24
Medvídek v ZOO? To nic není. Ale MOŘEPLAVBA S MEDVĚDEM , kterou můžete sledovat v příštím ročniku Ohní č ku , to už je něco! Nezapomeňte si proto časopis předplatil.
Objednávku najdete na str. 30. Nakreslil Karel Franta
LEDOBOREC OTEVŘEL
CESTU ll'
K POL V SRPNU 1977 dorazil sovětský atomový ledoborec Arktlka na severní pól. Celá plavba trvala třináct dní. Za tuto dobu urazila Arktika vice než 6000 kilometrů, přitom se musela probíjet dva tisíce kilometrů mocnými vrstvami věčného ledu v oblasti kolem pólu. . Zprávu o tomto mimořádném úspěchu přijali odborníci celého světa s velkým zájmem a uznáním, protože tato jedinečná plavba otevřela nové mOžnosti v námořní dopravě v polárních oblastech. Plavba Severním ledovým oceánem prověřila nejen pevnost trupu a výkonnost hnacího soustrojí ledoborce, ale i spolehlivost navigační techniky v podmínkách zvýšeného chvění a silných otřesů paluby. Na lodi byl s úspěchem vyzkoušen I nový pří stroj na dálkové měření síly ledu. Arktika podala svou plavbou důkaz, že cestu z Murmansku do Severní Ameriky a na Dálný východ je možné uskutečnit přes severní pól. Otevření nové cesty pro dopravní lodě znamená podstatné zkrácení dnešních námořních tras. NAKRESLIL THEODOR ROTREKL
P(šE ,"'-----"./,.. S. HRNČfA. KRESLf D.DVOA.ÁKOVÁ
Na tábol'e jsme už jako doma, Zavedli jsme tu různé novinky, se kterými jsme původně vůbec nepočítali. Tak napl'iklad jsme si pojmenovali stany, Na podsadě stanu, kde bydli Petržilka a Zdeněk,jsou velká plsmena VÚTV, což znamená výzkumný ústav táborových vynálezců. Šárka s Janou si jednou chtěly napsat domů o pel'inu. Tak jsme jejich stanu dali název U dvou rampouchů. Na naJí podsadě je ze Illtiček složen nápis Sulárna a na samém konci tábora stoji stan U dvou čertů. O tomto stanu vám musim vyprávět. Ale nejdl'ív si vllmnu Sulárny. PI'I hledáni hub jsem nikdy neměl velké Itěstl, ale na tábol'e se dechno změnilo. Kolem dokola jsou lesy, kde houby rostou a houbal'i se nevyskytuji. Sbíráme je tedy jenom my. A protože je nestačime spoti'ebovat, rozhodl jsem se, že je budu sulit a pl'ekvapim maminku. Rozkrájené hl'lbky a kl'eme/láky sulím. kde se dá. Za stanem I ve stanu, kde se mnou bydli Martin. To se rozuml, vón[ to tam sulenýml houbami. Proto se tedy ndemu stanu I'iká Sulárna. Když už jsme se octli v houbal'ském ráji, napadlo nás jeltě něco.
Nebudeme sblrat maličké hl'ibečky, ale počkáme si, až povyrostou. Aby opravdu vyrostly, tak je ráno a večer chodime zalívat. A aby nám je někdo z nalich táborníků nevzal, tak jsme k nim dali tabulku: NEPRATI MAJETEK SUŠÁRNYI Druhý den jsme tam jeltě pl'ipsali: ČERVŮM VSTUP ZAKÁZÁNI Tl'etl den k večeru pl'ilel do tábora lesnik Pepik. "Už jsem sl myslel, že dneska sem naleho Vláďu pl'itáhnu," povidal, "ale cestou se ml ztratil. Nechápu, proč se mu sem nechce." My jsme to věděli moc dobl'e, ale nel'ekli jsme ani slovo. Když Peplk, kamarád naleho vedoucího VaJdy. odcházel, lel jsem zase s Martinem zalévat ndi hl'íbkovou plantáž. Sotva jsme se k ní trochu přlbližili, Martin povídá: "Koukej, někdo nám bere hl'iby." Rozzlobeně jsme se vrhli ke zloději. Ten se poplaleně zvedl a pádll
pryč. Letěli jsme za ním. Zloděj vběhl na lesni cestu a po ní lel právě lesník Pepík. "Chyťte ho," kl'lkl jsem a kamarád naleho vedoucího mě poslechl.
Kluk sebou mrskal, ale nebylo mu to nic platné. Hajný Pepík ho pevně držel a čekal na nás. "Bral nám houby," vyhrkl jsem. "A měli Jsme tam tabulku, že jsou nalel" "Je to pravda, Vladimíre?" zeptal se pl'ísně hajný Pepík a já pl'ekvapeně vyjekl. Vždyť ten kluk je .i eho synl "Nic jsem nebral," zavrčel neochotně Vláďa. A ukázal, že má kapsy prázdné. Už jsem chtěl povědět, jak nám taky ucpal komin, ale právě pl'lběhl Martin. I s tabulkou, kterou vytáhl ze země. A hlásil: "Ne, hl'íbky nevzal. Jenom opravil tabulku." Koukám na nápis. Ve slově "čer vům" bylo písmeno V opraveno na
T. Takže nápis zněl: ČERTŮM VSTUP ZAKÁZÁNI Zastyděl jsem se, fe jsem Vláďu povaloval za zloděje. Vždyť on 51 z nás dělal jen takovou malou legraci. A docela se mu povedla. Zrovna jako to prkýnko na komlně. Druhý den se zase objevil lesník Peplk. Chvlll mluvil s vedoucím a vedoucí pak mluvil s námi. Zkrátka - Vlád'a a jeho kamarád Karel chtěli o prázdninách tábol'lt tady ve srubu pod Skalkou. Jenomže najednou jsme se objevili my a Vlád'a měl na nás pochopitelně vztek. Proto položil prkýnko na komln. A proto opravil nápis na tabulce. Jeltě ten den se v ndem tábol'e Aklaks objevil nový stan. Postavil 51 ho tam Vlád'a s Karlem. Až do konce tábora budou tady 5 námi. Moc dobl'e jsme se-skamarádlll. Myslim, že uf víte, proč jejlc;h stan má název U DVOU ČERTU.
3
--o
-~
I
OLIVER l'WIST _
_ _ _I
:3...:!=.!:-c::...::....... _ _
Pan Brownlow poslal Olivera Twista, aby odnesl vrácené knihy a peníze do knihkupeckého krám ku. Na rozdíl od pana Grimwlga, který Ollverovi 1. Zdá lo se, ze n ic ne stojí v ces tě tomu, nevěl'lI, oěekával, že chlapec bude nejdéle za aby Oliver splnil zdárně svůj úkol. dvacet minut zpátky .••
3. Konelne jsem tě našla. Pojd domů, zlatrč ko, .•• pojd." - " Nechte mě , pusťte mě," bránil se Ollver... Neznám vás III"
4. Oliverovi se podal'ilo zahlédnout tvál' osoby, která jej pevně svírala v náruči. .. Nancy .•. 1" vykl'ikl. Bylo to děvěe od starého Faglna.
2. Náhl e jej vlak polekalo hlasité zapiltění mladého ženského hlasu: ,,6, můj drahý bratl'íěku ... 1
S. " Vldíte, že mne zná. Lidé, budte tak hodní, domluvte mu, aby lel domů, nebo Jeho drahé matce pukne srdce."
6. Vtom z blizké pivnice vrávorav6 vylel muf I bilým psem v patách. Zd61ený Ollver v nlim poznal Blila Slkese, dallfho Fa.lnova spojence.
7. Popadl O llvera za ruku a spol ... s Nancy Jej odtáhli do Jed né 'z tmavých ulii!ek.
9. "Jestli Jeltli ceknel Jediné Ilůvko, tak se tl tady ten ,;hlupateJ kamarid pliknl zahryzne do k::-k .. ,'·
10. Ollver vldlll af pl'llil Jasnll, fe odpor by nebyl nic platný. z plit k Fa.lnovl.
8. Marnll se s nafll Ollver dovolat pomoci. Nikdo Jej tu nes lylel a navic mu Bili Slkes pohrozil ...
MI ~ ky
se nechal vést Slkesem a Nancy
PSST! ! Kamzíci.
Když v roce 1564 kněfna Beata Laska-Koscielecka jako prvni žena I)avltivila Vysoké Tatry, psaly o tom kefmarské noviny v rubrice Války, povodně a jiné katastrofy. Dnes se ve Ipll!kových obdobich letnr sezóny odhaduje návltěvnost Vysokých Tater na l!tyl'lcet tlsic osob za jediný den - a nepozastavuje se nad tim nikdo. PI'ltom důsledky této záplavy turistu na žlvotni prostl'edi nallch jediných velehor nemaji do katastrofy pl'ml daleko ... Snad nejvic trpr kamzfcl. Jsou to zvil'ata sice plachá, ale pl'lzpusobivá, na ,pl'itomnost l!lověka v horách sl l!asem zvyknou. Ovlem jen do url!lté. mrry, stále zachovávaji odstup na vzdálenost asi dvě stě metru. Ve chvfli, kdy neukázněný turista kvull fotografováni tuto tak zvanou útěkovou vzdálenost poruli, dává se zjanl!ený a vyplalený kamzfk na bezhlavý útěk, který l!asto konl!i smrtelným pádem. Kamzfcl jsou lidmi vytlal!ovánl do stále vynich poloh, kde maji méně potravy a vu!Jec horli životni podminky. A tak jich ubývá. PI'ecl necelými padesáti lety jich po Tatrách běhalo na lestnáct set, dnes sotva polovina. Podobně ohroženy jsou I ostatni zvfl'eci druhy. Proto byly Tatry prohláleny za národni park a pl'isnou rezervaci. Nale spqlel!nost se snali uchránit těch asi tlsic svlltu, dvě desitky médvědu a párek orlu skalnich I pro radost budoucich pokoleni. A každý návltěvník Vysokých Tater muže pomoci svou ukázněnosti a ohleduplností. -ks-
6
PSST!
