METAFYZIKA LOGICKÉ TERAPIE

METAFYZIKA LOGICKÉ TERAPIE Elliot D. Cohen, Ph.D. Elliot D. Cohen je tvůrcem logické terapie1, zakladatelem a spolu-výkonným ředitelem Americké společnosti pro filosofii, poradenství a psychoterapii (American Society for Philosophy, Counseling, and Psychotherapy2) a ředitelem Institutu kritického myšlení (Institute of Critical Thinking3). Jeho naposledy vydané publikace na toto téma zahrnují knihy The New Rational Therapy (Rowman & Littlefield, 2007), a What Would Aristotle Do? (Prometheus 2002). Jeho e-mailová adresa: [email protected]. Abstrakt: Tento článek zkoumá čtyři klíčové metafyzické předpoklady LBT týkající se lidských emocí, lidské omylnosti, skutečnosti a lidské svobody. Tím způsobem, jakým tyto předpoklady zkoumáme, se ukáže, jak teorie LBT systematicky včleňuje filosofii a logiku do kognitivněbehaviorálního přístupu filosofické praxe4. Logická terapie (LBT) je filosofickým vývojem Racionálně-emoční behaviorální terapie (REBT) a formou psychoterapie, která byla založena psychologem Albertem Ellisem v padesátých letech 20. století. 5 LBT tvrdí, že lidské bytosti z velké části vytváří své vlastní emoční a behaviorální problémy tím, že odvozují sebesrážející, destruktivní chování a emoční závěry z iracionálních premis.6 Cílem tohoto článku je vysvětlit čtyři základní metafyzické předpoklady LBT, jež se týkají lidských emocí, lidské omylnosti, reality a lidské svobody. Uveďme zmíněné čtyři hlavní předpoklady: 1. Lidské bytosti z premis logicky vyvozují kognitivně-behaviorální složky svých emocí. 1 Oficiálním českým překladem Logic-Based Therapy je logická terapie, dále jen LBT. (Pozn. překl.) 2 Tato Společnost se později přejmenovala na The National Philosophical Counseling Association (NPCA). [vid. 25.6.2015] Dostupné z: <www.http://npcassoc.org/>. (Pozn. překl.) 3 [vid. 25.6.2015] Dostupné z: . (Pozn. překl.) 4 Termíny filosofické poradenství a filosofická praxe jsou zde užívány synonymně. (Pozn. překl.) 5 Viz především ELLIS, Albert a Robert A. HARPER. A Guide to Rational Living. No. Hollywood, CA: Melvin Powers, 1961. ELLIS, Albert. Reason and Emotion in Psychotherapy. Secaucus, NJ: Citadel Press, 1962. 6 Viz především COHEN, Elliot D. The New Rational Therapy: Thinking your Way to Serenity, Success, and Profound Happiness. New York: Rowman and Littlefield, 2006; COHEN, Elliot D. What Would Aristotle Do? Self-Control through the Power of Reason. Amherst NY: Prometheus Books, May 2003; "Logic-Based Therapy: The New Philosophical Frontier for REBT." REBT Network. [vid. 25.6.2015] Dostupné z: .

2. Lidské bytosti jsou svou přirozeností omylné a premisy jejich behaviorálního a emočního usuzování mají sklon obsahovat chyby. 3. Behaviorální

a

emoční

problémy

většinou

pramení

z

absolutistického

a

perfekcionistického chápání skutečnosti. 4. Lidské bytosti mají neodmyslitelnou sílu vůle, která jim pomáhá překonat chybné behaviorální a emoční usuzování. Tento článek je rozdělen do čtyř částí, které oslovují postupně každou z výše zmíněných předpokladů.

1. LIDSKÉ BYTOSTI Z PREMIS LOGICKY VYVOZUJÍ KOGNITIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ SLOŽKY SVÝCH EMOCÍ Tato logická teorie emocí staví na obecné fenomenologické tezi o intencionalitě. Podle teze o intencionalitě, kterou zastával fenomenolog Edmund Husserl, „podstata vědomí, ve kterém žiji jakožto ve svém vlastním já, je tzv. intencionalitou. Vědomí si je vždy vědomo něčeho.“7 Co se týče emocí, LBT s touto tezí souhlasí do té míry, do jaké emoce zahrnují stavy vědomí. Například člověk není pouze rozzlobený; jeho vztek je namířen vůči nějakému vnějšímu objektu. Týká se něčeho. Ať už tento intencionální objekt opravdu existuje nebo ne, je vedlejší, co se týče pociťování emoce.8 Tedy člověk může být například rozzlobený proto, že jej někdo očaroval, i když k žádnému použití magie ve skutečnosti nedošlo. Tento vztek je nicméně reálný a je vhodným předmětem LBT terapie. Striktně řečeno, intencionálními objekty jsou situace, které zahrnují určité objekty. Tedy intencionálním objektem není ten určitý člověk, o kterém jsme si mysleli, že čaroval, ale spíše situace zahrnující tohoto muže užívajícího magii. 7 HUSSERL, Edmund. The Paris Lectures. 2. vydání. Anglický překlad Peter Koestenbaum. The Hague, Netherlands: Martinus Nijohoff Publisher., 1967. s. 12. (Jelikož zatím neexistuje česká verze tohoto textu, jde o můj vlastní překlad, pozn. překl.) 8 Když objekt emoce neexistuje nazýváme to někdy „intencionální neexistencí“. Viz CHISHOLM, Roderick M. Perceiving: A Philosophical Study. Ithaca, NY: Cornell University Press, 1969.

