skfiítci z hrnku
Markéta âepická DaÀhelová
skfiítci z hrnku
© Markéta âepická DaÀhelová, 2013 © Milo‰ Palatka – ALMI, 2013 ISBN 978-80-87494-09-7
Vûnuji Klárce a Samuelkovi
NeÏ zaãneme Seznamte se s Kuldou, milé dûti. Je to docela mal˘ kluk. Vlastnû je je‰tû mnohem men‰í neÏ jiní kluci. Je to totiÏ skfiítek. A jeho jméno k nûmu docela sedí, protoÏe má ãasto pûknû vykutálené nápady. A také umí pofiádnû kulit oãi. Culda, to je jeho mlad‰í sestfiiãka. I k ní se její jméno moc hodí. Jednak nosí dva blonìaté vûãnû stfiapaté culíky a jednak se ráda na svût culí. Skfiítci Kulda a Culda jsou sice je‰tû o Ïdibec men‰í neÏ ‰pendlík, ale jinak vypadají skoro jako ãlovíãci. ¤íkám skoro, protoÏe jednu zvlá‰tnost byste na nich pfiece jen objevili hned na první pohled: z hlaviãek jim nepfiehlédnutelnû trãí tykadélko, taková jednoduchá anténka. Podle ní se snadno pozná, jakou má skfiítek náladu. KdyÏ je smutn˘, tykadlo mu jen tak povadle polehává, a kdyÏ se naopak raduje, anténka se vesele vrtí a kroutí.
7
Kulda a Culda bydlí s maminkou a tatínkem v malém skfiítãím domeãku na kraji Mechového lesa u fieky Sfiíbfienky. Ale i kdybyste tam ‰ly na procházku, asi byste jejich obydlí nena‰ly. Krãí se nenápadnû pod jedním z mnoha hebk˘ch zelen˘ch bochánkÛ mechu. Vlastnû to dfiív b˘val hezk˘ puntíkovan˘ hrneãek ze svûta lidí. Pak ho nûjak˘ nepofiádník v lese ztratil nebo zapomnûl a skfiítkové se v nûm zabydleli. Pojìme si teì o nich vyprávût nûkolik pfiíbûhÛ.
Hele, to je skfiítek Kulda! Ten, co koulí oãima. Je‰tû jeho sestra Culda a pohádka zaãíná. Kulda nosí modré triko, rád jí sladké rohlíky, Culda ráda pije mlíko, a nosí dva culíky. S tatínkem a maminkou bydlí v domku u splavu. S touhle skfiítãí rodinkou pojì si uÏít zábavu.
8
1/ Jak ‰li maminka a tatínek do divadla
Od jednoho z jasnû zelen˘ch sametov˘ch pol‰táfikÛ mechu, které zdobí kraj lesa u fieky Stfiíbfienky, se rozléhá spousta jemn˘ch, aÏ pisklav˘ch hláskÛ. Na zahrádce kolem hrneãkového domku zrovna dovádí spousta mal˘ch skfiítkÛ. Je tu samozfiejmû kluk Kulda, protoÏe ten je tady doma. A dal‰í hlásky patfií jeho kamarádÛm, skfiítkÛm Jankovi, Samovi a Adíkovi. Jejich tykadla za nimi jen vlají, kluci si totiÏ právû hrají na honûnou. Lítají po zahrádce, aÏ se mech na hrneãkovém domeãku cel˘ natfiásá. „Nezbourejte nám dÛm, závodníci. A zkuste tak nekfiiãet,“ volá na kluky z okna Kuldova maminka. „Bude mû z vás za chvíli brnût tykadlo,“ dodává uÏ spí‰ pro sebe, protoÏe skfiítci ji snad vÛbec nevnímají.
9
To jen holky se k okénku otoãily. A to rovnou v‰echny tfii naráz, Kuldova sestfiiãka Culda i její kamarádky Klárinetka a Pepinka. Zrovna si navzájem prozrazovaly, jak˘ dárek pfiipraví pro Kuldu k jeho brzk˘m narozeninám. A protoÏe je to tajemství, dávaly pozor, aby ho nikdo jin˘ nesly‰el.
JenÏe brzy stejnû bylo po ‰u‰kání. K vrátkÛm do zahrádky pfiispûchala Pepinãina maminka, aby dûti odvedla domÛ na veãefii. Ach, ten ãas utíká, pomyslely si holky, kdyÏ ji zahlédly. Ani jim a ani klukÛm se domÛ je‰tû vÛbec nechtûlo. A tak se rychle v‰ichni sesypali do velkého hroznu kolem paní MrÀavé (tak se totiÏ Pepinãina maminka jmenovala) a jeden pfies druhého spustili svÛj pfiemlouvací útok. „Maminko, nemÛÏeme tady je‰tû chvíli zÛstat?“ zaãala celkem opatrnû Pepinka. „Prosím, prosím, aspoÀ chvilku,“ pfiidala se naléhavû Klárinetka. „Je‰tû tu holky u nás nechte, prosím,“ kÀourala do toho Culda. I kluci zkou‰eli vrhat prosebné pohledy. „Jenom pár minut a pak hned pÛjdeme,“ pfiesvûdãoval Sam a zakmital pfiitom tykadlem.
