Měření podnikové výkonnosti Alena Kocmanová, Jiří Hřebíček a Marie Dočekalová, Michal Hodinka, Jana Hornungová, Zuzana Chvátalová, Tomáš Kubálek, Ondřej Popelka, Iveta Šimberová, Ivana Topolová, Oldřich Trenz
Prosinec 2013
Příprava a vydání této publikace byly podporovány projektem Reg. č. P403/11/2085 Grantové agentury České republiky (GAČR) „Konstrukce metod pro vícefaktorové měření výkonnosti podniku vybraného odvětví“.
Autoři si dovolují poděkovat Grantové agentuře České republiky (GAČR), která financovala projekt P403/11/2085 s názvem „Konstrukce metod pro vícefaktorové měření výkonnosti podniku vybraného odvětví“, za možnost zabývat se uvedenou problematikou a publikovat ji v této knize. V Brně 1. prosince 2013 Alena Kocmanová, Jiří Hřebíček a Marie Dočekalová, Michal Hodinka, Jana Hornungová, Zuzana Chvátalová, Tomáš Kubálek, Ondřej Popelka, Iveta Šimberová, Ivana Topolová, Oldřich Trenz
© Alena Kocmanová, Jiří Hřebíček, editoři Marie Dočekalová, Michal Hodinka, Jana Hornungová, Zuzana Chvátalová, Tomáš Kubálek, Ondřej Popelka, Iveta Šimberová, Ivana Topolová, Oldřich Trenz ISBN 978-80-85763-77-5
Udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.
(WCED, 1987)
Předmluva Kniha s názvem „Měření podnikové výkonnosti“ je dílem autorů z Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně a Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Vznikla v rámci tříletého výzkumného projektu, reg. č. P403/11/2085, Grantové agentury České republiky (GAČR) s názvem „Konstrukce metod pro vícefaktorové měření výkonnosti podniku vybraného odvětví“. Cílem tohoto projektu bylo navrhnout finanční a nefinanční ukazatele podnikové výkonnosti a souhrnný index udržitelné podnikové výkonnosti (IUPV), které by podnikům/společnostem/organizacím pomohly měřit udržitelnou podnikovou výkonnost (UPV), včetně návrhu ESG (environmentálního, sociálního a Corporate governance) reportingu. Všech sedm kapitol knihy je prostoupeno společným tématem, které se týká měření podnikové výkonnosti pomocí ESG a ekonomických ukazatelů. Tento metodologický nástroj pro měření UPV se týká podniků zpracovatelského průmyslu dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE Českého statistického úřadu (sekce C, pro oddíly 10 až 29) a podniků v zemědělství dle CZ-NACE (sekce A, pro oddíly 1 až 6). V první kapitole „Úvodem“ je představena koncepce a metodika knihy, včetně teoretického pohledu na problematiku hodnocení UPV na základě finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů podnikové výkonnosti, které by měly poskytnout manažerům i investorům praktický nástroj přispívající ke zlepšení celkové udržitelné podnikové výkonnosti. Druhá kapitola je nazvaná „Výkonnost“ a propojuje podnikovou výkonnost s udržitelností. Toto spojení lze pokládat za schopnost i
podniku dosahovat souhrnných výsledků v delším časovém horizontu. Komplexní měření výkonnosti je poměrně problematické, jelikož do hodnocení z velké části vstupuje subjektivní posuzování managementu podniku i stakeholderů. Přesto existují metody pro srovnání úrovně mezi jednotlivými podniky/společnostmi/organizacemi, odvětvími či zeměmi. Třetí kapitola se nazývá „Vybrané souvislosti udržitelné podnikové výkonnosti“. Promítá teoretické přístupy do reality podnikatelského prostředí, měření UPV a s ní související ESG a ekonomické ukazatele. UPV je zde chápána jako strategický přístup, jež se zaměřuje na výkonnost podniku a vychází z ESG a ekonomického rozměru. V současnosti je novým paradigmatem zahrnovat do manažerských rozhodování ESG ukazatele výkonnosti, např. do rozhodnutí o investování tzv. udržitelné investování. V této kapitole jsou také rozebrány různé přístupy světových institucí k definici ESG a ekonomických ukazatelů. Čtvrtá kapitola s názvem „Konstrukce ukazatelů udržitelné podnikové výkonnosti“ se zabývá metodologickým přístupem stanovením finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů UPV a IUPV, které jsou základem navrženého modelu UPV pro podniky zpracovatelského průmyslu. Podstatou této kapitoly je vytvoření modelu UPV. Model UPV si klade za cíl poskytnout účinnější posuzování UPV tím, že ověří ESG i ekonomické ukazatele, které ovlivňují udržitelnost společností zpracovatelského průmyslu. Struktura UPV modelu zahrnuje: základní koncepci UPV, stanovení ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti; souhrnné indexy; subindexy SIi, i = {ENV, SOC, CG, EKO} pro hodnocení UPV; Index udržitelné podnikové výkonnosti (IUPV); dále benchmarking a hodnocení UPV. V páté kapitole nazvané „Reporting podnikové výkonnosti“ jsou rozebrány současné přístupy v podnikovém reportingu, ať už jde o interní nebo externí, povinné nebo dobrovolné reporty. Vývoj v oblasti reportingu v České republice odráží světové trendy. Sílí tlak na společnosti s cílem zlepšit reportování o udržitelnosti a tyto informace zahrnout do výročních zpráv. Porozumění a podávání dobrovolných zpráv o UPV je nutné za účelem poskytování relevantních informací zdůrazňující dopady, rizika a příležitosti společnosti zainteresovaným stranám. V souvislosti s udržitelností je představen udržitelný reporting (Sustainability Reporting) organizace Global ii
Reporiting Initiative zahrnující ekonomické, environmentální a sociální ukazatele. V současnosti vzniká další nový přístup k reportingu organizovaný International Integrated Reporting Council, který se snaží integrovat finanční a nefinanční výsledky činností podniku do jediného výsledného reportu, tzv. integrovaného reportu. Vznikne tím komplexní ucelená zpráva, která staví na vazbách mezi podnikovou strategií, řízením, finanční výkonností a sociálním, environmentálním a ekonomickým kontextem. Šestá kapitola, která má název „Informační management v podniku“, dává do souvislosti podnikový reporting s podnikovým informačním systémem (PIS) jako jeho relativně samostatnou součást, která zahrnuje výběr, zpracování, formální úpravu a distribuci informací o podniku určených pro nejrůznější skupiny adresátů (uživatelů). Aby PIS mohl naplňovat požadované vlastnosti, musí jeho architektura podporovat uživatelské požadavky: být realizované ve snadno pochopitelné podobě, spolehlivě a efektivně zpracovávat data a v neposlední řadě splňovat integraci na datové, software a hardware úrovni. V kapitole jsou stručně uvedeny i současné trendy v informačním managementu jak jsou „Cloud Computing“, „Business Inteligence“ a využití mobilních informačních a komunikačních technologií. Efektivitu informačního managementuv podniku lze dále jednoduše rozšířit s využitím softwarové aplikace Microsoft Office 365, která je stručně představena. Poslední sedmá kapitola s názvem „Informační systémy pro ESG reporting“ uzavírá výše uvedený soubor pohledů na UPV a vzájemné vztahy mezi finančními a nefinančními ESG a ekonomickými ukazateli výkonnosti podniku pro oblast zemědělství. Podstatným předpokladem pro měření UPV je vytvoření informačního systému pro ESG reporting, který by měl být základem úspěchu nejen při rozhodování, nýbrž i pro celkové řízení podniku i v rámci PIS. V závěrečné části kapitoly je popsáno použití prototypu informačního systému pro ESG reporting v zemědělství. Podobným způsobem je možno vytvořit i informační systémy pro ESG reporting pro jiná odvětví. Cílem autorského kolektivu bylo navrhnout metodologický nástroj pro měření udržitelné podnikové výkonnosti UPV zpracovatelského průmyslu a zemědělství, a dále navrhnout informační systém pro ESG reporting. Obsah knihy vychází z odborných tuzemských a světových publikací, které jsou k dané problematice k dispozici (přehled literatury iii
je za každou kapitolou). Snahou autorů bylo rozšířit takto získané vědomosti o současné poznatky z dané oblasti. Autoři věří, že publikace přispěje k rozšíření odborných znalostí manažerů, studentů, pedagogů vysokých a vyšších odborných škol s orientací na hodnocení výkonnosti podniku, účastníků tzv. vyšších forem manažerského vzdělávání (např. MBA studií), odborných kurzů a seminářů a širší odborné veřejnosti. Tato publikace je dílem níže uvedeného autorského kolektivu vedeného Alenou Kocmanovou a Jiřím Hřebíčkem, kteří jsou editory celé publikace. Alena Kocmanová společně s Jiřím Hřebíčkem vytvořili Předmluvu, kapitolu 1 a Summary. Alena Kocmanová dále vytvořila kapitolu 2 a 4. Na kapitole 3 se podíleli Alena Kocmanová (3.1, 3.8), Jiří Hřebíček (3.2), Marie Dočekalová a Jana Hornungová (3.3, 3.5, 3.7), Iveta Šimberová (3.4), Zuzana Chvátalová (3.6). Na kapitole 5 se podíleli Zuzana Chvátalová (5.1 až 5.3) a Jiří Hřebíček (5.4 až 5.9). Kapitolu 6 vytvořili Jiří Hřebíček a Oldřich Trenz (6.1 a 6.3) a Tomáš Kubálek s Ivanou Topolovou (6.2). Kapitolu 7 vytvořili Michal Hodinka a Ondřej Popelka.
iv
Obsah 1
Úvod ................................................................................................ 1 1.1 Použitá terminologie ............................................................... 1 1.2 Proč hodnotit udržitelnou podnikovou výkonnost pomocí environmentální, sociálních, Corporate governance a ekonomických ukazatelů? ........................................................................................... 3 1.3 Koncepce a použitá metodika v knize ..................................... 4 1.4 Literatura ................................................................................. 7 2 Výkonnost podniku........................................................................ 13 2.1 Udržitelost podniku ............................................................... 13 2.2 Triple-Bottom-Profit přístup.................................................. 14 2.3 Řízení environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti .. 20 2.4 Literatura ............................................................................... 23 3 Vybrané souvislosti udržitelné podnikové výkonnosti .................. 27 3.1 Integrace ukazatelů výkonnosti podniku............................... 27 3.2 Environmentální výkonnost................................................... 31 3.3 Sociální výkonnost ................................................................. 38 3.4 Corporate governance výkonnost ......................................... 49 3.5 Ekonomická výkonnost .......................................................... 58 3.6 Využití Vennových diagramů pro měření podnikové výkonnosti ......................................................................................... 61 3.7 Nástroje měření podnikové výkonnosti ................................ 67 3.8 Udržitelné investování........................................................... 76 3.9 Literatura ............................................................................... 84 4 Konstrukce ukazatelů podnikové výkonnosti ................................ 93 4.1 Metodologický přístup stanovení ukazatelů podnikové výkonnosti ......................................................................................... 93 4.2 Konstrukce subindexů SIi pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti ......................................................................................... 98 4.3 Teoretický základ ukazatelů výkonnosti světových institucí a dobrovolných zpráv ......................................................................... 104 4.4 Stanovení finančních a nefinančních ukazatelů výkonnosti 115
4.5 Konstrukce subindexů pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti........................................................................................ 126 4.6 Výběr agregační metody konstrukce Indexu udržitelné podnikové výkonnosti ...................................................................... 143 4.7 Literatura ............................................................................. 155 5 Reporting podnikové výkonnosti ................................................. 159 5.1 Charakteristika reportingu ................................................... 160 5.2 Vnější a vnitřní reporting (výkaznictví) ................................ 162 5.3 Povinný reporting ................................................................ 166 5.4 Environmentální reporting .................................................. 166 5.5 Ekonomický (finanční) reporting ......................................... 170 5.6 Reporting v sociální oblasti .................................................. 172 5.7 Dobrovolný reporting .......................................................... 174 5.8 Udržitelný reporting............................................................. 175 5.9 Integrovaný reporting .......................................................... 178 5.10 Literatura ............................................................................. 184 6 Informační management v podniku ............................................ 189 6.1 Podnikové informační systémy ............................................ 189 6.2 Informační podpora komunikace v podniku s využitím Microsoft Office 365 ........................................................................ 199 6.3 Shrnutí.................................................................................. 207 6.4 Literatura ............................................................................. 207 7 Informační systémy pro ESG reporting ........................................ 211 7.1 Požadavky na informační systém pro ESG reporting ........... 211 7.2 Reporting s využitím XBRL ................................................... 215 7.3 Architektura informačního systému pro ESG reporting ...... 217 7.4 Informační systém pro ESG reporting v zemědělství ........... 219 7.5 Literatura ............................................................................. 233 Seznam zkratek .................................................................................... 237 Seznam tabulek.................................................................................... 240 Seznam grafů ....................................................................................... 241 Seznam obrázků ................................................................................... 242 vi
Rejstřík ................................................................................................. 245 Summary ............................................................................................. 249
viii
Číslo kapitoly 1
1
Úvod 1.1 Použitá terminologie
V úvodu vymezíme několik základních pojmů, se kterými se budeme setkávat v této publikaci. Jedná se o pojmy udržitelnost, ukazatel/indikátor, výsledkový ukazatel výkonnosti, klíčový ukazatel výkonnosti, environmentální, sociální a Corporate governance ukazatele výkonnosti, ESG ukazatele výkonnosti, ekonomický ukazatel výkonnosti, udržitelná podniková výkonnost a index udržitelné podnikové výkonnosti a další. Tato terminologie je často používána, avšak mnohdy je chápání jednotlivých pojmů značně rozdílné, proto je již na tomto místě upřesněníme, abychom usnadnili čitelnost této publikace. Pojem udržitelnost (Sustainability) má své kořeny v širším konceptu udržitelného rozvoje. Udržitelnost je definována jako hospodářský rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby (Brundtlandová, 1987). Udržitelnost podniku je chápána jako přístup v podnikání vytvářet dlouhodobé hodnoty pro vlastníky / akcionáře přijetím příležitostí a řízení rizik vyplývajících z ekonomického, environmentálního a sociální vývoje. V současnosti roste počet investorů, kteří vnímají udržitelnost jako zásadní faktor úspěchu podnikání. Ukazatel je fyzická podoba indikátoru (naměřená, vypočítaná), tj. vyjádření velikosti (hodnoty) indikátoru ve fyzikálních, finančních, procentních a bodových jednotkách (Moldan, 1996). Indikátory představují ukazatele vývoje určitého vybraného jevu získané průběžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním. Indikátor je specifikován názvem, vzorcem, jednotkou. Výkonnost podniku lze měřit různými metodami, jednoduššími i složitějšími, které mohou být vyjádřeny různými typy modelů. Výkonnost lze charakterizovat systémem měření souboru ukazatelů používaných pro kvantifikaci efektivity a efektivnosti různých činností. 1
Environmentální výkonnost tvoří měřitelné výsledky řízení environmentálních aspektů samotným podnikem. V kontextu systémů environmentálního managementu mohou být výsledky měřeny vůči environmentální politice, environmentálním cílům, environmentálním cílovým hodnotám podniku a dalším požadavkům environmentálního charakteru. Environmentálním ukazatelem výkonnosti se rozumí specifický výraz, který poskytuje informace o environmentální výkonnosti podniku. Ekonomickou výkonnost lze měřit pomocí ekonomických ukazatelů zaměřených na hodnocení obchodní úspěšnosti (růst tržeb, tržní podíl aj.) a finanční úspěšnosti, jde zejména o finanční analýzu, analýzu stavových (absolutních) ukazatelů, analýzu poměrových ukazatelů (ukazatele likvidity, ukazatele zadluženosti, ukazatele rentability, ukazatele aktivity), soustavy poměrových ukazatelů (bonitní modely, bankrotní modely), ekonomickou přidanou hodnotu (EVA) aj. Sociální výkonností se rozumí sociální dopady aktivit a chování podniku na stakeholdery. Může být měřena sociálními ukazateli monitorující různé oblasti sociálních účinků, jako jsou např. společnost, odpovědnost za produkty, lidská práva, pracovně právní vztahy a důstojné pracovní podmínky. Stakeholders (zainteresované strany) tvoří skupiny či osoby, které ovlivňují daný podnik, anebo jsou jednáním podniku samy dotčeny. Jde o osoby nebo skupiny, které jsou dobrovolně nebo nedobrovolně vystaveny riziku spojenému s aktivitami podniku. Zainteresovanou stranou se rozumí jednotlivec nebo skupina, který se zajímá o výkonnost nebo činnosti podniku, nebo je jimi ovlivněna. Corporate governance (CG) podle definice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development, OECD) představuje systém (OECD, 2004), kterým je společnost vedena a kontrolována. Systém definuje distribuci práv a povinností mezi zainteresovanými stranami ve společnosti, jako jsou akcionáři, výkonný management, statutární orgány, zaměstnanci a zákazníci, příp. další zainteresované osoby. Jedná se o soubor právních a exekutivních metod a postupů, které zavazují především veřejně obchodovatelné společnosti udržovat vyvážený vztah mezi 2
Číslo kapitoly 1
společností a těmi osobami, jež ji tvoří. CG může být měřena CG ukazateli monitorující různé oblasti řízení a správy společnosti. ESG1 ukazatele tvoří environmentální, sociální a CG ukazatele. Výsledkové ukazatele výkonnosti (Key Results Indicators, KRIs) tvoří soubor měřitelných opatření, která podnik/společnost používá, aby zjistil/a nebo jej porovnal/a s výsledky v souvislosti s plněním svých strategických a provozních cílů. Patří sem všechny finanční ukazatele. Klíčové ukazatele výkonnosti (Key Performance Indicators, KPIs) jsou metriky, které jsou považovány za rozhodující ukazatele pro indikaci úspěchu podnikání daného podniku. Patří sem všechny nefinanční ukazatele. Udržitelná podniková výkonnost (UPV) může být definována jako integrace ESG a ekonomické výkonnosti. Souhrnné indexy hodnocení jsou indexy nestejnorodých (extenzitních i intenzitních) ESG a ekonomických ukazatelů. Vyjadřují souhrnnou informaci o udržitelné podnikové výkonnosti. Index udržitelné podnikové výkonnosti (IUPV) je agregovaný ukazatel, který je tvořen subindexy SIi, kde i = {ENVI, SOC, CG, EKO}, tj. subindexem environmentálním SIENVI, sociálním SISOC, Corporate governance SICG a ekonomickým SIEKO.
1.2 Proč hodnotit udržitelnou podnikovou výkonnost pomocí environmentální, sociálních, Corporate governance a ekonomických ukazatelů? V současnosti úspěch každého podniku závisí na míře využití konkurenční výhody, a tím se dostává do popředí především pojem udržitelnost. Rozhodující úlohu na světových trzích v posledním desetiletí přebírají nadnárodní společnosti. Úspěšné jsou takové z nich, které pružně reagují na nové podmínky podnikání, měří a průběžně vyhodnocují úroveň své podnikatelské výkonnosti a začínají se zaměřovat na udržitelnou výkonnost podniku včetně vydávání dobrovolných udržitelných zpráv (GRI, 2013), resp. získávání různých 1
ESG budeme v textu používat jako zkratku ve významu, který předpokládá současné působení environmentálního, sociálního a CG aspektu.
3
certifikátů (ISO 9001, ISO 14001, OHSAS 18001 apod.). Na základě těchto skutečností pak implementují širokou škálu inovativních přístupů, metod a nástrojů, které napomáhají zvyšovat udržitelnou podnikovou výkonnost a posilovat konkurenční výhodu. Měření udržitelné podnikové výkonnosti souvisí se zaváděním finančních i nefinančních ukazatelů do řízení podniku. V posledních letech i investiční manažeři preferují význam ESG ukazatelů, které zobrazují dlouhodobou výkonnost podniků / společností / organizací, v nichž investují své finanční prostředky. Tento trend je mnohostranný. Není pochyb, že ESG aspekty budou dopadat na podniky / společnosti / organizace a že cílem investorů je dosáhnout udržitelného růstu a uspokojování potřeb v budoucnosti. Průzkumy naznačují, že investoři jsou stále více přesvědčeni, že začleněním ESG ukazatelů výkonnosti do investičního procesu se zvyšuje jejich dlouhodobý zájem a že dobrý CG systém a udržitelnost přispějí k vytvoření dlouhodobé hodnoty pro akcionáře. Zájmem investorů je získat komplexní informace o podnikové výkonnosti, srovnatelné ukazatele ve sledovaném časovém období, relevantní ukazatele z hlediska rizika i ziskovosti. Investoři na základě ESG ukazatelů výkonnosti se mohou lépe rozhodovat o svých investičních aktivitách. Měření výkonnosti finančními a nefinančními ESG ukazateli je pravděpodobně nejvýhodnější způsob, jak zvýšit tržní podíl udržitelného investování (Social Responsible Investing, SRI), (Sparkes, Cowton, 2004; Eurosif, 2010, 2013), podrobně popsaného v kapitole 3. Lze tedy konstatovat, že integrace ESG ukazatelů výkonnosti KPIs se stává v současné době investiční strategií tím, že ESG ukazatele se zaměřují na ekonomické důsledky dlouhodobých rizik a příležitostí, které jsou spojeny se strategiemi podniků, ve kterých jsou prováděny investice.
1.3 Koncepce a použitá metodika v knize Základem pro udržitelný reporting se stal v minulosti i koncepční rámec Světové obchodní rady pro udržitelný rozvoj (WBCSD, 1997), manuály organizace Global Reporting Initiative (GRI, 2013) a vývoj norem OECD (OECD, 2002, 2004, 2011). Na jejich základě se začala hodnotit výkonnost podniků. Budování úspěšného udržitelného podniku vyžaduje přijetí dlouhodobých přístupů, odhodlání i aktivní účasti všech 4
Číslo kapitoly 1
zainteresovaných stran v podniku. V posledních letech bylo prokázáno, že myšlení managementu podniku zaměřené na jeho krátkodobou výkonnost může narušit i budování dlouhodobého růstu podniku. S tímto přístupem pak může souviset jeho ztráta, případný bankrot či likvidace. Měření podnikové výkonnosti a její udržitelnosti se ve svém výzkumu zabývali i autoři této knihy. Jsou v ní sumarizovány výsledky výzkumných pracovišť Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně a Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně v rámci tříletého projektu Reg. č. P403/11/2085 Grantové agentury České republiky (GAČR) s názvem „Konstrukce metod pro vícefaktorové měření výkonnosti podniku vybraného odvětví“. Byl navržen metodologický nástroj pro měření udržitelné výkonosti v podnicích zpracovatelského průmyslu dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE dle Českého statistického úřadu2 (sekce C, pro oddíly 10 až 29) a zemědělství dle CZ-NACE (sekce A, pro oddíly 1 až 6). Na výkonnost podniku je pohlíženo komplexně ve vztahu k udržitelnosti, tj. zahrnutím ESG i ekonomických ukazatelů výkonnosti (Kocmanová et al. 2011). Výsledky výzkumu autoři průběžně publikovali v odborných časopisech, na národních a mezinárodních konferecích i v knižních vydáních (Dočekalová, 2012, 2013a, 2013b; Hřebíček a kol., 2008, 2010, 2011a, 2011b, 2011c; Hřebíček, Soukopová, 2008; Chvátalová, Šimberová, 2012, 2013; Chvátalová, Kocmanová, Dočekalová, 2011; Chvátalová, Hřebíček, 2012, 2013; Kocmanová, Němeček, 2009; Kocmanová a kol., 2010, 2011a, 2011b, 2012, 2013; Kocmanová, Dočekalová, 2011a, 2011b, 2012; Kocmanová, Šimberová, 2012, 2013a, 2013b). Cíli výzkumného projektu P403/11/2085, který byl řešen v období roků 2011 – 2013, byly tvorba a návrh ESG a ekonomických ukazatelů a metody pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti (UPV) s využitím vícerozměrných metod a modelování pomocí empirického poznání (dotazníkový průzkum) zaměřeného na podniky zpracovatelského průmyslu a zemědělství. Užitím pokročilých kvantitativních metod měření komplexní výkonnosti podniku bylo možné zpřesnit i kvalitativní aspekty zachycené nedeterministicky. ESG 2
http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_%28cz_nace %29
5
a ekonomické ukazatele výkonnosti jsou často charakterizovány množstvím proměnných, které jsou z části povahy kvalitativní a které mohou být zhodnoceny jenom na základě subjektivního posouzení a určité míry zkušenosti, které nevyhnutelně zahrnují různé stupně a typy znalostí. Pro dosažení korektních výsledků a učinění smysluplných rozhodnutí musejí být v komplexním rozboru činností podniku zahrnuty ESG a ekonomické aspekty. V této souvislosti je potřebné zaměřit se na předávání informací investorům, akcionářům a dalším, avšak většina ESG a ekonomických ukazatelů je v současné době předávána pouze dobrovolně. Zatímco podniky o celé řadě ukazatelů týkajících se jejich podnikatelských aktivit mají větší individuální možnosti poskytovat dostatečné informace okamžitě nebo v určité časové posloupnosti, neexistuje dlouhodobě univerzální nástroj / metoda měřící multikriteriálně jejich UPV v souvislosti s jejich ESG a ekonomickými ukazateli, přitom je i součástí integrovaného reportingu (Busco a kol., 2013; IIRC, 2011, 2013) uvedeného v kapitole 5. Znalost UPV pak může zvýšit připravenost podniku vůči nečekaným událostem, ať již environmentálního, sociálního nebo ekonomického charakteru. Dále může zajistit vyšší kvalitu zdraví zaměstnanců, zvýšit jejich bezpečnost při práci, snížit nežádoucí environmentální dopady, zvýšit provázanost aktivit společenského a ekonomického dění aj. v rámci běžného pravidelného provozu podniku. ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti tak mohou přímo vstupovat do přípravy, a tím do platnosti vhodné legislativy, realizace vládních zásahů, sociálních aspektů, tvorby hodnot apod. Výsledkem zmíněného výzkumného projektu P403/11/2085 je stanovení koncepce finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů podnikové výkonnosti, které by měly poskytnout manažerům i investorům praktický nástroj, a tak přispět ke zlepšení celkové UPV. Výzkumný projekt byl tedy navržen tak, aby se zaměřil na určité dílčí cíle související s UPV, a to na výběr podmnožiny ESG a ekonomických ukazatelů, které mají vztah k udržitelnému rozvoji podniku jako celku. Měření podnikové výkonnosti pomocí ESG a ekonomických ukazatelů se bezesporu odrazí v udržitelnosti podniku. ESG ukazatele tedy tak mohou být i součástí moderního investičního rozhodování. Podkladem pro návrh koncepce ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti při zpracování projektu byly světové instituce a dobrovolné 6
Číslo kapitoly 1
zprávy společností, které poskytují informace o environmentálních, sociálních a ekonomických ukazatelích (tuzemské a zahraniční společnosti), které jsou popsané v kapitole 2, 3 a 4 této publikace. Pro výzkum bylo rozhodující vybrat jednak ty relevantní ukazatele, které už byly použity a vztahují se k udržitelnosti, a současně koncipovat nové ukazatele, které splňují také výše uvedené podmínky. Proto byl proveden empirický průzkum ve vybraných podnicích, kde bylo cílem ověřit, které ESG a ekonomické ukazatele jsou relevantní pro české podniky ve zpracovatelskémho průmyslu (Sekce C, 10-29 dle CZ-NACE) a které v zemědělství (Sekce A, 1-6 dle CZ-NACE). V neposlední řadě byly určeny subindexy SIi, i = {ENVI, SOC, CG, EKO}:
subindex environmentální SIENVI,
subindex sociální SISOC,
subindex Corporate governance SICG a
subindex ekonomický SIEKO
pro komplexní hodnocení udržitelné výkonnosti podniku a index udržitelné podnikové výkonnosti (IUPV). V knize jsou v titulcích tabulek, obrázků a grafů uváděny jejich zdroje. Pokud nebudou v titulcích zdroje uvedeny, bude se jednat o vlastní zpracování členů autorského kolektivu.
1.4 Literatura 1. BRUNDTLANDOVÁ, G.H. a kol. Naše společná budoucnost. Zpráva Světové komise pro životní prostředí a rozvoj. 1. vydání. Praha: Academia. 1991. 297 s. ISBN 80-85368-07-2. 2. BUSCO, C., FRIGO, M.L., RICCABONI, A., QUATTRONE, P. Integrated Reporting: Concepts and Cases that Redefine Corporate Accountability. 2013. Heidelberg: Springer. 364 p. ISBN 978-3-31902167-6. 3. CHVÁTALOVÁ, Z., HŘEBÍČEK, J. Modelling of Economic Phenomena and Dependences for Corporate Sustainable Performance. In Proceedings of 30th International Conference 7
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
8
Mathematical Methods in Economics. Karviná: Slezská univerzita Karviná, 2012. s. 350-354. ISBN 978-80-7248-779- 0. CHVÁTALOVÁ, Z., HŘEBÍČEK, J. New Trends in Modeling and Simulation in Economic Sciences. International Journal of Economics and Statistics. 2013. Vol. 1, No. 1, s. 129-138. ISSN 2309- 0685. CHVÁTALOVÁ, Z., ŠIMBEROVÁ, I. Analysis of ESG indicators for measuring enterprise performance. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2013. sv. LXI, č. 7, s. 2197-2204. ISSN 1211- 8516. CHVÁTALOVÁ, Z., ŠIMBEROVÁ, I. Analysis and Identification of Joint Performance Measurement Indicators: Social and Corporate Governance Issues. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX, č. 7, s. 127-138. ISSN 1211- 8516. CHVÁTALOVÁ, Z., KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Corporate Sustainability Reporting and Measuring Corporate Performance. In Environmental Software Systems. Frameworks of eEnvironment - 9th IFIP WG 5.11 International Symposium, ISESS 2011. Brno, Czech Republic, June 27-29, 2011. Proceedings, 2011, roč. 9, č. 1, s. 245-254. ISSN: 1868- 4238. DOČEKALOVÁ, M. Corporate Sustainability Reporting in Czech Companies-Case Studies. TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU. 2012. sv. VI, č. 11, s. 9-16. ISSN 18028527. DOČEKALOVÁ, M. Construction of corporate social performance indicators for Czech manufacturing industry. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2013a. sv. LXI, č. 2, s. 309-315. ISSN 12118516. DOČEKALOVÁ, M. Stanovení indikátorů pro měření výkonnosti Corporate Governance v podmínkách České republiky. Acta univ. Bohemiae Merid. 2013b. sv. XVI, č. 1, s. 15-23. ISSN 1212- 3285. EUROSIF. European SRI Study 2010. Paris: Eurosif. [online]. 2010. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.eurosif.org/research/eurosif-sri-study/2010 EUROSIF. European Socially Responsible Investment Study. [online]. 2012. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.investmenteurope.net/digital_assets/5925/2570912_euro sif_sri_study_low-res.pdf
Číslo kapitoly 1
13. GRI. About Sustainability Reporting. [online] 2013. [cit. 2013-1126]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/information/sustainabilityreporting/Pages/default.aspx. 14. HŘEBÍČEK, J., PILIAR, F., SOUKOPOVÁ, J., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Corporate Key Performance Indicators for Environmental Management and Reporting. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2011a. sv. LIX, č. 2, s. 99-108. ISSN 12118516. 15. HŘEBÍČEK, J., PILIAR, F., SOUKOPOVÁ, J., Závěrečná zpráva o řešení projektu SP/4i2/26/07 v roce 2008. Brno: Masarykova Univerzita, 70 s. [online] 2008. [cit. 2013-11-26]. Dostupné z: http://projects. cba.muni.cz/indikatory/index.php?option=com_content&view=articl e&id= 56&Itemid=71 16. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J. Dobrovolné podnikové zprávy o hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2008. 61 s. ISBN 978-80-7212-495-4. 17. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J., KUTOVÁ, E. 2010. Determination of Standardized Indicators for Evironmental Reporting and Annual Reports of EMAS. In Sustainability Accounting and Reporting at Micro-economical and Macroeconomical Level. Praha: MŽP, 2010. s 287-294. 18. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Corporate Performance Evaluation and Reporting. In Proc. International Conference on Environment, Economics, Energy, Devices, Systems, Communications, Computers, Pure and Applied Mathematics. Wisconcin, USA, WSEAS. 2011b, s. 338-343. 19. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Integration of economic, environmental, social and corporate governance performance and reporting in enterprises. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2011c. sv. LIX, č. 7, s. 23-33. ISSN 1211-8516. 20. IIRC. Towards integrated reporting: Communicating Value in the 21st Century. Integrated reporting
[online]. 2011 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://theiirc.org/wpcontent/uploads/2011/09/IR-Discussion-Paper-2011_spreads.pdf. 9
21. IIRC. The International Framework. [online]. 2013. [cit. 201311-25]. Dostupné z: http://www.theiirc.org/wpcontent/uploads/2013/12/13-12-08-THE-INTERNATIONAL-IRFRAMEWORK-2-1.pdf 22. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Construction of the economic indicators of performance in relation to environmental, social and corporate governance (ESG) factors. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX, č. 4, s. 195– 205. ISSN 1211-8516. 23. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Corporate Sustainability: Environmental, Social and Corporate Performance. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2011a. sv. LIX, č. 7, s. 203–208. ISSN 1211-8516. 24. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Environmental, Social and Economic Performance and Sustainability in SMEs. In Liberec Economic Forum 2011. Liberec: Technical University of Liberec, 2011b, s. 242-252. ISBN 978-80-7372-755- 0. 25. KOCMANOVÁ, A., DOHNAL, M., MELUZÍN, T. Qualitative simple equation less models as simple integrators of vague sustainability knowledge items. Transformations in Business& Economics. 2011a. sv. XI, č. 3, s. 187-196. ISSN 1648- 4460. 26. KOCMANOVÁ, A., HORNUNGOVÁ, J. KLÍMKOVÁ, M. Udržitelnost: Integrace environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti podniku. Brno: CERM, Akademické nakladatelství, s.r.o., 2010. 125 s. ISBN 978-80-7204-744- 4. 27. KOCMANOVÁ, A., KARPÍŠEK, Z., KLÍMKOVÁ, M. The Construction of Environmental Indicators for Determination of Performance of ESG Indicators to Support Decision-Making of Investors. Business: Theory and Practice. 2012. s. XIII, č. 4, s. 333-342. ISSN 1648- 0627. 28. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M., LUŇÁČEK, J. PROMETHEE-GAIA Method as a Support of the Decision- Making Process in Evaluating Technical Facilities. Environmental Software Systems. In Environmental Software Systems. Fostering Information Sharing, 10th IFIP WG 5.11 International Symposium, ISESS 2013, 2013. Proceedings. Berlin Heidelberg: Springer, 2013. s. 44-53. ISBN 978-3-642-41151-9. 29. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M., NĚMEČEK, P., ŠIMBEROVÁ, I. Sustainability: Environmental, Social 10
Číslo kapitoly 1
30.
31.
32.
33.
34. 35. 36. 37.
38.
39.
and Corporate Governance Performance in Czech SMEs. In The 15th World Multi-Conference on Systemics, Cybernetics and Informatics. 2011. IFSR, Orlando, USA: WMSCI 2011, Orlando, USA, 2011b. s. 94-99. ISBN: 978-1-936338-42- 9. KOCMANOVÁ, A., NĚMEČEK, P. Economic, environmental and social Issuses and Corporate Governance in Relation to Measurement of Company Performance. In Liberec Economic Forum 2009. 2009. Liberec: Technická universita v Liberci, Fakulta ekonomiky, 2009. s. 177-187. ISBN 978-80-7372-523-5. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. A Model of Environmental, Social and Governance Performance Indicators of a Company. In The 17th World Multi-Conference on Systemics, Cybernetics and Informatics, Proceeedings. Orlando, USA: International Institute of Informatics and Systematics, 2013a. s. 19-24. ISBN 9781-9. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. Modelling of Corporate Governance Performance Indicators. Engineering Economics. 2012. sv. XXIII, N, č. 5, s. 485-495. ISSN 1392-2785. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. Multidimensional Modelling of Social Performance Indicators in Processing Industry Companies in the Czech Republic. Int. journal of math. models and methods in app. scienc. 2013b. sv. VII, č. 5, s. 500-507. ISSN 1998- 0140. MOLDAN, B. Indikátory trvale udržitelného rozvoje. Vysoká škola báňská - Technická univerzita, 1996. 87 s. ISBN 9788070783801. OECD. AnUpdate of the OECD Composite Leading Indicators. [online] 2002. [cit. 2013-10-26]. Dostupné z: http://www.oecd.org OECD. OECD Principles of Corporate Governance. OECD Publishing. 2004. 65 p. ISBN 92-64-01597-3. OECD. OECD Guidelines for Multinational Enterprises, OECD Publishing. 2011. [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/9789264115415-en SPARKES, R., COWTON, Ch., J. The Maturing Of Socially Responsible Investment: A Review Of The Developing Link With Corporate Social Responsibility. Journal of Business Ethics. 2004. Vol. 52. No. 1. pp. 45-57. ISSN 0167-4544. WBCSD. Signals of Change: Business Progress Toward sustainable Development. Geneva: WBCSD, 1997. 11
40. WCED. Our Common Future. Oxford: Oxford Univ. Press. 1987. 383 p. ISBN 019282080X.
12
Číslo kapitoly 2
2
Výkonnost podniku
Na konci 20. století lze pozorovat významné změny v podnikové strategii a řízení vztahující se k udržitelnému myšlení – vzniká pohled na udržitelnost jako na obchodní podnikové strategie společnosti (Epstein, 2008).
2.1 Udržitelost podniku Udržitelnost je nemyslitelná bez rovnováhy, ale současně i určité vyváženosti v environmentální, sociální a ekonomické oblasti. Podstatou udržitelnosti je naplnění tří základních cílů, a to účinná ochrana životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů, udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti s dobrými pracovními podmínkami, a to v souladu se sociálním rozvojem, který respektuje potřeby všech. Koncepce udržitelnosti podniku proto zdůrazňuje harmonický a vyvážený rozvoj environmentálních, sociálních a ekonomických pilířů, viz Obrázek 2.1.
Obrázek 2.1 Environmentální, sociální a ekonomická udržitelnost (Elkington, 1998) 13
Udržitelnost podniku lze chápat jako komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků uspokojovat sociální potřeby při plném respektování environmentálních limitů. Pro podniky je tedy významné, aby tržní systém poskytoval dostatek podnětů a možností k chování v souladu s udržitelností. Tím, že je podnik pod tlakem ekonomické, environmentální, sociální legislativy, etických kodexů i podmínek odběratelů a dodavatelů, přestává být maximalizace zisku jediným kritériem. Do svých rozhodování musí proto zahrnout i dobrovolné přístupy vztahující se k udržitelnosti, a tím dosáhnout rovnovážného vztahu mezi environmentálním, ekonomickým a sociálním pilířem – zabezpečit udržitelné řízení na úrovni podniku. Je tedy třeba vymezit udržitelné řízení podniků, tj. takový způsob řízení, který povede k udržitelnému rozvoji nejen podniků, ale i celé společnosti. Podniky, aby mohly uspět na vyspělých mezinárodních, ale i domácích trzích, musejí deklarovat kvalitu svého podnikového řízení, a to v souladu s environmentálními a sociálními přístupy, zaváděním systémů environmentálního managementu (ISO 14 000, EMAS, Čistší produkce, LCA apod.) a dobrovolných konceptů (CSR, ISO 26 000, BOZP, Bezpečný podnik apod.) pro získání příslušných certifikátů. Ty zaručují obchodním partnerům, ale i dalším stakeholderům, mezi něž se řadí např. i státní správa a veřejnost, určitou úroveň podnikové kultury a vyspělost daného podniku. Udržitelnost je tedy podniková strategie, která sleduje dlouhodobý podnikový růst, efektivnost, výkonnost, konkurenceschopnost podniku zahrnutím environmentálních, sociálních a ekonomických aspektů do podnikového řízení.
2.2 Triple-Bottom-Profit přístup Udržitelnost, pokud se pohybuje po trajektorii ve směru TripleBottom-Profit (Lidé-Planeta-Zisk), očekává změnu povahy řízení podniku. V případě, že strategií podniku je efektivnost a účinnost, je důležité stanovit multikritéria Triple-Bottom-Line perspektivy, tedy které ekonomické, environmentální a sociální aspekty se budou integrovat do podniku (Elkington, 1998). To se liší od předcházející makroperspektivy, ve které je orientace směrem k budoucím generacím vyjádřena ve zprávě Brundtlandové (WCED, 1987). 14
Číslo kapitoly 2
Jestliže udržitelnost je tedy strategií podniku, potom má smysl dále se zabývat ekonomickou a sociální účinností, tzv. eco-efektivitou a socio-efektivitou, ve spojení s Triple-Bottom-Profit. Na obrázku 2.2 je znázorněn Triple-Bottom-Profit přístup směřující k udržitelnosti a související klíčové charakteristiky udržitelnosti podniku.
Obrázek 2.2 Struktura udržitelnosti podniku (Schaltegger a kol., 2003; Schaltegger, Burritt 2005)
V Triple-Bottom-Line jsou znázorněny tři perspektivy udržitelnosti zahrnující environmentální, sociální a ekonomické cíle a řešení vzájemných vztahů mezi těmito třemi dimenzemi. Charakteristiky udržitelnosti podniku se týkají ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů a jejich vzájemných vztahů. Rozdíl mezi dvěma různými vrcholy trojúhelníku na obrázku 2.2 je definován jako míra rozlišení mezi účinností a efektivností. Autoři Schaltegger, Burritt a Petersen (2003), Schaltegger a Burritt (2005), kteří se zabývali efektivností a účinností, popisují efektivnost jako vztah mezi různými dimenzemi, jako jsou environmentální a ekonomický rozměr eco-efektivnosti, dále sociální a ekonomický rozměr u socio-efektivnosti (ekonomická účinnost odráží vztah mezi různými ekonomickými hodnotami, jako jsou aktiva, zisk apod.). 15
Účinnost je cílem vždy, když se management snaží o zlepšení jedné oblasti: environmentální, sociální nebo ekonomické. Ekonomickou, environmentální nebo sociální účinnost lze měřit pomocí absolutních ukazatelů. Environmentální výzva je zvýšení eco-efektivnosti podnikatelských činností. Environmentální účinnost popisuje, jak moc se snížily dopady na životní prostředí. Klíčovými problémy životního prostředí jsou: skleníkový efekt, ničení ozónové vrstvy, okyselování a nadměrná nitrifikace půdy a vody, klesající biologická rozmanitost, fotochemický smog, toxické zátěže, škodlivé pro člověka a životní prostředí, vysoušení prostředí apod. Environmentální účinnost měří tzv. absolutní ochranu životního prostředí (např. emise CO2 v tunách) a obecně popisuje, do jaké míry bylo skutečně dosaženo stanoveného cíle minimalizace dopadů na životní prostředí. Sociální výzvou je zvýšení sociální účinnosti v souvislosti s podnikovou udržitelností. Tím se rozumí zajištění existence a úspěchu podniku, a zároveň zohlednění různorodých sociálních, kulturních a individuálních sociálních požadavků. Ekonomická výzva usiluje o zlepšení environmentální účinnosti a sociální účinnosti. Zatímco tradiční ekonomický problém spočívá ve vytvoření maximální hodnoty pro vlastníky/akcionáře a zvýšení ziskovosti společnosti, udržitelnost podniku řeší efektivní environmentální a sociální řízení, a to co nejekonomičtějším způsobem. Protože podniky, orientované na zisk a působící v konkurenčním prostředí, jsou založeny a fungují hlavně pro ekonomické účely, ochrana životního prostředí a sociální angažovanost jsou vždy konfrontovány s náročným úkolem při snaze zvyšování hodnoty. To přispívá k vyšší ziskovosti nebo alespoň k minimalizaci nákladů. Efektivnost je vztah mezi různými dimenzemi, jako jsou environmentální a ekonomický rozměr u eco-efektivity nebo sociální a ekonomický rozměr u socio-efektivnosti. Efektivnost je měřena relativními ukazateli nebo poměrovými ukazateli. Ekonomickou účinností se rozumí dosažení co nejlepšího výsledku hospodaření v souvislosti s udržitelností. Cílem je nalézt rovnováhu mezi ekonomickým rizikem a návratností podnikových aktivit. Management podniku musí řešit ve vztahu k udržitelnosti záležitosti environmentální, sociální, eco-efektivinost, socio-efektivnost, ecovzdělanost, včetně integračních výzev (viz obrázek 2.1, obrázek 2.2). 16
Číslo kapitoly 2
Ekonomická efektivnost je založena finančním plnění a je obvykle vyjádřena ukazateli výkonnosti, jako jsou např. rentabilita vlastního kapitálu, přidaná hodnota, návratnost investic apod. Eco-efektivnost je definována jako poměr ekonomického (finančního) měřítka vůči environmentálnímu (fyzickému) měřítku (energie, voda, odpady). Spojuje peněžní a fyzické informace pro rozhodování tak, aby ukazatel eco-efektivnosti propojil hodnotu výrobku nebo služby z hlediska obratu (nebo zisku) s dopadem energie, materiálů a spotřebou vody na životní prostředí, jako i s množstvím odpadu a emisí. To představuje poměr peněžního měřítka k fyzickému měřítku. Lze na ně nahlížet jako na poměr přidané hodnoty k přidanému environmentálnímu dopadu na jednotku, kdy přidaný environmentální dopad se rovná součtu všech environmentálních dopadů, které jsou generovány produktem nebo činností. Na socio-efektivnost lze nahlížet jako na poměr „přidané hodnoty“ k „přidanému sociálnímu dopadu“, kde „přidaný sociální dopad“ představuje součet všech negativních sociálních dopadů pocházejících z podniku nebo konkrétního produktu nebo procesu. Zlepšování v oblasti ekonomické, environmentální a sociální efektivity může významným způsobem napomoci prosazování koncepce udržitelnosti do podnikatelské praxe. Tradičním kritériem dosažení ekonomického úspěchu je tedy efektivnost, která je relativním měřítkem výkonnosti. Udržitelnost podniku lze chápat jako strategický přístup, který se zaměřuje kromě efektivnosti a účinnosti i na výkonnost podniku a na tvorbu hodnoty pro vlastníky (na konkurenceschopnost), a který vyplývá z environmentálního, ekonomického a sociálního rozměru. Pro dosažení strategie integrace environmentální, ekonomické a sociální výkonnosti podniku je nutné vycházet ze dvou typů účinnosti eco-efektivnosti i socio-efektivnosti. Podle (Laszlo, 2003; Waddock, Bodwell, 2007) udržitelnost vyžaduje transformaci myšlení a závazku managementu, včetně klíčových zainteresovaných skupin. Jiní autoři Johnson (2007), Schaltegger a Wagner (2006), Epstein a Roy (2003), kteří se udržitelností zabývali, považují udržitelnost jako rámec pro řízení, 17
který integruje environmentální a sociální výkonnost s ekonomickou výkonností podniku. Podle (Harts, 1995; Stead, Stead, 1995) s definováním udržitelnosti souvisí i pojetí strategie označované jako strategie udržitelného rozvoje ve vztahu k podniku. Ustavení udržitelného řízení v podnicích začíná strategickou vizí postavenou na udržitelnosti. Strategická vize poskytuje základ pro rozhodování, které podporuje novou definici dlouhodobé prosperity podniku, jenž spojuje dosahování zisku s odpovědností v ochraně životního prostředí. Strategie udržitelnosti podniku definuje dlouhodobé cíle a oblasti podnikání, v nichž chce být podnik aktivní. Kompetence, které potřebuje získat, a potřebné zdroje, aby mohl vstoupit na trh a úspěšně konkurovat pro dosažení svého environmentálního cíle, zhodnocuje a používá svůj potenciál, aby se mohl vyrovnat s pokračujícími změnami v podmínkách životního prostředí. Podnik také stanovuje způsoby, jak těchto environmentálních cílů dosáhnout. Podnik, který si vytyčí udržitelnost jako strategický cíl, narazí dříve či později na otázku, jakým způsobem měřit udržitelnost podniku, jak stanovovat cíle a prostřednictvím jakých opatření a postupů by měly být stanovené cíle dosaženy. Vzniká tedy potřeba sbírat, zaznamenávat, analyzovat a předávat informace o ekonomických důsledcích a environmentálních a sociálních aktivitách. Touto informační potřebou je třeba uspokojit a vyvíjet nové nástroje, které budou sloužit na podporu rozhodovacích procesů. Měření udržitelnosti je dáno ukazateli, které jsou strategickým nástrojem řízení udržitelnosti podniku. V každém podniku jsou nejlepšími ukazateli takové, které odpovídají klíčovým rizikům týkajícím se udržitelnosti podniku, poskytují informace, které mohou pomoci objasnit problémy a měřit odezvy. Ukazatele, které slouží pro měření udržitelnosti v podnicích, jsou průběžně vyvíjeny různými mezinárodními organizacemi s cílem dosáhnout mezinárodně uznávaného standardu směřujícího k vzájemné porovnatelnosti národních ekonomik, jednotlivých průmyslových odvětví a rovněž mezi jednotlivými podniky. Hodnocení udržitelnosti je průběžně vyvíjeno i na mezinárodní úrovni různými mezinárodními organizacemi s cílem dosáhnout mezinárodně uznávaného standardu směřujícího k vzájemné porovnatelnosti národních ekonomik, jednotlivých průmyslových 18
Číslo kapitoly 2
odvětví a rovněž mezi jednotlivými podniky. Pro měření udržitelnosti na úrovni podniků existuje v zahraničí množství environmentálních, sociálních a ekonomických, ukazatelů, které dokumentují vývoj změn v péči podniku o jednotlivé složky životního prostředí ve stanoveném časovém úseku. Ukazatele mohou být absolutní i relativní, k indikaci lze použít i finanční veličiny. Přístupy k udržitelnosti se již v roce 1999 zabývalo Ministerstvo průmyslu a obchodu Velké Británie a ve spolupráci s The British Standards Institution a Forum for the Future a AccountAbility vydalo první směrnici k projektu Sustainability – Integrated Guidelines for Management (SIGMA projekt). V rámci tohoto projektu (SIGMA projekt, 2003) byly vydány publikace, které poskytují podnikům praktické rady, jakými nástroji a aktivitami mohou efektivně přistupovat k environmentálním, ekonomickým a sociálním hrozbám a příležitostem. V roce 2003 byl vydán soubor dvaceti standardů týkajících se hodnocení udržitelného rozvoje podniku. Jednotlivé standardy obsahují: cíl standardu, zainteresované (cílové) skupiny, zaměření na výkonnost, procesní postup, zhodnocení. V současnosti k nejznámějším mezinárodním aktivitám standardům udržitelného rozvoje se řadí:
a
UN Global Compact (UNGLOBALCOMPACT, 2007),
OECD Guidelines for Multinational Enterprises (OECD, 2011),
Dow Jones Sustainability Indexes (DJSI)3,
Global Reporting Initiative (GRI), (GRI, 2013),
Corporate Social Responsibility (CSR), (Carrol,1999),
Socially Responsible Investment (SRI), (Sparkes, Cowton, 2004; Eurosif, 2010, 2012),
APEC Anticorruption Code of Conduct for Business4,
Ethical Trading Initiative5,
3
http://www.djindexes.com/sustainability/, http://www.sustainability-indices.com/ http://www.apec.org/Groups/SOM-Steering-Committee-on-Economic-and-TechnicalCooperation/Task-Groups/~/media/Files/Groups/ACT/07_act_codebrochure.ashx 4
19
Global Sullivan Principles6.
Cílem těchto dobrovolných aktivit je získat, popř. posílit důvěru podnikatelského subjektu u stakeholderů. Měření udržitelnosti musí obsahovat ukazatele založené na ekonomických, environmentálních a sociálních vztazích (Epstein, 2008; Johnson, 2007; Waddock, Bodwell, 2007; Schaltegger, Wagner, 2006; DeSimone, Popoff, 2003). Ukazatele se v posledních letech stávají velmi důležitými komponentami plánování a řídících procesů podniku. Problematika stanovení ukazatelů se dostává i na akademickou půdu prestižních světových univerzit, a to nejen v podobě výuky ve vzdělávacích programech, ale zejména ve výzkumu a při spolupráci s podniky. V zahraničí celá řada podnikatelských subjektů s pojmem udržitelnosti aktivně pracuje a využívá jej pro zlepšení svého image a své environmentální, ekonomické a sociální výkonnosti a samozřejmě konkurenceschopnosti.