••
I MY , MAME SVÉHO ROBINSONA A jeho životní osudy jsou snad než osudy Crusoe •• . jmenoval se Karol jetting a narodil se 30. září 1730 v Bratislavě. Ve službách anglického krále byl jmenován úředníkem v Senegalu, ale nikdy se jim nestal : po ztroskotání lodi byl zajat Maury a prodán do otroctví. Kdyl se po vykoupení po mnoha útrapách vrátil do Londýna, byl Jmenován konzulem v Marseille - a opět se jím nikdy nestal: boul'e zahnala plachetnici na širé mol'e, kde se jí zmocnili piráti, a ti jettinga znovu prodali do otroctví, tentokrát bohatému Turkovi Selimovi. Ten si vzdělaného a sympatického jettinga velmi oblíbil a nakonec ho propustil na svobodu. Dlouho se z ní netělll - po křivém obvinění byl odsouzen a tak se do Evropy vracel jako galejník na lodi. Jenže loď byla pl'epadena piráty a rozpoutala se bitka. Jetting využil nastalé situace, skočil do moi'e a doještě dobrodružnější skutečného Robinsona
......
lUl
1: w N
c( -ul
C
:J
w
..I
C O
Q. .....
plaval na opuštěný ostruvek, na němž prolil devítiměsíční robinsonádu ... Pokud byste se o Karolu Jettingovi chtěli dozvědět vlc, pak v roce 1959 vyšel v Bratislavě román R. Olšinského Bratislavský Robinson. Jetting zeml'el roku 1790 v Bratislavě
a Je zde také na Ondl'eJském hl'bitopohl'ben. Městská rada tu nechala v roce 1844 posta vi t na jeho památku pomník, který se molná Jednou stane vyhledávanou památkou turistu a mllovniku historie. Protole pi'iběh bratislavského Robinsona jistě stojí za pozornostI -ksvě
NA KATAMARANU
PRO
VĚTRU
Ostrovy Polynésle jsou roztrou~eny v pustInách Tichého oceánu od obratníku Raka až k obratníku Kozoroha. Jednotlivá souostroví jsou od sebe vzdálena ěasto na tisfce kilometrů. Jaké bylo pl'ekvapení evropských mol'eplavců, když se v 16. stolet dostali do těchto odlehlých
koněln a setkávali se tu postupně s ostrovany, ktel'i si byli podobni nejen hnědou pleti a urostlou postavou, ale mluvili stejným jazykem, použivali podobné nástroje, měli shodné náboženské zvykyl Lidé tohoto mol'ského národa se spolu od dávných dob navštěvovali a pl'itom podnikali dlouhé plavby. Kde byla ale jejich pravlast1 Odkud na ostrovy pl'lpluli? Z Asie nebo z Jlžni Ameriky? Už dlouho se o to vedou spory. Spojeni PolynésanO s Asii se mnozi vědci snažili doložit skuteěnosti, že rOzná domáci zvíl'ata na tichomol'ských ostrovech urěitě pocházej i z Asie. Napi'iklad prase domácí a kur domáci. Často je uváděn I pes, ale ten Jako dOkaz nepl'lpadá v úvahu, protože byl chován jak v Asii, tak i v Americe (a to dlouho pi'ed tim, než jl roku 1492 objevil Kolumbus). Tlchomoi'ské ostrovy mohli ovšem osidllt i indiánšti moi'šti koěovníci. Dokazuji to rOzné kulturní rostliny (takové, které ělověk zušlechtil), které pocházej i z amerického kontinentu. Napl'íklad sladké brambory a druh bavlny. Je ale možné, že sami ostrované, ktei'i byli vynikajícími moi'eplavci, navštivili Ameriku a odtud rOzné rostliny pi'lvezll. Tento pi'edpoklad podpoi'ily I pokusy profesora B. R. Flnneye. Profesor Flnney se domnívá, že pi'ed nějakými dvěma tiski lety byla nejprve osidlena oblast ostrovO Tonga, Samoa a Tahiti. Praobyvatelé těchto ostrovů se m~seli kdysi vystěhovat z Asie. Z ostrovů se pak vydali dál a rozšíi'i11 se během tisíce let po celé Polynésii. Ovšem až donedávna zpochybňovala ..asijskou hypotézu" námitka, že Polynésané nemohli se svými plachetnicemi plout na západ, protože
v těchto oblastech oceánu pFevládaji pasáty vanouci od jihozápadu. Že by ovladali uměni plout proti větru, se Jaksi nepl'ipouštělo. Profesor Finney vlak dokázal, že ostrované stavěli tak důmyslné lodě, že s nimi mohli plout I proti větru. Podle starých popisů dal postavit kánoe s dvojitým trupem (katamaran), dvanáct metrů dlouhé, se dvěma stěžni a trojúhelnikovou plachtou upevněnou cípem dolů. Člun pojmenoval Hokule'a. A pak se vydal se sedmnáctlělennou posádkou po stopách dávných osídlenců. Hokule'a vyplula z Tahltl a po ětyl'ech týdnech (urazila pi'es ětyi'i tlske kilometrů) připlula na Havajské ostrovy. Většinou se pohybovala proti větru. Pi'ltom posádka řídila lod stejnými metodami, jakých kdysi použivali Polynésané: Pro ně byl oceán plný ukazatelů cesty, i'ídlll se podle hvězd, větru, slunce, ptáků, mraků, fosforeskujicí hl:ldiny, ěetli z tvarů I z barvy vln. Pokusná plavba profesora Flnneye tak znovu potvrdila, že Po Iynésané byli snad nejvýznamnějšimi mořeplavci v dějinách. A to, že jejich dobrodružná pouť zaěala kdysi u břehů Asie, se zdá dost pravděpo dobné. -ip-
JAAN RANNAP
JAK JSEM
TAL HUCK
(DOPIS AGU SIHVKY VZDÁLENéMU pltrTELI KARLOVI)
Ahoj, pl'ítell Karlel Myslím, že je teď I'ada na mně, abych ti vylíčil, jak tady žijeme a co nového se u nás semlelo. Tak pi'edevším: k lavici, ve které sedím se svým kamarádem, přistoupila nedávno pl'edsedkyně oddílové rady SlIvl Kullerkuppová a řekla, že kddý pionýr už plní nějakou povinnost - jenom vy nic neděláte, Sihvko a Kiilike. Budete tedy dvakrát týdně pomáhat kolektivu knihovny pro děti.
Tenhle úkol nás ani trochu nenadchl. Pl'iznávám se k tomu otevl'eně, poněvadž pionýr má vfdycky mluvit pravdu. Prohodil jsem: , Všude v novinách nabádají, aby se do pionýrské činnosti vnášela romantika. Mezi samými knihami nás nemůže potkat nic vzrušujícího." A můj soused Kiilike dodal : "Fakt, to není spravedlivý." No jasně. Ostatní si žijí Hp - pět kluků chodi pomáhat do pekárny, kde se láduji buchtami, a další čtyi'i zas navštěvují poUrní skladině. Hadicemi tam na sebe stl'íkají vodu, což v knihovně nepi'icházi v úvahu. Pro testovali jsme nadarmo. Silvi Kullerkuppová pokrčila nos a od sekla: "Pionýrský úkol není pl'ece Udná kovbojka I" Smíi'ili jsme se s danou situací a odpochodovali do knihovny, aby všichni členové našeho oddl-
1u
lu měli spojení s kolektivy pracujících. Kolektiv knihovny nás radostně uvítal, máme mu prý i'íkat teta Llidl~ • "Víte, co je na naší činnosti nejobtížnější?"
Vzplanuli isme zvědavostí . "Vymámit knihu zpátky od nesvědomitých čtenái'ů," i'ekla teta Liidia a ukázala na kupu upomínek. Za půl hodiny jsme odstartovali do terénu, poněvadž pionýr zdolá všechny pi'ekáiky, jak zdůraznil Kiillke tetě Llidii. Před pátou hodinou odpoledne jsme už s sebou vláče li obrovský ranec knih, zabalených do papíru, a bez váhání jsme se mohli vrátit do knihovny. Ale Kiilike chtěl mermomocí vyi"ídit ještě jednu pohledávku: hrozně rád by si totiž pi'ečetl ten slavný pl'íběh, v němž se popisují roztodivná dobrodružství Toma Sawyera a jeho oddaného pl'ítele Huckleberryho Finna. Kdy! jsme v ulici Rinnaku dorazili k velkým železným vratům domu číslo osm, kde bydlel Uk VII. b Puhvel, který sl zmi~ěný román Marka Twaina nadlouho pi"ivlastnil, Kiilike se zčistajasna zeptal: "Na dvorku je ti"eba zlý pes. Jak to nejrychleji zjistíme?" V rozpacích jsem mlčel, a tak si kamarád sám odpověděl: . "Musíme se sehnout a do díry pod plotem zaštěkat."
BERRYM FINNEM
Zaňafal jsem ti'ikrát a Killike dokonce čtyřikrát, z druhé strany se však žádný hafan neozval. Zato se prudce otevi'elo okno a vzduchem zasvištělo několik chlebových kůrek. Kamarád se nesmírně namichl -
vfdyť
jsme pi'lšll v důleflté zálefltosti, a oni nás takhle vítají. Ale nejvic mu asi vadila skutečnost, že všechny kůrky jako naschvál zasáhly právě jeho, a ne mou hlavu. Rázně jsme vtrhli dovniti'. No prosím: žák VII. b Puhvel se vyklání z okna a škodolibě se uchichtává. Kiillke se náramně rozkatil: "Mrháš těžce vydělaným chlebem I A proč už několik měsíců nevracíš vypůjčený román?" Puhvel se dal do smíchu - ať prý se kddý stará o sebe. A ti'ebale se Kiilike vzápětí prohlásil za zplnomocněného zástupce knihovny, Puhvel odtušil, že na takové posly zvysoka kašle. Milý příteli Karlel Jistě Jsi zvě dav, jak se situace vyvíjela dál. Klllike byl pochopitelně vzteky bez sebe, ale já jsem šeptem kamaráda upozornil, že jsme sem přišli jako oficíální představitelé. Kiilike tedy spoutal své vášně a zeptal se úi'edním hlasem: "Je tohle ulice Rlnnaku, dům číslo osm?" "Dejme tomu," ušklíbl se žák VIJ. b.
