MARIAN RUDOLF KOSÍK
VÁŽANSKÉ JUBILEUM NA PAMÁTKU 100. VÝROČÍ OBNOVENÍ DUCHOVNÍ SPRÁVY VE VÁŽANECH NAD LITAVOU 1911 – 1. BŘEZNA – 2011
SLOVO
ÚVODEM
Milý čtenáři, každá farnost má svůj život, své dějiny. Tak je tomu i s farností ve Vážanech nad Litavou. Titul kostela svatého apoštola Bartoloměje svědčí o jeho velmi starém původu. Vždyť kostely zasvěcené apoštolům patří mezi nejstarší na Moravě. Protože farnost byla malá, stala se téměř po dvě a půl století součástí farnosti šaratické. Před sto lety opět byla obnovena jako samostatná farnost. K tomuto výročí byly napsány následující řádky, aby připomněly alespoň to podstatné. Ať všemohoucí Bůh žehná na přímluvu sv. apoštola Bartoloměje všem živým farníkům a zemřelým dopřeje věčnou radost ve společenství svatých v nebi. P. Siard Kamil Novotný, O.Praem.
ŽIVOT SV. APOŠTOLA BARTOLOMĚJE, PATRONA VÁŽANSKÉ FARNOSTI Natanael – Bartoloměj (Bar Tolmai, to je syn Tolmaiův) pocházel z Kány Galilejské. Jeho setkání s Pán Ježíš mu zprostředkoval apoštol Filip. Je jmenován mezi apoštoly, kterým se po svém zmrtvýchvstání Spasitel zjevil. Podle Eusébia hlásal evangelium v Indii a v Arménii, kde také podstoupil mučednickou smrt, když z něho zaživa sedřeli kůži. Značná část ostatků apoštola Bartoloměje byla přenesena do Říma (r.1000) a z nich část získal císař a král Karel IV. pro svatovítskou katedrálu v Praze. Věnuji všem živým i zemřelým přátelům z Vážan nad Litavou, zvláště věrnému kostelníkovi Antonínu Švandovi, s nímž jsem prožil mnoho pěkných chvil v kostelnické službě. M.R.K.
VÁŽANSKÁ FARNOST O duchovní správě ve Vážanech je první písemná zmínka z roku 1287, kdy se hovoří o „kostelním podací“, což bylo právo ustanovit kněze (faráře) k místnímu kostelu, který tedy musel existovat. Ještě ve 13.století náležely k vážanské farnosti Hrušky, ale potom připadly ke Křenovicím. Za reformace klášter dominikánek v Brně byl zachvácen mravním úpadkem. To se projevilo i 1
na poddaných ve Vážanech, kde se na krátký čas rozmohlo luteránství. Z té doby je znám jménem luteránský farář Matěj. Ale už roku 1588 je na vážanskou faru dosazen opět katolický kněz. Po obnovení katolické duchovní správy ve Slavkově připadly Vážany od roku 1622 do roku 1658 pod duchovní správu ve Slavkově. Od roku 1658 se stávají Vážany součástí šaratické farnosti. K této skutečnosti došlo úmluvou mezi brněnskými jezuity, kteří tehdy Vážany vlastnili, a zábrdovským opatem Bohumírem Oleniem, neboť zábrdovští premonstráti byly vlastníky Šaratic a tam konali duchovní správu. Zdejší vrchnost si ponechala bývalá farní pole a desátky a místo toho dávala šaratickému faráři 30 zl., po 20 měřicích pšenice, žita a ovsa a vědro vína. Premonstráti a později kněží diecézní jezdili do Vážan každou třetí neděli v měsíci na mši sv. Jinak vážanští jezdili na bohoslužby do Šaratic. Zde také křtili své děti. Malý nedostačující farní kostel v Šaraticích nestačil všechny farníky pojmout a tak sedávali i venku kolem kostela. Vážanští bývali oddáváni ve svém filiálním kostele sv. Bartoloměje. Stejně tak se pohřbívalo z filiálního kostela na přilehlý hřbitov. Když se koncem 19. století rozhodovalo o stavbě nového farního kostela v Šaraticích, přifařené Vážany ovlivnily jeho velikost, neboť měly větší počet obyvatel než samostatné Šaratice, tj. bez Kavriánova. Vážanští se také zapojili do stavby kostela finančně i prací. Hlavní oltář s mramorovým oltářním stolem je darem vážanské farnice Františky Bačákové. Doba začátku 20. století přála vzniku menších farností. Tak například v roce 1902 byl postaven kostel ve Věteřově a od roku 1908 se ujal duchovní správy Křižovnický řád s červenou hvězdou (to aby farnost Lovčice, z níž byl Věteřov vyfařen, neztratila kaplanské místo). Podobně v roce 1907 byla v Křenovicích postavena nová fara a následujícího roku obnovena farnost. Duchovní správy se ujali premonstráti ze Strahova v Praze (aby Slavkov neztratil kaplanské místo). A tak po postavení kostela v Šaraticích začal farář Adolf Tenora uvažovat, jak dopomoci k obnovení farnosti ve Vážanech. A ten, aby neztratily Šaratice kaplanské místo, zařídil novému faráři plat z kaplanského místa ve Vílanci u Jihlavy. Když bylo vypsáno nové farářské místo ve Vážanech, žádalo o něj několik kněží. Mezi nimi i šaratický rodák P.Ondřej Novák. Prvofarářem byl ve Vážanech ustanovan Maxmilán Horák, dosavadní kaplan v Šaraticích.
FARNÍ KOSTEL Farní kostel sv. apoštola Bartoloměje stojí na návrší a kolem něj je hřbitov. Kostel byl vystavěn na románských základech starší stavby. Z nejstarší doby je zachován kamenný portál severní zdi. O stavbě v době gotického slohu ukazuje klenba v presbytáři i části zdiva věže. Kostel byl vypálen Švédy 23. srpna 1645, když táhli, díky brňanům a brněnským jezuitům, s nepořízenou od nedobytého Brna. Možná i proto, že Vážany patřily jezuitům v Brně. Obnoven byl v roce 1651. Velká oprava proběhla v roce 1909 a v roce 1970, kdy byl v presbytáři objeven gotický svatostánek. Poslední generální oprava celé kostelní stavby byla v 90. létech 20. století. Kostel byl staticky zajištěn a odvlhčen, dostal novou krytinu, a při obnově fasády bylo odhaleno gotické okno v lodi kostela. Také bylo dokončeno v roce 1992 obnovení románského portálu na severní straně kostela. V roce 1995-96 byla na místě malé nevyhovující sakristie, postavena nová, prostornější a dostala nový nábytek. Stará sákristie byla postavena v polovině 19. století. Před tím se kněz oblékal za hlavním oltářem.
2
Původní vybavení kostela: Nejstarší popis interiéru kostela se nachází v inventáři z roku 1805. V presbytáři byl hlavní oltář s dosti velkým obrazem sv. Bartoloměje. Je možné, že jej nechali malovat brněnští jezuité. Po stranách byly sochy sv. Karla Boromejského a sv. Františka Xaverského. Na dřevěném oltáři stál dřevěný mramorovaný svatostánek. Kostel měl dřevěnou kazatelnu a v lodi boční oltář s obrazem Matky Boží a sochou sv. Jana Nep. Na kůru byly varhany – positiv - v zábradlí, aby bylo kolem co nejvíce místa. Positiv měl 6 rejstříků: Kryt (dřevěné píšťaly) - Kopula (dřevěné píšťaly) - Principál (cínové píšťaly v prospektu) - Oktáva (cínové píšťaly) - Kvinta (cínové píšťaly). Byl to mechanický nástroj se zásuvkovou vzdušnicí. Varhany sloužily až do roku 1905. Později se v presbytáři objevily sochy sv. apoštola Jakuba a sv. Jana Nepomuckého. Neznámo kdy byly odstraněny do márnice. Po opravě byly zakoupeny pro nový kostel v Šaraticích. Inventář z roku 1896: V roce 1877 byl dán do Vážan svatostánek z hlavního oltáře farního kostela v Šaraticích. Byl zhotoven v roce 1828 od mistra Karla Medřického z Bučovic. Vedle po jeho stranách byly dva cherubové. Na stěnu za oltářem byl zavěšen nový obraz sv. Bartoloměje z roku 1884 od brněnského malíře Josefa Zeleného. Na pravé straně v presbytáři visel velký starobylý kříž a nad ním byla podobná střecha jako nad kazatelnou umístěnou na vítězném oblouku naproti. Na čelní stěně po stranách vítězného oblouku byly zavěšeny dva obrazy: po levé straně Panny Marie Růžencové, po pravé straně sv. Cyrila a Metoděje. Po levé straně v předu lodě kostela byl oltář sv. Josefa s obrazem „Smrt sv.Josefa“ od malíře Josefa Zeleného (1880) z Brna a na protější straně umístěn oltář se sochou P.Marie Lurdské. Dále v lodi bylo 14 obrazů křížové cesty a její prostor vyplňovalo 10 lavic a pod kůrem zpovědnice. Na kůru byly staré varhany o 6 rejstřících. Kostel měl starobylou sošku P.Marie. Podle ústního podání ji neopatrně převáželi na voze do Šaratic se ona se cestou rozpadla. Interiér po roce 1896: V roce 1899 zakoupila místní farnice Františka Bačáková, roz. Procházková, velmi pěkné sochy Božského Srdce a Srdce P.Marie. Byly posvěceny 2. 7. 1899 umístěny na konzoly v presbytáři. Také pořídila se svou matkou Antonií Procházkovou 10 mosazných svícnů pro hlavní oltář. V roce 1901 nechaly zhotovit barevné vitráže do 4 oken. V presbytáři se zachovaly (mešní kalich s hostií a monstrance), vitráže v lodi (Zvěstování a P.Ježíš krví se potící - vždy s andělem v horní části), byly v době válečné zničeny. Po obnovení portálu bylo okno v severní zdi zmenšeno a tak jen do něj byla pořízena vitráž bez obrazu. Protější okno v roce 1999 dostalo novou vitráž s Köhlerovým obrazem sv. Cyrila a Metoděje. Pořídila jej Marie Procházková, pravnučka zmíněné Ant. Procházkové. Aby mohl být kostel otevřen a větral, byla v roce 1904 zakoupena ze starého kostela v Šaraticích kovová brána sloužící dodnes. Následujícího roku byla kropenka od vchodu upravena za křtitelnic a v roce 1906 zhotoveno na ní víko (asi se začalo uvažovat o vyfaření). Tento rok byl postaven nový kůr se zvláštním schodištěm zvenčí. Kůr byl snížen, neboť se počítalo s vyššími varhany z dílny varhanáře Vojtěcha Káše z Brna. Byl to jeho opus 9. Je to nástroj mechanický s kuželkovou soustavou. Hrací stůl byl umístěn před skříní varhan. Varhany byly zakoupeny z milodarů místních farníků. Z nařízení brněnského biskupa musely otáčivé svatostánky být zrušeny a dostaly dvířka. Tak se roku 1906 stalo i zde. Při malbě kostela asi ve 30. létech 20. století byl na strop namalován sv.Václav. Později byl zabílen.