2.3 Řízení environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti Řízení výkonnosti (Performance Measurement) vymezují Horváth a Reichmann (2003) jako systémové měření pomocí metrik a složeného z více dimenzí (náklady, čas, kvalita, schopnost inovací, spokojenost zákazníků, rozvoj lidských zdrojů). Cílem je vyjádřit výkonnost různých objektů v podniku (organizačních jednotek, zaměstnanců, procesů). Řízení výkonnosti je styl řízení založený na hodnocení finančních i nefinančních ukazatelů, tzv. klíčových ukazatelů výkonnosti (KPIs), jejichž soustava má ucelenou koncepci a je plně srozumitelná a integrovaná do celopodnikového systému řízení s orientací do budoucnosti. Správná aplikace řízení výkonnosti je založena na stanovení ukazatelů výkonnosti pro jednotlivé oblasti podniku, které jsou monitorovány, měřeny a hodnoceny v čase. Ukazatele výkonnosti jsou odvozeny z dekomponovaných cílů jednotlivých procesů (resp. 5
http://www.ethicaltrade.org/ http://www.mallenbaker.net/csr/CSRfiles/gsprinciples.html
6
20
Číslo kapitoly 2
funkčních oblastí) a kritických faktorů úspěchu podnikové strategie. Jejich měřením a hodnocením je možno realizovat sledování úspěšnosti a nedostatků. Při definici celého systému měření výkonnosti je třeba klást důraz na účelnost, tzn. měřit správné ukazatele. Tedy vybrat správné ukazatele výkonnosti, které zásadním způsobem souvisejí s podnikovým výkonem. Dalším krokem je měřit ukazatele správně, tj. zvolit správnou metodiku měření. Smyslem řízení výkonnosti však nemůže být univerzální precizovaný systém pro měření výkonu, který by bylo možno použít v každém podniku, nýbrž návrh množiny ukazatelů a jejich správného měření by měl být vymezen určitým „manévrovacím“ rámcem, v němž se měření ukazatelů realizuje. Tedy řízení výkonnosti je možno považovat spíše za rámec, ve kterém měření probíhá. Sustainability Performance Management (Schaltegger, Wagner, 2006; Hyršlová, 2009) je nový termín v rámci problematiky podnikání a společenské odpovědnosti podniku. Zaměřuje se na ekonomické, environmentální a sociální aspekty podnikového řízení obecně a především s ohledem na společenskou odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility, CSR), (Carrol, 1999; Eurosif, 2010, 2012). Snaží se o propojení environmentálního a sociálního řízení s ekonomickým řízením a konkurenceschopností na straně jedné a na straně druhé usiluje o integraci environmentálních a sociálních informací s informacemi o ekonomické výkonnosti. Řízení výkonnosti podniku směrem k udržitelnému rozvoji velmi úzce souvisí také s externím reportingem o udržitelném rozvoji (GRI, 2013). Vlivu na životní prostředí se týká množství škodlivých dopadů, které jsou způsobené činností podniku. Čím lépe se podnik chová k životnímu prostředí, tím vyšší má environmentální výkonnost. V opačném případě, čím více škody podnik na životním prostředí způsobí, tím je jeho environmentální výkonnost horší. Environmentální dopady se analyzují po jejich jednotlivých složkách, jimiž jsou např. využití půdy nebo zdrojů, únik škodlivých látek do ovzduší, kvalita vody a půdy během celého životního cyklu produktu apod. Kompletní míra vlivu na životní prostředí vyžaduje identifikaci všech činností podniku, měření výkonnosti s ohledem na jednotlivé složky a kombinaci měření na vektor ukazatelů nebo jeden celkový ukazatel. Kombinace environmentálních dopadů v jediném ukazateli vyžaduje (Schaltegger, 21
Wagner, 2006), aby relativní význam různých environmentálních dopadů byl posuzován z hlediska jejich váhy. Existují studie, které měří vliv podniku na životní prostředí podle toho, zda podnik využívá environmentální politiku, systém environmentálního managementu, nebo jen má ekologa, který sleduje vliv působení činností podniku na své okolí a poskytuje zprávu o environmentální výkonnosti podniku. Měření na základě eliminování činností podniku ve vztahu k životnímu prostředí nemusí dávat správný obraz o vlivu podniku na něj. Ekonomickou výkonnost podniku je třeba analyzovat a hodnotit. Pro tento účel bylo vytvořeno velké množství nejrůznějších metod. Zhodnotit ekonomickou výkonnost podniku jednoduchým a rychlým způsobem je hlavním přáním investorů a vlastníků podniku. Z jejich pohledu je důležité zjistit, zda je podnik schopen zvyšovat svou hodnotu a poskytnout jim tak odpovídající výnos z jejich investice. Za základní cíl většiny podniků je obecně považováno zvyšování, resp. maximalizace tržní hodnoty v delším časovém období. Základním měřítkem ekonomické výkonnosti podniku je bezpochyby sledování jeho finanční a ekonomické výkonnosti. V praxi i v odborné literatuře (Grűnwald, 2007; Kislingerová a kol., 2007; Sůvová a kol., 1999) existuje celá řada přístupů k hodnocení výkonnosti podniku a jejich použití je závislé na aktuální situaci na daném trhu, neboť s vývojem trhů dochází k posunu výkonnostních měřítek. V podmínkách České republiky převládá klasický přístup hodnocení výkonnosti podniku, který se opírá o sledování standardních ukazatelů rentability vlastního kapitálu (ROE), rentability celkového kapitálu (ROA), rentability dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE), rentability tržeb (ROS). To je oblíbené manažery především pro svou relativně snadnou konstrukci a interpretaci výsledků umožňující cílené řízení podniku. Využití klasických i moderních finančních ukazatelů ekonomické výkonnosti podniku pro hodnocení udržitelnosti nemá dostatečnou vypovídací schopnost. Při výběru nefinančních ukazatelů dle Synka (2007) je nutné vycházet z dlouhodobých cílů a strategie každého jednotlivého podniku. Nefinanční ukazatele by měly být v příčinné souvislosti s dlouhodobými strategickými cíli a jejich dosahování by mělo být plněním cílů. Měly by být vymezeny tak, aby v budoucnu bylo možné říci, zda došlo k jejich změně, ať už 22
Číslo kapitoly 2
žádoucí nebo nežádoucí, nebo nikoli. Vymezit měřitelnost ukazatelů obecně není jednoduchým problémem. Sociální výkonnost podniku je další významnou složkou udržitelné výkonnosti podniku. Spolu se složkou environmentální zvyšuje jeho dlouhodobou ekonomickou výkonnost. I naopak lze říci, že dobrá ekonomická výkonnost podniku vytváří pevné základy pro environmentální a sociální aspekty. Pro podnik obecně je tedy dobré, aby správně zpracoval a přijal zásady v oblasti bezpečnosti práce, zdraví zaměstnanců, lidských zdrojů a ekologie. Význam sociálních aspektů v podniku je především ve spojení s lidskými zdroji. Důležitým prvkem sociální výkonnosti je bezpečnost a ochrana zdraví při práci. V českých podmínkách si pozornost zaslouží norma ČSN OHSAS 18001:2008 – Systémy managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – specifikace a program Bezpečný podnik7. Sociální aspekty udržitelného rozvoje podniku jsou spojovány s konceptem CSR (Carrol, 1999). Hodnocení a měření výkonnosti podniku se zaměřuje na řízení výkonnosti činností, a zároveň se snaží zajistit, aby byly koncipovány v souladu se strategií a cíli podniku. V tomto případě může být výkonnost jasně prokázána. Hodnocení a měření výkonnosti podporuje nejen odpovědnost za výkonnost, ale poskytuje i zpětnou vazbu o dopadu iniciativy k zajištění udržitelnosti, zdůrazňuje význam identifikace a pochopení příčinných vztahů mezi různými alternativními akcemi a jejich dopad na finanční a nefinanční výkonnost.
2.4 Literatura 1. CARROLL, A. B. Corporate Social Responsibility. Business and Society. 1999. Vol. 38, No. 3. pp. 268-295. 2. DESIMONE, L. D., POPOFF, F. Eco-Efficiency: The Business Link to Sustainable Development. Cambridge: The MIT Press. 1997. 280 s. 3. ELKINGTON, J. Cannibals with Forks: The Triple Bottom Line of 21st Century Business. New Society Publishers. 1998. 407 s. ISBN 0865713928. 7
http://www.suip.cz/bezpecnost-prace/bezpecny-podnik/
23
4. EPSTEIN, M. J. Making Sustainability Work: Best Practices in Managing and Measuring Social and Environmental Impacts. Sheffield: Greenleaf. 2008. 288 s. ISBN 978-1-906093-05-1. 5. EPSTEIN, M. J., ROY, M. J. Improving sustainability performance: specifying, implementing and measuring key principles. Journal of General Management. 2003. sv. XXIX, č. 1, s.15–31. ISSN 03063070. 6. EUROSIF. European SRI Study 2010. Paris: Eurosif. [online]. 2010. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.eurosif.org/research/eurosif-sri-study/2010 7. EUROSIF. European Socially Responsible Investment Study. [online]. 2012. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.investmenteurope.net/digital_assets/5925/2570912_euro sif_sri_study_low-res.pdf 8. GRI. About Sustainability Reporting. [online] 2013. [cit. 2013-1126]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/information/sustainabilityreporting/Pages/default.aspx 9. GRÜNWALD, R. Finanční analýza a plánování podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress. 2007. 318 s. ISBN 978-80-86929-26-2. 10. HARTS, S. A natural ressource-based view of the firm. Academy of Management Review. 1995. sv. XX, č. 4. s. 966-1014. ISSN 0363-7425. 11. HORVÁTH, P., REICHMANN, T. Vahlens Großes Controllinglexikon. 2. neubearb. und erw. Aufl. München. Vahlen. 2003. 843 s. ISBN 3-8006-2758-2. 12. HYRŠLOVÁ, J. Účetnictví udržitelného rozvoje podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a management. 2009. 147 s. ISBN 978-80-86730-47-9. 13. JOHNSON, M. Stakeholder dialogue for sustainable service. Dizertační práce. Karlstad: Karlstad University Studies. 2007. 14. KISLINGEROVÁ, E. a kol. Inovace nástrojů ekonomiky a managementu organizací. Praha: C.H. Beck. 2007. 293 s. ISBN 978-80-7179-882-8. 15. LASZLO, Ch. The Sustainable Company: How to create lasting value through social and environmental performance. Washington: Island Press. 2003. 232 s. ISBN 978-1597260183. 24
Číslo kapitoly 2
16. OECD. OECD Guidelines for Multinational Enterprises. OECD Publishing. 2011. [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.oecd.org/corporate/mne/48004323.pdf 17. SCHALTEGGER, S., BURRITT, R. Corporate Sustainability. In H. Folmer, T. Tietenberg (Eds.): The International Yearbook of Environmental and Resource Economics 2005/2006. A Survey of Current Issues. 2005. 18. SCHALTEGGER, S., BURRITT, R., PETERSEN, H. Corporate Environmental Management: Striving for Sustainability. Sheffield: Greenleaf. 2003. 384 s. ISBN 978-1874719656. 19. SCHALTEGGER, S., WAGNER, M. Managing Sustainability Performance Measurement and Reporting in an Integrated Manner, Sustability Accounting as the Link between the Sustainability Balanced Scorcared and Sustainability Reporting. Dordrecht: Springer. 2006. s. 681-697. ISBN -101-4020-4973-0. 20. SIGMA project. The SIGMA Guidelines—A Practitioner’s Guide: Putting Sustainable Development into Practice—A Guide for Organisations. Consultation draft. [online] 2003. [cit. 2013-1126]. Dostupné z: http://www.projectsigma.com 21. SPARKES, R., COWTON, Ch., J. The Maturing Of Socially Responsible Investment: A Review Of The Developing Link With Corporate Social Responsibility. Journal of Business Ethics. 2004. Vol. 52. No. 1. pp. 45-57. ISSN 0167-4544. 22. STEAD, W. E., STEAD, J. G. An empirical investigation of sustainability strategy implemation in industrial organizations. In D. Collins, M. Starik (Eds.). Reaserch in corporate social performance and policy. Supplement 1. Ggreenwich, CT: JAL. 1995. s. 43-66. 23. SŮVOVÁ a kol. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači. Praha: EKOPRESS. 1999. 324 s. ISBN 80- 86119-211 24. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přep. vyd. Praha: C. H. Beck. 2007. 452 s. ISBN 80-7179-892-4. 25. UNGLOBALCOMPACT. Sustainable Development. [online] 2007. [cit. 2013-11-26]. Dostupné z: http://www.unglobalcompact.org/Issues/partnerships/business_devel opment.html 25
26. WADDOCK, S., BODWELL, C. Total Responsibility Management: The Manual. Sheffield: Greenleaf Publishing. 2007. 192 s. ISBN 978-1-874719-98-4. 27. WCED. Our Common Future. Oxford: Oxford Univ. Press, 1987.
26
Číslo kapitoly 3
3
Vybrané souvislosti udržitelné podnikové výkonnosti 3.1 Integrace ukazatelů výkonnosti podniku
Udržitelná podniková výkonnost může být definována jako integrace ESG a ekonomické výkonnosti. Zahrnutí do udržitelné podnikové výkonnosti i CG výkonnosti kromě environmentálních, sociálních a ekonomických ukazatelů výkonnosti může globálně charakterizovat problémy, o kterých investoři uvažují v souvislosti s chováním podniku, viz obrázek 3.1. Je tedy potřebné zaměřit se na předávání informací investorům, akcionářům a ostatním zainteresovaným skupinám, i když většina ESG požadavků je dobrovolných.
Obrázek 3.1 Vzájemná souvislost mezi ESG a CG výkonností podniku ve vztahu k UPV 27
Vzájemnou souvislostí mezi environmentální a ekonomickou výkonností se zabývalo již mnoho výzkumných studií a projektů. Podle Schalteggera a Wagnera (2006) environmentální dopad se týká množství škodlivých vlivů, které jsou způsobené činností podniku. Ekonomickou výkonnost spojují především se ziskem. Jedním z negativních tvrzení vzájemné vazby mezi environmentální a ekonomickou výkonností je to, že zlepšení environmentálních dopadů škodí ekonomické výkonnosti, jelikož dochází ke zvyšování nákladů na ochranu životního prostředí. Pozitivní vazba je spojena se snižováním nákladů, které vedou ke zlepšení životního prostředí, např. vývoj inovací směřující k zdokonalení produktivity zdrojů, zvýšení efektivnosti a zamezení vzniku odpadů. Hlavním smyslem je spojit tyto pozitivní a negativní vazby, což se může zdát neslučitelné (zvýšení nebo úspora nákladů, zvýšení nebo snížení příjmů). Lankosti (2006) ve své studii vztah mezi environmentální a ekonomickou výkonností znázornil křivkou environmentálního zisku. Environmentální zisk se považuje za izolovaný čistý ekonomický dopad úrovně životního prostředí na výkonnost podniku. Podniková sociální výkonnost a ekonomická výkonnost je spojována především se společenskou odpovědností firem8 (Corporate Social Responsibility, CSR). CSR a ekonomická výkonnost se tedy dostává do řízení podniku jako součást zajištění přidané hodnoty pro podnik a jeho zainteresované skupiny (Carrol, 1999). Bylo prokázáno, že vztah mezi sociální a ekonomickou výkonností se ukazuje pozitivní. To znamená, že sociální zapojení mělo pozitivní vliv na ekonomickou výkonnost podniku. Většina studií používá krátkodobé ekonomické metriky, jako jsou zisk, návratnost vlastního kapitálu, tržní cena akcií. Avšak ekonomický dopad sociální angažovanosti může trvat déle než po dobu sledování těchto ukazatelů. Orlitzky, Schmidt a Rynes (2003) dokázali, že sociální výkonnost pozitivně koreluje s finanční výkonností. Podniková sociální činnost v odpovědnosti k životnímu prostředí je prospěšná z více pohledů. Řada empirických analýz byla zaměřena na ověření, zda existuje pozitivní korelace mezi úrovní CG a ekonomickou výkonností vyjádřenou růstem hodnoty pro akcionáře. Tato korelace byla potvrzena. Autoři v (Malý a kol. 2002; Baker, Anderson 2010) se zabývali způsoby řízení CG a jejich vztahy mezi zainteresovanými skupinami, dále 8
http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/
28
Číslo kapitoly 3
procesy správy a řízení společnosti, které jsou navrženy tak, aby pomohly podnikům dosáhnout jejich strategických cílů. Deakin a Monks (2012) říkají, že správná CG výkonnost je nezbytnou složkou úspěchu podniku, udržitelného ekonomického růstu a vyžaduje interdisciplinární analýzy, především ekonomické, právní, sociální, environmentální apod. Cílem je stanovit ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti podniku, kdy tyto ukazatele výkonnosti mohou vypovídat o dlouhodobé udržitelnosti podniku.
Předpokladem pro měření environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti podniku je návrh klíčových ukazatelů výkonnosti (KPIs). Aby bylo možné odpovídajícím způsobem zachytit souvislost mezi ESG a ekonomickou výkonností a pokrok v provádění strategie udržitelnosti, je nezbytné rozvíjet a využívat vhodné finanční i nefinanční ukazatele výkonnosti. Nejdůležitější je si uvědomit, co se měří a co je řízeno. Důležité je, aby opatření vytvářela hodnotu pro podnik a jeho zainteresované strany. Komplexní pohled užitím KPIs může pomoci podniku plánovat a řídit své ESG priority – zejména, když KPIs jsou propojeny s hlavní obchodní strategií prostřednictvím akčních plánů, které obsahují výkonnostní cíle. Kromě toho vlastní proces výběru, definování a měření nefinančních ukazatelů tvoří přidanou hodnotu tím, že poskytuje zcela kvalifikovaný pohled na ekonomickou výkonnost podniku. Vývojem podnikových KPIs se zabývá mnoho mezinárodních organizací, např. organizace Global Reporting Initiative (GRI), která vytvořila reportingový rámec (uvedený v kapitole 5), a soubor environmentálních, sociálních a ekonomických ukazatelů (GRI, 2013). OrganizaceUnited Nations Conference on Trade and Development (UNCTAD)9 vydala Guidance on Corporate Responsibility Indicators
9
http://unctad.org/
29
in Annual Reports (UNCTAD, 2008). CFA Institute10 vytvořil manuál pro investory (Schacht, Allen, Orsagh, 2009), jehož součástí jsou ESG ukazatele výkonnosti, které by měli investoři používat při posuzování investic. Organizace The European Federation of Financial Analysts Societies (EFFAS)11stanovila ESG ukazatele výkonnosti pro odvětví a v současnosti se zabývá integrací ESG ukazatelů do investičního rozhodování. Organizace International Federation of Accountants (IFA)12 zpracovala přehled výkonnostních měřítek a KPIs pro ESG ukazatele výkonnosti. Dalším důležitým analytickým nástrojem je aplikační software ASSET4 ESG13 společnosti Thomson Reuters, který slouží pro stanovení ESG výkonnosti podniků (Ribando, Bonne, 2011). Problematika identifikace a návrhu KPIs pro měření ESG a ekonomické výkonnosti byla řešena v rámci výzkumného projektu P403/11/2085 GAČR, a to se zaměřením na podniky zpracovatelského průmyslu a zemědělství. Návrhy těchto vybraných ukazatelů KPIs se vztahují na jejich používání související s UPV, např. používání KPIs ve vztahu k cílům udržitelnosti zakládající se na strategii a krocích vedení podniku ke zlepšení jejich dosažení. Odpovědnost za výkonnost oproti strategickým cílům, včetně UPV, vyžaduje pochopení příčinných vztahů mezi různými činnostmi a jejich dopadem na finanční a nefinanční výkonnost podniku. Hodnocení a měření výkonnosti je obvyklé pro většinu úspěšných podniků. Je však důležité vytvořit měřitelné a relevantní cíle udržitelnosti a vhodné ukazatele.
3.1.1 Integrace složek výkonnosti podniku Vytvoření spolehlivé metody měření ESG a ekonomické výkonnosti, kde komplexně působí více faktorů, lze považovat za předpoklad pro úspěch nejen v rozhodování managementu podniku, ale také umožnění srovnání konkurenceschopnosti podniku. Jedním z možných přístupů k tomu je řešení ESG a ekonomických problémů ve vztahu k měření UPV. K integraci všech složek UPV a k jejich modelování jsou vhodné metody založené na matematicko-statistických principech (Hřebíček, Chvátalová, 2012, 2013). 10
https://www.cfainstitute.org/ http://effas.net/ 12 http://www.ifac.org/ 13 http://im.thomsonreuters.com/solutions/content/asset4-esg/ 11
30
Číslo kapitoly 3
ESG a ekonomické faktory tvoří jádro podnikové a obchodní strategie. Mohou být součástí každodenních operací, výzvou k úspěchu, ukazatelem hrozby a rizika a pobídkou k příležitosti. Samozřejmě by se měly stát součástí dobrovolných podnikových zpráv o hodnocení vazeb mezi environmentálním a sociálním hodnocením výkonnosti, ekonomickým hodnocením výkonnosti a vztahu CG. Je důležité vytvořit měřitelné a relevantní cíle udržitelnosti a vhodné ukazatele. Dále také integrovaný reporting finančních a nefinančních informací využitím internetu, jak je popsáno v kapitole 7.
3.2 Environmentální výkonnost Podniky hledají způsob, jak porozumět své environmentální výkonnosti, prokázat ji a zlepšit. Tento cíl je možno dosáhnout účinným řízením těch prvků jejich činností, výrobků a služeb, které mohou mít významný dopad na životní prostředí (Hřebíček a kol., 2011; Tyteca a kol., 2002). Podniky, které mají zavedený systém environmentálního managementu (Environmental Management System, EMS) by měly svou environmentální výkonnost posuzovat ve vztahu ke své environmentální politice, cílům, cílovým hodnotám a dalším kritériím environmentální výkonnosti vycházejícím z normy ČSN EN NaucimISO 14031:2014 – Environmentální management – hodnocení environmentálního profilu (ČSN EN ISO 14031, 2013; Hřebíček, Soukopová, 2008). Nemá-li však podnik zavedený EMS, může mu hodnocení environmentální výkonnosti napomoci při identifikaci jeho environmentálních aspektů; stanovení, které aspekty bude pokládat za významné; stanovení kritérií environmentální výkonosti; posouzení environmentální výkonnosti podle těchto kritérií. Hodnocení environmentální výkonnosti a environmentální audity napomáhají managementu podniku při hodnocení úrovně jeho výkonnosti a podle potřeby při identifikaci oblastí, v nichž je třeba dosáhnout zlepšení. Obecně můžeme hodnocení environmentální výkonnosti popsat jako průběžný proces shromažďování a hodnocení dat a informací, který má zajistit hodnocení aktuální výkonnosti podniku a vývojových trendů v určitém časovém období. Naproti tomu environmentální audity se 31
provádějí periodicky s cílem ověřit soulad s definovanými požadavky. Další pokyny k provádění environmentálních auditů obsahuje norma ČSN EN ISO 19011:2012 – Směrnice pro auditování systémů managementu. Hodnocení environmentální výkonnosti podniku popisované normou ČSN EN ISO l4031 je řídící nástroj, který v reálném čase pomáhá managementu podniku chápat, zlepšovat a demonstrovat efektivnost aplikací principů ochrany životního prostředí ve veškerých aktivitách podnikatelské jednotky. Jedná se tedy o kontinuální sledování environmentálních dopadů činností, výrobků nebo služeb podniku takovým způsobem, aby tyto dopady byly stále pod kontrolou a mohly být zohledňovány při rozhodování v procesu řízení. Jen tak, tedy pouze při dostatečném přísunu aktuálních relevantních informací, má management podniku možnost hledat onu kýženou rovnováhu mezi efekty ekonomickými a environmentálními a řídit podnikatelské činnosti způsobem, který má naději na udržitelnost.
3.2.1 Ukazatele environmentální výkonnosti Hlavním účelem environmentálních ukazatelů výkonosti podniku je především poskytnutí základu pro vyhodnocení pokroku v dané oblasti životního prostředí a hodnocení dodržování zadaných cílů stanovených managementem v rámci environmentální politiky podniku. Dále zodpovězení otázek vrcholovým vedení podniku o tom, jakým směrem se bude ubírat další vývoj různých opatření a technik snižujících environmentální dopad podniku. Dalším účelem environmentálních ukazatelů výkonosti je poskytnutí odpovědí podniku vnitřním a vnějším zainteresovaným stranám na klíčové otázky, které se týkají životního prostředí a udržitelného rozvoje. U životního prostředí je hlavním cílem minimalizace negativních environmentálních dopadů. To může v některých případech znamenat pro daný podnik nové obchodní příležitosti a také zajistit finanční úspory. Šetrné využití energie, prevence znečišťování, minimalizace odpadu a recyklace, tyto všechny faktory mohou přinést podniku efektivnější provoz spojený se snížením nákladů. Mezi aktivity podniku, které jsou spojené se životním prostředím, se řadí: 32
ekologická výroba, produkty a služby,
Číslo kapitoly 3
ekologické balení,
šetrný způsob přepravy zboží a materiálu,
recyklace,
využívání recyklovaného materiálu,
úspora energie, vody,
soulad s normami a standardy (ISO, EMAS aj.),
ochrana přírodních zdrojů,
poskytování přesných ekologických informací o výrobcích, službách a aktivitách.
S těmito aktivitami souvisejí také sledované ukazatele, které si podniky zvolí. U některých je jejich sledování podmíněno zákonem, jiné jsou dobrovolné a záleží pouze na rozhodnutí samotného podniku. V první fázi stanovení environmentálních ukazatelů vybere management podniku ty environmentální aspekty činností, výrobků nebo služeb podniku, které způsobují nejvýznamnější environmentální dopady. Při tomto výběru budou zohledněny rozhodující faktory řízení a jejich vztah k environmentální výkonnosti (Hřebíček, Soukopová, Kutová, 2010), např.:
environmentální a podnikatelská strategie,
důležitá environmentální rizika a dopady vzhledem k legislativním požadavkům,
požadavky EMS (je-li realizován) či jiných dobrovolných programů,
vnitřní potřeby informací,
potřeby informací pro komunikaci s vnějšími subjekty vycházející z organizační struktury podniku,
existující databáze informačního systému podniku.
S uvážením těchto faktorů se stanoví ukazatele environmentální výkonnosti, a to tak, aby jasně ukazovaly vývoj k předem stanoveným cílovým hodnotám. Ukazatele mohou brát v úvahu data různé povahy: 33
absolutní (např. tuny odpadu za rok),
relativní (např. tuny odpadu na jednotku produkce),
různě konstruované indexy,
agregovaná data, a to vertikálně či horizontálně,
vážená,
kvalitativní,
finanční aj.
Ukazatele musejí být založeny na datech, která jsou co nejsnáze dostupná, přesná a vědecky ověřitelná. Současně by měla být i srovnatelná, reprezentativní, pružně adaptovatelná, nákladově efektivní a měla by podporovat optimální predikci dalšího vývoje. V dalším uvedeme nejprve doporučené hlavní KPIs výkonnosti podniku, které se týkají přímých environmentálních aspektů organizace, a potom další doplňující ukazatele environmentální výkonnosti. Vyjdeme přitom z návrhu Přílohy IV v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (EMAS III, 2009), dále manuálu G4 organizace GRI (GRI, 2013) a navážeme na již dříve publikované návrhy v (Hřebíček, Soukopová, Kutová, 2010; Hřebíček a kol. 2011). Podniky všech odvětví (podle CZ-NACE) by měly stanovit dále uvedené KPIs a podniky daného odvětví by si měly vybrat příslušné doplňkové ukazatele podle významných environmentálních aspektů. Může se k tomu využít interní environmentální audit i externí environmentální audit, na jehož základě management podniku navrhne doplňkové ukazatele ve spolupráci s auditorem.
3.2.2 Klíčové environmentální ukazatele výkonnosti podniku Klíčové environmentální ukazatele výkonnosti podniku se vztahují na všechny typy organizací. Zaměřují se na environmentální výkonnost podniku v následujících klíčových oblastech životního prostředí (EMASIII, 2009; GRI, 2013):
34
účinnost materiálové spotřeby,
energetická účinnost,
vodní hospodářství,
Číslo kapitoly 3
odpadové hospodářství,
biologická rozmanitost (biodiverzita),
emise do ovzduší,
ostatní.
3.2.3 Ukazatele materiálové účinnosti Roční hmotnostní tok různých používaných materiálů (kromě nosičů energie a vody) v organizaci vyjádřeného v jednotkách: tuny (t). Jedná se o spotřebu materiálů v podniku podle hmotnosti, příp. i objemu. Jde o použité materiály v organizaci včetně materiálů nakoupených od externích dodavatelů a dále těch materiálů, které jsou získávány z interních zdrojů (vázaná produkce a těžební aktivity). Tento indikátor popisuje příspěvek organizace k zachování globální základny zdrojů a snahy organizace ke snížení materiálové náročnosti a zlepšení účinnosti její ekonomiky. Toto jsou výslovné cíle Rady OECD podle (OECD, 2010). Pro interní manažery a další osoby zainteresované na finančním stavu organizace se spotřeba materiálu vztahuje přímo k celkovým provozním nákladům. Interní sledování této spotřeby buď podle produktu nebo podle kategorie produktu umožňuje monitorování účinnosti materiálu a náklady na toky materiálu. Podíl použitých recyklovaných vstupních materiálů vyjádřeného v jednotkách: procenta (%) z celkových vstupních materiálů.
3.2.4 Ukazatele energetické účinnosti Celková přímá spotřeba energie, kde se uvede celková roční spotřeba energie organizace vyjádřená v jednotkách: tuny (t) ekvivalentu ropy (TOE)14. Přímá energie se může projevit ve formě primární (např. zemní plyn pro vytápění) nebo přechodné (mezilehlé) energie (např. elektřina pro osvětlení). Energie může být zakoupena, vytěžena (např. uhlí, zemní
14
Tuna ropného ekvivalentu (TOE) je jednotka energie: Množství energie uvolněné při spalování jedné tuny ropy, přibližně 42 GJ.
35
plyn, nafta), sklizena (napří. energie biomasy), zachycena (např. sluneční, větrná energie). Celková spotřeba obnovitelné energie, kde se uvede celková roční spotřeba energie (elektřiny a tepla) vyrobená z obnovitelných zdrojů energie, vyjádřená v jednotkách: tuny (t) ekvivalentu ropy (TOE). Obnovitelná energie je získávána z přírodních procesů, které jsou trvale obnovované. Zahrnuje elektřinu a teplo generované ze slunce, větru, oceánu, vodní síly, biomasy, z geotermálních zdrojů, biopaliv a z vodíku získaného z obnovitelných zdrojů. Směrnice GRI má pro tuto oblast ještě další ukazatele (GRI, 2013), které zde nebudeme uvádět.
3.2.5 Ukazatele pro vodní hospodářství Celková roční spotřeba vody vyjádřená v jednotkách: metr krychlový za rok (m³/rok). Uvede se celkový objem odebrané vody v krychlových metrech za rok z následujících zdrojů:
povrchová voda, včetně vody z řek, jezer a mokřin,
podzemní voda,
déšťová voda sebraná přímo a skladovaná organizací,
odpadová voda z jiné organizace,
dodávky vody vodovodní sítě nebo jiné veřejné vodárenské služby.
Informace o odběru vody v organizaci mohou být získány z vodoměrů, z účtů za vodu, z výpočtů odvozených z jiných údajů o vodě, které jsou k dispozici nebo (jestliže neexistují ani vodoměry, účty či referenční data) vlastními odhady organizace. Směrnice GRI má pro tuto oblast ještě další ukazatele (GRI, 2013), které zde nebudeme uvádět.
3.2.6 Ukazatele pro odpadové hospodářství Celková roční produkce odpadu specifikovaného dle typu a nakládání vyjádřená v jednotkách: tuny (t). Celková roční produkce nebezpečného odpadu vyjádřená v jednotkách: tuny (t) nebo kilogramy (kg). 36
Číslo kapitoly 3
Data o množství odpadu vytvořeném v průběhu několika let mohou naznačit úroveň vývoje, jakého dosáhla organizace ve svém úsilí o snížení odpadu. Rovněž mohou indikovat potenciální zlepšení v procesu účinnosti a produktivity. Z finančního pohledu přispívá snížení odpadů k přímému snížení nákladů na materiály, zpracování odpadů. Směrnice GRI má pro tuto oblast ještě další ukazatele (G4, 2013), které zde nebudeme uvádět.
3.2.7 Ukazatele pro biodiverzitu Využívání půdy vyjádřené v jednotkách:metry čtvereční (m²) zastavěné plochy. Uvedou se provozní místa vlastněná, pronajatá, spravovaná organizací. Mohou být umístěná uvnitř nebo sousedit s chráněnými oblastmi a s oblastmi s vysokou hodnotou biodiverzity nebo taková místa, která obsahují chráněné oblasti a oblasti s vysokou hodnotou biodiverzity mimo chráněné oblasti. Při reportování využívání půdy podnik může identifikovat a chápat určitá rizika spojená s biodiverzitou. Monitorování jejich aktivit se uskutečňují jak v chráněných oblastech, tak v oblastech s vysokou hodnotou z hlediska biodiverzity mimo chráněné oblasti. To umožňuje reportujícímu podniku snížit rizika environmentálních dopadů, ale také podniku řídit dopady na biodiverzitu a vyhnout se špatnému rozhodování. Selhání při adekvátním řízení takových dopadů mohou mít za následek poškození prestiže, zpoždění při získávání stavebních povolení a ztrátu společenského souhlasu s činností podniku. Směrnice GRI má pro tuto oblast ještě další ukazatele (GRI, 2013), které zde nebudeme uvádět.
3.2.8 Ukazatele týkající se emisí do ovzduší Celkové roční emise „skleníkových plynů“ zahrnujících CO2, CH4, N2O, HFCs, PFCs a SF6 se vyjadřují v jednotkách: tuny (t) ekvivalentu CO2. Uvedou se přímé emise skleníkových plynů ze všech zdrojů vlastněných nebo řízených organizací včetně:
generování elektřiny, tepla nebo páry,
jiné spalovací procesy, jako je hoření, 37
fyzické nebo chemické zpracování,
doprava materiálů, produktů a odpadů,
odvod spalin (odplyňování),
prchavé emise.
Emise ze spalovacích procesů a zdrojů budou korespondovat s přímou primární energií z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů, jak je reportováno v EN3. Povšimneme si, že emise CO2 ze spalování biomasy nemají být zahrnuty na tomto místě, ale mají být vykazovány zvlášť podle GHG protokolu podnikové normy15. Dále se uvedou i nepřímé emise skleníkových plynů vznikajících při generování nakoupené elektřiny, tepla nebo páry. Směrnice GRI má pro tuto oblast ještě další ukazatele (GRI, 2013), které zde nebudeme uvádět.
3.2.9 Ostatní ukazatele Podnik, který podává zprávu o své environmentální výkonnosti týkající se konkrétních environmentálních aspektů určených v EMS nebo EMAS může je zohlednit s využitím odvětvových referenčních dokumentů, které bude Evropská komise vytvářet.
3.3 Sociální výkonnost Sociální výkonnost není obvykle viditelným atributem produktů a služeb. Až integrováním sociální dimenze do marketingové komunikace se sociální výkonnost stává viditelnou. Je tedy třeba profesionální komunikace orientované na zájmové skupiny, aby mohlo být využito sociální výkonnosti k získání konkurenční výhody (Spirig, 2006). Definování sociální výkonnosti pouze jako vlivu podniku na zaměstnance je pohledem velmi úzkým. Podniky by naopak měly uznat oprávněné nároky všech zájmových skupin a rozvíjet s nimi vztahy. Oblast péče o zaměstnance je taková činnost podniku, kdy je zjišťována potřeba pracovníků, která však není přímo vázaná na výkon nebo na výsledky jejich práce. Základní východisko spočívá 15
The Greenhouse Gas Protocol Corporate Standard (http://www.ghgprotocol.org/standards/corporate-standard)
38
Číslo kapitoly 3
ve spokojenosti zaměstnanců, což se projeví v důsledku kvalitní a dostatečné péče o ně. Spokojenost zaměstnanců tvoří jednu z podmínek jejich stabilizace a ochoty podávat očekávaný výkon. V neposlední řadě je spojena i s motivací zaměstnanců. V České republice je péče o zaměstnance podstatnou a nedílnou součástí pracovněprávních vztahů a jsou jí věnována některá ustanovení Zákoníku práce. Snahou každého podniku by mělo být zvyšování spokojenosti zaměstnanců, což by mělo teoreticky vést ke zvyšování produktivity pracovníků, a tím k růstu ekonomické výkonnosti. Současně by mělo docházet ke změně pozice na trhu, jelikož spokojení zákazníci nejen zůstávají podniku věrni, ale přivádějí nové spotřebitele (Kocmanová a kol., 2010). V současné době závisí přežití podniku nejen na finanční konkurenceschopnosti, ale neméně důležité také je, aby organizace dokázaly prokázat své postavení vůči různým stakeholderům, které jsou činností podniku ovlivněny. Jinými slovy, jde o skutečnost, kdy podniky čelí rostoucímu tlaku svého okolí, aby jednaly sociálně odpovědným způsobem (Bučiuniene, Kazlauskaite, 2012). Sociální oblast má také určité typy ukazatel ů, které je možno využít k měření a převážně k hodnocení výkonnosti. K hodnocení sociální výkonnosti se používají většinou nefinanční ukazatele (tzv. měkké ukazatele). U sociální výkonnosti je zapotřebí určit, pomocí kterých norem budou vybrány sociální ukazatele. Mezi ty, které zahrnují do svého kontextu sociální oblast, patří: Global Reporting Initiative; Společeská odpovědnost firem; Social Accountability 8000; ČSN ISO 26000:2010 - Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti; Bezpečný podnik; ČSN OHSAS 18001:2008 – Management bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; IQNet SR 10 – Systém managementu společenské odpovědnosti; AA 1000 AccountAbility – Stakeholder Engagement Standard; Friendly Employer. V dalším je podrobně popíšeme.
3.3.1 Global Reporting Initiative Ukazatele sociální výkonnosti podniku podle GRI se dělí do čtyř klíčových oblastí (GRI, 2013):
lidská práva, 39
pracovně právní vztahy a důstojné pracovní podmínky,
odpovědnost za produkty,
společnost.
Ukazatele výkonnosti z oblasti lidských práv zjišťují, jaký má organizace vliv na občanská a politická práva. Tato oblast je rozdělena dle hledisek, která vycházejí z mezinárodně uznávaných norem:
investiční postupy,
nediskriminace,
svoboda sdružování a kolektivního vyjednávání,
dětská práce,
nucená a povinná práce,
bezpečnostní postupy,
práva původních etnik,
posuzování dopadů činností na lidská práva,
posuzování lidských práv dodavateli,
mechanizmy podávání stížností v oblasti lidských práv. Ukazatele z oblasti pracovně právních vztahů a důstojných pracovních podmínek jsou rozděleny dle hledisek:
zaměstnání,
vztahy mezi zaměstnanci a managementem,
bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti,
školení a vzdělávání,
diverzita a rovné příležitosti,
rovné odměňování žen a mužů,
mechanizmy podávání stížností na pracovní postupy.
Ukazatele z oblasti odpovědnosti za produkty se zaměřují na vlivy a dopady výrobků a služeb na jejich uživatele a dělí se na skupiny: 40
zdraví a bezpečí zákazníků,
Číslo kapitoly 3
označení výrobků a služeb,
marketingová komunikace,
soukromí zákazníků,
dodržování právních předpisů.
Ukazatele společnosti (společenského vlivu) se soustředí na vyjádření vlivu organizace na okolní komunitu a ostatní společenské instituce. Tato oblast je dělena dle následujících hledisek:
místní komunity,
korupce,
veřejná politika,
protikonkurenční chování,
dodržování zákonných norem,
hodnocení dodavatelů z hlediska vlivu na společnost,
mechanizmy podávání stížností týkajících na společnost (GRI, 2013).
se vlivu
3.3.2 Společenská odpovědnost firem Konceptem zdůrazňujícím environmentální a sociální aspekty podnikání je CSR. CSR lze definovat jako dobrovolné integrování sociálních a environmentálních hledisek do každodenních podnikových operací a interakcí se zájmovými skupinami podniku. CSR apeluje na změnu orientace podniků z krátkodobých cílů na cíle dlouhodobé, z maximálního zisku na zisk optimální. Zisky pro společensky odpovědné podniky mohou být např. příležitost pro inovace, větší přitažlivost pro investory, větší transparentnost, posílená důvěryhodnost, zvýšená loajalita a produktivita zaměstnanců, budování reputace a z ní vyplývající silné pozice na trhu, dialog a budování vztahů důvěry s okolím a z toho vyplývající vzájemné pochopení, snížené riziko bojkotů a stávek. CSR má tři roviny – sociální, ekonomickou a environmentální. V sociální rovině by se podnik měl věnovat (Business Leaders Forum, 2008):
dialogu se zájmovými skupinami, 41
zdraví a bezpečnosti svých zaměstnanců,
rozvoji lidského kapitálu,
dodržování pracovních standardů,
lidským právům,
odmítnutí diskriminace,
vyváženosti pracovního a osobního života zaměstnanců,
dodržování lidských práv na pracovišti,
firemní filantropii apod.
Odpovědné chování podniku v rámci CSR je možno rozdělit do oblastí:
trh,
pracovní prostředí,
místní komunita.
V rámci trhu (tržního prostředí) se od společensky odpovědného podniku očekává převážně transparentní podnikání a pozitivní vztahy s investory, zákazníky, dodavateli a ostatními obchodními partnery, přičemž odpovědný přístup k těmto partnerům vede k budování vzájemné důvěry, zvyšování kvality produktů a služeb a v konečném důsledku k dosahování vyššího zisku v rámci obchodní spolupráce. Zařazení konceptu CSR do podnikové strategie je považováno za známku vyspělého managementu v podniku. Z hlediska trhu se také sleduje dopad daného podniku na ekonomiku, např. v podobě rozvoje zaměstnanosti, budování infrastruktury či boje proti korupci. S tržním prostředím jsou spojeny aktivity CSR, mezi které se řadí:
42
firemní politika zajišťující etické jednání,
poskytování jasných a přesných informací o výrobcích a službách,
včasné placení faktur,
evidence a řešení stížností od zákazníků, dodavatelů a dalších obchodních partnerů,
spolupráce s jinými podniky či organizacemi na projektech CSR,
Číslo kapitoly 3
marketingová a reklamní etika.
Zároveň je možno identifikovat přínosy, které souvisejí s odpovědným chováním v tržním prostředí. Řadí se mezi ně převážně:
loajalita zákazníků,
odlišení se od konkurence,
žádaný dodavatel a obchodní partner,
zvýšení výkonnosti dodavatelského řetězce. V oblasti pracovního prostředí jsou nejvýznamnější složkou zaměstnanci, kteří jsou na podniku značně závislí, a to nejen finančně, ale také „lidsky“, jelikož v práci tráví významnou část dne a vykonávaná činnost ovlivňuje kvalitu jejich soukromého i rodinného života, mnohdy má vliv také na jejich zdraví. Na druhou stranu, dlouhodobý úspěch podniku závisí právě na kvalitě jeho zaměstnanců, kteří jsou jeho nezbytnou součástí při dosahování vytyčených cílů. Odpovědné podnikové praktiky umožňují nabírat, rozvíjet a udržet kvalitní pracovníky, kteří, pokud jsou motivovaní, jsou také velmi produktivní. Kromě produktivity je pro podnik důležitá loajálnost pracovníků, která snižuje náklady na přijímání nové pracovní síly a spokojenost zaměstnanců, jelikož právě spokojení zaměstnanci se podílejí na posilování image podniku. Také v této oblasti je možno uvést aktivity CSR, které ovlivňují pracovní prostředí:
zapojení zaměstnanců do procesu rozhodování,
nefinanční benefity,
vzdělávání a rozvoj zaměstnanců,
vyváženost osobního a pracovního života (flexibilní formy práce),
rozmanitost na pracovišti handicapovaní, starší lidé),
zdraví a bezpečnost zaměstnanců,
podpora propuštěných zaměstnanců,
opatření vůči všem formám diskriminace.
(ženy,
etnické
minority,
43
S odpovědným chováním v pracovním prostředí jsou spojeny určité přínosy, které je možné definovat takto:
žádaný zaměstnavatel,
kvalitní zaměstnanci,
motivace vedoucí k produktivitě,
kreativní a inovativní prostředí,
nízká fluktuace zaměstnanců.
Co se týče místní komunity, pro vysvětlení je nutno uvést, že v okamžiku zahájení podnikatelské činnosti se podnik stává součástí okolní komunity. Společensky odpovědný podnik vyvíjí snahu o navázání dobrých „sousedských“ vztahů (např. zmírňuje své negativní dopady). Určitou formou podpory může být jeho finanční či materiální podpora veřejných aktivit a projektů. Podnik, který se aktivně zapojuje v místní komunitě, může identifikovat nové trhy či obchodní příležitosti, budovat kontakty s lokálními úřady, upoutat pozornost médií a také snáze navázat nové partnerské vztahy s jinými podniky. Podniky mohou v rámci aktivit CSR provádět tyto činnosti spadající do místní komunity:
podnikové dárcovství,
podnikové dobrovolnictví,
podpora sociální integrace,
vzdělávání občanů,
podpora kvality života občanů,
obchodní spolupráce s místními dodavateli,
spolupráce se školami,
využití sdíleného marketingu (použití marketingových aktivit ke společné propagaci firmy a neziskového projektu).
3.3.3 Social Accountability 8000 Mezinárodní norma Social Accountability 8000 (SA8000) je zaměřena především na zaměstnance a otázku pracovních podmínek. Norma dělí požadavky na devět oblastí (Social Accountability International, 2008): 44
Číslo kapitoly 3
dětská práce,
nucená práce,
zdraví a bezpečnost,
svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání,
diskriminace,
disciplinární praktiky (čímž je myšleno, že zaměstnanci by měli být srozuměni s disciplinárními zásadami a postupy a s tím, jaké jednání je disciplinárním přestupkem; podnik by neměl praktikovat a tolerovat tělesné tresty, psychický nebo fyzický nátlak na zaměstnance a slovní napadání),
pracovní doba,
odměňování,
odpovědnost managementu.
Norma SA8000 vychází ze zásad mezinárodních norem týkajících se pracovních podmínek, které jsou obsaženy v úmluvách Mezinárodní organizace práce, ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN a v Úmluvě o právech dětí. Hlavní pozornost SA8000 je zaměřena na zlepšování pracovních podmínek po celém světě. Toto ukazuje cestu podnikům, které zlepšují a prokazují svou CSR z pohledu základních lidských práv v rámci pracovních podmínek.
3.3.4 ČSN ISO 26000:2010 - Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti Norma ČSN ISO 26000:2010 spíše než konkrétní požadavky poskytuje návod pro zavedení principů CSR v podnicích, a proto na rozdíl od mnohých jiných norem ISO nemůže být certifikována. Norma rozebírá sedm základních témat:
řízení a správa organizace,
lidská práva,
praktiky z oblasti pracovních vztahů,
životní prostředí, 45
etika v podnikání (např. otázky korupce, hospodářské soutěže),
ochrana spotřebitelů,
komunitní angažovanost a rozvoj.
3.3.5 Bezpečný podnik Program Bezpečný podnik, který vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (MPSV ČR) a Státní úřad inspekce práce (SÚIP), umožňuje zaměstnavatelům zavedení systému managementu Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), který odpovídá nejen českým předpisům, ale také požadavkům uplatňovaným v zemích Evropslé unie (EU), (SÚIP, 2009). Specifikace systému řízení BOZP, stanovená programem Bezpečný podnik, umožňuje realizovat systém managementu BOZP současně se systémy managmentu kvality a systému environmentálního managementu (EMS), neboť vychází ze stejného principu a zásad, které jsou uplatňovány u těchto dvou systémů managementu. Svým provedením splňuje požadavek na systém managmentu pokrývající oblast bezpečnosti práce, ochrany zdraví a ve vymezeném rozsahu i ochrany životního prostředí a požární ochrany. Součástí programu jsou i požadavky v oblasti pracovních podmínek a zdravotní péče. Přitom ještě vyšší úrovně péče o zdraví svých zaměstnanců, než stanoví předpisy, může podnik docílit např. plněním požadavků Programu na podporu zdraví na pracovišti zpracovaném Státním zdravotním ústavem. Důraz je kladen na procesní přístup k řízení BOZP. V programu je rovněž požadavek na každoroční vyhodnocování ukazatelů zlepšování u podniků, které získaly osvědčení Bezpečný podnik. Tyto ukazatele podnik může doplnit o další, a využít je tak k prokazování plnění požadavku neustálého zlepšování i v jiných oblastech (např. v rámci EMS). Splněním požadavků programu Bezpečný podnik a neustálým zlepšováním podnik prokazuje, že v oblasti BOZP plní víc než mu ukládají předpisy.
3.3.6 ČSN OHSAS 18001:2008 – Management bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Cílem normy ČSN OHSAS 18001:2008 – Management bezpečnosti a ochrany zdraví při prácije podle (CQS, 2010) hodnotit, eliminovat 46
Číslo kapitoly 3
a minimalizovat rizika pro zaměstnance podniku a další subjekty, na něž mohou mít vliv. Norma OHSAS 18001 je koncipována tak, aby byla použitelná pro podniky všech typů a velikostí a navazuje svou strukturou na normu ČSN EN ISO 9001 a ČSN EN ISO 14001, aby bylo možno vytvářet systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci souběžně se systémem managementu kvality a systémem environmentálního managementu organizace. Tak, jako systém environmentálního managementu vychází z analýzy environmentálních aspektů, při aplikaci normy OHSAS 18001 se vychází z analýzy rizik a jejich minimalizace. Hlavním smyslem aplikace normy OHSAS 18001 je vést podniky k tomu, aby navrhly a zavedly opatření, která všude, kde je to možné, nebezpečí odstraní, omezí nebo zaměstnance od něj izolují. V případě, že to možné není, musí být pracovní činnost plánována a řízena pomocí organizačních opatření v podniku tak, aby jeho výkonnost byl bezpečná a neohrožovala zdraví zaměstnanců ani okolí.
3.3.7 IQNet SR 10 – Systém managementu společenské odpovědnosti Hlavním požadavkem normy IQNet SR 10 je podle (CQS, 2010), aby podnik určil všechny své dopady vyplývající z jeho rozhodnutí a činností. Tyto dopady musejí ohodnotit, a to s ohledem na zainteresované strany a udržitelný rozvoj, významné dopady se snažit eliminovat. Podnik musí znát všechny své zainteresované strany, které jsou ovlivněné jeho dopady. Musí zavést vhodnou formu komunikace s nimi, aby věděl, jaké jsou jejich požadavky, očekávání a potřeby. Podnik si na základě získaných informací vytváří cíle, cílové hodnoty a programy. Při jejich sestavování bere ohled na zainteresované strany, ale také na své technologické možnosti, své finanční, provozní a podnikatelské požadavky. Všechna přijatá opatření je nutné ověřovat. Podnik musí zjistit, jaké je vnímání zainteresovaných stran, tedy jestli jejich očekávání a potřeby byly naplněny. Tak, jako v ostatních systémech managementu, musí vedení podniku: 47
zajišťovat dostupnost zdrojů – lidské zdroje a odborné znalosti (vzdělání, výcvik), organizační infrastrukturu, technologie a finanční prostředky,
jmenovat představitele managementu pro společenskou odpovědnost,
přezkoumávat odpovědnosti.
systém
managementu
společenské
Podnik také musí:
určovat všechny své právní požadavky environmentální aspekty a hodnotit soulad s nimi,
stanovit funkce, odpovědnosti a pravomoci,
monitorovat, měřit, analyzovat a neustále zlepšovat výkonnost systému managementu společenské odpovědnosti,
přijímat nápravná a preventivní opatření ve vztahu k společenské odpovědnosti,
provádět interní audity.
i
své
3.3.8 AA 1000 AccountAbility – Stakeholder Engagement Standard Norma AA 1000 AccountAbility – Stakeholder Engagement Standard je návodem na vedení dialogu a zlepšování vztahu se zájmovými skupinami a jejich zapojení do tvorby a dosahování strategie podniku. Jejím účelem je začlenění ESG odpovědnosti do podnikového řízení (Accountability, 2011).
3.3.9 Friendly Employer Friendly Employer (FE) je značka, která je udělována organizacím, resp. fyzickým osobám jako ocenění schopnosti dlouhodobě a odpovídajícím způsobem zařadit zdravotně postižené občany do pracovního procesu a průběžně rozvíjet jejich dovednosti a kvalifikaci. Tato certifikační značka naplňuje jeden z pilířů CSR (CQS, 2010).
48
Číslo kapitoly 3
3.4 Corporate governance výkonnost Celkově existuje mnoho odborných zdrojů pro volbu a používání měřítek CG výkonnosti a klíčových ukazatelů výkonnosti. Významným aspektem se zdá být zejména odpovědnost za CG výkonnost vůči strategickým cílům, včetně udržitelného výkonu. To vyžaduje pochopení příčinných vztahů mezi různými činnostmi a jejich dopadem na finanční a nefinanční výkonnost podniku. Propojení na hodnocení a měření výkonnosti je obvykle rysem většiny úspěšných podniků. Hodnocení a měření výkonnosti přirozeně nastává v časnějších fázích identifikace klíčových dopadů udržitelnosti a stanovení a monitorování pokroku směrem k podnikovým cílům. Problematika CG nabývá v současnosti na významnosti a stává se důležitým měřítkem sledování výkonnosti a konkurenceschopnosti společností. Oblast správy a řízení kapitálových obchodních společností je důležitá nejen pro fungování ekonomiky jako celku, ale dotýká se také všech zainteresovaných skupin společnosti. Jednou z důležitých oblastí ukazatelů podnikové výkonnosti v souvislosti s udržitelností je CG výkonnost. Většina současných diskusí o CG se zaměřuje na praktické problémy, jako jsou firemní podvody, zneužití manažerské moci a sociální nezodpovědnosti (Letza a kol., 2004; Spitzek, 2009). Úloha správy a řízení korporátních společností a význam pochopení funkce CG jsou ve střetu zájmu polemik již od počátku moderních korporací (Murphy, Topyan, 2005). Autoři rovněž poznamenávají, že rozdíly ve struktuře a charakteristikách korporací mají za následek, že toto srovnání je mnohem složitější. Mnoho studií v této oblasti je založeno na rozdílných principech, ale i spolehlivosti a integrity dat. Výsledkem je fakt, že problematika sledování CG zůstává v rovině souboru různorodých studií, které postrádají společnou souvislost. Další klíčovou otázkou je diskuze o tzv. „Agency Theory“, jež souvisí s otázkami měření efektivnosti CG, a to speciálně pro všechny zainteresované skupiny, nejen pro akcionáře. Murphy a Topyan (2005) zdůrazňují, že studie mnoha autorů jsou vytvářeny ve většině případů jako odpovědi na nedávno vynořené problémy. Denis a McConnell (2003) klasifikují literaturu týkající se CGve dvou skupinách: první generace literatury a druhá generace literatury. Studie první generace zkoumají především řídící 49
mechanizmus a jsou založeny na předpokladech, že existují významné rozdíly v systému správy pro celé ekonomiky. Úkolu vysvětlit tyto rozdíly se pak ujímá druhá generace výzkumu CG. Zájem o CG obecně celosvětově narůstá, což potvrzuje i fakt, že již v roce 2009 se tento termín objevil jako klíčové slovo v abstraktech téměř tisíce vědeckých článků vedených v „Social Science Research Network“ (SSRN) síti, která v roce 2009 otevřela současně síť „Corporate Governance Network“ (CGN) s dvaceti jedním různým tématem elektronických časopisů (Bebchuk, Weisback, 2009). Corporate governance je anglický termín, který v překladu znamená „správu a řízení kapitálových obchodních společností“, jehož vymezení a definování je cílem mnohých institucí, akademiků a výzkumných týmů. V poslední době se také objevuje stále více odborných zdrojů pro volbu a používání měřítek výkonnosti a klíčových ukazatelů CG výkonnosti.
