdroj: ÚHÚL

• okraj kategorie OLwTC (sekce 1.13, str. 19) – okraj propojuje obrysy korun sousedních živých stromů s výškou alespoň 5 m v okamžiku šetření. Okraj nelze vést po rozhraní ploch, na kterých byl porost odstraněn, ani mezi korunami stromů, které zatím nedosáhly výšky 5 m (viz uzel 1). • okraj kategorie OWL (sekce 1.13, str. 19) – shodné jako u OLwTC, navíc lze propojovat i keře s výškou alespoň 0.5 m, výška stromů i keřů se posuzuje v okamžiku šetření. V případě vedení okraje všech tří zmíněných kategorií musí být respektována hranice využití. Například pokud koruny lesního nebo keřového (v případě OWL) porostu přesahují nad sečenou louku – okraj se vede po hranici využití pod korunami. Avšak pokud na koruny stromů resp. keřů (OWL) navazuje neudržovaná mez bez „zajištěného“ porostu dřevin (okraj kategorie Les), resp. porostu splňujícího parametry OWL v okamžiku šetření (mezi porostem a mezí není hranice využití), vedeme okraj po korunách porostu – nikoli po okraji neudržované meze přiléhající k pozemkům s jiným využitím (např. orané pole). Samotná mez se nepřiřazuje k porostu. Obdobně platí pro dočasně odlesněnou plochu, na kterou navazuje neudržovaná mez. Speciální případy: 1. Jedinci (jednotlivé kmeny) typicky keřových druhů (např. líska, trnka, bez černý, hloh, střemcha, keřovité druhy vrb, kleč, jalovec, tis), dosahující v okamžiku šetření výšky alespoň 5 m a výčetní tloušťky alespoň 7 cm, jsou považováni za strom, což platí pro všechny tři uvedené kategorie pozemků. Při vedení okraje dle pravidel pro kategorii Les nelze vést propojení na jakoukoli 117


část keře (skupiny jedinců jmenovaných dřevin), ale pouze na jedince dosahující uvedených rozměrů. 2. Jedince druhů typicky stromovitého vzrůstu, kteří v okamžiku šetření nedosahují výšky 5 m, považujeme za keře, pokud zároveň dosahují výšky alespoň 0.5 m. Poněvadž se zápoj OWL posuzuje vždy až po tom, co byla posouzena možnost zařazení do kat. Les, nezpůsobí tato výjimka řazení mladých lesních porostů do OWL. Výjimka má význam zejména při horní hranici lesa nebo na jinak extrémních stanovištích, kde se nevyskytují keře, přičemž typicky stromové druhy zde stromy do výšky 5 m prakticky nikdy nedorostou nebo za velmi dlouho (takové porosty mají dlouhodobě charakter OWL). 3. Výběžky (porostů) užší a delší jak 20 m oddělujeme od hlavního porostu linií okraje – viz popis k uzlu 1 a 7 a obr. P1.2 (str. 119). 4. Zpevněné plochy (typicky lesní skládky a zpevněné cesty do 4 m šířky jízdního pruhu – nikoli však zpevněné cesty s šířkou jízdního pruhu překračující 4 m) uvnitř kategorie pozemků Les a též OWL, mohou být protnuty výhradně přímým segmentem okraje s délkou do 20 m a dvěma lomovými body na hranici zpevnění. Části zpevněných lesních skládek, přes které nelze vést takový segment, nepatří do kategorie pozemků Les respektive OWL (linie okraje sleduje hranici zpevnění). 5. Pokud vede cesta s lesnickým využitím podél okraje kategorie Les, pak se tato cesta přiřadí k sousední kategorii pozemků. 6. Průběh okraje musí vždy respektovat hranice využití pozemků, přitom je třeba mít na paměti speciální případy, kdy využití pozemků neodpovídá lesnickému - viz uzel 11. P1.3 Uzel 3 Pokud inventarizační bod (střed inventarizační plochy) leží na odlesněné (paseka, polom, vývratová plocha) nebo požárem zničené ploše odpovíme „ano“. Není přitom rozhodující, zda se jedná o plochu dočasně odlesněnou. P1.4 Uzel 4 Pokud se v rámci interpretačního čtverce vyskytuje porost dřevin odpovíme „ano“. P1.5 Uzel 5 Je-li minimální mezera menší jak 20 m a není-li tomu tak v důsledku nutnosti respektovat hranici využití, odpovíme „ano“. Nachází-li se inventarizační bod mimo okraji vymezený pozemek (porost), posuzujeme touto otázkou, zda nedošlo k porušení pravidla vedení okraje liniemi maximální délky nepřekračující 20 m. Pokud byla vedena linie okraje kratšími úsečkami než bylo nutné, mohla vzniknout tzv. porostní mezera nad 20 m – nakreslili jsme okraj tam, kde být neměl, poněvadž protilehlé linie okraje nejsou dále jak 20 m (lze je také propojit). Velikost minimální mezery 118