10
Maminka Pepinky ale byla neoblomná. „Opravdu to nejde, dûti, budete si hrát zase zítra,“ prohlásila nesmlouvavû. Skfiítci zaãali povzdychávat a krãit ãílka, Pepinka zkusila je‰tû trucování, i noÏkou si dupla, ale nic nezabralo. Paní MrÀavá odvedla domÛ v‰echny náv‰tûvníky, protoÏe bydleli poblíÏ. Na zahrádce bylo najednou ticho. „Ach jo, s k˘m si teì budeme hrát?“ zesmutnûl Kulda a jeho anténka povadla. „Také se uÏ musíte pomalu pfiipravovat do post˘lek,“ fiekla Kuldovi jeho maminka, která na zahrádku dorazila pfied chvílí, aby vyprovodila malé skfiítky i paní MrÀavou. „NezapomeÀte, Ïe vás dneska veãer pfiijde hlídat teta Kudrnka, tak aÈ uÏ jste pfiipravení. Pojìte se um˘t, chystám veãefii.“ „Ach, teta Kudrnka, úplnû jsem na to zapomnûla,“ vzdychla Culda a bylo vidût, Ïe tahle jinak veselá holãiãka zaãíná nabírat k pláãi. I její tykadlo najednou bylo pofiádnû skleslé. „Maminko, já nechci, abyste s tatínkem nûkam odcházeli.“ „Prosím tû, nenatahuj jak malá,“ píchnul prstem do své sestfiiãky Kulda. „Teta Kudrnka je celkem fajn. Je s ní legrace a vÏdycky pfied spaním vym˘‰lí pomatené pohádky. Jsou je‰tû bláznivûj‰í neÏ ty, které vypráví tatínek.“ „Já vím, ale mnû bude smutno po mamince,“ to uÏ Culda doopravdy slzela. „Tatínku, kam to vlastnû jdete? Musíte tam? ZÛstaÀte rad‰i s námi doma,“ Ïebronila. „Dostali jsme s maminkou lístky na Kvûtinové pfiedstavení, vÏdyÈ jsme vám to fiíkali. Je to divadlo pro dospûlé. Jít tam sice nemusíme, to je pravda, ale chceme, ví‰. Celé dny s maminkou máme hodnû práce, a tak si chceme také trochu uÏít.“ „A s námi si jako neuÏíváte?“ mraãí se Culda. „Ale jdi ty, to zvládne‰. Ty dûlá‰, jako kdyby vás teta mûla hlídat poprvé. PfiestoÏe jsi mal˘ skfiítek, jsi velká ‰ikovná holka. Asi po mnû,“ culí se tatínek a pohazuje si svoji holãiãku na klínû. Ta ale dnes nemá na legrácky vÛbec náladu a dál se kaboní. „S vámi si uÏíváme to nejkrásnûj‰í, ale taky si nûkdy musíme vyjít jen s maminkou, abychom si stihli fiíct, Ïe se máme rádi. Viì, maminko. PomÛÏe‰ mi prosím tû s tou kravatou?“ Culda uÏ nic nefiíkala, ale myslela si své. Pfiece si to mÛÏou fiíct i doma.
11
Maminka má krásné ‰aty, tatínek se usmívá, aã boj s uzlem u kravaty rozhodnû rád nemívá. Rodiãe jdou do divadla, vypadají slavnostnû. Culinka je celá zvadlá, netváfií se radostnû. Nechci tu b˘t s na‰í tetou, chci maminku, tatínka. Nezvládnu to, to se pletou, jsem je‰tû moc malinká. „Ale zvládne‰, Culdiãko. Já se na vás tak tû‰ila!“ pfiihrnula se teta Kudrnka do dvefií a vrazila obûma mal˘m skfiítkÛm velikou pusu. Teta Kudrnka má trochu svérázn˘ vkus. Pro dne‰ní veãer si oblékla oranÏové triko, které ladilo s kalhotami jen o odstín tmav‰ími. Vlasy mûla navzdory svému jménu rovné, trãely jí smûrem vzhÛru a je‰tû si je nechala obarvit na zeleno. Její tykadlo bylo v onom nápadném porostu sotva vidût. „Teto, ahoj! Ty dneska vypadበjako mrkev,“ smál se Kulda. Vûfite nebo ne, ale na chvíli se pfiestala mraãit i Culda. „Já ti dám mrkev!“ rozchechtala se teta Kudrnka. „Zelená a oranÏová jsou teì v módû, jestli tû to zajímá.“ „Ani ne. Tak moÏná ségru, zítra bude urãitû mrkev ona, aby jí neujely módní trendy,“ uculoval se Kulda. „Tááák, skfiíteãkové moji, dejte rodiãÛm sladkou pusku a zamávejte jim. A neÏ pÛjdete spinkat, tak si nûco hezkého zazpíváme. Vzala jsem kytaru. Teta Kudrnka vám ráda zadrnká! Johó.“