3.4.1 Vymezení a definice Corporate governance Pod pojemem Corporate governance (CG) se zpravidla rozumí systém pravidel, podle kterých se řídí společnosti. Pravidla správy a řízení společností vycházejí především z práva a různých kodexů připravených odbornými anebo profesními skupinami podle tradic v jednotlivých zemích, anebo z popudu a potřeby finančních trhů, tedy dodavatelů finančního kapitálu především pro velké korporace. Řada poznatků svědčí o tom, že existuje prostor pro zlepšení v různých oblastech správy a řízení podniků, např. pokud jde o různorodost složení správních rad, zapojení akcionářů i kvalitu prohlášení o řízení a správě podniku. Očekává se, že tzv. „dobrá“ CG bude mít pozitivní vliv na výkonnost podniku a měla by pomoci podniku být trvale udržitelným. Definice CG odráží jak kulturní odlišnosti, tak také varianty vztahů mezi původem legislativy země a podnikatelským prostředím, ve kterém se podnik nachází. Obecně definice CG zahrnuje, jak uvádí Krivogorsky (2011, str. 33):
50
mechanizmy, jak je společnost organizována, řízena a kontrolována ve společnostech s ručením omezeným,
mechanizmy, prostřednictvím kterých jsou společnosti zodpovědni za vedení a výkonnost.
manažeři
Číslo kapitoly 3
Pojem CG a jeho definování je ovlivněno širším nebo užším vymezením, mnoho kodexů dokonce nezahrnuje ani pokus o formulování toho, co tyto definice obsahují. Celkově, většina definic vyjadřuje významnost CG vůči „kontrole“ společnosti, podnikovému řízení nebo manažerskému vedení činností obchodní společnosti (podniku). Možná nejjednodušší definice byla nejprve zformulována v dokumentu „Cadbury Report“ (1992) a později zahrnuta v Sjednoceném kodexu londýnské burzy tzv. „Combined Code of Corporate Governance“ (1998), jenž ji často cituje nebo parafrázuje formulací: „Corporate Governance je systém, prostřednictvím kterého jsou obchodní společnosti řízeny a kontrolovány“. Tabulka 3.1 obsahuje přehled definic vybraných národních ekonomik a ke srovnání také definice panevropské a mezinárodní. Tabulka 3.1 Definice CG dle národních ekonomik, definice panevropská a mezinárodní (vlastní zpracování dle (Krivogorsky, 2011)) Ekonomiky EU Národní ekonomika
Definice
Dokument
UK
CG je systém, kterým jsou společnosti řízené a kontrolované.
Belgie
CG je soubor pravidel platných pro řízení a kontrolu obchodních společností.
Dánsko
Koncept CG je chápán jako cíle, dle kterých jsou obchodní společnosti řízené, a hlavní principy a rámce, které regulují interakce mezi řídícími orgány společnosti, vlastníky a také ostatními stranami, které jsou přímo ovlivněny založením a podnikáním společnosti.
Nϕrby Report, Introduction
Německo
Koncept CG je definován jako zákonem povolená oblast pro řízení a dohled obchodních
Berlin Initiative Code, Preamble
Cadbury Report 2.5 Cardon Report 2 Federation of Belgium Companies
51
společností.
Itálie
Koncept CG je chápán ve smyslu sady pravidel, dle kterých jsou firmy řízené a kontrolované jako následek norem, tradic a vzorů chování rozvíjených každým ekonomickým a právním systémem.
Preda Code § 2
Holandsko
Konceptem CG se rozumí kodex chování pro ty, jež jsou spojení se společností, sestávající ze sady pravidel pro řádné řízení a dohled a rozdělení úkolů, povinností a pravomocí ovlivňujících uspokojivou rovnováhu vlivu všech zainteresovaných skupin.
Peters Report § 1.2
Portugalsko
CG je využívána k popisu systému pravidel a procedur uplatňovaných při řízení a kontrole společností kótovaných na burze.
Commissao do Mercallo de Valores Molbiliáros, Introduction
Panevropská a mezinárodní definice
52
CG zahrnuje sadu vztahů mezi managementem společností, jejich správními radami, akcionáři a ostatními zainteresovanými skupinami (stakeholdery). CG také poskytuje strukturu, v důsledku které jsou cíle společnosti nastaveny a prostředky k dosažení těchto cílů a sledování výkonu stanoveny.
OECD
CG je chápána jako struktura vzájemných vztahů a odpovídajících povinností mezi základní skupinou skládající se z akcionářů, členů dozorčí rady a
Millstein Report
Číslo kapitoly 3 manažerů, jejichž účelem je co nejlépe podporovat konkurenční výkonnost tak, aby byl dosažen hlavní cíl korporace.
Další společná témata v definicích CG se týkají dohledu nad společností nebo managementem. Mnoho definic, většinou ze zemí s německým právním původem, vztahuje CG k právním pravidlům, postupům a řízení soukromého sektoru. Společným jmenovatelem v definicích mezinárodních a celoevropských kodexů je zahrnutí vztahu mezi akcionáři, dozorčími radami a manažery.
3.4.2 Corporate governance situace v České republice Pro srovnání, zásadním problémem CG je, že v kontinentální Evropě je situace jiná než ve většině světa. Před deseti lety koncept CG v České republice byl téměř neznámý, a to se odrazilo také v praxi. Nedávno se však osvěta a vzdělávání v této oblasti začaly zlepšovat, a to zejména kvůli tlaku ze strany EU a iniciativy institucí, jako jsou Komise pro cenné papíry (Securities Commission), Institut správních orgánů (CIoD), Český institut tajemníků společností a další. Existují také společnosti, které se specializují přímo na vzdělávání a poradenství v této oblasti, např. CG Partners. Mezinárodní standardy CG byly použity na národní úrovni zákoníkem v rámci správy a řízení společností. Zákoník správy a řízení společností, založený na principech OECD, byl v České republice uveřejněn poprvé v roce 2001 a jeho pozměněná verze byla vydána v roce 2004. Pracovní skupina Komise pro cenné papíry pod vedením Tomáše Ježka formulovala zákoník (kodex), jenž stanovuje souhrn pravidel pro řádný výkon správy a řízení společnosti, z nichž některé jsou již zahrnuty v legislativních pravidlech České republiky. Zákoník je určen zejména pro společnosti obchodující na veřejném trhu, avšak je zájmem i ostatních kapitálových společností dodržovat pravidla uvedená v kodexu. Základní principy v zákoníku jsou založeny na následujících bodech: osobní odpovědnost jednatelů, transparentnost úkonů představenstva, odpovědnost správy a řízení ze strany akcionářů, veřejnosti a vlády. VČeské republice existují podniky/společnosti, které se přiklánějí k anglo-saskému modelu, ale také podniky/společnosti, které tíhnou více 53
k německému modelu. Důležitou roli v kontrole vlastnické struktury společností stále hrají banky. Charakteristická podoba CG v České republice je podle Blažka (1999) výsledkem specifické metody kupónové privatizace. Přestože český model CG může připomínat anglo-saský model, liší se v mnoha ohledech. Především to vyplývá z pozice bank, které se staly po privatizaci většinovými vlastníky, ale také i věřiteli mnoha podniků. Nepřehlednost kapitálového trhu je dalším rozdílem českého modelu od anglo-saského modelu CG. To by mohlo znamenat, že český model je spíše podobný německému modelu, ale i v tomto případě existují určité rozdíly. V českém modelu, však z důvodu nedostatku právní úpravy, lze najít v mnoha případech i přesně opačnou situaci. Předseda představenstva je také jedním z hlavních vlastníků. Takové uspořádání nejen omezuje pravomoci vedení a narušuje integritu řízení, ale také snižuje odpovědnost za špatná rozhodnutí. Podle Kavalíra (2005) úroveň tzv. „řádné správy“ hraje stále významnější roli při posuzování a oceňování společností ze strany investorů. Velký význam CG vychází ze skutečnosti, že většina těchto velkých společností je ve vlastnictví jedné skupiny lidí (vlastníků) a řízeny jsou úplně jinou skupinu lidí (výkonným managementem). Dodržování zásad „řádné správy“ je jedním z faktorů, který zvyšuje důvěru majitelů k výkonnému řízení a přispívá k ochraně a rozvoji jejich investic. CG je světovým problémem. Situace v České republice je taková, že obchodní společnosti jen velmi neochotně přecházejí na modely „řádné správy“, což často znamená jejich sníženou výkonnost a konkurenceschopnost na trhu oproti zahraničním společnostem. Na žebříčcích konkurenceschopnosti Česká republika „pokulhává“ a jednou z příčin je i špatná praxe zejména v oblasti CG. Často je kritizováno laxní soudnictví, nedostatek regulatorních zásahů, kritizuje se provázanost municipality se soukromým sektorem a bující korupce. Volnost ve správě a řízení obchodních společností není možná bez dodržování zákonných požadavků, jako jsou právní, ekonomické, environmentální i sociální, tj. i etické standardy. Důsledkem neetického jednání je často selhání systému správy a řízení (zde se ukazuje např. možnost hodnotit CG podle klíčových ukazatelů). Neefektivnosti ve správě a řízení společností jsou způsobeny nedůsledným řízením společností a správou. O odstranění tohoto problému se snaží tzv. konceptuální model postavení správy a řízení společnosti. Konceptuální 54
Číslo kapitoly 3
model umožní přesnější vymezení předmětu správy a řízení společností. Na jeho základě budou moci být vytvořeny nové kvalitnější právní předpisy. Praktickým důsledkem bude zvýšení úrovně správy a řízení, což předpokládá vyústění ve větší investiční aktivitu.
3.4.3 Hlavní otázky současného výzkumu v oblasti Corporate governance společností Otázky výzkumu v oblasti správy a řízení kapitálových společností se týkají především „řádného“ řízení korporací a správných postupů (Klírová, 2001; Klírová, Kavalír, 2004; Krivogorsky, 2011), principů „dobré“ správy a řízení (etickým přístupem – ke kultuře, společnosti; organizačním paradigmatem; procesem rozhodování, které je založeno na modelu odrážejícím výše popsané povinnosti pro všechny zainteresované skupiny, i když některé z nich mají větší váhu než ostatní; odpovědností a transparentností pro všechny zainteresované skupiny). Někteří výzkumníci zaměřují svou pozornost na teorie začlenění problematiky odpovědnosti do systémů správy a řízení (Elkington, 2006; White, 2006) a mnohé země vydaly pokyny týkající se řádné správy (Combined Code ve Velké Británii, Kong Report v Jižní Africe, German Code, Austrian Code, směrnice OECD, atd.). Většina z těchto doporučení, a to explicitně nebo implicitně, odkazuje na témata CSR, jako jsou zapojení zainteresovaných skupin, lidská práva a udržitelnost životního prostředí (Mallin, 2002). Celosvětové CG ukazatele kapitálových obchodních společností (The Worldwide Governance Indicators, WGI) jsou dlouhodobým výzkumným projektem se snahou vyvinout CG ukazatele (Kaufmann a kol., 2010). Williams a Segui – Mas (2012) objevili ve svém výzkumu CG v EU CG ukazatele prostřednictvím shlukové analýzy. Jejich výzkum představuje jedinečnost této analýzy založené na třiceti osmi faktorech použitých v Economic Freedom of the World (EFW)16. Kvalitativní přístupy využívají srovnávací hodnocení a analýzy k určení toho, do jaké míry se odkazující kodexy „řádné“ praxe dodržují. Společnosti jsou kontrolovány v dodržování jednotlivých zásad a doporučení kompendia, jako je Corporate Governance Index. 16
http://www.freetheworld.com/
55
Empirické studie prokázaly souvislost mezi úrovní správy a úspěchu společnosti při plnění souboru navrhovaných cílů, zejména zvýšení hodnoty pro akcionáře. Bylo potvrzeno, že podniky, které přijaly některé systémy osvědčených postupů a vedly společnosti v souladu s uvedenými postupy, jsou více atraktivní pro akcionáře a investory. Jsou ochotny zaplatit více za akcie dobře řízených společností než u společností, které to nezaručují. Dojem ze společnosti pak záleží na tom, jak přísně se dodržují jednotlivé zásady a doporučení v rámci kodexu. Tabulka 3.2 Seznam vybraných ukazatelů Corporate governance Název Řízení Koncentrace vlastnictví
Složení správní rady
Efektivnost zainteresovaných skupin
Ukazatel Popis Frekvence zasedání správních orgánů. Koncentrace vlastníků – hlasovací právo dle modelů. Procentní rozdělení vlastnictví dle různých kategorií investorů. Počet členů z hlediska profesních kompetencí. Počet členů z hlediska mezinárodního zastoupení. Procentní zastoupení členů z hlediska obou pohlaví. Procentní zastoupení nezávislých členů. Separace funkcí CEO/předseda. Nezávislost složení členů správní rady od kontrolních orgánů. Trvání členství v správní radě. Odměňování správní rady – stimuly. Odměňování správní rady – počet bonusů.
56
Zdroj Corporate Governance and Management Code The OECD principles of CG, Annex: Indicators of Corporate Landscape OECD 2007 Green Book – a governance and management of the company in the financial institutions and remuneration policy Corporate Governance and Management Code IFAC (International Federation of Accountants) Corporate Governance and Management Code IFAC IFAC IFAC Recommendation of the Council 2009/385/EC dated April 30, 2009,
Odměňování správní rady – nabídka (nákup, prodej akcií).
Povinnosti zainteresovaných skupin
Chování, riziko soudních sporů, korupce
Odměňování správní rady – množství akcií versus mzda. Odměňování správní rady – dlouhodobé a krátkodobé překážky. Procento žen ve správě. Náznaky řízení rizik a implementace politik – rozdělení kompetencí při správě rizik. Frekvence zapojení zainteresovaných skupin. Existence mechanizmů zapojení zainteresovaných skupin. Způsoby odpovědi na zpětnou vazbu zainteresovaných skupin. Záznamy porušení nařízení a dodatečné náklady. Korupce ve srovnání procent výnosů v regionech. Korupce – počet analyzovaných obchodních jednotek. Celková suma vynaložená na nápravu, pokuty, výdaje na reklamace a vyřazení z provozu. Platby státu a celková hodnota finančních a naturálních příspěvků politickým stranám, politikům a spřízněným institucím. Rovnost hlasovacího práva.
Číslo kapitoly 3 amending the recommendations 2004/913/EC and 2005/162/EC IFAC
IFAC
IFAC
57
Na základě výše uvedených názorů lze konstatovat, že existují různé odborné a poradenské zdroje pro výběr a měření výkonu a klíčových ukazatelů výkonnosti. Důležitým aspektem se zdá být především odpovědnost za plnění strategických cílů, včetně udržitelného výkonu. To vyžaduje pochopení příčinných vztahů mezi různými činnostmi a jejich dopad na finanční i nefinanční výkonnosti. Propojení měření a výkonu je obvykle znakem většiny úspěšných společností. Přirozeně, hodnocení a měření efektivnosti vzniká již v dřívějších fázích identifikace klíčových dopadů udržitelnosti a identifikace a sledování pokroku při plnění cílů.
3.5 Ekonomická výkonnost Informace o ekonomické výkonnosti je potřebná za účelem předvídání schopnosti podniku, generování peněžních toků současnými prostředky a formulování úvahy o tom, jak efektivně by podnik mohl zapojit a využít případně zdroje nové. Je třeba zdůraznit, že pouze z dostatečné hladiny finančních prostředků podniku nelze odvozovat jeho kvalitní výkonnost. Finanční prostředky (peníze) představují vlastnictví, zatímco výkonnost vyjadřuje schopnost toto vlastnictví rozšiřovat. V poslední době je stále více kladen důraz na zjištění, zda je podnik schopen zvyšovat svou hodnotu, a tak poskytnout odpovídající výnos z investice věřitelů. Za jeden ze základních cílů většiny podniků je obecně považována maximalizace a zvyšování tržní hodnoty v delším časovém období, přičemž ekonomickou výkonnost podniku je zapotřebí dále analyzovat a hodnotit. Ekonomická výkonnost je měřena metodami finanční analýzy. Ukazatele finanční analýzy můžeme rozdělit na klasické a moderní. Klasické (tradiční) ukazatele výkonnosti často vycházejí pouze z maximalizace ziskua jsou obvykle založeny na skutečnostech uvedených v účetních výkazech. Do této skupiny se řadí např. ukazatele rentabilita aktiv, výnos na akcii apod. Moderní ukazatele měření „se snaží o propojení všech činností v podniku i lidí účastnících se podnikových procesů, a to jedním zastřešujícím kritériem – dělat vše pro to, aby byla zvýšena hodnota 58
Číslo kapitoly 3
vložených prostředků vlastníky podniku“ (Pavelková, 2005). Do této skupiny ukazatelů se řadí ekonomická přidaná hodnota, tržní přidaná hodnota, míra sledující ekonomickou výkonnost (cash flow) a ohodnocení podniku (Cash Flow Return on Investment, CFROI), přidaná hodnota pro akcionáře (Shareholder Value Added, SVA) apod. (Pavelková, 2012; Knápková, Pavelková, 2010). Pro skupinu ukazatelů založených na tvorbě hodnoty je vžité pojmenování „moderní“, i když se již nejedná o nový přístup. Uveďme např. ukazatel ekonomická přidaná hodnota (Economic Value Added, EVA), který byl navržen v 80. letech 20. století. „V České republice převládá tradiční přístup k hodnocení výkonnosti podniků opírající se o sledování standardních ukazatelů rentability vlastního kapitálu, rentability celkového kapitálu, rentability dlouhodobě investovaného kapitálu a rentability tržeb, který je oblíben manažery především pro svou relativně snadnou konstrukci a interpretaci výsledků, umožňující cílené řízení podniku“ (Kocmanová a kol., 2010). Nedostatky těchto metod jsou známé, kritika spočívá především v:
historickém charakteru ukazatelů,
možnosti ovlivňování výše vykazovaného zisku pomocí legálních účetních postupů (např. různorodostí v oceňování majetku, tvorbě rezerv a opravných položek nebo odpisovou politikou),
hodnotě aktiv, která nezohledňuje výši majetku, jenž není ve vlastnictví podniku, ale slouží k podnikání (např. majetek poskytnutý na leasing),
nezohlednění tzv. nehmotných aktiv, jako jsou např. intelektuální kapitál, spokojenost zákazníků atd.,
zaměřují se na důsledky, nikoliv příčiny např. nevysvětlí, že stagnující tržby jsou důsledkem zastaralých výrobků (Synek, 2008; Kocmanová a kol., 2010).
Použití klasických nebo moderních finančních ukazatelů podnikové výkonnosti pro hodnocení celkové výkonnosti podniku a udržitelnosti nemá dostatečnou vypovídací hodnotu, neboť soustředění se pouze 59
na finanční a ekonomickou výkonnost nevede k dlouhodobému úspěchu organizace a udržitelnosti. Ekonomická rovina společenské odpovědnosti firem, také více než finanční výkonnost, zdůrazňuje celospolečenský přínos podniku a je zaměřena na (Trnková, 2004):
kodex podnikatelského chování firmy,
transparentnost,
principy dobrého řízení firmy,
odmítnutí korupce,
vztahy s akcionáři,
vztahy s investory,
vztahy se zákazníky,
dodavatelsko-odběratelské vztahy,
ochranu duševního vlastnictví.
V souvislosti s reportingem udržitelností GRI navrhuje ekonomické ukazatele rozdělené do čtyř oblastí (GRI, 2013):
skupina ukazatelů ekonomických výsledků vyjadřuje přímé ekonomické dopady a vlivy v důsledku činností organizace a zabývá se i přidanou ekonomickou hodnotou těchto aktivit. Jedná se o ukazatele: o
o
60
získaná a rozdělená přímá ekonomická hodnota, která zahrnuje tržby, provozní náklady, mzdy a platy, dary místním společenstvím a jiné investice v obcích, nerozdělený zisk, platby poskytovatelům kapitálu a platby státu (vládám), finanční důsledky a další rizika i možné příležitosti, které pro aktivity organizace vyplývají v důsledku klimatických změn,
o
pokrytí závazků stanovených zaměstnaneckých výhod,
v
plánu
o
významné částky finanční pomoci poskytnuté od státu.
Číslo kapitoly 3
ukazatele přítomnosti/pozice na trhu poskytují informace o interakcích mezi konkrétními trhy. Jsou to ukazatele: o
rozsah poměrových ukazatelů standardní nástupní mzdy žen a mužů v porovnání s místní úrovní minimální mzdy v lokalitách, kde má organizace významné provozy,
o
postupy místního náboru a podíl členů vrcholového vedení pocházejících z místního společenství v lokalitách, kde má organizace významné provozy.
ukazatele nepřímých ekonomických vlivů a dopadů vyjadřují důsledky, k nimž dochází z důvodu ekonomických aktivit podniku. Jedná se např. o ekonomické dopady přesunu provozů do zahraničí, investice do infrastruktury, které mohou potencionálně pozitivně či negativně působit na vývoj regionu, zaměstnanost atd.
ukazatele postupu při zadávání veřejných zakázek.
Ekonomická výkonnost je širším pojmem než finanční výkonnost. Metodami finanční analýzy zjistíme, zda je podnik „finančně zdravý“, „ale toto finanční zdraví mohlo být vykoupeno za cenu významných vnějších vlivů, které ovlivňují ostatní zainteresované skupiny. Ukazatele ekonomického výkonu mají měřit ekonomické výstupy aktivit reportující organizace a jejich vliv na široké spektrum zainteresovaných skupin“ (GRI, 2013).
3.6 Využití Vennových diagramů pro měření podnikové výkonnosti Sestavení souboru vhodných klíčových ukazatelů výkonnosti (KPIs) podniku pro zmíněné oblasti ESG a ekonomickou, vymezení „záběru“ jejich kompetencí se zárukou možnosti jejich korektního měření a dále stanovení příslušné měřící jednotky jsou pro monitoring, hodnocení a řízení UPV nutným předpokladem, a tedy zásadní. Z odstavců výše v kapitole 3 a následně z kapitoly 4 vyplývá, že proces sestavování takového souboru KPIs není jednoduchý, ani plně zobecnitelný. Při volbě a konstrukci množiny KPIs konkrétního podniku 61
je třeba zohlednit transparentnost ukazatelů, jejich „citlivost“ pro případnou multiplicitu výpovědní síly, časový faktor pro dlouhodobější horizont jejich využitelnosti (např. pro identifikaci historických důsledků, současné i budoucí srovnání apod.), možnost srozumitelného reportingu aj. Tedy KPIs podniku nemohou být dány s vývojem času ani v prostoru zcela jednoznačně a konstantně, stejně jako nemohou plnohodnotně platit všeobecně pro podniky všech odvětví. Vymezení množiny ukazatelů by proto mělo tvořit přiměřeně flexibilní rámec pro možnou restrikci nebo další zjemnění jejich roztřídění. Především empirické zkušenosti a zjištěné informace jsou důležitými podklady ke konkretizaci, resp. aktualizaci KPIs. Jak bylo výše zmíněno, vývoj ESG a ekonomických ukazatelů realizuje celá řada mezinárodních organizací a výzkumných pracovišť a je diskutován mnoha mezinárodními fóry. V rámci řešení projektu P403/11/2085 (viz odstavec 1.3) byl průběžně sestavován soubor ukazatelů zvlášť pro jednotlivé oblasti ESG a ekonomickou oblast v souladu se zásadami udržitelného vývoje (Kocmanová, Dočekalová, 2012). I když ukazatele tohoto souboru byly voleny a postupně aktualizovány tak, aby měly charakter co nejvíce reprezentativní, transparentní a byly dostupně měřitelné pro zvolená odvětví, a to zpracovatelského průmyslu dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE dle ČSÚ (sekce C, pro oddíly 10 až 29) a zemědělství dle CZ-NACE (sekce A, pro oddíly 1 až 6), nelze je definovat zcela jednoznačně „odděleně“. Expertní posouzení při řešení projektu prokázalo, že zhodnocením jednotlivých ukazatelů v kontextu ostatních se může stát, že některé ukazatele z různých oblastí mohou indikovat podobné nebo do určité míry alespoň blízké skutečnosti svého zaměření a své kompetence. To znamená, že např. při využití metody pro měření výkonnosti podniku, která byla navržena v rámci řešení projektu P403/11/2085, kvantitativním vyhodnocením hodnot ukazatelů pak může dojít k situaci, že některé měřené faktory budou zohledněny „silněji“ („násobně“), než je skutečnost. Pro zvýšení účinku metody je vhodné tyto souvislosti respektovat a pokusit se na základě zkušeností a konkrétních podmínek v příslušném podniku vyloučit případný „násobný“ efekt (multiplicitu) takových ukazatelů. Pro názornou vizualizaci této filozofie a další analýzy se nabízí využít jednoduchý nástroj s podporou matematické teorie množin, tzv. 62
Číslo kapitoly 3
Vennův diagram17 pro čtyři základní množiny v univerzální množině. V našem případě čtyři množiny budou reprezentovat čtyři oblasti ukazatelůů výkonnosti, které označíme:
ENVI pro oblast environmentální,
SOC pro oblast sociální,
CG pro oblast Corporate governance,
EKO pro oblast ekonomickou.
Diagram umožní přehledné roztřídění všech možných způsobů průniků těchto oblastí (ve smyslu společného „působení“ ukazatelů), v univerzální množině, které zahrnuje systém (všech možných) šestnácti (22) podmnožin v univerzální množině, jak ukazuje obrázek 3.2 a je symbolicky vysvětleno v tabulce 3.3.
Obrázek 3.2 Vennův diagram pro čtyři množiny Tabulka 3.3 Šestnáct podmnožin Vennova diagramu Oblast I
ENVI
IX
Oblast ENVI + SOC + EKO + CG
17
John Venn (narozen 1834, zemřel 1923) byl anglický logik a filozof známý jako vynálezce množinových schémat, tzv. Vennovy diagramy. Zabýval se matematickou logikou, teorií pravděpodobnosti a filozofií vědy (Duignan, 2013).
63
II III IV V VI VII VIII
ENVI + SOC SOC ENVI + CG ENVI + SOC + CG SOC + CG CG ENVI + EKO + CG
X XI XII XIII XIV XV XVI
SOC + EKO + CG EKO + CG ENVI + EKO ENVI + SOC + EKO SOC + EKO EKO Ø
Poznamenejme: Pokud bychom chtěli analyzovat jen dvě, resp. tři oblasti, jak je uvedeno v (Chvátalová, Šimberová, 2012; 2013), např. při kompozici, resp. dekompozici oblastí, lze využít Vennovy diagramy pro dvě, resp. tři množiny, a to formou známých základních Vennových kruhových diagramů (obrázek 3.3) se systémem čtyř (22), resp. osmi (23) podmnožin v univerzální množině (kterou zde na obrázcích pouze vizualizujeme obdélníkem, nepopisujeme). Pro tři množiny lze diagram také prezentovat obecnějším schématem, viz obrázek 3.4.
Obrázek 3.3 Základní Vennův diagram pro dvě, resp. tři množiny
Obrázek 3.4 Vennův diagram pro tři množiny 64
Číslo kapitoly 3
Následné přiřazení jednotlivých ukazatelů výkonnosti (tabulka 3.4):
environmentálních (ozn. EN1, EN2, EN3, EN4, EN5, EN6, EN7, EN8, EN9, EN10, EN11, EN12, EN13),
sociálních18: společnost (ozn. SO1, SO2), lidská práva (ozn. HR1, HR2), pracovně právní vztahy a důstojné pracovní podmínky (ozn. LA1, LA2, LA3, LA4), odpovědnost za produkty (ozn. PR1, PR2),
ekonomických (ozn. EC1, EC2, EC3, EC4) a
Corporate governance (ozn. CG1, CG2, CG3, CG4, CG5, CG6, CG7, CG8)
do dílčích podmnožin Vennova diagramu pro čtyři množiny na obrázku 3.5 je výsledkem expertního posouzení konkrétní situace v rámci řešení zmíněného projektu P403/11/2085 (především cestou empiricky získaných informací, analýz a faktickým podrobným porovnáním toho, co jednotlivé ukazatele měří). Tabulka 3.4 Soubor ukazatelů výkonnosti Environmentální oblast EN1-Investice na ochranu ŽP EN2-Neinvestiční náklady na ŽP EN3-Celkové emise do ovzduší EN4-Celkové emise skleníkových plynů EN5-Celková roční spotřeba energie EN6-Celková spotřeba obnovitelné energie EN7-Spotřebované materiály EN8-Recyklované vstupní materiály EN9-Celková roční spotřeba vody EN10-Celková roční produkce odpadu EN11-Celková roční produkce nebezpečného odpadu EN12-Environmentální systémy managementu EN13-Pokuty a sankce 18
Sociální oblast Společnost SO1-Komunita SO2-Příspěvky obcím Lidská práva HR1-Diskriminace HR2-Rovné příležitosti Pracovně právní vztahy a důstojné pracovní podmínky LA1-Míra fluktuace zaměstnanců LA2-Výdaje na vzdělání a trénink LA3-Nemoci z povolání LA4-Počet úmrtí Odpovědnost za produkty PR1-Marketingová komunikace PR2-Označování ekologických produktů a služeb
Sociální ukazatele jsou roztříděny do podkategorií v souladu s (GRI, 2013).
65
Corporate governance CG1-Informace o společnosti CG2-Odpovědnost CG CG3-Etické chování CG4-Odměňování CG CG5-Složení členů CG CG6-Rovné příležitosti: poměr žen/mužů v CG CG7-Korupce CG8-Dodržování zákonných norem
Ekonomická oblast EC1-Výkonnost EC2-Ekonomické výsledky EC3-Finanční ukazatele EC4-Cash Flow
Z důvodu zjednodušení se v systému podmnožin vyskytuje každý ukazatel právě jednou. Vždy byl vybrán „dominantní“ ukazatel z možných v dané oblasti.
Obrázek 3.5 Vennův diagram s přiřazením ukazatelů výkonnosti
Rozřazení ukazatelů nemusí být jediné a pro konkrétní podmínky a v čase může být otevřené dynamické změně. Přesto jeho zohledněním lze citlivěji kvantifikovat konkrétní skutečnosti, které ukazatele měří. Eliminace násobného efektu společně působících ukazatelů pak může být provedena např. zavedením vhodných vah příslušným ukazatelům.
66
Číslo kapitoly 3
3.7 Nástroje měření podnikové výkonnosti V současné době existuje množství konceptů a modelů, které lze využít k měření výkonnosti. Katic a kol. (2011) definuje dvě skupiny modelů, které zároveň považuje za nejvyužívanější. Jsou to:
modely zdůrazňující vlastní hodnocení – např. Model Excelence (EFQM). Model pomáhá podniku nalézt ty oblasti, ve kterých se může nadále zlepšovat (tzv. sebehodnocení uvnitř podniku), ale umožňuje také srovnání s konkurencí (benchmarking),
modely, určené pro podporu řízení a zlepšování podnikových procesů – např. výkonnostní pyramida nebo Balanced Scorecard (BSC). Za hlavní funkci těchto modelů jsou považovány rozvoj nefinančních indikátorů a spojení s firemní strategií.
Kritické zhodnocení modelů podnikové výkonnosti provedli také Vouldis a Kokkinaki (2011), kteří prostřednictvím analýzy stávajících modelů definovali následující nástroje měření podnikové výkonnosti: BSC; EFQM; ISO 9001; Performance Prism (Výkonnostní hranol); Six Sigma;Tableau de Board.
3.7.1 Balanced Scorecard V současnosti se stále častěji prosazuje skupina nefinančních měřítek výkonnosti podniku. Finanční měřítka jsou spíše zaměřena na minulost. Současné podnikatelské prostředí vyžaduje pohled orientovaný na budoucnost, kde hrají významnou úlohu nefinanční ukazatele. Právě takový přístup nabízí koncept BSC, který vhodně propojuje finanční a nefinanční měřítka, a vytváří tak komplexní systém, zaměřený na výkonnost podniku (Halachmi, 2005; Pandey, 2005).
67
Obrázek 3.6 Model BSC, upraveno podle (Bártová, Kohout, 2010)
Cíle a měřítka BSC vycházejí z vize a strategie podniku a sledují jeho výkonnost ze čtyř perspektiv, které prezentuje Obrázek 3.6:
68
Finanční perspektiva – jde především o uspokojení zájmů vlastníků podniku, tzn. zvyšování hodnoty podniku. Jsou zde zahrnuty finanční cíle, které jsou v úzké provázanosti s podnikovou strategií.
Zákaznická perspektiva – zkoumá aspekty týkající se vnímání zákazníků. Podnik zde identifikuje cíle, kterých hodlá u zákazníků dosáhnout a které vedou k růstu podílu na trhu a s ním spojeného příslibu zisku.
Perspektiva interních procesů – soustředí se na všechny klíčové procesy, které jsou důležité pro dosažení zákaznických a finančních cílů.
Perspektiva učení se a růstu – má největší vliv na budoucnost podniku. Cíle této perspektivy rozšiřují cíle ostatních perspektiv s ohledem na zaměstnance, systémy a uspořádání organizace (Kaplan, Norton, 2002; Vouldis, Kokkinaki, 2011; Pandey, 2005; Grasseová a kol., 2010).
Číslo kapitoly 3
Pandey (2005) k tomuto dodává, že BSC nemusí být omezen pouze těmito čtyřmi perspektivami, mohou však být přidány také další perpsektivy podle potřeby daného podniku. Všechny uvedené perspektivy jsou ovlivněny vizí a strategií podniku. Za předpokladu změny obou podnikových položek je nezbytné tyto změny zahrnout do jednotlivých částí. Významnou podmínkou při využívání BSC je jeho neustálé vyvažování v rámci celého koloběhu (Hudymáčová, Hila, 2011).
3.7.2 Model Excelence Tento model je považován za jeden z nejpropracovanějších a nejkomplexnějších nástrojů pro trvalé a systematické zlepšování výkonnosti podniku. Velký důraz je kladen na jeho výsledky, včetně finančních. Model je strukturován do devíti základních kritérií, z nichž pět představují nástroje (postupy), které by měl podnik zavést za účelem maximalizace výsledků v jednotlivých oblastech, a zbývající čtyři výsledky určují to, čeho již podnik dosáhl (Watts, Connoly, 201 2; Nenadál, 2004). Hlavní podstatou je dosahování výborných výsledků z několika pohledů, které jsou pro podnikový management přijatelné a podporující jeho strategii. K tomuto dodává Nenadál (2002), že model vychází z principů Total Quality Management (TQM), který obsahuje tyto složky: orientace na zákazníka, neustálé zlepšování, účast všech zúčastněných, sociální ohleduplnost.
69
Obrázek 3.7 Model excelence EFQM
3.7.3 Systém měření výkonnosti podle ČSN EN ISO Podle systému managementu jakosti ČSN EN ISO (ČSN EN ISO 9001, 2010; ČSN EN ISO 9000, 2006; ČSN EN ISO 9004, 2010) je nezbytné, aby podnik plánoval a realizoval procesy měření, analýzy a zlepšování, které jsou důležité pro zajišťování shody produktu s požadavky zákazníků, aby neustále zlepšoval a zvyšoval efektivnost systému managementu jakosti. K takovému měření je využíváno interního auditu, který představuje efektivní nástroj, jenž posuzuje komplexní systém managementu jakosti. Samotné měření výkonnosti vychází ze systému managementu jakosti, který je podrobován neustálému zlepšování. Vstupem pro systém jsou požadavky zákazníků a dalších zájmových skupin – stakeholderů, viz obrázek 3.8. Tyto požadavky jsou podkladem pro vytváření přidané hodnoty při procesu realizace produktu, který je následně nabízen zákazníkovi a konečnému spotřebiteli. Důležitou roli hraje informační tok, jehož prostřednictvím získá podnik informace o požadavcích na produkt (prvotní fáze) a následnou zpětnou vazbu při úrovni splnění počátečních požadavků (Nenadál, 2004). 70
Číslo kapitoly 3
Obrázek 3.8 Výkonnosti podle systému managementu jakosti ČSN EN ISO
3.7.4 Model Six Sigma Six Sigma je strategie řízení, původně vyvinutá společností Motorola, mezi jejíž hlavní nástroje patří měření a statistika. Tento model si klade za cíl identifikovat a odstranit příčiny chyb v procesech výroby a obchodu, k čemuž využívá metodiku DMAIC 19. Celý proces Six Sigma začíná u zákazníků, cílem je maximální uspokojení jejich požadavků, tzn. je zapotřebí odstranit vše, co je nesplňuje. Podnikům tak poskytuje určitý návod, jak se vyvarovat možných chyb ve všech činnostech (od objednávky až po finální expedici). Six Sigma klade velký důraz na dokumentování způsobu provádění práce a zkoumání toku práce mezi zaměstnanci a pracovišti. Prostřednictvím tohoto modelu lze docílit efektivnějšího využívání zdrojů a podpory jednotlivých týmů. Six Sigma nabízí komplexní metodiku pro měření výkonnosti procesů a jejich zlepšování (George, 2010; Pande a kol., 2002). K zavedení konceptu Six Sigma do řízení podniku je zapotřebí splňovat následujících osm předpokladů: 19
DMAIC je jednou z metodik Six Sigma, která je zaměřená na proces řízení. Jde o zkratku slov: Define (definice), Measure (měření), Analyze (analýza), Improve (zlepšení), Control (řízení).
71
průběžné zlepšování procesů,
všechny aktivity podniku se skládají z procesů,
podpora vrcholového vedení,
stanovení priorit, rozšiřování kompetence zaměstnanců, podpora zainteresovanosti a týmové práce zaměstnanců,
neustálé posuzování výkonu procesů,
snaha o přiblížení statistických ukazatelů i osobám majícím vůči statistice ne příliš kladný vztah,
důležité je určení předmětu měření a způsob měření,
pracovní týmy v rámci Six Sigma oblasti jsou zpravidla menší skupiny lidí v konkrétním problému zainteresovaných s podporou svého vedení (Töpfer, 2008).
Vouldis a Kokkinaki (2011) se dále zaměřují na základní principy tohoto modelu, přičemž ten by měl obsahovat: změření klíčových procesů a zákaznických požadavků s podnikovými cíli, vytvoření standardů systému měření, definování patřičných ukazatelů, poskytování školení v oblasti projektového managementu a Six Sigma modelu, definování pružných cílů, sestavení týmů pro zlepšování kvality a ziskovosti a redukce potřebného času a odpadu.
3.7.5 Výkonnostní hranol Systém Výkonnostní hranol (Performance Prism), obrázek 3.9, který vznikl v roce 2000 jako akademická aktivita Cranfield School of Management, je prezentován formou trojrozměrného modelu, jehož jednotlivé strany vyjadřují úhly pohledu, ze kterých je podnik měřen:
72
Spokojenost zainteresovaných stran – rozbor všech zainteresovaných subjektů, které v podniku působí a které chtějí uspokojit své zájmy. Podle tohoto modelu se jedná o zákazníky a distributory, zaměstnance, dodavatele, regulátory, společnost a investory.
Strategie – co musí být uděláno pro to, aby zájmy jednotlivých zainteresovaných subjektů byly uspokojeny. Výkonnostní hranol typy strategií dokáže definovat a vyjadřuje i ukazatele jejich efektivnosti.
Číslo kapitoly 3
Procesy – jaké postupy musejí být zvoleny, aby byly vybrané strategie naplněny. Pro jednotlivé typy procesů jsou v tomto modelu definovány ukazatele efektivnosti (např. finanční řízení, řízení lidských zdrojů apod.).
Schopnosti – kterými musí být podnik vybaven, aby mohl kvalitně realizovat zvolené procesy. Performance Prism má definované ukazatele v oblastech infrastruktury, personálu, technologie a pracovních postupů.
Příspěvek zainteresovaných – co se očekává od zainteresovaných subjektů k tomu, aby bylo možné udržet a dále rozvíjet podnikové schopnosti.
Výkonnostní hranol je možno považovat za jeden z nejlépe navržených systémů strategického měření, jelikož umožňuje vnímat činnost podniku z různých perspektiv, které jsou mezi sebou logicky propojeny. Výkonnostní hranol představuje rámec, který podporuje měření výkonu. Vychází z modelu BSC, terý představuje první generaci rámců měření výkonnosti. Jeho druhá generace obsahuje oproti první generaci přání a potřeby všech stakeholderů (Ryan, 2012; Vouldis, Kokkinaki, 2011). Tento rámec představuje flexibilní nástroj, který může být využit bez ohledu na velikost podniku či jeho právní formu. Podstatou tohoto systému je využití sady výkonnostních indikátorů, jež pomáhají vyplnit potřeby a přání nejen zákazníků, ale také ostatních klíčových skupin stakeholderů, a to prostřednictvím strategických map. Strategické mapy stanovují cíle a potenciální ovladače výkonu (Vouldis, Kokkinaki, 2011).
73
Obrázek 3.9 Výkonnostní hranol, (Ryan, 2012)
3.7.6 Benchmarking Benchmarking, jako systematické srovnávání sama sebe s okolím, se pravděpodobně poprvé objevuje ve spisu „Art of War" čínského generála Sun-c’, tj. historie benchmarkingu je stará cca dva a půl tisíce roků. Benchmarking, jako manažerský nástroj, byl poprvé použit americkou firmou Xerox Corp. v 80. letech 20. století (Jirásek, 2007; Nenadál, 2011). Dle výzkumu provedeného společností Bain&Company se benchmarking postupně stal nejvyužívanějším manažerským nástrojem (Rigby, Bilodeau, 2011). Principy benchmarkingu jsou dobře uplatnitelné ve všech výše zmíněných modelech řízení výkonnosti. V literatuře se objevuje mnoho definic benchmarkingu. Camp (1989) definuje benchmarking jako „hledání nejlepších postupů v podnikání, které vedou k vynikajícím výsledkům“. „Benchmarking je soustavný, systematický proces zaměřující se na porovnávání vaší vlastní efektivnosti z hlediska produktivity, kvality a praxe se špičkovými společnostmi a organizacemi. Benchmarking představuje vynikající způsob hledání a dosahování úspěchu na základě organického růstu, tj. růstu založeného na vlastní výkonnosti“ (Karlöf, Östblom, 1995). 74
Číslo kapitoly 3
Nenadál (2011) uvádí, že „Benchmarking nemusí být pouhým porovnáváním, ale také měřením, protože bychom měli být schopni nejenom vymezit určité mezery ve výkonnosti naší, resp. našich partnerů, ale měli bychom být schopni i velikost těchto mezer (chcete-li rozdílů výkonnosti) kvantifikovat“.
Přístupy k benchmarkingu Benchmarking se dělí na interní a externí. V rámci těchto dvou kategorií existují tři typy benchmarkingu: procesní, výkonový a strategický. Interní benchmarking je metodou založenou na interních znalostech, viz např. (Southard, Parente, 2007). Externí benchmarking může mít podobu konkurenčního benchmarking, kooperativního benchmarkingu a kolaborativního benchmarkingu. Podstatou externího benchmarkingu je srovnávání podniku s jiným podnikem. Konkurenční benchmarking je nejobtížnější formou benchmarkingu, neboť konkurenti nemají obvykle zájem sdílet informace. V rámci konkurenčního benchmarkingu se měří výkonnost, produkty a služby podniku vůči jeho přímým a nepřímým konkurentům z jeho odvětví nikoli však vůči odvětví jako celku. Tento typ benchmarkingu začíná jako reverzní inženýrství a až následně se rozšiřuje na benchmarking. Kooperativní a kolaborativní benchmarking jsou častějšími způsoby benchmarkingu, neboť informace nejsou získávány od přímých konkurentů. V kooperativním benchmarkingu získává podnik informace od podniků nejlepších ve své třídě. Kolaborativní benchmarking je založen na sdílení informací mezi skupinami podniků. Rozdíl spočívá tedy v tom, že informační toky nejsou jednosměrné, jako je tomu u kooperativního benchmarkingu, ale probíhají mnoha směry (Boxvelll, 1994). Základem výkonového benchmarkingu jsou odpovědně stanovené ukazatele výkonnosti. Ke srovnání KPIs se využívají matematickostatistické metody. Tyto metody se dle počtu srovnávaných kriterií dělí na jednorozměrné (jednokriteriální) a vícerozměrné (vícekriteriální). Cílem vícekriteriálních metod je syntetizace hodnot více KPIs za účelem získání jasné představy o výkonnosti podniku, např. o pořadí 75
daného podniku v rámci odvětví. Mezi tradiční vícekriteriální metody patří metody Weighted Sum Approach (WSA), metoda Technique for Order Preference by Similarity to Ideal Solution (TOPSIS), metoda Analytic Hierarchy Process (AHP). Oblíbenými metodami jsou Data Envelopment Analysis (DEA) a Stochastic Frontier Analysis (SFA). DEA je optimalizační metoda patřící k metodám vícekriteriálního rozhodování. Cílem této metody je rozdělit zkoumané produkční jednotky na efektivní a neefektivní dle velikosti spotřebovávaných vstupů a množství výstupů. Tato metoda byla poprvé definovaná Charnesem, Cooperem a Rhodesem (1978). Metoda má v ekonomii široké uplatnění, využívá se např. k hodnocení efektivnosti R&D investic (Lee, Park, 2005; Dočekalová, Bočková, 2013; Bočková, Dočekalová, 2013), hodnocení úrovně konkurenceschopnosti států (Staníčková, Malecký, 2011), hodnocení výkonnosti a benchmarkingu. SFA je metoda modelu hraniční produkční funkce definovaná současně autory Aigner a kol. (1977) a Meeusen a Van den Broeck (1977). Metoda vychází z odhadu produkční funkce ekonometrickými proostředky.
3.8 Udržitelné investování Udržitelné investování (Socially Responsible Investment, SRI) je definováno jako investiční přístup, který do rozhodnutí o investování a vlastnictví začleňuje dlouhodobé ESG ukazatele s cílem vytvořit maximální finanční výnosy regulované rizikem. Svým zaměřením na maximální finanční výnosy regulované rizikem se udržitelné investování liší od podobných přístupů, jako je např. tzv. „etické investování“, u kterých mohou být nižší finanční výnosy jako kompenzace za plnění sociálních nebo environmentálních záměrů. V akademické literatuře i v obchodním světě existuje mnoho definic udržitelného investování. Přehled některých klíčových definic je uveden v tabulce 3.5.
76
Číslo kapitoly 3 Tabulka 3.5 Definice některých klíčových přístupů k investování ( Eurosif, 2010; Morgan, 2010; PRI, 2011; World Economic Forum, 2011) Přístup k investování Udržitelné investování Odpovědné investování
Etické investování
Impaktové investování
SRI
Definice Přístup k investování, který do rozhodování o investování a vlastnictví začleňuje dlouhodobé ESG ukazatele s cílem vytvořit maximální finanční výnosy regulované rizikem. Přístup k investování, který do rozhodování o investování a vlastnictví začleňuje dlouhodobé ESG ukazatele, a tím zlepšuje dlouhodobé výnosy pro zainteresované strany. Tato investiční filozofie je odvozená ze Zásad odpovědného investování OSN. Investiční filozofie, která se řídí morálními hodnotami, etickými kodexy nebo zásadami náboženské víry. Rozhodnutí o investování zahrnují neekonomická kritéria. Přístup k investování, který se aktivně zaměřuje na vytváření kladného sociálního a environmentálního dopadu při přijatelném finančním výnosu regulovaného rizikem. Je tedy třeba, aby kromě finančního rizika a výnosu byly řízeny také sociální a environmentální otázky. V případě impaktového investování je „dopad“ na prvním místě, zatímco v případě udržitelného investování je na prvním místě „finanční výnos“. Generický termín, který zahrnuje etické investování, odpovědné investování, udržitelné investování a jakékoliv jiné investiční postupy, které kombinují finanční cíle investorů s jejich angažovaností v ESG otázkách.
SRI je souhrnný pojem pro udržitelné investování, odpovědné investování, etické investování a tzv. impaktové investování. Tato část se zaměřuje zejména na pojem udržitelného investování, a věnuje tudíž méně pozornosti jiným investičním přístupům. Hlavním důvodem je skutečnost, že mnoho institucionálních investorů má fiduciární povinnost dosáhnout maximálních finančních výnosů regulovaných rizikem. 77
3.8.1 Klíčové hnací síly udržitelného investování Podle průzkumu Eurosif (2010) budou k hlavním hnacím silám SRI v následujících letech patřit požadavky institucionálních investorů. Mnozí z velkých vlastníků a správců investičního majetku přijímají koncepci udržitelného investování s nadšením. V typickém případě je jejich motivací snaha o zlepšení finančních výnosů regulovaných rizikem, prokázání sociální odpovědnosti a pomoc při ochraně integrity finančních trhů. Mnoho velkých institucionálních investorů se zajímá o udržitelné investování také z hlediska univerzálního vlastnictví. Hypotéza univerzálního vlastníka uvádí, že velký dlouhodobý investor s portfoliem různorodých cenných papírů sice může mít zpočátku prospěch z toho, že náklady obrátí směrem k investiční společnosti, avšak tržní výnosy portfolia investora se mohou nakonec snížit, neboť vnější ekonomické účinky mají nepříznivý vliv na výnosy z jiných investičních majetků (Hawley, Williams, 2000). Univerzální vlastníci jsou proto motivováni ke snížení negativních vnějších ekonomických účinků (např. znečištění a korupce) a k posílení pozitivních vnějších ekonomických účinků (např. řádná správa společnosti a lidského kapitálu) ve svých investičních portfoliích (Thamotheram, Wildsmith, 2007).
3.8.2 Velikost trhu a růst udržitelného investování Eurosif (2010) odhaduje velikost globálního trhu pro „udržitelné a odpovědné investování“ v roce 2009 zhruba na sedm biliónů EUR, z čehož na Evropu připadá zhruba pět bilionů EUR. Odhaduje se, že v Evropě, pro kterou jsou k dispozici nejnovější údaje, se trh mezi roky 2008 a 2010 takřka zdvojnásobil. Zpráva Světového ekonomického fóra uvádí: „Tyto odhady je třeba brát opatrně, a to ze dvou důvodů. Jednak údaje Eurosif nezahrnují pouze udržitelné investování, nýbrž také tzv. impaktové investování a etické investování. Za druhé tyto údaje vycházejí z toho, co uvedli sami správci investičních majetků, neboli je možné, že rostoucí prospěch z udržitelného investování je podnítil zveličit začlenění ESG. I když o těchto číselných údajích můžeme diskutovat, lze s určitostí říct, že i přes finanční krizi je udržitelné investování přijímáno stále lépe a i nadále se bude rozšiřovat a prohlubovat.“ 78
Číslo kapitoly 3
Eurosif (2010) se domnívá, že trh pro udržitelné investování stoupá, avšak pro urychlení tohoto procesu „bude třeba aktivity a angažovanosti hlavních vlastníků investičních majetků, vlád a občanské společnosti“.
3.8.3 Zrychlení přechodu směrem k udržitelnému investování S ohledem na potenciál dalšího vývoje udržitelného investování (ve smyslu finančních výnosů regulovaných rizikem pro investory a podpory udržitelnějších obchodních zvyklostí) je zajímavé prozkoumat, jaké možnosti mohou využít investoři, společnosti a další klíčové zainteresované strany pro investování do hodnotového řetězce s cílem urychlit přechod směrem k udržitelnému investování. Světové ekonomické fórum upozorňuje na některé klíčové bariéry, které v současné době brání přechodu k udržitelnému investování jako součásti hlavního proudu:
Ke klíčovým bariérám pro investory patří: omezení konvenčních metod oceňování, nedostatek zkušeností s ESG, nedostatek pochopení, resp. skepse vůči investičním případům.
Ke klíčovým bariérám pro společnosti patří: nedostatečné začlenění faktorů udržitelnosti do základních obchodních strategií, chybějící formální přístup ke stanovení cílů ESG a k odpovědnosti vedoucích pracovníků.
Ke klíčovým bariérám součinnosti investorů a společností patří: nevyjasněnost toho, které faktory ESG mají finanční dopad a v jakém časovém rámci, a nepochopení vztahu mezi ESG a finančními výsledky společnosti.
Ke klíčovým bariérám na systémové úrovni patří: neúměrné zaměření na krátkodobé výsledky a záležitosti s krátkodobým dopadem a skutečnost, že mnoho negativních vnějších ekonomických účinků bývá podceněno.
Zpráva Světového ekonomického fóra také popisuje některé klíčové strategické možnosti pro investory, společnosti a jiné klíčové 79
zainteresované strany, které umožňují zrychlit přechod k udržitelnému investování. Zpráva zdůrazňuje čtyři široké oblasti aktivit:
Zlepšení informovanosti: Je nutno zajistit, aby společnosti a investoři sdíleli informace o finančních dopadech ESG a aby tyto informace byly poskytovány jednotným způsobem.
Posílení dovedností: Je třeba, aby investoři a vedoucí pracovníci společností měli dovednosti pro hodnocení faktorů ESG z hlediska vytváření ekonomické hodnoty.
Úprava pobídek: Je nutno lépe propojit pobídky v investičním hodnotovém řetězci s dlouhodobým finančním výsledkem regulovaným rizikem. (Ve zprávě je uvedeno: „To však neznamená, že by všechny pobídky ve finančním systému musely být dlouhodobě orientované. Uvědomujeme si, že jsou zapotřebí také investice s krátkodobým horizontem, případně vlastnictvím“.)
Zlepšení správy: Posílit správní vztah mezi majiteli společnosti neboli akcionáři a týmy vedoucích pracovníků. Tento vztah je dvousměrný a je založen na oboustranném zájmu dlouhodobě optimalizovat vytváření hodnoty pro akcionáře. Sociálně odpovědné nebo udržitelné investice povzbuzují praktiky společností, které začleňují ekologickou správu, ochranu spotřebitele, lidská práva, kvalitu práce a pracovních míst i udržitelné využití přírodních zdrojů. Podle UNEP (2012) lze tuto problematiku v rámci udržitelných investic dále rozdělit do tří kategorií, a to environmentální, sociální a CG (ESG), jak je uvedeno v tabulce 3.6. Tabulka 3.6 Klíčové aspekty, které charakterizují SRI rozdělené podle různých ESG aspektů (UNEP, 2012) Typ aspektů Environmentální aspekty
80
Význam Příklady environmentálních aspektů zahrnují kromě jiného ztrátu biodiverzity, emise skleníkových plynů, vlivy změn klimatu, obnovitelnou energii, energetickou účinnost, vyčerpání zdrojů, chemické znečištění, nakládání s odpady, vyčerpání pitné vody, okyselení oceánů, vyčerpání stratosférického ozónu, změny ve využití půdy a koloběhy dusíku a fosforu.
Sociální aspekty
CG aspekty
Číslo kapitoly 3 Příklady sociálních aspektů zahrnují aktivity v zónách konfliktů, distribuci výrobků fair trade (spravedlivého obchodu), zdraví a přístup ke zdravotní péči, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, HIV/AIDS, pracovní normy v dodavatelském řetězci, dětskou práci, otroctví, vztahy s místními obcemi, řízení lidského kapitálu, zaměstnanecké vztahy, diverzitu, kontroverzní zbraně a svobodu shromažďování. Příklady CG aspektů zahrnují odměny a výhody vedoucích pracovníků, podplácení a korupci, práva akcionářů, etiku podnikání, různorodost představenstva, složení představenstva, nezávislé ředitele, řízení rizik, schémata informátorství, zainteresované strany, lobování a zveřejňování informací. Tato kategorie může také obsahovat otázky podnikatelské strategie, a to jak dopady podnikatelské strategie na ekologické a sociální otázky, tak i její realizaci.