3
Nynější vybavení: Při opravách interiéru kostela v roce 1970 bylo na evangelijní straně v presbytáři objeven gotický svatostánek. Hlavní oltář je stejný jako v roce 1896. Je zděný z cihel, obložený dřevem a menzu tvoří starý náhrobní kámen. Jen kříž v presbytáři dostal nové dřevo a je bez baldachýnu, který se stářím rozpadl. Na vítězném oblouku je kazatelna přizpůsobena hlavnímu oltáři a sochy Božského Srdce a Srdce P.Marie. Oba boční oltáře byly dány v roce 1970 do depozitáře na faře. Také obrazy křížové cesty jsou uloženy v depositáři a čekají na opravu. V kostele je nyní moderní zpodobnění křížové cesty. Na kůru jsou podle navržené dispozice od zdejšího duchovního správce Antonína Láníka přestavěné původní varhany s novým hracím stolem o dvou manuálech a s positivem od Václava Šlajse z Plzně. Ozdobou pozitivu je socha krále Davida od řezbáře Tichoty z Přeštic. Cínové píšťaly jsou z dílny Jana Kubáta z Kutné Hory. Varhany byly dokončeny koncem roku 2002. Zvony na věži kostela: Nejstarší zmínka o zvonech je z roku 1805. Tehdy byly na věži tyto zvony: 1. Největší 392 kg z r.1630: „Sancta Anna cum filia Maria matre Dei ora pro nobis. Et verbum caro factum est. - Anno 1630“ (Sv. Anno, s dcerou Marií, Matkou Boží, oroduj za nás - A Slovo tělem učiněno jest - Roku 1630) 2. Prostřední 112 kg z r. 1653: „Jsem ulit od mistra Kašpara Ertla z královského města Brna - Gott mit uns 1653“ 3. Malý 56 kg z r. 1773: „Liborius Martin in Brünn 1773“ 4. Umíráček 28 kg z r. 1717: „Sancta Maria, ora pro nobis 1717“ Další zápis o zvonech je z 1.11.1860. V tom roce byly ulity nové zvony, o starých se nepíše. Pravděpodobně je přelili. Jeden z nich snad byl prasklý. 1. Největší: „Svatý Bartoloměji, svolávej nás k nábožné přítomnosti při službách Božích - Vážany 1860“ 2. Prostřední: „Svatý Cyrile a Metoději, děkujeme vám za svaté evangelium před tisíci léty u nás zvěstované. Dejte, abychom ho zachovali - Ulil Vojtěch Hiller v Brně 1860“ 3. Umíráček 56 kg z r. 1773: „Liborius Martin in Brünn 1773“ Do roku 1917 byly ve věži tři zvony. Shora uvedený velký a umíráček, mezi nimi prostřední vážil 139.3 kg. Byl ulitý v Brně v roce 1911 Rudolfem Manouškem a B. Valáškem. Snad je to přelitý zvon z r.1860. Při válečné rekvíraci byl ponechán největší zvon. V době mezi válkami byl asi pořízen jeden zvon o váze 160 kg a umíráček. Není zatím známo, kdy se tak stalo. Tak do odebrání zvonů době 2. světové války byly na věži opět tři zvony. V roce 1942 byly odebrány dva zvony: 215 kg a 160 kg. Zůstal jen umíráček. Nyní jsou na věži tyto tři zvony. Dva nové z roku 1946 a umíráček: 1. Velký má nápis: „Svatý Bartoloměji, svolávej nás na služby Boží“ - „Ulil R.Manoušek a spol. Brno 1946“ a reliéf sv. Bartoloměje.
4
2. Malý má nápis: „Dědictví otců, zachovej nám, Pane“ - „Ulil R.Manoušek a spol. Brno 1946“ a reliéf sv. Cyrila a Metoděje. 3. Umíráček asi 40 kg bez nápisu. Dříve se zvonívalo pod věží, kam byly svedeny lana od zvonů. Nyní je pohon zvonů elektrický.
FARA Aby mohla být obnovena ve Vážanech duchovní správa, musel být dán k vyfaření souhlas dosavadním farářem Adolfem Tenorou a postavena nová fara. Souhlas byl dán tím, že sám farář usiloval o novou farnost. Fara byla postavena v létech 1909 – 10 od zdejšího stavitele Jiřího Michálka nákladem „Jednoty pro zřízení duchovní správy.“ Protože fara byla postavena v době 60. letého jubilea vlády císaře a krále Františka Josefa I., byla zvána „Jubilejní.“ Podle vzpomínek se stavbou fary pomáhali i křenovičtí farníci, neboť na stavbě jejich fary se podíleli lidé z Vážan i ze Šaratic. Fara stojí vedle kostela jako přízemní budova. Po levé straně vstupní chodby má prostorný sál a za ním archivní místnost či kancelář. Za sálem je komora a sociální zařízení. Po právě straně do ulice má fara dvě místnosti jako obydlí faráře. Do dvora je kuchyň a místnost pro hospodyni. Za farou je pěkný dvůr a zahrada. ___________________________________________________________________________
DUCHOVNÍ
SPRÁVCI
Duchovního správce farnosti vykonává kněz, který je k tomu ustanoven diecézním biskupem. Pokud farnost patří řeholníkům, opat nebo jiný nejvyšší řeholní představený, navrhuje obsazení farnosti duchovním správcem a biskup k tomu dává souhlas a vybavuje ustanoveného duchovního správce potřebnými pravomocemi. Kněz, který je ustanoven duchovním správcem farnosti, je nazýván farář. Je-li jen ustanoven do služby ve farnosti na krátkou dobu nebo dojíždí, stává se administrátorem. Ten je vlastním pastýřem sobě svěřené farnosti a vykonává pastorační péči o svěřené společenství – farnost – pod řízením diecézního biskupa. Toto společenství učí farář Božím pravdám, posvěcuje svátostmi a modlitbou, zvláště breviáře, a řídí ve spolupráci s ostatními kněžími, jáhny a v součinnosti s křesťany laiky podle ustanovení církevního práva. Působí-li farář ve větší farnosti, dostává ke spolupráci kněze, kterému se z tradice říká kaplan. Nové církevní právo ho nazývá farním vikářem. Je dán faráři k pomoci v pastorační službě.
1. V DOBĚ KDY BYLY VÁŽANY SAMOSTATNOU FARNOSTÍ 1305 MILÍČ Vyměnil si místo působení s následujícím farářem v Brušperku. 1305 - ? HARTMAN ? - 1359 MIKULÁŠ V tomto roce pravděpodobně zemřel, neboť následující přichází po jeho smrti 1359 - ? KAREL Byl kanovníkem vyšehradským.
5
jsou známí tito kněží:
? - 1375 JAN Resignoval v roce 1375. 1375 - ? BARTOLOMĚJ ? - 1380 MIKULÁŠ Tento rok vyměnil místo působení s následujícím knězem. 1380 - ? VENA (VÁCLAV) Býval oltářníkem v Kroměříži. 1413
VAVŘINEC
1520
VÁCLAV
Za reformace se ve Vážanech na čas rozmohlo luteránství. Dokonce zde měli i svého kdy zde měli svého duchovního Matěje. Ale již 1588 byl do Vážan ustanoven opět katolický kněz 1588
MATOUŠ JILEČEK
2. V DOBĚ KDY BYLY VÁŽANY SOUČÁSTÍ SLAVKOVSKÉ FARNOSTI Po roce 1622 připadly poměrně malé Vážany pod obnovenou katolickou duchovní správu do Slavkova. Tehdy ve Slavkově působili tito faráři, kteří se starali i o Vážany: 1623 – 1634 JIŘÍK SKRINIUS (Sezinius) 1634 – 1635 KAREL KRAČEK (Kroček) 1636 – 1638 GABRIEL VŘETENÁČ 1638 – 1641 JIŘÍ BERNARD KRESTA 1641 – 1644 JIŘÍ HOUŽEVKA 1644 - 1648 JAN TOMÁŠ OPOLSKÝ 1648 - 1652 JAN VÁCLAV GACH 1652 - 1653 BLAŽEJ TOMANEC 1653 – 1655 MARTIN VODNÝ, O.CIST. 1655 – 1658 MATĚJ FRANTIŠEK VAJDINGER (Weidinger) Ve Slavkově působil do roku 1661. V době jeho farářování v roce 1658 byly Vážany dány pod duchovní správu zábrdovickým premonstrátům do Šaratic.
3. V DOBĚ KDY BYLY VÁŽANY SOUČÁSTÍ ŠARATICKÉ FARNOSTI 6
Hovoří-li se v této kapitole o farnících šaratických, jsou vždy myšleni i farníci z Vážan, Hostěrádek a Zbýšova. 1658 - 1659 H E Ř M A N Č E R N Á K (N I G R O N I) Od kdy působil v Šaraticích se neví. Ale v roce 1652 začal psát novou matriku. V Análech kláštera má příjmení Nigroni, to je Černák. Patřil do společenství bratří, kteří v roce 1641 odešli do Nové Říše, aby po smrti řeholnic v tamním klášteře začali opět řeholní život. V roce 1658 přejímá farář šaratický také duchovní správu nad vážanskou farností a kostelem sv. Bartoloměje, který se tehdy stává kostelem filiálním. V červenci 1658 je Heřman ze Šaratic odvolán. Odchází do Křtin. Odkud se vyčerpán prací vrací do kláštera, kde jako senior kláštera 11. září 1669 v 57 létech zaopatřen, v přítomnosti bratří, umírá. V řeholi žil 36 roků, knězem byl 27 let. Pohřbili ho v Zábrdovicích do krypty nového klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. 1659 - 1663 JAN S C H O LT Z Byl synem rodičů, kteří pamatovali štědrými dary na výzdobu opatského chrámu. Jan Scholtz přišel do Šaratic až v lednu 1659. Mezitím spravoval farnost Ludolf Faber (sliby složil l. 11. 1649, zemřel v neděli 29. ledna 1679). V práci mu vypomáhal jen kněz Matěj /Sosniczovský, zemřel 22.6. 1694/. Roku 1663 byl Jan Scholtz odvolán do kláštera v Zábrdovicích, kde byl jmenován převorem konventu. Zemřel v Kloboukách 26. 4. 1681. 1664 - 1674 H UG O KO LI NU S Sliby složil 10. 6. 1637, primici slavil 24. 6. 1640. Brzy po příchodu do Šaratic nechal starou a nevyhovující faru zbořit a na jejím místě vybudoval roku 1665 od základu novou faru. Stavbu zaplatil výnosy z desátků a z peněz kláštera. Teprve 20. 6. 1665 byl biskupem olomouckým potvrzen za faráře. Zprvu byl v Šaraticích bez kaplana. Od dubna 1668 do října mu pomáhal Adam /Novotný/, od listopadu do července 1669 Jan Scholtz, po něm, do dubna 1673 znovu Adam. Od května do října 1673 Augustin Špaček. Pro svou „stařeckou sešlost“ (58 roků) odstoupil v roce 1674 z úřadu faráře, ale svůj život dožil na faře, kterou nechal postavit. 16. prosince 1676 byl raněn mrtvicí. Posílen svátostmi zemřel 19. prosince 1676 ve věku asi 60 let svého života, v 41. roce života řeholního a 37. roce svého kněžství. Pohřbili ho v Šaraticích v kostele. 1674 - 1676 JINDŘICH TRKAN Biskupem byl potvrzen 1. 10. 1674. Farnost vedl necelé dva roky. Po svém odchodu do kláštera již 10. 11. 1676 po 24 létech životě v řeholi umírá. 1676 - 1677 H R O Z NATA N O V O T N Ý V Šaraticích působil od svého potvrzení biskupem 1.7.1676 jen krátce. Zemřel náhle na l. neděli adventní 28. 11. 1677 v 10. hodin dopoledne. Pochován byl v šaratickém chrámu. Měl 48 roků, 27 roků byl řeholníkem a 19 let byl knězem. 1678 - 1681 ADAM NOVOTNÝ Sliby složil 25.1.1659. Od biskupa farářem byl potvrzen 29. 3. 1678. Tento kněz již v uplynulých létech několikrát v Šaraticích vypomáhal, zvláště od listopadu 1677. V duchovní správě mu vypomáhali kněží Vilém /Tomášovský, vysvěcen 4. 3. 1667 /, Urban /Kulinský /, Bohumír, Joachim a Martin. Ze Šaratic odešel 1681. Ještě před svým odchodem 1679 opravil kostel a postavil novou sakristii za presbytářem, do kostela pořídil nové lavice a zpovědnice. Zemřel 28. 1. 1685.