Lidské emoce ohodnocují své intencionální objekty. LBT tvrdí, že všechny emoce ohodnocují situace, které zahrnují intencionální objekt nebo nějaký aspekt situace. Tedy člověk, jenž je vnímán jako někdo, kdo používal kouzla, může být ohodnocen jako hrůzný netvor. Jistě, jestliže zde není takovéto ohodnocení, nemůže existovat ani žádná emoce vzteku. Jestliže se člověk nestará o toto údajné očarování, potom se nemůže kvůli žádnému použití magie na jeho osobu zlobit. Lidské emoce mohou být identifikovány v rámci svých objektů a ohodnocení. Tímto způsobem LBT tvrdí, že různé druhy emocí (E) mohou být identifikovány na základě svých různých intencionálních objektů (O) a ohodnocení (R) 9 (těchto objektů, pozn. překl.): E = (O + R) Následující případy jsou příklady emocionálních definic sestavených podle výše zmíněného vzorce10: Emoce Vztek Vina Deprese

Úzkost

Intencionální objekt Ohodnocení Čin (tedy situace, kdy někdo Negativní ohodnocení tohoto něco učinil) činu samotného nebo osoby, která jej učinila. Morální princip, o kterém si Důrazné odsouzení činu člověk myslí, že jej porušil porušení nebo sebe sama za toto porušení. Událost nebo situace Silné negativní ohodnocení této události nebo situace, na základě které člověk vnímá svou vlastní existenci jako bezcennou. Budoucí událost nebo možná Negativní ohodnocení budoucí událost, jež má předpovídaných důsledků, na určité předpovídané jehož základě člověk cítí důsledky potřebu o nich přemítat.

9 Podle anglického slova ratings. (Pozn. překl.) 10 COHEN. What Would Aristotle Do? S. 122 – 123.

Emoční usuzování může být vystavěno z emočního intencionálního objektu a ohodnocení Podle LBT je standardní formou emocionálního usuzování modus ponens11, jehož závěr může být uveden na základě intencionálního objektu (O) a ohodnocení (R) emoce: (Pravidlo) Jestliže O, potom R (Oznámení) O Proto R Pravidlo se zde skládá z podmiňovacího výroku, který spojuje intencionální objekt (O) s ohodnocením (R). Oznámení je potom samotný intencionální objekt (O). Závěr se skládá z ohodnocení odděleného od objektu (O). Například: (Pravidlo) Jestliže mě ten člověk očaroval, potom je hrozným člověkem, který si zaslouží peklo a zavržení (Oznámení) Ten muž mě očaroval Proto si zaslouží peklo a zavržení Tedy když identifikujeme emoci určením jejího intencionálního objektu a ohodnocení, je možné zkonstruovat premisy a závěr lidského emočního usuzování. To následně umožňuje LBT analýzu, která se skládá z přesného určení a vyvrácení iracionálních premis, a z nalezení vhodné protilátky.12 Behaviorální usuzování může být ovlivněno emocionálním usuzováním Behaviorální usuzování může postupně vyplývat z emocionálního usuzování.13 Kde B je behaviorálním „měl by“, vyplývající řetězec usuzování na sebe bere následující formu: (Pravidlo) Jestliže O, potom R (Oznámení) O 11 Modus ponens je odvozovací pravidlo ve výrokové logice, skládající se vždy z pravidla, oznámení a závěru. Jestliže tedy z A vyplývá B a současně víme, že A je pravdivé, pak i B je pravdivé. Např.: Jestliže venku prší, je mokro (implikace P → Q); Venku prší (P); Tedy je mokro (Q - závěr). Zdroj: Wikipedie; https://cs.wikipedia.org/wiki/Modus_ponens. (Pozn. překl.) 12 COHEN. What Would Aristotle Do? 13 COHEN, Elliot D. „The Process of Logic-Based Therapy.“ In Pratiche Filosofiche. Fall 2003; „Philosophical Principles of Logic-Based Therapy.“ Practical Philosophy, Vol. 6, No. 1, Spring 2003.

Proto R (Pravidlo) Jestliže R potom B Proto B Zmíněné behaviorální usuzování může být např.: (Pravidlo) Jestliže si ten muž zasluhuje peklo a zavržení, měl bych ho zabít a urychlit tak jeho odchod (Oznámení) Ten muž si zasluhuje peklo a zavržení Proto Měl bych ho zabít a urychlit tak jeho odchod Toto „měl bych“ bude ve výše zmíněném behaviorálním závěru skutečně provedeno, pokud v tom danému člověku nic nezabrání. Nicméně i když z toho nemusí vzniknout žádné aktuální chování, dispozice angažovat se v takovémto násilí, jež LBT definuje jako odvození z behaviorálního „měl bych“, je stále součástí dané emoce. LBT tedy tvrdí, že kognitivní a behaviorální složky emocí jsou sylogistickým 14 vyvozením ze systému přesvědčení člověka. Navíc se LBT domnívá, že fyziologické změny, které se objevují během emočních epizod (například zrychlený tep, zvýšená hladina adrenalinu, atd., jsou průvodními jevy sylogistického odvození) mohou být vytvořeny tímto usuzováním a kauzálně na ně působit – to znamená, že podporují

začarovaný kruh, ve kterém se emoční odezvy, zahrnující

deduktivní aktivitu, ještě zintenzivní. 2.