3.8.4 Roztřídění různých kategorií sociálně odpovědných investic V tebulce 3.7 je dále uvedeno sedm různých procesů SRI označovaných jako strategie tak, jak je vypracovala organizace Eurosif. Těchto sedm procesů jsou strategie používané správci investičních majetků, kteří do svých investičních rozhodnutí začleňují udržitelný rozvoj nebo berou v úvahu kritéria ESG v různých modelech a podobách. Tabulka 3.7 Přehled investičních strategií SRI (Eurosif, 2012) Strategie Investování založené na udržitelnosti Investování založené na výběru nejlepšího v dané třídě Výběr podle norem
Definice Investování do sektorů nebo majetků spojené s rozvíjením udržitelnosti. Sektorové fondy se zaměřují na jednu nebo několik otázek, které se vztahují k ESG. Přístup, při kterém jsou na základě ESG kritérií vybírány nebo váženy ty investice, které mají nejlepší postavení nebo podávají nejlepší výsledky globálně v dané kategorii či třídě. Výběr investorů na základě toho, zda 81
Vyloučení holdingů z investování Začlenění faktorů ESG do finanční analýzy Angažovanost a hlasování o otázkách udržitelnosti Tzv. impaktové investice
splňují mezinárodní standardy a normy. Přístup, při kterém jsou z investování vyloučeni konkrétní investoři nebo třídy investorů, např. společnosti, sektory nebo státy. Výslovné začlenění rizik a ESG příležitostí do tradiční finanční analýzy investičních rozhodnutí ze strany správců investičních majetků na základě systematického postupu a příslušných zdrojů průzkumu. Angažovanost a aktivní vlastnictví v důsledku hlasování na základě akcií a ujednání se společnostmi o ESG otázkách. Je to dlouhodobý proces, který má ovlivnit chování a zvýšit zveřejňování informací. Impaktové investice jsou investice do společností, organizací a fondů s cílem vytvořit vedle finančního výnosu také sociální a ekologický dopad. Impaktové investice se mohou uskutečňovat jak na nových, tak na tradičních trzích. V závislosti na okolnostech mohou být jejich výnosy tržní, příp. nižší než tržní.
3.8.5 Výsledky a trendy SRI Poslední trendy spravovaných investičních majetků podle European Fund and Asset Management Association (EFAMA), (EFAMA, 2012) ukazují, že celkové evropské spravované investiční majetky vzrostly z 12,8 bilionů EUR v roce 2009 na 13,8 bilionů EUR v roce 2011 se složenou roční mírou růstu (CAGR) ve výši 3,8 %. V tomto časovém rámci však byl růst spravovaných investičních majetků v oblasti SRI výrazně vyšší než růst běžných investičních majetků na trhu. Růst v každé strategii investování však není výsledkem lepších výsledků investičních majetků SRI, ani přítoku investičních majetků z maloobchodního trhu, nýbrž převedení existujících investic do jedné z uvedených strategií. Tabulka 3.8 Celkový růst trhu (v miliardách €) 14 evropských zemích (Eurosif, 2012) Investiční strategie Investování podle udržitelnosti 82
2009 25 361 €
2011 48 090 €
Růst (CAGR) 37,7 %
Investování podle nejlepšího ve třídě Výběr podle norem Vyloučení Angažovanost/hlasování Začlenění
132 956 €
283 206 €
Číslo kapitoly 3 45,9 %
988 756 € 1 749 432 € 1 668 473 € 2 810 506 €
2 346 308 € 3 829 287 € 1 950 406 € 3 204 107 €
54,0 % 47,9 % 8,1 % 6,8 %
Argumenty ve prospěch udržitelného investování jsou založeny na dvou faktorech:
Udržitelné investování vyvolává nižší náklady než tradiční strategie a má potenciál vyšších výnosů, protože při rozmísťování jsou vybírány výkonnější alokace.
Udržitelné investování uplatňuje správnou účelovou funkci a vyhovuje lépe mezigeneračnímu majetku tím, že zajišťuje hodnotu pro všechny oprávněné osoby a po celou životnost fondu; krátkodobý přístup funguje při zjednodušení účelové funkce.
Udržitelné investování je přístupem k investování, který do rozhodování o investování a vlastnictví začleňuje dlouhodobá ESG kritéria s cílem vytvořit špičkové finanční výnosy regulované rizikem. Empirické poznatky ukazují, že začleněním environmentálních, sociálních a CG informací do procesu rozhodování o investování a vlastnictví vzniká přinejmenším potenciál vytvořit lepší finanční výnos regulovaný rizikem. Je zapotřebí dalšího výzkumu, který se bude zabývat např. stanovením finančního dopadu ESG faktorů v jednotlivých průmyslových odvětvích. Výzkum je třeba provést také v oblastech vlivu CSR na kapitálové náklady a nejlepšího možného začlenění ESG faktorů do investičních rozhodnutí (jak u ekvitního investování, tak u investování s pevným příjmem). Výsledky dvou udržitelných portfolií nebo přístupů nejsou samozřejmě stejné a ani by tomu tak být nemělo. Jako u každého jiného portfolia nebo rozhodnutí o rozmístění budou existovat rozdílné názory a prvotřídní správci jsou placeni za to, že poskytují nejlepší možné rady. Bez ohledu na strategii či výsledky v minulosti nelze zaručit budoucí úspěch, ať už strategií hlavního proudu, investičních fondů nebo snah investovat maximálně udržitelným způsobem. Otázka zní, jak se nejlépe připravit na budoucí změny, které se nyní zdají být nevyhnutelné? 83
Mnoho dlouhodobých investorů získalo falešný pocit bezpečí ve vztahu k ekvitním trhům a investování, který je založen obecně na kombinaci mýtů vnímaných minulých výsledků a touhy po pocitu uspokojení. Jak už bylo uvedeno, mnoho globálních vzájemných fondů, velkých vládních a podnikových penzijních fondů a pojistných kmenů často zastává pasivní pozici vůči srovnávacím indexům hlavního proudu, jako jsou indexy S&P 500, FTSE 100 a MSCI World. V minulosti to byly přiměřeně bezpečné a efektivní způsoby strategií rozmístění majetku. Při pohledu do budoucnosti je však méně jasné, zda investování s paušálním indexem bude v nadcházejících desetiletích úspěšné. Svět se rychle mění a dlouhodobí investoři musejí alespoň nyní začít brát v úvahu mnoho nových a potenciálně obtížně měřitelných dynamických jevů. Bereme-li v úvahu prokázané lepší výsledky udržitelného investování, nejen že je na to doba zralá nyní, ale doba byla zralá již před mnoha lety.
3.9 Literatura 1. ACCOUNTABILITY. AA1000 Stakeholder Engagement Standard 2011. Final Exposure Draft [online]. 2008. [cit. 2012-08-25]. Dostupné z: http://www.accountability.org/ images/content/ 5/4/542/AA1000SES%202010%20PRINT.pdf 2. BAKER, H.K., ANDERSON, R. Corporate Governance: A Synthesis of Theory, Research, and Practice. John Wiley & Sons, Inc., 2010. 676 s. ISBN 978-0-470-49913-9. 3. BANKER, R. D., CHARNES, R.F., COOPER, W.W. Some Models for Estimating Technical and Scale Inefficiencies in Data Envelopment Analysis. Management Science. 1984. sv. XXX. č. 9, s. 1078–1092. ISSN 0025-1909. 4. BÁRTOVÁ, A., KOHOUT, j. Balanced Scorecard [online]. Edolo Consult s.r.o., 2010 [cit. 2013-09-21]. Dostupné z: http://www.analyzujaproved.cz/ApRSS.aspx?rid=98672&app=Main &grp=Content&mod=ContentPortal&sta=ArticleDetail&pst=Article Detail&p1=OID_INT_245&p2=RoundPanel_BOOL_True&acode= 24613ea6ea6498059e100f2f6e83950d. 5. BEBCHUK, L.A., WEISBACK, M.S. The State of Corporate Research. [online]. 2009. [cit. 2013-08-06]. Dostupné : http://www.ssrn.com/abstract=1508146 84
Číslo kapitoly 3
6. BOČKOVÁ, N., DOČEKALOVÁ, M. Effectiveness of Corporate R&D Expenditure and Human Resources in Czech Industry. In Finance and the Performance of firms in science, education, and practice. Zlin, Tomas Bata University in Zlin. 2013. p. 126-135. ISBN 978-80-7454-246-6. 7. BOXWELL, R. Benchmarking for a Competitive Advantage. New York: McGraw-Hill Professional Publishing. 1994. 224 s. ISBN 0070068992. 8. BUČIŪNIENĖ I., KAZLAUSKAITĖ R. The linkage between HRM, CSR and performance outcomes. Baltic Journal of Management. 2012. sv. VII. č. 1, s. 5-24. ISSN 1746-5265. 9. BUSINESS LEADERS FORUM. Společenská odpovědnost firem, průvodce nejen pro malé a střední podniky. [online]. 2008. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.csr-online.cz/wpcontent/uploads/2012/11/BLF_Pruvodce_CSR.pdf 10. CAMP, R. C. Benchmarking: The Search for Industry Best Practices That Lead to Superior Performance. 1Wisconsin: ASQC Quality Press. 1989. 299 s. ISBN 978-1-56327-352-0. 11. CARROLL, A. B. Corporate Social Responsibility. Business and Society. 1999. Vol. 38, No. 3. pp. 268-295. 12. CHARNES, A., COOPER, W., RHODES, E. Measuring the Efficiency of Decision-making Units. European Journal of Operational Research. 1978. sv. II. č. 6, s. 429–444. ISSN 03772217. 13. CHVÁTALOVÁ, Z., HŘEBÍČEK, J. Modelling of Economic Phenomena and Dependences for Corporate Sustainable Performance. In Proceedings of 30 th International Conference Mathematical Methods in Economics. Karviná: Silesian University, School of Business Administration, 2012. Karviná: Slezská univerzita Karviná, 2012. s. 350-354. ISBN: 978-80-7248-779- 0. 14. CHVÁTALOVÁ, Z., HŘEBÍČEK, J. New Trends in Modeling and Simulation in Economic Sciences. International Journal of Economics and Statistics. 2013. roč. 1, č. 1, s. 129-138. ISSN: 2309- 0685. 15. CHVÁTALOVÁ, Z., ŠIMBEROVÁ, I. Analysis and Identification of Joint Performance Measurement Indicators: Social and Corporate Governance Issues. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX. č. 7, s. 127-138. ISSN 1211- 8516. 85
16. CHVÁTALOVÁ, Z., ŠIMBEROVÁ, I. Analysis of ESG Indicators for Measuring Enterprise Performance. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LXI. č. 7, s. 2197-2204. ISSN 1211- 8516. 17. ČSN EN ISO 9001. ČSN EN ISO 9001:2009 - Systémy managementu kvality – Požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2009. 18. ČSN EN ISO 9004. ČSN EN ISO 9004:2010 - Řízení udržitelného úspěchu organizace - Přístup managementu kvality. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2010. 19. ČSN EN ISO 14 001. ČSN EN ISO 14001:2005 - Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2005. 20. ČSN ISO 14 004. ČSN EN ISO 14004:2005 - Systémy environmentálního managementu - Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2005. 21. ČSN EN ISO 14031. ČSN EN ISO 14031:2014 - Environmentální management - Hodnocení environmentálního profilu – Směrnice. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2013. 22. ČSN ISO 26000. ČSN ISO 26000:2010. Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2010. 23. DENIS, D., MCONELL, J.Internal Corporate Governance. Finance Working Paper, 2003, No. 05/2003, ECGI. 24. DUIGNAN, B. Encyclopædia Britannica, Inc. [online]. 2013. [cit. 2013-10-20]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/625445/John-Venn 25. DOČEKALOVÁ, M., BOČKOVÁ, N. The use of Data Envelopment Analysis to assess the R&D effectiveness of the Czech manufaturing industry. Business: Theory and Practice. 2013. sv. XIV. č. 4, s. 308-314. ISSN 1648-0627. 26. EFAMA. Annual Review: Asset Management in Europe - Facts and Figures. [online]. 2012. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.efama.org/Publications/Statistics/Asset%20Management %20Report/Asset%20Management%20Report%202012.pdf 86
Číslo kapitoly 3
27. EMAS III. [online]. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES2009. [cit. 2013-10-12]. [online]. 2009. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:342:0001: 0045:CS:PDF 28. EUROSIF. European SRI Study 2010. Paris: Eurosif. [online]. 2010. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.eurosif.org/research/eurosif-sri-study/2010 29. EUROSIF. European Socially Responsible Investment Study. [online]. 2012. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.investmenteurope.net/digital_assets/5925/2570912_euro sif_sri_study_low-res.pdf 30. GEORGE, M.L. Lean Six Sigma kapesní příručka. 1. vyd. Brno: SC&C Partner, 2010. 280 s. ISBN 978-80-904099-2-7. 31. GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., ŘEHÁK, D. Analýza v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-802-5126-219. 32. GRI. Sustainability Reporting Guidelines [online]. 2013. [cit. 201311-30]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/resourcelibrary/GRIG4-Part1Reporting-Principles-and-Standard-Disclosures.pdf 33. HALACHMI, A. Performance Measurement is Only One Way of Managing Performance. International Journal of Productivity and Performance Management. 2005. sv. LIV. č. 7, s. 502-516. ISSN 1741-0401. 34. HAWLEY, J.P., WILLIAMS, A. T. The Rise of Fiduciary Capitalism: How Institutional Investors Can make corporate America more democratic. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. 2000. 256 s. ISBN 978-0812235630. 35. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J. Dobrovolné podnikové zprávy o hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 2008. 61 s. ISBN 978-80-7212-495-4. 87
36. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J., KUTOVÁ, E. Stanovení standardizovaných indikátorů pro evironmentální reporting a výroční zprávy EMAS. In Účetnictví a reporting udržitelného rozvoje ma miroekonomické a makroekonomické úrovni. Praha: MŽP. 2010. s. 284-291. 37. HŘEBÍČEK, J., PILIAR, F., SOUKOPOVÁ, J., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Corporate Key Performance Indicators for Environmental Management and Reporting. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2011. sv. LIX, č. 2, s. 99-108. ISSN 12118516. 38. HUDYMAČOVÁ, M., HILA, M. Výkonnosť podniku. Q-magazín. [online]. 2011. [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: http://katedry.fmmi.vsb.cz/639/qmag/mj99-cz.pdf 39. JABLONSKÝ, J. Operační výzkum: kvantitativní modely pro ekonomické rozhodování. Praha: Professional Publishing, 2002. 323 s. ISBN 80-86419-42-8. 40. JABLONSKÝ, J., DLOUHÝ, M. Modely hodnocení efektivnosti produkčních jednotek. Praha: Professional Publishing- 2004. 183 s. ISBN 978-80-86419-49-5. 41. JIRÁSEK, J. Benchmarking a konkurenční zpravodajství: souměření pro soupeření. Praha: Professional Consulting. 2007. 120 s. ISBN 978-80-7259-051-3. 42. KAPLAN, R. S., NORTON, D. P. Balanced Scorecard: strategický systém měření výkonnosti podniku. 3. vyd. Praha: Management Press. 2002. 267 s. ISBN 8072610635. 43. KARLÖF, B., ÖSTBLOM, S. Benchmarking: Jak napodobit úspěšné. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing. 1995. 135 s. ISBN 8085865-23-8. 44. KATIC, D., MAJSTOROVIC V., COLAK I. Performance Measurement Review. Annals of DAAAM & Proceedings. 2011. s. 515-516. ISSN 1726-9679. 45. KNÁPKOVÁ, A., PAVELKOVÁ, D. Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady. Praha: Grada Publishing. 2010. 205 s. ISBN 978-80-247-3349-4. 46. KOCMANOVÁ, A., HORNUNGOVÁ, J. KLÍMKOVÁ, M. Udržitelnost: Integrace environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti podniku. Brno: CERM, Akademické nakladatelství. 2010. 125 s. ISBN 978-80-7204-744- 4. 88
Číslo kapitoly 3
47. KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Construction of the Economic Indicators of Performance in Relation to Environmental, Social and Corporate Governance (ESG) factors. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brunen. 2012. sv. LX, č. 4, s. 195-205. ISSN 1211- 8516. 48. KRIVOGORSKY, V. Law, Corporate Governance, and Accounting. New York: Routledge. 2011. 308 s. ISBN 9780415871860. 49. LANKOSKI, L. Environmental and Economic Performance. The Basic Links. In Schaltegger, S., Wagner, M. (eds.) Managingthe Business Case for Sustainability. Sheffield: Greenleaf Publishing. 2006. S. 82-106. ISBN 1-874719-95-0. 50. LEE, H., PARK, Y. An International Comparison of R&D Efficiency: DEA approach. Asian Journal of Technology Innovation. 2005. sv. XIII, č. 2, s. 207–221. ISSN 1976-1597. 51. LETZA, S., SUN, X., KIRKBRIDE, J. Shareholding Versus Stakeholding: a Critical Review of Corporate Governance. Corporate Governance. 2004. sv. XII, č. 3, s. 242-262. 52. MURPHY, A., TOPYAN, K. Corporate Governance: A Critical Survey of Key Concepts, Issues and Recent Reforms in the US. Employee Responsibilities and Rights Journal. 2005. sv. XVII. DOI: 10.1007/s10672-005-3879-z. 53. NENADÁL, J. Měření v systémech managementu jakosti. 2. vyd. Praha: Management Press. 2004. 335 s. ISBN 80-7261-110-0. 54. NENADÁL, J. Moderní systémy řízení jakosti: Quality management. 2. vyd. Praha: Management Press, 2002. 284 s. ISBN 978-80-7261-071-6. 55. NENADÁL, J. Benchmarking: mýty a skutečnost: model efektivního učení se a zlepšování. Praha: Management Press. 2011. 265 s. ISBN 978-80-7261-224-6. 56. OECD. Recommendation of the Council on Information and Communication Technologies and the Environment. [online]. 2010. [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://acts.oecd.org/Instruments/ShowInstrumentView.aspx?Instrum entID=259&InstrumentPID=259&Lang=en&Book=
89
57. ORLITZKY, M., SCHMIDT, F. L., RYNES, S. L. Corporate Social and Financial Performance: A Meta-analysis. Organization Studies. 2008. sv. XXIV. č. 3, s. 403-441. ISSN 0170-8406. 58. PANDE, P. S., CAVANAGH, R. R., NEUMAN, R. P. Zavádíme metodu Six Sigma: aneb jakým způsobem dosahují renomované světové společnost špičkové výkonnosti. 1. vyd. Brno: TwinsCom. 2002. 416 s. ISBN 80-238-9289-4. 59. PANDEY, I. M. Balanced Scorecard: Myth and Reality. Vikalpa: The Journal for Decision-Makers. 2005. sv. XXX, č. 1, s. 51-66. ISSN 0256-0909. 60. PAVELKOVÁ, D. Výkonnost podniku z pohledu finančního manažera. Praha: Linde. 2012. 333 s. ISBN 978-80-7201-872-7. 61. RIGBY, D., BILODEAU, B. Management Tools &Trends 2011. [online]. 2011. [cit. 2011-12-19]. Dostupné z: http://bain.com/publications/business-insights/management-toolsand-trends-2011.aspx# 62. RYAN, N. The Performance Prism. ACCA. [online]. 2012. [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://www.accaglobal.com/content/dam/acca/global/PDFstudents /2012s/sa_mar12_p5_perfprism.pdf 63. SCHACHT, K., ALLEN, J. C., ORSAGH, M. The Corporate Governance of Listed Companies: A Manual for Investors, Second Edition. [online]. 2009. [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://www.cfapubs.org/doi/pdf/10.2469/ccb.v2009.n12.1 64. SCHALTEGGER, S., WAGNER, M. Managing Sustainability Performance Measurement and Reporting in an Integrated Manner, Sustability Accounting as the Link between the Sustainability Balanced Scorcared and Sustainability Reporting. Dordrecht: Springer. 2006. s. 681-697. ISBN -101-4020-4973-0. 65. SDRUŽENÍ PRO CERTIFIKACI SYSTÉMŮ JAKOSTI. IQNet SR 10 – Systém managementu společenské odpovědnosti. [online]. 2010. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.cqs.cz/Normy/IQNet-SR-10-System-managementuspolecenske odpovednosti.html 66. SOCIAL ACCOUNTABILITY INTERNATIONAL. Social Accountability 8000. [online]. 2008. [cit. 2012-10-09]. Dostupné z: http://www.sa-intl.org/document/docWindow.cfm?/ fuseaction=document.view/Document&documentid=269&document FormatId=752 90
Číslo kapitoly 3
67. SOUTHARD, P. B., PARENTE, D. H. A Model for Internal Benchmarking: when and how? Benchmarking: An International Journal. 2007. sv. XIV. č. 2, s. 161 – 171. ISSN 1463-5771. 68. SPIRIG, K. Social Performance and Competitiveness, A SocioCompetitive Framework. In Schaltegger, S. and Wagner, M. (Eds.) Managingthe Business Case for Sustainability. Sheffield: Greenleaf Publishing, 2006. s. 82-106. ISBN 1-874719-95-0. 69. SPITZEK, H. Organisational Structures and Processes. The Development of Governance Structures for Corporate Responsibility. Corporate Governance. 2009. sv. IX. č. 4. DOI 10.1108/14720700910985034. 70. STANÍČKOVÁ, M., MALECKÝ, L. Hodnocení konkurenceschopnosti visegrádské čtyřky prostřednictvím aplikace CCR vstupově orientovaného modelu analýzy obalu dat. Scientific papers of the University of Pardubice. Series D, Faculty of Economics and Administration, 2011. (4/2011), s. 176-188. 71. STÁTNÍ ÚŘAD INSPEKCE PRÁCE. Bezpečný podnik. Systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. [online]. 2009. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.suip.cz/_files/suip842dd6d4f063dbc00fabd8a99a8b1ccd/prirucka_bp_2009.pdf 72. SYNEK, M. Nová ekonomika, nové ukazatele. Ekonomika a management [online]. 2008. [cit. 2011-12-15]. ISSN 1802-8934. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/claneknova-ekonomika-nove-ukazatele.html 73. THAMOTHERAM, R., WILDSMITH, H. Increasing Long Term Market Returns: realizing the potential of collective pension fund action. Corporate Governance: An International Review. 2007. sv. XV. č. 3, s. 438-454. ISSN 1467-8683. 74. TÖPFER, A. a kol. Six Sigma: koncepce a příklady pro řízení bez chyb. 1. vyd. Brno: Computer Press. 2008. 508 s. ISBN 978-80251-1766-8. 75. TRNKOVÁ, J. Společenská odpovědnost firem, kompletní průvodce tématem a závěry z průzkumu v ČR. Praha: Business Leaders Forum. 2004. 76. TYTECA a kol. Corporate Environmental Performance Evaluation: Evidence from the MEPI Project. Business Strategy and the Environment. 2002. sv. XI. č. 1, s. 1–13. ISSN 1099-0836. 91
77. VOULDIS, A., KOKKINAKI, A. A Critical Review of Business Performance Models and Frameworks and their Application to Sales Organization. In European Conference on Intellectual Capital, 2011. s. 475-485. ISBN 97-1-906638-95-5. 78. WATTS, T., MCNAIR-CONNOLY, C. J. New performance measurement and management control systems. Journal of Aplied Accounting Research. 2012. 79. sv. XIII. č. 3, s. 226-241. ISSN 0967-5426. 80. UNCTAD. Guidance on Corporate Responsibility Indicators in Annual Reports. [online]. 2008. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://unctad.org/en/docs/iteteb20076_en.pdf 81. UNEP. Integrating Environmental, Social and Governance Issues into Executive Pay: Guidance for Investors and Companies. [online]. 2012. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www.unpri.org/files/Integrating%20ESG%20issues.pdf WORLD ECONOMIC FORUM. Accelerating the Transition towards Sustainable Investing: Strategic Options for Investors, Corporations and other Key Stakeholders. [online]. 2011. [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/WEF_IV_AcceleratingSustainabl eInvesting_Report_2011.pdf
92
Číslo kapitoly 4
4
Konstrukce ukazatelů podnikové výkonnosti 4.1 Metodologický přístup stanovení ukazatelů podnikové výkonnosti
Pro rozhodování o ESG ukazatelích výkonnosti, které je založeno na měření stavu situace determinované současně více faktory (ukazateli), je vhodné využít metody: logické, empirické, kvalitativního a kvantitativního výzkumu, které jsou podpořeny zejména modelováním jevů. Modelování lze kategorizovat z různých hledisek, např. podle popisu na verbální, vizuální, kvantitativní, kvalitativní a analytické, podle charakteru na deterministické, stochastické, statické, dynamické apod. (Fábry, 2007). Modelování je prostředkem pro porozumění složitým jevům reálného světa, které nás obklopují. Modely jsou zjednodušeným obrazem skutečnosti. Modely abstrahují od nepodstatných vlastností, faktorů a vazeb, a tím umožňují snáze řešit formulovaný problém. Dokonale přesný model nemá smysl analyzovat. Je příliš složitý a pravděpodobně jej ani nelze dostupnými prostředky v racionálním čase řešit. Pracovat s modely představuje objektivní a progresivní přístup k rozhodování. Modelování má charakter cílevědomých činností sledujících předem vytyčený cíl, přitom může zohlednit i hledání „nejlepší“ (optimální) cesty z možných, které k tomu cíli vedou (Čapek, 2006). Modelování je vhodný nástroj pro konkrétní vyjádření ukazatelů, jejich následné zpracování a další analýzy UVP při přeměně strategických a provozních cílů do „reality“ podniku (společnosti). Jak bylo řečeno v kapitole 3 základem pro posuzování udržitelnosti v podnicích zpracovatelského průmyslu a zemědělství je stanovení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti a následně Indexu udržitelné podnikové výkonnosti. V dalším představíme návrh UPV modelu pro společnosti zpracovatelského průmyslu se zahrnutými finančními a nefinančními ESG a ekonomickými ukazateli výkonnosti, který je znázorněn na obrázku 4.1. Model UPV si klade za cíl poskytnout účinnější posuzování udržitelné podnikové výkonnosti. 93
Struktura UPV modelu zahrnuje: základní koncepci UPV; stanovení ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti; souhrnné indexy; subindexy SIi , i = {ENV, SOC, CG, EKO} pro hodnocení UPV; Index udržitelné podnikové výkonnosti (IUPV); benchmarking a hodnocení UPV.
Obrázek 4.1 Struktura UPV modelu na základě Demingova cyklu - Plan-DoCheck-Act
Základ koncepce UPV modelu: Klíčovou kategorií jsou podniky zpracovatelského průmyslu dle CZ-NACE (Sekce C, 10 – 29). Cílem je zjistit výkonnost těchto podniků pomocí finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů. Ukazatele výkonnosti lze chápat z hlediska statistické teorie jako ukazatele s proměnnou veličinou, její konkrétní hodnota (číslo, údaj) vzniká vymezením času a prostoru (za jakou dobu, k jakému datu, při jaké jednotce, v jakém odvětví apod.), (Synek, 2003). 94
Číslo kapitoly 4
V této kapitole budeme chápat ukazatel jako specifickou statistickou veličinu popisující určitou skutečnost (Hindls a kol., 2002). Při stanovení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů UPV modelu budeme vycházet ze základních teoretických poznatků světových institucí zabývajících se ESG ukazateli a dále z dobrovolných zahraničních a tuzemských zpráv společností zpracovatelského průmyslu. Nezbytným předpokladem pro stanovení zmíněných ukazatelů výkonnosti je definování příslušných kritérií v daném odvětví. Proto empirický průzkum v českých podnicích daného odvětví byl dalším důležitým podkladem pro stanovení těchto ukazatelů. Experti z daných oblastí odpovídali na základě Likertovy škály: {1 = ne, 2 = spíše ne, 3 = spíše ano, 4 = ano a 5 = nevím}). Zmíněné ukazatele výkonnosti byly stanoveny s využitím jednorozměrných a vícerozměrných metod umožňující zkoumání statistických dat, ověřování základních předpokladů o datech a nalezení vzájemných vztahů v datech.
4.1.1 Jednorozměrné statistické metody Byla využita popisná statistika, která slouží k popisu a identifikaci základních informací obsažených v datech (vypovídá především o poloze a variabilitě základního datového souboru). Ke zjištění důležitých vlastností analyzovaného souboru byly využity metody průzkumové analýzy dat (Exploratory Data Analysis, EDA), (Tuckey, 1977). Cílem průzkumové analýzy dat bylo nalezení zvláštností statistického chování dat a ověření jejich předpokladů pro následné statistické zpracování „klasickými“ statistickými metodami. Byly provedeny výpočty základních charakteristik statistického souboru (střední hodnota, modus, medián, směrodatná odchylka, variační koeficient, míra šikmosti a míra špičatosti), (Kába, Svatošová, 2012). Bylo využito vizualizace dat pomocí standardních statistických grafů (histogram, krabicový graf, kvantil-kvantilový graf), dále byly provedeny příslušné testy hypotéz (testy dobré shody, test nezávislosti dat, stanovení minimální velikosti výběru).
95
4.1.2 Vícerozměrné statistické metody Vícerozměrné statistické metody vycházejí ze zkoumání vztahů mezi složkami latentních proměnných y (hlavních komponent, faktorů), které jsou lineární kombinací původních proměnných x s vhodně volenými vazbami. Latentní proměnné y jsou kombinací m-matice sledovaných (měřených nebo jinak získaných) proměnných x1, …, xmve tvaru: y = w1x1 +… +wmxm , (4.1) kde m je přirozené číslo a w1, …, wm jsou příslušné váhy. Vícerozměrné metody využívají různých způsobů stanovení vah w1, …, wm. Pro určení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti byla využita faktorová analýza, metoda hlavních komponent (Principal Component Analysis, PCA) s rotací VARIMAX (minimalizace počtu faktorů), (Meloun, Militký, 2004). Vhodnost dat byla testována pomocí testu Bartlett's Test of Sphericity (Barlett). Hodnota testovacího kritéria p v prezentovaných výsledcích byla menší než 0,05. To podpořilo vhodnost využití této metody. Stejně tak byl využit Kaiser-Meyer-Olkin Measure of Sampling Adequacy (KMO) test, který má doporučenou minimální hodnotu pro provedení faktorové analýzy 0,6.
Korelační analýza Další důležitou metodou určení vzájemných vazeb mezi proměnnými je i kanonická korelační analýza, která byla využita ke zkoumání závislostí mezi dvěma skupinami proměnných, přičemž jedna z nich se považuje za proměnné nezávislé a druhá za proměnné závislé. Hodnota korelačního koeficientu, kterou lze pomocí jistého algoritmu spočítat pro libovolnou dvojici proměnných, leží v intervalu <-1;1> a vypovídá mimo jiné především o síle lineárního vztahu mezi dvěma proměnnými. Čím více se hodnota korelačného koeficientu blíží hraničním hodnotám, tím těsnější je lineární závislost proměnných. Korelace byly hodnoceny na základě klasifikace podle (De Vaus, 2002). Korelační analýza zjišťovala variabilitu dvou závislých, resp. funkčně nerozlišených proměnných. Korelační analýza je založena sledování linearity mezi veličinami. Výstupem korelační analýzy je korelační koeficient. V našem případě byl použit Pearsonův korelační 96
Číslo kapitoly 4
koeficient – výběrový párový korelační koeficient, ozn. r. Správná interpretace Pearsonova korelačního koeficientu předpokládá, že obě proměnné jsou náhodné veličiny a mají společné dvourozměrné normální rozdělení.
Faktorová analýza Faktorová analýza patří do skupiny tzv. vícerozměrných statistických metod. Je založena na předpokladu, že závislosti mezi sledovanými proměnnými jsou důsledkem působení určitého menšího počtu „v pozadí“ stojících nezměřitelných veličin, které jsou označované jako tzv. faktory (v případě analýzy hlavních komponent též jako tzv. komponenty). Základní princip faktorové analýzy spočívá v tom, že každá z pozorovaných náhodných veličin Yj (j = 1, …, p) může být vyjádřena jako součet lineární kombinace menšího počtu m hypotetických faktorů F1, …, Fm a dalšího zdroje variability ej (j = 1, …, p) tzv. specifické (reziduální) složky. Faktorová analýza je založena na tzv. modelu faktorové analýzy: ∑
(4.2)
kde wjk
faktorová váha (faktorová zátěž) k-tého společného faktoru příslušná k j-té veličině a k-tému faktoru, j = 1,…, p, k = 1, …, m,
Fk
k-tý společný faktor, k = 1, …, m,
ej
náhodná odchylka od přesného modelu příslušná k j-té veličině, j = 1,…, p.
Předpokladem je, že náhodné veličiny Y1, …, Yp jsou normované, tj. mají nulovou střední hodnotu a jednotkový rozptyl. Faktorová analýza vychází z korelační matice, se kterou se provádějí různé matematické operace (rotace faktorů, odhad faktorových skóre), (Meloun, Militký, 2004).
97
4.2 Konstrukce subindexů SIi pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti Konstrukce UPV modelu pro posuzování udržitelnosti v podnicích zpracovatelského průmyslu vychází ze subindexů SIi , i = {ENV, SOC, CG, EKO}. UPV model používá podobný přístup souhrnných indikátorů metodiky OECD (OECD, 2008). Tématem souhrnných ukazatelů se zabývá celá řada autorů, např. (Mederly, Topercer, Nováček, 2004; Salzman, 2003; Hrach, Mihola, 2005). K často používaným souhrnným indexům patří např. Sustainability Performance Index (SPI), Compass of Sustainability, Eco-efficiency Indices, Index for Sustainable Economic Welfare (ISEW), Environmental Sustainability Index (ESI), Internal Market Index, Summary Innovation Index,Human Development Index (HDI), Environmental Policy Performance Indicator (EPPI) atd. Metodologický přístup k určení souhrnného ukazatele dle (Saisana, Tarantola, 2002; Mederly, Topercer, Nováček 2004) může být podle statisticko-analytických metod (pro regresní (mnohonásobné) modely): korelační analýza, metody nepřímé ordinace hlavní komponenty a faktorová analýza, Cronbachův koeficient alfa, shluková analýza, analýza časových řada statisticko-deskriptivních metod: agregační techniky, metoda hranice efektivnosti (efficiency frontier), kritérium vzdálenosti od cíle, expertní rozhodnutí, veřejné mínění, analytickohierarchický proces. Stanovení subindexu SIi UPV se opírá o metodologii souhrnného indikátoru udržitelnosti životního prostředí Environmental Sustainability Index. Metodika využívá faktorovou analýzu a analýzu hlavních komponent PCA a přiřazuje jednotlivým zemím skóre, přičemž vyšší hodnota znamená lepší úroveň udržitelnosti životního prostředí. K výpočtu je využito celkem šedesát sedm proměnných, pomocí nichž je vytvořena množina dvaceti dvou subukazatelů. Souhrnný ukazatel je určen jako jejich průměr (po znormování), (Hrach, Mihola, 2005). UPV vychází ze stanovení subindexů SIENVI, SISOC, SICG a SIEKO), které vznikají sdružováním dílčích ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti. Vzhledem k tomu, že ESG a ekonomické ukazatele jsou kvalitativní povahy, byly hodnoceny přirozeným číslem pomocí Likertovy stupnice o rozsahu <1,5>, kde hodnota 1 znamená nejnižší význam a hodnota 98
Číslo kapitoly 4
5 znamená nejvyšší význam. Na vstupu jsou standardizována data v normovaném normálním rozdělení. Tedy střední hodnota μ souboru je rovna 0 a rozptyl σ2 (tedy i směrodatná odchylka σ) je roven 1. Standardizací se stávají ukazatele bezrozměrnými. Data byla standardizována užitím Z-score, tj. užitím vztahu:
,
(4.3)
kde: i, q є N, t є R20, xtqi
hodnota proměnné v čase t, pro q-tý ukazatel a i-tou společnost, střední hodnota v čase t pro q-tý ukazatel a i-tou společnost,
qit
směrodatná odchylka v čase t pro qtý ukazatel a itou společnost, výsledná (celková) normovaná hodnota standardizaci) v čase t pro q-tý ukazatel.
proměnné
(po
Pro stanovení vah pro standardizované ESG a ekonomické ukazatele byla zvolena faktorová analýza a metoda hlavních komponent PCA. Použití PCA vede k případné redukci velkého počtu finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti s minimální ztrátou informace. Dalším krokem analýzy je určení počtu faktorů ( faktorového skóre ( – váha ukazatele). Faktorovou analýzu je vhodné použít, jsou-li původní proměnné mezi sebou korelovány. Ve společenských vědách je za statisticky významnou považována korelace v absolutní hodnotě větší než 0,3 (Hendl, 2009). Korelační analýza byla použita pro standardizovaný (normovaný) soubor ESG a ekonomických ukazatelů s cílem odstranit ze souboru proměnné, které přinášejí do řešení obdobnou informaci jako jiná proměnná nebo skupina proměnných z tohoto souboru.
20
N je množina přirozených čísel a R je množina reálných čísel.
99
Váha nabývá hodnoty z intervalu <0, 1>. Výpočet provede podle upraveného vzorce (Meloun, Militký, 2004): |
se
|
(4.4)
kde: váha pro j-tý ukazatel, |
|
s
absolutní hodnota korelačního koeficientu j-tého ukazatele a s-tou komponentou, vybraná komponenta, se kterou koreluje j-tý ukazatel nejsilněji, podíl vysvětleného rozptylu a s-té komponenty,
j = 1,…., m, m je počet ukazatelů v dané měřitelné oblasti, s = 1,…., r, r je počet vybraných komponent v daném měřitelné oblasti. Na základě takto vypočtených vah se vypočítají subindexy SIij, i = {ENV, SOC, CG, EKO}, j = 1 ,…, p, kde p je počet společností. Tyto subindexy SIij vznikly na základě sumarizování vážených standardizovaných hodnot faktorových skóre. Následně mohou být podniky seřazeny podle výsledných subindexů SIij, i = {ENV, SOC, CG, EKO}, j = 1 ,…, p.
4.2.1 Výběr agregační metody Saisana a Tarantola (2002) uvádějí několik základních typů agregačních technik, které považují za zástupce základních metod (metoda pořadí, metoda bodová, metoda normované proměnné, metoda poměrová, metoda standardizační). Dle (Hrach, Mihola, 2005) při konstrukci souhrnného ukazatele je zapotřebí určit:
jaké subukazatele se budou podílet na jeho výpočtu a
jakým matematickým subukazatelů zpracovány.
způsobem
budou
hodnoty
Proces konstrukce agregovaného ukazatele podle (OECD, 2008) se skládá z několika rozhodovacích kroků (v každém kroku pak dochází k rozhodování, které ovlivňuje výsledek tvorby): volba ukazatelů, výběr 100
Číslo kapitoly 4
modelu, stanovení vah pro jednotlivé ukazatele, řešení problému s chybějícími daty (využitím přístupů založených na jednoduché či mnohonásobné imputaci nebo vyřazením z analýzy). Agregované ukazatele mají své výhody (zjednodušené rozhodování, jednoduchá interpretace, zjednodušené porovnávání výkonnosti s jinými subjekty na základě komplexních měřítek, zjednodušují soubor ukazatelů, a zároveň přidání nové informace), ale i nevýhody (mohou vést k nesprávným a nerobustním závěrům, pokud jsou špatně konstruovány či interpretovány, ke zjednodušeným závěrům). Volba vah pro jednotlivé indikátory, která může být zdrojem diskuzí, zvyšuje nároky na zpracování dat, neboť je potřebné shromáždit data pro všechny vstupní ukazatele. Chybějící data snižují také kvalitu statistických analýz (Saisana, Tarantola, 2002). Pro stanovení IUPV lze použít metodu vícekriteriálního rozhodování (Fiala a kol., 1994; Jablonský, 2002). Vícekriteriální rozhodování je obtížné především z pohledu vyjádření ukazatelů v různých měrných jednotkách. V našem případě lze vyjít ze standardizovaných ukazatelů, které mají kvalitativní charakter. Důležitost subindexu SIi je dána stanovením váhy Váhy ukazatelů (kritérií) jsou číselně vyjádřeným odrazem jejich významnosti sledovaných cílů podniku a jsou transformovány do jednotlivých ukazatelů. Čím považuje rozhodovatel kritérium za významnější, tím je váha kritéria vyšší. Pro dosažení srovnatelnosti vah souboru kritérií se tyto váhy zpravidla normují, aby jejich součet byl roven jedné (Fiala a kol., 1994). Pro stanovení vah lze využít bodovou metodu, kde důležitost standardizovaného ukazatele je stanovena na základě počtu přidělených bodů. Každému ukazateli je přiřazen určitý počet bodů ze zvolené bodové stupnice (v našem případě 1, 2, 3, 4, 5). Vzorec pro výpočet vah
bodovou metodou: =
∑ni 1 bij ∑ni
∑m bij j m
kde
101
bij bodová hodnota i-tého ukazatele (i = 1 ,..., n) a j-té společnosti (j = 1 ,.., m), n
počet ukazatelů,
m počet společností.
4.2.2 Udržitelnost a zpracovatelský průmysl České republiky Vzhledem k tomu, že průmysl tvoří významné odvětví českého hospodářství a má značný vliv na životní prostředí, v oblasti udržitelného rozvoje hraje důležitou úlohu. Na jedné straně průmysl zvyšuje životní úroveň lidí, ale na druhé straně vede k negativním environmentálním dopadům (jako jsou vyčerpání neobnovitelných zdrojů, globální oteplování, úbytek půdního fondu, acidifikace a vyčerpávání vodních zdrojů) a také k sociálním dopadům (jako je potenciální ohrožení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců). Hlavním úkolem postoje průmyslu je prokázat svůj současný přínos, aniž by byl ohrožen potenciál pro lepší kvalitu života budoucích generací. Na základě Triple-Bottom-Line se průmyslové podniky zaměřují v posledních letech na environmentální, ekonomické a sociální indikátory. Tyto tři indikátory udržitelnosti začíná sledovat v současnosti stále více podniků, a tím i poskytují informace o tom, jak se podnik podílí na udržitelném rozvoji. Udržitelný rozvoj je v České republice zastřešen dokumentem „Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky“, který byl schválen v roce vládou České republiky v roce 2010 (MŽP, 2010). Zpracovatelský průmysl patří k nejdůležitějším zdrojům tvorby hrubého domácího produktu (HDP) v České republice. Struktura zpracovatelského průmyslu podle CZ-NACE byla zavedena s účinností od 1. dubna 2009 a nahradila do té doby používanou Odvětvovou klasifikaci ekonomických činností (OKEČ). CZ-NACE byla vypracována na základě mezinárodní statistické klasifikace ekonomických činností dle nařízení Evropské unie (EU). Statistiky vzniklé za použití klasifikace CZ-NACE lze tedy srovnávat v celé EU. Sekce C (zpracovatelský průmysl) se dělí celkem na dvacet čtyři oddíly (pod čísly 10 33). Jsou uvedeny v tabulce 4.1.
102
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.1 Zpracovatelský průmysl podle CZ-NACE Sekce C – Zpracovatelský průmysl Oddíl Název 10 Výroba potravinářských výrobků 11 Výroba nápojů 13 Výroba textilií 14 Výroba oděvů 15 Výroba usní a souvisejících výrobků 16 Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku 17 Výroba papíru a výrobků z papíru 18 Tisk a rozmnožování nahraných nosičů 19 Výroba koksu a rafinovaných ropných produktů 20 Výroba chemických látek a chemických přípravků 21 Výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků 22 Výroba pryžových a plastových výrobků 23 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků 24 Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů, slévárenství 25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení 26 Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení 27 Výroba elektrických zařízení 28 Výroba strojů a zařízení j.n. 29 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů 30 Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení 31 Výroba nábytku 32 Ostatní zpracovatelský průmysl 33 Opravy a instalace strojů a zařízení
V rámci projektu (viz kapitola 1.3) byly vybrány podniky z oddílu 10, 13, 15, 16, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27 a 29 sekce C, u kterých byly stanoveny finanční a nefinanční klíčové ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti.
4.2.3 Posouzení ukazatelů výkonnosti pro odvětví zpracovatelského průmyslu Finanční a nefinanční ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti podniků odvětví zpracovatelského průmyslu mohou být důležitým 103
nástrojem jejich budoucích peněžních toků. Snahou především investorů je dosáhnout vynikajících finančních výsledků za předem stanovených úrovní rizik. Na základě vhodně stanovených ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti i investoři mohou rozhodovat o svých investičních aktivitách. Světová globální síť The Business of a Better World (BSR) zahrnující tři sta společností v Evropě, Asii i Americe považuje integraci ESG a ekonomických ukazatelů za pravděpodobně nejvýhodnější způsob, jak zvýšit tržní podíl Social Responsible Investing (BSR, 2011). Greenwald (2007), který se velmi intenzivně zabývá vývojem ESG ukazatelů, a říká: „Stále více investorů začleňuje ESG ukazatele do svých rozhodování.“ Jak ze světových, tak i našich výzkumů vychází, že je důležité zahrnout ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti do strategie podniku, protože finanční ukazatele neposkytují přesné informace o jeho komplexní výkonnosti. Tzn., že finanční ukazatele plně nepostihnou všechny aspekty podnikových vztahů se stakeholdery a nemají souhrnnou vypovídající schopnost o udržitelnosti. Je známo, že posuzování a soustředění se podniku pouze na finanční výkonnost nevede k dlouhodobému úspěchu podniku a udržitelnosti. Do podniků, které neposuzují environmentální, sociální výkonnost, včetně zahrnutí Corporate governance, jsou investoři ochotni investovat menší objemy finančních prostředků, neboť je považují za rizikovější.
4.3 Teoretický základ ukazatelů výkonnosti světových institucí a dobrovolných zpráv Vývojem finančních a nefinančních ukazatelů výkonnosti se zabývají světové instituce např. GRI, UNCTAD, CFA Institute, EFFAS, IFAC apod. Dalším důležitým softwarovým nástrojem je ASSET4, který slouží pro stanovení ESG výkonnosti společností. Tvorbou ukazatelů podnikové výkonnosti se zabývají mezinárodní organizace, které vytvářejí makroukazatele pro environmentální, sociální a konomické ukazatele, např. OSN, OECD, European Environement Agency (EEA), EUROSTAT atd. A protože pouze to, co lze měřit, lze také řídit, sílí snahy odborníků na určení klíčových finančních a nefinančních ukazatelů výkonnosti ve všech zmíněných oblastech. V dalším je uveden přehled nejvýznamnějších mezinárodních organizací, které se zabývají touto problematikou: 104
21
Číslo kapitoly 4
GRI (GRI, 2013) vytvořila reportingový rámec a soubor indikátorů pro ekonomickou, environmentální a sociální oblast. Organizace GRI poskytuje komplexní standardní informace, které jsou pro mnohé podniky užitečné při formulaci svých klíčových ukazatelů výkonnosti.
UNCTAD (UNCTAD, 2008) vydala Pokyny pro ukazatele podnikové odpovědnosti (Guidance on Corporate Responsibility Indicators in Annual Reports), které mohou být součástí výročních zpráv. Zahrnují přezkum metodiky měření vybraných ukazatelů. Organizave UNCTAD je součástí mezivládní pracovní skupiny odborníků mezinárodních účetních standardů a podávání zpráv International Standards of Accounting and Reporting (ISAR).
CFA Institute (CFA Institute, 2008) vytvořil manuál pro investory, kde navrhuje ESG ukazatele, které by investoři při posuzování investic do podniků měli zvažovat.
EFFAS)21 je společností sdružující finanční analytiky. DVFA je součástí mezinárodní sítě asociací a je členem EFFAS. Na základě požadavků Evropské komise navrhly EFFAS a DVFA klíčové ESG ukazatele výkonnosti (KPIs for ESG, 2010). Tyto ukazatele by měly odpovídat požadavkům investorů i obecně ekonomickým subjektům. Reportingové principy a specifické KPIs jsou navrženy jako doporučení pro ziskově orientované subjekty (zejména akciové společnosti kótované na burze a emitenty dluhopisů), ale také je mohou používat i jiné subjekty bez ohledu na velikost, rozsah a právní formu. Obsahují obecné pokyny pro přípravu a předkládání reportingu ESG a minimální požadavky, které mají být zveřejněny. DVFA poukazuje na to, že ESG reporting splňuje požadavky Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nebo Všeobecně uznávaných účetních principů (Generally Accepted Accounting Principles, GAAP). DVFA (2008) stanovila kritéria pro ESG ukazatele výkonnosti, které byly
http://effas.net
105
definovány takto: „vztah k rizikovým faktorům úspěchu nebo firemním zákazníkům, které jsou významné a relevantní pro investiční rozhodnutí; pevně zakotveny v podnikovém systému řízení, kvantifikované, srovnatelné „peer to peer“, zachycující dynamiku, tj. od účetního období do účetního období“ a stanovila sadu třiceti ukazatelů KPI max.
IFAC zpracovala přehled výkonnostních měřítek a klíčových ukazatelů výkonnosti ESG pro investory (IFAC, 2012).
EABIS je sítí globálních firem a obchodních škol zabývající se otázkami udržitelného podnikání. Jedním z projektů této organizace je vliv ESG výkonnosti na celkovou výkonnost podniku a tvorbu hodnoty (Cranfield School of Management, 2009).
Accounting for Sustainability (A4S - The Prince’s Accounting for Sustainability Project “Connected Reporting Framework” úzce spolupracuje s podniky, investory, veřejným sektorem, nevládními organizacemi a akademickou obcí na nástrojích vztahujících se k udržitelnosti (nový přístup podnikového výkaznictví zahrnující ESG ukazatele), (FEE , 2011).
Teoretické přístupy světových institucí ve vztahu k vývoji ESG ekonomických ukazatelů lze shrnout, viz obrázek 4.2.
106
a
Číslo kapitoly 4
Obrázek 4.2 Schéma mezinárodních organizací zabývající se ESG ukazateli výkonnosti
I s růstem udržitelného investování SRI se začleňují ESG ukazatele k hodnocení investic. Nedávná finanční krize přinesla obnovenou pozornost investorů k tomu, aby se u společností zaměřili na sociální a environmentální stav v investičních rozborech (BSR, 2011). Tato integrace ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti ve vztahu k hodnocení odpovědných investic, „tlačí“ podniky, aby začaly transformovat podnikové reporty do integrovaného reportingu (viz kapitola 5). Důraz se bude postupně přesouvat z finančních informací na integrovaný přístup, kde jsou všechny typy relevantních informací pro posouzení a hodnocení kvality ESG a ekonomické výkonnosti komplexně. Integrovaný reporting pomáhá realizovat strategii udržitelnosti a dostávat ESG a ekonomické ukazatele do řetězce hodnoty investice na finančních trzích i pro širší skupinu zainteresovaných stran. Integrovaná zpráva, která by měřila udržitelný zisk jako jeden komplexní Triple-Bottom-Line se stává současným paradigmatem (Ri Digest, 2008). 107
Shrnutí teoretických přístupů světových institucí GRI (GRI, 2013), EMAS III, IFAC (IFAC, 2012), International Standardization Organization (ISO) s normou ISO 26000, CSR (Carroll, 1999), OECD (OECD, 2004), Green Paper The EU Corporate governance framework 2011, ČSÚ a vybraných ekonomických ukazatelů z účetních výkazů dle Českých účetních standardů jsou uvedeny v tabulce 4.2, kde jsou vybrány ESG a ekonomické ukazatele.
108
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.2 Vybrané ESG a ekonomické ukazatele dle světových institucí Organizace
Environmentální ukazatele
Global Reporting Initiative (GRI,2013)
Aspekt: Materiály Aspekt: Energie Aspekt: Emise, odpadní vody a odpady Aspekt: Dodržování zákonů a nařízení
Eco
Energetická
Sociální ukazatele Práce a pracovní postupy Aspekt: Zaměstnanost Aspekt: Pracovní vztahy Aspekt: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Aspekt: Tréninky a vzdělávání Aspekt: Rozmanitost a rovnocenná příležitost Lidská práva Aspekt: Investiční a obchodní praktiky Aspekt: Diskriminace Aspekt: Dětská práce Aspekt: Nucená práce Společnost Aspekt: Komunita Aspekt: Korupce Aspekt: Veřejná politika Aspekt: Dodržování zákonů a nařízení Odpovědnost za produkty Aspekt: Bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků Aspekt: Označování produktů a služeb Aspekt: Marketingová komunikace Aspekt: Dodržování zákonů a nařízení
CG ukazatele
Ekonomické ukazatele Aspekt: Ekonomická výkonnost Aspekt: Tržní prezentace Aspekt: Nepřímé ekonomické dopady
109
Management and Audit Scheme (EMAS III), 2009
International Federation of Accountants (IFAC), 2012
110
účinnost. Účinnost materiálů Voda. Odpad. Biologická rozmanitost. Emise skleníkových plynů Investice do ochrany životního prostředí. Emise skleníkových plynů. Užití vody a čerpání pitné vody. Odpad. Externí vnímání vlivu na životní prostředí. Ekologické pokuty a pokuty za znečištění. Palivo vozového parku. Spotřeba energie. Spotřeba papíru. Nevyhovění předpisům a dobrovolným kodexům. EMS Systémy
Zdraví a bezpečnost na pracovišti. Pracovní nehody a úmrtí. Ztracený čas v důsledku nehod. Rozvoj lidského kapitálu: školení a kvalifikace. Celkové investice/výdaje na školení a zvyšování kvalifikace. Řízení lidských zdrojů: fluktuace, diverzita, absentérismus. Míra fluktuace. Průměrný věk zaměstnanců. Diverzita procento žen na pracovní síle, procento menšin. Platové rozdíly mezi muži a ženami na různých úrovních. Spokojenost zaměstnanců. Procento zaměstnanců, na které se vztahují kolektivní smlouvy.
Efektivnost správní rady. Složení CG. Doba trvání správní rady. Odměňování. Procento zastoupení žen. Údaj o politice řízení rizik. Zapojení stakeholders. Rizika soudních sporů, korupce. Počet obchodních jednotek analyzováných z hlediska rizik korupce. Celková hodnota finančních a
Tržby. Provozní náklady Zaměstnanecké platy a výhody. Platby poskytovatelům kapitálu. Platby vládě na daních. Výdaje na výzkum a vývoj. Udržitelné inovace. Spokojenost zákazníků. Relevantní řady výrobků / služeb. Bezpečnost a kvalita výrobků. Kapitálové výdaje a průzkum. Příspěvky na místní ekonomický rozvoj.
Číslo kapitoly 4 environmentálního managementu.
ISO 26000 Core Social Responsibility, 2011 OECD Principles of Corporate Governance, 2004
Green Paper EU, 2011
věcných příspěvků politickým stranám, politikům a souvisejícím institucím. Pracovní postupy. Lidská práva. Společnost. Odpovědnost za produkty. Práva akcionářů. Spravedlivé zacházení s akcionáři. Úloha zainteresovaných stran ve správě a řízení společnosti. Uveřejňování a průhlednost. Odpovědnost představenstva a dozorčí rady. Složení správní rady. Odměňování top management. Řízení rizik.
