MAJETKOVÁ PRÁVA AUTORSKÁ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Andrea Kopečková

MAJETKOVÁ PRÁVA AUTORSKÁ

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Veronika Křesťanová, Dr. Ústav autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 6. 1. 2013

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 6. 1. 2013

Andrea Kopečková

Tímto bych ráda poděkovala své vedoucí JUDr. Veronice Křesťanové, Dr. za cenné připomínky a podněty, jakož i za ochotu a vstřícnost při odborném vedení mé diplomové práce.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 1 1.

2.

Autorské právo .......................................................................................................... 4 1.1 Pojem autorského práva ..................................................................................... 4 1.2 Předmět autorského práva .................................................................................. 5 1.3 Vývoj autorského práva na českém území ......................................................... 7 1.4 Pojetí autorského práva ...................................................................................... 9 1.4.1 Monistické pojetí ................................................................................. 9 1.4.2

Dualistické pojetí ................................................................................. 9

1.4.3

Quasidualistické pojetí ...................................................................... 10

Současná právní úprava autorského práva .............................................................. 11 2.1 Mezinárodní úprava autorského práva ............................................................. 11 2.1.1 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) ........................... 11 2.1.2

Bernská úmluva ................................................................................. 12

2.1.3

Úmluva z Montevidea a Všeobecná úmluva ..................................... 13

2.1.4

Římská úmluva .................................................................................. 14

2.1.5

Ženevská úmluva ............................................................................... 14

2.1.6

Internetové úmluvy ............................................................................ 14

2.1.7

Dohoda TRIPS................................................................................... 16

2.1.8

ACTA ................................................................................................ 16

2.1.9

CETA ................................................................................................. 17

2.2 Unijní úprava autorského práva ....................................................................... 17 2.3 Vnitrostátní úprava autorského práva .............................................................. 22 3.

Obsah autorského práva dle autorského zákona ...................................................... 24 3.1 Pojem výlučných práv osobnostních ................................................................ 24 3.1.1 Postmortální ochrana díla .................................................................. 25 3.2 Pojem výlučných práv majetkových ................................................................ 26

4.

Majetková práva autorská........................................................................................ 27 4.1 Právo dílo užít .................................................................................................. 27 4.1.1 Právo na přístup k nosiči díla ............................................................ 28 4.1.2

Právo na rozmnožování díla .............................................................. 29

4.1.3

Právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla ................... 31

4.1.4

Právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla ...................... 35

4.1.5

Právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla ..................... 36

4.1.6

Právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla .................. 36

4.1.7

Právo na sdělování díla veřejnosti ..................................................... 37

4.1.8

Jiné způsoby užití díla ....................................................................... 43

4.2 Jiná majetková práva autorská ......................................................................... 44 4.2.1 Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého .... 44 4.2.2 Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu ....................................................................... 45 4.2.3

Právo na přiměřenou odměnu za pronájem ....................................... 47

4.3 Přechod majetkových práv autorských ............................................................ 48 4.3.1 Majetková práva autorská jako předmět dědictví .............................. 48 4.4 Trvání majetkových práv autorských ............................................................... 49 4.5 Volné dílo ......................................................................................................... 50 4.6 Volná užití a zákonné licence .......................................................................... 51 4.6.1 Volná užití díla .................................................................................. 51 4.6.2

Zákonné licence ................................................................................. 52

5.

Licenční smlouva..................................................................................................... 53 5.1 Výhradní a nevýhradní licence......................................................................... 54 5.2 Dispozice s licencí............................................................................................ 55 5.3 Licenční smlouva nakladatelská ...................................................................... 56

6.

Kolektivní správa autorských práv a práv s autorským právem souvisejících ........ 58

Závěr ............................................................................................................................... 60 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 62 Použité prameny ............................................................................................................. 64

Úvod V roce 2000 byla přijata Světová deklarace o duševním vlastnictví, jejímž prostřednictvím je vyjádřeno přesvědčení o základní hodnotě práv k duševnímu vlastnictví. Předmluva této deklarace charakterizuje nastupující dvacáté první stolení jako svědka „zrychlené integrace světových ekonomik a vzestupu společností založených na vědomostech“, upozorňuje přitom, že „v takovém prostředí bude v lidském snažení hrát duševní vlastnictví větší roli než kdykoli předtím v dějinách“. Ve svém textu deklarace dále upozorňuje na dopad, jaký mají integrace světových ekonomik a rychlý rozvoj informačních technologií na práva k duševnímu vlastnictví a na potřebu přijetí příslušných opatření. V této souvislosti pak vyzývá k mezinárodní spolupráci v oblasti práva duševního vlastnictví, zejména k činnosti směřující k harmonizaci národních politik v oblasti duševního vlastnictví s cílem dosáhnout ochrany na globální úrovni. Z historického i současného hlediska je duševní vlastnictví chápáno jako významný a nepostradatelný prvek v pokroku a rozvoji lidstva. Práva k duševnímu vlastnictví pak představují nejen stimul pro tvůrce, ale také zajištění přístupu k přínosům tvořivosti uživatelům, a to na rovném základě. Jsou považována za zásadní a integrální součást právních řádů zemí usilující o regulaci civilizovaného chování tvůrců a uživatelů na rovném základě s cílem poskytnout univerzální ochranu jejich zájmům, tj. s odkazem na čl. 29 Všeobecné deklarace lidských práv dosáhnout přiměřené rovnováhy mezi ochranou tvůrců a zájmy uživatelů duševního vlastnictví. Za významná považuji doporučení deklarace o duševním vlastnictví, mezi kterými nalezneme i doporučení k vyvíjení úsilí o zvyšování veřejného povědomí o právech k duševnímu vlastnictví a o odhalování a odpolitizování otázek vztahujících se k duševnímu vlastnictví, a to s využitím všech možností, které nabízejí informační technologie. Právo duševního vlastnictví v sobě zahrnuje dvě kategorie práv, první představuje právo průmyslového vlastnictví, druhou právo autorské v širším slova smyslu (zahrnuje vedle práv k autorskému dílu, tedy autorskému právu v užším slova smyslu, i práva související s autorským právem a právo zhotovitele databáze). Ve své diplomové práci se věnuji právu autorskému v užším slova smyslu, konkrétně pak

1

majetkovým právům autorským. O existenci těchto práv existuje ve společnosti poměrně široké povědomí, mnohem menší je však povědomí o jejich obsahu, zásadách a důsledcích jejich porušování. V současném věku, kdy zaznamenáváme značný rozvoj informačních technologií umožňujících daleko jednodušší a sofistikovanější uplatňování autorských děl, je velmi důležitý i současný rozvoj autorského práva, neboť jeho základní funkcí je, jak uvádí Telec již ve své publikaci z roku 1994, úprava vztahů vznikajících z tvorby a uplatnění děl na veřejnosti tak, aby byly morální i materiální zájmy tvůrců i všech ostatních zúčastněných subjektů (zejména uživatelů) ve vzájemném souladu.1 Právě proto považuji za důležité věnovat tématu majetkových práv autorských pozornost a ráda bych v této své práci poskytla k těmto právům komplexní výklad. Před samotným výkladem o majetkových právech autorských považuji za nezbytné věnovat pozornost oboru autorského práva jako takového. Proto se v první kapitole této práce zabývám jeho pojmem, předmětem, historickým vývojem na našem území a především právními pojetími autorského práva, jejichž pochopení je pro další výklad o majetkových právech klíčové. Ve druhé kapitole shrnuji současnou právní úpravu autorského práva. Uvádím zde nejen významné mezinárodní dokumenty, jimiž je Česká republika vázána a které představují globální rámec autorského práva, ale také nejvýznamnější směrnice přijaté v rámci legislativního procesu EU, které vzhledem k členství České republiky v EU velmi ovlivňují současnou podobu právní úpravy autorského práva na našem území, jíž je věnována pozornost v závěru této kapitoly. Následující, třetí kapitola je jakýmsi úvodem pro další podrobnější výklad o majetkových právech autorských. Zde se zabývám obecně obsahem autorského práva v užším slova smyslu dle současného autorského zákona, přičemž se krátce zastavuji u osobnostních práv autorských, neboť jejich vymezení považuji za nezbytné pro pochopení současné koncepce autorského práva. Tato kapitola rovněž vzhledem ke kontinuitě práce obsahuje stručný úvod k majetkovým právům autorským, jimž se podrobně věnuji v kapitole čtvrté. V této pak v souladu se systematikou autorského zákona uvádím demonstrativní výčet jednotlivých majetkových práv, včetně jejich

1

TELEC, I. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 68

2

stručné charakteristiky, zabývám se jejich přechodem a trváním, krátce se věnuji i pojmu tzv. volného díla, resp. volnému užití a zákonným licencím. Témata posledních dvou kapitol souvisejí s výkonem majetkových práv autorských, v páté kapitole se krátce věnuji licenční smlouvě, v šesté kapitole pak kolektivní správě autorských práv.

3

1.

Autorské právo

1.1

Pojem autorského práva Autorské právo tvoří vedle práva průmyslového vlastnictví soubor označovaný

jako práva duševního vlastnictví, jejichž předmětem jsou tzv. nehmotné statky. Tato práva chápeme jako tzv. práva absolutní, působící vůči všem (erga omnes) obdobně jako např. právo vlastnické. Práva duševního vlastnictví pak náleží vedle všeobecných práv osobnostních do subsystému práv k nehmotným statkům, která konečně řadíme do širšího systému právního odvětví práva občanského. Na tomto místě považuji za důležité pozastavit se u zásadní změny v pojetí věci v právním smyslu, jež s sebou přináší nový občanský zákoník, který má nabýt účinnosti k 1. 1. 2014. Tento zákon totiž opouští dělení předmětu občanskoprávních vztahů dle § 118 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (tj. stávajícího občanského zákoníku) a věc v právním smyslu napříště ve svém § 489 eurokonformně definuje pouze jako „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“. Pod tímto širokým vymezením věci v právním smyslu jsou tedy nově zahrnuty vedle věcí hmotných též věci nehmotné, kterými pak dle § 496 odst. 2 nového občanského zákoníku rozumíme „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“. Pod pojmem jiné věci bez hmotné podstaty si lze představit např. ochrannou známku, pojmem práva, jejichž povaha to připouští, pak rozumíme práva majetkové povahy2. Projevy osobní povahy vyplývající z lidské tvorby (mimo jiné též autorská díla) proto nejsou věcmi v právním smyslu, neboť těchto se netýkají pouze majetková práva, ale rovněž práva osobnostní.

Majetková práva

(absolutní i relativní), mezi která řadíme rovněž soukromoprávní licence (vč. autorskoprávní licence k rozmnožování uměleckého díla), jak uvádí Telec3, nicméně věcí v právním smyslu, a to věcí nehmotnou, jsou. Jako součást práva občanského patří autorské právo do kategorie práva soukromého, na jehož zásadách, legálně vyjádřených zejména v občanském zákoníku, je také založeno. Tato soukromoprávní povaha autorského práva je dána přirozenou povahou samotného výtvoru, tj. autorského díla.

