Management of chemical disaster victims (Organizace ošetření obětí chemické katastrofy)

1

Management of chemical disaster victims (Organizace ošetření obětí chemické katastrofy) Stephen K. Hall Clinical Toxicology 1995, V. 33, č. 6, s.609-616

Stadia urgentní odezvy Všeobecně vzato mají chemické katastrofy určitá stadia, na která by se mělo reagovat specifickými způsoby odezvy. Za účelem této diskuse předpokládáme pět časově definovaných stadií: Během sekund. Nejpravděpodobněji by prvotní nouzové ošetření bylo poskytnuto náhodnými svědky události a postiženými s lehkým zraněním. Během minut. Byl by stanoven rozsah katastrofy, mobilizovány příslušné záchranné složky a zahájena resuscitace postižených. Během hodin. Bylo by provedeno definitivní ošetření poranění a chirurgické zákroky pro záchranu života postižených. Během jednoho dne. Byla by poskytnuta intenzívní péče kriticky poraněným, kombinovaná péče méně kriticky poraněným a ošetření raných komplikací a následků poranění. Během dvou dnů. Možné problémy veřejného zdravotnictví spojené s katastrofou by byly identifikovány a řešeny.

Zhodnocení stavu postižených Prvotní pomoc při chemické havárii je obvykle poskytována náhodnými svědky nebo lehčeji poraněnými. Je pravděpodobné, že jejich snahy nebudou příliš účinné, protože nelze očekávat, že by tyto osoby byly proškoleny předem v technikách první pomoci. První odbornou pomoc poskytne záchranný a zdravotnický personál. V dnešní době bývají členové záchranných týmů při haváriích nebezpečných látek vycvičeni křížově jak pro záchranné práce, tak pro zdravotnickou pomoc postiženým. První záchranné týmy se musí dostavit na místo neštěstí během několika minut po události. Zdravotnický personál má tyto úkoly: stanovit povahu a závažnost poranění, odhadnout počet postižených, poskytnout první odbornou péči a resuscitaci, zhodnotit stav raněných a vytřídit je, určit zdroje potřebné pro prvotní péči na místě neštěstí a požadavky na následnou nemocniční péči. Při hromadném výskytu raněných často počet postižených převyšuje možnosti ošetření zdravotnickým systémem za normálních podmínek. Posoudit závažnost poranění a určit zdravotnické zařízení vhodné pro jeho ošetření má zásadní význam. V případě hromadného neštěstí počet poraněných často převýší možnosti ošetření zdravotního systému pracujícího za běžných podmínek. Sladění závažnosti poranění a zdravotnického zařízení, které toto poranění může ošetřit, má zásadní Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně ([email protected])

2 význam. Přesné rozhodnutí při třídění může maximalizovat využití zdrojů, čímž se dosáhne vyššího přežití postižených při omezených možnostech ošetření. Může se objevit velká část postižených s mnohočetným poraněním vitálních orgánů, vnitřním i vnějším krvácením, šokem, klesající hladinou vědomí či popáleninami. Polní třídění je založeno na informacích shromážděných třídícím lékařem a obvykle omezených na vizuální prohlídku postiženého a rychlé zhodnocení jeho vitálních znaků. V ideálním případě je třídění raněných při havárii nebezpečných látek prováděno personálem záchranné služby, vycvičeným a pověřeným vykonávat speciální postupy. Ve skutečnosti většinou prvotní odezva na chemickou havárii bude probíhat za nedostatku vycvičeného zdravotnického personálu, zdravotnického materiálu i možností evakuace. Přesto je cílem urgentní odezvy na chemickou havárii co nejvíce snížit počet mrtvých a postižených a účinná péče musí být poskytnuta co nejlépe bez ohledu na obtížnost situace. Individuální zhodnocení postižených při chemické havárii se dělí na dvě odlišné fáze: primární a sekundární odhad. Primární odhad se týká život ohrožujících poranění. V této fázi je zvláštní pozornost věnována základnímu zhodnocení a tělesnému vyšetření dýchacích cest, dýchání a krevního oběhu (ABC), kontrole krvácení a cervikální a spinální imobilizaci. Tento první krok rychlého ohodnocení zahrnuje stabilizaci krční páteře postiženého během vyšetření dýchacích cest a okamžité zastavení závažného vnějšího krvácení zjištěného při kontrole krevního oběhu. Primární zhodnocení je určeno pro oddělení těch postižených, jejichž život ohrožující poranění lze ošetřit rychlým zásahem. Identifikuje ty oběti, které by jistě zemřely bez okamžitého ošetření. Resuscitační postupy a imobilizace cervikální oblasti by měly být provedeny předtím, než se pohybuje s postiženým. Sekundární třídění se provádí poté, co byli vyhledáni poranění s ohrožením života a další nebezpečí pro pacienty bylo sníženo na minimum. Účelem sekundárního ohodnocení je nalézt u pacientů všechna další méně významná poranění. Sekundární ohodnocení je systematické tělesné vyšetření od hlavy k patám. Je to zvláště důležité u pacientů v bezvědomí nebo s poškozením sluchu. Ideální je provádět toto sekundární vyšetření na ošetřovací stanici, mimo místo neštěstí. Informace získaná při tomto vyšetření slouží pro rozdělení pacientů do příslušných kategorií pro transport.