111
EFFAS/DVFA, 2008
Energetická účinnost. Využití energií z obnovitelných zdrojů. Emise do ovzduší dle druhu. Odpady. Konec životního cyklu výrobku/Zpětný odběr.
Bezpečnost produktů a služeb. Fluktuace. Školení a kvalifikace. Věk pracovní síly. Míra absentérismu. Restrukturalizace související s přesunem pracovních míst. Investiční dohody založené na screeningu lidských práv. Dodavatelské smlouvy založené na základě screeningu lidských práv.
ASSET4, 2010
Redukce zdrojů. Snížení emisí. Inovace výrobku.
Kvalita zaměstnání. Zdraví a bezpečnost. Trénink a vzdělání. Diverzita. Lidská práva. Společnost. Odpovědnost za výrobky.
112
Zapojení akcionářů. Krátkodobost na kapitálových trzích. Vztah mezi investory a správou a řízením. Identifikace akcionáře. Monitoring. Příspěvky politickým stranám. Protisoutěžní chování. Monopol. Korupce. Výdaje na soudní spory.
Struktura správní rady. Kompenzace politiky. Funkce správní rady. Akcionářská
Číslo kapitoly 4 práva. Vize a strategie. ČSÚ, 2012
Způsoby nakládání s odpady. Celkové množství vyprodukovaného odpadu. Celkové množství nebezpečných odpadů. Emise CO2 a dalších skleníkových plynů. Emise těžkých kovů a perzistentních organických znečisťujících látek (např. dioxiny, polychlorované bifenyly atd.).
Počet zaměstnanců. Průměrná hrubá měsíční mzda. Hodnoty aktiv, pasiv a jejich složek. Pořízení majetku celkem. Výnosy (příjmy) celkem. Celkové tržby. Náklady celkem. Osobní náklady. Mzdy bez ostatních osobních nákladů. Výsledek hospodaření před zdaněním. Výsledek hospodaření za účetní období po zdanění. Výkony. Výkonová spotřeba. Účetní přidaná hodnota. Obchodní marže. Účetní přidaná hodnota na zaměstnance.
113
V souvislosti s teoretickými přístupy světových institucí byly analyzovány tuzemské a zahraniční dobrovolné zprávy z oblasti environmentální i sociální. Tyto dobrovolné zprávy jsou součástí trendu prosazování udržitelného rozvoje ve společnostech, poskytují kvalitní informace stakeholderům o environmentální, sociální i ekonomické výkonnosti společnosti. V České republice v posledních letech také pozorujeme zvyšující se zájem o dobrovolné environmentální a sociální nástroje a jejich komunikaci směrem k zainteresovaným skupinám. Analýza reportingu českých i zahraničních společností přinesla další výsledky pro návrh finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti. České společnosti byly vybrány ze seznamu organizací registrovaných v programu EMAS v České republice, které jsou uveřejněny na internetových stránkách České informační agentury životního prostředí (CENIA). Tyto společnosti byly doplněny dalšími, které alespoň některou ze zpráv vykazují. Celkově bylo tedy vybráno devatenáct českých a zahraničních společností zpracovatelského průmyslu. Zjišťovány byly ukazatele zveřejňované v těchto zprávách: Zpráva o udržitelném rozvoji podniku, Environmentální zpráva, Zpráva o zdraví, bezpečnosti a životním prostředí, Zpráva o odpovědném podnikání, Výroční zpráva. Z devatenácti analyzovaných českých společností zpracovatelského průmyslu vydává dobrovolné Environmentální zprávy sedm z nich. Další dobrovolné zprávy souvisejí se Zprávami o odpovědném podnikání (dvanáct společností). Mizivé procento informací z environmentální a sociální oblasti se objevuje ve výročních zprávách společností. Zprávy o udržitelném rozvoji podniku podle GRI české společnosti v podstatě nevydávají. Zahraniční společnosti byly analyzovány na základě Zprávy o udržitelném rozvoji podniku podle GRI, Zprávy o odpovědném podnikání a Environmentální zprávy, viz tabulka 4.15. Nejčastějšími environmentálními ukazateli, které české společnosti v rámci těchto zpráv sledují, jsou: emise do ovzduší, produkce odpadů, spotřeba energií a dodržování zákonů. Jako sociální ukazatele byly uvedené převážně bezpečnost související s pracovištěm a produkty, trénink a vzdělávání zaměstnanců, lidská práva, diverzita, diskriminace apod. Z ekonomických ukazatelů většina společností uvedla ekonomické výsledky. 114
Číslo kapitoly 4
Ze zahraničních, námi vybraných společností, byly z environmentálních ukazatelů nejčastěji uváděny spotřeba energií, produkce odpadů a emise do ovzduší. V případě environmentálních ukazatelů lze konstatovat shodu mezi českými a zahraničními společnostmi. Pravděpodobně tyto tři indikátory jsou brány jako nejdůležitější ukazatelé z environmentální oblasti. Sociálními ukazateli vykázanými zahraničními společnostmi ve Zprávě o odpovědném podnikání byly především evidované úrazy zaměstnanců a průměrný počet hodin výcviku na zaměstnance za rok. Ostatní ukazatele byly zmíněny spíše minimálně. Co se týče ekonomických ukazatelů, zahraniční společnosti tyto ukazatele sledují většinou častěji nežli české společnosti. Nejčastěji evidují tržby, zisk před započtením úroků, daní a odpisů a investice. Dále lze konstatovat, že společnosti se při vykazování jednotlivých ukazatelů zaměřují spíše na environmentální oblast. Pravděpodobně je to z důvodu neustálého tlaku legislativy a zákonů ze strany vlády na dodržování jednotlivých limitů vztahujících se k životnímu prostředí (Dočekalová a kol., 2012).
4.4 Stanovení finančních a nefinančních ukazatelů výkonnosti Při stanovení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti UPV modelu byla provedena řada postupných kroků. Tyto se vztahují k objektivnímu i subjektivnímu způsobu stanovení ukazatelů výkonnosti a využitím kombinace různých statistických metod. K nejvhodnějšímu způsobu výběru ukazatelů patří metody objektivní, např. takové, které byly vytvořeny na základě statistických analýz. Subjektivní ukazatele vycházejí hlavně z výpovědí respondentů a jejich reflexe zkoumané problematiky. Jsou tedy jednoznačně podmíněné osobností zkoumaného respondenta (Kuprová, Kamenický, 2006). Navrhované finanční a nefinanční ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti by měly splňovat tyto podmínky: významnost, měřitelnost, srovnatelnost, spolehlivost, využitelnost, snadná zjistitelnost, výpovědní schopnost. 115
Finanční a nefinanční ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti jsou často charakterizovány množstvím kvantitativních i kvalitativních proměnných, které jsou z části povahy kvalitativní a mohou být zhodnoceny jenom na základě subjektivního posouzení, které nevyhnutelně zahrnuje různé typy znalostí. Především tyto ukazatele výkonnosti jsou vhodným nástrojem pro hodnocení UPV a také se mohou stát výstupem dobrovolného integrovaného reportingu (Eccles, Serafeim, 2011). V prvním kroku je zahrnut způsob výběru finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti na základě rozboru teoretických poznatků ze světových institucí uvedených na začátku kapitoly 4.3, v tabulce 4.2 a z dobrovolných zpráv tuzemských a zahraničních společností zpracovatelského průmyslu. Na jejich základě byl navržen dotazník (Hřebíček a kol., 2012; Kocmanová, Šimberová, 2012, 2013a, 2013b) a rozdělen do čtyř oblastí: první část byla navržena tak, aby se získaly údaje o datech respondentů, další tři části obsahují data a informace z environmentální, sociální, CG a ekonomické oblasti. Výzkum probíhal v letech 2011 a 2012 osobními návštěvami expertů v průmyslových podnicích. Experti byli požádáni, aby na základě Likertovy škály odpovědí: {1 = ne, 2 = spíše ne, 3 = spíše ano, 4 = ano a 5 = nevím} označili odpovědi a poskytli další relevantní informace. Podniky zpracovatelského průmyslu byly vybrány na základě databáze CENIA. Jednalo se o podniky, které mají certifikaci EMS podle normy ČSN EN ISO 14001. Ostatní podniky bez certifikace s počtem zaměstnanců vyšším než dvě stě padesát (podle kritéria EU se nejednalo o malé a střední podniky) byly vybrány z databáze ČSÚ. Tyto podniky byly dále zkoumány (byly použity výroční zprávy, internetové stránky apod.) a podrobeny hodnocení dle zvolených dalších kritérií, které byly relevantní pro výběr podniku pro daný výzkum. Na základě takto zvolených kritérií byla sestavena relevantní databáze podniků. Bylo vybráno sedmdesát devět podniků dle CZ-NACE odvětví zpracovatelského průmyslu, které byly seskupeny dle oddílu CZ-NACE v tabulce 4.1, a to do pěti skupin, viz graf 4.1.
116
Číslo kapitoly 4
Graf 4.1 Společnosti zpracovatelského průmyslu dle CZ-NACE
Z důvodu srovnatelnosti dat byly vybrány výrobní společnosti, které mají velké pole působnosti v dimenzi environmentální, sociální a ekonomické, a to dané vztahem k dobrovolným nástrojům, viz graf 4.2.
Graf 4.2 Zavedení dobrovolných nástrojů společností zpracovatelského průmyslu 117
Z dobrovolných nástrojů řízení v podnicích zpracovatelského průmyslu je zavedena norma ČSN EN ISO 9000 u 89,9 % podniků. Norma ČSN EN ISO 14001 je zavedena u 55,7 % podniků. Záměrem bylo vybrat jednak právě ty podniky, které používají normu ČSN ISO 14 001 nebo EMAS, a jednak ty podniky, které nevyužívají tuto normu ISO 14 001 nebo EMAS, a to z důvodu jejich srovnání ve vztahu k navrhovaným ESG a ekonomických ukazatelům výkonnosti. Norma ČSN OHSAS 18000 je zavedena u 48,1 % podniků, téměř polovina podniků neuvedla zavedení tohoto dobrovolného nástroje. CSR u vybraných podniků je považována za méně významné. Z vlastnického pohledu se jednalo o společnosti (ze zúčastněných sedmdesáti devíti podniků je čtyřicet čtyři z nich (55,7%) ve výhradně tuzemském vlastnictví, zbytek, tedy třicet pět (44,3%), se dělí na pobočky nadnárodních korporací a společnosti se zahraničním investorem.
4.4.1 Analýza a interpretace dat Popisná statistika ve druhém kroku byla provedena proto, že určitá specifika proměnných mají vliv na výsledek metod navazujících kroků a lze je odhalit již v popisné statistice jednotlivých ukazatelů. Byl určen průměr, směrodatná odchylka, rozptyl a variační koeficient. Pro zjištění dominantních faktorů ovlivňující UPV ve třetím kroku byla využita metoda hlavních komponent PCA s rotací VARIMAX, vhodnost dat byla testována pomocí Bartlett a KMO testů. Ukazatele byly hodnoceny pomocí korelační analýzy, Pearsonova korelačního koeficientu. Hodnota korelačního koeficientu, kterou lze spočítat pro libovolnou dvojici proměnných, leží v intervalu <-1,1> a vypovídá především o síle lineární závislosti mezi dvěma proměnnými. Metodika faktorové analýzy, korelační analýzy a Cronbach’s alpha koeficientu ve vztahu k ESG a ekonomickým ukazatelům je podrobně popsána v (Kocmanova, Šimberová, 2012, 2013a, 2013b). Popisná statistika a korelační matice obsahuje šestnáct environmentálních ukazatelů, devatenáct sociálních ukazatelů, devatenáct Corporate governance ukazatelů a třicet dva ekonomické ukazatele, celkem osmdesát šest ukazatelů. U environmentálních ukazatelů korelace kolísají od hodnoty –0,004 až po hodnotu 0,901, u sociálních ukazatelů korelace kolísají od hodnoty –0,03 až po hodnotu 0,855. CG ukazatele korelace kolísají od hodnoty –0,03 až po hodnoty 118
Číslo kapitoly 4
0,76. Ekonomické ukazatele korelace kolísají od hodnoty –0,005 až po hodnotu 0,999.
Environmentální ukazatele Ze zkoumaného souboru šestnácti environmentálních ukazatelů byl vyřazen ukazatel Doprava z důvodu nízké korelace. Do analýzy tak vstoupilo patnáct environmentálních ukazatelů. Na základě výsledků Bartlett a KMO testu byla vybrána data vhodná pro faktorovou analýzu (KMO = 0,731; Bartlett = 411,055, Sig = 0,000), kde procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 70,59 %. Pomocí metody hlavních komponent bylo extrahováno pět faktorů: Investice a celkové náklady na ŽP (Cronbach’s alpha 0,959), Emise (Cronbach’s alpha 0,777), Spotřeba zdrojů (Cronbach’s alpha 0,749), Odpady (Cronbach’s alpha 0,678), přičemž faktor Normy a zákony lze považovat za doplňkový, je nespolehlivý, vykazuje velmi nízkou hodnotu testu (Cronbach’s alpha 0,371). Environmentální ukazatele výkonnosti byly stanoveny pro čtyři měřitelné oblasti, které obsahují jedenáct environmentálních ukazatelů a jejich měřítka, viz tabulka 4.3. Tabulka 4.3 Environmentální ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast Investice
Emise
Environmentální ukazatele Ukazatel Měřítko (jednotka) EN1-Investice na ochranu Celkové investice na ochranu ŽP ŽP /Přidaná hodnota, [Kč] EN2-Náklady na investice Celkové náklady na ochranu do ŽP ŽP/Přidaná hodnota [Kč] EN3-Celkové emise do Celkové přímé i nepřímé emise ovzduší (zahrnující do ovzduší / Přidaná hodnota, alespoň emise SO2,NOx, [t/Kč] CO, VOC a NH3 a PM20,.50,.10) Přímé i nepřímé emise / EN4-Celkové emise Přidaná hodnota, [t/Kč] skleníkových plynů Přímé emise CO2, CH4 ,N2O, (zahrnující CO2, CH4, N2O, HFCs, PFCs a SF6, [t] HFCs, PFCs a SF6) Nepřímé emise CO2, CH4 ,N2O, HFCs, PFCs a SF6, [t] 119
EN5-Celková roční spotřeba energie
Spotřeba zdrojů
EN6-Celková spotřeba obnovitelné energie
EN7-Spotřebované materiály (kromě nosičů energie a vody) EN8-Recyklované vstupní materiály EN9-Celková roční spotřeba vody EN10-Celková roční produkce odpadu Odpady EN11-Celková roční produkce nebezpečného odpadu
Celková přímá a nepřímá spotřebovaná energie / Přidaná hodnota, [MWh/Kč] nebo [GJ/Kč] (zemní plyn pro vytápění) + přechodné (mezilehlé) energie (elektřina pro osvětlení) + zakoupena, vytěžena (uhlí, zemní plyn a nafta) + sklizena (energie biomasy) + zachycena (sluneční, větrná energie) nebo přivedena do společnosti) Celková elektřina a teplo generované ze slunce, větru, oceánu, vodní síly, biomasy, z geotermálních zdrojů, biopaliv a z vodíku získaného z obnovitelných zdrojů *100 / Celková spotřeba energie, [%] Spotřeba materiálů podle hmotnosti, případně i objemu / Přidaná hodnota, [t/Kč] Podíl surovin pocházejících z recyklovaných materiálů vyjádřený v jednotkách procent (%) z celkových vstupních materiálů / Přidaná hodnota, [%] Celkový objem odebrané vody / Přidaná hodnota, [m³/rok/Kč] Celkové množství jednotlivých druhů odpadu vytvořeného při provozu společnosti / Přidaná hodnota, [t/Kč] Celkové množství nebezpečného odpadu vytvořeného při provozu společnosti / Přidaná hodnota, [t/Kč] nebo [kg/Kč]
Výpočet přidané hodnoty: Přidaná hodnota je chápána jako hodnota přidaná zpracováním v daném podniku, popř. odvětví. K výpočtu 120
Číslo kapitoly 4
přidané hodnoty z údajů ve Výkazu zisků a ztráty jsou používány pro podniky zpracovatelského průmyslu: Výkony (Tržby vlastních výrobků a služeb + Tržby za zboží) – Výkonová spotřeba (Spotřeba materiálu a energie, Služby).
Sociální ukazatele Ze zkoumaného souboru devatenácti sociálních ukazatelů byly vyřazeny ukazatele Počet zaměstnanců, Počet pracovních úrazů, Dodržování zákonů a nařízení s produkty, Bezpečnost a kvalita výrobků, neboť vykazovaly velmi nízkou variabilitu. Do analýzy tak vstoupilo patnáct sociálních ukazatelů. Na základě výsledků Bartlett a KMO testu jsou data vhodná pro analýzu faktorů (KMO = 0,715; Bartlett=353,618, Sig= 0,000), přičemž procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 62,673 %. Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány čtyři faktory: Společnost (Cronbach’s alpha 0,8), Lidská práva (Cronbach’s alpha 0,81), Pracovně právní vztahy (Cronbach’s alpha 0,69), Odpovědnost za produkty (Cronbach’s alpha 0,59). Sociální ukazatele výkonnosti byly stanoveny také pro čtyři měřitelné oblasti, které obsahují deset sociálních ukazatelů a jejich měřítka uvedené v tabulce 4.4. Tabulka 4.4 Sociální ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast
Sociální ukazatele Ukazatel SOC1-Komunita
Společnost SOC2-Příspěvky obcím SOC3-Diskriminace Lidská práva SOC4-Rovné příležitosti
Měřítko (jednotka) Peněžní hodnota společenských investic pro podporu místní komunity * 100 / Přidaná hodnota, [%] Peněžní hodnota na charitativní a sponzorské dary obcím * 100 / Přidaná hodnota, [%] Celkový počet diskriminačních soudních kauz * 100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Počet žen *100 /Průměrný evidenční počet zaměstnanců v 121
SOC5-Míra fluktuace zaměstnanců
Pracovně právní vztahy
SOC6-Výdaje na vzdělání a trénink SOC7-Nemoci z povolání
SOC8-Počet úmrtí
Odpovědnost za produkty
SOC9-Marketingová komunikace
SOC10-Zdraví a bezpečnost zákazníků
roce (ve fyzických osobách), [%] Celkový počet rozvázaných pracovních poměrů v roce *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Výdaje na vzdělání a rozvoj *100 / Přidaná hodnota, [%] Počet nemocí z povolání *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Počet smrtelných pracovních úrazů *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Měření efektivní loajality. Setrvání zákazníků = počet zákazníků na konci roku – nově příchozí během roku *100 / Počet zákazníků na začátku roku, [%] Komunikace - webové stránky. apod. (ano nebo ne) Celková peněžní hodnota za neplnění předpisů *100 / Přidaná hodnota, [%]
Corporate governance ukazatele Ze zkoumaného souboru devatenácti CG ukazatelů byly vyřazeny ukazatele Vize a strategie kvůli nízké korelaci. Do analýzy tak vstoupilo osmnáct CG ukazatelů. Na základě výsledků Bartlett a KMO testu jsou data vhodná pro analýzu faktorů (KMO = 0,642; Bartlett = 424,356, Sig = 0.000), přičemž procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 55,391 %. Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány čtyři faktory: Monitoring a reporting (Cronbach’s alpha 0,959), Efektivnost CG (Cronbach’s alpha 0,777), Struktura CG (Cronbach’s alpha 0,749), i když u faktoru Compliance je nízký počet proměnných (Cronbach’s alpha 0,678). 122
Číslo kapitoly 4
CG ukazatele výkonnosti byly stanoveny taktéž pro čtyři měřitelné oblasti, které obsahují sedm CG ukazatelů a jejich měřítka uvedené v tabulce 4.5. Tabulka 4.5 Corporate governance ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast Monitoring
Corporate governance ukazatele Ukazatel CG1-Informace o společnosti
CG2-Odpovědnost Efektivnost CG CG3-Etické chování CG4-Odměňování
Struktura CG
CG5-Složení členů
CG6-Rovné příležitosti Compliance
CG7- Dodržování zákonných norem
Měřítko (jednotka) Informace o cílech společnosti a strategii společnosti. [ano nebo ne] Kolektivní smlouva. [ano nebo ne] Podávání standardizovaných zpráv (GRI, CSR). Podávání zpráv o činnosti z environmentální, sociální a ekonomické oblasti. [ano nebo ne] Zaveden etický kodex. [ano nebo ne] Zaveden „Kodex správy a řízení (CG)“. [ano nebo ne] Celková finanční hodnota odměn představenstva a dozorčí rady *100 / Celkové roční mzdové náklady společnosti, [%] Počet nezávislých členů CG *100 / Počet členů Top managementu společnosti (členové CG nejsou členy top managementu, není žádný významný institucionalizovaný zájem spojení mezi společností), [%] Počet žen v CG *100 / Počet mužů v CG, [%] Peněžní hodnota významnějších pokut a celkový počet nepeněžních sankcí za nedodržení zákonů a předpisů *100 / Přidaná hodnota, [%]
Ekonomické ukazatele Ze zkoumaného souboru třiceti dvou ekonomických ukazatelů byly vyřazeny ukazatele Přidaná hodnota na osobních nákladech, Tržby, 123
Provozní náklady, Zaměstnanecké platy a výhody, Finanční důsledky a rizika související s klimatickými změnami, Výdaje na výzkum a vývoj, Spokojenost zákazníků, Příspěvky na regionální ekonomický rozvoj z důvodu nízké korelace. Do analýzy tak vstoupilo dvacet pět ekonomických ukazatelů. Na základě výsledků Bartlett a KMO testu jsou data vhodná pro analýzu faktorů (KMO = 0,710; Bartlett = 3051,472, Sig = 0,000), přičemž procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 69,579 %. Pomocí metody hlavních komponent bylo extrahováno pět faktorů: Rentabilita (Cronbach’s alpha 0,981), Ekonomické výsledky (Cronbach’s alpha 0,793), Finanční ukazatelé (Cronbach’s alpha 0,922), Cash flow (Cronbach’s alpha 0,650), Pozice na trhu (Cronbach’s alpha 0,649). Metoda hlavních komponent PCA byla aplikována na finanční a nefinanční ESG a ekonomické ukazatele s cílem redukovat proměnné (ukazatele) a zjednodušit velký počet ukazatelů, které jsou ve vzájemném vztahu a jsou seskupeny do faktorů. Bylo použito rotované řešení faktorové analýzy ESG a ekonomických ukazatelů za účelem dostat spolehlivé faktory (splňovat kritérium pro statickou významnost). Na základě PCA byly stanoveny počty faktorů pro ESG a ekonomickou oblast. Ekonomické ukazatele výkonnosti byly stanoveny pro pět měřitelných oblastí, které obsahují třináct ekonomických ukazatelů a jejich měřítka, uvedené v tabulce 4.6. Tabulka 4.6 Ekonomické ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast
Rentabilita
Ekonomické výsledky 124
Ekonomické ukazatele Měřítko (jednotka) Rentabilita vlastního kapitálu ROE = EAT *100 / Vlastní kapitál, [%] Rentabilita aktiv ROA = EBIT *100 / Celková aktiva, EKO1-Ukazatelé [%] výkonnosti Rentabilita tržeb ROS = EAT *100 / Celkové tržby, [%] Rentabilita investovaného kapitálu ROI = EBIT*100 / Celkový kapitál, [%] Zisk po zdanění (EAT), [Kč] EKO2 -Zisk Zisk před zdanění (EBT), [Kč] Ukazatel
EKO3-Velikost obratu
EKO4-Přidaná hodnota
EKO6-Likvidita Finanční ukazatele
EKO7Zadluženost EKO8-Obrat aktiv EKO9-Provozní Cash flow
Cash Flow EKO10-Volné Cash flow
EKO11-Přístupy k získávání zaměstnanců z regionu Pozice na trhu
EKO12-Finanční příspěvky od státu EKO13-Politika a přístupy k dodavatelům z daného regionu
Číslo kapitoly 4 Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb + Tržby za prodej zboží * 100 / Přidaná hodnota, [%] Přidaná hodnota * 100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Přidaná hodnota * 100 / Mzdové náklady, [%] Celková likvidita = Oběžná aktiva / Krátkodobé závazky Zadluženost = Cizí kapitál / Aktiva Obrat aktiv = Tržby / Stálá aktiva Rentabilita vlastního kapitálu z Cash Flow. Provozní Cash Flow *100 / Vlastní kapitál, [%] Provozní Cash Flow – Investice * 100 / Provozní cash flow, [%] (Čím vyšší je procento volného Cash Flow zakotveno v provozním Cash Flow společnosti, tím větší je finanční síla společnosti). Počet zaměstnanců z regionu*100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Peněžní hodnota (např. subvencí, investičních grantů, grantů pro výzkum a vývoj, úlevy od poplatků, daňové úlevy, finanční pobídky, ocenění a odměny) *100 / Přidaná hodnota, [%] Peněžní hodnota za nákup materiálu a služeb od lokálních dodavatelů *100 / Celkové peněžní hodnotě, [%]
Pro měření výkonnosti podniků ESG a ekonomickými ukazateli nejsou použity ukazatele v absolutním vyjádření. Tyto parametry nejsou pro mezipodnikové srovnání vhodné, neboť jejich hodnota může být 125
v rámci daného odvětví značně ovlivněna konkrétním produktem, výrobními prostředky podniku apod. Z tohoto důvodu je výkonnost měřena na základě relativních (poměrových) měřítek, která jsou pro srovnávání podniků daného oborového zaměření relevantní. Tyto navržené klíčové ukazatele výkonnosti korespondují s mezinárodními organizacemi IFAC (IFAC, 2012), (DVFA, 2010) a výsledky software ASSET4, které definovaly ESG a ekonomické ukazatele podobně. Výsledkem metody hlavních komponent PCA je stanovení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti pro podniky zpracovatelského průmyslu CZ-NACE (Sekce C, 10 - 29). Takto navržené ESG a ekonomické ukazatele výkonnosti by mohly deklarovat úroveň UPV u tohoto typu podniků. Využitím metody hlavních komponent PCA byl tedy stanoven soubor finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů výkonnosti, které budou následně využity pro konstrukcisubindexů ESG a ekonomických ukazatelů, resp. IUPV.
4.5 Konstrukce subindexů pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti Stanovení subindexů SIENVI, SISOC, SICG, SIEKO vychází ze souboru čtyřiceti jednoho finančního a nefinančního ESG a ekonomického ukazatele. Tyto ukazatele byly standardizovány pomocí tzv. Z-score do normovaného normálního rozdělení. Faktorová analýza a metoda hlavních komponent PCA byla prováděna pro každou měřitelnou oblast samostatně. Byla odvozena faktorová matice zátěží a rotovaná faktorová matice zátěží. Byl stanoven počet faktorů, včetně faktorového skóre. Z výsledků metody PCA byly stanoveny snížené počty finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů takto:
Environmentální ukazatele: (KMO = 0,686; Bartlett = 183,405, Sig = 0,000), kde procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 82,342 %.
Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány tři faktory: 1. faktor Investice – 11o-investice a 11p-celkové náklady na ŽP (Cronbach’s alpha 0,959), 126
Číslo kapitoly 4
2. faktor Odpady – 11i-nebezpečné odpady a 11j-celkové odpady (Cronbach’s alpha 0,705) a 3. faktor Emise – 11h-celkové emise do ovzduší a 11fcelkové emise skleníkových plynů (Cronbach’s alpha 0,643).
Graf 4.3 Měřitelné oblasti (Investice, Odpady a Emise) definované environmentálními ukazateli
Sociální ukazatele: (KMO = 0,710; Bartlett = 197,796, Sig = 0,000), kde procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 70,851 %.
Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány tři faktory: 1. faktor Lidská práva – 14h-rovné příležitosti a 14idiskriminace (Cronbach’s alpha 0,821), 2. faktor Společnost – 14m-příspěvky obcím, 14nkomunita a 14p-bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků (Cronbach’s alpha 0,726) a 127
3. faktor Pracovněprávní vztahy – 14b-míra fluktuace zaměstnanců a 14c-výdaje na vzdělání a trénink (Cronbach’s alpha 0,691).
Graf 4.4 Měřitelné oblasti (Lidská práva, Společnost a Pracovněprávní vztahy) definované sociálními ukazateli
CG ukazatele: (KMO = 0,796; Bartlett = 158,421, Sig = 0,000), kde procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 58,156 %. Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány dva faktory: 1. faktor Monitoring – 25b-informace o finančních výsledcích, 25a-informovace o cílech a strategii společnosti a 25d-informace z kontrolní činnosti (Cronbach’s alpha 0,861), 2. faktor Efektivnost CG – 30a-etické chování a 24b-kolektivní smlouva (Cronbach’s alpha 0,601). 128
Číslo kapitoly 4
Graf 4.5 Měřitelné oblasti (Monitoring, Efektivnost CG) definované CG ukazateli
Ekonomické ukazatele: (KMO = 0,794; Bartlett = 2106,456, Sig = 0,000), kde procento vyčerpaného rozptylu po extrakci faktorů činilo 73,931 %.
Pomocí metody hlavních komponent byly extrahovány tři faktory: 1. faktor Rentabilita – 16d-rentabilita investic ROI, 16brentabilita aktiv ROA, 16c-rentabnilita vloženého kapitálu ROCE a 16a-rentabilita vlastního kapitálu ROE (Cronbach’s alpha 0,981), 2. faktor Cash flow – 15d-provozní cash flow, 15f-volné cash flow a 15l-podíl na trhu (Cronbach’s alpha 0,699), 3. faktor 15h-velikost obratu, 15c-zisk po zdanění (EAT) a 15i-přidaná hodnota (Cronbach’s alpha 0,692). 129
Graf 4.6 Měřitelné oblasti (Rentabilita, Cash flow, Ekonomické výsledky) definované ekonomickými ukazateli
Stanovení ESG a ekonomických ukazatelů, včetně jejich měřítek pro měření udržitelné podnikové výkonnosti společností zpracovatelského průmyslu dle CZ-NACE (Sekce C, 10-29). Environmentální ukazatele výkonnosti (standardizovány dle Z-score) byly stanoveny pro tři měřitelné oblasti (Investice, Emise, Odpady), které obsahují šest environmentálních ukazatelů a jejich měřítka, uvedené v tabulce 4.7.
130
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.7 Environmentální ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast Investice
Odpady
Emise
Environmentální ukazatele Ukazatel Měřítko (jednotka) EN1-Náklady na Celkové náklady na ochranu ŽP / investice do ŽP Přidaná hodnota, [Kč] EN2-Investice na Celkové investice na ochranu ŽP / ochranu ŽP Přidaná hodnota, [Kč] EN3-Celková roční Celkové množství nebezpečného produkce odpadu vytvořeného při provozu nebezpečného společnosti / Přidaná hodnota, [t/Kč] odpadu nebo [kg/Kč] EN4-Celková roční Celkové množství jednotlivých druhů produkce odpadu odpadu vytvořeného při provozu společnosti / Přidaná hodnota, [t/Kč] EN5-Celkové emise Celkové přímé i nepřímé emise do do ovzduší ovzduší / Přidaná hodnota, [t/Kč] (zahrnující alespoň emise SO2,NOx, CO, VOC a NH3 a PM20,50,10) EN6-Celkové emise Přímé i nepřímé emise / Přidaná skleníkových plynů hodnota, [t/Kč] (zahrnující CO2, Přímé emise CO2, CH4, N2O, HFCs, CH4, N2O, HFCs, PFCs a SF6. [t] Nepřímé emise CO2, PFCs a SF6) CH4, N2O, HFCs, PFCs a SF6, [t]
Sociální ukazatele výkonnosti (standardizovány dle Z-score) byly stanoveny pro tři měřitelné oblasti (Lidská práva, Společnost, Pracovně právní vztahy), které obsahují sedm sociálních ukazatelů a jejich měřítka, uvedeno v tabulce 4.8. Tabulka 4.8 Sociální ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast Lidská práva
Sociální ukazatele Ukazatel SOC1-Rovné příležitosti SOC2Diskriminace
Měřítko (jednotka) Počet žen *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Celkový počet diskriminačních soudních kauz *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce 131
SOC3-Příspěvky obcím Společnost
SOC4-Komunita SOC5Bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků
Pracovně právní vztahy
SOC6-Míra fluktuace zaměstnanců SOC7-Výdaje na vzdělání a trénink
(ve fyzických osobách), [%] Peněžní hodnota na charitativní a sponzorské dary obcím * 100 / Přidaná hodnota, [%] Peněžní hodnota společenských investic pro podporu místní komunity * 100 / Přidaná hodnota, [%] Celková peněžní hodnota za neplnění předpisů *100 / Přidaná hodnota, [%] Celkový počet rozvázaných pracovních poměrů v roce *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%] Výdaje na vzdělání a rozvoj *100 / Přidaná hodnota, [%]
CG ukazatele výkonnosti (standardizovány dle Z-score) byly stanoveny pro dvě měřitelné oblasti (Monitoring, Efektivnost CG), které obsahují pět CG ukazatelů a jejich měřítka, uvedeno v tabulce 4.9. Tabulka 4.9 Corporate governance ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast
Monitoring
Efektivnost CG
132
Corporate governance ukazatele Ukazatel CG1-Informace o finančních výsledcích CG2-Informovace o cílech a strategii společnosti CG3-Informace z kontrolní činnosti CG4-Etické chování CG5-Kolektivní smlouva
Měřítko (jednotka) [ano nebo ne]
[ano nebo ne]
[ano nebo ne] Zaveden etický kodex. [ano nebo ne] Zaveden „Kodex správy a řízení (CG)“. [ano nebo ne] [ano nebo ne]
Číslo kapitoly 4
Ekonomické ukazatele výkonnosti (standardizovány dle Z-score) byly stanoveny pro tři měřitelné oblasti (Rentabilita, Cash flow, Ekonomické výsledky), a které obsahují jedenáct ekonomických ukazatelů a jejich měřítka, uvedeno v tabulce 4.10. Tabulka 4.10 Ekonomické ukazatele výkonnosti Měřitelná oblast
Rentabilita
Cash Flow
Ekonomické výsledky
Ekonomické ukazatele Ukazatel Měřítko (jednotka) EKO1-Rentabilita ROI = EBIT *100 / Celkový kapitál, investovaného [%] kapitálu EKO2-Rentabilita ROA = EBIT *100 / Celková aktiva, aktiv [%] EKO3ROCE = EBIT*100 / Vlastní kapitál Rentabilita + Dlouhodobé závazky, [%] vloženého kapitálu EKO4-Rentabilita ROS = EAT *100 / Celkové tržby, tržeb [%] EKO5ROE = EAT *100 / Vlastní kapitál, Rentabilita [%] vlastního kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu z Cash EKO6-Provozní flow. Cash flow Provozní Cash flow *100 / Vlastní kapitál [%] Provozní Cash flow – Investice *100 / Provozní Cash flow, [%] EKO7-Volné (Čím vyšší je procento volného Cash Cash flow flow zakotveno v provozním Cash flow společnosti, tím větší je finanční síla společnosti). Celkové tržby za prodej vlastních výrobků a služeb + Tržby za prodej EKO8-Podíl na zboží *100 / Celkové tržby za prodej trhu vlastních výrobků a služeb + Tržby za prodej zboží za dané odvětví, [%] Celkové tržby za prodej vlastních EKO9-Velikost výrobků a služeb (+ Tržby za prodej obratu zboží) *100 / Přidaná hodnota, [%] EKO10-Zisk po Zisk po zdanění (EAT) *100 / 133
zdanění (EAT) EKO11-Přidaná hodnota
Přidaná hodnota, [%] Přidaná hodnota *100 / Průměrný evidenční počet zaměstnanců v roce (ve fyzických osobách), [%]
Z výsledků metody hlavních komponent PCA byly stanoveny odhady faktorových skóre, které jsou použity pro stanovení vah vybraných ukazatelů. Váha ukazatele je vypočtena na základě korelací ukazatelů s hlavní komponentou. Při vážené formě ukazatele, pokud má ukazatel vyšší preferenci, je důležitější, než ukazatel s nižší preferencí. Metoda PCA umožní zejména zvýraznit rozdíly v ohodnocení důležitosti vybraných ukazatelů. Pro výpočet subindexů SIi byl použit soubor standardizovaných ukazatelů stanovených metodou hlavních komponent PCA.
4.5.1 Výpočet subindexu SIENVI Byly vybrány tyto standardizované environmentální ukazatele: EN1 – Náklady na investice do ŽP, EN2 – Investice do ŽP, EN3 – Nebezpečné odpady, EN4 – Celkové množství odpadů, EN5 – Celkové emise do ovzduší a EN6 – Celkové emise skleníkových plynů. Pro stanovení subindexu SIENVIi v environmentální oblasti jsou vypočítána faktorová skóre (váhy). Tabulka 4.11 Váhy ukazatelů pro subindex SIENVI Subindex SIENVI v environmentální oblasti Investice
Ukazatel EN1-Náklady na investice do ŽP EN2-Investice na ochranu ŽP EN3-Celková roční produkce nebezpečného odpadu EN4-Celková roční produkce odpadu EN5-Celkové emise do ovzduší EN6-Celkové emise skleníkových plynů
Odpady
Emise
( 134
Váha dle metody PCA 0,506 0,494 0,477 0,523 0,614 0,386
(
Číslo kapitoly 4
( Subindex environmentální SIENVI (celkový):
Stanovené váhy u ukazatelů v environmentální oblasti se pohybovaly v rozmezí hodnot 0,39 až 0,61 s výjimkou ukazatele EN4 – Celkové emise skleníkových plynů. V této oblasti jsou vyšší preference ukazatelů (EN5 – Celkové emise do ovzduší, EN4 – Celková roční produkce odpadu, EN1 – Náklady na investice do ŽP, EN2 – Investice na ochranu ŽP, EN3 – Celková roční produkce nebezpečného odpadu). Tyto ukazatele se mohou používat pro hodnocení vztahu k ochraně životního prostředí. Na grafu 4.7 je znázorněna situace, kde jsou zobrazeny společnosti v odvětví zpracovatelského průmyslu v pěti skupinách v prostoru tří subindexů: SubindexENVI1 (Investice), SubindexENVI2 (Emise) a SubindexENVI3 (Odpady).
135
Graf 4.7 SubindexENVI1 (Investice), SubindexENVI2 (Emise) a SubindexENVI3 (Odpady) ve vztahu k odvětví
4.5.2 Výpočet subindexu SISOC Byly vybrány tyto standardizované sociální ukazatele: SOC1 – Rovné příležitosti, SOC2 – Diskriminace, SOC3 – Příspěvky obcím, SOC4 – Komunita, SOC6 – Bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků, SOC7 – Míra fluktuace zaměstnanců a SOC8 – Výdaje na vzdělání a trénink. Pro stanovení subindexu SISOC v sociální oblasti jsou vypočítána faktorová skóre (váhy).
136
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.12 Váhy ukazatelů pro subindex SISOC Subindex SISOC v sociální oblasti Lidská práva Společnost
Pracovně právní vztahy
Ukazatel SOC1-Rovné příležitosti SOC2-Diskriminace SOC3-Příspěvky obcím SOC4-Komunita SOC5-Bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků SOC6-Míra fluktuace zaměstnanců SOC7-Výdaje na vzdělání a trénink
Váha dle metody PCA 0,511 0,489 0,418 0,361 0,221 0,478 0,522
( ( ( Subindex sociální SISOC (celkový):
Stanovené váhy u ukazatelů v sociální oblasti se pohybovaly v rozmezí hodnot 0,22 až 0,52 s výjimkou ukazatele SOC5 – Bezpečnost a ochrana zdraví zákazníků a SOC4 – Komunita. V této oblasti jsou preferovány ukazatele SOC1 – Rovné příležitosti, SOC7 – Výdaje na vzdělání a trénink, následuje SOC6 – Míra fluktuace zaměstnanců, SOC2 – Diskriminace. Na grafu 4.8 je znázorněna situace, kde jsou zobrazeny společnosti v odvětví zpracovatelského průmyslu v pěti skupinách v prostoru SubindexSOC1 (Lidská práva), SubindexSOC2 (Společnost) a SubindexSOC3 (Pracovně právní vztahy.
137
Graf 4.8 SubindexSOC1 (Lidská práva), SubindexSOC2 (Společnost) a SubindexSOC3 (Pracovně právní vztahy) ve vztahu k odvětví
4.5.3 Výpočet subindexu SICG Byly vybrány tyto standardizované CG ukazatele: CG1 – Informovace o cílech a strategii společnosti, CG2 – Informace o finančních výsledcích, CG3 – Informace z kontrolní činnosti, CG4 – Informace o změnách vlastníků, CG5 – Kolektivní smlouva, CG6 – Podávání zpráv o činnosti, CG7 – Povinnost obhajování své činnosti a CG8 – Etické chování. Pro stanovení Subindexu SICG v Corporate governance oblasti jsou vypočítána faktorová skóre (váhy).
138
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.13 Váhy ukazatelů pro subindex SICG Subindexu SICG v CG oblasti
Monitoring
Efektivnost CG
Ukazatel CG1-Informace o finančních výsledcích CG2-Informovace o cílech a strategii společnosti CG3-Informace z kontrolní činnosti CG4-Etické chování CG5-Kolektivní smlouva
Váha dle metody PCA 0,396 0,364 0,302 0,504 0,496
( ( Subindex CGSICG (celkový):
V rámci ukazatelů CG je zjištěna nižší diferenciace vah. Stanovené váhy se pohybovaly v rozmezí hodnot 0,30až 0,50. Nejvíce je preferován ukazatel CG4-Etické chování. Na grafu 4.9 jsou zobrazeny společnosti v odvětví zpracovatelského průmyslu v pěti skupinách a SubindexCG1 (Monitoring) a SubindexCG2 (Efektivnost CG) pro společnosti v odvětví zpracovatelského průmyslu. Z grafu 4.9 je patrné, které společnosti ve skupině jsou silně korelované se subindexem Monitoring a které se subindexem Efektivnost CG. U některých subindexů lze pozorovat i vztah k oběma subindexům.
139
Graf 4.9 SubindexCG1 (Monitoring) a SubindexCG2 (Efektivnost CG) ve vztahu k odvětví
4.5.4 Výpočet subindexu ekonomického SIEKO Byly vybrány tyto standardizované ekonomické ukazatele: EKO1 – Rentabilita investovaného kapitálu, EKO2 – Rentabilita aktiv, EKO3 – Rentabilita vloženého kapitálu, EKO4 – Rentabilita tržeb, EKO5 – Rentabilita vlastního kapitálu, EKO6 – Provozní Cash flow, EKO7 – Volné Cash flow, EKO8 - Podíl na trhu, EKO9 - Velikost obratu, EKO10 – Zisk po zdanění (EAT) a EKO11– Přidaná hodnota. Pro stanovení subindexu SIEKO v ekonomické oblasti jsou vypočítána faktorová skóre (váhy).
140
Číslo kapitoly 4 Tabulka 4.14 Váhy ukazatelů pro subindex SIEKO Subindex SIEKO v ekonomické oblasti
Rentabilita
Cash Flow
Ekonomické výsledky
Ukazatel EKO1-Rentabilita investovaného kapitálu EKO2-Rentabilita aktiv EKO3-Rentabilita vloženého kapitálu EKO4-Rentabilita tržeb EKO5- Rentabilita vlastního kapitálu EKO6-Provozní Cash flow EKO7-Volné Cash flow EKO8-Podíl na trhu EKO9-Velikost obratu EKO10-Zisk po zdanění (EAT) EKO11-Přidaná hodnota
Váha dle metody PCA 0,202 0,202 0,203 0,201 0,192 0,314 0,365 0,321 0,402 0,300 0,298
(
( ( Subindex ekonomický SIEKO (celkový): 141
V rámci ekonomických ukazatelů je zjištěna opět nízká diferenciace vah. Stanovené váhy se pohybují v rozmezí hodnot 0,19 až 0,40. Nejvíce jsou preferovány ukazatele Ekonomické výsledky (EKO9 – Velikost obratu, EKO7 – Volne Cash flow, EKO8 - Podíl na trhu). Ukazatelé rentability vykazují velmi nízkou preferenci. Na grafu 4.10 je znázorněna situace, kde jsou zobrazeny společnosti v odvětví zpracovatelského průmyslu v pěti skupinách v prostoru SubindexEKO1 (Rentabilita), SubindexEKO2 (Cash flow) a SubindexEKO3 (Ekonomické výsledky).
Graf 4.10 SubindexEKO1 (Rentabilita), SubindexEKO2 (Cash flow) a SubindexEKO3 (Ekonomické výsledky) ve vztahu k odvětví
Na základě takto vypočítaných Subindexů se stanoví pořadí podniků od nejlepšího po nejhorší v jednotlivých odvětvích zpracovatelského průmyslu. Na grafu 4.11 je graficky vyjádřen vývoj jednotlivých Subindexů v rámci jednotlivých odvětví zpracovatelského průmyslu. 142
Číslo kapitoly 4
Pokud společnost má hodnotu 1, vývoj společnosti je chápán jako průměrný, hodnoty vyšší než 1 značí nadprůměrnost, při hodnotě nižší než 1 jde o podprůměrnost. Stanovení finančních a nefinančních ESG a ekonomických ukazatelů je postaveno na objektivním a subjektivním posouzení podniků zpracovatelského průmyslu. S tím i souvisí určení subindexů SIENVI, SISOC, SICG a SIEKO s využitím metody PCA. Tyto ukazatele je možné neustále zkoumat, upravovat a dále hodnotit dle působení vnitřních i vnějších faktorů v daném odvětví. Potom UPV model může fungovat na základě tzv. Demingova cyklu Plan-Do-Check-Act cyklus (PDCA cyklus). Tento způsob výběru ukazatelů lze použít pro různá odvětví CZ-NACE vhodnou volbou ukazatelů (ve státní správě, ve veřejném sektoru, v hodnocení univerzit, v obchodní činnosti apod.).
4.6 Výběr agregační metody konstrukce Indexu udržitelné podnikové výkonnosti Vhodnou agregační metodou lze dále stanovit Index udržitelné podnikové výkonnosti. Pro stanovení vah byla vybrána bodová metoda, kde každému ukazateli je přiřazen určitý počet bodů ze zvolené bodové stupnice (např. 1, 2, 3, 4, 5). IUPV pak lze určit vahou
subindexy SIENVI, SISOC, SICG, SIEKO:
IUPV = ∑ kde: i
i-tá společnost, váha j-tého subindexu SIij, subindex SIij j-tého ukazatele pro i-tou společnost.
Pokud jsou společnosti hodnoceny dle pořadí, pak nejlepší hodnocení bude přiřazeno těm společnostem, které mají nejvyšší hodnotu IUPV, nejnižší hodnota IUPV, bude přiřazena společnostem, 143
které mají nejhorší hodnocení. V případě hodnocení rozdílů mezi společnostmi platí že, pokud IUPV má hodnotu 1, vývoj společnosti je hodnocen jako průměrný. Hodnoty vyšší než 1 značí nadprůměrné hodnocení, při hodnotě IUPV nižší než 1 hovoříme o podprůměrném vývoji. Konstrukce IUPV je jednou z možností, jak vytvořit vhodný nástroj pro hodnocení udržitelné podnikové výkonnosti společnosti. Představuje souhrnný ukazatel, který umožňuje ohodnotit vývoj udržitelnosti společností zpracovatelského průmyslu dle vybraných oddílů. Finanční a nefinanční ESG a ekonomické ukazatele jsou důležité především pro rozhodování manažerů, investorů apod., ale i jako výchozí ukazatele pro Integrovaný reporting. Výběr vhodných ukazatelů je však náročné přesně stanovit, je proto nezbytné pro každé odvětví CZ-NACE určit vhodné ukazatele, tak aby splňovaly základní rámec UPV modelu a seskupovaly se do jednoho Indexu udržitelné podnikové výkonnosti.
144
české podniky
Podniky
Tabulka 4.15 Ukazatele českých a zahraničních společností zpracovatelského průmyslu v dobrovolných zprávách
Environmentál ní zpráva
Zpráva o odpovědném podnikání (Corporate Social Responsibility, CSR) Environmentál ní ukazatele
Sociální ukazatele
Ekonomické ukazatele
Celková spotřeba elektrické energie Výroba energie z biomasy
Emise do ovzduší
Frekvence úrazů
Obrat společnosti
Produkce odpadů
Celkové investice
Spotřeba pitné vody
Spotřeba energií
Spotřeba povrchové vody
Nebezpečný odpad
Frekvence nemocí z povolání Počet smrtelných úrazů Nehody při distribuci
Celková roční produkce odpadu Celková roční produkce nebezpečného odpadu Celkové emise do ovzduší
Ostatní odpad
Skleníkové plyny
Vypouštění do vod sloučeniny fosforu Vypouštění do vod sloučeniny dusíku Těžké kovy
Počet odpracovanýc h hodin Počet zaměstnanců
Fluktuace Výhody poskytované
Číslo kapitoly 4 Zpráva o udržitelném rozvoji podniku (Sustainable Development Report, SD Report) Environment Sociální Ekonomické CG ální ukazatele ukazatele ukazatele ukazatele
Provozní náklady Přímá ekonomická hodnota Celkové tržby
EBITDA
Provozní výsledek hospodaření Výsledek hospodaření po
145
Využití půdy (zastavěná plocha)
Chemická spotřeba kyslíku
Celková roční spotřeba materiálu Celková roční spotřeba vody
Spotřeba vody
Biologická rozmanitost
Celkový odběr vody podle zdrojů
Znečištění odpadních vod
Poloha a plocha pozemků
Snižovaní hluku
Emise skleníkových plynů Celkové množství vypuštěných odpadních vod Celkový počet a
Snižovaní emisi výfukových plynů Techniky šetrné
146
Spotřeba materiálu
zaměstnanců m Minimální délka výpovědní lhůty Programy vzdělávání, školení Průměrný počet hodin školení Poměr základních platů mužů a žen Celkový počet případů diskriminace Spokojenost zákazníků
zdanění
Kvalita výsledných produktů
Dokončené dlouhodobé zakázky
Pracovní
Rizika a jejich
Daň z příjmů
Celková aktiva Vlastní kapitál Cizí zdroje
ROE
EQUITY ratio
Číslo kapitoly 4 k životnímu prostředí Vyhledávání rizik spojených s životním prostředím Snižování materiálové náročnosti
zahraniční pod.