7
1681 - 1687 A U G U S T I N Š P A Č E K Dne 27. 11. 1681 potvrdil biskup olomoucký dalšího faráře Augustina Špačka. Řádové sliby složil 30. září 1646. Svůj život po 5 letech pastýřské práce v Šaraticích zakončil coby senior kláštera 11. ledna 1687. Pochován byl v šaratickém kostele. Od počátku prosince 1686 i v době jeho nemoci mu do února 1687 mu pomáhal Urban /Kolinský /. 1687 - 1689 ALE XAN D R MARTI N V I GS I U S Muž vynikající svou zbožnosti i vědomostmi byl biskupem olomouckým potvrzen do úřadu faráře šaratického 11. března 1687. Narodil se pravděpodobně v Lublicích ve Slezsku. Sliby v klášteře v Zábrdovicích složil 8. prosince 1654, svoji primiční mši svatou slavil v neděli po Zjevení Páně 1660. Mimo jiné působil ve Křtinách a nějak čas i v Tvarožné. V klášteře se stal knihovníkem a kronikářem. Patří k prvním historikům Moravského krasu. Roku 1663 vydal knihu v latinském jazyku: "Valis Baptismi alias Kyriteinensis", v překladu: "Údolí křtu, nebo-li Křtinské". V tomto obsáhlém díle popisuje podivuhodná krasová místa ve křtinském údolí, krajinu Moravského krasu i její obyvatelstvo, propast Macochu a pověst o svržení macechy, historii zábrdovského kláštera, křtinského kostela i jeho milostné sochy Panny Marie. Po dvouletém působení v Šaraticích asi náhle umírá a to 14. února 1689. Jeho úmrtí v šaratické matrice není zaznamenáno. V duchovní správě mu vypomáhal pouze kněz Bohumír. 1689 - 1692 U R BAN K U LI N SK Ý Narodil se kolem roku 1634, sliby složil 2l. 9. 1661, na jáhna byl vysvěcen 9. 4. 1666 a na kněze v Brně od olomouckého biskupa 4. 3. 1667. Potvrzení od biskupa má datum 28. dubna 1689. Ve farnosti pobyl pouze tři roky. Přesto zde vykonal mnoho práce. Roku 1691 pořídil do farního chrámu tři nové oltáře, stříbrnou monstranci, ciborium a 2 mešní kalichy. K farnímu obročí získal louku, na čas i hospodaření nad újezdským rybníkem, který však byl brzy vrácen biskupským úředníkům na chrlickém panství. Zánovní faru na své vlastní náklady rozšířil a upravil do dnešní podoby. Učiteli na šaratické škole, který do té doby měl jen posnopné, zajistil lepší příjem. Dne 15.3.1692 byl jmenován farářem v Kloboukách. Po jeho odchodu dočasně vedl duchovní správu asi 2 měsíce kněz Leopold. 1692 - 1694 ALE XAN D R JAN OC H Farářem byl potvrzen 17. 7. 1692 a farnost spravoval do roku 1694. Po něm přišel na 2 měsíce do Šaratic jeho předchůdce Urban Kulinský. Alexandr Janoch zemřel brzy po svém odchodu ze Šaratic a to 13. března 1695 ve svých 66 letech. 1694 - 1695 FERDINAND JIŘÍ ŠV ÁB Jiří Šváb vstoupil do řádu 14. ledna 1686 a přijal jméno Ferdinand. Jeho jmenování farářem potvrdil biskup 2.8.1694. Zemřel mladý ve věku 29 letech. Bylo to v pátek 28. ledna 1695 v Šaraticích, kde 30. ledna byl k velkému zármutku konventu pochován. Po náhlém úmrtí byl na faře do příchodu nového faráře kněz Maximin. 1695 - 1696 S TA N I S LAV V O Č K O V S K Ý Příjmení je někdy psáno jako Voczkovský, jindy Woczkowský. Rodákem byl ze Žiliny na Slovensku. Jmenování farářem v Šaraticích potvrdil olomoucký biskup 28. 4. 1695. Zdá se, že hned 14. 1. 1696 bylo v klášteře stanoveno jeho odvolání a na kapitule 12. 7. toho roku za nástupce určen Urban Kulinský. Ale jeho odchod se pravděpodobně uskutečnil až 14. června následujícího roku, kdy odešel do Křtin. Zemřel jako farář v Moravanech 8. února 1703, kdy mu bylo teprve 36 roků. V řádu byl 16. rok, knězem 9 roků.
8
1696 - 1701 U R BAN KU LI N S K Ý Znovu se vrátil na šaratickou faru Urban Kulinský. Biskup jeho nové jmenování potvrdil 7. srpna 1697. Ještě téhož roku pořídil farář na kostelní věž tři nové zvony. Prostřední s latinským nápisem: "Od blesku a bouře, vysvoboď nás sv. Mikuláši - Ke cti kostelu šaratickému a jménu sv. Mikuláše věnováno roku 1697" je zachován a váží asi 2 q. Tento zasloužilý duchovní správce zemřel na faře, kterou za svého prvního pobytu rozšířil a zvelebil, 7. února 1701 ve věku 67 let. Pohřben byl v kostele. 1701 – 1711 CELESTIN MUDRÁK Narodil se ve Vyškově, kněžské svěcení přijal v roce 1695, duchovním správcem v Šaraticích byl potvrzen biskupem 10.3.1701. Za jeho duchovní správy byl v roce 1707 kostel rozšířen o boční kapli P. Marie Růžencové. V duchovní správě mu vypomáhali Rafael Neciný, Alexandr /Bernkoppf, zemřel 1721/ a Gilbert /Ilgner/. Ze Šaratic odešel do Křtin. K roku 1730 se uvádí v Žarošské farní kronice jako výpomocný kněz při poutích na residenci. Zemřel 4. 3. 1731. 1711 - 1713 H U G O V Á C LAV B A R T L I C I U S Rodák ze Strážnice složil sliby na Vše svaté r. 1696. Byl velmi aktivní i literárně činný. Biskup potvrdil jeho úřad šaratického faráře 25. 6. 1711. Pomáhal mu zde kněz Heřman /Brictius, zemřel 1724/. Hugo však dlouho v úřadu nepobyl. Hned 15.12.1712 byl zvolen opatem, jimž byl 26 roků. Jako opat začal stavět velkolepý poutní chrám Jména Panny Marie ve Křtinách. Z jeho život se vypravuje, že se každý den bratří ptal, co pro ně může jako opat učinit. Zemřel 7. 10. 1730 ve věku 63 roků a byl jako poslední z opatů pohřben v kryptě opatského kostela v Zábrdovicích. 1713 – 1720 G ILB E RT ¨ I LGN E R Hugovým nástupcem se stal řeholní kněz, s nímž v jeden den skládal řeholní sliby, Gilbert Ilgner. Od svého potvrzení biskupem 16. 2. 1713 vykonával farářský úrad až do své smrti 25. září 1720. Jeho tělo bylo uloženo v kapli farního chrámu v Šaraticích. Jedná se asi o novou kapli Panny Marie Růžencové, vystavěnou v roce 1707. Jako pomocníky mu opat posílal Bernarda /Wankeho/, Ambrože a Huga Pláničku. 1721 - 1724 JINDŘICH BRIXIUS Biskup ho v úřadě potvrdil 16. ledna 1721. V duchovní správě pobyl do r. 1724, kdy byl přeložen do Křtin. 1724 - 1734 BERNARD W ANKE Biskupské záznamy o jeho potvrzení mlčí. Do kláštera přisel 27. 8. 1695. Po desetileté pastýřské práci v Šaraticích, při které mu pomáhal Karel Sigismund, Petr, Jindřich, Englbert, Heřman /Zatloukal z Čejkovic, vysvěcen 1711/ Hugo Plánička, František /Možný, nar. 1691 v Holubicích, vysvěcen 1716/, Pavel, Michael a Bartoloměj /Křetínský, rodák ze Zábrdovic, vysvěcen 1726/. V roce 1734 byl Bernard Wanke povolán do kláštera. Zemřel 31.12.1735. 1734 - 1739 LEOPOLD JOSEF REIFLINK Narodil se ve Svitavách asi 1691, na kněze byl vysvěcen 1716. V Šaraticích, kde byl potvrzen biskupem v úřadě faráře 5.6.1734, pracoval jen čtyři léta s pomocí Candida, Floriána, Dominika /Kosteleckého, vysvěceného 1726/, Matouše a Antonína. Zemřel 8.12.1744. 1739 - 1742 JAKUB NO RBERT TICHAN Byl rodák z Lipníku. Kněžské svěcení přijal 1713. Pro Šaratice za faráře byl biskupem potvrzen 9. 4. 1739. Měl kaplana Engelberta, svého pozdějšího nástupce. V roce 1742 byl jmenován převorem
9
kláštera v Zábrdovicích. V době jeho farářování přebýval v Šaraticích na faře strahovský premonstrát „důstojný a učený pán“ Valerián Fridrich, 56. letý profesor teologie a filosofie, převor a administrátor kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích. Dne 18. dubna 1742 v Šaraticích zemřel a byl i pohřben. 1742 – 1745 E N G LB E RT O M HAT Z I Potvrzení od biskupa nese datum 11. října 1742. Za tři roky téhož měsíce resignoval. Již 30. října 1745 byl uveden na faru ve Křtinách. Za jeho duchovní správy pomáhali v Šaraticích Matouš, Candidus, Vavřinec a Kajetán. 1745 - 1747 JAKUB NORBERT TICHAN Po jeho odchodu se znovu vrátil na šaratickou Jakub Norbert Tichan. Jeho nové jmenování a nástup byl biskupem potvrzen 26. 10. 1745. Do farnosti se nastěhoval na svátek Všech svatých. Již v r. 1747 byl odvolán a poslán do Klobouk. 1747 - 1749 V AV Ř I N E C V Á G N E R Svůj úřad převzal dne 3. října 1747 a biskupem byl potvrzen 5. října 17 47. Za dva roky předává faru svému předchůdci i nástupci. 1749 - 1754 JAKUB NORBERT TICHAN Biskupovo potvrzení je ze dne 30. 8. 1749. V roce 1752 začal psát novou knihu matriky narozených, oddaných a zemřelých. V ní se objevují též jména jeho pomocníků Matouše a Krištofa. Začátkem roku 1754 ze Šaratic odešel a žil ještě 4 roky. 1. 3. 1758 v 69 létech zemřel. 1754 - 1765 MIKULÁŠ GRÖGER Velmi učený muž, rodák ze Strážnice. Biskupem byl potvrzen 5. 3. 1754. Knězem se stal roku 1724. V klášteře vynikal jednak jako profesor teologie, ale zároveň se velmi živě zajímal o astronomii, v níž se stal pokračovatelem svého řeholního spolubratra Ferdinanda Čádeckého, kterému nová radnice v Brně vděčí za sluneční hodiny. Velký počet odborných článků z vědy astronomické M. Gröger uveřejnil v brněnském "Novém Titulárním kalendáři". Roku 1748 se tituluje ve zmíněném kalendáři jako "astronophil a calendariograf"'. Od následujícího roku však v kalendáři už své jméno a hodnosti neuváděl. Přihlašoval se k němu jen jako nejmenovaný milovník matematického umění a věd. Pro tělesné neduhy ve věku asi 65 let resignoval r. 1765 z úřadu faráře a vyprosil si na opatovi, aby mohl svůj život dožít u Matky Boží ve Křtinách. Ještě šest měsíců po svém odstoupeni se zdržoval na šaratické faře odkud se odebral do Křtin. Ale zde hned šestý den náhle zemřel. Během jeho duchovní správy v Šaraticích mu vypomáhal pozdější šaratický farář Fabián Němec, Emanuel Hornischer, Šebestian Kamenický /nar. 21.4.1723 na Sv. Kopečku u O1omouce, vysvěcen byl spolu s Fabiánem Němcem 19. září 1750/, Arnošt Lewe a Ludvík Vágner /nar. ve Vyškově 26. 3. 1734, vysvěcen 1758/. 1765 - 1776 LUDOLF KAREL G ERIS CH ER Nástupcem, kterého opat do Šaratic poslal a jehož 21. března 1765 biskup potvrdil, byl klášterní provisor Ludolf. Narodil se asi roku 1717, kněžské svěcení přijal 1746. Svůj úrad v Šaraticích začal vykonávat l. dubna 1765 a zastával jej až do své smrti 3. června 1776. Zesnul zaopatřen kaplanem Anselmem Vlachem ve svých 59. letech. Pohřbil ho děkan Karel Weis. Jeho pohřeb byl pravděpodobně posledním do některé hrobky ve farním kostele. Kromě kaplana Vlacha /nar. 19. 1. 1733 ve Vysokém Mýtě, vysvěcen 1758/ vypomáhal ještě v době jeho působení v Šaraticích Ludvík Vágner a Siard Beran /nar. 1. 1. 1740 v Lanškrouně, vysvěcen 1766/.