Třídění raněných Při třídění jde o rozdělení a klasifikaci postižených, aby byly stanoveny priority pro potřebu a vhodné místo ošetření a tím se zajistilo přežití co největšího počtu pacientů. Postupy třídění poprvé použil vedoucí lékař v Napoleonově armádě, který zavedl princip rozdělení pacientů pro ošetření založený na medicínské naléhavosti ošetření. Vojáci v nebezpečí smrti byli chirurgicky ošetřeni jako první. Méně těžce ranění byli ošetřeni teprve potom. Moderní třídění raněných dává přednost postiženým, kterým okamžité lékařské ošetření nejvíce pomůže. Nejvyšší prioritu mají ranění, kteří přežijí pouze tehdy, pokud budou ošetřeni. Pacienti, kteří přežijí i bez ošetření, a postižení, kteří zemřou i přes lékařskou pomoc, mají prioritu nižší. Při katastrofě s hromadným výskytem raněných bývá proces stanovení přednostního ošetření často klíčovým pro minimalizaci mortality. Tento úkol by měl vykonávat zkušený lékař, který se neúčastní vlastního ošetřování. Použití strategického třídícího

Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně ([email protected])

3 systému pro nalezení těch, co potřebují okamžitou pomoc, také umožní optimální využití dostupného zdravotnického personálu a zdrojů. Informace z primárního a sekundárního zhodnocení poraněných mohou být využity jako mechanismus pro třídění obětí katastrofy jak pro okamžitou, tak i pro definitivní lékařskou péči pomocí dále uvedených postupů. Okamžité ošetření Pacienti s život ohrožujícím poraněním, kteří jsou v kritickém stavu, ale ještě s možností záchrany, spadají do této kategorie. Často tito postižení utrpěli šok a velké krevní ztráty, jsou v bezvědomí, mají respirační potíže, závažná břišní či hrudní poranění nebo komplikované zlomeniny. Tři typy závažných popálenin jsou považovány za ohrožení života a vyžadují rychlou péči a transport: popáleniny spojené s respiračním postižením, třetí stupeň popálenin na více než 10% povrchu těla a popáleniny druhého stupně na více než 30% tělesného povrchu. Druhá priorita ošetření Postižení vyžadující urgentně ošetření, ale mohou být celkově stabilizovaní na ošetřovací stanici s poskytnutím příslušné odborné péče, spadají do této kategorie. Tito pacienti by měli být ošetřeni během dvou hodin. Jsou to postižení s poraněním zad, se středně velkou ztrátou krve nebo s poraněním hlavy, ale při vědomí. Dále sem patří pacienti s popáleninami bez respiračních potíží, s 3. stupněm popálenin na méně než 10% povrchu těla a s popáleninami 2. stupně na méně než 30% povrchu těla. Odložené ošetření Pacienti, kteří utrpěli méně vážná poranění nebo alespoň mají po poranění normální fyziologické pochody, spadají do této kategorie. Jejich ošetření a transport je méně urgentní. Lékařská péče může být odložena o více než 2 hodiny. Mezi tato poranění patří lehčí zlomeniny, popáleniny a poranění měkkých tkání. Umírající nebo mrtví Postižení bez spontánních respiračních nebo kardiálních funkcí více než 15 minut nebo ti, jimž není možno poskytnout kardiopulmonální resuscitaci pro jejich typ poranění, spadají do této kategorie. Patří sem také pacienti se smrtelným poraněním, kde se smrt jeví jako nevyhnutelná. Příkladem těchto poranění jsou popáleniny 3. a 4. stupně na více než 60% povrchu těla spojené s dalším těžkým zraněním, nebo závažné poranění hlavy či hrudníku.