LIDSKÉ

BYTOSTI

JSOU

SVOU

PŘIROZENOSTÍ

OMYLNÉ

A

PREMISY

JEJICH

BEHAVIORÁLNÍHO A EMOČNÍHO USUZOVÁNÍ MAJÍ SKLON OBSAHOVAT CHYBY. Existuje jedenáct základních omylů, které mají sklony bránit lidskému štěstí. Lidské behaviorální a emoční problémy z velké části pramení z omylů či chyb, které se nacházejí v premisách behaviorálního a emočního usuzování. Existuje jedenáct základních typů chyb, přičemž některé z nich se týkají pravidel v našich úsudcích (chyby behaviorálních a emočních pravidel), a některé se týkají oznámení v úsudcích (chyby oznámení)15. 14 Sylogismus je druh logického tvrzení, ve kterém je závěr odvozen z prvních dvou premis. Např.: 1. premisa - Všichni lidé jsou smrtelní; 2. premisa - Sókratés je člověk; Závěr: Sókratés je smrtelný. Zdroj: Wikipedie; https://cs.wikipedia.org/wiki/Sylogismus. (Pozn. překl.) 15 COHEN. The New Rational Therapy. S. 6 – 7.

Chyby v behaviorálních a emočních pravidlech: 1. Vyžadování dokonalosti: člověk neustále vyžaduje dokonalost, kterou však v nedokonalém světě nemůže mít. 2. Dělání strašným: usuzování od špatného k nejhoršímu. 3. Zatracování: zatracování sama sebe, ostatních lidí a světa 4. Efekt módy – zaslepené, neautentické, proti-demokratické a papouškující

přizpůsobování se.16

5. Nemohoucnost – zabraňování si rozvíjení svého vlastního potenciálu zadržováním a odmítáním zbavit se svého emočního, behaviorálního nebo volního (založeného na vůli, pozn. překl.) nemohu. 6. To by vás mělo rozrušit: neustálé a nutkavé rozrušování sebe sama a svých signifikantních druhých. 7. Manipulace: donucování, tvrzení nesmyslů nebo otravování druhých, abychom dostali to, co chceme. 8. Svět se točí kolem mě: chápání sebe sama jako svrchované autority.

Chyby v oznamování: 9. Přílišné zjednodušování stereotypizování osob.

skutečnosti:

škatulkování

či

zaujatost

a

10. Pokřivení pravděpodobností: vytváření zobecnění a předpovídání budoucnosti, která evidentně nejsou pravděpodobná. 11. Nepodložená vysvětlení: unáhlená vysvětlení, kauzální odhady a tvrzení týkající se světa, která odporují skutečnosti, a která jsou založená na strachu, vině, pověrčivosti, magickém myšlení, fanatismu nebo jiných proti-vědeckých základech.

Tyto chyby mohou být vyvráceny a opraveny pomocí filosofických metod a teorií LBT tvrdí, že lidé mohou své chybné premisy vyvrátit a následně si vytvořit proti nim protilátky. Popření premisy nám dává najevo, co je s danou premisou špatně. Mezi typy popření či vyvrácení premisy patří ty, které jsou běžně užívány ve filosofické analýze, tedy jde 16 Jde o tzv. "bandwagon effect" - efekt módy je v behaviorálních vědách široce doloženou formou skupinového myšlení a má mnoho aplikací. Jde o efekt ekonomické teorie, který je založen na tom, že čím více spotřebitelů má určitý statek, tím více ho chtějí i ostatní - roste individuální poptávka v důsledku růstu nakupovaného množství ostatními spotřebiteli. Čím více lidí v něco věří, o to více se chtějí ostatní lidé přidat, bez ohledu na pravdivost daného přesvědčení. Zdroj: Wikipedia; http://business.center.cz/business/pojmy/p1567-efekt-mody.aspx. (Pozn. překl.)

o metodu reductio ad absurdum17; uvedení důkazu, který vyvrací premisu; a poukázání na to, že samotné usuzování, které má podporovat danou premisu, se dopouští induktivního omylu.18 Vyvrácení premisy připravuje půdu pro vytvoření si vhodných protilátek. Protilátka opravuje daný omyl tím, že na jeho místo dosazuje racionální filosofii. Mnoho účinných protilátek může pocházet z nesčíslně mnoha filosofických teorií. Například Kantův kategorický imperativ respektuje vnitřní důstojnost a hodnotu sama sebe stejně jako jiných lidských bytostí – jak sám říká, jednej s ostatními jako s "účelem" a ne jako s "pouhým prostředkem" 19 – může tak konstruktivně pomoci odstranit sklon k zatracování sama sebe a ostatních. Descartova filosofie spolehlivě poukazuje na to, jak pustá, osamocená a uvězňující může být pro člověka vlastní subjektivita, který je pak naprosto odstřižen od hodnotných vztahů s ostatními lidmi. Takováto karteziánská reflexe poskytuje užitečnou protilátku proti omylu Svět se točí kolem mě, konkrétně snažit se nesnižovat hodnotu existenciálního bytí ostatních. Humova empirická filosofie zdůrazňuje, jak je iracionální vyžadovat jistotu ve světě nahodilých událostí a pravděpodobností. Lockovo chápání nadřazenosti empirické zkušenosti, co se týče poznání, nám připomíná, abychom chápali své nezdary jako příležitosti, které nás mohou něco naučit, namísto toho, aby sloužily k znehodnocování a ponižování sama sebe. Platón nás nabádá, abychom nehledali dokonalost v pomíjivém světě a proměnlivých věcech, jež se nachází v prostoru a čase. Studnice filosofických myšlenek, jež může být užívána k nahrazení, opravení, a překročení chybného myšlení, je zajisté hluboká.20