2 3

TELEC, I.: Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy, 12/2011, s. 444 tamtéž

4

Autorské právo tedy chápeme jako právo absolutní, přirozené, nepromlčitelné a nezadatelné, které stát pouze chrání (nikomu je nepřiznává), resp. stanoví způsob jeho výkonu4. Autorské právo rozlišujeme ve dvou rovinách, a to na autorské právo v objektivním smyslu a autorské právo v subjektivním smyslu. Prvým pojmem rozumíme souhrn právních norem coby obecně závazných pravidel chování, které upravují vztahy vznikající při vytváření a společenském uplatnění autorských děl. Druhým pak konkrétní práva autora k dílu, které svou tvůrčí duševní činností vytvořil.5

1.2

Předmět autorského práva Předmětem autorského práva je tzv. autorské dílo, nehmotná majetková hodnota,

která je však vnímatelná smysly a způsobilá vstupovat nejen do právních ale také ekonomických vztahů. Jedná se o nehmotný statek, výsledek tvůrčí duševní činnosti autora, jehož užívání může autor v rámci svého oprávnění převést na kohokoli (podrobněji viz kapitola 5. Licenční smlouva). Autorské dílo, resp. nehmotné statky obecně, je nadáno tzv. potenciální ubiquitou (všudypřítomností). Tímto pojmem rozumíme vlastnost umožňující komukoli, kdekoli a kdykoli současné i následné vnímání či užívání díla, jakmile bylo toto vytvořené způsobem umožňujícím vnímání lidskými smysly, aniž by došlo k jeho spotřebování, nebo aniž by bylo nutné přenášet hmotný substrát dílo zachycující. Ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona obsahuje generální klauzuli autorského díla. Zde uvedené pojmové znaky musí být kumulativně naplněny, aby bylo možné autorské dílo považovat za předmět autorského práva. V první řadě musí jít o dílo literární či jiné dílo umělecké nebo vědecké, které dále musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a vyjádřené v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické. Rozsah, účel nebo význam díla přitom není rozhodující. Vzhledem k neustálému technickému rozvoji, kdy nelze v budoucnu vyloučit vznik nových druhů autorských děl, uvádí autorský zákon dále pouze jejich demonstrativní výčet. Autorským dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a

4

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 3 KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek III. Praha: ASPI, 2007, s. 180 5

5

dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jakým je dílo kinematografické, dále dílo výtvarné, kterým je např. dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické. Za autorské dílo jsou podle ustanovení § 2 odst. 2 rovněž považovány počítačový program, databáze a fotografie, pokud jsou i jen původní (tj. nevyžaduje se jedinečnost). Podrobnější vymezení jednotlivých děl zákon zpravidla nevymezuje. Dle ustanovení § 2 odst. 3 autorského zákona se právo autorské vztahuje nejen na dílo dokončené, ale i na jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, splňují-li tyto náležitosti shora uvedené generální klauzule. Ochraně podléhá rovněž tzv. odvozená tvorba, tj. díla vzniklá tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu takového díla do jiného jazyka, pokud odvozené dílo vyhovuje definici díla. Autorský zákon stanoví, že autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je toto vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, přičemž pozdější zánik věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, neznamená rovněž zánik autorského práva k dílu či díla samotného.6 Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k hmotnému substrátu, jehož prostřednictvím je dílo vyjádřeno (např. CD), nenabývá se současně též oprávnění k výkonu dílo užít, pokud není dohodnuto nebo nevyplývá-li ze zákona jinak.7 Současně se vznikem autorského práva k dílu vzniká jeho autorovi též ochrana podle autorského zákona, k čemuž zákon nevyžaduje splnění žádných formálních podmínek v podobě např. registrace. Tato skutečnost odlišuje kontinentální a angloamerické právní pojetí vzniku díla a ochrany autora, kdy kontinentální (evropský) právní systém považuje na rozdíl od angloamerického (copyright) právního systému za okamžik vzniku díla již samotné jeho vytvoření, nikoli až jeho registraci v příslušném rejstříku či jiné formální označení díla. Oba právní systémy se dále také zakládají na rozdílném pojetí autorského práva jako takového. Neboť zatímco kontinentální právní systém vychází z dualistické koncepce osobnostních a majetkových práv autora8, angloamerický právní systém stojí především na majetkových právech autora,

6

§ 9 odst. 1 a 2 AutZ § 9 odst. 3 AutZ 8 Podrobněji v podkapitole 1.4 Pojetí autorského práva 7

6

osobnostní práva autora jsou zde značně omezena a není jim přikládán v porovnání s kontinentálním systémem takový význam, rozdílné je i pojetí jejich převoditelnosti9. Autor je nadán výlučným právem s dílem nakládat či v rozsahu vymezeném autorským zákonem jinak ovlivňovat jeho osud nebo podobu. Autor je tak rovněž oprávněn vyloučit ostatní osoby z výkonu autorského práva.

1.3

Vývoj autorského práva na českém území Obecně lze říci, že se autorské právo historicky nevyvíjelo jako jednotný a

propracovaný celek, ale spíše jako ad hoc reakce na aktuální vývoj společenských a ekonomických vztahů, v jejichž rámci se uplatňovalo. Na českém území počíná právní ochrana duševního vlastnictví již v 19. století, a to dne 19. října 1846 přijetím Císařského patentu č. 992 Sb. s. z. Tento předpis upravoval nejen zásady pro ochranu literárních, hudebních a výtvarných děl proti jejich mechanickému rozmnožování, ale také zásady pro ochranu dramatických děl proti jejich neoprávněnému veřejnému provozování. V neposlední řadě chránil též významným způsobem autory těchto děl. Dalším krokem ve vývoji ochrany práv duševního vlastnictví bylo přijetí zákona č. 197/1895 ř. z., o právu původcovském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který v nezměněné podobě platil pro předlitavské země až do roku 1907, kdy byl novelizován. Rakouská úprava byla spolu s úpravou uherskou, platnou pro zalitavské země včetně Slovenska, přijata v roce 1918 tzv. recepční normou a stala se tak součástí právního řádu nově vzniklé Československé republiky. Dvojkolejnost právní úpravy ochrany autorského práva vyplývající ze stavu po roce 1918 trvala až do roku 1926, kdy byla odstraněna přijetím zákona č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který prakticky převzal úpravu zákona z roku 1895. Tento zákon ve svých 70 paragrafech mimo jiné upravoval výhradní práva autorů, způsob ochrany či délku jejího trvání po smrti autora. Zajímavé je, že autorské dílo nabývalo dle této úpravy ochrany až od okamžiku jeho zaznamenání na hmotný nosič, v případě děl hudebních či divadelních okamžikem jejich provedením na veřejnosti.10

9

Srov. podkapitola 3.1 Pojem výlučných práv osobnostních LÖWENBACH, J.: Autorskoprávní abeceda. Praha: Orbis, 1948, s. 51

10

7

Změna politicko-ekonomické situace na území našeho státu po skončení druhé světové války vedla v roce 1950 nejen k přijetí nového občanského zákoníku11, ale v té souvislosti také k potřebě nové úpravy ochrany autorského práva. K jejímu přijetí došlo zákonem č. 115/1953 Sb., o právu autorském, jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1954. Tato nová úprava autorského práva pak nereagovala pouze na nové společenské poměry, reflektovala rovněž technický rozvoj poválečné doby. Zákon čítal na 113 paragrafů a nově, na rozdíl od předchozí úpravy, v něm nebyla upravena podmínka formálního vyjádření díla. Autorské dílo tak podléhalo ochraně již od okamžiku svého vyjádření v podobě vnímatelné smysly. Novinkou byla též kategorie práv příbuzných k autorskému právu, kterou předchozí úprava vůbec neznala. Zákon rovněž nově upravoval postavení autorských organizací a kulturních fondů. Přijetím nového občanského zákoníku v roce 196412 vznikla opětovně potřeba přepracovat koncepci stávající ochrany práv duševního vlastnictví tak, aby lépe odpovídala socialistickému pojetí práva. Proto vznikl s účinností od 1. července 1965 zcela nový autorský zákon (zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých) čítající pouhých 55 paragrafů, který byl na první pohled ve srovnání s předchozí úpravou stručnější a více poplatný době. Tento platil nezměněný až do roku 199013, kdy potřeba jej upravit souvisela zprvu zejména se změnou koncepce vlastnictví a úlohu státu v autorských vztazích. Pozdější novely pak již zohledňovaly snahu o sblížení české úpravy autorského práva předpisům práva unijního. Konečně to byla právě nutnost souladu české právní úpravy s evropskou legislativou a s přijatými mezinárodními smlouvami, která vedla k přijetí zatím posledního, dosud účinného, autorského zákona. Zajímavé je, že přestože tento zákon nabyl účinnosti 1. prosince 2000, tj. několik let před vstupem České republiky do Evropské Unie, obsahoval již v této době mnohá ustanovení zohledňující právě unijní úpravu autorského práva.

11

Zákon č. 141/1950 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb. 13 Po roce 1989 prodělal tento zákon celkem šest novelizací (zákonem č. 89/1990 Sb., č. 468/1991 Sb., č. 318/1993 Sb., č. 237/1995 Sb., č. 175/1996 Sb. a č. 191/1999 Sb.). Novelou z roku 1990 byly z normy odstraněny zejména direktivní ustanovení poplatné socialistickému pojetí práva. Novela z roku 1993 pak zrušila ustanovení týkající se kulturních fondů a uměleckých svazů. 12

8

1.4

Pojetí autorského práva V následujících třech podkapitolách se zabývám jednotlivými právními pojetími

(koncepcemi) autorského práva. Tato pojetí se odlišují tím, zda nahlížejí na autorské právo jako na jednotný celek, či zda připouštějí existenci dvou samostatných složek autorského práva (tj. výlučných práv osobnostních a výlučných práv majetkových), popřípadě v chápání výlučných práv majetkových. Během uplynulého století se na našem území uplatňovaly v autorských zákonech různá právní pojetí autorského práva a nejinak tomu bylo i v zahraničí. Ani dnes však není autorské právo chápáno v zahraničních úpravách stejně, největší rozdíl lze spatřit mezi pojetím kontinentálním a angloamerickým.

1.4.1 Monistické pojetí Monistické pojetí chápe autorské právo jako právo jednotné a nedílné povahy. Jednotlivá oprávnění plynoucí z autorského práva nejsou chápána jako samostatná subjektivní práva, ale naopak jako projevy buď převážně osobnostní či majetkové povahy jednotného subjektivního autorského práva.14 Na monistické koncepci byl založen autorský zákon z roku 1965 (zákon č. 35/1965 Sb.), který vycházel z teoretického pojetí autorského práva jako práva osobnostněmajetkového s převládajícími prvky osobnostní povahy. V praxi toto pojetí znamenalo zákonný zákaz zcizení autorského práva mezi živými (inter vivos) a možnost úplné dědické sukcese autorského práva jako celku, nikoli pouze majetkových práv autorských, jak je tomu dnes podle platné právní úpravy.

1.4.2 Dualistické pojetí Podstatou tohoto pojetí je právní svrchovanost subjektivních osobnostních práv a subjektivních majetkových práv autorských. Jejím projevem je zejména možnost úplné převoditelnosti majetkových práv autorských mezi živými a dále také odlišnost těchto dvou práv pokud jde o jejich trvání po smrti autora.15 V rámci dualistické koncepce tedy rozlišujeme dvě složky autorského práva, a to výlučná práva osobnostní spojená s osobou autora a s jeho smrtí zanikající a výlučná práva majetková, jež jsou způsobilá být předmětem dědictví. 14 15

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 139 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 141

9

1.4.3 Quasidualistické pojetí Konečně tzv. quasidualistické pojetí stojí na pomezí mezi oběma shora uvedenými a lze o něm též hovořit jako o uplatnění monistického pojetí s některými prvky autorskoprávního dualismu16. Ačkoli tedy vychází z dualistické koncepce, zejména stran oddělení právního života obou složek autorského práva (osobnostních práv na jedné straně a majetkových práv na straně druhé), v jistém směru tuto koncepci překračuje. Charakteristickým rysem quasidualistického pojetí autorského práva je zvláštní chápání majetkových práv, které obsahují četné osobnostní prvky. Tyto prvky lze spatřovat zejména v nepřevoditelnosti majetkových práv mezi živými17, s čímž souvisí též chápání autorského díla jako res extra commercium18, dále v jejich nepostižitelnosti výkonem rozhodnutí či exekucí19, a konečně též např. v jejich neocenitelnosti20. Prvky dualistické koncepce naopak spatřujeme v odlišném právním osudu osobnostních a majetkových práv po smrti autora, jakož i v odlišné délce jejich trvání. Na quasidualistické koncepci spočívá současný autorský zákon, který tak upustil od uplatnění staršího monistického pojetí a navrátil se, se shora uvedenými výhradami, k dualistické koncepci autorského zákona z roku 1953 (zákon č. 115/1953 Sb.).

16

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 141 § 26 odst. 1 AutZ 18 § 118 ObčZ 19 § 26 odst. 1 AutZ 20 § 17 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 17

10

2.

Současná právní úprava autorského práva S tím, jak v čase roste význam autorského práva, roste i potřeba jeho podrobnější

úpravy a důslednější ochrany nejen v národním měřítku. Vedle národních úprav tak v uplynulém století vznikla celá řada mezinárodních dokumentů zabývajících se podobou autorského práva, resp. mírou jeho ochrany. Není bez zajímavosti, že většina těchto mezinárodních dokumentů vychází z kontinentálního pojetí autorského práva, tj. pojetí osobnostněmajetkového.21 Dalším významným pramenem současného autorského práva je tzv. unijní právo, které je tvořeno převážně směrnicemi vydanými ve spolupráci Evropského Parlamentu a Rady. Smyslem unijní úpravy je pak zejména harmonizace národních úprav členských států, která vede k naplňování jednoho z hlavních cílů EU, tj. k vytvoření společného jednotného trhu. Jednotlivými oblastmi právní úpravy současného autorského práva, resp. práv s autorským právem souvisejících, se podrobněji věnuji v následujících podkapitolách.