Obrázek P1.2: Liniové porosty; zdroj: ÚHÚL

měříme jako nejkratší z možných úseček vedených mezi protilehlými okraji přes inventarizační bod (střed inventarizační plochy). Pokud zjistíme, že minimální mezera nepřesahuje 20 m, musíme dále posoudit, zda okraje nejsou ve zúženém místě dány hranicí využití, kterou bylo nutné respektovat (viz uzel 2) – např. zpevněná cesta s šířkou nad 4 m (městské využití) s lesním porostem po obou stranách. Průseky, nezpevněné skládky a nezpevněné lesní cesty patří do kategorie pozemků Les, pokud vytváří porostní mezeru menší jak 20 m. Velikost mezery se neměří paušálně mezi okraji průseku, skládky či lesní cesty tak, jak jsou zřetelné na povrchu terénu – záleží pouze na způsobu vedení okraje dle pravidel popsaných v uzlu 2. P1.6 Uzel 6 Posoudíme, zda se inventarizační bod (střed inventarizační plochy) nachází uvnitř pozemku (předpokládané kategorie Les, OLwTC nebo OWL) vymezeného okrajem. P1.7 Uzel 7 Posuzujeme rozlohu pozemku obsahujícího inventarizační bod (střed inventarizační plochy). Pozemek je určen okraji případně vymapovanými v předešlých krocích. 119


Často musíme zvážit průběh okrajů i za hranicemi interpretačního čtverce. Speciální případy: 1. U liniových porostů (výběžků) užších a delších jak 20 m posuzujeme rozlohu včetně porostu, z nějž výběžek vystupuje (viz také uzel 1). P1.8 Uzel 8 Nejde-li naprosto zjevně o jinou kategorii než OWL (typicky převažující městské nebo zemědělské využití), odpovíme „ano“. P1.9 Uzel 9 Pokud jsme si uvědomili chybu v mapování okraje, odpovíme „ano“. Typicky se jedná o situace, kdy jsme příliš krátkými spojovacími liniemi vytvořili porostní mezeru menší jak 20 m (viz bod 5). P1.10 Uzel 10 Odpovíme „ano“, pokud se jedná o dočasně odlesněnou plochu nebo sukcesní stádium (zarůstající zemědělské pozemky, neudržované sady s víceletými jedinci dřevin dosahujících v dospělosti stromového vzrůstu), u nichž lze v „dohledné době“ (rámcově 10-15 let) předpokládat dosažení zápoje 10 % stromů s výškou alespoň 5 m. V případě sukcesních stádií musí jít o porost v „zajištěném“ stavu. P1.11 Uzel 11 Pokud na vymezeném pozemku převažuje zemědělské nebo městské využití, odpovíme „ano“. Za převažující zemědělské využití považujeme zejména: 1. kultivaci půdy – kultivátorování, orba, hnojení, používání herbicidů, typicky alespoň jednou ročně, ale patří sem i stav, kdy zemědělská půda leží dočasně „ladem“ (typicky jeden rok, nanejvýš však dva roky); 2. přirozená rostlinná vegetace je odstraňována za účelem podpory zemědělské plodiny; 3. na pozemku je pěstována zemědělské plodina, za plodinu je považována i produkce traviny určené ke sklizni či pastvě; 4. víceleté plodiny jsou kultivovány (například ořez ovocných sadů, udržované semenné sady). Převažující městské využití mají zejména: 1. pozemky, jež jsou součástí městské nebo venkovské sídelní infrastruktury, zahrnuta je veškerá průmyslová a dopravní infrastruktura, obydlí a ostatní stavby pokud nepatří do jiné kategorie; 120

2. liniová zeleň podél cest, zahrady a parky za podmínky, že tyto stromy funkčně a prostorově souvisí s městskou či venkovskou zástavbou; 3. ochranná pásma všeho druhu – elektrovody, transformátorové stanice, produktovody, traťová vedení atd.; 4. železnice, letiště, sjezdovky, golfová hřiště, štěrkovny, lomy, zemníky, areály podniků apod. Lesnické využití je definováno implicitně – za lesnické využití je považováno každé využití, které není převážně zemědělské ani převážně městské. Speciální případy: 1. Za převažující městské využití nepovažujeme drobné stavby (byť s pevnými základy) v lese sloužící odpočinku (altány, posezení s upraveným ohništěm). V tomto případě může jít o kategorii Les, pokud velikost stavby a její umístění umožňuje interpretaci jako „porostní mezeru“ do 20 m (viz uzel 5). 2. Obydlené a s nimi související stavby (hájovna, stodola, garáž, rekreační budovy, chaty) mají převažující městské využití, i když se nachází v lesních nebo jim podobných porostech (OWL). Nemusí přitom jít o trvale obydlené stavby. 3. Zpevněné cesty nad 4 m šířky, železnice, produktovody, ochranná pásma elektrovodů a podobných staveb, mají převažující městské využití. 4. Plantáže vánočních stromků a rychlerostoucích dřevin (do 10 let obmýtí), intenzivní chovy zvěře (farmové chovy a jejich intenzitě odpovídající obory a bažantnice), mají převážně zemědělské využití. 5. Vodní plochy (tůně, rybníčky apod.) o rozloze přesahující 400 m2 a dále vodní toky a vodní plochy liniového charakteru (např. slepá říční ramena) nad 8 m šířky (šířka koryta mezi břehy) neodpovídají lesnickému využití, ačkoli v jednotlivých případech mnohdy nelze tvrdit, že se jedná o převažující využití městské nebo zemědělské. Tato území patří do kategorie pozemků NIL2 Ostatní. P1.12 Uzel 12 Odpovíme „ano“, pokud v okamžiku šetření zápoj stromů nacházejících se uvnitř okrajem vymezeného pozemku (porostu) dosahuje 10 %. Zápojem (sekce 1.26, str. 27) rozumíme podíl cloněné (sekce 1.1, str. 3) neboli stíněné plochy k ploše pozemku (max. zápoj 100 %).