Prvotní stabilizace Úspěšné ošetření obětí katastrofy závisí na promyšleném systematickém přístupu. Jak již bylo uvedeno, prvotní krátké vyšetření je zaměřeno na zajištění vitálních funkcí (ABC). Jde o rychlé stanovení potíží pacienta při vědomí, zjištění tepu a položení jednoduché otázky. Pokud je pacient v bdělém stavu, s normálním způsobem řeči i tepem, je postoupen k sekundárnímu vyšetření, pokud není nutná okamžitá dekontaminace očí a pokožky. Zjištění neadekvátní oxygenace nebo cirkulace vyžaduje okamžitou pozornost.


4 Priorita 1: Zajištění volných dýchacích cest Obstrukce dýchacích cest bývá způsobena zapadlým jazykem, otokem sliznice, sekrety, cizím předmětem nebo úrazem. Průchodnost dýchacích cest musí být zajištěna buď upevněním brady nebo vysunutím čelisti, protože hyperextenze hlavy a šíje by mohla zhoršit poranění krční páteře. Ústa musí být vyčistěna od sekretů a veškeré cizí předměty, jako např. umělý chrup, z nich musí být odstraněny. Priorita 2: Vyšetření dýchání Jakmile je zajištěna průchodnost dýchacích cest, je vyšetřen respirační systém pohledem, poslechem a pohmatem: Sledujeme projevy dýchacího úsilí pohybem stěny hrudní, posloucháme dech přiložením ucha těsně k ústům a nosu pacienta, zkoušíme, zda lze cítit pohyb vzduchu vůči naší tváři. Dechová frekvence je citlivým měřením dechové nedostatečnosti a má se sledovat 15 s a pak vynásobením 4 přepočítat na počet dechů za minutu. Hloubka respirace by měla být také zaznamenána. Priorita 3: Vyšetření krevního oběhu Cirkulace je testována pohmatem tepu na krkavici vedle hlasivek u dospělých, u dětí pak brachiální puls na vnitřní straně paže. Měla by být změřena a zaznamenána tepová frekvence a krevní tlak. Po zjištění stavu dýchacích cest, dýchání a cirkulace je třeba prohlédnout celé tělo pro zjištění velkého krvácení. Během prvního zhodnocení musí být také prohlédnuta stěna hrudní, aby se podchytila viditelná život ohrožující poranění. Priorita 4: Zhodnocení stavu vědomí Stav vědomí poraněného, jeho zlepšení či zhoršení validní a spolehlivý ukazatel prognózy pacienta. Stav vědomí a reakce pacienta lze zhodnotit pomocí systému Glasgow Coma Scale. Tuto informaci je třeba zaznamenat spolu s dalšími vitálními znaky (puls, krevní tlak, respirace) a časovým údajem na pokožku pacienta nebo na visačku. Je důležité zhodnotit každých 15 minut nebo i častěji, zda se stav pacienta nezměnil. Priorita 5: Dekontaminace postiženého Při postižení nebezpečnými chemikáliemi se často vyskytuje absorpce látek pokožkou. Tato absorpce závisí na několika faktorech, jako např. rozpustnost tuků, stav pokožky, poloha na povrchu těla, typ chemikálie a přítomnost dalších přísad. Z absorpce pokožkou může vzniknout závažná otrava. Záchranné složky při chemické havárii musí vyvinout velké úsilí, aby se absorbce nebezpečných látek u postižených minimalizovala. Také musí dodržet všechna bezpečnostní opatření, aby ochránili sebe. Při kontaminaci očí je nutno je proplachovat velkým množstvím vody nebo běžným fyziologickým roztokem nejméně 15-20 minut.