2.1

Mezinárodní úprava autorského práva Vztahy týkající se autorského práva se na mezinárodní úrovni dlouho dobu řídili

úpravou obsaženou v bilaterálních smlouvách mezi jednotlivými státy či převážně na základě tzv. principu teritoriality vnitrostátními předpisy. Zlomem v tomto vývoji byla na evropském území 80. léta 19. století, zejména pak přijetí Bernské úmluvy, kterou se budu podrobněji zabývat dále. Později ve 20. století to byl hlavně rychlý rozvoj technických prostředků nejen na poli globální komunikace usnadňujících přístup k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, který vedl ke snaze o sjednocení právní úpravy vztahů vyplývajících z práv k duševnímu vlastnictví. Prostředkem k tomuto sjednocení bylo přijetí četných mezinárodněprávních dokumentů, z nichž mezi nejvýznamnější patří bezpochyby smlouvy WIPO a dohoda TRIPS, jimž se rovněž budu podrobněji věnovat dále.

2.1.1 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) Přijetí četných mezinárodních smluv v oblasti duševního vlastnictví by nebylo myslitelné bez součinnosti světové organizace duševního vlastnictví, proto je namístě se jí a jejímu fungování zde stručně věnovat.

21

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 143

11

WIPO byla založena jako specializovaná agentura OSN na podporu ochrany práv duševního vlastnictví v roce 1967 Úmluvou o WIPO, jejím sídlem je švýcarská Ženeva a v současnosti sdružuje 185 členských států včetně České republiky22. Dle Úmluvy o WIPO je členství v organizaci otevřeno každému státu, který je členem Pařížské unie na ochranu průmyslového vlastnictví, nebo Bernské unie pro ochranu literárních a uměleckých děl, nebo je členem OSN či kterékoli specializované agentury v rámci OSN, členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo Statusu mezinárodního soudního dvora, nebo je k členství přizván Valným shromážděním WIPO. Cílem spolupráce členských států WIPO je zejména legislativní činnost v oblasti práva duševního vlastnictví, jejímž výsledkem je přijetí mnoha mezinárodních smluv. Bez významu nejsou rovněž vydaná četná nezávazná doporučení (tzv. soft law), která slouží jako alternativa k složitějšímu a mnohdy zdlouhavému procesu uzavírání mezinárodních smluv. WIPO v současné době spravuje celkem 24 mezinárodních smluv23, z nichž mezi nejvýznamnější patří Bernská úmluva24 či tzv. internetové úmluvy.

2.1.2 Bernská úmluva Bernská úmluva byla přijata dne 9. září 1886 a účinnosti nabyla dne 5. prosince 1887. Nově vzniklé Československo se stalo smluvní státem v roce 1921 a zařadilo se vedle ostatních signatářů do tzv. Bernské unie25, která v současné době čítá na 166 členů26. Od svého přijetí v roce 1886 byla úmluva mnohokrát doplněna a revidována.27 Bernská úmluva je založena na principech kontinentálního právního systému, včetně jeho pojetí autorského práva spočívajícího mimo jiné na zásadě neformálnosti vzniku autorskoprávní ochrany a dualistickém pojetí (vzorem byla zejména úprava autorského práva Francie, Itálie či Německa). 22

Stav k prosinci 2012 (http://www.wipo.int/members/en/) Stav k prosinci 2012 (http://www.wipo.int/treaties/en/) 24 WIPO se zabývá její správou od svého vzniku v roce 1967 25 Tj. unie na ochranu autorských práv k dílům literárním a uměleckým, která je tvořena všemi smluvními státy 26 Stav k prosinci 2012 (http://www.wipo.int/treaties/en/ShowResults.jsp?country_id=ALL&start_year=ANY&end_year=ANY& search_what=C&treaty_id=15) 27 Bernská úmluva byla doplněna dne 4. května 1896 v Paříži, revidována 13. listopadu 1908 v Berlíně, doplněna 20. března 1914 v Bernu, revidována 2. června 1928 v Římě, 26. června 1948 v Bruselu, 14. července 1967 ve Stockholmu a konečně 24. července 1971 v Paříži 23

12

Výchozími zásadami ochrany práv duševního vlastnictví v úmluvě uplatněnými jsou zásada teritoriality a zásada asimilace. Dle první zmíněné zásady se autorskoprávní ochrana řídí vždy právní úpravou státu, v němž se poskytuje. Dle zásady asimilace jsou pak zaručena stejná práva pro cizince jako pro vlastní občany státu. Ochrana autorského práva je Bernskou úmluvou přiznána po dobu života autora díla a 50 let po jeho smrti. Úmluva rovněž zakotvuje ochranu děl literárních, vědeckých a uměleckých, a to bez ohledu na jejich formu nebo způsob jejich vyjádření. Tato úmluva je považována za základní mezinárodní dokument zabývající se autorským právem, který stanoví jakýsi minimální standard ochrany autorských práv k literárním a uměleckým dílům.

2.1.3 Úmluva z Montevidea a Všeobecná úmluva Není bez zajímavosti, že vedle Bernské úmluvy z roku 1886, která zastupovala na poli mezinárodního autorského práva kontinentální právní systém, byla dne 11. ledna 1889 v Montevideu přijatá mnohostranná úmluva reprezentující právní systém angloamerický, spočívající na principech tzv. copyright systému. Úmluva z Montevidea nicméně, přestože byla otevřená k přijetí kterémukoli státu světa, nedosáhla významu Bernské úmluvy. Její přijetí vedlo spíše ke vzniku četných problémů, neboť proti sobě vymezilo dva odlišné právní systémy reprezentované na jedné straně Evropou (včetně Kanady náležející k zemím Spojeného království), na straně druhé pak zejména Spojenými státy americkými. Snaha o úpravu vzájemných složitých vztahů obou právních systémů vedla k iniciativě OSN, která v roce 1938 předložila návrh úmluvy upravující ochranu autorských děl na evropském i americkém kontinentu. Tento návrh však vzhledem nástupu druhé světové války nebyl vůbec projednán. Teprve po jejím skončení byl vytvořen nový návrh na sjednocení ochrany autorského práva na evropském a americkém kontinentu, k jehož schválení došlo v Ženevě dne 6. září 1952 v podobě Všeobecné úmluvy. „Teprve touto úmluvou (…) byl vytvořen most mezi oběma dosavadními autorskoprávními systémy a položen základ univerzální mezinárodní ochrany autorského práva.“28 Přijetím Všeobecné úmluvy došlo k překonání některých rozdílů vnitrostátních úprav a k přijetí tzv. copyrightové výhrady vyjádřené symbolem

28

KNAP, K., KUNZ, O. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981, s. 27

13

„©“. V rámci této výhrady je zveřejněno jméno nositele autorského práva a rok prvního uveřejnění díla. Ve srovnání s Bernskou úmluvou je Všeobecná úmluva stručnější a její význam nalezneme hlavně ve vztahu ke státům, které nejsou současně signatáři Bernské úmluvy. Česká republika se stala signatářem až revidovaného znění Všeobecné úmluvy z roku 1971.

2.1.4 Římská úmluva K uzavření této úmluvy došlo v Římě v roce 1961 a jejím cílem bylo vymezení základních pojmů, subjektů a stanovení minimální úrovně národní ochrany majetkových práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů, tj. práv autorskému právu příbuzných (neboli práv s autorským právem souvisejících). Výchozími principy úmluvy jsou, obdobně jako v případě Bernské úmluvy, princip teritoriality a princip asimilace. V Československu nabyla tato úmluva účinnosti dne 14. srpna 1964.

2.1.5 Ženevská úmluva V roce 1971 navázala na Římskou úmluvu do jisté míry Ženevská úmluva, někdy též označována jako tzv. úmluva protipirátská. Tato úmluva ponechává jednotlivým státům prostor pro vytvoření prostředků ochrany práv s autorským právem souvisejících, a to formou trestních sankcí uplatněných v rámci práva proti nekalé soutěži. Československo je signatářem Ženevské úmluvy od roku 1985.

2.1.6 Internetové úmluvy Pojem „internetové úmluvy“ označuje souhrnně úmluvy WCT a WPPT. Cílem těchto dvou úmluv WIPO je úprava ochrany autorských práv a práv s autorským právem souvisejících v podmínkách elektronického přenosu dat a informací, jinými slovy v digitálním prostředí, zejména v prostředí internetu. Hlavní přínos internetových úmluv bývá spatřován v přiznání výlučného práva dle čl. 8 WCT a čl. 10 a čl. 14 WPPT, tj. práva udílet svolení k zpřístupňování (resp. sdělování v případě literárních a uměleckých děl) literárních a uměleckých děl, výkonů výkonných umělců zaznamenaných na zvukovém záznamu a zvukových záznamů

14

výrobců veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky způsobem umožňujícím každému přístup na místě a v čase podle své individuální volby. Významná jsou též ustanovení obou smluv týkající se institutu vyčerpání výlučného práva udílet svolení k zpřístupnění originálu nebo rozmnoženin autorských děl, výkonů výkonných umělců zaznamenaných na zvukových záznamech a zvukových záznamů jejich výrobců veřejnosti prodejem nebo jiným převodem vlastnictví29. Tato ustanovení totiž umožňují smluvním státům, aby samy stanovily podmínky, za kterých k tomuto vyčerpání dojde po prvním prodeji či jiném převodu vlastnictví k originálu či rozmnoženině díla, zaznamenaného výkonu nebo zvukového záznamu. WCT Tato smlouva WIPO o autorském právu byla přijata dne 20. prosince 1996 v Ženevě dle své preambule jako reakce na hospodářský, sociální, kulturní a technický vývoj, v platnost vstoupila dne 6. března 2002 po naplnění podmínky uvedené v čl. 20. Stejným dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku. WCT je zvláštní dohodou ve smyslu čl. 20 Bernské úmluvy30. Od dohody TRIPS se významně liší zejména tím, že v sobě inkorporuje Bernskou úmluvu včetně čl. 6 bis, tedy kromě majetkových práv autora uznává i jeho práva osobnostní. Zajímavé je, že tato smlouva ve svém čl. 9 vylučuje použití ustanovení čl. 7 odst. 4 Bernské úmluvy o době ochrany fotografických děl, na tato díla se tedy uplatní obecná doma ochrany v délce 50 let od smrti autora31. WPPT Stejně jako shora uvedená smlouva WCT byla i smlouva WPPT přijata v Ženevě dne 20. prosince 1996 jako reakce na hospodářský, sociální, kulturní a technický rozvoj, v platnost pak tato smlouva vstoupila dne 20. května 2002. O smlouvě WPPT lze hovořit jako o revizi Římské úmluvy, která ji dále rozšiřuje, ale jak je uvedeno v čl. 1 odst. 1 smlouvy WPPT, žádné její ustanovení neruší existující závazky z Římské úmluvy vzešlé. Oproti Římské úmluvě zavádí smlouva WPPT dva nové instituty. Prvním z nich je ochrana osobnostních práv výkonných umělců, druhým pak ve spojení se smlouvou WCT ochrana technických prostředků. 29

čl. 6 odst. 2 WCT a čl. 8 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 WPPT Dle čl. 20 Bernské úmluvy mají vlády států Unie právo sjednat mezi sebou zvláštní dohody, pokud tyto přiznávají autorům širší práva, než jaká jsou jim přiznána Bernskou úmluvou, nebo pokud tyto neodporují Bernské úmluvě. 31 Dle čl. 7 odst. 4 Bernské úmluvy je minimální doba ochrany fotografických děl 25 let od vytvoření díla 30

15

2.1.7 Dohoda TRIPS V roce 1994 byla současně se vznikem WTO přijata Dohoda TRIPS, která v sobě inkorporuje Bernskou úmluvu (vyjma čl. 6 bis) a dále ji rozvíjí o vlastní ustanovení. Více než samotnému autorskému právu se tato dohoda věnuje právům s autorským právem souvisejícím. Přináší tak např. právo výrobcům zvukových záznamů udělit souhlas k rozmnožování jejich zvukových záznamů, resp. jejich komerčního půjčování. Práva výkonných umělců však, v porovnání s Římskou úmluvou, nijak nerozlišuje a naopak obsahuje jejich užší vymezení. Význam této dohody je proto spatřován spíše pro státy, které nejsou signatáři Římské úmluvy. Česká republika se stala členem WTO, jakož i signatářem dohody TRIPS, dne 1. ledna 1995 s účinností o rok později.