Snižování energetické náročnosti Předcházení vzniku odpadů Zlepšení životního prostředí
Redukce znečištění Snížení emisí
objem kontaminací Celkový objem nákladů a investic na ochranu ŽP Peněžní hodnota významnějších pokut za nesplnění ekologické legislativy Separace odpadního oleje
podmínky na pracovištích Energetická účinnost
zabezpečení
Počet úrazů
Tržby
Počet
EBITDA
Odpad olejů Efektivní hospodaření s vodou a elektřinou Hlučnost a prašnost Zvířata použitá pro výzkumné účely Emise
Celková spotřeba materiálů Celková
Celkový počet zaměstnanců
Investice do infrastruktury
Benefity
Příjmy
Transparent ní výkaznictví Předcházení
147
skleníkových plynů
smrtelných úrazů
Snížení znečištění povrchových vod Celková produkce odpadu
Emise do ovzduší
Absence
Investice
Celková spotřeba vody
Nebezpečný odpad
Počet sponzorství
Výsledek hospodaření po zdanění
Recyklace
Produkce odpadů
Diverzita
Dividendy
Objem recyklované a znovu použité vody Umístění a velikost pozemků
Snížení odpadu materiálu
Spotřeba vody
Výsledek hospodaření
Snížení spotřeby elektrické energie
Spotřeba elektrické energie
Průměrný počet hodin školení na zaměstnance Osobní náklady
Ochrana ovzduší
Spotřeba topného oleje
Výdaje na školení,
148
spotřeba energie
poskytované zaměstnanců m % zaměstnanců s kolektivní smlouvou Minimální výpovědní lhůta
konfliktu zájmu Provozní náklady
Interní audit
Nerozdělený zisk
Roční mzdy představenst va
Počet úrazů a nemoci z povolání
Tržby
Emise skleníkových plynů
Celkový počet případů diskriminace
Obrat
Akcie ve vlastnictví členů představenst va Roční mzdy executive committe
Přidaná hodnota
Emise poškozující ozonovou vrstvu
Snížení fluktuace zaměstnanců
EBIT
Mzdové náklady
Emise do ovzduší
Účast na veřejném
Peněžní toky
Akcie ve vlastnictví členů executive committe Udržitelnost
Číslo kapitoly 4 vzdělávání zaměstnanců Využití ekologických materiálů
Spotřeba surovin
Procento žen ve vedoucích pozicích
Čistý obrat
Celková produkce odpadu
Snížení hluku a vibrací
CO2
Audity na korupci
EBIT
Nebezpečné odpady
Využití alternativních zdrojů
Recyklace odpadů
% zaměstnanců s handicapem
Vývoj kurzů akcií
Celkové výdaje na environmentál ní investice
Ochrana klimatu
Uhlíková stopa
Dlouhodobé cíle
Celkový odběr vody
Snížení spotřeby pohonných hmot Snížení úniku chemických
Spotřeba plynu
Výdaje na sociální závazky Příspěvky komunitě
Postavení na trhu
Celkový počet čistíren odpadních vod Dopady na životní
Spotřeba energií
Charitativní aktivity
politickém rozvoji, lobbing Celková hodnota finančních příspěvků politickým stranám Počet nehod
EBITDA
Efektivní monitoring
Výsledek hospodaření po zdanění
Odpověd nost představenst va Operativní manage ment
Pokuty vzniklé za nedodržení zákonů a předpisů Školení zaměstnanců o BOZP Antikorupční školení
Tržní podíl
Posouzení bezpečnosti
Pohledávky a závazky
Inovace Náklady a výnosy
Veřejná politika a lobbing Eliminace korupce Nové trhy
149
látek
Green Transformer
Produkce odpadní vody
Spokojenost zákazníků
Ochrana biodiverzity
Pokuty
Reklamace
prostředí při přepravě produktů Vypouštění odpadních vod Celkové úniky
Biodiverzita
Rozmanitost na pracovišti
Spalování a větrání
Vodní stopa
Fluktuace
Nákup výrobků v recyklovatel ných obalech Zvířata a rostliny ohrožené výrobou
Podpora zdraví zaměstnanců Zdravotní prohlídky
Recyklovaný vstupní materiál Ochrana klimatu
Nemocnost Počet zaměstnanců
150
Celkové environmentál ní investice
výrobku Příspěvky komunitě
Spokojenost zákazníků
Etické chování
% žen ve vedoucích pozicích Výdaje na výzkum a vývoj Snížení etnických problémů Týmová práce
Spokojenost dodavatelů
Integrita
Velikost trhu
Globalizace
Přidaná hodnota
Risk manage ment Objektivita
Zajištění zdravotní péče
Kapitálové investice
Zvýšení zaměstnanosti žen Bezpečná pracoviště
Výzkum a vývoj
Velikost produkce
Dividendy
Číslo kapitoly 4 v odborech Respektování jiných kultur Etické principy Právní principy
Integrita Vzdělání Sportovní aktivity
Zvýšení vzdělání zaměstnanců Růst kvalifikace zaměstnanců Podniková kultura
Délka pracovní doby Diverzita
Distribuce Přidaná hodnota Rizika a příležitosti v důsledku změny klimatu Provize
Počet sponzorovaný ch akcií
151
Grafy 4.11 Vývoj Subindexů SI v odvětví zpracovatelského průmyslu
10-Výroba potravinářských výrobků SIENVI1Investice SIEKO3Ekonomic 3,000 SIENVI2Odpady ké výsledky 2,000 1,000 0,000 SIEKO2Cash flow SIENVI3Emise -1,000 -2,000 -3,000 -4,000 SIEKO1Rentabilit SISOC1Lidskáprá a va SICG2Efektivnost CG SICG1Monitoring
SISOC2Společnos t SISOC3Pracovně právní vztahy
13-Výroba textilií, 15-Výroba usní a souvisejících výrobků, 16-Výroba pilařská a impregnace dřeva SIENVI1Invest… 2,000 SIEKO3Ekono… SIENVI2Odpady 1,000 SIEKO2Cash…
0,000
SIENVI3Emise
-1,000 SIEKO1Renta…
-2,000
SICG2Efektivn… SICG1Monitor…
152
SISOC1Lidská… SISOC2Společ… SISOC3Pracov…
Číslo kapitoly 4
20-Výroba chemických látek a chemických přípravků, 21-Výroba základních farmaceutických výrobků, 22-Výroba pryžových a plastových výrobků, 23-Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků SIENVI1Inves… 4,000 SIEKO3Ekono… SIENVI2Odpa… 2,000 SIEKO2Cash… 0,000 SIENVI3Emise -2,000 -4,000 SIEKO1Renta… SISOC1Lidská… SICG2Efektiv… SICG1Monito…
SISOC2Společ… SISOC3Praco…
24-Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů, slévárenství, 25-Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení SIENVI1Investi ce SIEKO3Ekonom 3,000 SIENVI2Odpad ické výsledky 2,000 y 1,000 SIEKO2Cash 0,000 SIENVI3Emise flow -1,000 -2,000 -3,000 SIEKO1Rentabil SISOC1Lidskápr ita áva SICG2Efektivno st CG SICG1Monitori ng
SISOC2Společn ost SISOC3Pracovn ěprávní vztahy
153
26-Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení, 27-Výroba elektrických motorů, generátorů, transformátorů a elektrických rozvodných a kontrolních zařízení, 29-Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů SIENVI1Investice SIEKO3Ekonomické 3,000 SIENVI2Odpady 2,000 výsledky 1,000 0,000 SIEKO2Cash flow SIENVI3Emise -1,000 -2,000 -3,000 -4,000 SIEKO1Rentabilita SISOC1Lidskápráva SICG2Efektivnost CG SICG1Monitoring
154
SISOC2Společnost SISOC3Pracovněprá vní vztahy
Číslo kapitoly 4
4.7 Literatura 1. BERKA, M. Operační výzkum. Brno: VUT. 1991. 202 s. ISBN 8021403462. 2. BSR. ESG in the Mainstream: The Role for Companies and Investors in Environmental, Social, and Governance Integration. [online]. 2011. [cit. 2011-09-17]. Dostupné z: http/www.bsr.org 3. CARROLL, A. B. Corporate social responsibility. Business and Society. 1999. Vol. 38, No. 3. pp. 268-295. 4. CFA INSTITUTE. Environmental, Social and Governance Factors at Listed Companies: A Manual for Investors. [online]. 2008. [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.cfapubs.org/toc/ccb/2008/2008/2 5. COMBINED CODE. Committee on Corporate Governance [online]. 1998. [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www.ecgi.org/codes/documents/combined_code.pdf 6. CRANFIELD SCHOOL OF MANAGEMENT. Sustainable Value EABIS Research Project: Corporate Responsibility, Market Valuation and Measuring the Financial and Non-Financial Performance of the Firm. [online]. 2009. [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://investorvalue.org/docs/EabisProjectFinal.pdf 7. ČAPEK, J. Modelování ekonomických a sociálních procesů: pro kombinovanou formu studia. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. 103 s. ISBN 80-7194-838-1. 8. DE VAUS, D. Analysing Social Science Data. 50 Key Problems inData Analysis. Sage, 2002. 402 s. ISBN 978-0761959373. 9. DOČEKALOVÁ, M., HORNUNGOVÁ, J., KOCMANOVÁ, A.Reporting Complex Corporate Performance. In Creating Global Competitive Economies. A 360-degree Approach. Milano, Italy: International Business Information Management Asociation, 2011. s. 1671-1675. ISBN 978-0-9821489-6- 9. 10. DVFA. Key Performance Indicators (KPIs) for Extra-/NonFinancial Reporting. [online]. 2008. [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.accreditedresearch.com/files/die_dvfa/kommissionen/ non_financials/application/ pdf/KPIs_Schriftenreihe_Final.pdf 155
11. ECCLES R. G., SERAFEIM, G. Accelerating the Adoption of Integrated Reporting, in L. F., Vollbracht M. (eds.) CSR INDEX. Boston: InnoVatio Publishing Ltd. [online]. 2011. pp. 70-92. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/Delivery.cfm/SSRN_ID1910965_code 573672.pdf?abstractid=1910965&mirid=1 12. ECCLES R. G., KRZUS, M.P. One Report: Integrated Reporting for a Sustainable Strategy. 2010. New Jersey: John Wiley & Sons. ISBN 978-0-470-58751-5. 13. FÁBRY J. Mathematical of modelling. Praha: Oeconomica, 2007. 146 s. ISBN 978-80-245-1266-2. 14. FEE. Environmental, Social and Governance (ESG) Indicators in Annual Reports. An Introduction to Current Frameworks. [online]. 2011. [cit. 2012-09-17]. Dostupné z: http://www.fee.be/fileupload/upload/Flores%20120105%20Invest ment.pdf 15. FIALA, P., JABLONSKÝ, J., MAŇAS, M. Vícekriteriální rozhodování. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. 1994. 316 s.ISBN 80-7079-748-7. 16. GREENWALD, CH. The Importance of Consistent and Comparable ESG Performance Data. [online]. 2007. [cit. 201209-17]. Dostupné z: http://www.asset4.com/pdf/ASSET4-Theimportance-of-consistent-and-comparable-ESG-performancedata.pdf 17. HENDL, J. Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. 3. přeprac. vyd. Praha: Portál. 2009. 696 s. ISBN 978-80-7367-4823. 18. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J. Statistika pro ekonomy. 2. vyd. Praha: Professional Publishing. 2002. 418 s. ISBN 80-8641930-4. 19. HRACH, K., MIHOLA, J. Souhrnné ukazatele poznámky k jejich určování. Working Paper CES VŠEM No. 6. 2005. Centrum ekonomických studií VŠEM. 23 s. ISSN 1801-2728. 20. HŘEBÍČEK, J., POPELKA, O., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Corporate performance indicators for agriculture and food processing sector. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX, č. 4, s. 121–132. ISSN 1211-8516. 21. HUŠEK, R., PELIKÁN, J. Aplikovaná ekonometria (teória a prax). Praha: Professional Publishing. 2003. 263 s. ISBN 80-86419-29-0. 156
Číslo kapitoly 4
22. IFAC. Investor Demand for Encironmental, Social and Governance Disclosures: Implications for Professional Accountants in Business. [online]. 2012. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://viewer.zmags.com/publication/15a83b62#/15a83b62/22 23. JABLONSKÝ, J. Operační výzkum: kvantitativní modely pro ekonomické rozhodování. 2. vyd. Praha: Professional Publishing. 2002. 323 s. ISBN 80-86419-42-8. 24. KÁBA, B., SVATOŠOVÁ, L. Statistické nástroje ekonomického výzkumu. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2012. 176 s. ISBN 978-80-7380359-9. 25. KISLINGEROVÁ, E., NOVÝ, I. Chování podniku v globalizujícím se prostředí. Praha: Nakladatelství C. H. Beck. 2005. 422 s. ISBN: 80-7179-847-9. 26. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. A Model of Environmental, Social and Governance Performance Indicators of a Company. In The 17th World Multi-Conference on Systemics,m Cybernetics and Informatics, Proceeedings. Orlando, USA: Imternational Institute of Informatics and Systematics. 2013a. s. 19-24. ISBN 9781-9. 27. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. Multidimensional Modelling of Social Performance Indicators in Processing Industry Companies in the Czech Republic. Int. journal of math. models and methods in app. scienc. 2013b. sv. VII, č. 5, s. 500-507. ISSN 1998- 0140. 28. KOCMANOVÁ, A., ŠIMBEROVÁ, I. Modelling of Corporate Governance Performance Indicators. Engineering Economics. 2012. sv. XXIII, č.5, s. 485-495. ISSN 1392-2785. 29. KPIs for ESG. EFFAS Commission On ESG [online]. 2010. s. 3169 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.effas-esg.com/wpcontent/uploads/2011/07/KPIs_for_ESG_3_0_Final.pdf 30. KUPROVÁ, L., KAMENICKÝ, J. Multikriteriální postavení krajů ČR v letech 2000 až 2004. Statistika. 2006. č. 4. s. 303-315. ISSN 0322-788X. 31. MEDERLY, P., TOPERCER, J., NOVÁČEK, P. Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje – kvantitativní, vicerozměrný a variantní přístup. Praha: Univerzita Karlova, CESES. 2004. 117 s ISBN 80-239-4389-8. 32. MELOUN, M., MILITKÝ, J. Statistická analýza experimentálních dat. Praha: Academia, 2004. 954 s. ISBN 80-200-1254-0. 157
33. MŽP. Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky. [online]. 2010. [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.env.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneh o_rozvoje/$FILE/KM-SRUR_CZ-20100602.pdf 34. NARDO, M. a kol. Handbook on Constructing Composite Indicators: Methodology and User Guide. OECD publishing. 2005. 35. OECD. OECD Principles of Corporate Governance. Paris: OECD, 2004. 65 s. ISBN 92-64-01597-3. 36. OECD. Handbook on Constructing Composite Indicators: Methodology and User Guide OECD. OECD Publishing. 162 s. ISBN 978-92-64-04345-9. [online]. 2008. [cit. 2013-12-18]. Dostupné z: http://www.oecd.org/std/42495745.pdf 37. RI DIGEST. How is ESG Integration Effective? Lars Hassel. [online]. 2008. [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.sirp.se/web/page.aspx?refid=62&newsid=111024&hlt =RI+Digest) 38. RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza - metody ukazatele a využití v praxi. Praha: Grada Publishing. 2008. 120 s. ISBN 978-80-2472481-2. 39. SAISANA M., TARANTOLA S. State-of-the-art Report on Current Methodologies and Practices for Composite Indicator Development. Report 20408. European Commission-JRC: Italy. 2002. 72 s. 40. SALZMAN, J. Methodological Choices Encountered in the Construction of Composite Indices of Economic and Social WellBeing. Center for the Study of Living Standards Ottawa. [online]. 2008. [cit. 2012-10-18]. http://www.csls.ca/events/cea2003/salzman-typol-cea2003.pdf 41. STRATEGICKÝ RÁMEC UDRŽITELNÉHO ROZVOJE. [online] 2013. [cit. 2013-11-06]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje 42. SYNEK, M. Ekonomická analýza. Praha: Nakladatelství Oeconomica. 2003. 79 s. ISBN 80-245-0603-3. 43. UNCTAD. Guidance on Corporate Responsibility Indicators inAnnual Reports. [online]. 2008. [cit. 2012-10-18]. ISBN 978-921-112740-9. Dostupné z: http://unctad.org/en/ docs/iteteb20076_en.pdf
158
Číslo kapitoly 6
5
Reporting podnikové výkonnosti
Reporting (podávání zpráv podnikem) lze obecně vymezit jako komplexní systém zpravodajství v podniku poskytující informace stakeholderům (vnitřním a vnějším zainteresovaným stranám), skupinám i jednotlivcům o všech činnostech podniku, které se jich mohou dotýkat nebo je ovlivňovat. Obecně lze říci, že se jedná o proces transformace dat z monitoringu činnostípodniku v informace a znalosti o jeho činnostech. Tento proces může představovat podle konkrétní situace jednoduchý úkol, ale může se také jednat o složitější nebo komplexní řešení (Hřebíček, 2009; Machač, 2013) reportingu podniku. Reporting je obvykle chápán jako relativně samostatná součást podnikového informačního systému (podrobněji v šesté kapitole), která zahrnuje výběr, zpracování, formální úpravu a distribuci informací o podniku určených pro nejrůznější skupiny adresátů (uživatelů). Protože uživatelů může být mnoho a navíc s velmi různými požadavky, jsou tím kladeny na obsahovou i formální stránku reportingu značné nároky (Machač, 2013). Pojem reporting ve smyslu podnikového výkaznictví a zpravodajství22 se v České republice (ČR) objevuje až po roce 1990. Jedná o příslušné statistické výkazy, výroční zprávy a zprávy o činnosti organizací a další povinné výkazy a zprávy vyplývající z právních předpisů a norem v účetnictví, statistice, sociální péči, životním prostředí apod. Programy statistických zjišťování Českého statistického úřadu (ČSÚ) obsahují seznamy statistických zjišťování a charakteristiky jednotlivých zjišťování stanovené zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Zmíníme se o nich níže.
22
Stanovit zpravodajskou povinnost ze zákona mohou zpravidla jen orgány státní správy. Státní statistická služba jsou Český statistický úřad a pracoviště státní statistické služby ministerstev a případně dalších ústředních úřadů státní správy (viz kompetenční zákon), stanovují zpravodajskou povinnost na základě §10, §11 a §15 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
159
Reporting v moderním pojetí objevují organizace v ČR znovu s určitým zpožděním až v souvislosti s transformací hospodářství ČR na tržní ekonomiku a s příchodem zahraničního podnikatelského kapitálu. Do tohoto moderního pojetí náleží rovněž dobrovolné reporty (např. vytvářené podle mezinárodních standardů GRI, IIRC apod.), (Hřebíček, Soukopová, 2008; Vaněček, 2006; Machač, 2013). V obsahovém pojetí reportu došlo také k určitému posunu od původně úzce chápaného vymezení ve smyslu interních podnikových výkazů o hospodaření, sociální oblasti, životním prostředí určených především pro vlastníky a manažery, až po velmi široké pojetí všech druhů informací o nejrůznějších činnostech podniku týkajících se udržitelného rozvoje (jeho environmentální, ekonomické, sociální oblasti a CG), společenské odpovědnosti (CSR) i podnikatelské etiky, které jsou poskytovány stakeholderům a široké veřejnosti. Hledání správného přístupu k monitorování činnosti podniku a zveřejňování reportů není v mnoha společnostech/podnicích/organizacích v ČR dosud ukončeno. Tato kapitola by k tomu měla přispět.
5.1 Charakteristika reportingu Šoljaková a Fibírová (2010) uvádějí: „Reporting představuje komplexní systém vnitropodnikových výkazů a zpráv, které syntetizují informace pro řízení podniku jako celku i jeho základních organizačních jednotek.“ Základní součástí reportingu jsou klíčové ukazatele výkonnosti (KPIs) popsané v předchozích kapitolách, které slouží k hodnocení výkonnosti podniku vzhledem ke stanoveným cílům a úkolům typicky pro předem stanovené období. Běžně jsou stejné ukazatele používány pro různé oblasti sledované výkonnosti. Jedná se o prostředek pro sběr, zpracování a analýzu dat. To podporuje rozhodovací procesy a strategii podniku. KPIs bývají distribuovány jak v hodnotovém, tak nehodnotovém formátu (Kocmanová, Hornugová, Klimková, 2010). Výkazy výsledků činnosti podniku mohou být dále podrobněji sledovány v nejrůznějších průřezech. Šoljaková a Fibírová (2010) shrnují: „Mezi základní průřezy patří členění dle skupin a druhů výkonů, dle týmů (středisek) a dle zákaznických skupin“. Cílem je vytvořit systém interních výkazů výkonnosti na všech základních úrovních a průřezech řízení, které jsou relevantní při naplňování strategických cílů podniku. Přitom by měla být ve všech těchto 160
Číslo kapitoly 6
průřezech sledována stejnorodá měřítka, i když nejsou přímo porovnatelná, např. ziskovost, kvalita, spolehlivost. Běžnou součástí každého reportu jsou poznámky, tzv. komentáře a zdůvodnění, objasňují hodnocení dosaženého vývoje a následného plánování řízení podniku vrcholovým managementem. Potenciálních uživatelů výsledného reportu s různými požadavky na jeho strukturu i formu bývá zpravidla mnoho, což klade značné nároky na obsahovou i formální stránku reportingu. Nedílnou součástí reportingu je tedy výběr, zpracování, formální úprava a distribuce informací určených pro nejrůznější skupiny zainteresovaných stran. Pro vnitřní zainteresované strany je vhodné dodržovat takové pravidlo, aby každý řídící pracovník měl přístup pouze k těm informacím, které jsou relevantní pro jeho působnost v podniku, a ke komplexnímu systému informací měl přístup pouze vrcholový management. Toho lze snadno docílit v informačním systému podniku nastavením vhodných přístupových práv. Mezi základní požadavky na návrh a implementaci podnikového reportingu patří (Šoljaková, Fibírová, 2010):
Identifikace koncových uživatelů reportů a analýza jejich požadavků a potřeb z hlediska obsahu, formy a času poskytovaných informací.
Odlišení obsahu výsledných reportů dle potřeb vnějších a vnitřních uživatelů (zainteresovaných stran).
Volba vhodné výstupní formy reportů (tištěná, elektronická či jejich kombinace).
Návrh a následné využívání jednotného návrhu výstupních výkazů, které by se neměly často měnit.
Volba vhodného způsobu distribuce výkazů, oddělení důvěrných informací od ostatních a zajištění jejich ochrany.
Využití zpětné vazby od koncových uživatelů reportů, tj. zjišťovat, jak zainteresované strany využívají předkládané reporty, a zjišťovat jejich připomínky a náměty ke zlepšení systému reportingu.
161
Dlouhodobé zkušenosti v reportování podniků ukazují, že dodržení těchto zásad je nutným předpokladem k vytvoření efektivního a dostatečně spolehlivého informačního systému reportingu (výkaznictví) jako součásti podnikového informačního systému (kapitola 6.1). Takový informační systém následně poslouží vedení organizace jako účelný nástroj informačního managementu pro řízení podniku i pro budování jeho dobrých vztahů k zaměstnancům, obchodním partnerům, státním i regionálním orgánům, spolupracujícím podnikům i široké veřejnosti. Velmi významnou otázkou reportingu je vztah vnějšího a vnitřního reportingu, který v dalším budeme analyzovat.
5.2 Vnější a vnitřní reporting (výkaznictví) K hlubšímu pochopení reportingu, jeho významu, smyslu a cílům je vhodné začít analýzou koncových uživatelů reportů. Uživatelé reportů se člení do dvou širokých skupin: interní a externí (obrázek 5.1).
Obrázek 5.1 Cílové skupiny a jejich zájem o informace v reportu (Hřebíček, Soukopová, 2008)
162
Číslo kapitoly 6
Externí uživatelé disponují přístupem pouze k zveřejňovaným informacím, např. k externím výkazům finančního účetnictví. Představují relativně široké spektrum jednotlivců, zájmových skupin, obchodních partnerů, oprávněných kontrolních orgánů atd. K nejvýznamnějším z nich náleží (Hřebíček, Soukopová, 2008):
Sousedé – zajímají se především o chování podniku a dopady jeho činnosti a služeb vzhledem ke svému okolí (např. hluk, znečištění, emise, objem dopravy, environmentální dopady a rizika, práce apod.).
Zaměstnanci – nemají přímou zodpovědnost za řízení podniku, jejich hlavním zájmem je vývoj mezd, kvalita pracovních podmínek a přístup ke vzdělání a odbornému růstu, image atd.
Spolupracující podniky – dodavatelé (možnosti dodání a doručení, podmínky dodání, doručení a platby), zákazníci (rozsah služeb / produktů, sociální podmínky produkce, obecné podmínky, kvalita) apod.
Konkureční podniky – mají zájem o strategické plány podniku, porovnání s jeho výkonností apod.
Investoři, akcionáři, banky a pojišťovny – jejich hlavní zájem se týká především finančních aspektů podniku.
Úřady – mají kontrolní funkce související s činnostmi podniku, jako jsou např. finanční úřad, úřad práce, správa sociálního zabezpečení, inspekce životního prostředí atd. Náleží sem i regionální subjekty, jako jsou krajské úřady, orgány veřejné správy či zastupitelské orgány obcí a měst se zájmem na vzájemně prospěšném vztahu s reportujícím podnikem.
Veřejnost – jde o občany a veřejné organizace či různé občanské aktivity angažující se např. v ochraně životního prostředí apod.
V rámci externích uživatelů zaujímá zcela výsadní postavení vlastník podniku, investor. Vlastník podniku náleží do této skupiny v případě, kdy je v podniku oddělena vlastnická a řídící funkce. Tehdy vlastník 163
nedisponuje přístupem o činnosti podniku.
k citlivým
vnitropodnikovým
informacím
Interní uživatelé (vnitřní zainteresované strany) jsou zaměstnanci podniku, kteří tvoří vnitřně kontrární zájmovou skupinu – na jedné straně mají zájem na prosperitě a dobrém jménu podniku, ale na druhé straně mají zájem na maximalizaci svých mezd, což může zvyšovat náklady a zhoršovat hospodářské výsledky podniku. Dále to jsou především vlastníci a management podniku na různých stupních jeho řízení. Např. u akciových společností jde o představenstvo a dozorčí radu, anebo u společností s ručením omezením jsou to jejich společníci a majitelé. V podstatě jde o adresáty, kteří mají rozhodovací pravomoci a jsou odpovědni za výsledky činností v podniku.
5.2.1 Charakteristika interního reportingu Interní reporting slouží jednak vedoucím pracovníkům na různém stupni podnikové hierarchie jako nástroj při rozhodování, zároveň i jako nástroj managementu, který má umožnit rozpoznat, jak důsledně jsou plněny (neplněny) jednotlivé předem stanovené cíle podniku, a to na každém stanoveném stupni podnikové hierarchie a v každé oblasti podnikání. Ve výsledných reportech by neměly být opomenuty žádné důležité oblasti a stupně existující v podniku (Hřebíček, Soukopová, 2008). Obsah, úprava a četnost vyhotovování výkazů a zpráv závisí na potřebách konkrétního podniku, podle toho, zda se reporty vyhotovují v pravidelných intervalech či nikoli. Reporting dělíme podle Šoljakové a Fibírové (2010) na:
164
standardní – jedná se o výkazy vyhotovované v pravidelných intervalech s předem stanovenou strukturou, např. informace o skutečných hodnotách, odchylkách, analýze odchylek, výpočty očekávaných hodnot ke konci období atd. Interval mezi jednotlivými reporty bývá běžně měsíční, čtvrtletní a roční. Ve výjimečných případech může podnik přistoupit ke kratšímu cyklu reportování. V takových případech je však nutné brát zřetel na nákladovost takového vykazování,
mimořádný – většinou se jedná o reporty vyhotovené mimo běžné intervaly reportování. Může se ale též jednat o reporty, které jsou výjimečné svou obsahovou strukturou,
Číslo kapitoly 6
jako jsou např. analýza rizik, analýza sortimentních skupin apod. Standardní reporty s ročním intervalem reportování tvoří jádro podnikového výkaznictví, což souvisí s povinným reportingem, tj. zákonnou povinností podniků reportovat výsledky v environmentální, sociální a ekonomické oblasti. Pro efektivní informační management podniku jsou však nutné i standardní reporty s kratšími intervaly, nejčastěji s měsíčními a čtvrtletními. Není neobvyklé, když velké podniky využívají i denní, týdenní nebo čtrnáctidenní cykly vyhotovování reportů pro nejvýznamnější položky nákladů, výnosů, oběžných aktiv (pohledávek, zásob) a závazků nebo znečištění ovzduší. Je však nutné dbát na to, aby nedocházelo k neúměrnému zatěžování podnikových zdrojů na vyhotovování reportů (Kašparová, Kunz, 2013). I když struktura interních zpráv může být různá, setkáváme se obvykle s členěním na základní souhrnný report a několik dílčích reportů podle jednotlivých oblastí podnikových činností (Šoljaková, Fibírová 2010). Souhrnné reporty obvykle obsahují sumarizované hodnoty základních sledovaných klíčových ukazatelů podniku a příp. srovnání s hodnotami těchto ukazatelů za srovnatelné období minulého roku pro získání analýzy trendů sledovaných veličin. Tyto reporty bývají obvykle doplněny o komentáře upozorňující na mimořádné odchylky od plánovaných záměrů a o analýzy jejich příčin. Obvykle se jednotlivé reporty liší podle řídící úrovně či oblasti podnikové činnosti jejich uživatele. Podobně je vhodné, aby komentáře byly skutečně nutnou součástí výsledného reportu, aby jen neduplikovaly informace, které jsou snadno čitelné z tabulek či grafů výsledného reportu.
5.2.2 Charakteristika externího reportingu Externím reportingem se míní publikování zpráv, reportů externímu okruhu uživatelů, obchodním partnerům, státním orgánům, veřejnosti apod. Externí reporting lze dělit do dvou základních kategorií (Hřebíček, Soukopová, 2008; Vaněček, 2006; Šoljaková, Fibrová, 2010): 165
Povinný reporting – povinné zveřejňování reportů vyžadované nejrůznějšími státními orgány na základě platné legislativy a předávání těchto reportů příslušným orgánům státní správy.
Dobrovolný reporting – dobrovolné publikování reportů široké veřejnosti pro zvýšení transparentnosti podnikové výkonnosti. Publikováním kvalitně zpracovaných dobrovolných reportů si podnik zpravidla buduje všeobecně dobrou reputaci na trhu i na veřejnosti.
5.3 Povinný reporting V dalším se seznámíme se základními povinnostmi a rámcem pro vytvoření většiny reportů vyplývajících z povinného reportingu (ohlašování) organizací v environmentální, ekonomické (finanční) a sociální oblasti, jež podniku předpisuje legislativa ČR a různé standardy. Většinou se jedná o poskytování povinných zpráv (výkazů) státní správě (to jsou ministerstva, krajské úřady, obce s rozšířenou působností, finanční úřady apod.), státní statistické službě na základě platných právních předpisů. To přináší podnikům velkou administrativní zátěž včetně finančních nákladů a požadavků na lidské zdroje a techniku, které jsou k tomu využívány. Povinné výkaznictví je nyní velmi rozsáhlé, proto se omezíme jen na jeho část, která se týká environmentální, ekonomické a sociální oblasti. Údaje z povinného výkaznictví lze však využít i v udržitelném reportingu (GRI, 2013) a integrovaném reportingu (IIRC, 2011, 2013), zejména při určování KPIs.
5.4 Environmentální reporting 5.4.1 Reporting ve státní správě životního prostředí V současné době musí většina podniků povinně vést na základě právních předpisů v oblasti životního prostředí předepsanou evidenci o svém působení v oblastech znečišťování ovzduší, odpadovém a vodním hospodářství, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky aj. Tuto evidenci pak pravidelně (obvykle jedenkrát za rok) ohlašuje státní správě životního prostředí (jsou to obce s rozšířenou působností, krajské úřady, Ministerstvo životního prostředí (MŽP), 166
Číslo kapitoly 6
Česká inspekce životního prostředí, správci povodí atd.). MŽP se v poslední době snaží nalézt způsob, jak snížit administrativní zátěž organizacím s povinným výkaznictvím v životním prostředí jednak úpravou právních předpisů, jednak využitím informačních a komunikačních technologií výkaznictví v environmentální oblasti, tj. plnění vybraných ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí vyplývajících ze Zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností a novely Zákona č. 123/1998 Sb., o poskytování informací o životním prostředí. Významnou úlohu v tom plní Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP)23, který umožňuje zapracování a příjem vybraných hlášení (ohlašovacích povinností) událostí z oblasti životního prostředí v elektronické podobě a další distribuci těchto hlášení příslušným institucím a orgánům veřejné správy. Systém je vyvíjen v rámci projektu Celostátní informační systém pro sběr a hodnocení informací o znečištění životního prostředí (CISAŽP) financovaného z Evropských fondů (Hřebíček, Kubásek, 2011).
5.4.2 Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností ISPOP je zřízen Zákonem č.25/2008Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. ISPOP je dle §4 odst. 2 tohoto zákona integrovaným systémem plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, informačním systémem veřejné správy. Dle §4 odst. 3 téhož zákona se údaje ohlašované prostřednictvím ISPOP v oblasti životního prostředí předávají elektronicky v datovém standardu zveřejňovaném MŽP pro každý ohlašovací rok. Zřizovatelem ISPOP a věcným garantem obsahu formulářů, tzn. ohlašovacích povinností, je MŽP. Systém vyvíjí a dodává společnost Telefónica Czech Republic, a.s. Technický provoz a podobu aplikace ISPOP zajišťuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA).
23
https://www.ispop.cz/magnoliaPublic/cenia-project/uvod.html
167
Legislativa z oblasti životního prostředí ukládá ekonomickým subjektům (podnikům) povinnost hlásit veřejné správě informace o vlivu jejich hospodářské činnosti na životní prostředí. Podniky se tak stávají ohlašovateli evidencí, příp. poplatků z oblasti životního prostředí, přičemž povinnost podání hlášení je uložena příslušnými právními předpisy. Povinností ohlašovatelů je doručit příslušná hlášení státním či veřejným institucím, které mají dotčeným právním předpisem uloženou povinnost hlášení kontrolovat, příp. vyměřovat poplatky. Evidence obsahují informace o znečišťování ovzduší, vod, půdy, evidence odpadů či např. likvidaci elektrozařízení nebo evidenci autovraků v příslušných zařízeních. Provoz ISPOP byl zahájen dne 1. ledna 2010 s následujícími charakteristikami (Hřebíček, Kubásek, 2011; Prášek, Valta, Hřebíček, 2013):
168
Systém automaticky zpracovává standardizované elektronické dokumenty reprezentující jednotlivá hlášení (tím končí kolování výkazů v listinné podobě).
Systém archivuje všechna zpracovaná hlášení. Jsou uložena na jediném místě a jsou snadno dohledatelná, počítačově vytěžitelná a statisticky zpracovatelná.
Všichni registrovaní uživatelé systému mají přístup k relevantním informacím a datům (ohlašovatelé, ověřovatelé, recenzenti) s možností vyhledávání hlášení v archivu.
Data z hlášení jsou k dispozici pro využití různého charakteru v rámci výkonu státní správy, v tzv. zákaznických informačních systémech, které automaticky přebírají validní data z ISPOP pro následná statistická vyhodnocení (např. informační systém odpadového hospodářství (ISOH) na CENIA nebo informační systém kvality ovzduší (ISKO) na Českém hydrometrologickém ústavu). Jednou ze služeb poskytovaných ISPOP dalším informačním systémům je automatické předávání dat. ISPOP umožní, ať již hromadně nebo po jednom, přenést hlášení do těchto následných systémů, a to samozřejmě bez nutnosti ručního přepisování dat.
Číslo kapitoly 6
5.4.3 Reporting ve státní statistice Programy statistických zjišťování obsahují seznamy statistických zjišťování a charakteristiky jednotlivých zjišťování stanovené Zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a každý rok se upřesňují v příslušných vyhláškách. Programy jsou rozděleny na statistická zjišťování prováděná ČSÚ a statistická zjišťování prováděná pracovišti státní statistické služby ministerstev. Statistická zjišťování prováděná ČSÚ jsou dále uspořádána do skupin podle periodicity zjišťování (měsíční, čtvrtletní, pololetní, roční a jiné), přitom resortní zjišťování jsou realizována dle ministerstev, která zjišťování provádějí. Zveřejnění Programu statistických zjišťování na příslušný rok je základní podmínkou vzniku zpravodajské povinnosti pro ekonomické subjekty (podniky). Podnik je k jejímu plnění vyzván (zpravidla písemně) prostřednictvím ČSÚ nebo příslušným resortním pracovištěm státní statistické služby (Hřebíček, Soukopová, 2008). V současné době se jedná o následující výkazy:
Odp 5-01: Roční výkaz o odpadech a druhotných surovinách,
ŽP 1-01: Roční výkaz o výdajích na ochranu životního prostředí,
VH 8a-01: Roční výkaz o vodních tocích a dodávkách povrchové vody,
VH 8b-01: Roční výkaz o vodovodech a kanalizacích.
Dále jde o výkazy šetření prováděných přímo MŽP, jejichž počet se postupně snižuje. Zatímco v Programu statistických zjišťování na rok 2012 bylo tímto ministerstvem schváleno šest resortních statistických zjišťování, tak pro rok 2014 byla schválena jen tři resortní statistická zjišťování. Patří sem:
Odv (MŽP) 1-01: Roční výkaz o odnětí a o odvodech za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, kde se získávají údaje o výši odvodů za odnětí půdy dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, které byly žadateli předepsány 169
orgánem ochrany zemědělského půdního fondu na základě souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.
Popl (MŽP) 2-01: Roční výkaz o odnětí a o poplatcích za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesů podle lesního zákona, kde se získávají údaje o výši poplatků za odnětí lesních pozemků dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, které byly předepsány orgánem státní správy lesů na základě povolení o odnětí lesních pozemků.
Popl (MŽP) 3-01: Roční výkaz o poplatcích za ukládání odpadů, kde se získávají údaje o výši poplatků, které byly uloženy dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za ukládání odpadů.
5.5 Ekonomický (finanční) reporting Legislativní rámec v ekonomické oblasti je vymezen především zákonem o účetnictví a jednotlivými ustanoveními zákonů o daních z příjmů a DPH, v platném znění, přičemž rozhodující je úprava v oblasti financování jednotlivých plnění. U organizací tvořících Fond kulturních a sociálních potřeb (FKSP) k tomu přistupuje legislativní úprava prostřednictvím vyhlášky Ministerstva financí o FKSP. Jednoznačně nejvíce limitujícím všeobecně závazným právním předpisem je zákon o daních z příjmů, a to jak z pohledu právnické osoby, tak především z pohledu poplatníka (zaměstnance) majícího příjmy ze závislé činnosti.
5.5.1 Účetní závěrka a výroční zpráva Mezi ekonomické a finanční informace, které musejí všechny účetní jednotky, definované podle § 1, odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, vykazovat patří informace uvedené v účetní závěrce a výroční zprávě. Přičemž povinnost finančního reportingu v oblasti ochrany životního prostředí mají dle zákona o účetnictví organizace, které mají povinnost zveřejňovat výroční zprávu. Jedná se o účetní jednotky uvedené v § 20 odst. 1 písm. a) až d) zákona o účetnictví. Jsou jimi: 170
Číslo kapitoly 6
a) akciové společnosti, které za poslední dvě účetní období (tj. dva roky)24 překročily nebo dosáhly alespoň jednoho ze tří uvedených kritérií:
jejich aktiva celkem jsou vyšší než 40 000 000 Kč, kdy aktivy celkem se rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 325 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví,
roční úhrn čistého obratu mají vyšší než 80 000 000 Kč, kdy ročním úhrnem čistého obratu se rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti,
průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období, zjištěný způsobem stanoveným na základě zvláštního právního předpisu26, je vyšší než padesát,
b) ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených v písm. a) bodech 1 až 3; v případě družstva se zaměstnancem podle písm. a) bodu 3 rozumí i pracovní vztah člena k družstvu, c) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. b), které jsou podnikateli, a to za podmínek podle písmene b), d) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) za podmínek podle písm. b). 24
V Zákoně definováno: „…pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího…“. 25 Jedná se o úpravu rezerv, opravných položek a odpisů majetku podle § 25 odst. 2, udává účetním jednotkám povinnost, aby při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnuly jen zisky, které byly dosaženy, a braly v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. 26 Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
171
Výše uvedené účetní jednotky jsou povinny na základě § 21 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví zhotovit výroční zprávu, která má uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení. Obsahem výroční zprávy pak musejí být dále finanční i nefinanční informace o aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí a pracovněprávních vztazích (viz § 21, odst. 2, písm. d). Obsahem finančního reportingu jsou pak výstupy a ukazatele vyplývající z účetnictví organizace a z účetních výkazů, kterými jsou rozvaha, výkaz zisků a ztráty, obratová předvaha aj. Z pohledu finančního reportingu v oblasti ochrany životního prostředí je nutné zmínit dobrovolný nástroj, kterým je environmentální manažerské účetnictví (Hyršlová, 2009; Jasch, Stasiškiene, 2005) a který pomáhá lépe generovat potřebné informace z účetnictví podniku a sestavovat finanční ukazatele o nákladech i výnosech v oblasti ochrany životního prostředí. Mezi povinné výkazy finančního reportingu týkající se životního prostředí patří také některé výkazy související se statistickým zjišťováním ČSÚ. Mezi výkazy finančního reportingu v oblasti životního prostředí patří výše zmíněný výkaz ŽP 1-01 Roční výkaz o výdajích na ochranu životního prostředí.
5.6 Reporting v sociální oblasti Reporting v sociální oblasti vyplývá ze zákonů, předpisů, a dalo by se říci i z kolektivních smluv v organizaci. Legislativní rámec v sociální oblasti je vymezen především Zákoníkem práce, Zákonem o kolektivním vyjednávání a Obchodním zákoníkem. Legislativní rámec reportingu v sociální oblasti je pak dán především Zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, Zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
5.6.1 Reporting v sociálním a zdravotním pojištění Mezi základní povinnosti organizace související se zaměstnanci organizace patří povinnosti vyplývající z výše uvedených zákonů 172
Číslo kapitoly 6
a týkající se sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Patří mezi ně: a) informační povinnost pro Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ); od 1. 1. 2014 jsou zaměstnavatelé povinni předepsané tiskopisy podávat ČSSZ elektronicky; tato povinnost se týká všech zaměstnavatelů, což znamená, že v postavení zaměstnavatele může být i osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) nebo lékař, tedy každý, kdo zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance. Jedná se o:
evidenční list důchodového pojištění,
potvrzení o studiu (o teoretické a praktické přípravě) pro účely důchodového pojištění,
přehled o výši pojistného,
oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání),
příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění, b) informační povinnost k oborovým zdravotním pojišťovnám (OZP). Jedná se o povinnosti:
přihlášení zaměstnavatele nebo oznámení změn OZP, jež je zaměstnavatel dle zákona povinen ohlásit do osmi dnů od vzniklé situace,
oznámení změn týkajících se zaměstnanců (HOZ), nejpozději do osmi dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje,
přehled o platbě pojistného zaměstnavatele (PPPZ), nejpozději v den splatnosti pojistného,
záznam o pracovním úrazu, nejpozději do pátého dne následujícího měsíce.
5.6.2 Reporting ve státní statistice Mezi povinné výkazy sociálního reportingu patří také některé výkazy související se statistickým zjišťováním ČSÚ. Patří k nim výkaz:
ÚNP 4-01: Výkaz o úplných nákladech práce. 173
Dále mezi reporting v sociální oblasti patří statistická zjišťování prováděná Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), kde je nutné zmínit výkaz ISPV (MPSV), V 1-04 Čtvrtletní šetření o průměrném výdělku, který mají povinnost vyplňovat ekonomické subjekty podnikatelské a nepodnikatelské sféry a jehož účelem je získání informací o výdělkové úrovni a struktuře výdělků, odpracované a neodpracované době zaměstnanců. Mezi zjišťované údaje patří ukazatele o organizaci (počet zaměstnanců, většinový vlastník, typ kolektivní smlouvy), data o zaměstnancích organizace (identifikace zaměstnance, rok narození, pohlaví, vzdělání, státní občanství), pracovně právní vztah se zaměstnancem (doba zaměstnání, postavení v zaměstnání, místo výkonu práce, zaměstnání, řízení dalších zaměstnanců, stanovený a sjednaný fond pracovní doby), informace o odpracovaném čase (odpracovaný čas, přesčas, doba v evidenčním počtu zaměstnanců, neodpracovaná doba, nemoc, dovolená), mzdové ukazatele v organizaci (mzda nebo plat a jejich složky, náhrady mzdy nebo platu, odměny za pracovní pohotovost, průměrný výdělek a čistá mzda).
5.7 Dobrovolný reporting Pro dobrovolný reporting jsou již propracované a na mezinárodní úrovni vytvořené a normalizované nástroje. Obvykle se jedná o sadu systematických pravidel, doporučení, návodů a postupů. Uvedeme nejvýznamnější z nich (Popelka a kol., 2013):
27
G4 Guidelines organizace GRI, který je popsán dále v samostatném textu.
Basic Guide to Communication on Progress (UNGlobalCompact, 2012) organizace UN Global Compact27, která vznikla pod záštitou Organizace spojených národů (United Nation, UN) v roce 2000 jako platforma pro rozvoj, implementaci a zveřejňování společensky odpovědných politik a aktivit. Více než deset tisíc členů UN Global Compact ze sto čtyřiceti pěti zemí světa tvoří jak podniky, tak vlády a neziskové organizace. Tím je vytvořen prostor pro širokou diskuzi. V rámci UN Global
http://www.unglobalcompact.org/
174
Číslo kapitoly 6
Compact bylo přijato deset principů v oblasti lidských práv, práce, životního prostředí a boje proti korupci. Pro monitorování a hodnocení doporučuje UN Global Compact firmám všech velikostí a sektorů využití ukazatelů dle směrnice GRI.
OECD Guidelines for Multinational Enterprises (OECD, 2011) je směrnice OECD pro nadnárodní podniky, která byla vydána organizací OECD již v roce 1976. Od té doby byla pětkrát aktualizována, naposledy v roce 2011 a v roce 2013 byla přeložena do češtiny a vydána Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO, 2013). Jejím cílem je podpořit pozitivní příspěvek firem k celosvětovému ekonomickému, environmentálnímu a sociálnímu rozvoji. Obsažené principy a standardy týkající se odpovědného podnikání nejsou právně závazné a jejich dodržování je pouze dobrovolné. Směrnice pokrývá všechny tři pilíře společenské odpovědnosti – zabývá se oblastí lidských práv, zaměstnanosti, životního prostředí, potírání úplatkářství, zájmů spotřebitelů, vědy a technologií, hospodářské soutěže a daňového systému. I tato směrnice stanovuje standardy toho, co se považuje za společensky odpovědné chování, a patří tak mezi výkonnostně chápané normy. Zabývá se také požadavkem na reporting v případě, kdy vyzývá k vyšší otevřenosti firem při podávání informací svým stakeholderům. Je propojena s GRI.
The International Framework (IIRC, 2013), organizace International Integrated Reporting Council (IIRC), který je popsán dále v samostatném textu.
Níže se budeme zabývat výhradně dobrovolnými zprávami tvořenými standardizovanými nástroji. Nejprve probereme udržitelný reporting podle GRI (GRI, 2013).
5.8 Udržitelný reporting Tvorbou směrnic pro udržitelný reporting (Sustainability Reporting) se zabývá od roku 1997 nezisková organizace Global Reporting 175
Initiative (GRI)28 sídlící v Amsterdamu v Nizozemsku, která byla založena Koalicí pro environmentálně zodpovědné ekonomiky (Coalition for Environmentally Responsible Economies, CERES) za podpory Environmentálního programu spojených národů (United Nations Environment Programme, UNEP). Již více než čtyři tisíce společností z šedesáti států světa využívá směrnice vydané organizací GRI při vytváření reportů se zaměřením na udržitelný rozvoj. Cílem udržitelného reportingu je poskytnout univerzální nástroje pro sdělení informací s ohledem na současné potřeby společnosti s možností provádění různých změn v budoucích obdobích bez narušení celkové vypovídající hodnoty (Hahn, Kühnen, 2013). Univerzálnost je považována za velmi důležitý faktor, protože ve společnosti jsou velké rozdíly, a to nejen v daných oborech, ale i napříč celým světem. V důsledku globalizace ekonomik se vytvářejí nové příležitosti pro zvyšování zisku společností. Současně narůstající nároky lidstva mají negativní dopad na udržení rovnováhy ekosystému. Veškeré průzkumy tvořené v místech silného ekonomického růstu prokazují, že tento rozmach velmi nepříznivě působí na přírodu (příkladem může být Čína, především Peking) a také na nerovnoměrnou životní úroveň obyvatelstva, která je limitována průmyslovými i geografickými lokalitami. Organizace GRI vytváří směrnice v přísném schvalovacím procesu, na kterém se podílejí zástupci širokého spektra společností – obchodní a občanské společnosti, investoři, podniky, akademičtí pracovníci, členové vlády a jiní. První směrnice byly vydány v roce 2000, byly následovány o dva roky později směrnicemi druhé generace G2 Guidelines. Další generace směrnic G3 Guidelines (GRI, 2006) pocházejí z roku 2006 a klade za cíl co nejvíce zobecnit postupy při reportování udržitelné výkonnosti, což následně umožnilo snadnou aplikovatelnost směrnic různými typy organizací. V roce 2011 vydala GRI další směrnice G3.1 Guidelines (GRI, 2011). Tato aktualizovaná verze zkompletovala obsah G3 směrnic, který rozšířil systém směrnic o dopady na místní komunity, lidská práva a rovnosti pohlaví, a zavedla „Technical Protocol – Applying the Report Content Principles“ přidáním procesních pokynů týkající se definování obsahu reportu. Směrnice G3 doposud obsahovala dvacet čtyři sociálních, deset ekonomických a šestnáct environmentálních indikátorů. Pracovala tak se 28
https://www.globalreporting.org/
176
Číslo kapitoly 6
třemi aplikačními úrovněmi (A), (B) a (C). Znaménko + u dané aplikační úrovně znamenalo externí ověření zprávy třetí stranou. V červnu 2013 GRI vydala novou směrnici G4 Sustainability Reporting Guidelines (GRI, 2013) aktualizující směrnice G3 a G3.1. Nová směrnice G4 sestává z Part 1 Reporting Principles and Standard Disclosures,(GRI, 2013a), které obsahují principy reportingu, standardy zveřejňování a kritéria, jichž podnik použije při přípravě svého reportu v souladu se směrnicemi a dále z Part 2 Implementation Manual (GRI, 2013b) pro přípravu reportů v podnicích bez ohledu na jejich velikost, sektor nebo umístění. GRI vyhověla dosavadním kritikům a pokusila se směrnici G4 zjednodušit a přizpůsobit i menším podnikům, které nerozpracovávají svou společensky odpovědnou strategii do všech dosavadních pilířů CSR (Kašparová, Kunz, 2013). Report tak lze sestavit v jednodušší podobě (přesto se stále jedná o desítky stránek) a přizpůsobit jej konkrétní CSR strategii podniku. Směrnice G4 tak přichází s novým pojetím:„méně je více“. Zásadní změnou je odstranění dosavadních tří aplikačních úrovní ((A), (B) a (C)) a vytvoření dvou vzájemně se doplňujících dokumentů (Part 1, Part 2). Směrnice G4 tak umožňuje podnikům reportovat jen ty významné společensky odpovědné aktivity a ekonomické, environmentální a sociální ukazatele výkonnosti, které identifikovaly jako strategické z hlediska vlastního hodnotového řetězce. Tento krok směřuje společensky odpovědné aktivity podniků blíže vyšší konkurenceschopnosti a výkonnosti. Směrnice G4 se také nově zajímá o CSR v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů včetně případných sanací. Jedná se o významný krok vpřed na poli CSR reportování. V ČR se podporou GRI a CSR zabývá Business Leaders Forum29. Pro české organizace zajistili v rámci projektu Společenská odpovědnost firem – nový faktor firemní konkurenceschopnosti překlad G3 směrnic do češtiny, který je vystaven na webu GRI. Překlad G4 se očekává v roce 2014. Transparentnost a jednotnost uveřejněných informací reportujících podniků je přínosem všem subjektům, které přímo či nepřímo spolupracují nebo jsou ovlivňovány těmito podniky. Příkladem subjektů 29
http://www.csr-online.cz/
177
majících vztah k danému podniku jsou např. orgány veřejné správy, státní instituce, zaměstnanci, okolní obyvatelstvo, investoři apod. Vytvoření standardu G4 na poskytování informací s vysokou úrovní objektivity si žádá spolupráci řady odborníků a pracovníků reportujících organizací, aby byl co nejefektivněji pokryt celý okruh podniků v daném odvětví. Na tomto principu je postavena i organizace GRI, která provádí průběžné konzultace s odborníky. Novými poznatky a zkušenostmi se vylepšuje reportingový rámec GRI. Cílem všech těchto aktivit je vytvořit report na vysoké úrovni kvality poskytovaných informací a s maximální možnou transparentností z důvodu zvyšování důvěryhodnosti.
5.9 Integrovaný reporting Integrovaný reporting (Integrated reporting)30, (IIRC, 2011, 2013; Loska, 2013) je nový přístup k podnikovému reportingu vyvtvořený organizací International Integrated Reporting Council (IIRC). Klade důraz na vazby mezi podnikovou strategií, řízením, finanční výkonností a sociálním, environmentálním a ekonomickým kontextem, uvnitř kterého operuje. Posílením těchto vazeb může integrovaný reporting pomoci podnikům při rozhodování v otázkách udržitelnosti, a umožnit tak investorům či ostatním zúčastněným stranám hlubší porozumění podnikové výkonnosti. Integrovaný report by měl být hlavní zprávou podniku – ve většině jurisdikcích výroční zprávou. Hlavní výzvou je vytvářet a následně udržovat sledované hodnoty v krátkém, střednědobém a dlouhodobém výhledu. Každý prvek výsledného reportu by měl poskytnout náhled do současné a budoucí výkonnosti podniku (IIRC, 2011, 2013). Od chvíle, kdy byl zaveden současný model podnikového reportování využívající mezinárodní standardy, v podnikovém řízení nastalo mnoho změn. Mezi hlavní změny patří (Busco a kol., 2013):
30
globalizace,
rostoucí politická aktivita po celém světě v reakci na finanční, vládní či jiné krize,
http://www.theiirc.org/
178
Číslo kapitoly 6
zvyšující se důraz a odpovědnost,
aktuální či budoucí nedostatek nerostných zdrojů,
populační růst,
problémy se znečištěním životního prostředí.
na
podnikovou
transparentnost
Je zřejmé, že aspektů, které ovlivňují podnikovou výkonnost, je znatelně více než v minulosti. Navzdory tomu, že se množství reportovaných informací zvyšuje, klíčové mezery ve vykázaných údajích setrvávají, což následně znepřehledňuje kritické závislosti mezi strategií, řízením a finanční a nefinanční výkonností. Pro uspokojení poptávky jednotlivých subjektů po stále se rozšiřující množině reportovaných údajů je tak potřeba rámce, který obsáhne a zachytí vývoj podnikového reportingu. Takový rámec musí zastavit zvyšující se diverzitu reportovaných údajů, a spojit tak postupně vzdalující se reportingové aspekty do koherentního a integritního celku (Eccles, Serafeim, 2011).
5.9.1 Základní principy integrovaného reportingu Mezi základní principy integrovaného reportingu náleží (Busco a kol., 2013):
Strategické zaměření – integrovaný report poskytuje náhled na strategické cíle podniku a na to, jak tyto cíle souvisejí se zdroji a vztahy, na kterých organizace závisí.
Konektivita informací – integrovaný report zahrnuje vazby mezi různými aspekty obchodního modelu podniku, vnějšími faktory ovlivňujícími podnik či nejrůznějšími zdroji a vztahy, na kterých nějakým způsobem stojí výkonnost podniku. Tím se podnik vymaňuje ze závislosti na výhradním reportování finančních dat.
Budoucí orientace – Integrovaný report též neopomíjí podniková očekávání s ohledem na jeho budoucí vývoj. Umožňuje snazší proniknutí uživatelům do současného stavu podnikové výkonnosti či vyhlídek a nejistot, kterým podnik čelí.
Inkluzivita obchodních partnerů – integrovaný report se též věnuje vztahům podniku s klíčovými investory či jinými 179
významnými obchodními partnery. Vyjasňuje, do jaké míry jsou brány v potaz jejich názory, anebo jak moc se podnik snaží vyhovovat jejich potřebám. Zveřejněním těchto informací se podporuje transparentnost a odpovědnost, což jsou nezbytné předpoklady k budování všeobecné důvěryhodnosti podniku.
Stručnost, spolehlivost a dostatečnost – integrovaný report poskytuje dostatek informací k vyhodnocení schopnosti podniku vytvářet a udržovat hodnotu v krátkodobém, střednědobém či dlouhodobém výhledu. Je kladen důraz na to, aby ve výsledném reportu byly obsaženy výhradně důležité a ověřené informace. S ohledem na stručnost je vhodné dodatečné informace umisťovat na podnikové webovské stránky. Cílem každého vykazujícího podniku s ohledem na integrovaný reporting je zajištění co nejnižší chybovosti vykazovaných údajů pro zajištění spolehlivosti reportovaných dat.
5.9.2 Obchodní model Stěžejní postavení při tvorbě integrovaného reportu zaujímá obchodní model podniku. Zatím neexistuje obecně přijímaná definice obchodního modelu, nejčastěji se na něj nahlíží jako na proces tvorby a udržování hodnot společnosti. Podnik sestavuje svůj obchodní model zpravidla s vědomím, že proces tvorby nových hodnot společnosti je ovlivněn následujícím aspekty (Eccles, Serafeim, 2011; Busco a kol., 2013; Loska, 2013):
externí faktory v podobě ekonomických podmínek, společenských problémů a technologických změn, které představují rizika, ale i možné příležitosti pro organizaci,
vztahy s jinými obchodními stranami obchodní partneři, dodavatelé či zákazníci),
závislost na dostupnosti, kvalitě či schopnosti řízení různých zdrojů či „kapitálů“ (finanční, výrobní, lidský, intelektuální, přírodní a sociální).
(zaměstnanci,
Integrovaný reporting, s ohledem na tyto související aspekty, následně poskytuje informace o (Eccles, Serafeim, 2011): 180
Číslo kapitoly 6
významných externích faktorech, které ovlivňují činnost podniku,
zdrojích a vztazích využitých či ovlivněných fungováním podniku,
interakcích obchodního modelu společnosti s externími faktory, zdroji a vztahy při vytváření a udržování hodnot podniku v průběhu času.