10
1776 - 1794 FAB I Á N I G N Á C N Ě M E C Byl rodákem ze Ždánic, který v r. 1754 skoro celý rok v Šaraticích kaplanoval. Narodil se 12. 1. 1723, sliby složil 19. 4. 1744. Kněžské svěcení přijal 19. září 1750 a za 10 dnů slavil svoji primici. Jeho spisy svědčí o teologickém vzdělání. Roku 1762 vydal "Teologii kanonickomorální" a roku 1771 Katechismus. Za jeho působení v Šaraticích se udály dvě dějinné skutečnosti. R. 1777 byla zřízena nová diecéze brněnská a 24. července 1784 zastihla zábrdovský klášter pohroma, neboť byl císařem Josefem II. zrušen. Kaplanské místo u něho zastávali Siard Beran, Matouš Šabatka /nar. 10. 9. 1741 na Starém Brně, vysvěcen 1769/, František Vysloužil /nar. 20. 1. 1733 v Bedihošti, vysvěcen 1763/, Heřman Szezba /nar. 6. 7. 1740 v Jevíčku, vysvěcen 1771/, Bedřich Lilienthal /nar. 25. 2. 1737 ve Vídni v Rakousku, vysvěcen 1764/, Leopold Weis /nar. 17. 12. 1748 v Blučině, vysvěcen 1774, zemřel 21. 5. 1834 v Prosiměřicích/, a Mikuláš Federspiel, premonstrát ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma /nar. 1756 v Jihlavě, vysvěcen 1780, zemřel 5. 5. 1834 v rodišti/. Ve farnosti mu přibyly dvě obce: roku 1785 Kavriánov a 1787 Rešov. S nimi i noví lidé. Zemřel na rakovinu 19. února 1794 po 18. letech tvrdé práce v Šaraticích, zaopatřen Josefem Dubraviem, otnickým farářem. Na svaté pole u kostela v Šaraticích ho přijel pochovat poslední opat zábrdovský Michael Daniel Marave, rodák z Krnova, který prožíval po zrušení kláštera poslední smutné roky svého života ve Křtinách. Zde též 1. 10. 1818 ve svých 79 letech zemřel a byl na hřbitově pohřben. Smrtí Fabiána Ignáce Němce končí duchovní správa bílých kněží řádu sv. Norberta ze Zábrdovic. Vedli ji nepřetržitě skoro 600 let i přes těžké doby, kdy okolní katolické fary nebyly obsazeny kněžími, nebo na nich sídlili různí kazatelé. 1794 - 1799 J A N C H R Y S O S T O M LAV I Č K A Ještě na chvíli byla šaratické farnosti připomenuta zašlá sláva řádové duchovní správy, když brněnský biskup Jan Křtitel Lachenbauer jmenoval novým farářem 42 letého šaratického kaplana Chrysostoma Lavičku, nar. 4. 3. 1752 v Břežanech u Znojma. Jako premonstrát louckého kláštera přijal kněžské svěcení r. 1777. Potom působil v Prosiměřicích, kde ho zastihlo r. 1784 zrušení jeho kláštera. Roku 1787 byl farářem v Miroslavi. V prosinci 1793 se stal druhým kaplanem v Šaraticích. Když se v roce 1794 stal farářem, byl mu ponechán za kaplana Mikuláš Federspiel, též premonstrát bývalého kláštera louckého. Koncem r. 1799 byl Ch. Lavička jmenován farářem v Zábrdovicích. Od r. 1805 působil v Podivíně, kde jako děkan 17. 2. 1832 zemřel. 1800 - 1804 ARNOŠT ROTH Narodil se 17. února 1752 v Poličce v Čechách jako syn Ant. Rotha, úředníka na knížecím statku. 5. 4. 1769 vstoupil k františkánům, 1770 složil sliby a 17. února 1775 byl v Praze arcibiskupem Příchovským vysvěcen na kněze. Císařem Josefem II. byl 25. 5. 1785 jmenován farářem v Dalečíně, po své resignaci císařem Františkem II. farářem v Šaraticích. Zde byl ustanoven 13. ledna 1800. Dvorským dekretem z Vídně ze dne 15. 10. 1802 se stává od 1. 5. 1803 knězem diecézním. Ke konci života onemocněl břišní chorobou, jíž provázely horečky. K zaopatření byl zavolán lokální kaplan z Moutnic František Grim. Zemřel 27. října 1804 v 52 letech. Pochován byl 29. října děkanem slavkovským Františkem Schlosserem na hřbitově u kostela. Arnošt Roth byl kněz, který pamatoval na kostel i farníky. Před svou smrtí odkázal polovinu svého majetku, 4.000 zlatých, farnímu kostelu a druhou polovinu provinciálu brněnské nemocnice /u Mil. bratří/, aby šaratičtí farníci byli v nemocnici zdarma přijímáni a ošetřováni. Tím si zajistil vděčnost a památku u farníků. Po jeho smrti se stal zámecký kaplan ze Slavkova, který v době farářovy nemoci v Šaraticích často vypomáhal, administrátorem. Jmenoval se František Haupt. Byl narozen 1753 v Petříkově, farnost Ostružná, okres Šumperk, na kněze vysvěcen 1784. Měl rád knihy a po jeho odchodu ze Šaratic zůstala na faře část jeho knihovny. Na tvrdé desky knih vypisoval události. Tak zaznačil 2. prosince 1805 i krutou bitvu tří císařů. Zemřel 11. ledna 1820 ve Slavkově.
11
1804 - 1808 K AREL S CH EJDA Narodil se 15. srpna 1744 v Hranicích na Moravě. Kněžského svěcení se mu dostalo r. 1771 od olomouckého biskupa Maxmiliana Hamiltona. Jako novokněz nastoupil a působil do r. 1774 na Bítově, potom 6 roků v Kdousově u Jemnice. R. 1780 jmenován lokalistou v Brně na Pekařské ulici. V r. 1784 byla lokalie zrušena a on se stal duchovním správcem v Hustopečích. Roku 1805 byl investován na faru v Šaraticích. Brzy však těžce onemocněl neduhem, který ho již dříve trápil. Celý jeho život v Šaraticích byl poznamenán těžkou a nebezpečnou nemoci /snad tuberkulosa/. Dne 10. května 1808 si požádal, aby byl na čas uvolněn a mohl se jet zotavit do svého rodiště. Tam však zaopatřen svátostmi umírá 28. května 1808 v domě č. 93 a je na farním hřbitově pohřben. V duchovní správě mu vypomáhali dva kaplani. 1805-1807 Ignác Režný /nar. 1780 v Šakvicích, vysvěcen 1805, onemocněl tuberkulozou a byl léčen u Milosrdných bratří ve Valticích, kde jako kaplan šaratický zemřel 17. 10. 1807 a následujícího dne byl pohřben./ 1806-1809 František Vašíček /nar. 1752 v Dědkově, farnost Měřín, vysvěcen1781, zemřel 29. 4. 1818 v Troubsku/. Do jmenování nového faráře byl poslán do Šaratic za administrátora Šimon Lieber, lokalista v Mušově, kde se r. 1781 narodil. Knězem se stal 1804. V Šaraticích pobyl 9 měsíců, Později zemřel jako farář a děkan v Pravlově 24. 12. 1842. 1809 - 1817 J A N Kř. A N T O N Í N F R I E D L Pocházel z Bílovce ve Slezsku, kde se v roce 1747 narodil. Kněžské svěcení přijal 1770. Vyčerpán dlouholetou duchovní správou ve Veverské Bítýšce požádal o volnou faru v Šaraticích, kterou v březnu roku 1809 dostal. Hned na začátku pobytu v Šaraticích mu zemřel pětaosmdesátiletý otec. On sám ho přežil jen 8 roků. Zemřel raněn mrtvici 17. května 1817 v 9 hodin dopoledne na faře, zaopatřen otnickým farářem Floriánem Meixnerem. Pohřbít ho na hřbitov u kostela přijel děkan z Pozořic Mikuláš Kvapil. Faráři Janu Friedlovi vypomáhali tito kaplani: 1869 - 1816 Antonín Kocurek /nar.1786 v Brně, vysvěcen. 1809, zemřel 26. 5. 1818 v Petrovicích u Sloupu/ 1816 - 1817 Václav Kauba /nar. 1789 v Ivančicích, vysvěcen 1814, zemřel kolem roku 1825/. Do nástupu nového faráře byl jmenován administrátorem. 1817 - 1826 JIŘÍ REICH Na uvolněné místo faráře se hlásil Jiří Reich, narozen 1745 v Hranicích, vysvěcen 1769. Nejprve byl kaplanem v Jiřicích, potom lokalistou v Němčičkách, od r. 1807 farářem v Boleradicích. Poprve se o šaratickou faru hlásil v roce 1808 a když ji tehdy nedostal, pokusil se znovu. Faru obdržel a hned se také stěhoval. V duchovní správě prožívá i těžkosti, neboť pro své stáří a nemoc není vždy pochopen. Svůj život dokončil po vleklé nemoci, jenž přineslo stáří, 14. listopadu 1826 zaopatřen svým kaplanem. Za dva dny ho pohřbil soused z Újezda farář Josef Pernica. Za svého působení měl v Šaraticích čtyři kaplany. 1818 - 1820 Václav Kauba 1820 - 1822 Josef Rybička /nar.1795 v Hlinsku v Čechách, , vysvěcen 1818, r. 1822 odešel do lvovské diecése/ 1822 František Dohnal /nar. 1796 ve Vyškově, vysvěcen 1821, zemřel 1.3.1874 na Starém Brně jako komárovský farář v.v. /
12
1823 - 1826 Martin Dobšík /nar. 1786 v Kunovicích, vysvěcen 1821, r. 1826 odešel do Vídeňské diecése/. Půl roku byl administrátorem. 1827 - 1845 B E R N A R D Š PA Č E K Narodil se 21. listopadu 1768 v Jamném n. Orlicí v Čechách. Na kněze ho vysvětil 21. prosince 1793 světící olomoucký biskup Karel Gottfrid z Rozentalu. Dva dny na to měl primici. Jako novokněz se stal kaplanem ve Valči do konce r. 1798. Odtud na svou žádost odešel do Bučovic a v lednu 1802 do Ždánic jako kaplan a pomocník stařičkého faráře. V roce 1804 požádal o lokalii v Ochozi, r. 1807 se odtud stěhuje do Křoví u Velké Bíteše opět jako lokalista. Výměnou míst se dostal v březnu 1808 za I. duchovního správce do Trestaneckého domu na Cejlu v Brně. Ale stále si přál na venkov. Proto r. 1812 odešel do Lovčic a r. 1821 do Medlova. Odtud žádá o volnou faru v Šaraticích, kde 6. 6. 1827 je investován. I když mu bylo 59 let, začal působit s velkou horlivostí. Hned následujícího roku pořídil do farního kostela nový svatostánek a pozdě ji i mnoho ornátů. Když se za cholery r. 1831 zaplnil hřbitov u kostela a oběti cholery musely být pohřbeny na krchůvcích za obcemi, v Šaraticích na Kopečku, vybudoval za městečkem nový farní hřbitov, který byl 8. prosince 1834 děkanem posvěcen. Dne 7. ledna 1844 slavil Bernard Špaček své zlaté kněžství, k němuž obdržel od konsistoře čestný titul „konsistorní rada“. Na oslavu pozval všechny okolní kněze, mezi nimiž byl i vlastenecký kaplan z Moutnic Jiří Slota. Ten na slavnosti pronesl k jubilantově poctě báseň, kterou sám složil: "Strašní se ze všech stran vichrové zdvihají". Pro tuto báseň i pro národnostní cítění si stařičký kněz Jiřího Slotu tak oblíbil, že si ho od biskupa vyžádal za kaplana v důvěře, že mu bude podporou ve starobě. Příští rok 1845 byl skutečně Slota do Šaratic poslán. Avšak "velebný stařeček", jak ho Slota nazývá, dlouho jeho pomoci nepotřeboval, neboť již 20. prosince toho roku na zápal plic umírá, když mu před tím svátostmi posloužil jeho milovaný kaplan. Jako prvního kněze na nový hřbitov ho 22.12. doprovodil a pohřbil děkan Karel Gregor. Když "velebný stařeček" na faře umíral, čeleď neměla nic jiného na mysli jen, aby co nejvíce si z půdy, komor a ze spíže pro sebe nabrala. V noci po jeho smrti někteří dokonce vnikli do stodol a odnesli vymlácené obilí. V takovém stavu kaplan Slota shledal faru, když stařičkého faráře uložil do rakve. Po zaplacení všech pohřebních výdajů mu nezbylo ani na postavení kříže nad čerstvým hrobem horlivého pastýře. Tehdy z lítosti Jiří Slota, který se stal administrátorem, složil mešní píseň, dal ji do tisku, rozprodal a z výtěžku postavil železný náhrobní kříž, jenž stojí nad knězovým hrobem doposud. Špačkovými kaplany byli: 1827 - 1828 Martin Dobšík 1828 Josef Filip /nar. 1791, vysvěcen 1816, více nezjištěno, neboť odešel z diecéze/ 1829 Ignác Fuchs de Todtenfeld /nar.1804 v Brně, vysvěcen 1828, zemřel 5.8. 1838 v Uherčicích/ 1829 - 1833 Jiří Kupčík /nar. 1790 v Dědicích, vysvěcen 1819, zemřel 5. 12. 1865 v Pravlově/ 1834 - 1841 Ignác Mělnický /nar. l788 ve Slatině v Čechách, vysvěcen 1827, zemřel 8. 2. 1850 v Tikovicích/ 1841 - 1845 František Tálský /nar. 1815 v Sedlištích v Čechách, vysvěcen 1841, zemřel 1874 v Prosiměřicích jako děkan/ 1845 - 1852 Jiří Slota /nar. 24. 3. 1819 v Rajci u Žiliny, vysvěcen 1842, zemřel 3. 10. 1882 v Leopoldově a byl pohřben v Pustovoděradech u Drahovců (nyní Voděrady) na Slovensku. /O vánocích 1845 mu vypomáhal P.Václav Kříž, benediktin z Rajhradu./ Jiří Slota byl básníkem, spisovatelem a v revolučním roce 1848 se stal národním buditelem velmi významným nejen pro Šaratice a okolí, ale i na celomoravském náboženském, národním i politickém poli. Také Vážanské vedl k národnímu