121


Speciální případy: 1. Jedinci (jednotlivé kmeny) typicky keřových druhů (např. líska, trnka, bez černý, hloh, střemcha, keřovité druhy vrb, kleč, jalovec, tis) dosahující v okamžiku šetření výšky alespoň 5 m a výčetní tloušťky alespoň 7 cm, jsou považováni za strom, což platí pro všechny tři uvedené kategorie pozemků. P1.13 Uzel 13 Odpovíme „ano“, pokud se inventarizační bod (střed inventarizační plochy) nachází uvnitř takového výběžku (typicky liniového porostu, obecněji pozemku s předpokládanou kategorií Les, OLwTC nebo OWL). Minimální šířka je nejkratší úsečka vedená přes inventarizační bod mezi protilehlými okraji pozemku. Délkou rozumíme délku podélné osy pozemku (porostu). P1.14 Uzel 14 Odpovíme „ano“, pokud platí některá z následujících podmínek: 1. zápoj stromů nedosahuje 10 %, činí však nejméně 5 % 2. zápoj stromů nedosahuje 5 %, přičemž součet zápoje stromů (nemusí být přítomny vůbec) a keřů dosahuje alespoň 10 % Speciální případy: 1. Jedinci (jednotlivé kmeny) typicky keřových druhů (např. líska, trnka, bez černý, hloh, střemcha, keřovité druhy vrb, kleč, jalovec, tis) dosahující v okamžiku šetření výšky alespoň 5 m a výčetní tloušťky alespoň 7 cm, jsou považováni za strom. 2. Jedince druhů typicky stromovitého vzrůstu, kteří v okamžiku šetření nedosahují výšky 5 m, považujeme za keře, pokud zároveň dosahují výšky alespoň 0.5 m. Poněvadž se zápoj OWL posuzuje vždy až po tom, co byla posouzena možnost zařazení do kat. Les, nezpůsobí tato výjimka řazení mladých lesních porostů do OWL. Výjimka má význam zejména při horní hranici lesa nebo na jinak extrémních stanovištích, kde se nevyskytují keře a stromy do výšky 5 m prakticky nikdy nedorostou nebo za velmi dlouho (takové porosty mají dlouhodobě charakter OWL).

122

123

Obrázek P1.3: Schéma pozemní klasifikace inventarizačních bodů dle kategorií pozemků NIL2; autor: R. Adolt

P2. Zařazování do kategorií pozemků dle NIL2 (fotogrammetrické šetření) Klasifikace inventarizačních bodů dle definic kategorií pozemků se provádí podle algoritmu obsaženého v obr. P2.1 (str. 128). Schéma klasifikace je prakticky shodné s postupem zařazení ploch do kategorií pozemků v pozemním šetření. Vyjímku tvoří tzv. nultý uzel a dále možnost zařazení IP do nejistých kategorií pozemků, což je dáno povahou fotogrammetrické interpretace. K očíslovaným uzlům schématu je připojen následující komentář. P2.1 Uzel 0 – „Lze inventarizační bod sítě NIL interpretovat?“ Nultý rozhodovací uzel je specifický pro fotogrammetrické šetření. Pokud je inventarizační bod zakrytý oblačností, máme špatný stereo-vjem, či není možné plochu interpretovat z jiného důvodu, odpovíme „ano“. P2.2 Uzel 1a – 1f – „Lze vymezit okraj Lesa, OWL nebo OLwTC?“, „Skutečně lze vymezit okraj (porostu)?“, „Skutečne lze vymezit okraj OWL?“ Viz popis Uzlu 1 (sekce P1, str. 115) v příloze pozemní klasifikace. P2.3 Uzel 2a – 2f – „Vymezení okraje Lesa, OLwTC nebo OWL ve čtverci.“ Viz popis Uzlu 2 (sekce P1, str. 116) v příloze pozemní klasifikace. P2.4 Uzel 3 – „Paseka, polom, vývraty, požářiště?“ Viz popis Uzlu 3 (sekce P1, str. 118) v příloze pozemní klasifikace. P2.5 Uzel 4 – „Přítomen porost dřevin?“ Viz popis Uzlu 4 (sekce P1, str. 118) v příloze pozemní klasifikace.

125

P2. Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (FTGM šetření)