Popisem a měřením významných složek při tvorbě hodnot podniku a popisem vztahů mezi nimi se dosáhne komplexnějšího a ucelenějšího obrazu podnikové výkonnosti v porovnání s postupy tradičního reportingu. Integrovaný reporting zprůhledňuje relevantní kapitály, na kterých závisí podniková výkonnost, což je kritické pro efektivní alokaci potřebných zdrojů. To následně zlepšuje jeho udržitelnost s ohledem na dlouhodobý úspěch a stabilitu podniku a zefektivňuje práci investorů či jiných relevantních obchodních stran.
5.9.3 Obsahová struktura integrovaného reportu Každý integrovaný report by měl zahrnovat následující obsahové elementy prezentované se zjevnými vzájemnými vazbami mezi sebou. Je žádoucí zveřejňovat významné obsahové změny od předešlých reportovaných období (IIRC, 2013):
Základní přehled o fungování organizace a jeho podnikovém modelu – Popis činností a prostředků k vytváření a udržování hodnot podniku v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu prostřednictvím identifikace: o hlavních cílů podniku, stěžejních trhů, aktivit či nabízených produktů a služeb, o podnikového modelu, podpůrných prostředků zkvalitňujících vyráběné produkty či nabízené služby, o postojů podniku k hrozbám. Provozní kontext, hrozby a příležitosti – Náhled do obchodního, sociálního a environmentálního kontextu, ve kterém společnost vytváří hodnoty. Identifikace klíčových zdrojů a vztahů, na kterých podnik závisí (významní investoři a jejich požadavky, zájmy a očekávání). Nechybí ani určení stěžejních hrozeb 181
a příležitostí, kterým podnik čelí včetně těch, které mají přímý dopad na klíčové vztahy a zdroje. Strategické cíle a plány vedoucí k jejich naplnění – Integrovaný report popisuje cíle podniku a jednotlivé strategie vedoucí k naplnění těchto cílů. Stanovuje techniky, kterými bude společnost následně měřit postupné cíle za krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý časový úsek. Tento obsahový element integrovaného reportu poskytuje uživatelům porozumění tomu, co řídí a chrání hodnotu podniku. Identifikuje: o řízení rizik s ohledem na klíčové zdroje a vztahy, o vazby mezi strategiemi a jinými obsahovými elementy, o to, co dělá podnik jedinečným a schopným pro realizaci hodnot v budoucnu, jako je např. způsob, jakým se podnik staví k otázkám trvale udržitelného rozvoje. Řízení a platové ohodnocení – V rámci tohoto obsahového elementu se integrovaný report věnuje struktuře řízení podniku. Odpovídá na otázky, jak řízení podporuje plnění strategických cílů podniku a jak je svázáno s přístupem podniku k platovému ohodnocení. V rámci tohoto obsahového aspektu, integrovaný report identifikuje: vedení podniku a strategické rozhodovací procesy, kroky vedení ovlivňující strategické řízení společnosti, etické hodnoty či vztahy s klíčovými obchodními partnery. Souvislost mezi finančním ohodnocením výkonných pracovníků a těch pověřených řízením podniku a výkonností podniku v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. Výkonnost – Integrovaná zpráva obsahuje kvantitativní i kvalitativní informace v podobě vhodných klíčových indikátorů výkonnosti organizace s ohledem na strategické cíle podniku. Pojednání o výkonnosti podniku je dále doplněno o pozitivní či negativní dopady na zdroje a vztahy vyplývající z činnosti podniku, významné externí faktory ovlivňující výkonnost nebo o vliv inovací na vytváření podnikových hodnot. Výkonnost podniku není sledována pouze z kontextu finančního kapitálu, ale zohledňují se i další druhy kapitálu. o o
182
Číslo kapitoly 6
Sekce integrované zprávy věnovaná podnikové výkonnosti je stručnější a konzistentnější oproti výkazům generovaným dle starších reportingových standardů. Vazby mezi výkonností v minulosti a stavem v současnosti a mezi soudobou výkonností a budoucím výhledem tvoří nedílnou součást integrovaného reportu společnosti.
Výhled do budoucnosti – Výrazně staví na ostatních obsahových elementech. V rámci tohoto obsahového elementu jsou zveřejněny očekávané změny v průběhu času, které mohou ovlivnit fungování podniku. Přináší informace o: o připravenosti podniku čelit očekávaným budoucím výzvám, o vyváženosti krátkodobých a dlouhodobých zájmů podniku, o potenciálních následnících plynoucích z činnosti podniku v krátkodobém, střednědobém či dlouhodobém výhledu.
Integrovaný report by měl identifikovat všechny možné hrozby s extrémně nebezpečnými následky, a to i v případech, kdy pravděpodobnost výskytu takové hrozby je relativně malá.
5.9.4 Mezinárodní rámec pro integrovaný reporting Vývojem mezinárodního rámce pro integrovaný reporting se zabývá organizace IIRC (IIRC, 2011). Vydáním mezinárodní rámce pro integrovaný reporting (International Framework) v prosinci 2013 (IIRC, 2013) představuje důležitý milník ve vývoji podnikového reportingu. Po třech měsících konzultací IIRC s více než třemi sty padesáti organizacemi na celém světě, z nichž drtivá většina vyjádřila podporu tomuto dokumentu, byl vytvořen nový standard pro integrovaný reporting. Hlavním posláním tohoto rámce je možnost podnikům přinášet širší spektrum reportovaných údajů v jasném, stručném, propojeném a porovnatelném formátu pro snazší řízení podniku v krátkodobém a dlouhodobém výhledu (Busco a kol., 2013). Tento rámec se zaměřuje na reportování velkých společností a potřeby jejich investorů. Avšak očekává se, že koncepty integrovaného reportingu budou stejně aplikovatelné na menší či středně velké podniky. Předpokládá se, 183
že tento rámec přinese vyšší konzistentnost do reportů společností a celkově přispěje k harmonizaci výkaznictví a tvorbě nových standardů. Výkazy integrovaného reportingu splňují požadavky širokého spektra zúčastněných subjektů, ale vývoj rámce probíhá primárně s ohledem na potřeby investorů (Eccles, Serafeim, 2011).
5.10 Literatura 1. BUSCO, C., FRIGO, M.L., RICCABONI, A., QUATTRONE, P. Integrated Reporting: Concepts and Cases that Redefine Corporate Accountability. 2013. Heidelberg: Springer. 364 p. ISBN 978-3-31902167-6. 2. ECCLES R.G., SERAFEIM, G. Accelerating the Adoption of Integrated Reporting, in L. F., Vollbracht M. (eds.) CSR INDEX. Boston: InnoVatio Publishing Ltd. [online]. 2011. pp. 70-92. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/Delivery.cfm/SSRN_ID1910965_code 573672.pdf?abstractid=1910965&mirid=1 3. ECCLES R.G., KRZUS, M.P. One Report: Integrated Reporting for a Sustainable Strategy. 2010. New Jersey: John Wiley & Sons. ISBN 978-0-470-58751-5. 4. GRI. G3 Guidelines. [online]. 2006. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/reporting/G3andG3-1/g3guidelines/Pages/default.aspx 5. GRI. G3.1 Guidelines. [online]. 2011. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/reporting/G3andG3-1/g3-1guidelines/Pages/default.aspx 6. GRI. G4 Sustainability Reporting Guidelines [online]. 2013. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/reporting/g4/Pages/default.aspx 7. GRI. Reporting Principles and Standard Disclosures. [online]. 2013a. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z:https://www.globalreporting.org/resourcelibrary/GRIG4-Part1Reporting-Principles-and-Standard-Disclosures.pdf 8. GRI. Implementation Manual. [online]. 2013b. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/resourcelibrary/GRIG4-Part2Implementation-Manual.pdf 184
Číslo kapitoly 6
9. HAHN R., KÜHNEN, M. Review. Determinants of sustainability reporting: a review of results, trends, theory, and opportunities in an expanding field of research. Journal of Cleaner Production. Volume 59, 2013. s. 5–21. 10. How XBRL Works. In: XBRL [online]. 2013. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.xbrl.org/how-xbrl-works-1 11. HŘEBÍČEK, J., SOUKOPOVÁ, J. DOBROVOLNÉ PODNIKOVÉ ZPRÁVY o hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2008. 61 s. ISBN 978-80-7212-495-4. 12. HŘEBÍČEK, J. Voluntary Reporting in the Czech Republic and Indicators of Sustainable Development. In Sustainability Accounting and Reporting at macroeconomic and microeconomic level. Praha: Linde nakladatelství Praha. 2009. s. 257-264, Ekonomika, ISBN 978-80-86131-83-2. 13. HŘEBÍČEK, J. KUBÁSEK, M., Environmentální informační systémy. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2011. 121 s. ISBN 978-80-7204-697-3. 14. HYRŠLOVÁ, J. Účetnictví udržitelného rozvoje podniku. – Sustainability Accounting at the Corporate Level. 1. vyd., Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2009. 179 s., ISBN 97880-86730-47-9. 15. IIRC. Towards Integrated Reporting: Communicating Value in the 21st Century. Integrated reporting [online]. 2011. [cit. 201311-25]. Dostupné z: http://theiirc.org/wpcontent/uploads/2011/09/IR-Discussion-Paper-2011_spreads.pdf 16. IIRC. The International Framework. [online]. 2013. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.theiirc.org/wpcontent/uploads/2013/12/13-12-08-THE-INTERNATIONAL-IRFRAMEWORK-2-1.pdf 17. JASCH, CH., STASIŠKIENE, Ţ. From Environmental Management Accounting to Sustainability Management Accounting. Environmental Research, Engineering and Management, 34, 4, 7788, 2005. ISSN 1392-1649. 18. KAŠPAROVÁ, K., KUNZ V. Moderní přístupy ke společenské odpovědnosti firem a CSR reportování. NAVA, GRADA, 2013. ISBN 978-80-247-4480-3. 185
19. KOCMANOVÁ, A., HORNUNGOVÁ, J. KLÍMKOVÁ, M. Udržitelnost: Integrace environmentální, sociální a ekonomické výkonnosti podniku. Brno: CERM, Akademické nakladatelství, s.r.o., 2010. 125 s. ISBN 978-80-7204-744- 4. 20. KPIs for ESG. EFFAS Commission On ESG [online]. 2010. s. 3169 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.effas-esg.com/wpcontent/uploads/2011/07/KPIs_for_ESG_3_0_Final.pdf 21. LOSKA, T. Integrated Reporting. GRIN Verlag. 2013. 88 p. ISBN 978-3-656-08866-0. 22. MACHAČ O. Reporting jako součást informačního systému podniku. IT SYSTEM 12/2003. [online]. 2013. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/clanky/reporting.htm 23. MPO. Směrnice OECD pro nadnárodní podniky: Doporučení pro odpovědné chování podniků v globálním kontextu. [online]. 2013. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://mneguidelines.oecd.org/text/MNEGuidelines%C4%8Ce%C 5%A1tina.pdf 24. OECD. OECD Guidelines for Multinational Enterprises, OECD Publishing. 2011. [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/9789264115415-en 25. POPELKA, O., HODINKA, M., HŘEBÍČEK, J., TRENZ, O. Information System for Global Sustainability Reporting. In Environmental Software Systems. Fostering Information Sharing, 10th IFIP WG 5.11 International Symposium, ISESS 2013, 2013. Proceedings. Berlin Heidelberg: Springer, 2013. s. 630-640, ISBN 978-3-642-41151-9. 26. PRÁŠEK, J., VALTA, J., HŘEBÍČEK, J. National INSPIRE Geoportal of the Czech Republic. In Hřebíček, J.; Schimak, G.; Kubásek, M.; Rizzoli, A.E. Environmental Software Systems. Fostering Information Sharing, 10th IFIP WG 5.11 International Symposium, ISESS 2013, 2013. Proceedings. Berlin Heidelberg: Springer, 2013. s. 425-438, ISBN 978-3-642-41151-9. 27. ŠOLJAKOVÁ, L., FIBÍROVÁ, J. Reporting. 3. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010. 221 s. ISBN: 978-80-247-2759-2. 28. Towards integrated reporting: Communicating Value in the 21st Century. Integrated reporting [online]. 2011. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://theiirc.org/wp-content/uploads/2011/09/IRDiscussion-Paper-2011_spreads.pdf 186
Číslo kapitoly 6
29. VANĚČEK V. DOBROVOLNÉ PODNIKOVÉ ZPRÁVY o vztahu k životnímu prostředí, o zdraví a bezpečnosti, a o udržitelném rozvoji. Planeta 2006. roč. 14, č. 1, s. 3-20. [online]. [cit. 2013-1125]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/106A5F9EEBC5C7BEC125712 5003FE719/$file/planeta1-06-press.pdf 30. UNGLOBALCOMPACT. Basic Guide to the Communication on Progress. [online]. 2012. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.unglobalcompact.org/docs/communication_on_progre ss/Tools_and_Publications/COP_Basic_Guide.pdf 31. XBRL. Extensible Business Reporting Language (XBRL) 2.1. In: XBRL [online]. 2008. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z:http://www.xbrl.org/Specification/XBRL-RECOMMENDATION2003-12-31+Corrected-Errata-2008-07-02.htm
187
188
Číslo kapitoly 6
6
Informační management v podniku
Při měření podnikové výkonnosti hrají důležitou roli informační a komunikační technologie, zejména pak podnikový informační systém a podpůrný aplikační software, jako jsou např. Microsoft Office 365 popsaný v subkapitole 6.2, Google Apps31 a další. Proto je tato kapitola věnována informačnímu managementu v podniku. Informační management je oblast managementu, která se zabývá sběrem, zpracováním, řízením a distribucí informací k jednomu nebo více uživatelům (Doucek, 2010). V rámci podniku se jedná o využívání informací pracovníky jeho jednotlivých pracovišť (oddělení, provozů, dílen apod.).
6.1 Podnikové informační systémy Nedříve vymezíme několik základních pojmů z oblasti informačních a komunikačních technologií se kterými se budeme setkávat v následujících kapitolách a které nebyly uvedeny v kapitole 1. Tato terminologie je často používána, avšak mnohdy je chápání jednotlivých pojmů značně rozdílné, proto upřesníme jejich obsah, abychom zlepšili čitelnost následujícícho textu.
6.1.1 Vymezení základních pojmů Definice základních pojmů převezmene ve zkrácené podobě z (Hřebíček, Kubásek, 2011). Objekty (jejich vlastnosti a vztahy) jsou charakterizovány daty. Data chápeme jako údaje zachycené (např. pomocí znaků) na počítačových paměťových médiích, která popisují objekty reality (lidi, předměty, události, stavy a jejich změny), tj. vytvářejí datový model reality. Data buď mohou být zaznamenána na klasických (nepočítačových) médiích (papírový doklad, tabulka na papíře, mapa, kniha, časopis atd.), anebo mohou být udržována pomocí výpočetní 31
Google Apps je cloudová sada kancelářských aplikací, která umožňuje např. pracovníkům podniku být v kontaktu a pracovat odkudkoli a z jakéhokoli zařízení (Google, 2013).
189
techniky na záznamových médiích počítačů (magnetické disky, flash disky, diskety, magnetické pásky, CD-ROM apod.). V počítači jsou data obvykle zaznamenávána v binární formě (tj. posloupnost nul a jedniček). Přitom mohou být různého typu (čísla, texty, mapy, grafy, videa apod.), který má předepsaný způsob (formát) zápisu v počítači. Množinu dat jedné úlohy zpracovávané na počítači nazýváme datovou základnou. Informací rozumíme obsah zprávy, sdělení, objasnění, vysvětlení, poučení o systému, o jeho stavu a procesech, jež v něm probíhají. V nejširším slova smyslu je to obsah vztahů mezi materiálními objekty, projevující se změnami těchto objektů. Za informace považujeme také podněty a vjemy přijímané a vysílané živými organizmy. Informace snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému (např. zmenšuje neznalost příjemce informace o prostředí). Množství informace je dáno rozdílem mezi stavem neurčitosti systému (entropie), kterou měl systém před přijetím informace, a stavem neurčitosti, která se přijetím informace odstranila. Systém je účelově definovaná neprázdná množina prvků a množina vazeb mezi nimi, přičemž obě množiny určují vlastnosti celku (Balda a kol., 1986; Noskievič, 1999). Subsystém je systém, který lze považovat za část nadřízeného systému, vytváří relativně uzavřený, samostatný celek uvnitř systému nadřízeného. Prvek systému je část systému, která na dané rozlišovací úrovni tvoří nedělitelný celek. Vazba je spojení, interakce mezi prvky systému, anebo mezi prvky systému a prvky okolí. Struktura systému je množina prvků a vazeb systému. Okolí systému je množina prvků, jež nejsou součástí systému, avšak mají vazby s jeho prvky. Jednotlivé prvky systému chápeme jako samostatné autonomní celky. Vazby mezi nimi mohou být jednosměrné nebo obousměrné. Je vhodné vymezit i strukturu systému, tedy vnitřní uspořádání popisovaného celku, kterou lze popsat např. na základě výčtu jeho prvků (množinový zápis), graficky, popř. schématicky. Informační technologie (IT) chápeme jako souhrnné označení pro soubor prostředků a postupů při sběru, zapamatování, přenosu, zpracování a prezentaci dat a informací. Informační systém (IS) je komplex informací, lidí, použitých informačních technologií, organizace práce, řízení chodu systému (zabezpečuje propojení na prostředí) a konečně mnoha technických 190
Číslo kapitoly 6
prostředků a metod sloužících ke sběru, přenosu, uchování a dalšímu zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací (Král, 1998). IS je určitým způsobem organizován a začleněn do organizační struktury podniku, má určité ekonomické charakteristiky a musí být určitým způsobem řízen jak v době jeho budování, tak v době jeho fungování. Zpráva je jakékoliv sdělení, interakce mezi objekty a jejich okolím skládající se ze znaků. Chceme-li odlišit od sebe zprávu a informaci, pak zpráva znamená jakékoliv sdělení o objektivní realitě, které může a nemusí mít informační charakter. Naproti tomu informace je sdělení, které přináší nový dosud neznámý poznatek. Komunikace je sdělování informací, myšlenek, názorů a pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. Pojmem počítačová komunikace se rozumí vzájemné předávaní relevantních datových zpráv mezi počítači v elektronické podobě pomocí hardware a software (pro elektronickou komunikaci). Elektronická komunikace představuje výměnu dat mezi různým software. Architekturou informačního systému založenou na informačních a komunikačních technologiích (ICT) se rozumí schéma zohledňující jednotlivé prvky systému a vazby mezi nimi podstatné pro návrh IS (Dohnal, Pour, 1997). Architektura IS informačního systému je proces sestavení a specifikace celkové struktury logických komponent a logických vazeb mezi komponentami IS. Globální architektura informačního systému je základní schéma, které znázorňuje hrubou podobu vytvářeného IS. Podnikový informační systém (PIS), někdy též v redukováné formě označovaný jako Enterprise Resource Planning (ERP)32, je určen pro podnikové plánování zdrojů, řízení nákupu, řízení výroby, řízení prodejů, řízení lidských zdrojů, řízení financí aj. Jedná se o ucelenější definici IS a jeho pojetí v souvislosti s jeho nasazením v podniku. Definice PIS není jednoznačná, Sodomka a Klčová (2010) jej definují následovně: „Podnikový informační systém vytvářejí lidé, kteří prostřednictvím dostupných technologických prostředků a stanovené metodiky zpracovávají podniková data a vytvářejí z nich informační 32
Podnikový informační systém není totožný s ERP systémem, byť mnoha autory v rámci zjednodušení je takto chápán.
191
a znalostní bázi organizace sloužící k řízení podnikových procesů, manažerskému rozhodování a správě podnikové agendy.“ Aby PIS mohl naplňovat strategické cíle podniku a jeho udržitelnou výkonnost, musí být (Sodomka, Klčová, 2010):
otevřený a flexibilní,
bezpečný a udržovatelný,
chápán jako jmění podniku.
V souladu s touto strategií je nutné podporovat i rozvoj informačního managementu v podniku, a to ve formě informační strategie (Doucek, 2010). Jedná se o dílčí strategii podniku, jež velmi těsně navazuje na globální strategii podniku, vystihuje dlouhodobou orientaci podniku v oblasti informačních zdrojů, služeb a technologií a optimálně podporuje podnikové cíle a procesy pomocí nasazení adekvátních IT.
6.1.2 Subsystémy podnikového informačního systému V této kapitole vymezíme PIS v širších souvislostech a popíšeme jeho vlastní činnost, kde je obvykle ústředním prvkem subsystém ERP. Přesnější vymezení tedy chápe subsystém ERP jako jádro PIS, jež je vybudováno za pomoci využití informačních systémů a informačních technologií (IS/IT). PIS má naplnit funkce celého podniku. Je tedy projektován s cílem obsáhnout celou řadu programů, které uspokojí informační potřeby jednotlivých pracovišť nebo pracovníků podniku a které sdílejí stejnou architekturu a datovou základnu (Basl, Blažíček, 2008). Cílem subsystému ERP je vytvořit určitou informační podporu pro jednotlivé podnikové funkce a procesy, která propojuje požadavky všech pracovišť v podniku. Nasazení tohoto subsystému umožňuje zabránění nekonzistence PIS, chybovosti a neefektivnosti plánování a řízení podnikových zdrojů a operací v rámci jednoho podniku.
192
Číslo kapitoly 6
Obrázek 6.1 Podnikový informační systém, upraveno podle (Universitaonline, 2012)
Důležitost subsystému ERP z hlediska společenského i ekonomického významu je nezpochybnitelná. ERP využívá více než devadesát procent podniků zařazených u nás v žebříčku nejlepších firem TOP 100 (Basl, 2002). Celkově je právě tento subsystém součástí jedné čtvrtiny podniků (ČSÚ, 2011). Existují různá kritéria, jak PIS třídit podle rozdělení na základě funkcí systému. Lze identifikovat např. následující funkční celky uvedené v obrázku 6.1:
Enterprise Resource Planning (ERP) – subsystém, který je schopen pokrýt plánování a řízení hlavních interních podnikových procesů na všech úrovních řízení od operativní po strategickou. Představují většinou jádro aplikační části PIS a pokrývají mnoho jejich funkcí a klíčových procesů. Klíčovými procesy je myšlena výroba, logistika, personalistika a ekonomika (Tvrdíková, 2008).
Customer Relationship Management (CRM) – subsystém, který dokáže zajistit získávání, zpracování a uchování všech 193
zákaznických dat. Na základě jejich analýzy je pak schopen zautomatizovat procesy marketingových činností (Kašparovská, 2006).
33
Supply Chain Management (SCM) – subsystém, který zabezpečuje činnost spočívající v integraci organizačních jednotek, které tvoří dodavatelský řetězec a v koordinaci materiálových, informačních a finančních toků mezi nimi s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost jejich výrobků (Pour, Gála, Šedivá, 2009).
Product LifeCycle Management (PLM) – informační platforma, která v sobě zahrnuje technické, výrobní i marketingové údaje o daném výrobku. Výrobní podnik potřebuje mít systém řízení výroby (např. ERP), systém řízení vztahů s dodavateli SCM, systém řízení vztahů se zákazníky CRM, systém řízení kvality a systém pro plánovitý technický rozvoj a inovace. PLM tyto systémy sjednocuje a vytváří konsolidovaný soubor informací o daném výrobku (Komninos, Milossis, Komninos, 2002).
Business Inteligence (BI) – sada procesů, know-how, aplikací a technologií, jejichž cílem je efektivně podporovat řídicí aktivity v podniku. Podporují analytické, plánovací a rozhodovací procesy na všech úrovních a ve všech oblastech (prodej, nákup, marketing, controlling, výroba, atd.), (Hodinka, 2013).
Supplier Relationship Management (SRM) – subsytém, který umožňuje řídit náklady vyvolané pořizováním produktů a služeb od externích dodavatelů. Je podobný jako CRM (Corsten, Gabriel, 2004).
Employee Relationship Management (ERM)33 – subsystém, který je zaměřen na řízení zaměstnaneckých vztahů, např. sledováním výkonnosti zaměstnanců (Stotz, 2007).
ERP II – ERP systémy druhé generace se zaměřují na rozvoj dodavatelských řetězců spolu s kompaktnějším provázáním s webovou platformou. Důraz je kladen na dostupnost potřebných údajů v reálném čase (Wood, 2010).
http://en.kioskea.net/contents/211-employee-relationship-management-erm
194
Číslo kapitoly 6
Mezi další kritéria dělení PIS může patřit způsob jeho pořízení – nákup hotového řešení, outsourcing34, otevřený software35 (Open Source), úprava na míru, popřípadě jakým způsobem je software provozován – lokální instalace, klient-server, cloud aplikace. Podrobněji o této problematice např. v (Löffelmann, 2001; Souček, 2003; Novák, 2008). V každém podniku či organizaci existují různé skupiny lidi, kteří odlišně chápou poslání a cíle PIS. To značně ovlivňuje jeho efektivní využití (Sodomka, Klčová, 2010). PIS má v současné době poslání, jež lze vystihnout následujícími zásadami (Hodinka, 2013):
Vzhledem k různým požadavkům na jednotlivých řídících úrovních podniku a podnikových pracovišť s ohledem na integrovanou funkcionalitu a její využívání v PIS je kladen zvýšený důraz na integraci a provázání jednotlivých podnikových procesů do kompaktního celku s cílem poskytnout požadované informace pro manažerské řízení.
Je nutné zavést standardizaci jednotlivých podnikových procesů a každodenních návyků na jednolivých úrovních řízení ve spojitosti se zpracováním agendy, kde je PIS adekvátní podporou. Takto lze docílit transparentního fungování podniku jako celku.
Dostupnost relevantních informací v PIS spojených s chodem podniku a nutných pro podporu rozhodování na úrovni řídicího managementu je nezbytná pro fungování podniku a zlepšování jeho výkonnosti. Jen takto lze podnik efektivně řídit, optimalizovat podnikové procesy a zajistit jeho udržitelný rozvoj.
Výše zmíněné skutečnosti mají jednoznačný vliv na efektivitu využití PIS a další směřování podniku. Využití PIS má přímou provázanost s reportingem a reportovacími nástroji, tedy s problematikou, jež byla zpracována v kapitole 5 a navazuje na následující kapitolu 7, kde subsystém ESG je chápán jako integritní část PIS. Jak uvádí Sodomka a Klčová (2010): „Strategickým cílem budování a řízení PIS je podpora
34
Outsourcing je zajišťování části provozu organizace (zde provozu IS) externí firmou. http://www.opensource.org
35
195
růstu výkonnosti a hodnoty podniku. Aby tento cíl mohl být naplněn, musí být náležitě pochopena funkce PIS“.
6.1.3 Architektura podnikového informačního systému V přesnějším vymezení se jedná o architekturu IS/IT, která může být znázorněna graficky nebo písemně a vyjadřuje celkovou koncepci PIS. Jedná se např. o (Dohnal, Pour, 1997):
strukturu PIS v návaznosti na organizační strukturu podniku,
funkce, které bude PIS zabezpečovat v návaznosti na procesy podniku,
provoz a bezpečnost celého PIS,
vazby na okolí PIS.
Aby PIS mohl naplňovat požadované vlastnosti, musí jeho architektura podporovat uživatelské požadavky: být realizované v podobě snadno pochopitelné, spolehlivě a efektivně zpracovávat data a v neposlední řadě splňovat integraci na datové, software a hardware úrovni.
6.1.4 Trendy v oblasti informačního managementu Management podniku musí sledovat současné trendy ve vývoji informačního managemementu a podle toho aktualizovat informační strategii podniku a PIS. V souvislosti s tím v této kapitole uvedeme hlavní trendy v oblasti IS/IT. Cloud Computing Jedná se o jednu z největších průlomových změn ve vývoji IT. Ve své podstatě jde o poskytování služeb, včetně softwarových aplikací uložených na vzdálených serverech mimo podnikovou infrastrukturu. Uživatelé neplatí za vlastní software, platí za jeho využití. „Cloud Computing mění způsob, jakým podniky a uživatelé komunikují s počítači a mobilními zařízeními. Pryč jsou dny drahých datových center, nosičů disků a velkých podpůrných IT týmů. Na jejich místě jsou softwarové aplikace dodané uživatelům na požádání z cloudu, s vysokou kapacitou, automatickou replikací, bezpečným cloud úložištěm na disku a v databázích, virtualizovaných serverových a 196
Číslo kapitoly 6
desktopových prostředí a nástrojích pro spolupráci na cloudu" (Jamsa, 2013). Cloud Computing (CC) je standardizovaný samoobslužný model s nasazením platby za využití, jež nabízí podnikům rychlý přístup k výkonným a flexibilnějším IT kapacitám, přitom v cenových hladinách, kterých s tradičním IT nelze dosáhnout. CC se postupně vyvinul do celé řady modelů (Hřebíček a kol., 2012):
Infrastruktura jako služba (Infrastructure as a Service, IaaS). V tomto případě poskytovatel služeb se zavazuje poskytnout infrastrukturu. Základním typem je poskytnutí onoho virtualizovaného počítače. Hlavní výhodou tohoto přístupu je fakt, že se o veškeré problémy s hardware (umístění, elektřina a další) stará poskytovatel. Model IaaS je vhodný zejména pro ty uživatele, kteří vlastní software (či jejich licence), ale nechtějí se starat o hardware, a současně nemají výše uvedená omezení.
Platforma jako služba (Platform as a Service, PaaS). Poskytovatel v modelu PaaS poskytuje kompletní prostředky pro podporu celého životního cyklu tvorby a poskytování webových aplikací a služeb plně k dispozici na internetu bez možnosti stažení software. To zahrnuje různé prostředky pro vývoj aplikace jako IDE36 nebo API37, ale např. také pro údržbu.
Software jako služba (Software as a Service, SaaS). Aplikační software je licencován jako služba pronajímaná uživateli. Uživatelé si tedy kupují přístup k aplikačnímu software nikoli samotný software. Model SaaS je ideální pro ty uživatele, kteří potřebují jen běžné aplikační software a požadují přístup odkudkoliv a kdykoliv. Příkladem může být sada aplikací Google Apps.
36
IDE (zkratka pro Integrated Development Environment), což je software usnadňující práci programátorů, většinou zaměřený na jeden konkrétní programovací jazyk. 37 API (zkratka pro Application Programming Interface) označuje rozhraní pro programování softwarových aplikací.
197
Ve formě CC aplikací jsou v současné době nabízeny kancelářské aplikace, systémy pro distribuované výpočty, operační systémy, software důležité pro chod podniku a další aplikace integrující se do PIS. Výhodou tohoto řešení je snížení nákladů spojených s využíváním požadovaného softwarového vybavení. Business Intelligence a mobilní přístup Jednou z nejrychleji rozvíjejících se oblastí IS jsou Business Intelligence (BI) aplikace, a to z úrovně přínosu pro PIS. Tato situace je ovlivněna především přechodem z tzv. průmyslové ekonomiky do znalostní ekonomiky, která je založena na znalostech a informacích a především na jejich kvalitním využití ve správnou dobu a na správném místě. Tento trend posiluje stále více pozici informačních technologií v managementu podniku, a tím také upevňuje pozici jeho znalostí a informací o trhu. BI je určitou kategorií aplikací a technologií pro sběr, skladování, analyzování a zpřístupňování dat, jejichž účelem je pomoci podnikovým uživatelům realizovat lepší rozhodnutí. BI aplikace zahrnují funkčnost systémů pro podporu rozhodování, dotazování a reporting statistických analýz, vytváření prognóz a dolování z dat či vytěžování dat (Berka, 2003), (Lukáš, 2012). V současné době je trendem mobilní BI stejně, jako je mobilní provozování PIS. Jedná se o přesun od klasického PC k jiným druhům koncového zařízení – především k notebookům, tabletům a chytrým mobilním telefonům. Je to zejména proto, že stále častěji je vyžadována online dostupnost, a to jak k pracovním účelům, tak pro zábavu. Hlavní výhodou mobilních BI je jejich jednoduché, intuitivní ovládání, a zejména přístup k podnikovým datům v reálném čase. Další rozvoj probíhá v oblasti Cloud BI. Tento způsob provozování BI aplikací má mnohá pozitiva i negativa, která se liší dle konkrétní situace. Asi nejvýznamnějším důvodem, proč se podniky pro řešení tohoto typu rozhodnou, však bývají nižší investiční náklady, příp. absence klasického BI. V roce 2012 společnost Gartner uveřejnila, že aplikace BI založené na Cloud BI je přijímáno pomalu a v roce 2013 bude zaznamenávat pouze 3 % celkových tržeb na trhu BI. Avšak očekává jeho prudký růst v dalších letech v důsledku nižších celkových nákladů (Pilous, 2012).
198
Číslo kapitoly 6
V poslední době je často diskutovaná technologie s označením Big Data. Důvodem toho je nepřetržité narůstání množství dat, která musejí být analyzována. Společnost IBM (IBM, 2013) uvádí, že 90% všech dat ve světě bylo vytvořeno za poslední dva roky. Jsou to data, která pocházejí z mobilních zařízení, sociálních sítí, platebních transakcí, od různých senzorů, zkrátka od všech IT, která něco zaznamenávají. V souvislosti s tímto trendem bude pravděpodobně docházet i k rozšiřování technologií pro dolování z dat či vytěžování dat a obecně také k rozšiřování možností v oblasti analýzy nestrukturovaných dat. Nevýhodou takových řešení je skutečnost, že jsou zatím poměrně finančně nákladná. Proto se tento trend nyní uplatňuje hlavně u velkých a některých středních firem. U menších společností se (dle logického předpokladu) projeví až v příštích rocích.
6.2 Informační podpora komunikace v podniku s využitím Microsoft Office 365 Efektivitu informačního managementu v podniku lze dále jednoduše rozšířit s využitím softwarové aplikace Microsoft Office 365 (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012). Společnost Microsoft nabízí celou řadu softwarových aplikací, které jsou zaměřeny na informační podporu komunikace v podniku. Mnoho z nich umožňuje spolupráci mezi zaměstnanci podniku. Ta se realizuje prostřednictvím uložení dat na sdíleném serveru. Instalace těchto aplikací na serveru podniku vedle PIS byla pro četné podniky výraznou překážkou používání takových aplikací, neboť jejich instalaci a doplnění do funkcí PIS podniky nezvládly vlastními silami. Proto od roku 2009 nabízí společnost Microsoft „cloudové“ řešení pod názvem Business Productivity Online Services (BPOS). Aplikaci i data uživatel využívá na serverech Microsoft prostřednictvím webového rozhraní jako poměrně finančně nenáročnou placenou službu, za níž hradí měsíční poplatky za uživatele (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012). Od roku 2011 nabízí Microsoft tyto služby pod názvem Office 365 a přidává k BPOS další aplikace uvedené na obrázku 6.2. Jako službu lze nakoupit aplikace jednotlivě či jako balíček více aplikací v různém rozsahu funkcionalit formou tzv. plánu. Na obrázku 6.2 jsou znázorněny mj. plány včetně současných cen: 199
Office365 Small Business: pro malé podniky do dvaceti pěti uživatelů bez napojení na Active Directory bez kancelářského balíku Office Pro Plus. Office 365 Small Business Premium: pro malé podniky do dvaceti pěti uživatelů bez napojení na Active Directory včetně kancelářského balíku Office Pro Plus. Office 365 MidSize: pro střední podniky do tří set uživatelů včetně napojení na Active Directory a včetně kancelářského balíku Office Pro Plus. Office 365 Enterprice E1: pro neomezený počet uživatelů bez kancelářského balíku Office Pro Plus. Office 365 Enterprice E3: pro neomezený počet uživatelů včetně kancelářského balíku Office Pro Plus a pokročilých funkcí Outlook a Lync. Office Pro Plus: Licence umožňuje jednotlivému uživateli instalovat kancelářský balík Office Pro Plus až na pět zařízení a využívat je v klientském režimu. Uživatel může Office Pro Plus využívat také jako službu, tj. dočasně na počítači, kde není Office Pro Plus trvale instalován. Project Online: Nahrazuje Project Server. Umožňuje sledovat projekt a vytížení zdrojů ve firmě. Project Pro: Uživatel může stahovat a využívat v klientském režimu aplikaci Project. Project slouží k evidenci projektů: vkládání úkolů, zdrojů, přiřazování zdrojů k úkolům, optimalizaci harmonogramu úkolů s přihlédnutím k návaznosti úkolů a vytížení zdrojů. Visio Pro: Uživatel může stahovat a využívat v klientském režimu aplikaci Visio pro vytváření diagramů. Dynamics CRM Online: Webová aplikace určená pro řízení vztahů se zákazníky. V dalším se zaměříme především na méně známé funkce Office 365 v rámci informačního managment v podniku. Office 365 umožňuje sjednocení komunikace v podniku.
200
Číslo kapitoly 6
Obrázek 6.2 Plány Office 365 (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012)
s
Obsah služeb Cloud Computing je dostupný z webového portálu adresou http://portal.microsftonline.com. Uživatel se přihlásí 201
uživatelským jménem včetně domény, tj. např. [email protected] nebo [email protected] (po přidání dříve používané domény do nastavení Office 365 a nastavení v podniku). Po přihlášení se zobrazí portál s centry Office 365 (obrázek 6.3).
Obrázek 6.3 Portál Office 365 s centry Office 365 (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012)
První tři centra Outlook (Pošta), Kalendář, Osoby na obrázek 6.3 zobrazují data z aplikace Outlook Online. Další tři centra Informační kanál, SkyDrive, Weby zobrazují data z aplikace SharePoint Online a SkyDrive Pro. Kliknutím na tlačítko Další (tři tečky) se zobrazí případné další podnikem zakoupené online aplikace společnosti Microsoft, např. Project Online (Projekty) a Dynamics CRM.
6.2.1
Outlook Online
Pro interní a externí komunikaci jako doplněk PIS lze v podniku využít aplikaci Outlook Online, která obsahuje moduly pošta, kalendář, kontakty (lidé, osoby), úkoly. Data v této aplikaci lze prohlížet a upravovat (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2013):
pomocí klienta Outlook, který je součástí kancelářského balíku Office Pro Plus, pomocí webového rozhraní z portálu Office 365 (tzv. OWA – Outlook Web Access), z mobilního telefonu či jiného mobilního zařízení.
Zpracování elektronické pošty aplikací Outlook poskytuje četné funkce, které mohou uživateli ušetřit čas. Již při odesílání pošty je významnou výhodou připojení Office 365 k aplikaci Active Directory. Active Directory zajišťuje adresářové služby. Obsahuje mj. seznam uživatelů podniku. 202
Číslo kapitoly 6
Mezi významné činnosti každého manažera podniku patří zpracování pošty od interních nebo externích stran. Outlook nabízí pro zpracování četné nástroje, které zlepšují a zjednodušují komunikaci i v podnikovém reportingu (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2013):
Pošta dochází uživateli do složky Doručená pošta. Uživatel si může vytvořit další složky v libovolné hierarchické úrovni. Zprávu lze přesunout do složky tažením myší či z místní nabídky zprávy v seznamu zpráv. Jednotlivé zprávy lze třídit do kategorií. Kategorie mají své názvy a barvy. Zpráva může být zařazena do více kategorií. Obdobně lze přiřadit kategorie událostem, kontaktům, úkolům. Zprávu lze přiřadit do kategorie z místní nabídky zprávy a výběrem volby Zařadit do kategorií nebo přímo z místní nabídky sloupce kategorie či v okně zprávy v kartě Zpráva ve skupině Značky. Kategorie lze přejmenovávat, přiřazovat jim barvy a klávesové zkratky. Zprávám lze přiřadit příznak zpracování. Příznak zpracování promítá odkaz na zprávu do modulu Úkoly, v němž se zobrazuje v Seznamu úkolů. Příznak může být bez data nebo s uvedením termínu splnění. Potom jej lze zobrazit také v kalendáři v seznamu denních úkolů. V rámci příznaku lze zadat také datum a čas připomenutí. V zobrazení seznamu zpráv lze nastavit podmíněné formátování, např. zprávy doručené od vybraného uživatele mohou být zobrazeny fialovou barvou. Některá podmíněná formátování jsou již nastavena, např. zobrazování nepřečtených zpráv tučně, mail s nesplněným termínem červeně, zpráva v jiných složkách kurzívou a šedou barvou.
Zpracování pošty usnadňují uživatelům tzv. pravidla podrobně uvedená v (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2013), které však z důvodu rozsahu kapitoly nebudeme rozepisovat. V aplikaci Outlook lze sledovat současně více poštovních schránek, kromě podnikové pošty i osobní pošta nebo sdílené schránky. Sdílené schránky může číst a odpovídat z nich více uživatelů. Lze je založit ve správě Office 365 nebo vytvořit automaticky v rámci týmového webu SharePointu (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012). 203
Velmi důležitý je modul Kalendář, který slouží k plánování času zaměstnanců podniku a k sdílení jejich kalendáře s ostatními, např. s jejich vedoucím. Sdílení je standardně nastaveno v podniku tak, že je vidět, jak jsou zaměstnanci vytíženi. Vidět nejsou však podrobnosti o jejich činnostech. Vedoucí může jednotlivým zaměstnancům nastavit sdílení svého kalendáře včetně úrovně sdílení. Účinným nástrojem Outlooku je organizace schůzek. Typickým příkladem může být svolání porady pracoviště do zvolené místnosti s využitím technických prostředků např. pro záznam týdenního / měsíčního plánu práce. Po odeslání pozvánky obdrží účastníci zprávu ve své poště. Do kalendáře je jim událost zapsána jako nezávazná. Na pozvánku odpoví účastník kliknutím do potvrzujícího tlačítka či akci odmítne. Následně dle svého stanoviska se pak změní událost na závaznou nebo se odstraní z kalendáře. Organizátor schůzky vidí odpovědi účastníků. V případě změny času, místnosti či zrušení schůzky jsou účastníci informováni. Změna se jim promítne do kalendáře. V modulu Kontakty uchovává uživatel své kontakty. Výchozí informace o kontaktech může čerpat z Active Directory.Velmi užitečnou funkcí aplikace Outlook je elektronická hromadná korespondence s využitím editoru Word (Topolová, Kubálek, Kubálková, 2013), kde se otevře Word s napojením na data z této aplikace. Pro manžery je důležitý i modul Úkoly, který umožňuje evidovat zadané úkoly, prohlížet e-mailové zprávy označené příznakem pro zpracování a ukládat a sledovat plnění úkolů dalším podřízeným.
6.2.2 SkyDrive Pro Aplikace SkyDrive Pro se stará o úložiště souborů (dokumentů podniku) s možností sdílení. Velmi důležité pro manažery podniku je to, že každý uživatel Office 365 má k dispozici 25 GB prostoru v cloud, do nějž může ukládat své soubory, popř. vytvářet weby a aplikace SharePointu v rámci svého osobního webu (viz obrázek 6.4):
204
Číslo kapitoly 6
Obrázek 6.4 SkyDrive Pro – sdílitelné úložiště (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012)
Uživatel ukládá dokumenty do úložiště:
přímo – uložením z webového rozhraní Office 365 nebo nepřímo – synchronizací lokálního adresáře s úložištěm pomocí bezplatné aplikace SkyDrive Pro. Pokud uživatel využije synchronizaci, budou data dostupná na všech místech jeho práce:
Uživatel (např. vrcholový manažer) upraví v podniku např. dokument zápisu z porady vedení, který je uložen v lokální složce synchronizované s cloudovým úložištěm. Aplikace SkyDrive Pro zaktualizuje dokument v cloudovém úložišti. Uživatel může kdekoliv (např. doma) zobrazit lokální složku synchronizovanou s cloudovým úložištěm. S využitím aplikace SkyDrive Pro, která se spouští automaticky po spuštění počítače, se provede aktualizace v osobní lokální složce. Uživatel může dokument otevřít z osobní složky. V dokumentu jsou promítnuty změny ze zaměstnání.
205
Uživatel může pokračovat se změnami v dokumentu na svém PC. Změny se promítnou do cloudového dokumentu a budou dostupné z lokálního adresáře v zaměstnání. Obdobně může uživatel provádět změny v tabletu či chytrém mobilu, které také synchronizují dokument s verzí v cloudovém úložišti.
Synchronizační aplikaci SkyDrive Pro je možné zdarma stáhnout z webu s adresou http://windows.microsoft.com/cscz/skydrive/download. Příkladem použití SkyDrive Pro může být tvorba reportu, např. ekologem podniku:
Ekolog uloží průběžnou verzi reportu do svého SkyDrive Pro a nastaví sdílení s vedoucím manažerem na úrovni zápisu. Vedoucí manažer zapíše připomínky do práce formou revizí (komentářů). Ekolog zapracuje připomínky nebo alespoň část z nich.
6.2.3 Další aplikace dostupné v Office 365 V závislosti na plánu, který má podnik zakoupen (obrázek 6.2), mohou být dostupné pro uživatele další aplikace (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012):
206
klienti ke stažení (v portálu Office 365 klikneme do tlačítka Nastavení a vybereme volbu Nastavení služeb Office 365 a odkaz Software.): o Office Pro Plus: Kancelářský balík obsahuje aplikace Word, Excel, PowerPoint, Outlook, OneNote, Access, Publisher a Lync. o Project Pro: Aplikace pro řízení projektů. Projekt obsahuje seznam úkolů, seznam zdrojů, jejich přiřazení úkolům. Zdroje jsou nasazovány s ohledem na jejich kapacity a dostupnost dle kalendářů. Aplikace optimalizuje harmonogram realizace úkolů dle jejich návazností a s přihlédnutím k dostupnosti zdrojů. Aplikace umožňuje také sledování průběhu projektu včetně vyhodnocení nákladů. o Visio Pro: Aplikace pro vytváření diagramů včetně jejich propojení na data např. z databázového systému
Číslo kapitoly 6
Access. Můžeme tak např. zobrazit prostorový diagram místnosti firmy se zobrazením inventáře a propojením na data o pořizovací ceně a odpovědných osobách jednotlivých položek inventáře. Aplikace umožňuje přehlednou vizualizaci dat. aplikace dostupné prostřednictvím portálu Office 365: o Project Online: Aplikace umožňuje komplexně řídit projekty v organizaci. Spravuje projektové portfolio. Mj. sleduje vytíženost zdrojů na úrovni celé organizace, a to nejen v rámci jednotlivých projektů. Může úzce spolupracovat s klienty Project Pro a Outlook, např. při vyhodnocování míry splnění zadaných úkolů. o Dynamics CRM Online: Aplikace podporuje v organizaci řízení vztahů se zákazníky v oblastech prodej, marketing, služby. Může úzce spolupracovat s klientem Outlook.
6.3 Shrnutí Informací potřebných pro chod podniku je mnoho a stále narůstají. Znalosti manažerů o zpracování všech informací o výkonnosti podniku jsou omezené, a to jak z důvodů jejich rozsahu, tak i časové náročnosti zpracování. Proto je třeba využít nejnovější informační technologie a informační systémy. Informační management podniku má za úkol standardizovat postupy a procesy a řešit následující problémy: získání a zpracování informací; jejich dostupnost; kategorizace; přístupová práva; oběh dokumentů; archivace a aktualizace. Podnikový informační systém by měl pomoci při řešení těchto problémů, kde je možno využít i dalších aplikačních softwarů, jako jsou Microsoft Office 365 a Google Apps.
6.4 Literatura 1. BALDA, M., HANUŠ, M. a kol. Základy technické kybernetiky. Praha: SNTL. 345 s. 1986. 2. BASL, J. Podnikové informační systémy:Podnik v informační společnosti. Praha: Grada Publishing. 2002. 142 s. ISBN 80-2470214-2. 207
3. BASL, J., BLAŽÍČEK, R. Podnikové informační systémy. Praha: Grada Publishing. 2008. ISBN 978-80-247-2279-5. 4. BERKA, P. Dobývání znalostí z databází. Praha: Academia. 2003. ISBN 80-200-1062-9. 5. CORSTEN, D., GABRIEL, Ch. Supplier Relationship Management. In Supply Chain Management erfolgreich umsetzen, Heidelberg: Springer. 2004. pp. 309–324. ISBN 978-3-642-62340-0. 6. ČSÚ. Informační a komunikační technologie v podnikatelském sektoru za rok 2011. Český statistický úřad. [online] 2011. [cit. 2012-10-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/64004B3973/$File/970 211.pdf 7. DOHNAL, J., POUR, J. Architektury informačních systénů v průmyslových a obchodních podnicích. Praha: Ekopress. 1997. 301 s. ISBN 80-861-1902-5. 8. DOUCEK, P. Informační management. 1. vyd. Praha: Professional Publishing. 2010. 251 s. ISBN 978-80-7431-010-2. 9. GOOGLE. Google Apps for Business. [online]. 2013. [cit. 2013-1224]. Dostupné z: http://www.google.com/enterprise/apps/business/ 10. HODINKA M. Formalizace podnikových pravidel a metodika jejich implementace do informačního system. Dizertační práce. PEF MENDELU, 2013. 11. HŘEBÍČEK, J. KUBÁSEK, M. Environmentální informační systémy. Brno: Akademické nakladatelství CERM. 2011. 121 s. ISBN 978-80-7204-697-3. 12. HŘEBÍČEK, J., KUBÁSEK, M., KOHÚT, L., MATYSKA, L., TOKÁROVÁ, L., URBÁNEK, J. Vědecké výpočty v matematické biologii. Brno: Akademické nakladatelství CERM. 2012. 117 s. ISBN 978-80-7204-781-9. 13. IBM. Big Data in Action. [online]. 2013. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://www01.ibm.com/software/data/bigdata/industry.html 14. JAMSA, K. Cloud Computing: SaaS, PaaS, IaaS, Virtualization, Business Models, Mobile, Security and More. 1st ed. Burlington, MA: Jones&Bartlett Learning. 2013. 322 p. ISBN 978-1449647391. 15. KAŠPAROVSKÁ, V. Řízení obchodních bank. Praha: C.H. Beck. 2006. 339 s. ISBN: 80-7179-381-7. 16. KOMNINOS, N., MILOSSIS, D., KOMNINOS, N. Product Life Cycle Management. A Guide to New Product Development. 208
Číslo kapitoly 6
17. 18.
19.
20.
21.
22. 23.
24.
25. 26.
27.
Thessaloniki: Aristotle University of Thessaloniki, Interreg 3C. 2002. 196 s. [online]. [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.urenio.org/tools/en/Product_Life_Cycle_Management.p df KRÁL, J. Informační systémy. Veletiny: Science. 1998. 358 s. ISBN 80-86083-00-4. KUBÁLEK, T., KUBÁLKOVÁ, M., TOPOLOVÁ, I. Systém sjednocené komunikace Microsoft Office 365. Brno: Tribun EU. 2012. 195 s. ISBN 978-80-263-0245-2. KUBÁLEK, T., KUBÁLKOVÁ, M., TOPOLOVÁ, I. Organizátor osobních informací Microsoft Outlook 2013. Praha: Nakladatelství Oeconomica. 2013. 78 s. LÖFFELMANN, J. Jak postupovat při implementaci IS: Rozdíly v implementaci IS "na zelené louce". IT System. 2001. roč. 2001, č. 11. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/clanky/jak-postupovatpri-implementaci-is.htm LUKÁŠ, B. Business Intelligence ve výrobních podnicích. IT Systems. 2012. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/rizenivyroby/business-intelligence-ve-vyrobnich-podnicich-2.htm NOSKIEVIČ, P. Modelování a identifikace systémů. Ostrava: Montanex. 1999. 276 s. ISBN 80-722-5030-2. NOVÁK, P. ERP systém open source?: Open source je kompromisem mezi vývojem systému a jeho nákupem. IT Systems. 2008. č. 11. [online]. 2008. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/erp/erp-system-open-source.htm PILOUS, J. Trendy Business Intelligence [online]. 2012. [cit. 201312-13]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/businessintelligence/trendy-business-intelligence.htm POUR, J., GÁLA, L., ŠEDIVÁ, Z. Podniková informatika. Praha: Grada Publishing. 2009. 496 s. ISBN: 978-80-247-2615-1. SOUČEK, M. Řešení bezpečnosti v outsourcingu. IT Systems. 2003. č. 3. [online]. 2003. [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/clanky/reseni-bezpecnosti-voutsourcingu.htm STOTZ, Von W. Employee Relationship Management: der Weg zu engagierten und effizienten Mitarbeitern. [online]. München [u.a.]: Oldenbourg. 2007. ISBN 978-348-6582-086. Dostupné z: 209
28.
29.
30.
31.
210
http://www.dgfp.de/wissen/personalwissendirekt/dokument/78041/herunterladen TOPOLOVÁ, I., KUBÁLEK, T., KUBÁLKOVÁ, M. Textový procesor Microsoft Word 2013. Praha: Nakladatelství Oeconomica. 2013. 136 s. ISBN 978-80-245-1963-0. TVRDÍKOVÁ, M. Aplikace moderních informačních technologií v řízení firmy. Praha: Grada Publishing. 2008. 176 s. ISBN: 978-80247-2728-8. Universita-online. SAP – Business Software Solutions Applications and Services. [online]. 2012. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://www.univerzita-online.cz/ivt/sap-business-software-solutionsapplications-and-services/ WOOD, B. ERP vs. ERP II vs. ERP III Future Enterprise Applications. R3NOW CONSULTING. Innovate. Integrate. Transform. [online]. USA: R3Now Consulting. 2010. [cit. 201-1111]. Dostupné z: http://www.r3now.com/erp-vs-erp-ii-vs-erp-iiifuture-enterprise-applications/
7
Informační systémy pro ESG reporting
Hlavním cílem ESG reportingu, který se dynamicky vyvíjí v rámci integrovaného reportingu popsaného v kapitole 5, je zahrnutí ESG (environmentálních, sociálních a CG) ukazatelů do reportingu podnikové výkonnosti (Hřebíček a kol, 2012; Kocmanová, Dočekalová, 2012). Za tímto účelem byl stanoven rámec klíčových ukazatelů výkonnosti (KPIs) v předcházejících kapitolách na základě ESG ukazatelů, který definuje minimální požadavky na výslednou strukturu a obsahovou stránku ESG reportů. Rámec KPIs pro ESG ukazatele (EFFAS, 2010) je vhodný pro všechny obchodní subjekty bez ohledu na velikost, rozsah nebo právní formu.