"A ty jsi Vello Puhvel?" "Dejme tomu," znovu se ušklibl ten uličník. Pi'edstíral, že nás vůbec nezná, a vybafl: "Co tu vlastně pohledáváte?" Klid, kamaráde, jen klid, chlácholil jsem svého druha. Tentokrát se však moje slova minula účinkem. Killikovl došla trpělivost, zahal zcela neúředním hlasem: Nakreslilo Eyo
PrůJkoy6
.. Naval sem půjlenou knihu I" S rámusem se sotva něco vyl'idrto tvrdili už naši pl'edkové, jak sám dobl'e viš, můj vzdálený pl'itell Karle. A tak žák VII. b místo toho, aby pl'lnesl knihu, plivl Kil li kov i na botu a bouchl oknem. Když jsme mu pohrozili, že si budeme stěžovat rodilům, Puhvel se boul'lIvě zasmál a I'ekl, že táta i máma jsou v továrně na odpoledni směně. Loudali jsme se zpátky a zul'i11 jsme. Takhle se to nesmi nechat, pravil Kll II ke, a nemluvil do větru. Nadlouho zmizel v útrobác.h Internátu, a když se znovu objevil, vytáhl z kapsy dvouhlavňovou pistoli, kterou jsem pi'ed časem viděl u jeho strýce za sklem ve skl'ini. Pak kamarád navrhl, abychom se zbrani v ruce vnikli do bytu nesv.ědomltého čtenál'e a násJlim mu knihu odebrali. "Kdovi, Jestli se tý pistole vůbec leknel" Ale Kllllke mě usadil: "Urlitě se lekne. Copak může tušit, že neni nabitá?" A v zájmu naši vlastni bezpelnosti ještě navrhl, abychom se zamaskovali. Nakonec mi vnutil krátký hnědý kabát našeho spolužáka Viktora Kaura a sám popadl svrchnlk Peetera Topiho, který v internátě spi vedle něho. Nikoho jsme se nedovolovali, poněvadž oba kluci byli právě na tréninku. Kaurův oblek mi sahal až pod kolena a kapsu měl skoro utrženou - Killlke však poznamenal, že na tom pl'ece nezáležl. . Na zalátku ulice Rinnaku jsme zalezli do velkého ozdobného kel'e, zl'ejmě cizokrajného původu, a navlékli na sebe ty hacafraky. Navic
se mi tam poštěstilo najít prázdnou láhev (stojí dvanáct kopejek I), a tak jsem ji vzal s sebou, neboť lepU je vrabec v hrstI nd holub na stl'eše. Kiilike přilinllvě rozcuchal
sobě
i mně vlasy a kouskem uhlí oběma zmaloval tvál'e. Pl'eběhll jsme pl'es ulici pl'imo do dvora domu číslo osm a vtrhli do pl'edsině, kde Kiilike vytáhl pisnám
toli a rukojetí zaklepal na dvel'e. "Hnedka vyjde ven," zašeptal kamarád. Brzy se ukázalo, že nelhal. Bylo slyšet kroky, dvel'e se rozletěly dokol'án - a za nimI stál zrovna ten, kterého jsme potl'ebovall. Klillke pl'elel do útoku: namil'II na Puhvela pistoli a nal'idil mu, aby navalll půjlený román. Bez dallfch I'eli jsme vrazili do mistnostl. Vello Puhvel pohlédl stranou a potutelně se uchichtl. Taky jsem se podíval tim směrem a podlomila se mi kolena. Vždyť vedle dvei'i, jimiž jsme právě prolil, stál vysoký muž - I'edltel našr Ikoly •.. KiIJlke zacvakal zuby jako školni xylofon .Alkoll se ze všech sIJ sndil vecpat pistoli zpátky do kapsy, zaboha se mu to nedal'1I0 - ti'ás!y se mu ruce. Olivldně jásal pouze žák VII. b Puhvel.
.z estonského originálu pfe/ofila a upravila Květufe Nováková
Jak asi tušíš, my s Klillkem jsme znehybněli a sklopili oči. Samozl'ejmě jsme čekali, co se nám sesype
na hlavu. ~editel však k našemu neúžasu vylinil žákovi VII. b: "Toho bych se od svého synovce opravdu nenadáli" Konečně jsme se odvážili zvednout zrak. Puhvela už mezltrm dočista pi'ešel smich. změrnému
"Vás sem poslali z knihovny, vid'tel Nelspiš máte za úkol upominat liknavé čtenái"e ..... Horlivě jsme kývli na souhlas. "Čipak to byl nápad s těmi rekvizitami?" ukázal vzápěti na dvouhlavňovou pistoli a naše maskovacf úbory. Svitlo ml, že sl musim vzit slovo, abych hájil pravdu: "To všechno sl vymyslel onI" A postrčil jsem Klillka dopl'edu. Ale kamarád hned upi"es/loval: "Plán jsme pl'ece sestavili spolu I" A táhl mě za sebou. "Ach ano,"l'editel poplácal Klllika po rameni. "Bezpečně jsem tě poznal, Tome Sawyere ..... V té chvm ml z roztržené kapsy Kaurova kabátu vypadla na podlahu prázdná lahvinka. "A ty jsi Huckleberry Finn. Kdepak máš chcfplou kolku?" Načež se začal smát. Pro vlechny pl'ipady jsme se taky dali do smichu, ačkoli jsme nllemu nerozuměli. Vzdálený pl'itell Karlel Podle naši vzájemné úmluvy jsem tl tedy vylíčil svůj nejúchvatnějši zážitek za minulý měsk. Vynalézavost pl'i plněni pionýrských povinnosti zasluhuje pochvalu - to I'ekl soudruh I'editel a vlastnoručně nám pl'edal Dobrodrufstvi Toma Sawyera, pro něž jeho synovec Puhvel musel bez meškáni odklusat. Všichni z oddilu nám tuhle pl'ihodu hrozně závldi. Kaur chce dokonce opustit pekárnu a nabidnout své služby knihovně. No, ještě uvldime. Tim pro dnešek končim, milý pl'itell Karle. Už se tělim, že ml brzy odepišeš. Tvůj Agu Slhvka
11
HOLČiČí
DOTAZOVÁNí NA ADRESE KLUCI" MILÝ OHNičKU, pflf TI d6vbtazS. tl'fdy z jedné ZO~ v Praxe 9 na Proseku. VMladém světě jsme četly anketu , která se jmenovala "Neznělo vám v ulfch, dámy?". Bylo to o tom, co sl kluci ze stl'ednf I koly myslí o holkách. Aekly jsme si, le bychom mohly udělat mezi sebou také takovou menlf anketu o tom, co II myslfme o klucfch naleho věku. Teď TI tu anketu posíláme. Chceme, aby se kluci trochu napravili a věd ěli, na čem jsou. Ale n jdl'fv bychom se pl'ed.tavlly: DUa -je ml 11 let, ráda jezdfm na koni, cvičfm a fotlm. Petra -je ml 11 let, ráda jezdfm na koni, fot fm a plavu. Barunka - je ml 11 let, ráda čtu, fot lm a plavu. Kluci mě moc nexajfmajl. Helena - je ml 11 let, ráda běhám , hr ji vybijenou, fo lm v Imi ráda zpfvám. JAK POSUZUJETE KLUKY, KTEIU ŽIJI MEZI VÁMI! Petra: Nikdy Jsou nemofnl, ale mail I svou dobrou strdnku. Odlo: VytohuJI se, ale nikdy dovedou být kovaUF/. Barunka: No, nikdy dllaJI (rajery, ale mail I svou dobrou .trdnku. Helena: Nikdy, Jak 'lkala Barunka, se dost (roje", ale Jinak dovedou být kamarddl.
12
JAK KLUKŮM lI.íKÁTE! Helena: Podle toho, Jak vypa ojí a Jak se chovaJI, nap'lklad Fronta, který je dostl obéznl, Je nazývdn Kuličko a Tomdl, který md m c dlouh~ .,/osy a hroznl se (roJf"řl, Je no ýván rro] r s hl'lvou. Odla: J~, Tomdl, ten by potřeboval ost"hot, md skoro nejdelfl vlasy % celé tFídy o to polltdm I holky. Petra: Mll by I no paruku (tmlch).
Kluky nazývdm tak, Jak se ke mnl chovoJI. Odlo: Kluky nazývdm tok, Jak .e ke mnl chovoJI, nebo Jak vypadaJI. Napl'lklad Vftek nosl brýle - Je to BreJlovec (tmlch). Petra: Pol'dd nikom breJII (smlch). Barunko: Valek - t~f ob~znl, "kdme mu Buchta. JAK SE KLUCI OBL~KAjl, VŠíMÁTE SI TOHOI Petro: Nopl'lklad Mirek Je vllnE nabalený do svetr4, o proto Je mu horko, otvfrd okno o ... Heleno: A mnl Je vf dycky zima. Nebo jlnl kluci sl obl~koJI pol'dd dflny. MaJI je zvd/ený of hr4zal Odlo: Mill by se obl~kat s/ulnl o tror"u stl'ldat oble lenl. Petra: A nechodit std/e v Jednom o tom samém. Barunko: Mill by se ob/~kot jako do Ikoly ne jako nikam na hmtl. NE-
°
lete" kluci nosl tl'eba jen tep/dky. Petra: A Jsou v nich dennl. JE N~JAKÝ KLUK, KTERÝ BY BYL PROST~ BEZVADNÝI Petra a Odla: Ano, dva jsou pro nds neJbezyadnlJII, ale pl.ecemaJI Jednu vodu. Kofdý Jinou. Barunka: Jak~ J.ou ty .,adyl Petro: Jeden se neuml dost ovlddat. Odlo: Druhý bere dechno v legraci a oblos I ubllfuje. Helena: Dobrých Je dost, ale bezvodnl, úplnl bez vady, takových Je hroznl mdlo. MYSLlTE. ŽE JE VE VAŠEM V~KU ViCE T~CH SPRÁVNÝCH NEŽ ŠPATNÝCHI Odla: Mysllm pill na 1'4/. Petra: Rovnomlrnl. Barunka: Nikdy tak o nikdy Jinak. Heleno: Nlkdy Je vlc dobrých, Jindy %ose lpatných. KTERÝ MUŽ NEBO KLUK SE VÁM ZDÁ NE/LEPšil Petra: J. A. Komenský, Remek, Chaloupko (fokeJ). Barunka: Lovci mamut4 ('ev), J. A. Komenský. Odla: Galarln, Remek, Chaloupka (fokeJ). Helena: Galarln. CO I\EKNETE O KLUclcH NA ZÁV~RI Helena: Aby sl nemysleli, fe Je moc pomlouvdme, ale mill by se trochu z/epflt. Barunka: Mill by se trochu z/epflt. Odla: To mdl pravdu. ' Petra: My.Um, fe J.ou mezi nimi jen mal' rozdfly. Odla: Mill by.e %lepllt a (nlkte") se pl'e.tat (raJe"t.
CO VIME O VYHi\EVNOSTI Di\EVA? Různé druhy dl'eva majl růz nou výhl'evnost. jako základ sl vezmeme výhl'evnost bukového dl'eva, kterému pl'isoudime hod notu 100. Na tomto základě si můžeme stanovit stupnici výhl'evnosti dl'eva. Di'evo z listnatých stromů: jasan 144, akát 105, javor 104, buk 100, bl'iza 86- 96, dub 85-94, Hpa 69, topol 5~2. Di'evo z jehličnatých stromů: borovice (smolnaté dl'evo) 109, borovIce (obyčejné dl'evo) 70 af 80, jedle 67.