13
uvědomění. Na oslavu zrušení roboty uspořádal 3.července 1848 ve Vážanech slavnost, které se zúčastnila i vrchnost s rodinou, úředníci se správcem a kancléřem. Slavnost byla v kostele. Obyčejníé lidé s potěšením viděli vrchnost obcházet při ofěře oltář s rozžehnutou svící jako činili všichni. Ale po pobožnosti bylo pohoršení. Jakmile vrchnost při východu z kostela uviděla na prvním domě pod kostelem praporek v národních barvách, strhla veliký pokřik, kdo že takové prapory kázal vyvěsit. Vrchnost nakázala ihned všechno odstranit, i když na nich bylo napsáno: „Sláva císaři, Sláva Moravě, Sláva konstituci.“ Od té doby vážanská vrchnost s německým správcem se stala Slotovým nepřítelem. 1846 - 1875 V Á C LAV R A Š K A Pocházel z Moravských Prus, kde se 20. září 1803 narodil. Po studiích v Kroměříži se přihlásil ke studiu teologie v Brně. Roku 1827 přijal v alumnátním kostele sv. Michaela v Brně od biskupa Václava Urbana Stufflera 18. 8. podjáhenství, 2. 9. svěcení jáhenské a 8. září kněžské. Prvním jeho působištěm se stalo kaplanské místo v Zábrdovicích, kde pobyl do 22. 12. 1835, kdy byl jmenován duchovním správcem ve Žďárné. Ta tehdy sice patřila do arcidiecése Olomoucké, ale jejím majitelem byl hrabě František X. z Ditrichštejna a Pruskova. Tehdy mu patřily Zábrdovice i Šaratice. To snad byl důvod, že Václav Raška byl 23. 5. 1846 jmenován svým spolužákem biskupem Antonínem Arnoštem Schaffgotschem farářem v Šaraticich. Zde hned 30. srpna pohřbil svoji 67. letou matku Josefu, která tehdy již byla vdova /zemřela 27. 8.1846/. V Šaraticích prožil i bouřlivé roky národního obrození, v němž byl velice činný i jeho kaplan Jiří Slota. Stejně jako i těžké roky 1855 a 1866, kdy se nad farností se vznášel mrak cholery. Sám se několikrát osobně setkal se Šebestiánem Kubínkem, který ve farnosti získával nové členy pro Dědictví Svatojanské a Cyrilometodějské. Zemřel raněn mrtvicí 27. srpna 1875. Zaopatřil ho i pohřbil do hrobu jeho matky dr. Karel Beránek, děkan z Újezdu. Kaplani v době Raškova farářování: 1852 Jiří Slota 1852 - 1853 Emanuel Mittner, /nar.1815 v Mor.Budějovicích, vysvěcen 1839, zemřel asi ve Znojmě/ 1853 - 1857 Jan Křtitel Vojtěch, /nar. 23.6.1828 v Tuřanech, vysvěcen 23.7.1853, zemřel 23.7.1909 v Brně jako infulovaný prelát, kanovník na Petrově. Zúčastnil se konsekrace nového kostela v Šaraticích./ 1957 Bedřich Tesl /nar. 1828 v Kroměříži a vysvěcen 1855, zemřel 17. 12. 1878 v Brně Černovicích/ 1857 - 1858 Jan Korčián /nar. 1822 v Pustiměři, vysvěcen 1847, zemřel 17. 5. 1896 v Jamném/ 1858 - 1861 Josef Špaňhel /nar. 1817 v Krásensku, vysvěcen 1843, zemřel 31. 3. 1895 ve Znojmě jako farář Kostelní Myslové v. v. / 1861 - 1864 Jan Barták /nar. 1834 v Moravičanech, vysvěcen 1859 v Brně, odešel do diecése Královéhradecké, kde se roku 1896 stal v Hradci Králové kanovníkem. Zemřel v roce 1913/. V době války u Hradce Králové roku 1866 posílal do Šaratic rodině Holoubkové dopisy s popisem bitvy a válečných událostí. 1864 - 1865 Josef Klíma /nar. 1839 v Malíkově, farnost Městečko Trnávka, vysvěcen 1864, zemřel 13. 11. 1894 jako biskupský a konsistorní rada v Brně-Bystrci/ 1865 - 1866 Vilém Procházka /nar. 1835 v Černé Hoře, vysvěcen 1861, zemřel 9. 6. 1885 v Rudě/ 1866 - 1868 Jan Vahala /nar. 1843: vysvěcen 1866 v Brně, zemřel 2. 5. 1890 v Třebíči- Jejkově/
14
1868 - 1869 Josef Vybíral /nar.1834 v Miňůvkách u Kroměříže, vysvěcen roku 1858, zemřel 5.2.1898 ve Vídni/ 1869 - 1871 Ferdinand Indra - pozdější farář 1871 Tomáš Váňa /nar. 1840 v Šebrove, farnost Vranov u Brna, vysvěcen 1867, zemřel 17. 4. 1874 v Šebrově/ 1871 - 1872 Josef Lauermann /nar. 1.2.1847 v Třebíči, vysvěcen 27.7.1871 v Brně, zemřel 26.6.1924 v Poděbradech/. 1872 - 1875 Antonín Novák /nar. 11.7.1842 v Tuchoměřicich v Čechách, vysvěcen 27.7.1872 v Brně, zemřel 5.9.1919 v Olešnici na odpočinku jako konsistorní rada a farář prosetínský v.v., pohřben byl v Prosetíně, 8.9.1919./ Po smrti faráře se stal administrátorem než 16. prosince 1875 uvítala farnost svého nového správce. 1875 - 1882
K AREL VÁGNER Narodil se 23. října 1823 v Rouchovanech. Rodiče ho dali na studie do Znojma. Po kněžských studiích v Brně obdržel od biskupa Antonína Arnošta Schaffgotache 26. 7. 1847 podjáhenské svěcení, 4. 8. jáhenské a 6. 8. 1847 kněžské spolu s hudebním skladatelem Josefem Chmelíčkem a s pozdějším opatem starobrněnským a zakladatelem genetiky Řehořem Mendlem. Své první místo měl v Blučině, odkud 20. 2. 1850 odešel za kaplana do Křtin. Po deseti létech se stal lokálním kaplanem v Ochozi až do 29. 11. 1875, kdy obdržel faru v Šaraticích. Zde po svém příchodu shledal kostel pro celou farnost málo prostorný. Proto se začal zajímat zda by bylo možné kostel rozšířit nebo postavit nový. K tomu úcelu též složil svůj dědický podíl z rodného gruntu v Rouchovanech, na němž zůstala jeho jediná sestra, 5.000 zlatých. To byl první krok k postavení nynějšího nového a velkého kostela. Podle vzpomínek pamětníků chodíval pan farář vždy ve vysokých (šnerovacích) botách s brýlemi (cvikrem) se zlatou obrubou. Nezapřel svůj selský původ. Celou dobu svého života v Šaraticích byl bez kaplana. Administrátor Antonín Novák hned po jeho příchodu v prosinci 1875 byl jmenován kaplanem do Křtin. Po šestiletém působení v Šaraticích, kdy v kostele pořídil nový hlavní oltář a posvětil ve farnosti několik nových křížů, náhle zemřel ochrnutím srdce 30. ledna 1882 v 59. letech. Do hrobu vedle jeho předchůdce jej přijel l. února pohřbít dr. Karel Beránek, farář z Újezdu. O lásce farníků svědčí i krásný kamenný kříž, který stojí nad jeho hrobem a který byl jeden z prvních kamenných křížů na hřbitově. Tradice říká, že má z kamení vyzděnou i hrobku. Za administrátora fary byl jmenován kloboucký kaplan František Ambrož, /nar. 1851 v Krásněvsi, farnost Radostín n. Osl. , vysvěcen 1877 v Brně, zemřel v Brně v únoru 1916/. Po příchodu nového faráře byl přeložen do Dražovic. 1882 - 1896
FERDINAND INDRA Narodil se 16. října 1843 ve Vyškově. Po studiích byl 9.7.1869 papežským nunciem ve Vídni Falcinellim vysvěcen v Brně na kněze, neboť diecézní biskup byl nemocen. Jeho prvním místem byly Šaratice, kde kaplanoval u faráře Rašky. V únoru 1871 odešel za kaplana do Zábrdovic a r. 1876 se stal farářem v Boleradicích. Odtud se hlásil
15
znovu do Šaratic, které dobře znal z dob svého kaplanování. V Šaraticích, kde nastoupil 1.5.1882, pobyl nějaký čas se svou matkou Kateřinou, která 29. března 1892 v 9 hod. ráno zemřela a byla na farním hřbitově pohřbena vedle posledního faráře. Chtěl jí postavit pěkný náhrobní kříž, ale nakonec se rozhodl postavit kříž z hořického pískovce, 4 m vysoký, na místě sešlého dřevěného kříže při vjezdu do Šaratic od Těšan. Ve dnech 30. a 31. 7. 1894 oslavil se svými dvanácti spolužáky stříbrné kněžství. Tři již byli po smrti a pět se jich nedostavilo. V pondělí 30. 7. večer bylo slavnostní požehnání, na něž přišlo mnoho farníků. Přítomni byli veteráni místní i z Vážan s hasiči ze Šaratic i z Hrušek, čtenářský spolek ze Zbýšova, ze Šaratic čtenářský spolek Žerotín a představení všech pěti přifařených obcí. Po požehnání byl světelný průvod s lampami. Nakonec před farou zpívali zpěváci za řízení nadučitele a varhaníka Emanuela Smrčky. Po zpěvu šla jubilantům přát na faru deputace. Za jubilanty poděkoval Ant. Brabec, farář v Netíně a řekl: "Do všech končin diecése rozneseme jak si šaracká farnost váží kněží". Potom vyzval lid, aby provolali slávu Svatému otci, panu biskupu a císaři pánu, což bylo s nadšením přijato. Při papežské a státní hymně planul mocný ohňostroj, který připravil pan Drbal. Pozdě večer za zvuku hudby se lidé rozcházeli domů. Druhý den ráno hned v 5 hod. začali jubilanti sloužit mše sv. Slavná mše sv. s asistencí byla ráno v 8 hodin. Sloužil ji místní farář a zazněly při ní skladby jeho žáka hudebního skladatele Ezechiela Ambrose v podání chrámového sboru, který řídil zasloužilý varhaník Emanuel Smrčka. Kázal kanovník dr. Karel Beránek z Újezda. Po slavné mši sv. byla zádušní mše sv. za zemřelé spolužáky. Všichni byli slavností hluboce dojati, zvláště když brněnský biskup dr. František Bauer zaslal jubilantům telegramy. Ferdinand Indra pokračoval ve snahách svého předchůdce o postavení nového kostela. Na 1. neděli adventní 1895 svolal první schůzi „Jednoty pro vystavení a výzdobu farního kostela.“ Také opravil faru. Dodnes na jedné okenní tabulce je jeho rukou vyrytý podpis. Trvalou vzpomínku ve farnosti zanechal založením sboru dobrovolných hasičů r. 189l. Ke konci svého pobytu v Šaraticích onemocněl. Aby si ulehčil alespoň v hospodářských záležitostech, požádal o uvolněnou faru v Zábrdovicích, na níž byl investován 26. 8. 1896. Ze Šaratic se odstěhoval 14. 9. 1896. Hned na jaře 1897 onemocněl žaludečními vředy a po těžkém utrpení 4. 11. 1897 zemřel. Podle svého přání byl pohřben na nový hřbitov v Židenicích. Nad hrobem mu farníci postavili mramorový kříž s jeho fotografií. U příležitosti 100. výročí jeho úmrtí byl židenickým farářem kříž opraven a na desku dopsáno, že v létech 1882 – 1896 byl farářem v Šaraticích. V létech působení faráře Indry měly Šaratice tři kaplany: 1889 – 1891 František Bajar /nar. 29.4.1861 v Krásně u Val. Meziříčí, vysvěcen 26.7.1887 v Brně, zemřel 1. 5. 1941 v Nížkovicích/ 1891 – 1897 Václav Hlavička /nar. 14.12.1864 v Bořitově, vysvěcen 28.7.l889 v Brně, zemřel 1.4.1942 v Netíně/. Pořídil fotografické snímky starého šaratického kostela a fary z konce 19.století. Po odchodu faráře do Zábrdovic se stal administrátorem. 1896 - 1897 Filip Buchta /nar. 24.12.l864 v Moutnicích, vysvěcen 31.7.1892 v Brně, zemřel 2.10.1931 v Divákách/. 1896 - 1911