P2.6 Uzel 5a – 5b – „Minimální mezera je menší jak 20 m, výjma hranice využití.“ Viz popis Uzlu 5 (sekce P1, str. 118) v příloze pozemní klasifikace. P2.7 Uzel 15a – 15d – „Nastala kolize s hranicí využití?“ Pokud zjistíme, že mezera je užší než 20 m, musíme dále posoudit, zda okraje nejsou ve zúženém místě dány hranicí využití, kterou bylo nutné respektovat – viz Uzel 2 (sekce P1, str. 116) – např. zpevněná cesta s šířkou nad 4 m (městské využití) s lesním porostem po obou stranách. Průseky, nezpevněné skládky a nezpevněné lesní cesty patří do kategorie pozemků Les, pokud vytváří porostní mezeru menší jak 20 m. Velikost mezery se neměří paušálně mezi okraji průseku, skládky či lesní cesty tak, jak jsou zřetelné na povrchu terénu – záleží pouze na způsobu vedení okraje dle pravidel popsaných v uzlu 2. P2.8 Uzel 6 – „Střed uvnitř okraje porostu?“ Viz popis Uzlu 6 (sekce P1, str. 119) v příloze pozemní klasifikace. P2.9 Uzel 7 – „Rozloha větší jak 0.5 ha?“ Viz popis Uzlu 7 (sekce P1, str. 119) v příloze pozemní klasifikace. P2.10 Uzel 8 – „Pokračovat ověřením parametrů OWL?“ Viz popis Uzlu 8 (sekce P1, str. 120) v příloze pozemní klasifikace. P2.11 Uzel 9 – „Chyba vymezení okraje (porostu)?“, „Chyba vymezení okraje OWL?“ Viz popis Uzlu 9 (sekce P1, str. 120) v příloze pozemní klasifikace. P2.12 Uzel 10 – „Předpoklad budoucího splnění zápoje LESa?“ Viz popis Uzlu 10 (sekce P1, str. 120) v příloze pozemní klasifikace. P2.13 Uzel 11 – „Zemědělské nebo městské využití?“ Viz popis Uzlu 11 (sekce P1, str. 120) v příloze pozemní klasifikace. P2.14 Uzel 12 – „Zápoj stromů od 5 m výšky ≥ 10 %?“ Viz popis Uzlu 12 (sekce P1, str. 121) v příloze pozemní klasifikace.

126

P2.15 Uzel 13 – „Minimální šířka je menší než 20 m, při délce výběžku vetší než 20 m?“ Viz popis Uzlu 13 (sekce P1, str. 122) v příloze pozemní klasifikace. P2.16 Uzel 14 – „Splněn minimální zápoj pro OWL?“ Viz popis Uzlu 14 (sekce P1, str. 122) v příloze pozemní klasifikace.

127

Obrázek P2.1: Schéma fotogrammetrické klasifikce inventarizačních bodů dle kategorií pozemků NIL2; autor: F. Hájek, O. Tomančák

P2. Zařazování do kategorií pozemků NIL2 (FTGM šetření)

128

P3. Výběrový protokol pro pásové a plošné objekty na FTGM transektu Na FTGM transektu zaznamenáváme všechny pásové a plošné objekty obsahující libovolnou část linie transektu. V nejjednodušším případě (objekty konvexního tvaru) zaznamenáme jednu dvojici bodů – počáteční a koncový. Tyto body vymezují část linie transektu nacházející se uvnitř plošného objektu. • počáteční bod – místo, prvního protnutí okraje plošného objektu transektem, ve zvláštním případě, kdy uvažované rameno transektu nevystupuje z plošného objektu, je počáteční bod totožný s koncovým bodem ramene transektu viz obr. P3.1 (str. 130), obr. P3.3 (str. 131) • koncový bod – místo druhého protnutí plošného objektu transektem (ve zvoleném směru postupu), pokud uvažované rameno transektu nevystupuje z plošného objektu, jedná se o koncový bod tohoto ramene – viz obr. P3.1 (str. 130) a obr. P3.3 (str. 131) Rozlišení počátečního a koncového bodu závisí na směru postupu. Počáteční a koncový bod se nemusí nacházet na témže rameni transektu – může mezi nimi ležet střed inventarizační plochy viz obr. P3.1 (str. 130) a P3.2 (str. 130). Pokud jednou zaměříme počáteční bod plošného objektu, musíme logicky zaměřit i bod koncový. V případě objektů laločnatého tvaru může docházet k násobným protnutím objektu linií transektu. V takovém případě mapujeme počáteční a koncové body každého dílčího protnutí zvlášť – jakoby se jednalo o protnutí vícero samostatných plošných objektů dle obr. P3.5 (str. 132). Situace vyobrazená na obr. P3.6 (str. 132) nastává pouze ve výjmečných případech, kdy velikost plošného objektu dosahuje délky transektu. Typická velikost v NIL2 šetřených plošných objektů nedosahuje používaných délek transektů (300 m pozemní, 500 m fotogrammetrické šetření).

129

P3. Výběrový protokol pro pásové a plošné objekty

Obrázek P3.1: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - částečné protnutí, inventarizační bod (střed inventarizační plochy) uvnitř objektu; autor: R. Adolt

Obrázek P3.2: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - úplné protnutí, inventarizační bod (střed inventarizační plochy) uvnitř objektu; autor: R. Adolt

130

Obrázek P3.3: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - částečné protnutí, inventarizační bod (střed inventarizační plochy) vně objektu; autor: R. Adolt

Obrázek P3.4: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - úplné protnutí, inventarizační bod (střed inventarizační plochy) vně objektu; autor: R. Adolt

131

P3. Výběrový protokol pro pásové a plošné objekty

Obrázek P3.5: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - dvonásobné, částečné protnutí laločnatého objektu, inventarizační bod (střed inventarizační plochy) uvnitř objektu; autor: R. Adolt

Obrázek P3.6: Princip zaznamenání plošného objektu na transektu - transekt zcela uvnitř plošného objektu; autor: R. Adolt

132

P4. Číselníky Číselníky objektů, které jsou předmětem fotogrammetrického šetření. Tabulka P4.1: Číselník poškození požárem (c_fire_damage) popis kategorie bez poškození

poškozeno požárem, následný porost do stádia zajištěné kultury nebo nárostu

podrobná definice kategorie Porosty bez výrazného poškození požárem. Možná poškození nejsou většího plošného rozsahu (jednotlivé stromy nebo malé skupinky) a nepůsobí rozpad porostu ani jeho podstatné části. Výrazné poškození požárem, které vedlo k rozpadu porostu nebo jeho podstatné části. Následný porost, pokud vůbec existuje, dosud nedosáhl stádia mlaziny (střední výška nad 1.3 m).