PROČ MAJI LETADLA POZNÁVACI ZNAČKY? Každému letadlu je přidělena poznávad značka. Vlastnik letadla je povinen vyznačit jl na letadlo za značku státni pi'islulnostl. Tak napi'iklad OK - LDA znamená, že letadlo je z Česko slovenska (OK), dallí pismeno (L) znači rok výroby (1957). Pismeno D prozrazuje kategorII, do které bylo letadlo zal'az:eno. Pismena A až O jsou vyhra-
ze na letadlům pro vel'ejnou pl'epravu osob, polty a zb žl. Akrobatická letadla mají označení R - W apod. Třetí pismeno je zpravidla pi'idělováno v abecedním pořadi, abychom rozeznali letadla vyrobel1á v témže roce.
Dnelni průmyslový rybolov se neobejde bez moderní techniky. Tak tl'eba sovětským rybál'ům pomáhají pl'i manipulacích s obrovskými sítěmi v .. tulnlky a poilO rky.
•
Úča t na olympijských hrách
1980 v Moskvě si definitivně zajistil medvidek MHa. Vylel vitězně ze soutěže o nejlepli talisman her a jistě získá sympatie mlloha návněvníků této "rchol· né sp rtovni události. JAK SE K NÁM DOSTAL KAPR? Kapr k nám pl'ilel z Orientu. V 18. toleti se vyskytoval v Evropě jen z!'ídka. Tak nap!'íklad francouzský král jej jeně v roce 1786 ukazoval ve svém Štrasburku jako vzácnost. Kapi'i mají dlouhý život a v některých francouzských rybnfcích je prý možno ulovit kapry až stopadesátlleté. Jejich věk se rozpozná podle prstenců, které mají na pl utvích.
Pro moskevskou olympiádu v roce 1980 buduu pi'ipraveny tyto moderní autokary, které zajisti pohodlnou a rychlou pl'epravu účastníků a hostů velikého svátku vlech sportovců.
•
PI'I pokusu francouzských léktei'f zjilťovali, jak dlou ho se lidský organismus obejde bez spánku, byly feny mnohem odolněj ll než muži. Vydrfely nespat v průměru 75 hodin, zatímco muži usínali uf po 30 hodinách. Co je to ale proti někte rým dětem, které klimbaji ve Ikole už po první hodině? kal'ů,
•
Ptačrm zpěvem a cvrlikáním nás bude brzy probouzet ze spánku budrček, který vyrobili a s úspěchem vyzkouleli zaměst nanci Chronotechny ve Štern. berku. V ptači kape le, ukryté v budíku, si nejlíp vede kos jeho try ková II j pl Ý n jhe:r;č i.
13
u NÁS
NA CHATĚ
Kousek od jevička je půvabné údoli a v něm vyniká Jedna chata.jeltě voni novotou, nátěry na ni se lesknou a vJechno - stoly, skl'lně, fldle, okna -Je bez poskvrny. Z komlna stoupá lehký dým ze smolného dl'eva a mOfete tady zaslechnout hlasy: Nosit na stůll Pro vodu I Kam se poděla kytara? A co kdyf je na programu mlstnl kolo Partyzánského samopalu, nebo kdyf se dva oddily utkali pl'átelsky v bojové hl'e, nebo kdyf na blizké pl'ehrádce čeká "flotila", af jl někdo rozhýbá I Anebo kdyf se zde jlskr-y učf stavět stany a vaI'lt na polnlm ohni tl'eba I obyčejný čaj. Nebo kdyf les voni houbami a kuchal'I se pl'edhánějf, kdo je umi lépe pl'lpravlt. To je dnelek ... Ve Smolenském údoli tedy stoji chata a patl'i pionýrské skupině hrdiny SSSR Oleksy Borkal\uka na ZDŠ v jevičku. Že zde vůbec je, o to se jevični plonýl'l I sami jaksepatl'i postarali. Zamě!'lIi pionýrský Paprsek správným směrem a pol'ádně pl'lIoflll ruku k dílu. Chatu budovali za pomoci Okresniho národniho výboru ve Svitavách, sdrufeni rodičů a pl'átellkoly, patronátnlho podniku a učitelského sboru ZDŠ na mistě, kde jlf Jednou stála a zaslou!lIa sl, aby jako památný objekt byla chráněna. Vznikla v roce 1936, na začátku fallstlcké okupace se v ni konala tajná porada zástupců mistnfch organizací KSČ z Malé Hané, které pl'edsedal bývalý vedoucí 152. oddilu Spartakových skautů práce v jevičku, nynl profe-
14
sor Vojenské technické akademie A. Zápotockého v Brně, plukovnik ing. G. Kaplan. Jiný vedoucí jevíčských chlapců a děvčat, Petr Muller, měl se svým vlUkem po celou dobu schůzky hlfdku v lese. Ing. Kaplan strávil pak celou dobu války v koncentračnim tábol'e, Petra Mullera popravili ve Vratislavl, kdyl mu bylo 27 let. Na chatě se od jara 1945 roztahovala hitlerjugend. Za nějaký rok po válce byla stavba rozebrána. Mohli se s tim jevíčJtí pionýl'i smil'it? To byste je museli znátI Pl'ed 25. výročim zaloleni PO SSM vypracovala a odeslala skupinová rada zvláltni dopis vedoucímu tajemnikovi OV KSČ soudruhu Halkovi. A pak ~Io v~echno ráz na ráz. Z Bratislavy byla objednána chata typu Roszsutec, na podzim byly rekordním tempem vybudovány základy, na jal'e bylo vJe pod stl'echou a chata mohla být slavnostně otevl'ena. Na mistě rozpadlých zídek a hlohového houlti vyrostla chata jako z pohádky. Místo pohádky Jsou vlak docela obyčejná čisla a jména: 2500 brigádnických hodin, společná práce malých I velkých, porozumění městského národního výboru a organizací Národni fronty. To vJe dohromady pl'edstavuje asi sto tisíc korun, col samo o sobě je listě dost, ale zdaleka ne vJe. My pionýl'i pl'ece vime své: Zde toti! zapadá slunce a vycházi měsfc jinak nel jinde. Hvězdy, jel padají do blízké pl'ehrádky, maji svOj nenapodobitelný tl'pyt. Uhlíky táboráku otevirají srdce. A pak kytička u pamětni desky v kamenné podezdívce je vzpominkou na ty, ktel'í byli pl'ed námi a ktel'í to měli těf~r. ..
K našim nejmi/ejšfm prázdninovým zábavám patř( cesty za Tomášem. Je to jen hodinu pěšky od konečné tramvaje, a ' přesto si vždycky připadáme jako na dobrodružné výpravě ... Tomášův starý dům uprostřed zahrady je samé překvapenf. Pokaždé tu objevfme něco, čeho jsme si dřfv nevšimli. Třeba další dveře do úplně neznámého pokoje. Přfsahala bych, že minule byla na tom místě jen bflá zeď s věšáčkem na klfčel Nebo zábradlf u schodů do podkroví. Všech pět vyřezávaných hlaviček se usm(valo, dneska jedna brečí ... Nejradši však máme Tomášovu zahradu. Staleté stromy, kvetoucí skalka a růží milión I Docela vzadu, ze tří stran obehnaný zfdkou s popfnavým lupením, je čtvereček betonu. Zahradní komůrka, kde v létě bydlfme a kde se dá rozdělávat večer oheň rovnou na podlaze. A ještě dalšf zázraky: Předloni jsme našli pod rybfzem křemenáče, vloni Tomáš vypěstoval na ředkvičkovém záhonku obří kedlubny, nejmenší vážila tři kila, a jedli jsme je až do jara. A letos? Když táborák dohořel a my se vraceli setmělou zahradou, ukazovala nám cestu žlutá světýlka, "ládná světýlka, to jsou pupalky," řekl Tomáš. "Rozkvétaj( až po západu slunce. Obyčejně kolem že/eznlčn(ch náspů a ven kovských pěšinek, aby vlaky nebloudily a lidi trefili domů ... " Věděli jste to? Já to vfm teprve od vče rejška. - sek-
LEGRACI
!!!
pro všechny své kamarády I Teprve
teď se
k tomu
přiznali"
Pátý prázdninový případ
Sherlocka Holmese Napsal Rudolf Čechura Nakreslil Karel Franta
SHERLOCK VYŘEší VŠE Nedaleko Holmesova venkovského sidla, téna hranici mezi lesíkem a mokrými lučina mi, má svou chatu pan Bradley. Pobývá v ní o víkendech a o prázdninách se svým synem. Jednoho dne požádal tento pan Bradley souseda Holmese o pomoc v poměrně delikátní záležitosti: Z chaty se ztrati ly pl'es noc vzácné Ivýcarské hodinky, aniž byl porulen zámek. Vlechno prostě ukazovalo na to, že hodinky zcizil někdo z Bradleyho pl'átel. "Lépe I'ečeno - někdo z pl'átel mého povedeného syna I" rozzlobil se pan Bradley. "Ten hlupák dal totiž bez mého vědomí zhotovit kopie kllčů měř
16
"Pro kolik kamarádů?" zeptal se věcně Holmes. "Pro pět," zahučel sklesle Filip. "Takže to máme celkem šest podezřelých," usoudil Holmes. Pan Bradley se kysele usmál: "Vím, jak to myssilte, ale Filip to udělat nemohl. Čirou náhodou byl od včerejška až do dnešního rána stále se mnou." "Opravdu?" I'ekl Holmes nedůvěřivě. "To je u šestnáctiletého chlapce dost neobvyklé, že?" "Ano. Však jsem také řekl, že to byla čirá náhoda. Sehnal jsem totiž na včerejší večer dvě výtečná sedadla na mezistátní fotbalové utkání. Teď jistě chápete, proč byl Filip ochoten pl'ijmout společnost svého otcel Nic jiného mu prostě nezbývalo, chtěl-Ii se na to utkání dostat. Sedadla byla beznadějně vyprodána a televize utkání nepřenášela. Zápas začínal v osm večer, odtud jsme odjeli do Londýna před pátou hodinou. To tu ještě hodinky byly." "Dobrá - ale kdy jste se sem vrátim" "Až dnes ránol Vyspali jsme se doma v Londýně. A hned jak jsme se vrátili na chatu - mohlo být něco po deváté ráno -, zjistil jsem, že se hodiny ztratily." "To znamená," řekl Holmes, "že ke krádeži muselo dojit mezi sedmnáctou hodinou včerejší a devátou hodinou ráno. To je ovšem velmi dlouhé časové rozpětí! Pochybuji, že by někdo z těch pěti mohl prokázat alibi na celou tu dobu." "Můžete počítat jen se čtyřmi," řekl Bradley. "Jeden z nich je prokazatelně už tFi dny v Americe na zájezdu." Vyptávali se v okolí, zda někdo neviděl v noci něco podezl'elého, ale nikdo nic nevěděl. Jenom jakýsi Partridge prohlásil, že viděl někdy zvečera
nebo v noci v Bradleyho chatě světlo. Tvrdil ovšem, že nemá ani ponětí, v kolik to mohlo být hodin, protože byl jen tak na procházce a na hodinky se vůbec nedíval. Holmes jej nicméně požádal, aby vyprávěl dopodrobna všechno o své procházce, a pan Partridge tedy zeši roka začal:
někdo
pro všechny své kamarády! Teprve ted' se k tomu přiznal!"