17 Angl. "argument to absurdity" – např. kameny mají tíhu, protože jinak by se tu vznášely ve vzduchu. Zdroj: Wikipedia; https://en.wikipedia.org/wiki/Reductio_ad_absurdum. (Pozn. překl.) 18 COHEN. What Would Aristotle Do? Kapitola 9. Logická indukce (generalizace) je vyvození obecného závěru z dílčích poznatků. Indukce se poté dopouští toho omylu, že z výskytu vlastnosti nějaké věci vyvozuje tvrzení, že tuto vlastnost mají i všechny ostatní věci téhož druhu. Například potkám-li tři hnědé medvědy, indukcí mohu dojít k závěru „všichni medvědi jsou hnědí“, avšak dobře víme, že existují i medvědi jiného zabarvení. Toto tvrzení je tedy pouze pravděpodobné, avšak ne pravdivé. Zdroj: Wikipedie; https://cs.wikipedia.org/wiki/Logick%C3%A1_indukce. (Pozn. překl.) 19 „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“ Viz KANT, Immanuel. Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda, 1976, s. 91. (Pozn. překl.) 20 COHEN. The New Rational Therapy.

LBT se nepokouší pouze o překonání jedenácti základních chyb. Také zahrnuje pozitivní psychologii, která se zaměřuje na pěstování jedenácti transcendentních ctností. Podle LBT existuje pro každou z výše zmíněných jedenácti základních chyb transcendentní ctnost, která danou chybu přebíjí.21 Základní chyba Vyžadování dokonalosti Dělání strašným Zatracování Efekt módy Nemohoucnost To by vás mělo rozrušit Manipulace Svět se točí kolem mě Přílišné zjednodušování skutečnosti Pokřivení pravděpodobností Nepodložená vysvětlení

Transcendentní ctnost Metafyzická jistota (důvěra ve skutečnost) Odvaha (navzdory zlu) Úcta (k sobě samému, k druhým, ke světu) Autentičnost (být sám sebou) Umírněnost (sebekontrola) Morální kreativita (v konfrontaci s řešením morálních problémů) Zplnomocnění (druhých) Empatie (spojení se s druhými) Dobrý úsudek (když vytváříme objektivní nezaujatá posouzení praktických věcí) Prozíravost (v ohodnocování pravděpodobností) Vědeckost (v poskytování vysvětlení)

Tyto ctnosti jsou „ctnostmi“ proto, že zahrnují dispozice charakteru, jež získáváme skrze praxi. Jsou „transcendentní“ proto, že představují vyšší lidské schopnosti. Vytvářejí rozdíl mezi tím, že něco děláme a cítíme se dobře a mezi tím, že něco děláme a cítíme se skvěle. Zatímco klasická REBT měla sklony soustředit se pouze na negativní stránku, tedy na vyhýbání se chybám (co nesmíte dělat), novější LBT varianta poskytuje navíc pozitivní soubor hodnot, který usiluje o překonání chyb. Následuje stručný popis každé z jedenácti ctností:22

Ctnost 1. Metafyzická jistota

Popis Schopnost přijmout nedokonalosti skutečnosti. Metafyzicky jistý člověk přijímá svou lidskou omylnost a svá omezení, stejně jako omylnost a omezení ostatních lidí a neočekává, aby byl svět dokonalý. Zůstává

21 Šedá oblast obsahuje chyby v oznamování a bílá oblast chyby v behaviorálních a emočních pravidlech. Viz COHEN. The New Rational Therapy. S. 16. 22 COHEN. The New Rational Therapy. S. 16 – 18.