ADOLF TENORA Dne 21. 11. 1896 ustanovil biskup do Šaratic dosavadního kaplana v Zábrdovicích Adolfa Tenoru, prostředního ze tří bratří kněží z Kunštátu, kde se 3l. května 1865 narodil. Kněžské svěcení přijal 29.7.1888 v Brně na Petrově od biskupa Fr. Sal. Bauera. Jeho první kaplanské místo bylo v Kloboukách u faráře Josefa Klímy, bývalého šarackého kaplana, pozdějšího spirituála alumnátu a redaktora brněnského časopisu "Hlas". Dne 11. 3. 1891 odešel do Zábrdovic, kde se po smrti faráře stal administrátorem a po
16
příchodu nového faráře opět kaplanem. V sobotu 28. 11. 1896 byl v Šaraticích nový farář Adolf Tenora slavnostně uvítán a 17. 12. úředně instalován. I on se stal pokračovatelem a nakonec dovršitelem úsilí zemřelého faráře Karla Vágnera o nový prostorný kostel. Za spolupráce a za pomoci dr. Antonína Cyrila Stojana se mu podařilo postavit velkolepý kostel a na svátek apoštolů slovanských r. 1903 jej slavnostně benedikoval. Jen jeho otec František, který se na tento den těšil, se svěcení nedočkal. Zemřel 6.6.1902 a byl pohřben třemi syny kněžími do hrobu vedle matky kněze Kateřiny Indrové. Farář Adolf Tenora byl mužem rozhledu, velice činný a průbojný. Na Vánoce 1903 se stal konsistorním radou, 27. 2. 1908 biskupským radou a 27. 12. 1908 děkanem židlochovického děkanství. V roce 1916 byl jmenován mikulovským arciknězem. Byl činný i mezi farníky: 14.8.1904 založil v Šaraticích Raiffeisenskou spořitelnu, 17. 10. 1909 posvětil novou školu, Jeho přičiněním byla od 1. 3. 1911 obnovena samostatná duchovní správa ve Vážanech nad Litavou, které od r. 1658 patřily k území šaratické farnosti. Od l. září 1911 zavedl nový kancionál Cestu k věčné spáse, z něhož zpívala farnost šaratická až do roku 2005, vážanská do roku asi 1960. Spoluautorem kancionálu byl rodák z farnosti P. Jakub Pavelka z Vážan. Jen nerad odcházel ze Šaratic v r. 1923, kdy 5. července byl jmenován kanovníkem v Brně na Petrově. Zde nastoupil 11. září 1923 na místo 2. sídelního kanovníka. Později se stal děkanem kapituly a 1. kanovníkem, čili v diecési prvním po biskupovi. Ještě několikrát do Šaratic, s nimiž měl stále spojení, zavítal. Zemřel v Brně na Petrově 26. března 1943. Na jeho poslední cestě z katedrály na Ústřední hřbitov v Brně ho přišlo vyprovodit i mnoho lidí ze Šaratic. Byl uložen do kanovnické hrobky. Vzpomínky na jeho upřímnou povahu i na celé jeho dílo ve farnosti žijí mezi lidem dosud. Farář a děkan Adolf Tenora měl celkem 13 kaplanů, z nichž nejdéle působil a byl velmi oblíben Alois Svára. 1897 - 1907 František Čech /nar. 12.3.1869 v Lukavci v Čechách, vysvěcen byl 30.7.1893 v Brně, zemřel 16. 7. 1940 v Březníku/ Prožil v Šaraticích stavbu a svěcení nového kostela, byl výborný kazatel i malíř krajinek. Odešel do Růžené u Třešti. 1907 - 1908 Karel Endl /nar. 2.11.1879 v Knínicích, farnost Budeč, vysvěcen 27.7.1902 v Brně, kdy zemřel zatím nezjištěno. Byl neobyčejně nadaný, pilný, úchvatný kazatel. Znal herecké umění a vyučil v Šaraticích řadu herců. Často konal pro mládež přednášky. 1908 - 1911 Maxmilián Horák /nar. 5.10.1880 v Běhařovicích, vysvěcen 1905 v Brně, zemřel 7. 3. 1961 v Brně./ Stal se prvofarářem v obnovené farnosti Vážanské. Dva poslední jeho kaplani Jan Kř. Stejskal (1911) a Alois Svára (1911 - 1924) ve Vážanech už nepůsobili. 4. V DOBĚ KDY SE STALY VÁŽANY OPĚT SAMOSTATNOU FARNOSTÍ Dne 1. března 1911 byly Vážany vyfařeny z velké farnosti šaratické. Filiální kostel sv. Bartoloměje byl povýšen opět na farní. Už před tím byla v létech 1909 – 10 postavena nová „jubilejní“ fara od zdejšího stavitele Jiřího Michálka, nákladem „Jednoty pro zřízení duchovní správy“. Jako prvofarář byl ustanoven kaplan v Šaraticích. Snaha o obnovu samostatné farnosti vycházela především od faráře Adolfa Tenory. A ten, aby neztratily Šaratice kaplanské místo, zařídil novému faráři plat z kaplanského místa ve Bilanci u Jihlavy.
17
1911 - 1927
MAX M I LI Á N H O R Á K Bylo více uchazečů o nově ustanovenou farnost, ale brněnský biskup ji snad na doporučení šaratického faráře Adolfa Tenory dal jeho schopnému kaplanovi Maxmilianu Horákovi. Tento se narodil 5.10.1880 v Běhařovicích. Po studiích byl 30.7.1905 v Brně vysvěcen na kněze. Jako novokněz kaplanoval v Dolních Loučkách, potom v Deblíně a od roku 1908 v Šaraticích. Od 1.7.1911 byl jmenován prvofarářem ve Vážanech, kde pobyl do roku 1927, kdy se stal farářem v Uhřínově. V roce 1937 odešel na odpočinek do Brna, kde 7.3.1961 zemřel a byl pohřben.
1927 - 1946
ADO LF
S LE Z Á K
O uvolněnou faru ve Vážanech se hlásil už jako nemocný. Narodil se 6.6.1882 v Bystřici nad Perštejnem. Na kněze byl vysvěcen 15.7.1906 v Brně. Jako novokněz kaplanoval v Krhově, chvíli v Biskupicích a zase se vrátil do Krhova, kde se stal na nějaký čas administrátorem. Dalším kaplanským místem byly od roku 1910 Drnovice. Od 1.5.1915 byl ustanoven farářem v Račicích, ale již v roce 1924 požádal o faru ve Zvoli. Dne 1.6.1927 se stal farářem ve Vážanech. Jeho nestálost byla snad příznakem nervové nemoci, která se později projevila. Proto požádal o uvolnění do pense a v roce 1946 odešel na odpočinek, který prožíval v Račicích. Zemřel 29. září 1955 v Račicích. Pohřben byl v sobotu 1. října dopoledne. V kostele kázal František Skoták katecheta v.v. z Lulče. Requiem sloužil P. Gebauer, t.č. ve Střelicích, rovněž bývalý farář v Račicích. Na hřbitově se rozloučil se zesnulým jeho spolužák Karel Keprda z Čebína a Jaroslav Streit, kněz na odpočinku ve Vážanech nad Litavou. Obřad na hřbitově vykonal P. Josef Válka, děkan z Tišnova. V račické kronice čteme o něm slova: „Bůh sám buď tomuto horlivému knězi hojnou odměnou a štědrým odplatitelem!“ 1947 - 1949
J A R O S LAV
KREJČÍŘ
První administrátor, který byl kaplanem v Šaraticích a zároveň jmenován dojíždějícím administrátorem farnosti vážanské. Narodil se 29. 6. 1913 v Okrouhlé, farnost Benešov, vysvěcen byl 5. 7. 1939 v Brně, jako kaplan působil od vysvěcení do roku 1947 v Lanžhotě. Potom přišel do Šaratic a stal se ve Vážanech prvním dojíždějícím administrátorem. V roce 1949 byl přeložen do Blanska a od roku 1953 se stává farářem ve Starči u Třebíče, kde zemřel 31.12.1990 a je pohřben.
18
1949 - 2005
ANTONÍN
LÁNÍK
Od 1.9.1949 byl ustanoven administrátorem ve Vážanech nad Litavou a při tom kaplanem v Šaraticích Antonín Láník. Narodil se 7. května 1921 v Brně. Po maturitní zkoušce na klasickém gymnasiu vstoupil roku 1940 do brněnského kněžského semináře. Válečné události však přerušily jeho studium a on musel nastoupit na nucené práce do Rakouska. Po návratu v květnu 1945 dokončil teologická studia a 5. července 1947 byl v Brně na Petrově brněnským biskupem dr. Karlem Skoupým vysvěcen na kněze. Po své primiční mši sv. v Brně na Křenové 6. 7. dostal své první místo jako druhý kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od 1. září 1949 je jmenován kaplanem v Šaraticích a zároveň administrátorem ve Vážanech nad Litavou. Nějaký čas na vážanské faře bydleli jeho rodiče než se v roce 1952 přestěhovali na faru do Šaratic. Tak zůstala fara ve Vážanech neobydlená. Ale duchovní správce požádal v Brně bydlícího P. Jaroslava Streita, který byl dán s přinucením státních úřadů do penze, aby se nastěhoval na vážanskou faru, která tak opět ožila. I když denně sloužil mši sv., uděloval svátosti a pohřbíval, duchovní správce pravidelně docházel do školy učit děti náboženství. Po onemocnění P.Streita v roce 1968 však již všechny bohoslužby konal sám. Zvláště dbal na pastoraci mládeže spolu s mladými ze šaratické farnosti. Tehdy opět začaly žít obě farnosti společně tak jako tomu bylo do roku 1911. Za jeho působení ve jmenovaných farnostech z jeho žáků se stali čtyři kněžími, poslední z Vážan. Ordinářem diecése brněnské byl pověřen hned po ukončení II.vatikánského koncilu instruktáží varhaníků o liturgickém zpěvu a ustanoven odborným poradcem pro stavbu a opravu varhan. Dlouhá léta byl také členem hudební sekce v České liturgické komisi. Nemocí byl donucen vzdát se v lednu 2005 duchovní správy. V únoru odjel na Žernůvku, kde do dnešních dnů působí jako duchovní správce řeholních sester sv. Františka z Brna, Grohové. Ad multos annos. Než přišel nový duchovní správce, administroval farnost od ledna do července 2005 slavkovský děkan Milan Vavro (nar. 24.7.1963 v Hustopečích, vysvěcen 7.9.1991 v Brně, od 1.1.1998 jmenován farářem ve Slavkově u Brna a následující rok děkanem slavkovského děkanství. Je poutním referentem pro brněnskou diecézi.) 2005 – dosud M A R E K
S LAT I N S K Ý Narodil se 9.9.1977 v Třebíči, kde byl 2. 10. 1977 pokřtěn v bazilice sv. Prokopa. Po ukončení základní školy absolvoval Biskupské gymnázium v Brně. Jeho bohoslovecké studium bylo dva roky na Cyrilometodějské fakultě univerzity Palackého v Olomouci a tři roky na Papežské Lateránské Univerzitě v Římě. Po jáhenském svěcení v Třebíči v roce 2002 konal rok jáhenské služby v Brně na Petrově. Kněžské svěcení přijal 28.6.2003 v Brně. Potom dva roky kaplanoval v Křižanově a Heřmanově a ve Slavkově u Brna. Od 1.7.2005 je ustanoven duchovním správcem v Šaraticích a ve Vážanech nad Litavou, od 1.12. toho roku ještě administrátorem v Kobeřicích a od 1.8. 2010 i v Praci. Ad multos annos.