Pátý prázdninový případ
Sherlocka Holmese Napsal Rudolf Čechura Nakreslil Karel Franta
SHERLOCK VYŘEší VŠE Nedaleko Holmesova venkovského sidla, téna hranici mezi lesikem a mokrými lučina mi, má svou chatu pan Bradley. Pobývá v ni o vikendech a o prázdninách se svým synem. Jednoho dne pofá'dal tento pan Bradley souseda Holmese o pomoc v poměrně dellkátni zálefltostl: Z chaty se ztratily pi'es noc vzácné Ivýcarské hodinky, aniž byl porušen zámek. Vlechno prostě ukazovalo na to, le hodinky ~cizll někdo z Bradleyho pi'átel. "Lépe i'ečeno - někdo z pi'átel mého povedeného syna!" rozzlobil se pan Bradley. " Ten hlupák dal totlf bez mého vědomí zhotovit kopie klíčů měl'
"Pro kolik kamarádů?" zeptal se věcně Holmes. "Pro pět," zahučel sklesle Filip. "Takfe to máme celkem šest podezřelých," usoudil Holmes. Pan Bradley se kysele usmál: "Vim, jak to mysslíte, ale Filip to udělat nemohl. Čirou náhodou byl od včerejška al do dnešního rána stále se mnou." "Opravdu?" řekl Holmes nedůvěi'ivě. "To je u šestnáctiletého chlapce dost neobvyklé, fe?" "Ano. Však jsem také řekl, fe to byla čirá náhoda. Sehnal jsem totiž na včerejšr večer dvě výtečná sedadla na mezistátní fotbalové utkání. Ted' jistě chápete, proč byl Filip ochoten přijmout společnost svého otce! Nic jiného mu prostě nezbývalo, chtěl-Ii se na to utkáni dostat. Sedadla byla beznadějně vyprodána a televize utkání nepřenálela. Zápas začinal v osm večer, odtud jsme odjeli do Londýna před pátou hodinou. To tu ještě hodinky byly." "Dobrá - ale kdy jste se sem vrátili?" "Al dnes ráno! Vyspali jsme se doma v Londýně. A hned jak jsme se vrátili na chatu - mohlo být něco po deváté ráno -, zjistil jsem, fe se hodíny ztratily." "To znamená," řekl Holmes, "le ke krádeli muselo dojit mezi sedmnáctou hodinou včerejší a devátou hodinou ráno. To je ovšem velmi dlouhé časové rozpěti! Pochybuji, le by někdo z těch pěti mohl prokázat alibi na celou tu dobu." "Můfete počftat jen se čtyřmi," řekl Bradley. "Jeden z nich je prokazatelně ul tfi dny v Americe na zájezdu." Vyptávali se v okoli, zda někdo neviděl v noci něco podezi'elého, ale nikdo nic nevěděl. Jenom jakýsi Partridge prohlásil, fe viděl někdy zvečera
v chatě rozsvitll. Ten rákosník se ozval na pi'imce mezi mnou a chatou - proto jsem se tím směrem podival, chápete?" "Vy znáte hlasy ptáků?" divil se Holmes. "Ovšem," Partridge se usmál. "Žiji tady dost dlouho, abych poznal zdejší zvii'enu. Potom jsem slyšel také jeltě bukače. " "Ale to je znamenité!" radoval se Holmes, jako by právě tyhle hlouposti byly bůhvíjak dů lellté. "Můfeme se nynl vydat za těmi čtyi'mi podezi'elými," oznámil pak udivenému Bradleyovi. Prvý byl na i'adě Charley Hopkirk, světlovlasý mladík s pi'illš kulatým a nepi'íliš oduševnělým obličejem. Přiznal bez vytáček, že má klíč od Bradleyho chaty, popi'el však, fe by cokoli věděl o ukradených hodinách. Jako alibi uvedl. fe byl pi'edchozího večera na projíld'ce s jakousi sleč nou. "Odkdy dokdy a kde?" zeptal se Holmes. "Od sedmi do desíti, a úplně na druhé straně!" "Ano? A kdo vám to může dosvědčit, mladíku?" "Ti'eba dopravní strUník v Readingu, platil jsem tam ni tak v devět večer pokutu." Ověřili sl to - a bylo to tak. Vydali se tedy za Henrym. Rovněf pi'lznal, fe dostal před časem od Filipa kopii klíče, a na svou obhajobu uvedl pak toto alibi: "Do čtyř ve škole, pak půl hodiny jízda domů, od pěti do sedmi na tréninku ragby, pak domů, od osmi af do půlnoci četl v posteli Smaragdový náhrdelnlk, potom spal af do rána. Stačn" "Může vám to všechno někdo dosvědčit?" "Všechno, kromě toho čteni ovšem. To mohou dosvědčit jen rodiče, a to od jedenácti, kdy se vrátili z klna." Další mladík, Winston Pltterlng, odpovídal velice nejistě: "No ... to je těfko i'iet ... , prostě jsem se jen tak potloukal po městě." někde
nebo v noci v Bradleyho chatě světlo. Tvrdil ovšem, le nemá ani poněti, v kolik to mohlo být hodin, protofe byl jen tak na procházce a na hodinky se vůbec nedival. Holmes jej nicméně požádal, aby vyprávěl dopodrobna všechno o své procházce, a pan Partridge tedy zeširoka začal :
"Toulal jsem se jen tak po lese a po lukách. Chodím tu rád i potmě, je-Ii trochu jasná noc. A to tedy byla. Toho světla bych si byl ani nevšiml, má cesta vedla dost daleko od chalupy. Ale najednou se ozval do nočního ticha rákosník - podíval jsem se tim směrem - a vtom zrovna
"Hm - potloukal po městě! Svědky pi'lrozeně nemáte?" "No - nemám," pi'lpustll Winston. "Copak to ale nechápete? Jlmmy je v Americe, Filip byl s tátou v Londýně, Charley kdesi jezdil na motocyklu, Robert byl na fotbale. ; ., no tak co jsem měl dělat? Tvrdnul jsem trošku v herně u automatů, pak ..... "Moment - i'íkáte Robert na fotbale?" zasáhl Holmes. "Ovšem. Na tomtél zápase jako Filip s tátou." "Hm. Jak dlouho jste marnil čas u těch a~tomatů?"
"Skoro do osml. Pak jsem šel do klna." "Vstupenku máte?" "Prosím, tady je," pi'edložll jl bez hledáni. Na zadní straně měl napsáno tulkou čísi telefonní číslo. Tím se dalo celkem hodnověrně zdůvodnit, proč si jl uschoval. Je to prý číslo Jakési náhodné známé z kina. Nicméně - ani vstupenka z klna nenl jeHě dů kazem, fe její majitel skutečně pi'edstaveni zhlé<:II; Holmes to také okamfltě pi'lpomněl.
17
16
někdo
v chatě rozsvítil. Ten rákosník se ozval na přimce mezi mnou a chatou - proto jsem se tím směrem podíval. chápete?" "Vy znáte hlasy ptáků?" divil se Holmes. .. Ovšem." Partridge se usmál ... Žiji tady dost dlouho. abych poznal zdejši zviřenu. Potom jsem slyšel také ještě bukače." .. Ale to je znamenité I" radoval se Holmes. jako by právě tyhle hlouposti byly bůhvíjak dů ležité ... Můžeme se nyní vydat za těmi čtyi"mi podezřelými." oznámil pak udivenému Bradleyovi. Prvý byl na I'adě Charley Hopklrk. světlovlasý mladík s pl'iliš kulatým a nepi"íliš oduševnělým obličejem. Přiznal bez vytáček. že má klíč od Bradleyho chaty. popi"el však. že by cokoli věděl o ukradených hodinách. Jako alibi uvedl, že byl pl'edchozího večera na projížďce s jakousi sleč nou. .. Odkdy dokdy a kde?" zeptal se Holmes. "Od sedmi do desíti. a úplně na druhé straně I" "Ano? A kdo vám to může dosvědčit. mladíku?" .. Třeba dopravní strážník v Readingu. platil jsem tam asi tak v devět večer pokutu." Ověl'iIi si to - a bylo to tak. Vydali se tedy za Henrym. Rovněž přiznal. že dostal před časem od Filipa kopii kliče. a na svou obhajobu uvedl pak toto alibi: "Do čtyř ve škole. pak půl hodiny jízda domů. od pěti do sedmi na tréninku ragby. pak domů. od osmi až do půlnoci ěetl v posteli Smaragdový náhrdelník. potom spal až do rána. Stačí1" .. Může vám to všechno někdo dosvědčit?" "Všechno. kromě toho !:tenl ovšem. To mohou dosvěděit jen rodlěe. a to od Jedenácti. kdy se vrátili z kina." Další mladík. Winston Pittering. odpovídal velice nejistě: "No ... to je těžko I'íct .... prostě jsem se jen tak potloukal po městě." někde
"Toulal jsem se jen tak po lese a po lukách. Chodim tu rád i potmě. je-Ii trochu jasná noc. A to tedy byla. Toho světla bych si byl ani nevšiml. má cesta vedla dost daleko od chalupy. Ale najednou se ozval do nočního ticha rákosník - podíval jsem se tím směrem - a vtom zrovna
"Hm - potloukal po městě! Svědky pi"irozeně nemáte?" "No - nemám." pi"ipustil Winstoll ... Copak to ale nechápete? Jimmy je v Americe. Filip byl s tátou v Londýně. Charley kdesi jezdil na motocyklu. Robert byl na fotbale ...• no tak co jsem měl dělat? Tvrdnul jsem trošku v herně u automatů. pak ..... "Moment - I'lkáte Robert na fotbale?" zasáhl Holmes. .. Ovšem. Na tomtéž zápase jako Filip s tátou." ..Hm. Jak dlouho jste marnil ěas u těch automatů?" ' ..Skoro do osmi. Pak jsem šel do kina." "Vstupenku máte?" "Proslm. tady je." pl'edložil ji bez hledání. Na zadní straně měl napsáno tužkou čísi telefonní ' číslo. Tím se dalo celkem hodnověrně zdůvodnit. proč si ji uschoval. Je to prý číslo jakési náhodné známé z kina. Nicméně - ani vstupenka z kina nenl jeUě dů kazem. že její majitel skutečně pl'edstaveni zhlédl; Holmes to také okamžitě pl'ipomněl .