5

Dekontaminace postižených Dekontaminace se běžně provádí tak, že postižení se svléknou a jsou omýváni velkým množstvím vody. Voda samotná nebo s detergentem jsou nejvhodnějšími prostředky dekontaminace ve většině případů. Vzácně se používají suché metody čištění, užívající vnitřně bezpečné vakuové čističe (HEPA filtr) při kontaminaci suchým prachem, s následnou likvidací odpadu. Postupy zachraňující život mají přednost před další dekontaminací. Jen vzácně se stane, že je postižený kontaminován tak silně a tak vysoce toxickou látkou, že je život záchranáře při resuscitaci ohrožen. Postiženým je poskytnuta nejzákladnější nutná pomoc, aby se vyvážil tento rizikový faktor. Kontaminované ošacení a osobní předměty musí být shromážděny a označeny. Je vhodné je uložit do polyetylenových pytlů. Je velice důležité, aby veškeré kontaminované předměty byly uzavřeny a zajištěny co nejblíže místu původu. Může se však stát, že postižení musí být v případě nutnosti převezeni do nemocnice k ošetření, aniž byli předtím dekontaminováni. V této situaci je nutno provést veškerá ochranná opatření, aby se zabránilo kontaminaci vnitřku sanitky. Lze toho dosáhnout zabalením pacienta do igelitového pytle a ponechat volnou pouze hlavu. Každý sanitní vůz, který převážel kontaminované pacienty, je nutno před dalším použitím experty prohlédnout, změřit hladinu kontaminace a provést dekontaminaci. Mnozí postižení se také dopraví do nemocnice sami. Je důležité tyto pacienty identifikovat a zaznamenat jako postižené při chemické havárii. Je také velmi důležité, aby příjmové akutní oddělení v nemocnici bylo připraveno přijímat poraněné a kontaminované pacienty. Je třeba mít k dispozici vhodné prostory s odpovídajícím větráním, odpadovým systémem, sprchami a přenosnými vanami. Stejně důležité je držet ostatní pacienty mimo kontaminaci a další její rozšiřování omezit na minimum. Jakmile je tělo lékařem prohlášeno za mrtvé, spadá pod zodpovědnost koronera. Podle povahy chemické katastrofy mohou být mrtvá těla dekontaminována na místě omytím hadicí nebo uzavřena do plastikových pytlů a převezena do márnice. Všechen personál pracující s mrtvými těly musí být odpovídajícím způsobem informován a ochráněn před kontaminací. Při velkých chemických katastrofách může nastat nutnost vytvořit provizorní márnice na místě katastrofy.

Evakuace postižených Pro případ vzniku chemické katastrofy musí být předem připraven evakuační plán a koordinován s místním krizovým plánem. Určené nemocnice musí být vybaveny a mít vycvičený personál pro ošetřování pacientů, kteří mohou být kontaminováni nebo trpět akutními účinky otravy. Pro tyto účely musí být připravena řada vhodných protilátek. V případě vzniku chemické katastrofy si musí nemocnice navzájem pomáhat. Každý postižený při katastrofě musí být dopraven pouze do některé z určených nemocnic, pokud tomu nebrání poranění ohrožující život pacienta.