2.1.8 ACTA Na tomto místě nutno zmínit i kontroverzní mnohostrannou32 dohodu označovanou též jako tzv. protipirátská dohoda a známou pod zkratkou ACTA, která ačkoli nakonec byla Evropským parlamentem v červenci 2012 zamítnuta, rozpoutala diskusi o budoucí podobě mezinárodní ochrany práv duševního vlastnictví, zejména boji proti internetovému pirátství. Již samotné počátky projednávání této dohody byly problematické, neboť veškerá jednání o její podobě probíhala tajně. První informace o jejím projednávání se objevily v roce 2008 prostřednictvím serveru WikiLeaks. Teprve dva roky poté se díky snahám české europoslankyně Zuzany Roithové uveřejnila pracovní verze dohody. Následovaly četné protesty a série výhrad k jednotlivým ustanovením, které odrážely zejména obavy z narušení práv na soukromí. Přestože byly některé výhrady v podobě návrhu dohody zohledněny, čelila ACTA i nadále ostré kritice ze strany laické i odborné veřejnosti. Koncem roku 2011 byla dohoda schválena Radou EU, v lednu 2012 následovalo v Tokiu její přijetí 22 členskými státy včetně České republiky. Evropská komise však vzápětí předala dohodu Soudnímu dvoru EU k posouzení. Nakonec v červenci 2012 využil Evropský parlament poprvé své oprávnění nabyté přijetím

32

Jednání o dohodě ACTA probíhala mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Korejskou republikou, Spojenými státy mexickými, Marockým královstvím, Novým Zélandem, Singapurskou republikou, Švýcarskou konfederací a USA

16

Lisabonské smlouvy a ACTA odmítl počtem 478 poslanců hlasujících proti dohodě, pro dohodu hlasovalo pouhých 39 poslanců.

2.1.9 CETA Nedlouho po zamítnutí dohody ACTA Evropským parlamentem vyvolal nové rozpaky návrh dohody CETA, tj. komplexní hospodářské a obchodní dohody, která by měla být uzavřena mezi Kanadou a EU. Tato dohoda by měla upravovat nejen podmínky volného obchodu (měla by být první dohodou EU o volném obchodu uzavřenou se zemí skupiny G8), ale také ochranu autorských práv včetně úpravy jejich vynucování. Právě oblast autorského práva v návrhu dohody CETA způsobuje obavy a nevoli, neboť údajně z velké části přebírá kritizované a kontroverzní ustanovení zamítnuté dohody ACTA. V současné době33 je návrh dohody CETA projednáván za zavřenými dveřmi, což k rozptýlení obav z návratu kontroverzních ustanovení zamítnuté dohody ACTA nepřispívá. 2.2

Unijní úprava autorského práva Jelikož je náležitá ochrana autorského práva jednou z důležitých podmínek pro

správné fungování mezinárodního obchodu, hraje významnou roli v jejím zajištění i normotvorná činnost Evropské unie. Neboť je to právě EU, která má podporu a zjednodušení mezinárodního obchodu, resp. vytvoření a fungování společného trhu, vytyčeny za jedny ze svých cílů.34 Česká republika se stala členem EU k 1. květnu 2004, vedle jejího právního řádu se tedy uplatní i normy práva unijního, přičemž v případě rozporu se uplatní aplikační přednost unijního práva. Prameny unijního práva jsou tvořeny tzv. primární a sekundární legislativou. Primární legislativa je tvořena zejména tzv. zřizovacími smlouvami. Mezi sekundární legislativu řadíme takové prameny, které jsou na základě primární legislativy vydávány orgány EU, konkrétně pak hovoříme o nařízení, směrnici, rozhodnutí, doporučení a stanovisku. Jednotlivé druhy pramenů sekundární legislativy se od sebe liší svými účinky, závazností, vynutitelností a způsobem, jakým se promítají do vnitrostátního právního řádu členské země EU.

33 34

Stav k 31. 12. 2012 Viz čl. 26 Smlouvy o fungování Evropské unie

17

K zajištění co nejdokonalejší a nejefektivnější ochrany slouží proces tzv. harmonizace práva, kterou rozumíme činnost EU směřující k podobnosti jednotlivých právních úprav členských států v oblasti dané problematiky. Nejčastějším prostředkem harmonizace je pak vydání směrnice, jež určuje cíl, kterého má být dosaženo, a ponechává na členských státech, jaké zvolí prostředky k jeho dosažení ve lhůtě směrnicí stanovené. Dále uvádím (chronologický) výčet zásadních pramenů sekundární legislativy EU dotýkajících se autorského práva, jakož i práv s autorským právem souvisejících, přičemž vybraným se věnuji podrobněji. Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti Tato směrnice, běžně označovaná jako tzv. informační směrnice, byla přijata po více než třech letech probíhajících diskusí a svým obsahem blíže konkretizuje nejen dohodu TRIPS, ale také obě smlouvy WIPO (WCT a WPPT). Jejím cílem je harmonizace přepisů členských států EU upravujících autorská práva a práva s autorským právem související s ohledem na technologický vývoj a nové způsoby využívání. Informační směrnice tak mimo jiné upravuje ochranu technologických prostředků, které slouží k zabránění nedovolenému užití díla, a stanoví povinnost členských států poskytnout před jejich obcházením odpovídající právní ochranu.35 V souvislosti s touto směrnicí bych ráda upozornila zejména na její čl. 4 odst. 2 upravující režim tzv. komunitárního vyčerpání distribučního práva, k němuž dochází pro území daného členského státu (např. České republiky) i v případě, že k prvnímu 35

http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/copyright-infso/index_en.htm

18

oprávněnému převodu (tj. převod uskutečněný autorem nebo na základě jím uděleného souhlasu) vlastnického práva k originálu či rozmnoženině díla došlo kdekoli na území jiného členského státu EU (resp. členského státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru).36 Závěrem jen dodávám, že tento zvláštní režim platil pro Českou republiku již od okamžiku, kdy vešla v platnost smlouva o přistoupení České republiky k EU, ačkoli se jeho úprava dostala do našeho právního řádu až novelou autorského zákona zákonem č. 81/2005 Sb.37. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla. Obdobně jako informační směrnice uvedená výše vešla i tato směrnice ve známost spíše pod svým kratším označením jako tzv. resale směrnice. Cílem přijetí resale směrnice bylo poskytnout autorům přiměřenou a jednotnou úroveň ochrany a odstranit překážky hospodářské soutěže na trhu s originály uměleckých děl způsobené rozdílností vnitrostátních úprav tohoto práva. Tato směrnice zavádí na rozdíl od Bernské úmluvy38 povinnou ochranu autora a zvláště podrobně upravuje právo autora na odměnu při opětovném prodeji originálu uměleckého díla (droite de suite), které autorovi zaručuje podíl na později dosaženém hospodářském úspěchu díla bez ohledu na to, v jakém členském státě EU jej bude dosaženo. Úprava práva na odměnu při opětovném prodeji originálu uměleckého díla dle této směrnice byla do našeho právního řádu promítnuta novelou č. 216/2006 Sb.39 Nařízení Rady 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o

36

http://europa.eu/rapid/press-release_IP-01-528_en.htm?locale=en Viz § 14 odst. 2 AutZ 38 Srov. zejména čl. 14 ter odst. 2 Bernské úmluvy, dle kterého se lze práva na podíl z výtěžku prodejů díla následujících po prvním převodu vlastnictví uskutečněném autorem díla domáhat ve státě Unie, jen tehdy, jestliže ji připouští právní řád tohoto státu, k němuž autor přísluší, a v rozsahu, v jakém to dovoluje právní řád státu, kde se tato ochrana uplatňuje. 39 DOBŘICHOVSKÝ, T.: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Praha: Linde, 2004, s. 61 http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/resale-right/index_en.htm http://europa.eu/rapid/press-release_IP-01-1036_en.htm?locale=cs 37

19

opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, které vstoupilo v platnost 1. července 2004. Na toto nařízení navazuje návrh nového nařízení o prosazování práv duševního vlastnictví ze dne 24. května 2011, jehož cílem je posílit vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a zajistit, aby byla práva dotčených orgánů respektována. Návrh nového nařízení oproti předchozí úpravě rozšiřuje rozsah práv duševního vlastnictví jím dotčených.40 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví Porušování práv duševního vlastnictví, zejm. padělání a pirátství, je dlouhodobě narůstající problém, dosahující mezinárodních rozměrů a představující zásadní hrozbu pro vnitrostátní ekonomiky. Proto v říjnu 1998 byla Komisí předložena zelená kniha o boji proti padělatelství a pirátství na vnitřním trhu, jejímž smyslem bylo se zúčastněnými stranami zahájit na toto téma rozpravu. Následné konzultace potvrdily neblahý dopad rozdílů ve vnitrostátních úpravách práva duševního vlastnictví na řádný chod vnitřního trhu evropského společenství. V návaznosti na zelenou knihu tedy v listopadu 2000 vydala Komise sdělení obsahující návrh akčního plánu na zefektivnění a posílení boje proti padělatelství a pirátství. Tento akční plán v sobě mimo jiné zahrnoval i iniciativu na vydání směrnice, která by harmonizovala vnitrostátní opatření k vymáhání práv duševního vlastnictví, tj. prostředky k prosazování těchto práv. Touto směrnicí se dne 29. dubna 2004 stala Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví, jejímž cílem je tedy zejména harmonizace legislativ členských států v oblasti dodržování práv duševního vlastnictví vedoucí k zajištění stejné úrovně ochrany duševního vlastnictví ve všech členských státech EU. Tohoto cíle směrnice dosahuje tím, že vyžaduje po členských státech uplatnění účinných, přiměřených a odrazujících opravných prostředků a sankcí, čímž vytváří stejné podmínky pro uplatňování práv duševního vlastnictví v celé EU.41 40

http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/customs_controls/counterfeit_piracy/legislation/index_en.h tm 41 http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/index_en.htm http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/directive/index_en.htm

20

V současné době probíhají diskuse na téma revize směrnice č. 2004/48/ES42, neboť její původní znění nezajišťuje již zcela účinný právní nástroj proti porušování práv duševního vlastnictví, které se děje prostřednictvím moderních digitálních technologii, zejména prostřednictvím internetu. Významným se v tomto směru jeví výstup z konference na téma prosazování práv k duševnímu vlastnictví z dubna 2012. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským (kodifikované znění směrnice 92/100/ES). Tato směrnice zakotvuje výlučnost práva na pronájem a práva na půjčování, jakož i právo členských států podřídit výkon těchto práv povinné kolektivní správě (čl. 5). Dále stanoví nezadatelnost práva na přiměřenou odměnu autora za pronájem a v případě veřejného půjčování dává možnost členským státům upravit výjimky, za nichž není třeba k takovému půjčování svolení autora, ovšem za splnění podmínky, že autor obdrží za takové půjčování odměnu (tzv. public lending right). Tuto odměnu mohou dle čl. 6 odst. 1 směrnice stanovit členské státy s ohledem na jejich kulturní a politické cíle.43 Ustanovení této směrnice jsou v českém právním řádu zapracována v § 15 a v § 16 autorského zákona. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (kodifikované znění směrnice 93/98/EHS) změněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2011/77/EU ze dne 27. září 2011 Touto směrnicí dochází k harmonizaci právních řádů členských zemí EU v oblasti podmínek ochrany autorského práva a práv s autorským právem souvisejících,

http://europa.eu/legislation_summaries/fight_against_fraud/fight_against_counterfeiting/l26057a_cs.htm 42

http://ec.europa.eu/governance/impact/planned_ia/docs/2011_markt_006_review_enforcement_directive_ ipr_en.pdf 43 http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/rental-right/index_en.htm TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 205 a 210

21

a to zejména prostřednictvím sjednocené doby trvání (doby ochrany) majetkových práv.44 Český autorský zákon zapracovává ustanovení této směrnice podrobně v § 27 (viz dále). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění směrnice 91/520/EHS) Na závěr výčtu zásadní sekundární legislativy EU v oblasti autorského práva nemohu neuvést návrh směrnice o kolektivní správě práv, který zveřejnila Evropská komise dne 11. července 2012. Tento návrh směřuje zejména k modernizaci úpravy kolektivních správců práv, a to prostřednictvím zavedení nových, přísnějších, evropských norem požadujících k provozování jejich činnosti lepší řízení a větší transparentnost. V praxi by tato směrnice měla vést ke zvýšení efektivnosti činnosti kolektivních správců práv, tj. zejména k rychlejšímu vyplácení honorářů nositelům spravovaných práv.45

2.3

Vnitrostátní úprava autorského práva Ochrana právům k výsledkům tvůrčí duševní činnosti je v čl. 34 odst. 1 Listiny

svěřena zákonu. Tímto zákonem je v současné době zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů46. Autorský zákon vedle samotné ochrany autorského práva, do jehož věcného rozsahu spadají literární, jiná umělecká a vědecká díla (souhrnně označována autorským zákonem jako „autorská díla“), upravuje též ochranu práv souvisejících s právem autorským47 a ochranu práv pořizovatele databáze. Rovněž zde nalezneme 44

http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/term-protection/index_en.htm http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/evropska-unie-a-autorske-pravo/evropska-komise-zverejnilanavrh-smernice-o-kolektivni-sprave-prav-141148/ http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/evropska-unie-a-autorske-pravo/IP-12-772_CS---tisk-zprava.pdf http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/management/index_en.htm 46 Zákon byl dosud celkem jedenáctkrát novelizován (stav k listopadu 2012), a sice zákony č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb., 216/2006 Sb., č. 186/2006 Sb., č. 168/2008 Sb., č. 41/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 153/2010 Sb., č. 424/2010 Sb., č. 420/2011 Sb. a č. 375/2011 Sb. 47 Označení „práva související“ nahradilo s novým autorským zákonem dosud užívané označení „práva příbuzná“, rozumíme jimi práva výkonného umělce k uměleckému výkonu, práva výrobce zvukového 45

22

zjednodušenou úpravu licenčních smluv a návrat úpravy kolektivní správy ze samostatného zákona48 zpět do autorského zákona. Právní normy autorského zákona mají aplikační přednost před obecnou soukromoprávní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, hovoříme tedy o vztahu speciality autorského zákona k občanskému zákoníku, popř. obchodnímu zákoníku, jdeli jinak o vztah mezi podnikateli.

záznamu k jeho záznamu, práva výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu, práva rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání a právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu 48 Spolu s vydáním autorského zákona došlo ke zrušení zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv k autorskému právu příbuzných.