17
"Pár minut pl'ed koncem," I'ekl na to Winston, "tam omdlela jedna paní, asi c:tyl'icetlletá, pl'l tom, Jak tam ten fralok ukousne tomu ..." "Vím, podrobnosti si uletP'te. Jaké měla vlasy?" "Blondýna a vynášeli jl ven, byl při tom dost
1&
zmatek, bylo to v mé I'adě asi tl'I místa ode mne." Ověl'ili si to - a opět se ukázalo, fe i Winston mluvil pravdu. Zbýval tedy Robert. Ale i ten mohl svou pří tomnost na mezistátním utkání vcelku pi'esvěd čivě dokázat. Pl'edlofil i'ádnou vstupenku, kterou si právě zařazoval do alba svých fotbalových suvenýrů. Na ní bylo kromě soupeřů a data uvedeno i to, fe začátek utkání je ve dvacet hodin. Navíc Robert - ačkoli utkání nepl'enášela televize - dokázal popisovat průběh zápasu tak dů kladně a podrobně, le sám pan Bradley prohlásil: "Ano, ten chlapec tam musil vskutku býtI Aíká všechno naprosto správně, i takové drobnosti, které v dnešních novinách vůbec neJsou." "Tím jsme ovšem v koncích," zklamaně řekl Watson. "Všichni mají alibi I" "Omyl," usmál se Holmes, "pl'ípad jest uzavi'en. Jeden z nich alibi nemál" "No - na celou noc jich nemá alibi vlc, jenže ... " "Můfeme mít za prokázáno," neochvějně pokračoval Sherlock Holmes, "že I Robert byl v devět hodin večer na fotbalovém utkáni stejně jako Filip. Dále tu máme Winstona. Ten byl, jak jsme rovně! nade vši pochybnost zjistili, od osml do desltl v kině. Souhlasíte?" S tím zatím souhlasit museli. "Charles," vypočítával dále Holmes, "platil v devět hodin večer v Readlngu pokutu, co! máme taktU ověl'eno. Nufe, zbývá nám jl! jen Henry - a ten právě alibi nemá vůbecl" "Jak to?" namltll Bradley i Watson dvojhlasně' "Inu - v devět hodin prý Idei v posteli a četl sl, nikdo mu to vlak nemů!e dosvědčit. Cofpak to neni sdostatek jasné?"
"Promiňte, Holmesl," zavrtěl se Watson nevoli, "ale co pol'ád máte s těmi devltl hodinami? Proč právě alibi na jedenáctou hodinu povalujete za rozhodujlcf?1 To je zcela nesmyslné vfdyť pl'ece dosud vůbec nevime, v kolik hodin se vlastně v chatě rozsvítilo I" "Ale vlme, Watsone, vlmel" usmíval se Holmes. "Aekl nám to pl'ece svědek Partridgel" "Ohol Ten nám nel'ekl vůbec nic, pokud se pamatuji I" "Ba, i'ekl, Watsone, jenfe vy jste to prostě neposti'ehl. Jakého!e ptáka to slyšel pan Partrldge právě ve chvfli, kdyf se v chalupě rozsvltllo??" "Rákosníka." "Správně. A ten se obvykle ozývá mezi dvacátou a jedenadvacátou hodinou - to nevlte? A potom slyšel ještě hlas jiného ptáka, viďte?" "Bukače," i'ekli Watson I Bradley. "Tak, tak, " spokojeně pl'ikyvoval Holmes. "A bukač, pokud vlm, bývá slyšet mezi jedenadvacátou a dvaadvacátou hodinou. Takfe ozývali-ii se oba tito ptáci zároveň, bylo to nejsplš kolem deváté hodiny večerni, viďte?" Pan Bradley chvfli lapal po dechu, než konečně ze sebe vypravil: "To je úfasné, Holmesll Pověst o vás zl'ejmlS nelfel Co vy všechno vltell" Holmes nad tou chválou mávl rukou a obrátil se k Watsonovl: "Vidíte, pl'lteli - ono néstačl jenom chodit do pl'lrody, ono nestačl prostě jen koukat, človlSk musl umět také dobi'e pozorovat, jak jsem vám ostatně pl'ipomínal již v našem prvém publikovaném pl'ipadu, který jste kdysi sepsal pod názvem Skandál v Čechách. Pro detektiva je pP'ece důkladné pozorování nezbytným zdrojem vě domostíl" A potom jeli pro ty ukradené hodinky.
HAVRANí DOGA Námět a scénář Ivo Pechar Kreslí Vladimír Krb
(lR,? JR/(.PRK. BYCH !JE J.J1l J.JĚj J.JEPRNRTOVRL/ TRJ
1
8 NR ' VRf[IIE'
J.lRPŠ}1 /.IIiiPRVRH
vMni-I.,,'
Il.ŘÓiJOU, Rt E JE TU JE()IJf/ NO:ĚIJOST.. I"f,!,ro _UDLU··.
«R.RJJĚJJI~ llTIl.RTIL. 1'1i:tí..lr 1>O~TorzE, CH/..RPEC ;:p{ 1-11'1 CIR.OVI, 'PROTOi'E
NU 'PrlíPOHtím ' TI'/TU.
'PEl JE 'PRO /.liD Vlé /.lEt: !ťRNR1lRP.
OPEIl.OVRT
~r:HÚi:fiNE!
v
LII"OJlRTO-riié/ol
I4ĚcO •••
lJ'rLO 'PIl.OVePEI./O ffYOIT.s
POlt!.ustl KDr B'rLR ?OSI' KREV I-IRI-lIU/U/!!#4 l It!.Il-Vl' UffÉLOU.
VXO'r" oSE VS;'", O & JEVIL'r /'(EVYl vt!rLlrl!l./.IÉ JlnSLEDKY:7f!S ll/SKRL Pm//Cl(otJ HRÚIlU ~ CtOVĚKEI.
IJE'POIT/.II( VRS. /.IEJ5UPE SLY.s'ÉT IJq SVE' J1fÉuo. 1J<JDE SE ňED VRHl U!tl
. 1'5
/.fR Tt7
(i,ICl<E#O flOy;rOKU, KTER-Ý
'BY ICIl..I! V
pt/:íí..J.r ~tlÉ UI1ÉJ...OU
"Tak sl jdi hrát," i'ekl tatinek. ,,5 kým," zeptal Jsem se. "S kým, s kým, to je otázka I" I'ekl tatinek. "Asl s nikým." "Ale já sl sám hrát neumím," I'ekl jsem. "To není spravedlivé, na tábol'e byla spousta kluků a bylo tam pol'ád co dělat." Tatinek odložil noviny na kolena, vyvalil na mne oči a I'ekl mi: "Tady už nejsi na tábol'e, tak bud' tak hodný a Jdi si hrát sáml" Dal jsem se do pláče a maminka pl'iběhla z kuchyně a I'ekla: "To to dobi'e začinál" a utělovala mě a poradila ml, abych sl lel hrát do zahrady, než bude večel'e, a že bych tl'eba mohl navJtivltMaril Hedviku, která se právě taky vrátila z prázd .
Sempé Goscinny VZPOMíNKY NA PRÁZDNINY
Vrá til jsem se z prázdnin. Byl jsem na t áboi'e a bylo to moc prima. Když jsme pl'ijeli na nádraží, stáli tam už všichni tatínkové a maminky a čekali na nás. Bylo to senzační 1 Něktei'í kluci brečeli, poněvadž jeltě nenašli své tatínky nebo maminky, jiní se smi.n, poněvadž Je neull, vedoucí oddílů , co t m byli s námi, pískali, abychom se nerozbíhali, železniční zřízenci plskaII, aby vedou cí nepísk li, j likož měli strach, aby něj ký vlak neodjel, a najednou jsem uviděl tatínka a maminku a to bylo tak nádhe rné, že vám to ani nemů žu vypovědět. Skočil jsem do náruče mamince, potom tatínkovi, dali jsme si pusu a oni mi i'ekll, že jsem vyrostl a že jsem opálený, a maminka měla vlhké oči a tatínek se pol" d usmíval a dělal : "He, he." Potom mi položil ruku na vlasy a já jsem jim začal vy· právět, jaké to bylo o pr'zdninách,
a šli jsme 'l!: nádraží pryč a tatínek t r'atil mů j kur... Byl jsem celý šťast ný, že jsem zase doma, u n- s to krásně voní, a pak můj po koj se vJemi hračkamI! Maminka šla př iprav it veče!'l, to je bezva, jelikož na tábol'e se sice jed lo dobř'e, ale mamínčina kuchyně je nejlep~i na světě, a i když maminka někdy zkazí nákyp, je stejně poi'ád lepší než okoli, co jste kdy jedli. Tatínp.k si sedl do křesla, aby sl přečetl noviny, a j~em se ho zeptal: "Co mám dělat?" "Nevím," odpověděl tatínek. "Jsl jistě po cestě unavený, jdi i ódpočinout do vého pokoje." "Ale já nej em unavený," i'ekl jsem.
Kapitola" knihy Loo. Voconcer du petit N ic.. /o..
D~n o~',
r
Pa,I. , 1"67
nln. Utl kal Jsem rychle dolů a maminka zatím mluvila s tatinkem. Mysllm, že mluvili o mně, jsou hrozně lťastni, že jsem se vrátil. Marie Hedvika je dcera nalich sousedů, pana a paní Plátkových. Pan Plátek je vedoucím odděleni obuvi v obchod nim domě Malý stl'ádal, tl'eti poschodi, a často se s tatinkem hádá. Ale Marie Hedvika je bezva, I když je to holka. Měl jsem Itěsti, jellkof sotva jsem vylel ven, uviděl jsem Marii Hedviku, jak si hraje na jejich zahradě. "Ahoj, Marie Hedviko," zavolal jsem na ni, "nechcel sl pl'ljít hrh k nám na zahradu?"