______________________________________________________________________________
19
Farní vikář: 2006 - doposud V O J T Ě C H O L D Ř I C H D I V Á C K Ý , O.Praem. V roce 2006 byl jmenován farním vikářem do Vážan k výpomoci administrátorovi Marku Slatinskému. Narodil se 11.8.1957 v Brně. Pokřtěn byl a vyrůstal ve Slavkově u Brna. V roce 1980 vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích. Po absolvování studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě tamtéž byl 6. července 1985 vysvěcen v Brně na kněze biskupem Josefem Vranou z Olomouce. Jako novokněz hned nastoupil na kaplanské místo ve Šlapanicích. Od 1. dubna byl kaplanem v Novém Městě na Moravě, od 1.10.1988 duchovním správcem v Bučovicích a Letonicích, k tomu od 1.8.1990 i v Dražovicích a zároveň i děkanem bučovickým. Od 1.9.92 ještě spravuje Křižanovice a v r. 1991 chvíli Nevojice. Jako strahovský terciář Vojtěch požádal pana opata o přijetí do prvního řádu. Obláčku přijal 14.9.1993 a noviciát prožil na faře v Jihlavě. Tehdy byl od 1.7.1993 kaplanem v Jihlavě u sv.Jakuba a administrátorem v Rančířově. Od 1.8.1995 byl ustanoven administrátorem v Dražovicích, Lulči a Račicích. Nyní od 1.8.2005 působí jako kaplan (farní vikář) ve Vážanech a administrátor excurrendo v Nížkovicích. Ad multos annos. ___________________________________________________________________________ Výpomocný kněz: 1953 – 1969
J A R O S LAV S T R E I T
Narodil se 9.3.1888 ve Studnicích, farnost Ruprechtov. Kněžské svěcení přijal 16.7.1911 v Brně na Petrově. Jako kaplan působil v Třešti, Blansku, Dubňanech, Tišnově, a Velkém Újezdě. V roce 1918 vstoupil do noviciátu v klášteře v Nové Říši a přijal jméno Augustin. Ale po roce z kláštera odešel do kaplanské služby v diecézi. Kaplanoval v Blansku, Adamově a Velkých Bílovicích. V roce 1923 se přihlásil o uvolněnou faru v Želeticích u Kyjova, kde se od 1.5. stává farářem. Vystřídalo se u něj mnoho kaplanů a všichni se za ním rádi vraceli. I ve Vážanech ho často navštěvovali. Jelikož hospodyně byla z Brna německé národnosti a on sám dobře německy hovořil, ozývala se na faře občas i němčina. To však po únorovém puči 1948 vyneslo panu radovi vězení a zákaz vstoupil do Želetic. Brzy někteří zapomněli, že jim hospodyně ve válečné době obstarávala nedostupné léky a co bylo potřebné. Ale že se hovořilo na faře německy, to udali k přitížení. Po návratu z internace bydlel pan rada v Brně. Asi dva měsíce zastupoval kněze v Mutěnicích. V roce 1953 se nastěhoval na vážanskou faru, která tak opět ožila. Všichni jeho bývalí kaplani ho rádi jezdili navštěvovat a vzpomínali na roky prožité na želetické faře. Pan rada Streit byl dobrým kazatelem i společníkem. Získal si brzy oblibu vážanských a v Šaraticích vždy čekali, kdy přijede zastupovat, aby si poslechli jeho kázání. Rád psal básně a veršování, zvláště k svátku a narozeninám. Jeho „vinšování“ oplývalo veselostí. Tak například přání „Lolínkovi z Monte Negro“ bylo P.Aloisi Svárovi z Černé Hory, který byl jeho spolužákem stejně jako brněnský biskup Karel Skoupý. S ním až dokonce života udržoval
20
přátelský vztah. Ve Vážanech oslavil v roce 1961 své zlaté kněžství a v březnu 1968 ještě i své jubileum 80 roků. Až do konce svého života při vzpomínání nejraději mluvil o Želeticích a tamních „svých“ farnících. Zemřel v léčebně v Babicích nad Svitavou 7.5.1969, neboť měl velké těžkosti s dýcháním. Pohřeb byl vypraven z brněnské katedrály. Pontifikální mši sv. sloužil brněnský biskup Karel Skoupý, který vykonal i uložení do kněžského hrobu na Ústředním hřbitově v Brně. Přítomen byl také biskup Ladislav Hlad. Mnoho lidí ze Želetické farnosti, z Vážan i Šaratic se s ním přišlo rozloučit s vděčností za jeho kněžský život a hřejivý vztah k lidem. ___________________________________________________________________________
KNĚŽÍ - RODÁCI Z VÁŽAN NAD LITAVOU PETR K O S Í K 1854 – 1914 Narodil se 28. března 1854 ve Vážanech č. 25. Jeho rodiče se jmenovali Antonín a Antonie, rozená Kuklová ze Sokolnic. Pokřtěn byl den po narození ve farním kostele v Šaraticích kaplanem Janem Vojtěchem, pozdějším kanovníkem v Brně. Otec Antonín živil rodinu ševcovským řemeslem. Byl však člověkem velmi národnostně uvědomělým a to pravděpodobně zásluhou kaplana Jiřího Sloty. Proto poslal v roce 1866 syna Petra studovat ne na některé německé gymnazium, ale na české gymnázium do Skalice na Slovensku. To byla vzácnost, že na tehdy maďarském území mohla být česká škola. Jenže za dva roky byl i zde nařízen vyučovací jazyk maďarský. Když Petr dostudoval, musel maturovat maďarsky. Ke studiu bohosloví se přihlásil s kamarády v Nitře za nitranskou diecézi. Proto ho biskup poslal studovat do Vídně. Ale po roce studia se vrátil do rodné diecéze a pokračoval ve studiu v brněnském alumnátu. Ve stáří vzpomínal, že tento počin byl pro něj velkým štěstím, protože jeho kamarádi se pomaďarštili. Kněžské svěcení mu udělil 24. července 1878 v Brně na Petrově biskup Karel Nötig. Po primici v rodné farnosti nastoupil na kaplanské místo v Břežanech u Znojma. V roce 1882 byl ustanoven katechetou ve Slavkově u Brna a tím se dostal pod patronát knížete Kounice. Rád působil ve Slavkově, protože vždy ho táhl domov a krajané. Když se někde na Kounicově panství uvolnila fara, vždy o ni žádal, ale nikdy ji nedostal. Na chvíli se stal i administrátorem slavkovským. Jen jeho zdraví bylo slabé. Proto žádal i o zdravotní dovolenou v lesích. V červenci 1894 prožil velkou radost, když doprovázel k primičnímu oltáři svého synovce Františka. V roce 1896 se uvolnila fara ve Studené u Telče. Nikdo o vlhkou přízemní faru ve špatném stavu neměl zájem. On o ni požádal a dostal ji. Když o svátku Zjevení Páně 1897 se jel na své nové působiště podívat, shledal, že je to asi nejhorší fara v diecézi. Aby ho to neodradilo, napsal mu starosta, že na stavbu nové fary sice naděje není, ale že mu stávající faru jsou ochotni upravit, aby byla k bydlení. Slíbené splnili. Od 1. července 1897 se stal jejich farářem. 14. září chtěl nepozorovaně ve vší tichosti do Studené přijet. To se však neudrželo v tajnosti a farníci vděční že Studenou nepohrdl, na něho čekali s hudbou a lampiony. Sousední farníci se jim totiž vysmívali, že k nim žádný za faráře nechce jít. Tak si studenští získali srdce nového faráře a on jejich. Hned v květnu následujícího roku začal s opravou přízemí fary. Na ně nechal postavit nové patro. S mnoha finančními obtížemi a asi i s velkou pomocí svého bratra stavitele v roce 1899 dílo dokončil. Na faře mu hospodařila neteř Petronila Kosíková. Počátek 20. století byl poznamenán na Vysočině nenávistí vůči katolické církvi, což se nejvíce projevovalo ve vztazích ke kněžím. V lednu 1901 přišel na brněnskou konsistoř dopis, v němž anonym žaluje, že farář nechal školními dětmi „znesvětit“ kostel, neboť : „…vešly
21
do kostela, seděly na oltáři, otevřely svatostánek a braly hostie…“ Věřící však o žádném dopise nevěděli. On sám chlapce obhajoval, neboť byli z hrozně chudobných poměrů a upozorňoval konsistoř, že celou záležitost, která nebyla taková jak bylo uvedeno v dopise, rozvířili liberální učitelé, kteří chlapce před celými třídami vyslýchali. Také v článcích Lidových novin byl vláčen jako mamonář. Po čtyři měsíce byl stále tupen. Měl však svého obhájce v děkanu Aloisi Hrudičkovi, který oznámil konsistoři, že obžaloba má kořen v horlivé činnosti studenského faráře. Ten při volbách totiž obhajoval s velikou rozhodností katolickou stranu proti liberálům i radikálům. A učitelé se rozhodli, že jej pošpiní a tak dosáhnou jeho odchodu ze Studené. Věřící lidé však stáli za svým knězem. V roce 1911 se studenští farníci doslechli, že jejich milý kněz má být přeložen do Telče. Ihned psali biskupovi prosebný dopis, který byl vyslyšen a kněz jim ponechán. Jeho zdravotní stav se od roku 1894 stále zhoršoval. V srpnu 1907 se dostavilo chrlení krve. Byl nucen požádat o roční zdravotní dovolenou. V říjnu 1908 se z dovolené vrátil, ale za necelé dva roky opět onemocněl „krční nemocí“. Přesto jeho úmrtí všechny překvapilo. Zemřel na své faře v odpoledních hodinách na první sobotu 5. září 1914 raněn mozkovou mrtvicí. Ještě než upadl do bezvědomí, přijal svátosti. Na pohřeb v pondělí 7. září přijelo 28 kněží a přišlo mnoho věřících. Do hrobu u hlavního kříže ho pohřbil děkan František Korec z Telče. Na hrob dali nápis: „Když kdo k hrobkám zajdeš citem hnaný, tento nápis čísti můž´: Od přátel vděčných pochovaný, leží tuto velký muž. Umřel – ale paměť jeho kvete po veškeren časů běh, bylť jest dobrý jakž jich málo v světě, člověk, pěstoun, kněz a Čech. Odpočívej v pokoji. Při 10. výročí jeho úmrtí napsala spisovatelka Vlasta Javořická do kalendáře článek pod názvem: „Za dobrým knězem, který odešel.“ Zde krátký úryvek: „Chodila jsem k němu do školy od začátku a také mne oddával, když jsem se vdávala. Jak bych ho nepamatovala? Byl takový nevysoký, netlustý; měl na skráních prošedivělé vlasy a vždy úplně do hola ostříhané; opálený obličej od slunce a větru; bývalť stále na slunci, jako dobrý včelař a hospodář a také do školy musel do vesnice docházeti. Ve zvyku měl mnouti si ruce, mluvil-li a nějaký chronický katar hlasivek nutil ho stále odkašlávati. Znali jsme ho už po tom lehkém kašlání všichni a šel-li do školy, už jsme věděli, sotva byl pod okny, že jde. Ale těšili jsme se na něho, byl hodný a s dětmi to jak náleží uměl. Jeho koníčkem byl katechismus…“
JAKUB P A V E L K A 1865 – 1934 Jeho rodiče se jmenovali Jiří a Marie, rozená Doležalová. Syn Jakub se jim narodil 19. července 1865 ve Vážanech č. 12. Na křtu, který mu ve farním kostele v Šaraticích udělil kaplan Josef Klíma, mu dali jméno po dědovi Jakubu Pavelkovi. A možná také
22