Tabulka P4.2: Číselník poškození abiotickými činiteli (c_ps_wind_snow_damage) popis kategorie bez poškození

čerstvé, nezpracované polomy

staré nezpracované polomy zpracované polomy s následným porostem do stádia zajištěné kultury nebo nárostu

podrobná definice kategorie Porosty bez výrazného poškození větrem nebo sněhem. Možná poškození nejsou většího plošného rozsahu (jednotlivé stromy nebo malé skupinky) a nepůsobí rozpad porostu ani jeho podstatné části. Typ poškození větrem nebo sněhem, které vede k rozpadu porostu nebo jeho podstatné části. K poškození došlo relativně nedávno (do 1 roku od okamžiku šetření), poškozené stromy dosud neodumřely a polom zatím nebyl zpracován nahodilou těžbou. Typ poškození větrem nebo sněhem, které vedlo k rozpadu porostu nebo jeho podstatné části. Poškozené stromy odumřely aniž by polom byl zpracován nahodilou těžbou. Typ poškození větrem nebo sněhem, které vede k rozpadu porostu nebo jeho podstatné části. Dotčená část porostu byla zpracována nahodilou těžbou, následný porost, pokud vůbec existuje, dosud nedosáhl stádia mlaziny (střední výška nad 1.3 m).

133

P4. Číselníky

Tabulka P4.3: Číselník typů objektů v gridovém poli (c_grid_object) popis kategorie jehličnatý strom strom listnatý keř

povrch terénu ostatní objekty

podrobná definice kategorie Jehličnaté stromy bez ohledu na konkrétní druh dřeviny. Listnaté stromy bez ohledu na konkrétní druh dřeviny. Keře bez ohledu na druh, pokud nelze rozhodnout zda se jedná o keř nebo strom, zvolíme tuto kategorii vždy pokud výška objektu nedosahuje 5 m. Povrch terénu (půda, vodní hladina, komunikace apod.). Stavby a jiné objekty nad úrovní terénu se řadí do kategorie ostatní. Stavby, průmyslové objekty a podobně.

Tabulka P4.4: Číselník stádia hlavní porostní vrstvy (c_ps_growth_stage) popis kategorie holina kultura, nálet, nárost, mlazina, h ≤ 2.5 m tyčkovina, h ≤ 8 m tyčovina, 8 m < h ≤ 20 m kmenovina, h > 20 m smíšené fáze, výběrný les

podrobná definice kategorie Holina je dočasně smýcený lesní porost za účelem jeho obnovy. Skupina porostních stádií zpravidla nejmladšího věku, se střední výškou jedinců nepřekračující 2.5 m. Porostní stádia do se střední výškou jedinců nepřekračující 8 m. Porostní stádia se střední výškou jedinců alespoň 8 m zároveń však nepřekračující 20 m. Porostní stádia se střední výškou jedinců nad 20 m výšky. Ke smíšené fázi řadíme porosty charakteru výběrného lesa.

Tabulka P4.5: Číselník smíšení dřevin (c_mixture_type) popis kategorie druhově nesmíšený porost jednotlivě smíšený porost řadové nebo pruhové smíšení smíšení hloučkové až skupinkové (do 0.25 ha)

134

podrobná definice kategorie V nesmíšených porostech je zastoupena z více jak 90 % pouze jedna dřevina. V jednotlivě smíšených porostech je prostorové rozmístění jedinců přimíšených druhů náhodné. Jedinci různých druhů se vyskytují v pruzích nebo řadách. Smíšení je nenáhodné, typické pro člověkem uměle založené porosty. Jedinci přimíšeného druhu se vyskytují v hloučcích nebo skupinách o velikosti do 0.25 ha.

Tabulka P4.6: Číselník způsob smíšení dřevin (c_species_composition) popis kategorie porost převážně jehličnatý převážně listnatý porost smíšený porost

podrobná definice kategorie Převážně jehličnaté porosty jsou porosty se zastoupením jehličnanů alespoň 70 %. Převážně listnaté porosty jsou porosty se zastoupením listnáčů alespoň 70 %. Smíšené porosty se vyznačují zastoupením jehličnanů i listnáčů nad 30 % ne však více jak 70 %.

Tabulka P4.7: Číselník hustoty zápoje porostu (c_canopy_density) popis kategorie normální mezernatý stísněný

podrobná definice kategorie Porost s normální hustotou zápoje, občasný výskyt mezer v zápoji o velikosti odpovídající velikosti korun. Porost se sníženým zápojem, velký podíl mezer v zápoji o velikosti koruny stromu nebo větší. Porost se stísněným zápojem, prakticky žádný výskyt mezer v zápoji, bez ohledu na velikost.