21
..Tfeba," fekla Marle Hedvika a prolezla dirou v plotě, kterou tatínek ani pan Plátek nechtěJ i dát opravit, poněvadž každý z nich tvrdi, že ta dira je na zahradě toho druhého. Marie Hedvika od té doby, co Jsem jl naposledy viděl pfed prázdninami, celá zhnědla a měla docela bledě modré oěl a docela světlounké vlasy, vypadalo to moc hezky. Ne, vážně, přestože je to holka, Marie Hedvika Je hrozně prima. "Jak ses mělo prázdninách?" zeptala se mě. "Senzaěně," odpověděl/sem. "Byl jsem na tábore, měli Jsme oddíly a ten náJ byl nejlepli, Jmenoval se Rysi oko a já jsem byl vedoucím." "Myslela jsem, že vedoucím jsou jen dospěli," fekla Marie Hedvika.
""
~
§
t
~
.c :t
~
~ .N
g
~ ll.
"Ano, ale já jsem byl pomocnikem vedoucího, nedal beze mě ani ránu. Ve skuteěnostl Jsem o vlem rozhodovaIJá." "A byly na tom tábofe taky holky?" zeptala se Marie Hedvika. "Pchl" odpověděl Jsem. "To se vi, že ne, na holky to tam bylo moc ne· bezpeěné. ~ileně Jsme vyváděli, musel Jsem zachraňovat dva kluky, co se topili." "NekeceJ nesmysly," fekla Marie Hedvika. ..Jak to, nesmysly?" rozěllll jsem se. "Nebyli dva, ale tfi, na jednoho Jsem zapomněl. A chytali Jsme ryby, já Jsem vyhrál závody, vytáhl jsem takovou hle rybu," roztáhl jsem pa-
22
že, Jak nejvíc Jsem mohl, a Marie Hedvika se zal:ala fehonit, jako kdyby mi nevěřila. To mě dolňuplo. S holkami se nedá mluvit, to Je fakt. Tak jsem ji vykládal, Jak Jsem tenkrát pomohl policii najít zloděje, který se schoval v tábofe, a Jak jsem plaval k majáku a zpátky a vllchni měli nahnáno, a když Jsem se vrátil na pláž, gratulovali ml a flkall, že Jsem senzaěni borec, a jeltě Jak se '(llchni kluci ztratili v lese plném divokých lelem a já jsem je ndel. "Já zas," vyprávěla Marie Hedvika, "jsem byla u mofe s tatinkem a s maminkou a skamarádila Jsem se tam s jednim klukem, jmenoval se Jenil:ek a nádherně uměl dělat kotrmelce .. ·... "Marie Hedvikol" ozvala se pani Plátková, která právě vylla z domu, "pojď honem, vel:efe je na stolel" .. Dopovim tl to Jindy," fekla Marie Hedvika a úprkem zmizela dirou v plotě. Když Jsem se vrátil domO, tatinek se na mě podíval a zeptal se: "Tak co, Mlkulá!i, setkal ses se svou ka· marádkou? Máj už lepli náladu?" Ale Já Jsem neodpověděl, utfkal jsem do svého pokoje a nakopl Jsem dvePe od skPíně. Fakt, co na tom Marie Hedvika má, kecat ml o svých prá%dnlnách takové nesmysly? Pi'edevlim mě to vObec nezaJimá. A vObec, ten JeJI Jenil:ek je pitomec a leredal
, , •
•
Tady stál kdysi les - tak nazvali snlmek pioný!'i z Hodonlna. Vyšli sl na nedělnl vychhku do územl, kde bude skládka průmyslového odpadu. Pionýři nezůstávali netečnl ke svému okol[. Založili oddlly ochránců při rody, které pomáhali životnlmu prostl'edl a ochraně pi'lrody vJude tam, kde je zapoti'ebl.
Jak %iskat nový rol:nik Ohniěku na Ikolnl rok 1978-1979? To le othka, která se někdy objevuje ve vulch dopisech . Jak postupovat! Casopis sl můžete objednat a pl'edplatit ve škole. Pokud tak neudě láte a chtěli byste mlt určitě všechna člsla, objednejte sl je na adrese : Okresnl administrace PoJtovnl novinové služby v ........... a uveď· te své okresnl město. Můžete pou-
žit předtlftěné 'objed návky, kterou najdete v tomto člsle na straně 30. NABfzEJf Známky s portréty za květiny nebo %vlPata - T. Šandová, 277 06 Lužec nad Vltavou 77. Cizi známky za odznaky - T. Veče!'a. 73914 Ostravice č. 202. Známky, starli Ohníl:kya nálepkyod sýrO za foto J. Belmonda a A. Delona - I. Vitková, Krmellnská 313, 72400 Ostrava 3. Foto zpěvákO, skupin, dět ské knižky, seriál z Pifa, obaly od žvýk. za pohledy, známky (fauna, flóra) -I. Kokešová, Dohnalova 1087. 18200 Praha 8 - Koby. lisy. Pohledy měst za pohledy květin - Y. Havlová, Žižkova 365, 36452 Žlutice. Známky, plakát sll. motorky zn. Puch Monza za samolepky nebo plakáty Čer nocké, Laufra, Neckáfe - Z. JIcha, sldllště 9.5., blok 201 č. 2271, 27201 Kladno 2. Fotoaparát zn. Corlna, nálepky, známky za vle o skupině Abba - Š. Štěpánková, Valtlřov 85, 40323 p. Velké Břez no. Foto Vlnnetoua za ci%i %námky, odznaky, donaldy - J. Demi· cin. Husova 21, 73932 Vratimov. Známky za knihy % edice Stl'el. ka a Knihy odvahy a dobrodruž· stvi - V. Vaněk, Fučlkova 62, ,S71 01 Mor. Třebová. Clzi znám· ky, odznak skup. ABBA, pohle· dy za obrázky z filmu Tl'I mul· ketýl'l - L. Hasnlková, Hornl Tře· mešek 85, 78701 p. Šumperk. Od· znaky, známky, prospekty Škoda, dalJ! s motor. tematikou za plakát Rallye soutěže a slinil:. %áv. motocykl O, náJlvky, samo· lepky o motorismu - P. Tuši, Brožlkova 940, 34901 Stl'lbro.
Každý z nás dobi'e vl, že úkol probudit princeznu má princ ve známé pohádce o Šipkové Rilžence. Nová, moderní podoba této pohádky nepostrádá vedle humoru, dobrodružství a napětí i skutečné pohádkové kouzlo a potě!í "od pěti do devadesáti" vlechny filmové diváky. A proto si znovu nechme vyprávět pohádku o rilžích, princezně Rilžence a o tom, co vlechno musel vyko!"at princ Jaroslav, aby ji mohl zbavit kouzelného prokletí - jenže trochu jinak, než jak to znáte z knlžky. Sudičky tu nahradí zlá teta Melánie a Růženku má pi'ed neJťastnou sudbou zachránit svatba s korunnim princem Pillnočniho královstvi. A tady le kouzelný háček této moderní pohádky: ten nafoukaný a hloupý ženich Jii'i má mladJiho bratra Jaroslava, který je mládenec k světu po vJech stránkách, a tak neni divu, že Růženka misto Jii'imu věnuje pozornost Jaroslavovi.
Znáte výbornou filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku 7 Ať už ano nebo ne, pamatujte si, že právě ta je nejlepším doporučením k návštěvě nového filmu Jak se budE princezny. Oba tyto filmy jsou totiž dílem stejných autorů. Předlohu k nim napsala Bohumila Zelenková a natočil je režisér Václav Vorlíček.
Tim to ovfem nekonči a než lťastně zazvoni zvonec, Jeně si oba ledacos vytrpi. Pl'edevlim Jaroslav musi prokázat odvahu, statečnost a vytrvalost, aby vysvobodil ze zakleti svou princeznu. Tl'I měsice hledali filmal'i pl'edstavitelku princezny Růženky. Vlechny divky byly pl'ilil moderni. Růženka musela být romantická, něžná, zasněná. Nakonec jl nalli v houfu mládeže, který hrál v davových scénách tohoto filmu. Růžové královstvi - Růženčina pohádková domovská země - bylo nafilmováno zejména v telčském zámku, ale také na Pernltejně, Kl'lvoklátu, Konoplltl a Roltejně. Až na některé maličkosti filmal'i pracovali ve skutečných zámeckých prostorách, což pl'lneslo I'adu nečekaných potiži. Brzy zjara, kdy začali filmovat v Telči, byly mistnosti tak promrzlé, že i když už venku hl'álo sluničko, uvnitl' se teplota pohybovala kolem nuly. A tak do
práce chodili všiclmi nabaleni jako polárnici a vybihali se ohl'át na nádvol'i. Refisér Václav Vorliček brzy zjistil, že budit princezny neni tak docela snadné, zejména když si jeden z hlavnich pl'edstavitelů pFibližně v polovině natáčeni zlomil nohu I Nakonec ale všichni, včetně hrdiny prince Jaroslava, kouzelné prokleti pl'ekonali... -PZ-
ZVRH HODIN
.. .. \
I
•
•
, , , '. •
I
I
.. .. V . FALTOVÁ
,.ZPfVAT JSEM ZAtAL POMlRNl BRZY - od devltl let Jsem byl členem Dětského pěveckého sboru profesora Kullnského. V patndctl Jsem se chtěl stdt opernlm zpěvdkem, u zkouJek na konzervatoř jsem vlak neuspěl. ~el Jsem proto na dvandctlletku, začal Jsem se zaJlmot o beat, a se svým spoluldkem, který uměl hrdt na saxofon, jsme zalolill vlastnI skupinu. Jmenovala se MyJdcl a Jd Jsem byl hlavnlm zpěvd kem a kytaristou." Těch skupin, ve kterých Jm Korn hrdl a zplval, bylo JeJtě několik, prvnl opravdu velký úspěch mu vJak přinesla al plsn/čka Yvetta, kterou Jistě dobře zndte.