6

Stres z horka Chemicky resistentní ochranné oblečení a dýchací přístroj přináší pracovníkům značné riziko vzniku stresu z horka. Negativní vlivy na jejich zdraví mohou přejít od únavy až k vážnému onemocnění, dokonce ke smrti. Tento stres je zátěž organismu horkem, které se musí rozptýlit, aby tělo zůstalo v tepelné rovnováze. Tepelný stres vzniká vlivem více spolupůsobících faktorů, včetně okolních podmínek, oblečení, pracovní zátěže a individuálního stavu každého pracovníka. Fyziologické změny vznikající vlivem tohoto stresu jsou definovány jako vypětí z horka. Čtyři faktory ovlivňují míru stresu u pracovníka v horkém prostředí: teplota, vlhkost, sálající horko a pohyb vzduchu. V zásadě platí, že podmínky se zhoršují s vyšším teplem, s vyšší vlhkostí a s nižším pohybem vzduchu. Dále se u jednotlivých osob liší míra citlivosti pro vznik tepelného stresu. Osobní charakteristiky jako je věk, obezita, požívání alkoholu a léků, zdravotní stav, fyzická zdatnost, chronické choroby a aklimatizace v teple mohou znamenat predispozici pro vznik stresu. Tělo reaguje na vysoké teploty cirkulací krve v pokožce, čímž vzrůstá její teplota a dovoluje tělu zbavit se přebytečného tepla touto cestou. Pokud jsou však svaly používány k fyzické práci, méně krve může cirkulovat k pokožce a uvolňovat teplo. Pocení je dalším způsobem, kterým se tělo snaží zachovat stálou vnitřní teplotu v horku. Je však účinné pouze tehdy, je-li nízká hladina vlhkosti, aby bylo umožněno odpařování, a pokud jsou ztráty tekutiny a solí adekvátně nahrazovány. Rostoucí riziko stresu z přebytečného tepla je přímo ovlivněno množstvím a druhem ochranného oblečení a vybavení, které pracovník nese. Osobní ochranné oblečení a vybavení mající větší váhu a objem značněji omezuje možnosti běžných mechanismů výměny tepla, tj. proudění, odpařování a vyzařování. Zásadní význam má zvážit při volbě ochranného oblečení a vybavení, zda přínos každé této věci není nižší než vliv na vzrůst potenciálního rizika tepelného stresu. Pokud je ochranné oblečení a vybavení zvoleno, měl by být určen bezpečný interval trvání práce a odpočinku podle typu ochranné výstroje, okolní teploty a dalších faktorů prostředí, předpokládaného pracovního tempa, individuálních vlastností pracovníka a jeho tělesné zdatnosti. Pokud tělo nemůže uvolnit přebytečné teplo, uchovává je. Roste jeho vnitřní teplota a stoupá srdeční frekvence. Pokud zadržování tepla v těle pokračuje, člověk ztrácí koncentraci a má potíže soustředit se na vykonávanou práci, může reagovat podrážděně a často ztrácí chuť vykonávat jakoukoli práci. Tento stres, často v kombinaci s dalšími, jako je pracovní zátěž, dehydratace a únava, může vést ke zdravotním poškozením vlivem horka. Zdravotní potíže vlivem tepelného stresu Vyrážka z horka se může objevit v horkém a vlhkém prostředí, kde se pot nesnadno odstraňuje z povrchu pokožky odpařováním. Mdloba z horka, přechodné bezvědomí, může být problém u pracovníků, kteří nejsou aklimatizováni v horkém prostředí a zůstanou chvíli stát v horku. Postižení se Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně ([email protected])