2. Odvaha

3. Úcta

4. Autentičnost

5. Umírněnost

mu naděje vůči realistickým možnostem, je pokorný tváří v tvář nejistotě světa, a má silnou touhu pro poznání, ale není frustrován svou nezpůsobilostí vědět všechno. Takovýto člověk se nesnaží kontrolovat to, co je mimo jeho schopnosti kontrolovat, ale soustředí se pouze na to, aby vynikal v tom, co kontrolovat může. Čelit nepřízni osudu bez podceňování nebo přeceňování nebezpečí. Znamená to, že strach z věcí je do jisté míry rozumný, a když se ocitáme tváří v tvář nebezpečí, je důležité jednat podle okolností dané situace. Odvážný člověk vnímá zlo jako relativní, tedy tak, že věci mohou být vždy horší anebo nikdy nemohou být absolutně špatné (nejhorší věcí na světě). Takovýto člověk má sklony se učit a čerpat pozitivní hodnotu ze svých chyb, a pro to, aby žil dobrý život, je ochotný na sebe vzít rozumná rizika. Překonává sklony hodnotit skutečnost, včetně lidské skutečnosti, jako naprosto špatnou nebo bezcennou, a namísto toho se dívá po tom dobrém a hodnotném. Komplexní úcta se vyhýbá hodnocení celku podle jeho částí a vypadá v širším měřítku obrazu světa příznivěji. Sebeúcta zahrnuje bezpodmínečné sebepřijetí založené na hlubokém filosofickém porozumění lidské hodnotě. Úcta k druhým konzistentně rozšiřuje tuto hlubokou úctu na bezpodmínečnou lidskou hodnotu a důstojnost lidských bytostí. Vedení autonomního a svobodného života v souladu s vlastními kreativními názory se nachází v protikladu ke ztrátě sama sebe během přizpůsobování se společenskému efektu módy. Autentický člověk není zubem v kole sociálního zřízení. Cení si své individuality, váží si demokratického stylu života a své neodmyslitelné osobní svobody a nesnaží se zbavit své zodpovědnosti za vlastní životní volby deterministickými výmluvami. Racionální kontrola nad jednáním, emocemi a vůlí člověka. Tím, že si budeme říkat, že něco nedokážeme, maříme své vlastní

6. Morální kreativita

7. Zplnomocnění

8. Empatie

9. Dobrý úsudek

10. Prozíravost

vyhlídky na štěstí. Například lehce ztrácíme rozvahu, ustupujeme nátlaku, pijeme nebo jíme nad míru, a bráníme si v pokroku tím, že se odmítáme o něco pokusit. Naopak když se staneme umírněnými, můžeme převzít kontrolu nad svým životem (tělem, myslí a duchem) tak, že kognitivně a behaviorálně překonáme své sebedestruktivní nemohu. Filosofické uchopení morálky a morálních standardů; tolerování víceznačnosti a neurčitosti morálních voleb; schopnost konstruovat svůj život neproblematickými způsoby; ochota zkoušet řešit věci novými způsoby a mít zřetel na prospěch, zájem a potřeby druhých. Jednání s druhými lidmi jako s racionálními, sebeurčujícími činiteli, na rozdíl od snažení se dostat od nich to, co chci, skrze mocenské hry, zastrašování a klamy. Znamená to radit, namísto pobízet, přesvědčovat pomocí racionálních argumentů spíše než vyhrožovat, uznávat právo ostatních lidí na informovaný souhlas, a respektovat právo na spravedlivé zacházení, i když se vyskytnou vážné konflikty. Překročení vlastního egoistického světa spojením se (kognitivně, emočně a duchovně) se subjektivitou ostatních. Znamená to vzdát se sebevyvracející myšlenky, že pouze moje hodnoty, zájmy, preference a přesvědčení nesou význam a platnost. Jde o podmínku takových ctností, jako jsou dobročinnost, přátelství a vděčnost Schopnost vytvářet objektivní a nezaujatá rozlišení v praktických věcech. V případě, že soudíme druhé lidské bytosti to znamená spravedlivý a chápavý soud jako protiklad k stereotypnímu a zaujatému soudu. Člověk s dobrým úsudkem je realistický, vnímavý a má otevřenou mysl, je kreativní a konstruktivní. Schopnost vytvářet zevšeobecnění, co se týče materiálního světa a předpovědi do budoucna, které jsou pravděpodobně relativní ke známým faktům. Člověk, který má tuto ctnost, je schopen ji úspěšně užívat v životním rozhodování. Takovýto člověk je schopen efektivně zvládat tento materiální

11. Vědeckost

svět, ve kterém existují pouze stupně pravděpodobnosti, nikoli jistota. Schopnost aplikovat kritické a vědecké metody během uvažování proč a zač. Vědecký člověk připouští, že vědecká a náboženská vysvětlení mohou být slučitelná, ale odvrací se od pověrčivosti, magického myšlení, náboženského fanatismu a ostatních nevědeckých způsobů popisování skutečnosti. Takovýto člověk má sklony spoléhat se na potvrzující důkazy, spíše než na osobní emoční reakce (jako jsou strach a vina).

Těchto jedenáct ctností definuje to, jak LBT chápe lidské štěstí. Podle LBT je jedinec šťastný do té míry, do jaké dosáhne těchto ctností. Analýza lidského štěstí v LBT se podobá Aristotelově analýze. Aristotelés také poskytoval pojetí štěstí založeného na ctnostech v termínech intelektuálního (kognitivního) a morálního (emočního) vývoje. Pojetí lidského štěstí je v LBT konstruktivní, tolerantní a pragmatické. Filosofické teorie mohou poskytnout užitečné návody k tomu, jak dosáhnout jedenácti transcendentních ctností a tak i lidského štěstí. 23 Nicméně LBT nediktuje, jaké filosofické přístupy jsou pro jedince nejvhodnější. Namísto toho poskytuje řadu možností a dovoluje klientovi, aby si sám vybral. Člověk se tak může zbavit nemohoucnosti protilátkou střízlivé existenciální filosofie Jeana-Paula Sartrea, například tak, že si řekne, že „neexistuje žádný determinismus ani pevně daná lidská podstata, za kterou bychom se mohli schovat“; nebo že "člověk je odsouzen ke svobodě," že "člověk je zodpovědný za své vášně"; a že lidská "existence předchází esenci." Z pohledu člověka vyznávajícího nějaké náboženství se určitě musí Sartrova filosofie zdát kacířstvím, jelikož ostře odsuzuje pevně danou racionální podstatu lidství a Boha, který nás stvořil podle této předem definované teleologie (zaměřenost k nějakému účelu, cíli; pozn. překl.) Ale z pohledu LBT má klient svobodu vybrat si to, co přijme, ať už je to názor o předem dané lidské podstatě; Sartrovo tvrzení, že "existence předchází esenci"; anebo teologické stanovisko; či připojit se k Nietzschemu, jenž prohlašuje smrt Boha. LBT tedy toleruje spoustu filosofií, i ty, které nejsou konzistentní. 23 COHEN. The New Rational Therapy.