,. Této plsn/čce vděčlm za mnohé. Byla vtipně napsand, měla snadno zapamatovatelnou melodII, Ubila se dospělým I dětem. A hlavně ml seděla. Autoři ml JI opravdu uJIII na tělo. S Yvettou Jsem vyhrdl v roce 1971 ~tafetu Intertalentu, nesměla chybět na lddném mém vystoupeni. Zplval Jsem jl snad mlli6nkrdtl Samozřejmě pmlo obdobl, kdy jsem ,Jrotdčel panenky, ale vldycky Jsem JI zplval rdd a rdd sl jl zazplvdm I dnes." \ Yvetta se Ubila I pos/uchaUJm v Ně mecké demokratIcké republice, kde přinesla Jlřlmu Kornovl tak obrovskou · popularitu, le několik pos/ednlch roků býval v BerUně častěji ne! doma v Praze, kde Jsme ho pomalu přestali zndt. Jen rozhlas a te/evlznl obrazovka ndm čas od času přlpomlnaly jeho hlas a podobu a ukazovaly, fe Jm Korn u naJlch severnlch sousedů nezahdll.
byly stdle častěji nejen zazplvané, ale také výborně zatančené, staly se nejen poslechovou zdle!ito.tl, ale také podlvanou pro očl. ,.Mdm odJakllva moc rdd muzikdly a staré hudebnl filmy, plné plsn/ček a tanečnlch výstupů. A prdvě v Němec ké demokratické republice, kde je velmi obllbený typ revudlnlch pořadů, jsem sl uvědomil, le vlastně kaldd plsnlčka se dd udělat Jako malé zdbavné číslo a že to obvykle zvědI jeJI úspěch. A proto jsem se začal učit stepovat u pana Towena. Můj bratr, který je sólistou baletu v Armddnlm umělec kém souboru, mi zase ddval zdklady tanečnl klasiky - učll mě sprdvně drlet
Jeho
plsničky
dobře
tělo
a ruce, různé kroky, skoky a piruety. Přiučil Jsem se i něčemu z kouzelnického řemesla, docela sluJně zvlddnu několik karetnIch triků a žonglovdnI s mlčky a létajlcIml hůlkami. Zkounm to I s pantomimou. A v kaldé plsničce se ted snalím tyto dovednosti nějak využIt a posluchače co neJvIce pobavit. Tahle prdce mě moc bavI, nikdo si ovJem nepředstavI, co je to za dřinu:'
Jistě jste sl ul i vy vJimll, le na vJem, co Jill Korn děld, Je vidět kus prdce, cllevědomost, houlevnatost. obrovská pile a nadJenI pro věc. Ale to vJechno jsou vlastnosti, které tak nějak samozřeJmě patři k Jeho povaze. - oe/ ..
~redakění ponožky 1 Zlza-y
- Pane pl avěiku , ěj ký pá I sko W do vody a nevypl aval .• . - Dobl'e, tak p ol: káme, jestli zbudou nějaké ša ty v Jatne . .•
~
B. Ju r e lka, R. Zámelnlk, Vsetln -
un
- T C\l. pane Vr ána, ja k se vám líbilo na dovo lené ? - A le bylo t o t a k pro kol:ku. - Jak to? - Bylo tam pl no myši. .. JiPi Me licha r, T ilnov
y#y
- Vy jst e pl'lbuzný té sl čn y? . - Ano, 'a le hodně vzdálený. O na je prvni z dvanácti souroze n ců a já poslední. ..
Sántošky
Lucka Mrázová, Českol B ud ě, ov lce
- Mu lm tl I'lct , fe moje sestra vyhazuje z bytel: ně penize oknem I - Pros lm tě, a který den a hodinu, já bych šel chyta t •. . Jana Ma llPová , Gottwa ldov
MOJE MILÉ KAMARADKY A KAMARADI, ještě
stále chybi několik dni do okomžilw, kdy se slavnostn ě oble i;ete a vstoupite opět do školy k celoroční práci. Vy jste zatím ješt ě bezstarostní, ale soudruzi učitelé již připravuji vše k dobrému zahájení nového školního rolw. Někde se sešly družiny nebo část pionýrských oddílů a vyrábějí papírová zvířátka a drobné dárky pro kluky a holčič ky, pro prvňáčky,kteři letos začnou svůj školní život. Přijdou vyjukaní, ustrašení - a jistě je potěší, když najdou malý dáreček od starších kamarádů.
Děkuji jménem žižalího tria za všechny pohledy a pozdravy z prázdnin. Všude je u nás krásně, a tak jsme si pohledy vyvěsily na redakční nástěnku a vždycky si je prohlížíme. PuPínek si vymyslel, že podle pohledu si budeme přát, kam jet. Stále se nemužeme rozhodnout, chtěly bychom se podívat všude ... Ivana z Kolína piše, že má kamarádky v Sovětském svazu, a ptá se, zda si í my žížaly doPísujeme s někým v zahraniči, zda tam máme
I,amarády. Na celém světě máme své příbuzné z žižolího rodu, í když se nám moc nepodobají. Ale jsou to žižaly. Víme, že náš rod je velmi široký a četně zastoupený. Ale s nikým se nekamarádíme ani si nedopisujeme. Jen si představ, jak by se to uskutečňovalo? Napsaly bychom: žížala obrovská, červená, Tichý oceán. A í kdybychom například vypíchaly vzkaz do velikého lupenu, kdo by ho doručil? Zkrátka - máme kamarády na I
- T o je h růza, tad y l:t , že z mě tl'eseni zničilo e lé m ěsto T ló tchle lbemespelitua he ko I - To bych rád věd ěl , ja k se t o m ěsto jmenovalo pl'e d zen ětřesením •••
- Pe píku, najdi v této větě větu holou : soudružka ul:ítelka se dnes hodně zlob i. - Učite lka z lo b i, odpoví Pepik.
Veronik. Prá.gc rová. Cho mutov
Romana ~vimberlká, MOlt
O ec najde svého sYI,a ráno v postelI. - Ty nemáš I ko lu? Citiš se špatně? - Já Jsem ne mocný, tati, ale nikdy jsem se necitilllp ... Lenka Fiebiger ová, unl kro un
Dva mali!'i maluj i pokoj. Lojzik křil:l :
- Pepo, podrž se šta fle .. .
Kdo
v lastně
běžku,
Sámoška a spol.
tati?
do stal t u kolo-
§tětky,
beru sl
- Tati, ve st!'edu je ve škole malá 5t:hóx k .. Ll c:ite l6, od il:6 a láků I - Jak t o? - Ty, já a nU třidní .. . Pe tr.. Hromádko vá, Praha 4
Babička z hájovny pl'ijela za p!'lbuznými do města. P!'ed spaním starostlivě p!'ipomíná: - Vypněte ten plyn, abychom se ráno neprobudili mrtvi ...
- O lem Jsme sl povidall v minulé hodině, Jii'lnko? - Prosi{Yl o husitském revolulním hejbnuti ... Jana Prochazková, Velk" Hlecrlebe
Alena Nekolová, PinII
- Mój pes Je ohromně chytré zvíře, chlubí se myslivec. - Taky sl myslím, kdykoliv mí!'ll, schová se za strom ... Udělám z tebe a bude pokoj.
Jaronila Broumová, Skflvall
Na co je ml ten indiánský kroj, když ne mím nikomu vzít skalpl!!
- Víl, fe v" Praze jsou nejstarší žácI? 111 - No pl'ece Pra-fácl ... Eva Janákov",
L~de~
nad Sb.
- Proslm mohlo by se rozsvltit? Já pro to I ro nevidím sousedovi do seli t u, Udá Jirka při písemce.
- Jirko, prol si bereš na hodinu zpěvu žebi'lk? ptá se maminka. - Soudružka ulitelka !'íkala, fe mám ty písnilky zpívat výl ... Rob.rt Peca. Morav.ký Krumlov
Vzpomlnky na Ikolu
Pozor, já jsem tul
Do klece dáváme ptáky a Jiné nerosty, aby nám neuletěli. Jarollav
Llbule Vl,.."ková, Čelechovice
- Moniko, tys pro mne jediná na s větě ...
- Ty, Honzo, snad jsi neprodal fiata? Ivana
Zút~rová,
Klilterec nad Ohfl
FOUI,
Bfezl
Pyramida je dům, do kterého se zazdívali panovnici, panovnice a Jejich
Mladlk sedí v letadle vedle krásné dívky a chce nějak zalit rozhovor. Konečně ze sebe vysouká: - Slelno, vy taky letíte tímhle letadlem?
dětI.
Ivana Čechová, Hodonln
Mumie je mrtvola, které udělali posti'lky a zabalili ji do hadrů.
Renáta Hrltlková, Vllkol.
OaJka Čalalová, Hodbnln
Aranka My.livcová, Brno
- Tak, Milane, narodila se nám hollllka a je celá po dědelkovi ... - Jejda, a to má I fousy?
muchomůrku
- Čím se vyznačuji kraje, kde hodně prši, Milane? ptá se soudruh ulltel. - Prosím mnoha deltníky ...
Jeltěrka
P. Roztolll, Beroun III,
- Petl'e, vyplázni jazyk, žádá lékai'. - Ale máma to nesmi vidět, ona mne za to hubuje ... Helena Zahridková, Lukavice
je plaz, vyhl'lvá se na vymlstech a má rozviklaný
hřívaných
Uf dva týdny lekám na požár v domě a nic ...
jazyk. Jaro las to pi'lcházf v noci, proto to hned nepoznáme. Lyfe a brusle vynalezli lidé, ktei'l se prvnl klouzali a upadli. Zvii'ata dělaji stopy, aby je Jejich kamarádi snadno nalil. Z luopilu 'avnlckých plonýr6
29
Stl'fleni v zoolollcké zahradě je prvni nesmysl na tomhle obrázku, ale zdaleka ne Jediný. Kdyl sl kresbu dobl'e prohlédnel, najdel na ni devět dallrch •
••••••••••••••••••••••••••••••••• I' _t
11
j. I•
!1
I: =!
li
~
III
JU
jl
O
O ..M_
'i :z: ~
';
I tf
..:
'!" 'tf" J~
li
'i
Hl OHNíCEK - zabavny čtrnacl,denIK. Vydav.'} cl"slca u'itiednl rada PO SSM v Mlade frontě. Šéfredalctorka Mane Lapačlcovil. - Zastuplcyně šefredaktorky Eliška Knotová. - Výtvarna no. daktorka Věra Faltova. - Rcdalcce: U Sovových mlýnu 9,11836 Praha " tel efo n 532857. Tiskne Polygrafia, n. p ., zavod 1, Praha 2. - Cena Kčs 1,60. Rozšltuje Poštovní novino va služ ba. - Ob,ed. "avleya předplatne přiJlma administrace PNS, po'itovnl ůřady a doručovatel f' - Narnl nevYžildane rulcoplsy nevraclrne. Toto ilslo dano do tisku 5. 7 1978, vyšlo 25. 8.1978 c M lada fronta
lil.L i.! lE ..!
I
i
~
I
l!1'
l] >_1E
NEJDUL.EŽITĚJ
~I TU ZRPOHNĚL ...
INDEX 47011