7 většinou rychle po krátkém ležení vzpamatují. Pohyb namísto setrvání v klidu často možnost mdlob redukuje. Křeče z horka jsou bolestivé stahy svalstva připojeného ke kostem. Dochází k nim, pokud pracovníci pijí velké množství vody, ale nenahrazují ztráty solí. Unavené svaly jsou nejvíce náchylné ke křečím. Křeče mohou vzniknout buď během práce nebo po jejím skončení. Jejich uvolnění lze dosáhnout podáním slaných tekutin orálně nebo solných roztoků intravenózně pro rychlý účinek. Vyčerpání z horka vzniká jako důsledek ztrát tekutiny pocením, pokud ji pracovník dostatečně nenahradí pitím nápojů, nebo pokud nepožívá dost soli, případně obojí. Postižený při vyčerpání z horka se potí, ale pociťuje extrémní slabost či únavu, závratě, nevolnost, bolest hlavy. Pokožka je vlhká a lepkavá, pleť bledá nebo zrudlá, teplota normální nebo mírně zvýšená. Ošetření je obvykle jednoduché: postižený se ponechá v chladnu a podávají se slané tekutiny. Vážnější případy se zvracením a ztrátou vědomí mohou vyžadovat delší péči pod lékařským dohledem. Úžeh je nejzávažnějším zdravotním problémem pro pracovníky v horkém prostředí. Je způsoben poruchou vnitřního mechanismu regulace tělesné teploty. Zastaví se pocení a tělo se již samo nemůže zbavit přebytečného tepla. Mezi příznaky patří mentální zmatenost, delirium, ztráta vědomí, koma, teplota 41°C i vyšší, horká suchá pokožka, která může být zrudlá, skvrnitá nebo namodralá. Postižený zemře, pokud mu není poskytnuta okamžitá péče. Než se dostaví lékař, je nutno pacienta umístit do chladna v oblečení namočeném do studené vody. Měl by být ovíván proudem vzduchu, aby se ochlazoval. Rychlý lékařský zásah může zabránit poškození mozku a dalších důležitých orgánů. Výskyt tepelného stresu závisí na více faktorech, proto všichni pracovníci zasahující při chemické katastrofě, ať už nosí ochranné oblečení a vybavení či nikoli, musí být z tohoto hlediska sledováni. Pro pracovníky s propustným oblečením (tj. bavlněné nebo syntetické pracovní oděvy) platí dále uvedená doporučení a zásady pro střídání práce a odpočinku navrhované v posledním vydání Threshold Limit Values and Biological Indices (Prahové limitní hodnoty a biologické ukazatele) od ACGIH (American Conference of Governmental Industrial Hygienists). Pokud se oblečení pracovníků liší od výstroje uvedené ACGIH ve stupni izolace a/nebo v propustnosti vzduchu či páry, mění se podle toho i požadavky na monitorování a zásady pro střídání práce a odpočinku. Pracovníci oblečeni v polopropustné či nepropustné obleky musí být sledováni již pokud teplota pracoviště přesáhne 21°C. Monitorování tepelného stresu Při monitorování pracovníků by měly být sledovány tyto fyziologické funkce: Srdeční frekvence. Je třeba v době odpočinku co nejdříve určit radiální tepovou frekvenci. Pokud převyšuje 110 tepů / min. na počátku odpočinku, je nutno zkrátit příští interval práce o třetinu a délku odpočinku ponechat. Pokud je srdeční frekvence vyšší než 110 tepů / min. i na počátku příštího odpočinku, zkrátí se pracovní interval opět o třetinu. Teplota v ústech. Klinickým teploměrem či podobným přístrojem se měří orální teplota na konci pracovní periody, dříve než se pracovník napije. Pokud je teplota vyšší než 37°C, nesmí pracovník nosit polopropustný či nepropustný oděv.


8 Ztráty vody v těle. Měření tělesné hmotnosti pracovníka na váze s přesností asi 0.1 kg na počátku a konci každého pracovního dne má zjistit, zda příjem tekutin byl dostatečný pro zabránění dehydrataci. Při vážení mají být pracovníci pokaždé ve stejném oděvu, pokud možno málo oblečeni. Ztráta vody v těle nesmí převýšit 1.5% celkové tělesné hmotnosti za pracovní den. Vhodný výcvik a preventivní opatření pomohou zabránit závažným onemocněním a poklesu produktivity práce. Prevence tepelného stresu je zvláště důležitá, protože jakmile pracovník trpí vyčerpáním z horka nebo úžehem, je náchylný i k dalším poškozením vlivem horka. Aby se tomu zabránilo, vedoucí pracovníci musí modifikovat interval práce a odpočinku podle fyziologických potřeb i podle okolních podmínek, vytvořit zastíněné plochy nebo klimatizovaná přístřeší, aby byl personál chráněn během odpočinku, zajistit udržení potřebné vody v těle pracovníků, povzbuzovat pracovníky pro zachování fyzické zdatnosti a vycvičit je, aby uměli rozpoznat tepelný stres a poskytnout pomoc.