Pokud někomu může pomoci filosofie Tomáše Akvinského a někomu jinému Sartrova filosofie k tomu, aby překonal a vzdal se svých sebedestruktivních behaviorálních a emočních pravidel, potom v rámci LBT mohou být jakékoli původně nesouhlasné filosofie přivedeny v soulad. Zatímco LBT poskytuje širokou škálu alternativních filosofií, je si vědoma jistých omezení, konkrétně co se týče samotných základních chyb. V rámci LBT bychom například museli odmítnout jakoukoli „filosofii“, která by byla založena na slepé konformitě, autoritativním režimu, perfekcionismu, strachu a pověrčivosti, nucení a násilí, manipulaci, snižování lidské hodnoty a důstojnosti a popírání své vlastní zodpovědnosti. Do té míry, do jaké filosofie podněcují respekt vůči ostatním, sebepřijetí, kreativitu, nezávislé myšlení a jiné způsoby života, které podporují ony transcendentní ctnosti, jsou oprávněné. LBT přijímá Aristotelovu definici pravdy jakožto shody s realitou, ale je pragmatická v prověřování skutečnosti. Například omyl svět se točí kolem mě se vynořuje, když si lidé myslí, že skutečnost musí korespondovat s jejich přesvědčeními, spíše než aby jejich přesvědčení korespondovalo se skutečností. („Když já věřím v p (chci, toužím, cením si, preferuji), potom p musí být pravdivé a všichni ostatní musí také přijímat p“). 24 LBT se naopak drží tradiční filosofie zdravého rozumu, která prověřuje pravdivost. Pravdivé (skutečné) je to, co má tendenci řešit lidské problémy (slovy Williama Jamese, co má „skutečnou hodnotu“). Tedy chyba svět se točí kolem mě má sklony mařit naše úmysly tím, že nás vede k tomu, abychom vycházeli s ostatními skrze individuální soutěžení, spíše než aby podporovala přizpůsobivé a úspěšné mezilidské vztahy. Ve svém praktickém, pracovním smyslu LBT definuje ony základní chyby jako „způsoby myšlení a uvažování, které prokázaly v mnoha případech to, že maří osobní a mezilidské štěstí.“ Tím, že tuto definici nazýváme pracovní, ji zamýšlíme odlišit od explicitní definice, která stanovuje nutné a dostačující podmínky pro užití tohoto pojmu. Jak Gustav Bergman jednou vyjádřil, pracovní definice se má k pojmu jako recept ke koláči. Nejde o koláč samotný, ale recept nám dává návod, jak jeden takový koláč udělat. 25 Tyto chyby jsou omyly

24 COHEN. Rational Therapy.

usuzování, je to kognitivní závada během naší mise najít pravdu, avšak míra chybného uvažování má sklony činit nešťastného toho, kdo tu chybu dělá. LBT také podporuje názor, že pravda má tendenci plodit další pravdu, a že klam je dříve nebo později odhalen, protože jde proti neustálému a pevnému, koherentnímu proudu pravdy. Z tohoto důvodu mají lhaní a jiné formy klamání tendenci plodit nedůvěru a konflikt, spíše než fungující a přizpůsobivé mezilidské vztahy.

3. BEHAVIORÁLNÍ A EMOČNÍ PROBLÉMY VĚTŠINOU PRAMENÍ Z ABSOLUTISTICKÉHO A PERFEKCIONISTICKÉHO CHÁPÁNÍ SKUTEČNOSTI. Skutečnost je nedokonalá a plná chyb. Podle LBT pramení lidské neštěstí ve velké míře z metafyzické nejistoty – lidé odmítají přijmout nedokonalý charakter empirické skutečnosti, která je plná chyb. V důsledku toho trpí úzkostí, depresí, cítí vinu, vztek a trpí dalšími souvisejícími formami emoční strasti. Metafyzicky nejistí lidé vyvozují tyto emoce ze sebedestruktivního požadavku po dokonalosti. Člověk tedy sám sobě říká, jelikož se mu dějí negativní věci (nedostal jsem to, co jsem chtěl, někdo se mnou jednal nespravedlivě, ostatní se mnou nesouhlasí, atd.), že svět není takový, jaký absolutně musí být (musí být perfektní nebo téměř perfektní) a dokud jsou tyto věci částí světa, nesmím si nikdy dovolit takovou skutečnost přijmout. LBT učí lidi, kteří usuzují tímto způsobem, aby identifikovali a vyvrátili své perfekcionistické, metafyzické pravidlo (premisu, pozn. překl.), kterým rozčilují sami sebe; aby si vytvořili racionální protilátky vůči této sebedestruktivní premise a aby cvičili svou vůli a překonali kognitivní disonanci 26 mezi racionálním předpisem a iracionálním požadavkem po dokonalosti. Vyvrátit premisu zde můžeme například pomocí reductio ad absurdum, tedy poukázáním, že myšlenka perfektní 25 BERGMANN, Gustav. „Outline of an Empiricist Philosophy of Physics.“ In Herbert FEIGL and May BRODBECK, eds. Readings in Philosophy of Science. New York: Appleton-Centruy Crofts, 1953, s. 262 – 287. 26 Konflikt mezi iracionálním a racionálním uvažováním. Tento konflikt je částí procesu získávání více racionálního náhledu. Když nahrazujeme své iracionální myšlenky racionálními, po nějakou dobu koexistují tyto myšlenky vedle sebe, protože jsme již na jednu stranu začlenili do svého myšlení racionální myšlenky, ale stále v něm na druhou stranu zůstávají automatické, hluboko zakořeněné iracionální myšlenky. (Pozn. překl.)