Tabulka P4.8: Číselník malých plošných objektů (c_ps_area_object) popis kategorie

malé porosty stromů

malé porosty keřů

malé vodní útvary

malé skalní útvary

malé antropogenní útvary

podrobná definice kategorie Porosty stromů mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2), jejichž rozloha dosahuje alespoň 0.04 ha, avšak nepřekračuje 0.5 ha. Rozestup mezi okraji korun stromů tvořících jeden porost nesmí překročit 20 m. Porosty keřů mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2) a Sídla (kategorie LULUCF), jejichž rozloha dosahuje alespoň 0.04 ha, avšak nepřekračuje 0.5 ha. Rozestup mezi okraji korun keřů tvořících jeden porost nesmí překročit 20 m. Vodní nádrže (přirozené i člověkem umělé vytvořené), které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. Vyjmenované typy skalních útvarů, které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. Vyjmenované typy antropogenních útvarů, které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. 135

P4. Číselníky

Tabulka P4.9: Číselník bodových objektů (c_ps_point_object) popis kategorie soliterní strom

hlouček stromů

hlouček keřů

souš

podrobná definice kategorie Samostatně stojící jednotlivý strom (v okolí alespoň 20 m od jeho koruny se nenachází koruna dalšího stromu), který se nachází mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2). Skupina stromů, jejichž vzdálenost mezi korunami nepřekračuje 20 m a celková plocha hloučku nedosahuje 0.04 ha. Hlouček se musí nacházet mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2). Skupina keřů, jejichž vzdálenost mezi korunami nepřekračuje 20 m a celková plocha hloučku nedosahuje 0.04 ha. Hlouček se musí nacházet mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2) a Sídla (kategorie LULUCF). Jednotlivá souš nacházející se uvnitř kategorie pozemků Les nebo OWL.

Tabulka P4.10: Číselník typů malých plošných objektů (c_ps_area_object_type) popis kategorie převážně jehličnaté malé porosty stromů převážně listnaté malé porosty stromů smíšené malé porosty stromů malé porosty keřů malé vodní útvary skály sutě a kamenná moře extenzivní lomy zemníky, haldy výsypky skládky odpadů

136

podrobná definice kategorie Malé porosty stromů se zastoupením jehličnanů nad 70 %. Malé porosty stromů se zastoupením listnáčů nad 70 %. Malé porosty stromů se zastoupením jehličnanů i listnáčů alespoň 30 % ne však více jak 70 %. Malé porosty keřů. Malé vodní útvary Skály vyhovující definici malých skalních útvarů. Sutě a kamenná moře vyhovující definici malých skalních útvarů. Příležitostně využívané nebo již opuštěné lomy kamene vyhovující definici malých antropogenních útvarů. Zemníky, haldy a výsypky vyhovující definici malých antropogenních útvarů. Skládky odpadů (legální i spontánně vznikající, využívané i opuštěné jsou-li k rozeznání) vyhovující definici malých antropogenních útvarů.

Tabulka P4.11: Číselník pásových objektů (c_ps_strip_object) popis kategorie

liniový porost stromů

liniový porost keřů

travnaté meze

zpevňovací žebro

podrobná definice kategorie Jedná se o porosty stromů mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL, které jsou delší než 20 m s tím, že šířka se odvodí od aktuální délky vydělené třemi, horní limit v délce se nezavádí. Maximální vzdálenost mezi korunami stromů tvořících liniový porost nesmí překočit 20 m. Jedná se o porosty keřů mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL a současně mimo kategorii LULUCF Sídla (Settlement), které jsou delší než 20 m s tím, že šířka se odvodí od aktuální délky vydělené třemi, horní limit v délce se nezavádí. Maximální vzdálenost mezi korunami keřů tvořících liniový porost nesmí překočit 20 m. Jedná se o pás nízké vegetace (traviny, byliny) mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL a současně mimo kategorii LULUCF Sídla (Settlement), bez spojitého pokryvu stromy, či keři. Pokud se stromy a keře vyskytují, musí vzdálenost mezi jejich korunami přesahovat 20 metrů. Mezi travnaté meze nepatří pásy nízké vegetace s přímou návazností na porosty stromů nebo keřů. Maximální šířka travnaté meze nepřekračuje 20 m, délka meze měřená jako nejdelší možná spojnice mezi dvěma libovolnými body na její ose musí dosahovat alespoň 60 m. Pás vzrostlého porostu uvnitř kategorie pozemků Les nebo OWL. Zpevňovací žebra vykazují vyšší stabilitu proti bořivému větru v porovnání s porosty po jeho stranách. Typicky jde o pásy listnatých dřevin vyjíměčně modřínu, jedle nebo douglasky uvnitř smrkových nebo borových monokultur. Šířka zpevňovacího žebra dosahuje nanejvýš 50 m. Délka zpevňovacího žebra měřená jako nejdelší možná spojnice mezi dvěma libovolnými body na ose musí činit alespoň 60 m.

137

P5. Katalog objektů na FTGM transektu P5.1 Ukázky pásových objektů P5.1.1 Liniový porost stromů Jedná se o porosty stromů mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL, které jsou delší než 20 m s tím, že šířka se odvodí od aktuální délky vydělené třemi, horní limit v délce se nezavádí. Maximální vzdálenost mezi korunami stromů tvořících liniový porost nesmí překočit 20 m. P5.1.1.1 Liniový porost stromů – alej převážně listnatá Liniové porosty stromů, alej se zastoupením listnáčů nad 70 %. Příklady viz obr. P5.1 (str. 139) a obr. P5.2 (str. 140).