23

3.

Obsah autorského práva dle autorského zákona Jak jsem již uvedla shora (v podkapitole 1.4 Pojetí autorského práva) upustil

stávající autorský zákon od předchozí úpravou zastávané monistické koncepce autorského práva (zákonem č. 35/1965 Sb.) a vrátil se naopak zpět k úpravě z roku 1953, která zastávala koncepci dualistickou. Dualistická koncepce však nebyla převzata zcela, neboť dle nynějšího pojetí obsahují majetková práva četné osobnostní prvky. V souvislosti se současnou autorskoprávní úpravou proto hovoříme o uplatnění tzv. quasidualistické koncepce. Obsahem autorského práva jsou pak dle současného legislativního pojetí49 subjektivní autorská práva, a to výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Obsah těchto práv již dále nerozlišujeme podle druhu či povahy díla, je tedy pro všechny druhy autorského díla stejný.50

3.1

Pojem výlučných práv osobnostních Osobnostní práva autorská jsou pojmově spojena s osobou autora, jako taková

jsou tedy nepřevoditelná (rozumíme ve smyslu transitivního i konstitutivního převodu), autor se jich nemůže vzdát (ani prohlášením nebo na základě smlouvy) a jeho smrtí zanikají.51 Ačkoli nemohou z vlastní vůle autora tato práva zaniknout, autor není povinen je vykonávat. Účelem těchto práv není přinášet autorovi majetkové důsledky (jejich povaha je nemajetková), přesto však nejsou tyto v praxi zcela vyloučeny.52 Současný autorský zákon uvádí ve svém § 11 výčet výlučných osobnostních práv autora, dle toho ustanovení jimi jsou: právo dílo zveřejnit53, právo osobovat si autorství, včetně práva určit, zda a jakým způsobem má být uvedeno autorství při zveřejnění díla a dalším jeho užití, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé54, právo na nedotknutelnost díla, včetně práva autora udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla (tzv. právo na autorský dohled) a práva na užívání díla způsobem nesnižujícím hodnotu díla55. Vzhledem ke skutečnosti, že tento výčet je oproti

49

§ 10 AutZ TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 142 51 § 11 odst. 4 AutZ 52 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 146 53 § 11 odst. 1 AutZ 54 § 11 odst. 2 AutZ 55 § 11 odst. 3 AutZ 50

24

předchozí zákonné úpravě taxativní (úplný), nelze již další osobnostní práva dovozovat výkladem. Osobnostní práva jsou v rámci mezinárodních dokumentů z oblasti autorského práva upravena pouze v rámci revidované Bernské úmluvy, konkrétně v čl. 6 bis, který je rovněž součástí závazků plynoucích z WCT. V rámci unijního práva jejich úpravu nenalezneme vůbec, neboť jejich „odlišná právní úprava není považována za překážku vytváření jednotného vnitřního trhu“56.

3.1.1 Postmortální ochrana díla Jak již bylo uvedeno shora, výlučná práva osobnostní smrtí autora zanikají a nejsou tak na rozdíl od majetkových práv předmětem dědictví. Zde bych nicméně ráda upozornila, že na jejich místě po smrti autora vzniká originárně (tedy nikoli odvozeně od práv autora) právo nové, kterým je právo na výkon tzv. postmortální (pietní) ochrany57 některých osobnostních prvků umělecké a vědecké tvorby autora. Jde o ochranu takových prvků autorovi tvorby, u nichž přetrvává zájem na jejich zachování i po jeho smrti, a to zásadně vůči všem osobám, včetně osob k uplatnění ochrany oprávněných.58 Obsahem postmortální ochrany jsou zákonem taxativně vymezené povinnosti, kterými jsou konkrétně zákaz osobování si autorství díla jinou osobou, povinnost užívat dílo pouze způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a konečně též, je-li to obvyklé, povinnost uvést jméno autora díla, nejde-li o dílo anonymní. Autorský zákon dále uvádí též taxativní výčet osob oprávněných domáhat se této ochrany. Tento výčet je širší, než je tomu v případě postmortální ochrany všeobecných osobnostních práv59, rovněž se nekryje s osobami způsobilými nabývat majetková práva autorská na základě dědictví. Dle zákonné úpravy tak osobou oprávněnou může být jakákoli z osob autorovi blízkých60, právnická osoba autory sdružující, anebo příslušný kolektivní správce61, a to jak samostatně, tak i ve vzájemném společenství. Z uvedeného vyplývá, že oprávněn domáhat se ochrany není např. stát, dokonce ani prostřednictvím Ministerstva kultury. 56

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 161 § 11 odst. 5 AutZ 58 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 158 a 159 59 Srov. § 15 ObčZ 60 Srov. § 116 ObčZ 61 Srov. § 97 AutZ 57

25

Doba postmortální ochrany díla není nijak časově omezena, trvá i po uplynutí trvání majetkových práv autorských. V čase se mění pouze osoby oprávněné k jejímu uplatnění. Může však nastat situace, kdy již žádná osoba oprávněná k výkonu práva neexistuje a právo se pak stává nevymahatelným.

3.2

Pojem výlučných práv majetkových Majetkovým právem autora rozumíme dle § 12 odst. 1 autorského zákona

v první řadě právo autora své dílo užít, jakož i právo autora udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Vedle toho pak rozeznáváme další kategorii majetkových práv označenou jako tzv. jiná majetková práva autorská. Mezi tato patří právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla62, právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu63 a právo na přiměřenou odměnu autora za pronájem64. Úprava jiných majetkových práv navazuje v autorském zákoně systematicky na úpravu práva autora dílo užít. Na obě kategorie majetkových práv pak navazují společná ustanovení týkající se mimo jiné jejich přechodu a trvání. Majetková práva autorská zahrnující v sobě obě shora uvedené kategorie práv jsou hlavním předmětem této mé práce, proto jejich podrobnějšímu vymezení věnují zbývající kapitoly.

62

§ 24 AutZ § 25 AutZ 64 § 49 odst. 3 AutZ 63

26

4.

Majetková práva autorská

4.1

Právo dílo užít Právo dílo užít (droit d’exploitation) je základním a možno též říci

nejvýznamnějším majetkovým právem autorským. Současná podoba autorského zákona nicméně pojem užití díla nedefinuje. Jinak tomu bylo před novelou č. 216/2006 Sb., kdy autorský zákon obsahoval ve svém § 12 odst. 4 taxativní výčet jednotlivých způsobů užití díla. Tento úplný výčet pak užití díla vymezoval alespoň nepřímo. Zmíněnou novelou byl ovšem § 12 změněn mimo jiné tak, že do odst. 5 byla doplněna věta ve znění: „Dílo lze užít i jiným způsobem než způsoby uvedenými v odstavci 4.“, prakticky pak touto změnou vznikl prostor nejen pro existenci i jiných způsobů užití díla než těch uvedených v demonstrativním výčtu § 12 odst. 4, ale také pro výklad pojmu užití díla aplikační praxi a právní nauce65. Právní nauka tak nyní definuje pojem užití díla různě. Na jedné straně je možné se v literatuře setkat s obecnější definicí tohoto pojmu, dle které je užití díla jednáním, kterým dochází ke zprostředkování smyslového vnímání díla66. Na straně druhé se při výkladu tohoto pojmu přihlíží k legislativním okolnostem přijímání novely z roku 2006 a k definici se užívá zákonného demonstrativního výčtu způsobů užití díla spolu s jinými ustanoveními autorského zákona, na jejichž základě lze jiné způsoby užití dovozovat67. Samotným právem dílo užít rozumíme dle § 12 odst. 1 nejen právo autora užít své dílo v původní podobě, či s účinností shora uvedené novely z roku 2006 též v podobě jiným zpracované či jinak změněné, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky, ale také právo autora udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (jinými slovy právo autora udělit na základě licenční smlouvy jiné osobě tzv. licenci)68. Poskytnutím licence k právu dílo užít nicméně nezaniká toto právo samotnému autorovi. Autor je však tímto napříště povinen strpět do tohoto svého práva zásah, a to v rozsahu stanoveném licenční smlouvou69.

65

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 165 KŘÍŽ, J., HOLCOVÁ, I., KORDAČ, J., KŘESŤANOVÁ, V.: Autorský zákon: komentář a předpisy související: podle stavu k 1. 9. 2005. Praha: Linde, 2005, s. 88 67 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. Vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 173 68 Podrobněji v kapitole 5. Licenční smlouva 69 Viz § 12 odst. 2 AutZ 66

27

Dle § 12 odst. 1 může bez udělení licence jiná osoba dílo užít pouze v případech stanovených autorským zákonem70. Před užitím díla na základě zákona, tj. bez svolení autora, je nicméně s ohledem na vůdčí principy soukromého práva, jehož je autorské právo součástí, upřednostňováno užití díla jinou osobou na základě licenční smlouvy71. Závěrem k obecné charakteristice práva dílo užít nutno dodat, že přestože toto právo chápeme dle současného legislativního pojetí jako výlučné pozitivní právo autora s dílem nakládat, není na jeho výkon bezpodmínečný právní nárok. Výkon práva dílo užít tak může být omezen jednak z titulu soukromého práva (např. v zájmu ochrany osobnosti dle občanského zákoníku), ale také z titulu práva veřejného.72 V následujících podkapitolách se podrobněji věnuji jednotlivým způsobům užití díla, a to nejen těm výslovně uvedeným v rámci demonstrativního výčtu § 12 odst. 4 autorského zákona. Níže se tedy zabývám též právem na přístup k nosiči díla, které je upraveno v rámci ustanovení o právu dílo užit v § 12 odst. 3 autorského zákona a které považujeme za jeden ze způsobů užití díla dovozovaný do obsahu tohoto práva na základě jiných zákonných ustanovení73. Samostatnou podkapitolu rovněž věnuji tzv. jiným způsobům užití díla.

4.1.1 Právo na přístup k nosiči díla Právo na přístup k nosiči díla (droit d´acces) je současným autorským zákonem přes jeho převážně osobnostněprávní povahu výslovně upraveno v § 12 odst. 3 v rámci vymezení výlučného majetkového práva dílo užít. Předchozí zákonná úprava autorského práva naopak vymezení tohoto práva neobsahovala a jeho existence tak byla dovozována právní naukou, která jej pojímala jako právo svou povahou osobnostní navazující na právo autora na tzv. autorský dohled74. Vzhledem k současnému zařazení tohoto práva mezi práva majetková, je toto práva stejně jako ostatní majetková práva předmětem dědictví. Nosičem díla rozumíme hmotný substrát, jehož prostřednictvím je dílo vyjádřeno a k němuž lze převést vlastnické právo. Právo na přístup k nosiči díla se pak projevuje jako určité omezení výkonu vlastnického práva k tomuto hmotnému substrátu,

70

Viz např. volná užití díla dle § 30 a násl. AutZ či zákonné licence dle § 31 a násl. AutZ TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 166 72 tamtéž 73 Viz podkapitola 4.1.8 Jiné způsoby užití díla 74 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P.: Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 27 71

28

a to ve prospěch autora75. Autor je nicméně oprávněn požadovat zpřístupnění nosiče díla pouze, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle autorského zákona, přičemž toto právo nesmí uplatňovat v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka nosiče díla. V případě uplatnění tohoto práva autorem není vlastník nosiče díla povinen jej autorovi vydat, je pouze povinen mu na jeho žádost a náklady zhotovit a odevzdat fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla.