skutečnosti je absurdní. Pokud by totiž skutečnost opravdu perfektní byla, potom bychom nemuseli usilovat o žádné zlepšení, což by činilo život nudným. Protilátka, která sleduje tuto linii usuzování, může také čerpat z Nietzscheho a dávat jedinci pokyn, aby ze svého neštěstí vytvořil příležitost k růstu. Utrpení zušlechťuje, tvrdí Nietzsche.27 LBT poukazuje na důležitost přijetí pravděpodobnosti spíše než jistoty, což je podmínka pro to, být realistický. Vyžadovat jistotu v nejistém světě vede k úzkosti z budoucnosti. Jestliže si člověk musí být jistý předtím, než něco učiní, potom neustále zůstává u přemítání o tom, co udělat, a má sklony vzdát se racionální kontroly nad svým životem plným rozhodování, kvůli své nerozhodnosti. LBT klade důraz na racionální rozhodování, jež je založené na odhadu pravděpodobnosti, spíše než na požadavku po jistotě. Když přijmeme pravděpodobnost a nikoli jistotu, jakožto realistický základ pro posouzení a jednání, člověk se zbaví jednoho z nejničivějších forem perfekcionismu.28 Skutečnost není ani absolutně dobrá ani absolutně špatná. Lidé, kteří z někoho jiného dělají nejúžasnější lidskou bytost, se vystavují velkému zklamání – a lidé, kteří idealizují druhé, často končí v depresi, když vidí, že to tak ve skutečnosti není. Dalším extrémem je to, když lidé vnímají druhé nebo sami sebe jako absolutně špatné. Často zažívají intenzivní vztek, vinu, a depresi. Říkat sám sobě, že jsem zbytečný, zabraňuje člověku dělat užitečné věci, protože užitečné a cenné jednání je vlastně nemožné pro toho, kdo je opravdu bezcenný. Nazývat druhé lidi bezcennými z nich dělá věc na jedno použití, což nám ulehčuje se jich zbavit a to poté vede k politováníhodným, sebesrážejícím činům. LBT zdůrazňuje pravidlo, které tvrdí, že někdo, kdo dělá něco bezcenného, také musí být bezcenný. Toto pravidlo si ale plete čin s činitelem a vytváří tak chybu složení. Co můžeme říct pravdivě o nějakém lidském činu, nemusíme říct pravdivě o celém člověku. Zatracování celého světa je, stejně jako zatracování ostatních lidí, podobně destruktivní. Jestliže je veškerá skutečnost špatná, potom každý jedinec musí být také špatný. Pro lidské bytosti uchovávající tuto nenávistnou metafyziku, není důvěra možná a mezilidské vztahy jsou odsouzeny ke skomírání nebo zániku.

27 COHEN. Rational Therapy. S. 52 – 53. 28 COHEN. Rational Therapy.

LBT nepopírá existenci zla. Nepopírá, že věci, které se dějí, jsou hrozné a děsivé. Nicméně odmítá usuzování od špatného k nejhoršímu z toho důvodu, že není metafyzicky možné, aby něco bylo absolutně nejhorší. Tsunami, které v Thajsku zabilo tisíce lidí, bylo tragickou a hroznou věcí; nicméně to znamená, že došlo k devastaci a ke ztrátě mnoha životů, která hodnotově sahala do hodně negativních čísel, což nám dává oprávnění říci, že to byla „hrozná“ věc. Jde ale pořád o relativní hodnocení, nikoli o absolutní. Aniž bychom tuto tragédii jakkoli zlehčovali, neznamená to, že by Tsunami byla absolutně nejhorší věcí, která se mohla stát. Vždy se mohou stát daleko horší věci. Mohlo být ztraceno mnohem více životů a mohlo se objevit více utrpení a ničivé síly. LBT pomáhá lidem vložit ztrátu do perspektivy. Rozvod nebo ztráta zaměstnání se nikdy nemůže stát absolutně nejhorší věcí. Smrt milovaného, bez ohledu na to, jak byla tragická a bolestivá, může být nakonec také vložena do perspektivy. (Pro nás subjektivně to je nejhorší věc na světě, ale nemůžeme říci, že by to bylo absolutní zlo, protože nejde o objektivní věc.)