Obrázek P5.1: Liniový porost stromů – alej 139

P5. Katalog objektů na FTGM transektu

Obrázek P5.2: Liniový porost stromů – alej

Na obr. P5.3 (str. 140) se zleva od cesty nachází kategorie liniový porost keřů a zprava kategorie liniový porost stromů – alej. Každá kategorie se vylišuje zvlášť.

Obrázek P5.3: Liniový porost stromů a liniový porost keřů

140

P5.1.1.2 Liniový porost stromů – břehový porost převážně listnatý Liniové porosty stromů, břehový porost se zastoupením listnáčů nad 70 %. Příklady viz obr. P5.4 (str. 141) a obr. P5.5 (str. 141).

Obrázek P5.4: Liniový porost stromů – 1. břehový

Obrázek P5.5: Liniový porost stromů – 2. břehový

141


P5.1.1.3 Liniový porost stromů – větrolam převážně listnatý Liniové porosty stromů, břehový porost se zastoupením listnáčů nad 70 %. Příklad viz obr. P5.6 (str. 142) a P5.7 (str. 142).

Obrázek P5.6: Liniový porost stromů – 1. větrolam

Obrázek P5.7: Liniový porost stromů – 2. větrolam

142

P5.1.1.4 Liniový porost stromů – ostatní porost převážně listnatý Liniové porosty stromů, ostatní porost se zastoupením listnáčů nad 70 %. Příklady viz obr. P5.8 (str. 143) a obr. P5.9 (str. 143).

Obrázek P5.8: Liniový porost stromů – 1. sídlo

Obrázek P5.9: Liniový porost stromů – 2. sídlo

143


Obrázek P5.10: Vícenásobné protnutí pásového objetu

Obrázek P5.11: Pás stromů

P5.1.2 Liniový porost keřů Jedná se o porosty keřů mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL a současně mimo kategorii LULUCF Sídla (Settlement), které jsou delší než 20 m s tím, že šířka se odvodí od aktuální délky vydělené třemi, horní limit v délce se nezavádí. Maximální vzdálenost mezi korunami keřů tvořících liniový porost nesmí překočit 20 m. 144

P5.1.2.1 Liniový porost keřů – břehový porost Liniové porosty keřů lemující vodní toky.

Obrázek P5.12: Liniový porost keřů – břeháč

P5.1.3 Travnaté meze Jedná se o pás nízké vegetace (traviny, byliny) mimo kategorie pozemků NIL2 Les a OWL a současně mimo kategorii LULUCF Sídla (Settlement), bez spojitého pokryvu stromy, či keři. Pokud se stromy a keře vyskytují, musí vzdálenost mezi jejich korunami přesahovat 20 metrů. Mezi travnaté meze nepatří pásy nízké vegetace s přímou návazností na porosty stromů nebo keřů. Maximální šířka travnaté meze nepřekračuje 20 m, délka meze měřená jako nejdelší možná spojnice mezi dvěma libovolnými body na její ose musí dosahovat alespoň 60 m. P5.1.3.1 Travnatá mez podél komunikace + travnatá mez podél vodního toku Příklad travnaté meze podél komunikace uveden na obr. P5.13 (str. 146).

145


Obrázek P5.13: Travnatá mez – voda, komunikace

P5.1.4 Zpevňovací žebro Pás vzrostlého porostu uvnitř kategorie pozemků Les nebo OWL. Zpevňovací žebra vykazují vyšší stabilitu proti bořivému větru v porovnání s porosty po jeho stranách. Typicky jde o pásy listnatých dřevin vyjíměčně modřínu, jedle nebo douglasky uvnitř smrkových nebo borových monokultur. Šířka zpevňovacího žebra dosahuje nanejvýš 50 m. Délka zpevňovacího žebr a měřená jako nejdelší možná spojnice mezi dvěma libovolnými body na ose musí činit alespoň 60 m. P5.1.4.1 Listnaté zpevňovací žebro Zpevňovací žebro se zastoupením listnáčů nad 70 %.

146

Obrázek P5.14: Zpevňovací žebro

P5.2 Ukázky malých plošných objektů P5.2.1 Malé porosty stromů Porosty stromů mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2), jejichž rozloha dosahuje alespoň 0.04 ha, avšak nepřekračuje 0.5 ha. Rozestup mezi okraji korun stromů tvořících jeden porost nesmí překročit 20 m. P5.2.1.1 Převážně jehličnaté malé porosty stromů Malé porosty stromů se zastoupením jehličnanů nad 70 %. Příklad viz obr. P5.15 (str. 148).

147


Obrázek P5.15: Malé plošné porosty stromů – jehličnaté

P5.2.1.2 Převážně listnaté malé porosty stromů Malé porosty stromů se zastoupením listnáčů nad 70 %. Příklady viz obr. P5.16 (str. 148) a obr. P5.17 (str. 149).

Obrázek P5.16: Malé plošné porosty stromů – listnaté

148

Obrázek P5.17: Malé plošné porosty stromů – sídlo

P5.2.2 Malé porosty keřů Porosty keřů mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2) a Sídla (kategorie LULUCF), jejichž rozloha dosahuje alespoň 0.04 ha, avšak nepřekračuje 0.5 ha. Rozestup mezi okraji korun keřů tvořících jeden porost nesmí překročit 20 m. Příklad viz obr. P5.18 (str. 149).

Obrázek P5.18: Malé plošné porosty keřů 149


P5.2.3 Malé vodní útvary Vodní nádrže (přirozené i člověkem umělé vytvořené), které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. Příklad viz obr. P5.19 (str. 150).