4.1.2 Právo na rozmnožování díla Právo na rozmnožování díla je historicky nejstarším výlučným majetkovým právem autorským. Na našem území bylo poprvé zakotveno v císařském patentu z roku 1846, kdy bylo přiznáno nakladatelům. Dle současného legislativního pojetí řadíme výkon užití díla spočívající v jeho rozmnožování mezi tzv. práva mechanická76.77 Pojem rozmnožování díla vymezuje autorský zákon v § 13 odst. 1 jako zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky v jakékoli formě. Samotný pojem rozmnoženiny díla autorský zákon nedefinuje, v § 13 odst. 2 uvádí alespoň demonstrativní výčet jednotlivých forem rozmnoženin, kdy vychází z nejširšího funkčního pojetí tohoto pojmu. Za rozmnoženinu tak považujeme každé zachycení díla na hmotný nosič, které je způsobilé být objektivně vnímatelné bez ohledu na to, zda je jeho vnímání možno přímo či prostřednictvím pomůcky či přístroje78. Do této definice přitom zahrnujeme i takové formy, které nejsou dosud známé. Dle zákonného výčtu jsou pak formami rozmnoženin zejména rozmnoženiny tiskové,

fotografické,

zvukové,

obrazové

nebo

zvukově

obrazové,

stavba

architektonického díla nebo jiná trojrozměrná rozmnoženina anebo rozmnoženina elektronická zahrnující vyjádření analogické i digitální. Způsob pořízení rozmnoženiny, jakož i zvolená forma rozmnožení či k tomu užité prostředky, jsou pro posouzení, zda se v daném případě užití díla jedná o výkon 75

Právní nauka za použití výkladového argumentu a fortiori dovozuje, že toto omezení se vztahuje též na jiné osoby, které mají nosič díla ve své právní z jiného právního titulu než z titulu vlastnického práva, tj. tato omezení se vztahují rovněž na držitele či detentora. Srov. TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 171 76 Tzv. mechanická práva bývají též označována jako práva k nepřímému sdělování a jsou jimi taková práva, která souvisejí s fixací díla do hmotného nosiče a s jeho následným nakládáním 77 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 174 a 179 78 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 180

29

práva dílo užít jeho rozmnožováním, bezvýznamné. Tyto naopak mají význam při uzavírání licenční smlouvy pro vymezení rozsahu či obsahu licenčních oprávnění. V této souvislosti bych ráda upozornila na vyvratitelné právní domněnky zakotvené v § 50 odst. 4 a 5 autorského zákona, které se uplatní při udělování licence k rozmnožování díla, nestanoví-li ustanovení licenční smlouvy jinak. Dle první z těchto domněnek v sobě licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě a jde-li o licenci k pořízení rozmnoženiny v elektronické formě, zahrnuje tato oprávnění k jejímu pořízení ve spojení on-line i off-line. Dle druhé domněnky pak v sobě licence k pořízení rozmnoženin zahrnuje též licenci k rozšiřování takto zhotovených rozmnoženin. Naopak za rozlišení rozmnoženin pro autorské právo relevantní považujeme jejich rozlišení z hlediska jejich trvalosti (rozmnoženiny trvalé a dočasné), podle způsobů jejich pořízení (rozmnoženiny přímé a nepřímé), podle jejich shodnosti (rozmnoženiny

identické

a

neidentické),

z hlediska

záměru

jejich

pořízení

(rozmnoženiny záměrné a náhodné), či z hlediska jejich hospodářského významu (rozmnoženiny s a bez samostatného hospodářského významu), dále také podle způsobu provedení rozmnoženého díla (rozmnoženiny díla v provedení výkonnými umělci, rozmnoženiny díla nikoli v provedení výkonnými umělci) a konečně též dle jejich úplnosti (rozmnoženiny úplné a neúplné).79 V případě rozmnožování díla pro osobní potřebu fyzické osoby stanoví zákon výjimku, kdy se toto jednání nepovažuje za užití díla ve smyslu autorského zákona. O této výjimce hovoříme jako o tzv. volném užití díla, podrobnou úpravu tohoto právního institutu nalezneme v § 30 autorského zákona.80 Na tomto místě bych se též ráda krátce zmínila o právu autora dle § 52 autorského zákona. Jedná se o právo autora díla, který poskytl licenci k jeho rozmnožování, požadovat po nabyvateli licence na jeho náklady alespoň jednu pořízenou rozmnoženinu. Toto právo lze ovšem uplatnit pouze, je-li to obvyklé a lze-li to na nabyvateli licence spravedlivě požadovat.

79 80

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 180 - 182 Tzv. volným užitím díla se zabývám podrobněji v podkapitole 4.6.1 této práce

30

Shora uvedená úprava práva na rozmnožování díla vychází a je plně v souladu nejen s mezinárodními dokumenty, jimiž je Česká republika vázána, ale též s předpisy vydanými v rámci práva EU, zejména pak s tzv. informační směrnicí.

4.1.3 Právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla Právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla bývá právní naukou též označováno jako právo distribuční.81 Úprava distribučního práva coby samostatného způsobu užití díla byla do současného zákona zakotvena na základě závazků vyplývajících pro Českou republiku ze smlouvy WCT, předchozí autorský zákon z roku 1965 ji v této podobě neobsahoval.82 Současné pojetí tohoto práva nalezneme v § 14 autorského zákona, dle tohoto ustanovení pak rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla rozumíme jeho zpřístupňování v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu díla nebo k jeho rozmnoženině (např. darováním), včetně jejich nabízení za tímto účelem. Změna vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině díla musí tedy nastat na základě právního úkonu, tj. převodem. Změna vlastnictví přechodem na základě objektivní právní skutečnosti (např. smrtí) se naopak za výkon výlučného autorského práva na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla nepovažuje. Hmotnou podobou díla rozumíme jeho zachycení do hmotného nosiče (např. na CD či do knihy), přičemž prostřednictvím originálu či rozmnoženiny musí být dílo objektivně vnímatelné. Zachycení díla do hmotného nosiče je samo o sobě výkonem výlučného majetkového autorského práva dílo rozmnožovat83. Zatímco právní povaha rozmnoženiny není významná, faktické vlastnosti originálu či rozmnoženiny díla význam mají, neboť právo na rozšiřování je možné pouze ve vztahu k trvalým rozmnoženinám.84 Institut vyčerpání práva autora na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla Dříve než definuji stávající podobu institutu vyčerpání práva na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (neboli také institutu konzumace distribučního

81

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 190 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (poslanecký tisk č. 433/1999) 83 Srov. shora v podkapitole 4.1.2 Právo na rozmnožování díla 84 Společné prohlášení k čl. 6 a 7 smlouvy WCT 82

31

práva), budu se pro lepší orientaci v problematice a její celkové pochopení nejprve věnovat jeho vzniku a vývoji. Prvotním impulsem pro vznik tohoto institutu byla nutnost posouzení vzájemného střetu principu volného pohybu zboží na trhu evropského společenství s principy autorského práva a ochranou autorského díla, které je zachyceno na hmotném nosiči (čili na zboží). Touto problematikou se v 80. letech minulého století zabýval Evropský soudní dvůr ve věcech 55/80 a 57/80, pro které vydal společné rozhodnutí, v němž stanovil, že k vyčerpání práva na další rozšiřování rozmnoženiny dochází prvním prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k této rozmnoženině díla se souhlasem autora. Evropský soudní dvůr tímto definoval princip vyčerpání týkající se pouze hmotných rozmnoženin díla (tj. zboží), neboť v případech užití díla v jeho nehmotné podobě (např. jeho vysíláním) se dle Evropského soudního dvora jednalo o volný pohyb služeb, nikoli zboží. Ve shora uvedené podobě byl institut vyčerpání promítnut do evropské legislativy, zejména do Směrnice o ochraně počítačových programů přijaté v roce 1991, tedy v době, kdy vzhledem ke stavu techniky nebylo jiné šíření počítačových programů, než prostřednictvím hmotného nosiče, myslitelné. Následný vývoj digitálních technologií a zejména masivní rozvoj sítě internet ovšem znamenal zlom v oblasti šíření rozmnoženin autorských děl, které bylo možné napříště šířit i v nehmotné podobě (tj. bez hmotného nosiče např. CD). V reakci na tento technický pokrok byla v rámci WIPO vydána Úmluva o právu autorském zabývající se užitím děl v digitálním prostředí, na níž později navázalo vydání Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES (tzv. informační směrnice, podrobněji viz výše). Nutné bylo rovněž změnit zmíněnou směrnici o ochraně počítačových programů. K této změně ovšem nakonec nedošlo prostřednictvím legislativního procesu, nýbrž zprávou k implementaci a účinkům této směrnice vydanou evropskou Komisí v dubnu roku 2000. V této zprávě byl uplatněn výklad čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice o ochraně počítačových programů v tom smyslu, že jakoukoli formou veřejného rozšiřování se rozumí též rozšiřování rozmnoženiny díla v nehmotné podobě85. Pro počítačové programy tak došlo k vymezení odlišného režimu

85

Srov. též český překlad směrnice o ochraně počítačových programů reflektující text této zprávy tak, že anglický výraz „distribution“ není překládán jednotně s jinými směrnicemi jako „rozšiřování“, ale jako „šíření.

32

než pro ostatní autorská díla, na něž se vztahuje režim dle směrnice o informační společnosti86. Porovnáním definice práva na rozšiřování a jeho vyčerpání dle směrnice o ochraně počítačových programů a směrnice o informační společnosti, resp. otázkou možnosti dalšího prodeje softwaru, který byl původním nabyvatelem stažen z internetu (jinými slovy stažen on-line, tj. nabyt bez hmotného nosiče) se zabýval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí z 3. července 2012 ve věci C – 128/11 UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp.87. Toto rozhodnutí bývá označováno jako zásadní, vnášející do problematiky dalšího prodeje softwaru legálně staženém nabyvatelem z internetu právní jistotu88, setkat se lze ovšem i s otázkou, zda toto rozhodnutí nebylo spíše omylem způsobilým přivodit značnou újmu na evropském trhu89. V tomto rozhodnutí soud mimo jiné došel s odkazem na čl. 1 a 2 směrnice o ochraně počítačových programů k závěru, že vůlí zákonodárce bylo považovat pro účely ochrany hmotné i nehmotné rozmnoženiny počítačového programu za rovnocenné. Vzhledem k tomu pak uplatnil princip vyčerpání práva podle čl. 4 odst. 2 této směrnice i v případě nehmotných rozmnoženin počítačového programu, včetně programů stažených do počítače prvního nabyvatele z internetu. Soud dále kvalifikoval předání rozmnoženiny počítačového programu nositelem autorského práva zákazníkovi (tj. původnímu nabyvateli) spolu s uzavřením licenční smlouvy jako první prodej rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice o ochraně počítačových programů a dále konstatoval, že přistoupí-li tento původní nabyvatel k dalšímu prodeji rozmnoženiny počítačového programu (hmotné i nehmotné), ve vztahu k níž již došlo k vyčerpání distribučního práva, musí v okamžiku jejího dalšího 86

Dle čl. 4 ve spojení s body 28 a 29 recitálu směrnice o informační společnosti se distribuce díla týká jen případů, kdy je dílo součástí hmotného předmětu. Otázka vyčerpání pak nevyvstává v případě služeb (zejména služeb on-line, tj. v případě rozšiřování díla v nehmotné podobě). 87 Předmětem sporu mezi společnostmi UsedSoft a Oracle byl software vyvíjený a původně distribuovaný nabyvatelům prostřednictvím internetu (on-line stažením) společností Oracle, a to v balíčcích obsahujících vice licencí. Společnost UsedSoft pak od těchto nabyvatelů odkupovala nevyužité licence s tím, že tyto pak prodávala (opět on-line) dále. Společnost Oracle se soudně domáhala zákazu praktik společnosti UsedSoft u Zemského soudu v Mnichově, neboť jimi dle ní docházelo k porušování jejích autorských práv. Zemský soud žalobě vyhověl, společnost UsedSoft se ovšem odvolala ke Spolkovému soudnímu dvoru, který se následně s předběžnou otázkou týkající se vyčerpání práva na rozšiřování počítačového program obrátil na Soudní dvůr EU. 88 Viz např. článek OTEVŘEL, P.: Prodej „použitého“ softwaru – zásadní rozhodnutí ESD v kauze usedSoft 89 Viz např. článek HARTMANOVA, D.: Evropský soudní dvůr k vyčerpání práva u počítačových programů