proto, že se narodil několik dnů před svátkem sv. Jakuba. Studia v Brně konal s velmi dobrým prospěchem. Kněžské svěcení mu udělil 28. července 1889 v Brně na Petrově biskup František Bauer. Po primici ve Vážanech odešel na své první kaplanské místo do Rudíkova. Dvanáct roků byl oporou stárnoucímu faráři Fr. Seifertovi a po jeho smrti se stal na čtyři měsíce i tamním administrátorem. Do srdcí rudíkovských farníků se zapsal jako velmi vzdělaný a iniciativní kněz. Založil jim místní spolek „Katolickou jednotu“. Již v roce 1897 byl odměněn „synodálkami“. To je možností nosit zdvojené rukávy na klerice. V květnu 1901 se ujal jako farář farnosti na poutním místě v Přibyslavicích. Radoval se, že blízko v Třebíči působí jeho rodák katecheta František Kosík. Ten rád jezdil do Přibyslavic vypomáhat zpovídat i kázat. Jen přibyslavická fara byla pro poutní místo malá a nedostačující. Rozhodl se zvýšit budovu o jedno patro. Jeho nepřátelé, nazývající se „pokrokoví“, šířili pomluvy, že farář chce zbořit faru a na novou nemá, proto bude peníze vymáhat z lidí. Přes těžkosti dílo v roce 1905 provedl a fara dodnes slouží duchovnímu správci a je vyhovující. Horlivě pracoval v duchovní správě na poutním místě u Panny Marie v Přibyslavicích. Za to obdržel v roce 1911 od biskupa Huyna pochvalný dekret a za dva roky na to pochvalné uznání za horlivé snažení, aby školní mládež přistupovala k častému sv. přijímání. V roce 1916 vstoupil do III. řádu sv. Františka, který z pověření biskupa řídil. Delší dobu se v brněnské diecézi jednalo o potřebě nového kancionálu. V roce 1904 nastoupil na biskupský stolec v Brně biskup dr. Pavel Huyn a ihned celou záležitost svěřil dr. Karlu Eichlerovi.Ten si vybral za hlavní spolupracovníky Jakuba Pavelku jako básníka a Františka Musila, varhaníka na Petrově, jako hudebníka. Kancionál dostal název: „Cesta k věčné spáse.“ Jakub Pavelka s citem básníka využívá přízvučných slabik. Přeložil mnohé církevní hymny a upravil je ke zpěvu. Sám složil či doplnil nebo přebásnil mnoho písní. Nejznámější jsou: „ Buď slaven, mocný Králi,“, „Matičko Božské milosti“, „Duše moje zaplesej“, V pohanství temnu“, „Vyvolil si apoštoly“ a překlad slov písně „Zněj Srdci Ježíšovu“. Kancionál má na 730 písní, mnoho litanií, modliteb a nešpory ke svatým, jimž jsou zasvěceny kostely a kaple v brněnské diecézi. První vydání kancionálu vyšlo v roce 1912. Také byl literárně činný a svými příspěvky obohatil mnoho katolických časopisů. Vyčerpán horlivou prací poznává, že mu ubývá sil. Rozhodl se vyměnit rušné poutní místo za méně náročnou farnost. Žádal o místo v Přibicích, Velkém Meziříčí a nakonec v Nových Hvězdlicích. To obdržel. S bolestným srdcem odcházel od Panny Marie z Přibyslavic. Zaznamenal to i ve farní kronice: „Odcházím velice nerad a jen proto, že považuji za svou povinnost odstoupiti, když nemohu již tak službu konati jak bych měl a chtěl. Rodičko Boží, pod ochranu tvou se poroučím odcházeje se slzami v očích a s pukajícím srdcem. Oroduj za mne, svatá Panno Maria.“ Od Nového roku 1922 se stává farářem v Nových Hvězdlicích, které patří pod patronát Starobrněnských augustiniánů. V roce 1929 doprovázel k oltáři v Holubicích svého synovce novokněze Antonína Floriana, pozdějšího oblíbeného kaplana v Šaraticích. Svůj život dokonal náhle na faře v Nových Hvězdlicích 19. října 1934 odpoledne o půl čtvrté hodině. Příčinou úmrtí byl diabetes, čili „cukrovka“. Třetí den 22. října jej pohřbil na hřbitově ve Starých Hvězdlicích augustiniánský převor a farář starobrněnský, rodák z Nových Hvězdlic, P. Jan Fr. Dvořáček. Nad hrobem se s ním rozloučil jeho synovec Antonín Florian, kaplan v Šaraticích. V roce 2004 vzpomněla rodná farnost na jeho 70. výročí úmrtí opravou kříže nad hrobem, návštěvou hrobu a mší sv. ve farním kostele v Nových Hvězdlicích. V roce 2005, kdy uplynulo 140 let od jeho narození, mu byl postaven před rodným domem ve Vážanech pomník, který o hodech 28. srpna posvětil opat Marian Rudolf Kosík za asistence jáhna Siarda Kamila Novotného z Vážan.
23
FRANTIŠEK K O S Í K 1870 – 1917 Narodil se 29. září 1870 ve Vážanech nad Litavou č. 87. Jeho otec krejčí František Kosík byl bratr P. Petra. Matka Josefa byla rozená Hošková z Vážan. Druhý den po narození byl ve farním kostele v Šaraticích pokřtěn farářem Václavem Raškou. Kněžské svěcení mu udělil biskup František Bauer 29. července 1894 v Brně na Petrově. Primici slavil v neděli 5. srpna 1894 v 10 hodin ve Vážanech. Kazatelem mu byl pravděpodobně jeho strýc Petr Kosík. Kaplanoval nejdříve v Babicích, za rok v Sebranicích a v Příměticích. Od 1. října 1897 byl ustanoven katechetou v Novém Městě na Moravě jako „učitel náboženství na obecné a měšťanské škole v jazyce českém.“ Od roku 1901 přijal místo katechety na české chlapecké škole v Třebíči. Tehdy se jeho zdravotní stav velmi zhoršil. Proto musel odejet na zdravotní dovolenou k Salesiánům do Vídně. Když mu to zdraví dovolovalo, kázal ve vídeňských kostelích a učil na české Komenského škole ve Vídni. Měl ochotného pomocníka v říšském poslanci Antonínu Cyrilu Stojanovi, který občas ve Vídni přebýval. Zdravotní stav se nelepšil a tak se mu dovolená prodloužila až do roku 1905. Tím však pozbyl katechetské místo v Třebíči, proto z Vídně žádá v květnu o místo ve Velké Bíteši. To nedostal. V srpnu z Vážan posílá žádost o volné místo katechety ve Slavkově, kde před léty učil i jeho strýc Petr Kosík. Od nového školního roku 1905 začíná vyučovat ve Slavkově. V době 1. světové války byl v srpnu 1915 povolán do vojenské nemocnice v 8. vídeňském okrese na místo duchovního správce coby polní kurát. Ale jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Zemřel na návštěvě u rodiny svého bratra v Třebíči 31. ledna 1917 v 1 hodinu po půlnoci. Příčinou úmrtí byl zánět ledvin. Po slavné zádušní mši sv. 3. února v 9 hodin v Třebíči – Jejkově ho na třebíčském hřbitově pohřbil místoděkan a farář v Třebíči – zámku Antonín Trávníček. (Pro úplnost: Jeho bratru Antonínovi žijícímu v Třebíči se 14. 4. 1913 narodil syn Antonín, který studoval teologii v Hradci Králové, kde byl 29.6.1939 vysvěcen na kněze. Působil v hradecké diecézi a potom v cizině, kde ve Francii 9. 8. 2003 zemřel. To je třetí kněžská generace v rodu Kosíků, z něhož je i opat Marian Rudolf Kosík, rodák ze Šaratic .) JOSEF M A L Í K 1869 - 1944 Jméno si přinesl na svět, když se na svátek sv. Josefa roku 1869 narodil ve Vážanech č. 96 rodičům Františku Malíkovi a jeho manželce Celestině, která pocházela z rodu Florianů v Holubicích. Druhý den byl farářem Václavem Raškou pokřtěn ve farním kostele v Šaraticích. Po studiích teologie přijal 26. července1896 v Brně na Petrově kněžské svěcení od brněnského biskupa Františka Bauera. Svou primici slavil ve Vážanech.. Kněžskou dráhu začal jako kaplan v Oslavanech, ale brzy byl přeložen do Podivína. Odtud si za deset roků požádal o uvolněnou faru v Bošovicích. Dostal ji a 21. července 1907 byl slavnostně uveden do svého úřadu. V Bošovicích rozvinul celé své kněžské působení. Rád se však vracel do svého rodiště.
24
Ke konci života onemocněl pravděpodobně rakovinou žaludku. Ale byla to srdeční slabost, která náhle ukončila jeho pozemský život v pátek 21. července 1944, kdy na své faře zemřel. V neděli před tím ještě měl v kostele bohoslužby jako obvykle. Celá farnost a kněží z okolí se s ním přišli rozloučit nedělního odpoledne 23. července, kdy ho děkan z Otnic Inocenc Haňka pohřbil ve stínu bošovického kostela sv. Stanislava. SIARD KAMIL N O V O T N Ý , O.Praem. * 1974 Narodil se 9. listopadu 1974 ve Vyškově rodičům Emilu Novotnému, prasynovci P.Jakuba Pavelky, a Marii, rozené Smetanové, z Otnic. Pokřtěn byl ve farním kostele ve Vážanech nad Litavou 17. prosince farářem Antonínem Láníkem. S rodiči a dvěma mladšími sourozenci žil ve Vážanech č.1. Po vychození Základní školy ve Slavkově u Brna se vyučil elektromechanikem v Brně, kde i maturoval. Zde také na různých místech až do svého odchodu do kláštera pracoval. O svátku Bolestné Panny Marie 15. září 1999 byl přijat v kapitulní síni novoříšského kláštera do noviciátu a přijal jméno Siard. Po ukončení noviciátu v roce 2000 započal svá teologická studia na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Slavné sliby složil v opatském chrámu v Nové Říši do rukou opata Mariana Kosíka 16. dubna 2005. Na tuto slavnost přijeli farníci vážanští a šaratičtí třemi autobusy a mnoha auty. Po jáhenském svěcení 18. června 2005 v Brně na Petrově byl ustanoven do jáhenské služby ve farnosti v Nové Říši. Kněžské svěcení přijal 24. června 2006 v brněnské katedrále z rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Odpoledne téhož dne byl uvítán v rodné farnosti. Po slavném Te Deum a svátostném požehnání uděloval novokněžské požehnání. Primici slavil za týden 1. července ve Vážanech. Při ní kázal na téma „Kněz podle Srdce Ježíšova“ opat Marian Rudolf Kosík. Prvním místem kaplanování P. Siarda byla farnost novoříšská a staroříšská. Nyní je administrátorem ve Staré Říši a kaplanem v Nové Říši. Současně zastává v klášteře funkci provizora (ekonoma). ____________________________________________________________________________ Kostelníci v době obnovené farnosti: Varhaníci farnosti: František Švanda
Albín Hrdlička
Antonín Švanda, jeho syn
Bébar, učitel
Petr Hofírek
Arnošt Žoužela
v době
obnovené
Vojtěch Muselík Jan Kundera (svého času také vypomáhali: 25
p.Svoboda a p Maršál, pí. Dagmar Lotreková a dr. Jindřich Holík)
ZÁVĚREM Minulost farnosti známe, přítomnost prožíváme, budoucnost svěřujeme Boží Prozřetelnosti a přímluvě svatého Bartoloměje. Sami však jděme ve šlépějích nebeského ochránce, abychom i my byli apoštoly v dnešní době a mnohé přiváděli ke Kristu Pánu. K tomu Vám, milí farníci vážanští, ze srdce žehnám Váš Marian Rudolf Kosík, O.Praem.
26