4. LIDSKÉ BYTOSTI MAJÍ NEODMYSLITELNOU SÍLU VŮLE, KTERÁ JIM POMÁHÁ PŘEKONAT CHYBNÉ BEHAVIORÁLNÍ A EMOČNÍHO USUZOVÁNÍ. Vůle je buď za a) síla či schopnost zdržení se nějakého jednání (ať už během toho, když něco děláte nebo před tím) i když silně tíhnete k tomu, to udělat; anebo za b) síla či schopnost pokračovat v tom jednání, i když silně tíhneme k tomu, to nedělat.29 Mnoho behaviorálních a emočních problémů vyplývá z chyby nemohoucnosti – když si říkáme, že nemůžeme kontrolovat své vlastní emoce; změnit své chování; nebo tolerovat zklamání nebo náročné situace. Zatímco LBT se nepokouší vyřešit debatu týkající se svobodné vůle nebo determinismu, tvrdí, že užití onoho nemohu je v mnoha případech nerealistické a proti-empirické.30 Lidské bytosti mohou překonat své sebeničící behaviorální a emoční usuzování tím, že budou cvičit svou sílu vůle, jak byla definována výše. LBT tvrdí, že takováto síla vůle může být pěstována skrze cvičení a praxi. Například člověk, který se bojí odmítnutí, se může angažovat v takovém činu, kterého se bojí – například když se někoho zeptá, jestli s ním nepůjde na schůzku. Ať už je toto behaviorální 29 Aristotelis Santas. „Willpower.“ In International Journal of Applied Philosophy, Vol. 4, No. 2, Fall 1988. s. 9. 30 COHEN. Rational Therapy.

předurčení konzistentní s determinismem nebo to je autonomní cvičení svobodné vůle v hlubokém metafyzickém smyslu, není otázkou, kterou by se LBT snažila zodpovědět. Lidé jednoduše procvičují svou kontrolu nehledě na jakýchkoli metafyzických vysvětleních.

Shrnutí Tento článek diskutoval některé klíčové metafyzické koncepty logické terapie, jež se vztahují k lidským emocím, lidské omylnosti, ke skutečnosti a lidské svobodě. 1. Lidské bytosti z premis logicky vyvozují kognitivně-behaviorální složky svých emocí. Podle LBT mohou být lidské emoce identifikovány podle svých intencionálních objektů (O) a jejich ohodnocení (R), což dohromady tvoří formuli E = (O + R), ze které můžeme vytvořit standardní formu emočního usuzování: (Pravidlo) Jestliže O, potom R (Oznámení) O Proto R Behaviorální usuzování může dále vyplývat z emočního usuzování. Behaviorální "měl by" (B) je pak odvoditelné z behaviorálního pravidla a ohodnocení (R), jež jsou odvozeny z emočního usuzování: Jestliže R, potom B R Proto B 2. Lidské bytosti jsou svou přirozeností omylné a premisy jejich behaviorálního a emočního usuzování mají sklon obsahovat chyby. Existuje jedenáct identifikovatelných základních chyb, které mají sklony infikovat premisy lidského behaviorálního a emočního usuzování, a které mohou být vyvráceny a opraveny pomocí filosofických metod a teorií. Na rozdíl od klasické REBT zahrnuje LBT pozitivní psychologii, která se zaměřuje na pěstování jedenácti transcendentních ctností.

Těchto jedenáct transcendentních ctností, v rámci LBT, definují lidské štěstí jako konstruktivní, tolerantní a pragmatické. 3. Behaviorální a emoční problémy většinou pramení z absolutistického a perfekcionistického chápání skutečnosti. Skutečnost je nedokonalá a plná chyb, a taktéž není absolutně dobrá ani absolutně špatná. Vyžadování dokonalosti a naprosté jistoty v nedokonalém světě vede k metafyzické nejistotě. Realistická metafyzika naopak usiluje o koherenci a pragmatické testy pravdivosti (chápejme jako korespondování se skutečností) a proto vede k metafyzické jistotě a štěstí. 4. Lidské bytosti mají neodmyslitelnou sílu vůle, která jim pomáhá překonat chybné behaviorální a emoční usuzování. Lidské sklony vyvozovat iracionální behaviorální a emoční závěry se nedají překonat pouze tím, že vyvrátíme chybné premisy a vytvoříme si vhodné racionální protilátky. Překonání kognitivní disonance (konfliktu) mezi iracionálním a racionálním uvažováním (protilátkou) vyžaduje sílu vůle. Tato síla je však praktickou svobodou a ne nutně metafyzickou svobodou, přičemž může být kultivována skrze cvičení a praxi. LBT poskytuje kognitivní, behaviorální a volní nástroje, které zahrnují filosofické metody a teorie, ne pouze snahu vyhnout se běžným lidským omylům, jež stojí u zdroje mnoha lidského trápení, ale také pomáhá tyto omyly překonat a získat místo nich, v tomto nedokonalém světě, filosoficky informovanou jistotu a štěstí. Zdroj: COHEN, Elliot D. „The Metaphysics of Logic-Based Therapy.“ In International Journal of Philosophical Practice. [online]. Roč. 3, č. 1, Léto 2005. Dostupné z: http://npcassoc.org/docs/ijpp/metaphysics_of_LBT10V3N1.pdf. Překlad Iveta Kopťová