33

prodeje učinit svou vlastní rozmnoženinu nepoužitelnou. V opačném případě by se dopouštěl porušení výlučného práva autora počítačového programu na jeho rozmnožování dle čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice o ochraně počítačových programů. S ohledem na shora uvedené, zejména s odkazem na výše zmíněný judikát Soudního dvora EU, lze shrnout, že k vyčerpání distribučního práva dochází v okamžiku prvního oprávněného převodu vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině díla v hmotné či, v případě počítačového programu, též v nehmotné podobě autorem či osobou k tomu oprávněnou. Následkem převodu vlastnictví je ztráta vlivu autora na další rozšiřování převedeného originálu či rozmnoženiny, resp. ztráta nároku na odměnu90. Aplikací institutu vyčerpání tak dochází k upřednostnění vlastníka originálu či rozmnoženiny díla a jeho zájmu na řádný výkon vlastnického práva před autorem a jeho majetkovým zájmem na výlučné užití díla. Oprávněný nabyvatel vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině díla může tyto dále rozšiřovat jakýmkoli způsobem, za jakýmkoli účelem, samozřejmě s omezením spočívajícím v osobnostních právech, jichž se institut vyčerpání nedotýká.91 Jiným způsobem však bez souhlasu autora dílo užít nemůže, neboť vyčerpání práva na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla dopadá pouze na převod vlastnického práva a jiných dispozic s originálem nebo rozmnoženinou díla (např. pronájmu či půjčování) se nedotýká. V českém právním řádu je institut vyčerpání distribučního práva zakotven v kogentním ustanovení § 14 odst. 2 autorského zákona, z něhož vyplývá, že prvním prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě uskutečněným autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru dochází ve vztahu k převedenému originálu či rozmnoženině díla k vyčerpání práva autora na rozšiřování pro tato území. Jinými slovy, převede-li autor vlastnictví k hmotnému nosiči svého díla na uvedeném území, není na něm oprávněn bránit jeho dalšímu rozšiřování, možnost kontrolovat dovoz ze třetích zemí tím však dotčena není. Není bez zajímavosti, že právní úprava vyčerpání distribučního práva byla poprvé do českého právního řádu zakotvena až současným autorským zákonem, čímž byla splněna jedna z podmínek pro vstup České republiky do

90 91

S výjimkou nároku na odměnu podle § 24 AutZ TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 193

34

EU92. Tímto vstupem pak došlo ke změně této úpravy v tom smyslu, že původně uplatněný princip národního vyčerpání nahradil princip komunitárního vyčerpání pro území členských států EU, resp. Evropského hospodářského prostoru. Vzhledem k výše uvedenému (zejména vzhledem k rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C – 128/11 UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp.) je nicméně otázkou, zda současná podoba institutu vyčerpání distribučního práva dle autorského zákona je v souladu s evropskou legislativou.

4.1.4 Právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla dle § 15 autorského zákona rozumíme zpřístupňování díla vyjádřeného v hmotné podobě (nikoli tedy díla samotného, ale věci, jejímž prostřednictvím je vyjádřeno, tj. hmotným nosičem) poskytnutím těchto na dobu určitou, a to zásadně za účelem dosažení přímého či nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu (tj. za úplatu). Hospodářským či obchodním prospěchem je přitom jakýkoli prospěch jdoucí nad rámec osobní potřeby fyzické osoby (včetně členů její rodiny), a to nejen ve formě finančního plnění, ale také ve formě plnění naturálního, prominutí dluhu, provedení výkonů nebo prací bezplatně či za sníženou cenu aj.93. Na rozdíl od předchozího legislativního pojetí94 je právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla výslovně definováno jako výlučné majetkové právo absolutní povahy a za pronájem se považuje jakékoli přenechání originálu či rozmnoženiny díla na dobu určitou nájemci bez ohledu na jeho účel užití.95 Oproti shora uvedenému distribučnímu právu, nedochází u práva na pronájem k jeho vyčerpání, a to ani vůči pronajímateli ani vůči nájemci. Pronajímatel, resp. nájemce v případě podnájmu, musí tak mít souhlas autora pro každý další pronájem originálu či rozmnoženiny díla, neboť jde vždy o další výkon výlučného autorského práva v podobě zpřístupnění díla.

92

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (poslanecký tisk č. 433/1999) 93 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 202 94 Srov. § 26a zák. č. 35/1965 Sb. 95 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 201 a 203

35

Dále je nutné odlišit autorskoprávní vztah mezi pronajímatelem a autorem od právního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, jehož předmětem je přenechání nosiče díla do užívání a řídí se obecnou soukromoprávní úpravou96.

4.1.5 Právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla je dle § 16 současného autorského zákona zpřístupňování díla v jeho hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou, a to na rozdíl od výše uvedeného pronájmu nikoli za účelem přímého či nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu (tj. bezúplatně)97. Zařízením přístupným veřejnosti jsou zejména všechny prostory přístupné dle své povahy nebo dle určení jejich provozovatele individuálně neurčenému okruhu osob jako např. knihovny, vzdělávací zařízení, archivy apod. Z uvedeného vyplývá, že z režimu tohoto práva je vyloučeno mimo jiné takové půjčování originálů či rozmnoženin děl, k nimž dochází mimo veřejnosti přístupná zařízení (např. příležitostné půjčování na základě osobního vztahu mezi půjčitelem a vypůjčitelem)98. Zejména s ohledem na kulturně politické zájmy státu a zájem na vzdělávání99 stanoví současný autorský zákon výjimky z obsahu výlučného autorského práva na půjčování originálu či rozmnoženiny díla, a to mimo jiné formou tzv. veřejné půjčovatelské licence100 či bezúplatné zákonné licence pro zdravotně postižené101. Úprava práva na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla má některé společné znaky s právem na pronájem popsaným shora, jedním z nich je nemožnost vyčerpání těchto práv.

4.1.6 Právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla Vystavováním originálu či rozmnoženiny díla je dle § 17 autorského zákona jakékoli zpřístupňování díla v jeho hmotné podobě umožněním zhlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoženiny díla. Dílem se rozumí zejména dílo výtvarné, 96

Viz ustanovení o nájemní smlouvě § 663 a násl. ObčZ Srov. čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/115/ES 98 „Pod rozsah práva na půjčování originálu či rozmnoženiny díla rovněž nespadá přenechání rozmnoženiny díla pro účely rozhlasového nebo televizního vysílání, pro výstavní účely.“ In TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 209 99 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (poslanecký tisk č. 433/1999) 100 § 37 odst. 2 AutZ 101 § 38 AutZ 97

36

fotografické, architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění či dílo kartografické, nicméně vzhledem k demonstrativnímu výčtu zákona není vyloučeno ani vystavování děl jiných např. díla vědeckého. Pro subsumpci zpřístupňování díla pod právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla není rozhodné, zda je toto vykonáváno v rámci výdělečné činnosti, podnikání nebo jiné hospodářský či obchodní prospěch tvořící činnosti, stejně tak není podmínkou, aby bylo zpřístupňování díla vykonáváno veřejně. Platí tedy, že i neveřejné vystavování je považováno za jeho vystavování ve shora uvedeném smyslu, nicméně s přihlédnutím k omezení zákonným volným užitím díla pro osobní potřebu.102 Je-li nutné k vystavování originálu či rozmnoženiny díla svolení autora, dochází k jeho udělení výlučně autorskoprávní licenční smlouvou. Tato licenční smlouva pak bývá doplněna o ujednání o dočasném přenechání hmotného nosiče díla vystaviteli do jeho užívání103. K smluvnímu udělení souhlasu autora naopak nedochází v případě, že jde o vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla na základě bezúplatné zákonné licence dle § 39 autorského zákona. O takovém vystavování pak hovoříme jako o bezesmluvním. Samotnou výstavou může dojít (zejména v případě vystavování uměleckých děl) k naplnění pojmových znaků díla souborného dle § 2 odst. 5 autorského zákona, kdy vystavovaná díla jsou jeho obsahem. K zařazení díla do souboru včetně jeho dalšího užívání v rámci souboru je rovněž nutný souhlas autora díla. Není-li tento souhlas udělen, lze jej za jistých okolností dovodit na základě principu funkční jednoty užití díla upraveného v § 50 odst. 2 autorského zákona.

4.1.7 Právo na sdělování díla veřejnosti Právo na sdělování díla veřejnosti je pojmově nový institut české autorskoprávní úpravy, který odráží technologický vývoj v oblasti zpřístupňování literárních a jiných uměleckých a vědeckých děl, jakož i vývoj mezinárodního a unijního autorského práva.104

102

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 212 Např. smlouvou o výpůjčce dle § 659 a násl. ObčZ či smlouvou o nájmu dle § 663 a násl. ObčZ 104 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 216 103

37

Sdělováním díla veřejnosti rozumíme dle generální klauzule § 18 odst. 1 autorského zákona zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě či bezdrátově. Dle § 18 odst. 2 pak za takové sdělování považujeme také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem umožňujícím k němu přístup každému na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména prostřednictvím počítačové či obdobné sítě105. Uvedenými zpřístupňování díla podle § 18 odst. 1 a 2 autorského zákona nedochází k vyčerpání práva autora na sdělování díla veřejnosti. Samotné sdělování díla veřejnosti sestává ze tří základních prvků, a to vyslání (emise), přenosu (transmise) a příjmu (recepce) nehmotného nosiče díla, jejichž povaha je důležitá hlavně při definičním vymezení sdělování díla veřejnosti.106 Vzhledem k povaze vyslání a přenosu nehmotného nosiče díla vymezuje současný autorský zákon demonstrativní výčet způsobů sdělování díla veřejnosti, kterými jsou zejména živé provozování a jeho přenos107, provozování ze záznamu a jeho přenos108, vysílání rozhlasem nebo televizí109, přenos rozhlasového nebo televizního vysílání110 a konečně provozování rozhlasového nebo televizního vysílání 111

. Jednotlivým způsobům sdělování díla veřejnosti se v pořadí respektujícím

systematiku autorského zákona podrobněji věnuji níže. S uvedeným výčtem souvisí i konkrétní majetková práva, která dělíme na práva provozovací (právo na živé provozování díla, právo na přenos živého provozování, právo na provozování díla ze záznamu, právo na přenos provozování díla ze záznamu, právo na provozování rozhlasového a televizního vysílání), práva vysílací a další (právo na vysílání díla rozhlasem nebo televizí a právo na přenos rozhlasového nebo televizního vysílání) a práva k sdělování děl veřejnosti na vyžádání (tj. právo na sdělování díla zejm. prostřednictvím počítačových či obdobných sítí).112 Pro úplnost dodávám, že pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího sdělování shora popsané není sdělováním díla veřejnosti ve smyslu výkonu práva dílo užít. 105

příkladem takového sdělování elektronickou formou je např. sdělování prostřednictvím webu YouTube, kdy si místo i čas vnímání díla volí příjemce 106 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 216 107 Viz § 19 AutZ 108 Viz § 20 AutZ 109 Viz § 21 AutZ 110 Viz § 22 AutZ 111 Viz § 23 AutZ 112 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 216 a 217

38

Živé provozování díla a jeho přenos Živé provozování díla je historicky jeden z nejstarších způsobů užití díla. Současný autorský zákon jej upravuje § 19 odst. 1 a dle tohoto pojetí rozumíme živým provozováním díla zpřístupňování jakéhokoli díla, které je živě prováděno výkonným umělcem. Přestože není druh díla rozhodující, uvádí autorský zákon dále v § 19 odst. 1 demonstrativní výčet druhů děl, která mohou být předmětem živého provozování. Dle tohoto výčtu jsou jimi zejména přednášené dílo literární, živě prováděné dílo hudební s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky předváděné dílo dramatické nebo hudebně dramatické, choreografické či pantomimické. Živým provozováním díla dochází přímo, nezprostředkovaně, ke sdělování samotného díla v jeho nehmotné podobě, což ovšem nevylučuje současné užití technických zařízení např. pro zesílení zvuku či přenos dění osobám přítomný na místě takového provozování (např. prostřednictvím velkoplošné obrazovky při koncertech populární hudby).113 Osobu, která nabyla na základě licenční smlouvy od autora oprávnění k veřejnému provozování díla, označujeme jako provozovatele. Pojem provozovatel nicméně v autorském zákoně definován nenajdeme. Pro jeho vymezení proto použijeme obecná výkladová pravidla, či se opřeme o v tomto směru ustálenou judikaturu. Za provozovatele je pak možno považovat fyzickou nebo právnickou osobu, která mimo jiné dala podnět k pořádání veřejné produkce (event. přijala cizí podnět k jejímu pořádání), odpovídá za uskutečnění veřejné produkce a její obsah, a která nese všechna rizika s tím spojená, včetně rizik hospodářských.114 Přenosem živého provozování díla pak dle § 19 odst. 2 rozumíme jeho současné zpřístupňování pomocí reproduktoru, obrazovky či podobného přístroje, který je umístěn mimo prostor živého provozování. Jedná se tedy o zpřístupňování živě provozovaného díla za pomoci jakéhosi zařízení, na jehož povaze při tom ale nezáleží. Přenášení díla musí být veřejné, nestačí pouze veřejnost živého provozování díla, nemusí ale jít o přenos výhradně do prostor veřejně přístupných.115