Obrázek P5.19: Malé plošné vodní útvary

P5.2.4 Malé skalní útvary Vyjmenované typy skalních útvarů, které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. Příklady uvedeny na obr. P5.20 (str. 151) a obr. P5.21 (str. 151).

150

P5.2.4.1 Skály

Obrázek P5.20: Malé skalní útvary

P5.2.4.2 Sutě a kamenná moře

Obrázek P5.21: Sutě a kamenná moře

151


P5.2.5 Malé antropogenní útvary Vyjmenované typy antropogenních útvarů, které se nachází mimo kategorii LULUCF Sídla, jejichž minimální velikost v libovolném směru (šířka) dosahuje alespoň 20 m a zároveň maximální velikost (délka) v žádném směru nepřekračuje 500 m. P5.2.5.1 Extenzivní lomy Příležitostně využívané nebo již opuštěné lomy kamene vyhovující definici malých antropogenních útvarů. Příklad viz obr. P5.22 (str. 152).

Obrázek P5.22: Extenzivní lomy

P5.2.5.2 Zemníky, haldy výsypky Zemníky, haldy a výsypky vyhovující definici malých antropogenních útvarů. Příklad viz obr. P5.23 (str. 153).

152

Obrázek P5.23: Halda

P5.2.5.3 Skládky odpadů Skládky odpadů (legální i spontánně vznikající, využívané i opuštěné jsou-li k rozeznání) vyhovující definici malých antropogenních útvarů. Příklad viz obr. P5.24 (str. 153).

Obrázek P5.24: Skládka odpadů 153


P5.3 Ukázky bodových objektů P5.3.1 Soliterní strom Samostatně stojící jednotlivý strom (v okolí alespoň 20 m od jeho koruny se nenachází koruna dalšího stromu), který se nachází mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2). Příklad viz obr. P5.25 (str. 154).

Obrázek P5.25: Soliterní stromy

Pokud ve stereu uvidíte jeden strom a okolo něj keře jako na obr. P5.26 (str. 155), tak se jedná o kategorii solitérní strom. Ale pokud uvidíte i další menší stromy, jedná se o hlouček stromů.

154

Obrázek P5.26: Soliter s keři

Pokud ve stereu rozlišíte jasně hranici lesa a od něj se nachází strom viz obr. P5.27 (str. 155), s tím, že mezi stromem a lesem je sečená tráva, v tom případě se jedná o solitér. Nelze je spojit přes hranici využití.

Obrázek P5.27: Soliter u lesa

155


P5.3.2 Hlouček stromů Skupin a stromů, jejichž vzdálenost mezi korunami nepřekračuje 20 m a celková plocha hloučku nedosahuje 0.04 ha. Hlouček se musí nacházet mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2). Příklad viz obr. P5.28 (str. 156).

Obrázek P5.28: Hlouček stromů – označen šipkou

P5.3.3 Hlouček keřů Skupina keřů, jejichž vzdálenost mezi korunami nepřekračuje 20 m a celková plocha hloučku nedosahuje 0.04 ha. Hlouček se musí nacházet mimo kategorie pozemků Les, OWL a OLwTC (kategorie NIL2) a Sídla (kategorie LULUCF). Příklad viz obr. P5.29 (str. 157).

156

Obrázek P5.29: Hlouček keřů – dílčí hloučky označeny šipkou

P5.3.4 Souš Jednotlivá souš nacházející se uvnitř kategorie pozemků Les nebo OWL. Příklad souší viz obr. P5.30 (str. 157) a obr. P5.31 (str. 158). P5.3.4.1 Souš jehličnatá

Obrázek P5.30: Jehličnatá souš – označena šipkou 157


P5.3.4.2 Listnatá souš

Obrázek P5.31: Listnatá souš – označena šipkou

P5.4 Ukázky okrajů lesa P5.4.1 Listnatý okraj Zastoupení listnáčů v okraji nad 70 %. Příklad viz obr. P5.32 (str. 159). P5.4.2 Jehličnatý okraj Zastoupení jehličnanů v okraji nad 70 %. Příklad viz obr. P5.33 (str. 159).

158

Obrázek P5.32: Listnatý okraj lesa

Obrázek P5.33: Jehličnatý okraj lesa

159


P5.4.3 Smíšený okraj Zastoupení jehličnanů i listnáčů v okraji alespoň 30 % ne však více jak 70 %. Příklad viz obr. P5.34 (str. 160).

Obrázek P5.34: Smíšený okraj lesa

P5.4.4 Okraj s dřevinami do 5 m Okraj kategorie Les se dřevinami do 5 m výšky. Příklad viz obr. P5.35 (str. 161).

160

Obrázek P5.35: Okraj s dřevinami do 5 m

P5.4.5 Okraj bez dřevin/holina Okraj kategorie Les bez dřevinného pásu nebo s holinou. Příklad viz obr. P5.36 (str. 161).

Obrázek P5.36: Okraj bez dřevin – holina

161

Metodika a pracovní postupy fotogrammetrického šetření NIL2

V roce 2016 vydal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, Nábřežní 1326, 250 01 Brandýs nad Labem Autoři: Kolektiv pracovníků ÚHÚL Tisk: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem Vydání: první Neprodejné ISBN 978-80-905995-8-1

Metodika a pracovní postupy fotogrammetrického šetření NIL2

Recommend Documents