Poskytnutí první pomoci Základním pravidlem pro poskytování první pomoci postiženým při havárii s nebezpečnými látkami je vždy použití ochranného a bezpečnostního vybavení, které odpovídá známému riziku. Postižení, kteří jsou v bezvědomí, mohou potřebovat asistovanou ventilaci a vnější masáž srdce. Pacienti s inhalačním postižením musí být vyneseni na čerstvý vzduch a ponecháni pokud možno v absolutním klidu. Měl by být podáván kyslík ve vysokých koncentracích a s příslušnou průtokovou frekvencí tak dlouho, jak je nutno. Při respiraci kouře mohou vzniknout i popáleniny dýchacího ústrojí, které nemusí být hned patrné, než se vyvine sekundární plicní edém. Vznik těchto symptomů může být opožděn o několik hodin. Postižený s inhalačním poraněním musí být vyšetřen lékařem. Pokud došlo k chemické kontaminaci, všechno potřísněné oblečení musí být odstraněno včetně obuvi a hodinek. Postižený musí být omyt velkým množstvím vody a mýdla. Pokud byly zasaženy oči, musí být omyty běžným fyziologickým roztokem. Jednoduché opatření je užití běžného fyziologického roztoku a standardního intravenózního setu pro kontinuální promývání očí. Při popálení kyselinou fluorovodíkovou se užívá pasta z kalcium glukonátu k pokrytí popáleného místa. Sloučeniny organofosforu často zapříčiní symptomy, které vyžadují injekci atropinu. Fosforový gel se na vzduchu samočinně vznítí. Pokud má postižený fosfor na pokožce nebo oděvu, místo je třeba ponořit do vody nebo pokrýt mokrými obvazy či ručníky. V nemocnici se fosfor odstraní odškrábnutím pod vodou pomocí lopatky. První pomoc při inhalačním postižení Doporučuje se tento postup: • zamezit dalšímu postižení pacienta, • zkontrolovat dýchání a puls pacienta, podpořit jeho ventilaci, pokud je třeba, použít samonafukovací vak, nepodávat dýchání z úst do úst při postižení kyanovodíkem nebo sirovodíkem, • provádět vnější masáž srdce, pokud má pacient nehmatný puls, • pokud je třeba, uložit spontánně dýchajícího pacienta, který je v bezvědomí, do polohy na boku, aby nebyl ohrožen při zvracení, Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně ([email protected])

9 • pokud je třeba, podávat kyslík v dávce 6-10 l/min. pomocí masky, • dopravit pacienta co nejdříve do nemocnice. První pomoc při kontaminaci pokožky • • • • • •

Doporučuje se tento postup: odstranit z postiženého veškerý kontaminovaný oděv, vč. obuvi, hodinek a šperků, omýt postižené místo velkým množstvím vody, pokud je třeba, použít i mýdlo nebo detergent, vyšetřit pacienta s ohledem na chemické popáleniny a příznaky systémové otravy, pokud je pacient v šoku, podávat běžný fyziologický roztok nebo Ringerův laktát, převézt pacienta co nejdříve do nemocnice. První pomoc při kontaminaci očí

Doporučuje se tento postup: • vyplachovat oko vodou nebo fyziologickým roztokem nejméně 15-20 minut, • převézt pacienta co nejdříve do nemocnice, • zajistit oftalmologické vyšetření.

•

• • •

• •

První pomoc při požití Doporučuje se tento postup: vyvolat zvracení Ipecacuanha sirupem kromě případů, kdy jde o požití silných kyselin či zásad, pacient je v bezvědomí, pacient má nefunkční dávící reflex nebo má v anamnéze záchvaty.V minulosti bylo zvracení kontraindikováno i při požití ropných uhlovodíků. Nyní je však jeho vyvolání podporováno většinou Center pro kontrolu jedovatých látek v závislosti na množství požité látky. Po vyprázdnění žaludku se podává aktivní uhlí. To váže toxickou látku a napomáhá její eliminaci zažívacím traktem. Pokud je pacient v bezvědomí, ale má hmatný puls a dýchá normálně, ukládá se do polohy na boku. Pokud je pacient při vědomí, má se mu dát vypít okamžitě alespoň 0.5 l vody. Pokud jde o korozivní chemikálii, podává se 0.5 l mléka (je-li k dispozici, jinak podáme vodu). Výjimkou jsou případy požití látky s obsahem fosforu, chlorovaných uhlovodíků nebo odmašťujících rozpouštědel, kdy pokračujeme v podávání vody. Je třeba uchovat zvratky a poslat je na vyšetření do nemocnice (i při spontánním zvracení). Pacienta je nutno dopravit co nejdříve do nemocnice.


Management of chemical disaster victims (Organizace ošetření obětí chemické katastrofy)

Recommend Documents