12
A to uÏ se Culda taky zaãínala usmívat. „Josífku, musíme opravdu jít. Lístky má‰?“ zeptala se maminka. „Lístky?“ zvedl oboãí tatínek a zavlnil bezradnû tykadlem. „Jo, lístky!“ plácl se do ãela. „Tak ty rozhodnû… samozfiejmû... nemám!“ vykfiikl poté, co prohrabal kapsy a vrhl tázav˘ pohled na maminku. „Na mû nekoukej, fiíkal jsi, aÈ se o lístky nestarám, Ïe to mበpod kontrolou.“ „Aha. To je pravda, to jsem fiíkal.“ Tatínek vypadal trochu zmatenû, rychle vbûhl do kuchynû a zaãal ‰mátrat v poliãkách. Po chvíli se vrátil s vítûzoslavn˘m úsmûvem. „Nakonec jsem si vzpomnûl, je‰tû tu hlavu nemám úplnû dûravou. Dal jsem si je do hrneãku, abych si jich v‰iml, aÏ si budu vafiit kafe. JenÏe zrovna dneska jsem na kávu nemûl chuÈ,“ krãil rameny tatínek. „No, hlavnû Ïe jsi ty lístky v hrneãku nezalil horkou vodou, Josífku,“ dobírala si tatínka teta Kudrnka. V‰ichni se tomu smáli, jen tatínek dûlal, Ïe vÛbec nic nesly‰í. Na‰e teta hlídací vÏdycky pfiijde s legrací. Brãálové vlasy se jí líbí asi. Na‰e teta Kudrnka na kytaru zadrnká. A kdyÏ zmizí stíny, ‰up nás do pefiiny. Na‰e teta chÛviãka zafouká nám na víãka, pfiivolá nám snûní aÏ do rozednûní.
13
Druh˘ den ráno, kdyÏ se malí skfiítkové probudili, vlezli si do vyhfiáté postele k mamince a tatínkovi. Teta Kudrnka uÏ v jejich domeãku nebyla, odjela pozdû veãer domÛ. „Jak jsi to vãera zvládla, ty moje malá Culdo?“ ptal se rozespale tatínek. „V pohodû, jsem pfiece velká, i kdyÏ jsem jen mal˘ skfiítek,“ culila se uÏ Culda zase po svém. „To jo, ale nejdfiív jsi fÀukala jak mimino,“ neodpustil si brá‰ka Kulda. „Já vím, ale pfií‰tû uÏ nebudu, teta Kudrnka je totiÏ dûsnû príma.“ „Tak to jsem ráda, Ïe jste si to tady uÏili. My totiÏ taky,“ pochlubila se maminka, kdyÏ dozívala. Nejradûji by je‰tû chvililinku dfiímala. „O ãem bylo to divadlo? Vyprávûj, maminko,“ byl zvûdav˘ Kulda. A tak maminka vykládala, Ïe to byl pfiíbûh o jedné velké lásce, která musela ãelit rÛzn˘m nástrahám, ale Ïe v‰echno na‰tûstí dobfie dopadlo. Úplnû stejnû jako v pohádkách, i kdyÏ v pfiíbûzích pro dospûlé to tak vÏdycky b˘t nemusí. „Jo a je‰tû pro vás mám jedno pfiekvapení,“ zatváfiil se tajemnû tatínek. „Jaké? Jaké?“ kfiiãeli skfiítci jeden pfies druhého a druh˘ pfies prvního. „Ti‰e, ti‰e, nebo to ani neusly‰íte. Vãera jsme vám s maminkou koupili lístky na dûtské loutkové pfiedstavení. TakÏe pfií‰tû je divadlo pro vás!“ „Hurá,“ jásal Kulda. „To je bezva,“ mûla radost i Culda. Usmála se od ucha k uchu a pak uliãnicky mrkla na tatínka: „Jen zase nûkam neza‰antroã ty lístky!“
V‰ichni spolu kdyÏ si chodí, to je dûsnû prima. To je pak nic nerozhodí, ani mraãné klima.
14
V‰ichni spolu dohromady tfieba chytat ryby, na tom nejsou Ïádné vady, na tom nejsou chyby. KdyÏ se ale v pondûlí nebo tfieba v pátek ãást rodiny rozdûlí, nemusí b˘t zmatek. O to rad‰i druh˘ den u jednoho stolu ten a ten a taky ten sedí zase spolu.
Jestlipak si, dûti, pamatujete, 1. 2. 3. 4.
na co si hráli kluci na zahrádce pfiedtím, neÏ museli domÛ? A co dûlaly holky? Jako co vypadala podle Kuldy teta Kudrnka? Kam si tatínek schoval lístky do divadla? âím udûlali rodiãe sv˘m skfiítkÛm radost?
15