7.1 Požadavky na informační systém pro ESG reporting Cílem systému pro ESG reporting a hlavním požadavkem na tento systém je podpora různých metodik pro reporting. Různé metodiky mohou mít různé dílčí ukazatele, ale mohou mít i ukazatele společné. Velká diverzita reportovaných hodnot souvisí s tím, že reporty jsou přizpůsobovány konkrétním odvětvím a podnikům. Např. pro podniky zpracovatelského průmyslu nemá smysl uvádět hodnoty ukazatelů týkajících se kvality půdy, jestliže s půdou nehospodaří. Zatímco pro podniky se zemědělskou výrobou je to nutné. Systém pro ESG reporting musí být tedy velmi flexibilní a přizpůsobitelný konkrétní organizaci. Podnikový reporting je v současné době zahlcen množstvím vzájemně nekompatibilních formátů (textové soubory, HTML, MS Excel, PDF). Takové formáty jsou výhodné pro individuální koncové uživatele, kterým umožňují snadné vytváření těchto dokumentů a snadnou možnost úpravy dat v těchto dokumentech (Kubálek, Kubálková, Topolová, 2012). To je však vykoupeno nemožností sdílení dat mezi různými aplikacemi pracujícími na různých počítačových platformách a problematickou spoluprací více uživatelů v rámci jednoho dokumentu. Řešením je využití jednotného otevřeného standardizovaného formátu pro výměnu dat, který bude použitelný v různorodých prostředích. Námi navržený systém pro ESG reporting disponuje nativní podporou pro efektivní předávání pomocí eXtensible 211
Business Reporting Language (XBRL), (XBRL, 2003). Výhodou je především nezávislost na konkrétní aplikaci, platformě či specifické technologii. Přizpůsobení taxonomie XBRL pro definování a uchování znalostí uvádějí odborníci na celém světě jako klíčový milník směrem k transparentnímu zpracování dat. Hlavní motivací pro použití XBRL pro ESG reporting je možnost vytvářet standardizované reporty s využitím předdefinovaných šablon, které bude podnik snadno sdílet s konzumenty reportu (jako jsou akcionáři, veřejná správa, státní instituce, finanční ústavy, zaměstnanci, veřejnost atd.). Dílčí motivací pro použití standardizovaných reportů je možnost srovnávat výkonnosti různých podniků v určitých oblastech trvale udržitelného rozvoje, příp. i možnost srovnávat výkonnost jedné společnosti v různých obdobích (např. před a po zavedení systému environmentálního managementu). Hlavní předpokládané uživatelské role, pro vytvořený reportingový systém, znázorněné na obrázku 7.1 jsou následující:
212
Uživatel vytvářející reporty – zaměstnanec podniku, který je odpovědný za zveřejňování povinných informací vůči státní správě, veřejnosti, akcionářům i zaměstnancům, obvykle se jedná o zaměstnance ekonomického oddělení.
Manažer – odpovědný pracovník podniku, který má přístup k reportům i před jejich zveřejněním, příp. přístup k interním reportům a vytváření vlastních reportů pro získání celkového přehledu (typicky pro vyhodnocení účinnosti provedených opatření).
Uživatel vkládající data – pracovník podniku, který v systému pořizuje data. Vzhledem k tomu, že systém pro reporting není primárním zdrojem dat podniku (tím je PIS), ale pouze nadstavbou PIS, jedná se v tomto kontextu pouze o doplňková data, která nejsou standardně evidována v PIS. Typicky jde např. o dlouhodobé vize společnosti, její cíle a poslání, popis činnosti, komentáře apod.
Správce systému – pracovník podniku, který definuje šablony reportů a implementuje do systému požadovanou metodiku, nastaví reportingový systém tak, aby vytvářené reporty odpovídaly současně zvoleným standardům a současně požadavkům podniku.
Uživatel reportů – osoba, která přijímá obsah reportů. Jedná se především o akcionáře, příp. zaměstnance i širokou veřejnost. Při vhodné konfiguraci systému (vytvoření vhodných šablon pro reporty) by mělo být možné do této skupiny zařadit i pracovníky státní správy, kteří v současné době nepracují se standardizovanými reporty.
Obrázek 7.1 Schéma případů užití informačního systému pro reporting
Hlavní uživatelské role a jejich přístupy k jednotlivým funkcím reportingového systému jsou znázorněny v diagramu případu užití 213
(obrázek 7.1). Základní požadavky na reportingový systém jsou (Hřebíček a kol., 2013):
import zdrojových dat podniku,
ruční vložení zdrojových dat podniku,
výpočet ukazatelů výkonnosti podle zvolené metodiky,
generování reportů v online formátu pro snadné publikování na internetu,
generování reportu v offline formátu pro archivaci a tisk,
řízení přístupu k reportům tak, aby bylo možné vytvářet reporty veřejné i interní,
možnost definovat obsah reportu podle potřeb podniku,
importovat a exportovat data reportu ve formátu pro výměnu dat – XBRL,
možnost používat předdefinované (standardizované) typy reportů,
možnost přizpůsobovat reporty nebo vytvářet vlastní reporty,
možnost srovnávat různé reporty,
snadné ovládání a přístupnost pro širokou veřejnost,
poskytování systému jako služby (Software as a Service – SaaS) s využitím Cloud Computing služeb,
vizuální rozložení reportů musí být flexibilní tak, aby bylo možné reporty zpracovávat i na mobilních zařízeních,
vizualizace v online reportech musí být interaktivní a snadno použitelné,
možnost centralizovaně a snadno ovládat zveřejňování reportů za společnost.
Výše uvedený výčet funkcí systému pro ESG reporting není vyčerpávající, ale reprezentuje nejpodstatnější požadavky, které by měl tento systém splňovat. Výchozím předpokladem je pravidelné využívání tohoto systému pro generování ESG reportů podle zvolené metodiky, ale i využívání pro ad hoc reporty podle aktuální situace, příp. 214
generování výkazů pro orgány státní správy v rámci povinného reportingu. Výchozím předpokladem je skutečnost, že, pokud jsou do systému vložena nebo importována zdrojová data podniku, lze tato data využít pro různé druhy reportů a výkazů. Námi navržený systém lze používat nezávisle na vývoji PIS a jeho IT popsaných v kapitole 6. Současně by měl i podporovat řízení znalostí v podniku, které jsou nezbytné pro zasazení podnikových pravidel do kontextu. Cílem je zvýšit spolehlivost a přesnost dat nejen pro ty, kdo data poskytují, ale i pro ty, kteří data používají. V tomto bodě je důležité zajištění důvěryhodnosti dat. Toho lze dosáhnout pomocí centrální správy dat a automatického generování reportů. Tímto způsobem je možné omezit riziko vstupu chybných dat i riziko chybné interpretace takových dat. Systém by měl být také schopný ověřovat vkládaná data a informace a aktivně reagovat na zjištěné chyby, aby mohly být nedostatky okamžitě řešeny. Mezi další požadavky na systém patří možnost přístupu k datům pomocí nových IT a následná sofistikovanější analýza dat, ať už se jedná o časové srovnání nebo detailnější analýza konkrétního podniku.
7.2 Reporting s využitím XBRL Neefektivní předávání dat pomocí různých vzájemně nekompatibilních formátů (HTML dokumentů, dokumentů Microsoft Office, textových souborů či souborů ve formátu PDF) je řešitelné pomocí jednotného standardu pro výměnu dat. Obecný jazyk vyvinutý a standardizovaný konsorciem W3C (W3C, 2003) je značkovací jazyk Extensible Markup Language (XML). Užívá se především pro výměnu strukturovaných dat a informací při elektronické komunikaci mezi zúčastněnými stranami, tvorbu dokumentace a v systémech, v nichž je potřeba uchovávat a zpracovávat informace různého druhu (W3C, 2003). Postupným vývojem architektury a standardů formátu vznikla nová internetová technologie navržená pro elektronickou výměnu dat podnikového reportingu eXtensible Business Reporting Language (XBRL), (Hodinka, 2013). První verze rozšiřitelného jazyka pro podnikový reporting XBRL, s označením 1.0, byla vydána v červnu 2000, kdy bylo také oznámeno vytvoření mezinárodní organizace, která bude podporovat rozšíření 215
XBRL. V červenci 2001 byly XBRL specifikace upraveny tak, aby odpovídaly W3C doporučením (jejich splnění umožňuje, aby se všechny XML projekty vyvíjely konzistentně a aby všechny mohly využívat společných softwarových nástrojů). V říjnu téhož roku byly vytvořeny první jurisdikce, a to pro Austrálii, Kanadu, Německo, Japonsko, Nizozemí, Velkou Británii a International Accounting Standards Board (IASB), jejichž úkolem je podpora vývoje XBRL v dané oblasti. V roce 2001 byl také založen International Financial Reporting Standards (IFRS) Foundation XBRL Team, jehož úkolem bylo především vytvoření taxonomie pro IFRS. V prosinci roku 2001 došlo k vydání nových XBRL specifikací s označením 2.0. V únoru roku 2002 byl v Austrálii XBRL vůbec poprvé použit bankovním regulátorem The Australian Prudential Regulatory Agency (APRA). Od března 2002 začíná v XBRL vykazovat i Microsoft jako první společnost zaměřená na informační technologie. V důsledku poměrně širokého rozšíření XBRL získali autoři specifikací obsáhlou zpětnou vazbu, která odhalila některé slabiny verze 2.0, a v prosinci 2003 proto mohly být vydány specifikace standardy XBRL s označením 2.1. V letech 2002 až 2004 byly nadále zakládány nové jurisdikce (na Novém Zélandu, v Irsku a ve Španělsku), byly vydávány nové nebo inovované taxonomie (např. UK GAAP, US GAAP). V únoru 2005 založila komise U.S. Securities and Exchange Commission (SEC) dobrovolnický program reportování účetních informací v XBRL. Významným se pro XBRL stal rok 2009, kdy byla přidána možnost obsahové validace reportu podnikovými pravidly. V dubnu 2010 prošla vývojem i část vizualizační, kdy zařazením specifikace Inline XBRL bylo umožněno vkládání XBRL fragmentů přímo do HTML dokumentů. Poslední větší změnou je v roce 2013 přidání modulu pro dokumentaci, verzování a hlídání změn mezi taxonomiemi (Hodinka, 2013; Shmitt, 2007). Původně byl standard XBRL určen zejména pro obchodní a finanční data, avšak v poslední době se rozšiřuje i do oblasti environmentální a celého ESG reportingu. V roce 2006 organizace GRI navrhla svou vlastní taxonomii XBRL a umožnila vznik specifikace, která zajistí kvalitnější výstupy reportingu ukazatelů v oblasti trvale udržitelného rozvoje. GRI Guidelines G3, G3.1 a G4 využívají maximálně potenciál XBRL. Na celosvětové úrovni ji podporuje většina obchodních organizací, finančních institucí, investorů, regulačních orgánů (např. SEC, Eurostat, CEBS) a vlád. 216
Dnes je platná specifikace G4 (GRI, 2013a; GRI, 2013b). Tato specifikace od roku 2013 vylepšila obsah GRI Guidelines G3 a G3.1. Důvodem pro vydání nové verze byla potřeba zainteresovaných stran včetně investorů, ratingových agentur nebo národních organizací pokrýt i nefinanční oblast reportingu. Současná generace GRI Guidelines G4 (GRI, 2013a; GRI, 2013b) umožní různorodým zainteresovaným stranám získat relevantní informace jednodušeji a rychleji. Vykazované informace jsou tak snadno dostupné, plně srovnatelné a celosvětově konsistentní (Popelka a kol., 2013). V důsledku několikaletého vývoje XBRL, zejména pro obchodní a finanční reporting, dnes existuje zavedený a široce přijímaný standardizovaný formát nejen v Evropě, ale po celém světě schopný fúzovat i do jiných sfér než jen finanční. V součinnosti s XML umožňuje pracovat s metadaty38, provádět validaci obsahu, popisovat vazby, obsluhovat výpočty nebo dimenzionální data a při navržení správné taxonomie řešit i správu podnikových pravidel. Ačkoli je formát XBRL primárně určen pro přenos dat, může být využit i pro sběr dat. Přínosem kombinace technologie a reportingu je posílení konzistence informací, efektivnější vnitropodnikový sběr a vyhodnocení dat, možnost editace podle různých kritérií výsledného exportu a v neposlední řadě interoperabilita a kompatibilita s různými systémy organizací (KPMG, 2013).
7.3 Architektura informačního systému pro ESG reporting Jak již bylo uvedeno v úvodní části této kapitoly, je naším cílem přiblížení ESG reportingu realizovaného formou XBRL reportů do podniků. Tento cíl vede k návrhu vlastního informačního systému zaměřeného pouze na ESG reporting a dostupného zdarma na webu. Základním paradigmatem architektury IS je využití třívrstvé architektury (datová, aplikační a prezentační vrstva). Současně je podstatné založení systému na přirozeném využití jazyka XBRL.
38
Metadata jsou strukturovaná data, která nesou informace o primárních datech (Ressler a kol., 2006).
217
Současné IS využívají jako datová uložiště primárně relační databáze a data do XBRL poměrně složitě konvertují. Datová vrstva obsahuje několik zdrojů, kde jsou uložena schémata, styly, uživatelské profily a řada dalších dokumentů XML. Tyto zdroje zahrnují příslušné údaje, metadata a tezaury39. Obsluhu datové vrstvy a řízení přístupu k úložišti zajišťuje databázový server.
Obrázek 7.2 Model třívrstvé reportingové architektury (Isenmann, Gomez, 2009)
Aplikační vrstva obsahuje služby a aplikace pro vytváření a distribuci zpráv automatizovaným způsobem s využitím strojového zpracování. Tato komplexní vrstva přístupná přes aplikační server se 39
Tezaurus je řízený slovník slovních výrazů popisujících obsah dokumentů a jejich následné vyhledávání, mezi nimiž jsou určeny vztahy nadřazenosti a podřazenosti, termíny synonymní a jiné související.
218
používá jako integrátor dat a je zodpovědná za správu systému a logiku aplikace. Prezentační vrstva představuje interaktivní uživatelské rozhraní, které slouží pro získávání informací o potřebách uživatelů stejně jako pro prezentaci reportů. Prezentační vrstva poskytuje snadný přístup prostřednictvím standardního internetového prohlížeče (Isenmann, Gomez, 2009). V následující podkapitole je popsán informační systém pro ESG reporting v zemědělství, jehož cílem je splnění výše uvedených požadavků.
7.4 Informační systém pro ESG reporting v zemědělství Informační systém pro ESG reporting v zemědělství byl vyvinut ve spolupráci s Ústavem agrosystémů a bioklimatologie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a několika zemědělskými podniky na jižní Moravě (Hřebíček a kol., 2013; Hřebíček, Trenz, Vernerová, 2013; Křen, 2011; Vernerová, 2013). Systém byl vyvinut v rámci řešení projektu GAČR P403/11/2085. Je poskytován zdarma a je volně dostupný pro libovolné uživatele na webové adrese http://www.gacr403.cz/reporting/.
219
Obrázek 7.3 Úvodní stránka portálu pro ESG reporting (http://www.gacr403.cz/reporting/)
Před přihlášením do systému je nutné se registrovat (obrázek 7.3). Registrace je zdarma. Tato aplikace je použitelná pro obchodní subjekty bez ohledu na velikost, rozsah nebo právní formu. Organizace tak může spravovat své reporty, a to jak v úrovních hlavní sekce, tak podsekcí. Lze využít standardních i doplňkových identifikátorů při výstavbě reportu. Systém byl vytvořen pro podniky v zemědělství a ve zpracovatelském průmyslu. Jeho využití je ukázáno pro ESG reporting zemědělského podniku. Při registraci do systému ESG Reporting zemědělského podniku musí uživatel do registračního formuláře (obrázek 7.4) vyplnit platnou e-mailovou adresu a jméno a příjmení. Dále si musí zvolit libovolné heslo pro přístup do systému. Zvolené heslo musí mít alespoň čtyři znaky. Pokračuje stisknutím tlačítka Registrovat.
220
Obrázek 7.4 Registrační formulář systému
Po registraci se může zaregistrovaný uživatel do aplikace přihlásit kliknutím na odkaz Přihlášení v nabídce vpravo. Vyplní e-mail a heslo, které zadal při registraci. Označením zaškrtávacího políčka Zapamatovat bude automaticky přihlášen při příští návštěvě aplikace (obrázek 7.5). Pokračuje se stisknutím tlačítka Přihlásit.
Obrázek 7.5 Přihlašovací obrazovka
7.4.1 Registrace organizace (podniku) Po přihlášení do systému je nutné registrovat alespoň jeden podnik. Pokračuje se kliknutím na odkaz Přidejte si vaši organizaci (obrázek 7.6). Jeden uživatel může spravovat reporting více podniků, ať už se 221
jedná o zaměstnance podniku nebo o externího auditora. Další podniky je možné kdykoliv přidat kliknutím na odkaz Organizace v pravé nabídce.
Obrázek 7.6 Úvodní obrazovka pro ESG Reporting zemědělského podniku
Pro přidání organizace (podniku) je nutné vyplnit základní údaje o organizaci: registrovaný název organizace, IČO a popis činnosti organizace. Dále je nutné zadat kraj, ve kterém organizace vykonává hlavní část své činnosti (obrázek 7.7). Registrace se dokončí stisknutím tlačítka Registrovat.
222
Obrázek 7.7 Registrace organizace ŠZP Žabčice Mendelovy univerzity v Brně
Po registraci organizace (např. Školního zemědělského podniku Žabčice) je již možné v aplikaci vytvářet její reporty.
7.4.2 Vytvoření reportu Nový report je možné přidat ze seznamu organizací (přístupný v pravém menu pod odkazem Organizace). Nový report založíte kliknutím na tlačítko . Pro založení nového reportu je nutné zadat rok, pro který je report vytvářen. Pro jeden rok je možné vytvořit více reportů. Dále se pokračuje kliknutím na tlačítko Uložit. Před vytvořením reportu zemědělského podniku je nutné zadat parcely, na kterých podnik hospodaří a které mají být zahrnuté do reportu (obrázek 7.8). Parcely je možné hromadně importovat ze systému Veřejného registru půdy Ministerstva zemědělství LPIS (http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny/), který reprezentuje centrální referenční registr užívané zemědělské půdy v České republice 223
(Sitewell, 2004). V tomto systému jsou definovány Půdní bloky (PB) a Díly půdních bloků (DPB).
Obrázek 7.8 Formulář pro vložení parcely 1096/44 ŠZP Žabčice
Dalším krokem je zadání hodnot klíčových ukazatelů výkonnosti podniku (KPIs) a doplňujících informací reportu. Jednotlivé ukazatele jsou rozděleny do částí Environmentální dimenze; Sociální dimenze a Corporate governance dimenze (Hřebíček a kol., 2013; Křen 2011). Data vyplněná do reportu lze kdykoliv později upravovat, je tedy možné i průběžně ukládat vyplněné údaje. Vstupní obrazovka pro část Sociální dimenze je na obrázku 7.9, kde nejsou vyplněny vstupní údaje. Vstupní obrazovky systému pro Environmentální dimenzi a Corporate governance dimenzi již zde neuvádíme, neboť data se do nich zadávají stejným způsobem.
224
Obrázek 7.9 Část formuláře pro vyplnění reportu Sociální dimenze
Po dokončení zadávání doplňujících informací reportu se zobrazí stránka s výsledným reportem. Pro zemědělské podniky se kromě výsledného reportu zobrazí i hodnocení environmentálních dopadů hospodaření. Hodnocení se vypočítá podle Metodiky hodnocení trvalé udržitelnosti systémů rostlinné produkce pro podmínky ČR (Křen, 2011). V záhlaví reportu jsou tlačítka pro export reportu do formátu PDF vhodného pro tisk, do formátu XBRL příhodného pro výměnu dat s jinými aplikacemi a formátu HTML pro interaktivní práci s reportem . Hodnocení výkonnosti podniku na základě zadaných dat je opět rozděleno do částí Environmentální; Sociální a Corporate governance dimenze. Na začátku reportu jsou jednotlivá kritéria vizualizována, tedy zobrazena v tzv. paprskovém grafu (obrázek 7.10). Čím je hodnota 225
příslušného ukazatele blíže vnějšímu okraji kruhu, tím je sledovaná oblast blíže maximálnímu hodnocení. Hodnocení je přehledně zobrazeno jednak touto vizualizací a jednak je rozepsáno do jednotlivých kategorií s přesnou hodnotou. Celkové hodnocení i hodnocení jednotlivých dimenzí je vyjádřeno v procentech a graficky pomocí symbolů „semaforu“, na kterém zelené světlo označuje splnění benchmarku (75 % – 100 %); žluté světlo označuje částečné splnění kritérií (25 % – 74 %) a červené světlo označuje nedostatečné splnění kritérií (0 % – 25 %).
Obrázek 7.10 Příklad vyhodnocení reportu zemědělského podniku paprskovým grafem podle (Křen, 2011)
226
Všechny vytvořené reporty podniku zůstávají uloženy v informačním systému pro ESG reporting a jsou dále přístupné ke zveřejnění. Data i hodnocení podniku zůstávají tedy přístupné do budoucna, hodnocení podniku lze však kvantifikovat pouze pro zemědělské podniky s využitím metodiky (Křen, 2011). Obecné hodnocení podniků podle ESG ukazatelů není v současné době k dispozici. Výše uvedený postup popisuje vyplnění reportu s využitím ručně zadaných dat o podniku. Toto použití je univerzálně možné pro jakoukoliv organizaci a nevyžaduje žádné zásahy systémových administrátorů a systémových integrátorů. Při pravidelném užívání systému však vyžaduje opakované zadávání vstupních dat. Pro pravidelné využívání uvnitř podniku je vhodné propojit informační systém pro ESG reporting s PIS tak, aby se minimalizovalo množství opakovaně zadávaných dat. Propojení systému je možné realizovat pomocí formátu XBRL. Jiné způsoby propojení je nutné řešit specificky pro konkrétní podnik na základě možností, které nabízí jeho PIS.
7.4.3 Administrace systému Podnik může používat různé metodiky hodnocení ESG a rámce reportů, a tedy i různé sady klíčových ukazatelů (KPIs) a jejich hierarchii. V současné době i jednotlivé metodiky hodnocení výkonnosti podniků se neustále vyvíjejí a přizpůsobují zpětné vazbě uživatelů (GRI, 2013a; GRI, 2013b; SAFA, 2013). Z toho důvodu je informační systém ESG reportingu navržen flexibilně a umožňuje administrátorovi měnit ukazatele a jejich vlastnosti. Pro zajištění výše uvedené flexibility je v systému použito kategorizace ukazatelů do následujících úrovní:
skupina ukazatelů (indicator group),
ukazatel (indicator),
složka ukazatele (indicator item),
aspekt složka ukazatele (indicator item aspect).
Tyto úrovně jsou organizovány do hierarchické stromové struktury (obrázek 7.11). Každá úroveň je zobrazena současně s příkladem reálného ukazatele. V tomto příkladu je použitý environmentální 227
ukazatel z metodiky (Křen, 2011). Koncový uživatel vždy vidí pouze koncové uzly této stromové struktury, tj. pokud není hodnota ukazatele vypočítaná a obsahuje pouze jednu hodnotu, bude obsahovat pouze jednu položku ukazatele a žádné aspekty položky ukazatele. Konkrétním příkladem je ukazatel průměrný počet zaměstnanců, což je hodnota přímo známá společnosti a současně hodnota přímo používaná v reportu. Skupina ukazatelů musí obsahovat vždy alespoň jeden ukazatel, a současně každý ukazatel musí obsahovat alespoň jednu složku ukazatele. Složka ukazatele může a nemusí obsahovat aspekty ukazatele.
Obrázek 7.11 Struktura ukazatelů uvnitř informačního systému s příkladem ukazatele
Administraci ukazatelů lze provádět na všech výše definovaných úrovních. V každé úrovni je možné přidávat, upravovat a mazat jednotlivé položky. Nejvyšší úrovní jsou skupiny ukazatelů, které jsou v ESG reportingu označeny jako dimenze (obrázek 7.12). Skupiny ukazatelů se v rámci jedné metodiky reportingu nemění. Mohou se však změnit při přechodu na jinou metodiku reportování např. (SAFA, 2013).
228
Obrázek 7.12 Seznam skupin (dimenzí) ukazatelů
Dalším krokem je definice vlastních ukazatelů dané metodiky. Každý ukazatel je přiřazen právě do jedné skupiny „ukazatel“. Na obrázku 7.13 je skupina ukazatelů uvedena podle metodiky (Křen, 2011).
Obrázek 7.13 Seznam ukazatelů rozdělených do jednotlivých dimenzí dle metodiky (Křen, 2011)
Každý ukazatel musí obsahovat alespoň jednu složku ukazatele. Složky ukazatelů se zobrazí kliknutím na tlačítko . Přidat složku ukazatele je možné pomocí tlačítka . Na obrázku 7.14 je uvedena 229
vstupní obrazovka pro ukazatel týkající se Bilance dusíku uvedeného na obrázek 7.13.
Obrázek 7.14 Seznam složek ukazatele Bilance dusíku
Pokud je složka ukazatele přímo známá hodnota, není nutné vytvářet aspekty složky ukazatele. Pokud se složka ukazatele vypočítá z dalších položek, je ji nutné definovat jako aspekty ukazatele. Cílem tohoto uspořádání je, aby bylo možné do systému zadávat hodnoty známé z PIS a nebylo po uživateli požadováno počítání hodnot jednotlivých ukazatelů. Tím se eliminují možné chyby ve výpočtech a reportovaných hodnotách. Zobrazit aspekty ukazatele je možné užitím tlačítka a přidat aspekt ukazatele je možné pomocí tlačítka (obrázek 7.15).
Obrázek 7.15 Seznam aspektů složky ukazatele Přísun dusíku imisemi
230
Pro každý aspekt ukazatele se zadává název aspektu, složka ukazatele, ke kterým je aspekt přiřazen, a dále skupina aspektů ukazatele, která slouží k horizontálnímu členění ukazatelů. Tyto hodnoty slouží k zařazení složek ukazatele do celkové hierarchie ukazatelů. Další hodnoty slouží k vlastní definici ukazatele. Jedná se o datový typ; nepovinnou měrnou jednotku a předvolenou hodnotu. Nastavení násobnosti slouží k základnímu přepočtu ukazatele, možné hodnoty jsou pracovník; PB/DPB; ukazatel. Nastavení pracovník a PB automaticky přepočítává hodnotu ukazatele na zaměstnance, resp. na půdní bloky (určeno zejména pro zemědělské podniky). Nastavení ukazatel hodnotu ukazatele nijak nepřepočítává (hodnota ukazatele je konečná). Po definování aspektů složky ukazatele je možné definovat vlastní složku ukazatele. Pro vytvoření složky ukazatele je nutné zadat název složky, ukazatel, ke kterému je složka přiřazena, a způsob výpočtu složky. Složka se vypočítává z hodnot aspektů složky ukazatele. Podobným způsobem, jakým se definuje složka ukazatele, se definuje i vlastní ukazatel. Je nutné zadat jméno a označení ukazatele popis a skupinu ukazatelů (dimenzi), do které je ukazatel zařazen. Současně se zadává také způsob výpočtu ukazatele, kterým se z jednotlivých složek vypočítá jedna konkrétní hodnota, která bude zobrazena v reportu. Kromě vertikálního členění ukazatelů na skupiny ukazatelů, ukazatele, složky ukazatelů a aspekty složek ukazatelů je možné i horizontální členění ukazatelů do skupin. Pomocí horizontálních skupin lze vytvářet vazby mezi ukazateli, které nereprezentují přímou závislost (obrázek 7.16). Skupiny složek ukazatelů lze upravit pomocí odkazu Skupiny složek ukazatelů v levé části navigace.
231
Obrázek 7.16 Seznam složek ukazatele
Jak bylo uvedeno výše, skupiny složek ukazatelů tvoří vertikální hierarchii složek ukazatelů a mají význam pouze pro seskupení ukazatelů, které spolu vzájemně souvisejí a mohou se používat k výpočtu. Pro definování skupiny složek ukazatelů je nutné zadat pouze jméno skupiny a umístění skupiny v hierarchii (nadřazenou skupinu), (obrázek 7.17). Pokud není nadřazená skupina zadaná, jedná se o tzv. kořenovou skupinu.
Obrázek 7.17 Rozřazení skupin složek ukazatelů do stromové struktury
232
7.4.4 Shrnutí V předchozí podkapitole bylo popsáno použití prototypu informačního systému pro ESG reporting v zemědělství. Podobným způsobem je možno vytvořit i informační systémy pro ESG reporting pro jiná odvětví. Administrace systému umožňuje nastavení systému pro různé reportingové rámce (GRI G4, SAFA). V rámci řešení projektu GAČR byly otestovány klíčové ukazatele výkonnosti podniku z navržené metodiky (Kocmanová, Dočekalová, 2012) a z Metodiky hodnocení trvalé udržitelnosti systémů rostlinné produkce pro podmínky ČR (Křen, 2011).
7.5 Literatura 1. BROSOWSKI J. a kol. XML Schema for Sustainability Reports Meeting the Needs of the GRI Guidelines. In Proceedings of EnviroInfo 2004, 18th Interntational Conference Informatics for Environmental Protection, Geneve, s. 184-193, 2004. 2. CHVÁTALOVÁ, Z., KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Corporate Sustainability Reporting and Measuring Corporate Performance. In Environmental Software Systems. Frameworks of eEnvironment - 9th IFIP WG 5.11 International Symposium, ISESS 2011, Brno, Czech Republic, June 27-29, 2011. Proceedings. 2011. roč. 9, č. 1, s. 245-254. ISSN 1868- 4238. 3. EFFAS. KPIs for ESG. EFFAS. Commission On ESG [online]. 2010. s. 3-169. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.effasesg.com/wp-content/uploads/2011/07/KPIs_for_ESG_3_0_Final.pdf 4. GRI. Guidelines website on Global reporting. [online]. 2013a. [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/reporting/g4/Pages/default.aspx 5. GRI. Sustainability Reporting Guidelines [online]. 2013b. [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: https://www.globalreporting.org/resourcelibrary/GRIG4-Part1Reporting-Principles-and-Standard-Disclosures.pdf 6. HODINKA M. Formalizace podnikových pravidel a metodika jejich implementace do informačního systému. Disertační práce. PEF Mendelova univerzita v Brně, 2013. 7. HŘEBÍČEK, J., POPELKA, O., ŠTENCL, M., TRENZ, O. Corporate Performance Indicators for Agriculture and Food 233
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
234
Processing Sector. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX, č. 4, s. 121–132. ISSN 1211-8516. HŘEBÍČEK, J., DUŠKOVÁ, S., KŘEN, J., HODINKA, M., TRENZ, O., MARADA, P. Sustainability Indicators: Development and Application for the Agriculture Sector. In: ERECHTCHOUKOVA, M. G. (Eds.) Sustainability Appraisal: Quantitative Methods and Mathematical Techniques for Environmental Performance Evaluation. Berlin: Springer. 2013. s. 63–102. ISBN 978-3-642-32080-4. HŘEBÍČEK, J., TRENZ, O., VERNEROVÁ, E. Optimal Set of Agri-environmental Indicators for the Agricultural Sector of Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2013. sv. LXI, č. 7, s. 2171–2181. ISSN 1211-8516. HULST, P. Sustainability Reporting Using the GRI Taxonomy. DELOITTE. EUROFILING Initiative [online]. 2012. [cit. 2013-1130]. Dostupné z: http://www.eurofiling.info/201212/presentations/GRI_Hulst_20121 212.pdf ISENMANN, R., GÓMEZ M. Advanced Corporate Sustainability Reporting – XBRL Taxonomy for Sustainability Reports Based on the G3-Guidelines of the Global Reporting Initiative. In Proceedings of European conference of the Czech Presidency of the Council of the EU TOWARDS eENVIRONMENT: Opportunities of SEIS and SISE: Integrating Environmental Knowledge in Europe. Prague. 2009. s. 32-48. Dostupné z: http://www.isi.fraunhofer.de/isimedia/docs/isi-publ/2009/isi09p44/sustainability-reportinmg-xbrltaxonomy-.pdf KOCMANOVÁ, A., DOČEKALOVÁ, M. Construction of the Economic Indicators of Performance in Relation To Environmental, Social And Corporate Governance (ESG) Factors. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 2012. sv. LX, č. 4, s. 195–205. ISSN 12118516. KUBÁLEK, T., KUBÁLKOVÁ, M., TOPOLOVÁ, I. Microsoft Office 365. Brno: Tribun EU. 2012. 195 s. ISBN 978-80-263-02452. KPMG. Výkaznictví XBRL. KPMG Česká republika, s.r.o. [online]. 2013. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.kpmg.com/cz/cs/services/advisory/risk-
15.
16.
17.
18.
19. 20.
21.
22.
23.
compliance/accounting-advisory-services/xbrlreporting/stranky/default.aspx KŘEN, J. Metodika hodnocení trvalé udržitelnosti systémů rostlinné produkce pro podmínky ČR. Brno: Mendelova univerzita v Brně. 2011. 48 s. ISBN 978-80-7375-588-1. POPELKA, O., HODINKA, M., HŘEBÍČEK, J., TRENZ, O. Information System for Corporate Performance Assessment and Reporting. In RECENT ADVANCES in SYSTEMS, CONTROL, SIGNAL PROCESSING and INFORMATICS. Proceedings of the 2013 International Conference on Systems, Control, Signal Processing and Informatics (SCSI 2013). EUROPMENT. 2013. s. 247-253. ISBN 978-1-61804-204-0. RESSLER, M. a kol. Informační věda a knihovnictví: Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV. Praha: Vydavatelství VŠCHT Praha. 2006. 162 s. ISBN 80-7080-599-4. SAFA. Sustainability Assessment of Food and Agriculture systems. Draft Guidelines (Version 2.0), [online]. 2013. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.fao.org/fileadmin/templates/nr/sustainability_pathways/ docs/SAFA_Guidelines_final_draft.pdf SITEWELL. Český LPIS. Sitewell s.r.o. [online]. 2004. [cit. 201312-12]. Dostupné z http://www.lpis.cz SHMITT, H. New Dimensions of Business Reporting and XBRL: Adoption of XML and XBRL Standards Deutscher UniversitätsVerlag, GWV Fachverlage GmbH, Wiesbaden. 2007. ISBN 978-38350-0835-9. VERNEROVÁ, E. Indikátory výkonnosti pro reporting v odvětvích zemědělství a zpracování potravin. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. 2013. W3C. Extensible Markup Language (XML). World Wide Web Consortium [online]. 2003. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.w3.org/XML/ XBRL. Extensible Business Reporting Language (XBRL) 2.1. XBRL INTERNATIONAL. XBRL - An international standard language for communicating business data simply and quickly [online]. 2003. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: 235
http://www.xbrl.org/Specification/XBRL-2.1/REC-2003-1231/XBRL-2.1-REC-2003-12-31+corrected-errata-2013-02-20.html
236
Seznam zkratek AHP ASSET4
Analytic Hierarchy Process softwarový nástroj pro stanovení ESG výkonnosti podniku BCC model, který předpokládá variabilní výnosy z rozsahu BI Business Inteligence BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci BPOS Business Productivity Online Services BSC Balanced Scorecard CC Cloud Computing CENIA Česká informační agentura životního prostředí CERES Coalition for Environmentally Responsible Economies CFROI Cash Flow Return of Investment CG Corporate Governance CIoD Institut správních orgánů CNG Corporate Governance Network CRM Customer Relationship Management CSR Coporate Social Responsibility CZ-NACE klasifikace ekonomických činností ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČSN EN ISO Česká, evropská a mezinárodní norma ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČSÚ Český statistický úřad DEA Data Envelopement Analysis DJSI Dow Jones Sustainability Indexes DMAIC metodika Six Sigma zaměřená na procesní řízení DVFA Deutsche Vereinigung für Finanz analyse und Asset Management EABIS European Academy of Business in Society EAT Výsledek hospodaření po zdanění EBIT Výsledek hospodaření před úroky a zdaněním EBTsk před zdanění EFAMA Evropská asociace fondů a asset managementu EFFASDVFA ekonomický ukazatel EFQM Evropský model podnikatelské úspěšnosti EFW Economic Freedom of the World 237
EKO EMAS EMS ENVI EPPI ERM ERP ESG ESI EVA GAČR GRI HDI IAFC IFRS IIRC IS ISEW ISPOS ISVS IT IUPV KMO KPIs KRIs MPO MPSV MŽP OECD OKEČ
OSN OZP PCA PDCA PIS PLM 238
ekonomický indikátor výkonnosti Systém environmentálního řízení a auditu Systém environmentálního managementu environmentální indikátor výkonnosti Environemental Policy Performance Indicator Employee Relationship Management Enterprise Resource Planning Environmental, Social and Governance Environmental Sustainability Index Ekonomická přidaná hodnota Grantová agentura České republiky Global Reporting Initiative Human Development Index International Federation od Accountatnts mezinárodní standart účetního výkaznictví International Integrated Reporting Council Informační systém Index for Sustainable Economic Welfare Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností Informační systém veřejné správy Informační technologie Index udržitelné podnikové výkonnosti Kaiser Meyer Olkin Measure of Sampling Adequacy Klíčové ukazatele výkonnosti Výsledkové ukazatele výkonnosti Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo životního prostředí Organisation fot Economic Co-operation and Development Odvětvová klasifikace ekonomických činností od 1. 1. 2008 nahrazena Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE) Organizace spojených národů Oborová zdravotní pojišťovna Principal Component Analysis Plan-Do-Check-Act Podnikový informační systém Product Lifecycle Management
PPPZ ROA ROCE ROE ROS SCM SFA SIGMA SOC SPI SRI SRM SSRN SÚIP TOPSIS UN UNCTAD UNEP UPV WBCSD WCED WGI WSA XBRL
Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu Rentabilita tržeb Supply chain management Stochastic Frontier Analysis Sustainability Integrated Guidelines for Management Sociální indikátor výkonnosti Sustainability Performance Index Socially Responsible Investment Supplier relationship management Social Science Research Network Státní úřad inspekce práce Technique for Order Preference by Similatiry to Ideal Solution United Nations United Nations Conference on Trade and Development United Nations Environmental Program Udržitelná podniková výkonnost Světová obchodní rada pro udržitelný rozvoj World Commission on Environment and Development Celosvětové indikátory správy a řízení kapitálových obchodních společností Weighted Sum Approach eXternsible Business Reporting Language
239
Seznam tabulek Tabulka 3.1 Definice CG dle národních ekonomik, definice panevropská a mezinárodní ........................................................................................ 51 Tabulka 3.2 Seznam vybraných ukazatelů Corporate governance ........ 56 Tabulka 3.3 Šestnáct podmnožin Vennova diagramu ........................... 63 Tabulka 3.4 Soubor ukazatelů výkonnosti ............................................. 65 Tabulka 3.5 Definice některých klíčových přístupů k investování ......... 77 Tabulka 3.6 Klíčové aspekty, které charakterizují SRI rozdělené podle různých ESG aspektů.............................................................................. 80 Tabulka 3.7 Přehled investičních strategií SRI ....................................... 81 Tabulka 3.8 Celkový růst trhu (v miliardách €) 14 evropských zemích.. 82 Tabulka 4.1 Zpracovatelský průmysl podle CZ-NACE .......................... 103 Tabulka 4.2 Vybrané ESG a ekonomické ukazatele dle světových institucí ................................................................................................ 109 Tabulka 4.3 Environmentální ukazatele výkonnosti ............................ 119 Tabulka 4.4 Sociální ukazatele výkonnosti .......................................... 121 Tabulka 4.5 Corporate governance ukazatele výkonnosti .................. 123 Tabulka 4.6 Ekonomické ukazatele výkonnosti ................................... 124 Tabulka 4.7 Environmentální ukazatele výkonnosti ............................ 131 Tabulka 4.8 Sociální ukazatele výkonnosti .......................................... 131 Tabulka 4.9 Corporate governance ukazatele výkonnosti .................. 132 Tabulka 4.10 Ekonomické ukazatele výkonnosti ................................. 133 Tabulka 4.11 Váhy ukazatelů pro subindex SIENVI ................................ 134 Tabulka 4.12 Váhy ukazatelů pro subindex SISOC ................................. 137 Tabulka 4.13 Váhy ukazatelů pro subindex SICG .................................. 139 Tabulka 4.14 Váhy ukazatelů pro subindex SIEKO ................................. 141 Tabulka 4.15 Ukazatele českých a zahraničních společností zpracovatelského průmyslu v dobrovolných zprávách ........................ 145
240
Seznam grafů Graf 4.1 Společnosti zpracovatelského průmyslu dle CZ-NACE .......... 117 Graf 4.2 Zavedení dobrovolných nástrojů společností zpracovatelského průmyslu .............................................................................................. 117 Graf 4.3 Měřitelné oblasti (Investice, Odpady a Emise) definované environmentálními ukazateli............................................................... 127 Graf 4.4 Měřitelné oblasti (Lidská práva, Společnost a Pracovněprávní vztahy) definované sociálními ukazateli.............................................. 128 Graf 4.5 Měřitelné oblasti (Monitoring, Efektivnost CG) definované CG ukazateli .............................................................................................. 129 Graf 4.6 Měřitelné oblasti (Rentabilita, Cash flow, Ekonomické výsledky) definované ekonomickými ukazateli ................................... 130 Graf 4.7 SubindexENVI1 (Investice), SubindexENVI2 (Emise) a SubindexENVI3 (Odpady) ve vztahu k odvětví .............................................................. 136 Graf 4.8 SubindexSOC1 (Lidská práva), SubindexSOC2 (Společnost) a SubindexSOC3 (Pracovně právní vztahy) ve vztahu k odvětví ...................... 138 Graf 4.9 SubindexCG1 (Monitoring) a SubindexCG2 (Efektivnost CG) ve vztahu k odvětví.................................................................................. 140 Graf 4.10 SubindexEKO1 (Rentabilita), SubindexEKO2 (Cash flow) a SubindexEKO3 (Ekonomické výsledky) ve vztahu k odvětví ................... 142 Grafy 4.11 Vývoj Subindexů SI v odvětví zpracovatelského průmyslu 152
241
Seznam obrázků Obrázek 2.1 Environmentální, sociální a ekonomická udržitelnost....... 13 Obrázek 2.2 Struktura udržitelnosti podniku ........................................ 15 Obrázek 3.1 Vzájemná souvislost mezi ESG a CG výkonností podniku ve vztahu k UPV .......................................................................................... 27 Obrázek 3.2 Vennův diagram pro čtyři množiny ................................... 63 Obrázek 3.3 Základní Vennův diagram pro dvě, resp. tři množiny........ 64 Obrázek 3.4 Vennův diagram pro tři množiny ....................................... 64 Obrázek 3.5 Vennův diagram s přiřazením ukazatelů výkonnosti......... 66 Obrázek 3.6 Model BSC ......................................................................... 68 Obrázek 3.7 Model excelence EFQM ..................................................... 70 Obrázek 3.8 Výkonnosti podle systému managementu jakosti ČSN EN ISO .......................................................................................................... 71 Obrázek 3.9 Výkonnostní hranol ........................................................... 74 Obrázek 4.1 Struktura UPV modelu na základě Demingova cyklu - PlanDo-Check-Act ......................................................................................... 94 Obrázek 4.2 Schéma mezinárodních organizací zabývající se ESG ukazateli výkonnosti ............................................................................ 107 Obrázek 5.1 Cílové skupiny a jejich zájem o informace v reportu ....... 162 Obrázek 6.1 Podnikový informační systém, upraveno podle (Universitaonline, 2012) ........................................................................................ 193 Obrázek 6.2 Plány Office 365 ............................................................... 201 Obrázek 6.3 Portál Office 365 s centry Office 365............................... 202 Obrázek 6.4 SkyDrive Pro – sdílitelné úložiště ..................................... 205 Obrázek 7.1 Schéma případů užití informačního systému pro reporting ............................................................................................................. 213 Obrázek 7.2 Model třívrstvé reportingové architektury ..................... 218 Obrázek 7.3 Úvodní stránka portálu pro ESG reporting ...................... 220 Obrázek 7.4 Registrační formulář systému.......................................... 221 Obrázek 7.5 Přihlašovací obrazovka .................................................... 221 242
Obrázek 7.6 Úvodní obrazovka pro ESG Reporting zemědělského podniku................................................................................................ 222 Obrázek 7.7 Registrace organizace ŠZP Žabčice Mendelovy univerzity v Brně ..................................................................................................... 223 Obrázek 7.8 Formulář pro vložení parcely 1096/44 ŠZP Žabčice ........ 224 Obrázek 7.9 Část formuláře pro vyplnění reportu Sociální dimenze .. 225 Obrázek 7.10 Příklad vyhodnocení reportu zemědělského podniku paprskovým grafem podle................................................................... 226 Obrázek 7.11 Struktura ukazatelů uvnitř informačního systému s příkladem ukazatele ............................................................................ 228 Obrázek 7.12 Seznam skupin (dimenzí) ukazatelů .............................. 229 Obrázek 7.13 Seznam ukazatelů rozdělených do jednotlivých dimenzí dle metodiky ........................................................................................ 229 Obrázek 7.14 Seznam složek ukazatele Bilance dusíku ....................... 230 Obrázek 7.15 Seznam aspektů složky ukazatele Přísun dusíku imisemi ............................................................................................................. 230 Obrázek 7.16 Seznam složek ukazatele ............................................... 232 Obrázek 7.17 Rozřazení skupin složek ukazatelů do stromové struktury ............................................................................................................. 232
243
244
Rejstřík
B Balanced Scorecard · 67, 237 Benchmarking · 74, 75 biologická rozmanitost · 16, 35 bodová metoda · 101, 143
C CG výkonnost · 29, 49 Corporate governance · i, 1, 2, 3, 7, 49, 50, 53, 56, 63, 65, 66, 104, 108, 118, 122, 123, 132, 138, 249 Corporate Social Responsibility · 19, 21, 28, 145 CZ-NACE · i, 5, 7, 34, 62, 94, 102, 103, 116, 117, 126, 130, 143, 144, 237, 238, 249
D Data · 37, 95, 99, 168, 189, 199, 202, 224, 227, 237 Dobrovolný reporting · 166, 174
E efektivnost · 14, 15, 16, 17, 32, 70 ekonomická výkonnost · 58, 61, 109 Ekonomický (finanční) reporting · 170 EMAS · 14, 33, 34, 108, 109, 114, 118, 238 emise do ovzduší · 114 emise do ovzduší · 35, 65, 115, 119, 127, 131, 134, 135, 145 Environmentální reporting · 166 environmentální výkonnost · 21, 31, 34 ESG · i, ii, iii, 1, 3, 4, 5, 6, 27, 29, 30, 31, 48, 61, 62, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 93, 94, 95, 96, 98, 99, 103, 104, 105, 106, 107, 108, 109, 114, 115, 116, 118, 124, 125, 126, 130, 143, 144, 195, 211, 212, 214, 216, 217, 219, 220, 222, 227, 245
228, 233, 237, 238, 249, 250, 251 Etické chování · 66, 123, 132, 138, 139, 150 Externí reporting · 165
J Jednorozměrné statistické metody · 95
K F Faktorová analýza · 97, 126 finanční ukazatele · 3, 104, 172
G Global Reporting Initiative · 4, 19, 29, 39, 109, 176, 238, 250
I IFAC · 56, 57, 104, 106, 108, 110, 126 Index udržitelné podnikové výkonnosti · ii, 3, 94, 238 indikátor · 1, 35, 238, 239 Integrovaný reporting · 107, 144, 178, 180, 181 Interní reporting · 164
246
Klíčové ukazatele výkonnosti · 3, 238 Komunita · 65, 109, 121, 132, 136, 137 Korelační analýza · 96, 99 KPI · 106, 227
L lidská práva · 2, 39, 40, 45, 55, 65, 80, 114, 176
M management · iii, 2, 16, 31, 32, 33, 34, 56, 69, 111, 149, 150, 161, 164, 165, 189, 194, 207, 208, 239, 249, 250, 251 měření výkonnosti · i, ii, i, ii, 5, 21, 23, 30, 49, 62, 67, 70, 71, 73, 125 Model Excelence EFQM · 67, 69 Model Six Sigma · 71 Model UPV · ii, 93
Modelování · 93, 209
R
N
Reporting v sociální oblasti · 172
nefinanční ukazatele · i, 3, 29, 39, 67 norma · 23, 44, 118, 237
Ř Řízení výkonnosti · 20, 21
O S odpadové hospodářství · 35, 36 odpovědnost za produkty · 2 odpovědnost za produkty · 40, 65
P Podnik · 18, 38, 44, 47, 48, 68, 169, 180, 207, 227 podnikový informační systém · 189 Podnikový informační systém · 191, 193, 207, 238 Povinný reporting · 166 pracovně právní vztahy · 2, 40, 65
sociální výkonnost · 18, 28, 38, 104 Souhrnné indexy hodnocení · 3 společnost · 2, 3, 40, 41, 50, 65, 72, 99, 143, 167, 181, 182, 198, 199, 214, 216 strategie · 13, 14, 17, 18, 21, 22, 29, 31, 33, 42, 48, 68, 71, 73, 81, 82, 83, 104, 112, 122, 182, 192 Systém · 2, 39, 47, 70, 72, 167, 168, 190, 209, 211, 215, 219, 220, 238
U Účetní závěrka · 170 účinnost · 14, 16, 34, 80, 109, 112, 147 247
udržitelná podniková výkonnost · 1 Udržitelné investování · 76, 77, 83 udržitelnost · ii, 1, 4, 13, 15, 16, 17, 18, 32, 55, 181 Udržitelný reporting · 175 ukazatel · 1, 3, 17, 21, 59, 66, 75, 95, 98, 99, 100, 119, 134, 144, 227, 228, 229, 231, 237 Ukazatele energetické účinnosti · 35 Ukazatele environmentální výkonnosti · 32 Ukazatele materiálové účinnosti · 35
V Vennův diagram · 63, 64, 66
248
Vícekriteriální rozhodování · 101 Vícerozměrné statistické metody · 96 vodní hospodářství · 34, 36 Výkonnostní hranol · 67, 72, 73, 74 výroční zpráva · 170
Z zemědělství · i, iii, 5, 7, 30, 62, 93, 219, 220, 223, 233 zpracovatelský průmysl · 102, 103
Ž životní prostředí · 16, 17, 21, 31, 45, 102, 110, 149, 168
Summary The book "Measuring corporate performance" deals with the measurement of sustainability in companies. Measuring corporate performance using ESG (environmental, social, and Corporate governance) and economic indicators and the ESG reporting. Created by the authors of the Brno University of Technology, Faculty of Business and Management the Mendel University in Brno, Faculty of Economics and Economics in the context of the three-year research project reg. No. P403/11/2085 of the Czech Science Foundation (GAČR) named "Construction of Methods for Multifactor Assessment of Company Complex Performance in Selected Sectors". The aim of this project was to design financial and non-financial corporate performance indicators and a summary index of sustainable corporate performance (IUPV), which businesses/companies/organizations have helped measure sustainable corporate performance (UPV) and implement the ESG reporting. This methodological tool for the measurement of the UPV concerns enterprises of processing industry according to the classification of economic activities CZ-NACE Czech Statistical Office (section (C), for sections 10 to 29) and enterprises in agriculture by CZNACE (section and, for sections 1 to 6). In the first chapter "Introduction" is introduced to the concept and methodology of books and theoretical perspective on the issue of evaluation of the UPV based on financial and non-financial ESG andeconomic indicatorsofcorporate performance that should provide managers and investors a practical tool contributing to sustainable improvement of the sustainable corporate performance. The concept and methodology of determination of the ESG and economic performance indicators is based on the one-dimensional, multivariate methods and modelling with the use of empirical investigation. The second chapter "Corporate performance" discusses the link company performance with its sustainability. In conjunction with the sustainability performance can be considered ability to attain successful results on the market after a much longer period of time. Comprehensive measurement of company performance is quite problematic, as in the evaluation of a large part of the subjective assessment, the company management and stakeholders. Therefore, here are some methods for 249
measurement of levels between individual businesses / companies / organisations, sectors or countries. The third chapter "Selected Context Sustainable Corporate Performance" reflects the theoretical approaches to the reality of the business environment, the measurement of UPV and related ESG and economic indicators. UPV here is understood as a strategic approach, which focuses on the corporate performance and is based on ESG and the economic dimension. At present, the new paradigm of management decision-making is including ESG performance indicators, e.g. the decision about investing i.e. sustainable investing. This chapter also discusses the different approaches to the creation of the world's institutions, ESG, and economic indicators. The fourth chapter, "Design of Sustainable Corporate Performance Indicators," deals with the methodological approach by providing financial and non-financial ESG and economic indicators, UPV and IUPV, which are the basis of the proposed model of the UPV for the enterprises of the manufacture industry. Model of the UPV aims to provide a more effective assessment of the UPV, verifies the ESG and economic indicators that affect the sustainability of the enterprises in the sector of manufacturing industry. In the fifth chapter of the "Corporate Performance Reporting" are dealt with in the present approaches in corporate reporting, whether they are internal or external, obligatory or voluntary reports. In the context of the sustainability was introduced sustainable reporting (Sustainability Reporting) of the Global Reporting Initiative, including standardized economic, environmental and social indicators. Currently, another new approach to reporting organized International Integrated Reporting Council, which seeks to integrate financial and non-financial results of the activities of the enterprise into a single final report i.e. the integrated report. A complex and comprehensive report, which builds on the links between corporate strategy, management, financial performance and social, environmental and economic context within which it operates. The sixth chapter "Corporate Information Management" gives to the connection with the corporate reporting as a relatively independent part of the company information system, which includes the selection, processing, presentation and distribution of information about the company, intended for a wide variety of mailing groups (of users). Effectiveness of company information management can be easily 250
extended with the use of software applications Microsoft Office 365, which is briefly introduced. The last seventh chapter "Information Systems for ESG Reporting" closes the above views of the UPV and the mutual relations between financial and non-financial ESG performance indicators and economic undertaking in the area of agriculture. In the final part of the chapter is to describe the use of a prototype information system for ESG reporting in agriculture. In a similar manner it is possible to create information systems for ESG reporting for other sectors. The publication is based on the expertise of the domestic and world publications, which are available to the subject and aim of the authors is to provide a tool for the measurement of the UPV, including an information system for ESG reporting. It may be useful for both managers, students, educators, universities and colleges with a focus on the evaluation of corporate performance, as well as the participants of higher forms of management education (e.g. MBA studies), specialist courses and seminars, and broad expert support.
251
Měření podnikové výkonnosti Doc. Ing. Alena Kocmanová, CSc., Prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. a Ing. Marie Dočekalová, Ing. Michal Hodinka, Ph.D., Ing. Jana Hornungová, RNDr. Zuzana Chvátalová, Ph.D., Doc. Ing. Tomáš Kubálek, CSc., Ing. Ondřej Popelka, Ph.D., Doc. PhDr. Iveta Šimberová, CSc., Ing. Ivana Topolová, Ing. Oldřich Trenz, Ph.D. Recenzenti: doc. Ing. Miroslav Hájek, doc. Ing. Marie Paseková, Ph.D. Obálka: RNDr. Zuzana Chvátalová, Ph.D., Ing. Jaromír Landa Jazyková korekce: RNDr. Zuzana Chvátalová, Ph.D., Prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. Vydal: PhDr. Karel Kovařík Nakladatelství: Littera Úhledná 52, 621 00 Brno Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r. o. Trnkova 119, 628 00 Brno ISBN 978-80-85763-77-5
252