113

TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 235 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 236 115 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 239 114

39

Typickým příkladem přenosu živého provozování díla je přenos koncertu, který je současně zpřístupňován pomocí obrazovky či reproduktoru do vedlejšího sálu mimo prostor samotného živého provozování.116 Přenosem živého provozování díla však není sdělování díla prostřednictvím prostředků dálkového přenosu, které je možné subsumovat pod jiné způsoby sdělování díla veřejnosti uvedené v autorském zákoně. Přenosem živého provozování díla tedy není vysílání rozhlasem a televizí117, přenos rozhlasového či televizního vysílání118 a provozování rozhlasového či televizního vysílání119. Úprava přenosu živého provozování díla se nicméně na tyto užije subsidiárně. Provozování díla ze záznamu a jeho přenos Provozováním díla ze záznamu rozumíme dle § 20 odst. 1 autorského zákona zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje. Obdobně jako u živého provozování a jeho přenosu není provozováním díla ze záznamu užití díla jeho sdělováním prostřednictvím televize či rozhlasu (vysílání, přenos či provozování). Ze záznamu může být provozováno jakékoli dílo, je-li způsobilé k zachycení na zvukový či zvukově obrazový záznam. Výčet možných děl je tak širší, než je tomu u živého provozování. Z hlediska použitých technických prostředků a hospodářské povahy provozování díla rozlišujeme následující způsoby provozování. V první řadě je jedním ze způsobů provozování díla jeho zpřístupňování veřejnosti uváděním ze zvukových a zvukově obrazových záznamů a snímků (např. díla hudebního na diskotéce) či tzv. běžným provozem, tj. prostřednictvím např. magnetofonu či jiného přehrávače, dalším způsobem je konečně též promítání audiovizuálního díla kinematografickou či jinou technikou.120 Oprávnění k provozování díla ze záznamu se nabývá výhradně licenční smlouvou uzavřenou mezi provozovatelem a autorem díla.

116

KŘÍŽ, J., HOLCOVÁ, I., KORDAČ, J., KŘESŤANOVÁ, V.: Autorský zákon, komentář. Praha, Linde Praha, 2005, s. 106 117 Viz § 21 AutZ 118 Viz § 22 AutZ 119 Viz § 23 AutZ 120 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 243

40

Přenosem shora popsaného provozování je pak dle § 20 odst. 2 autorského zákona současné zpřístupňování díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování záznamu. Výše uvedené pro přenos živého provozování díla přitom platí obdobně a o přenos provozování díla ze záznamu ve smyslu § 20 odst. 2 se nejedná, děje-li se tak prostřednictvím televize či rozhlasu. Vysílání rozhlasem nebo televizí Vysíláním rozhlasem nebo televizí dle § 21 odst. 1 autorského zákona nerozumíme pouze zpřístupňování díla těmito prostředky (rozhlasové a televizní vysílání v užším, též veřejnoprávním, smyslu), ale také zpřístupňování jakýmikoli jinými prostředky, které slouží k (dálkovému) šíření zvuků nebo obrazů a zvuků, jakož i jejich vyjádření bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice, původním vysílatelem. Obsahem výlučného autorského práva na rozhlasové nebo televizní vysílání je tzv. původní vysílání121. Oprávnění k vysílání díla rozhlasem nebo televizí se nabývá zásadně na základě licenční smlouvy, přičemž k této zákon stanoví v § 38a odst. 2 vyvratitelnou právní domněnku. Dle této domněnky se má za to, že licence k vysílání díla v sobě zahrnuje též oprávnění ke zhotovení dočasného záznamu díla vysílatelem, a to za použití jeho vlastních prostředků a pro své vlastní vysílání. Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla rozumíme dle § 22 odst. 1 autorského zákona zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem bezdrátově nebo po drátě, a to jinou osobou než vysílatelem takového vysílání. Obsahem výlučného autorského práva na přenos rozhlasového nebo televizního vysílání je tedy tzv. další (přenesené) vysílání. Z hlediska autorského práva je relevantním rozlišení, zda je přenos rozhlasového nebo televizního vysílání uskutečněný pomocí kabelu či jiným způsobem. Důvodem

121

Viz zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů

41

nutnosti tohoto rozlišení je z unijního práva122 převzatý zvláštní licenční režim, který spočívá v zákonné povinnosti kolektivní správy autorských práv na kabelový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání123. Kabelovým přenosem je pak dle § 22 odst. 2 autorského zákona přenos uskutečněný po kabelu nebo mikrovlnným systémem. Provozování rozhlasového nebo televizního vysílání Provozováním rozhlasového nebo televizního vysílání díla rozumíme dle § 23 autorského zákona zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem nebo televizí za pomoci k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání technicky způsobilého přístroje, který je umístěn na veřejném prostranství nebo ve veřejně přístupných prostorách. Nejčastěji půjde o zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem nebo televizí zákaznické veřejnosti v restauračních či jiných obdobných zařízeních. Není přitom rozhodné, zda došlo ze strany veřejnosti k faktickému přijetí příjmu, k naplnění znaku zpřístupnění totiž stačí pouhá možnost vnímání rozhlasového nebo televizního vysílání díla.124 Zákon dále stanoví, že za zpřístupňování díla pomocí shora uvedených přístrojů ubytovaným hostům v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním náleží autorovi odměna. Podmínkou pro tento nárok je, že jsou tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami (nejčastěji v hotelových pokojích). Odměna nesmí v úhrnu za všechny kolektivní správce přesáhnout 50% výše poplatku za jeden přístroj dle zvl. předpisu125. Není bez zajímavosti, že této podoby doznala naše právní úprava až novelou autorského zákona č. 168/2008 Sb., která uvedla znění § 23 autorského zákona do souladu s mezinárodními smlouvami, jimž je Česká republika vázána (zejména s Bernskou úmluvou), resp. s předpisy unijního práva (zejména s tzv. informační směrnicí) a s rozhodovací praxí ESD126.

122

Viz čl. 9 odst. 1 Směrnice Rady č. 93/83/EHS o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu 123 Viz § 96 odst. 1 písm. c) AutZ 124 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 273 125 Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů 126 Srov. např. ESD C-306/05 dle kterého: „Pouhé poskytnutí fyzického zařízení, jakým je umístění televizních přijímačů v pokojích hotelového zařízení, nepředstavuje jako takové sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Naproti tomu, poskytování signálu hotelovým zařízením umožňujícího sdělování děl prostřednictvím těchto přijímačů klientům ubytovaným v pokojích tohoto zařízení představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice.

42

Na závěr třeba uvést, že za provozování rozhlasového a televizního vysílání se nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotnických služeb ve zdravotnických zařízeních. Při aplikaci této výjimky je nicméně na místě užít restriktivního výkladu a tento zvláštní režim přiznat pouze takovému provozování díla, ke kterému dochází při samotném výkonu zdravotní péče, tj. nikoli např. při provozování díla v čekárnách či společenských místnostech zdravotnických zařízení127.

4.1.8 Jiné způsoby užití díla Již v úvodu této podkapitoly (4.1 Právo dílo užít) bylo upozorněno na novelu autorského zákona č. 216/2006 Sb., která doplněním věty druhé do odstavce 5 ustanovení § 12 fakticky vyloučila taxativní povahu výčtu způsobů užití díla uvedeného v odst. 4 téhož paragrafu. Dle důvodové zprávy k této novele vyplývá potřeba výslovně stanovit tuto demonstrativnost z některých dosavadních sporných výkladů tohoto ustanovení. Z legislativně technického hlediska byl nicméně zákonodárcův postup novelizace § 12 autorského zákona prostřednictvím odstavce 5 označován za ne zcela vhodný128. Za vhodnější byla označena alternativa novelizace prostřednictvím odstavce 4, která by doplnila uvozovací větu na jejím konci o slovo „zejména“. Kritizována byla také skutečnost, že odstraněním taxativního výčtu způsobů užití díla došlo také k odstranění nepřímé definice samotného pojmu užití díla a tím ke vzniku nových výkladových problémů v rozsahu tohoto výlučného majetkového práva autorského. Tím, že autorský zákon napříště po zmíněné novele připouští i jiný než v § 12 odst. 4 uvedený způsob užití díla, je dám prostor pro užití díla novými, dosud neznámými, prostředky, a to s ohledem na technologický rozvoj zejména v nehmotné

Jak totiž vysvětluje průvodce Bernskou úmluvou o ochraně literárních a uměleckých děl, autor tím, že udělí souhlas k vysílání svého díla rozhlasem či televizí, zohledňuje pouze přímé uživatele, to znamená držitele přijímačů, kteří jednotlivě nebo v soukromém či rodinném kruhu přijímají jednotlivé pořady. Jakmile k tomuto příjmu dochází pro širší okruh obecenstva nezávislým aktem, prostřednictvím kterého je vysílané dílo sdělováno nové veřejnosti, autorovi je umožněna kontrola nad tímto novým veřejným provozováním jeho díla. Klienti hotelového zařízení přitom představují takovou novou veřejnost, jelikož rozšiřování díla vysílaného pro tyto klienty prostřednictvím televizních přijímačů nepředstavuje pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu původního pořadu v oblasti pokrytí signálem. Naopak, hotelové zařízení je subjektem, který zprostředkovává, při plném vědomí důsledků svého chování, svým klientům přístup k chráněnému dílu. Soukromá povaha pokojů hotelového zařízení nebrání tomu, aby signál představoval sdělování veřejnosti.” 127 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 275 128 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 172

43

podobě. Zákon však také otevírá prostor pro otázku, jaké další dispozice s dílem lze pod pojem užití díla ještě subsumovat a tedy autorským zákonem regulovat. Způsoby užití díla jsou tak nejen způsoby výslovně uvedené v demonstrativním výčtu § 12 odst. 4, nebo způsoby užití dovozované do obsahu tohoto práva na základě jiných ustanovení autorského zákona (viz užití díla v podobě pozměněné, zpracované, zařazené a spojené dle § 12 odst. 1 AutZ či právo na přístup k nosiči díla dle § 12 odst. 3 AutZ), ale také další jednání dosud z technologického hlediska neznámá, autorským zákonem nepředvídaná, kterými se zprostředkovává vnímání díla. Naopak za užití díla dle současného autorského zákona nepovažujeme taková jednání, kterými sice dochází ke zprostředkovávání díla, nicméně tato jednání jsou již známá a přesto nejsou obsahem autorského zákona, nebo jím jsou přímo vyloučena. Za užití díla tak nepovažujeme např. jeho nakládání v rámci osobnostních práv či jeho užití ve smyslu jeho duševní konzumace (tj. např. poslechem díla hudebního, četbou díla literárního či sledováním audiovizuálního díla).

4.2

Jiná majetková práva autorská V závěru předchozí kapitoly (v podkapitole 3.2 Pojem výlučných práv

majetkových) jsem již nastínila, že majetková práva dle současného autorského zákona rozdělujeme do dvou kategorií, vedle práva dílo užít tak zákon v § 24 a § 25 upravuje též tzv. jiná majetková práva. Těmito právy jsou právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla a právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu.

4.2.1 Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého Právo na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla (tzv. droit de suite či resale royalty right) bylo do československého právního řádu zavedeno poprvé v rámci autorského zákona č. 281/1926 Sb., jeho úpravu pak obsahovaly i všechny následující autorské zákony včetně toho současného. Stávající podoby však toto právo doznalo až novelou autorského zákona č. 216/2006 Sb., kterou byla do našeho právního řádu mimo jiné promítnuta unijní úprava, konkrétně pak směrnice č. 2001/84/ES.

44

Toto zvláštní právo autora se uplatní, je-li originál uměleckého díla129, který autor převedl do vlastnictví jiné osoby, dále prodáván na území České republiky a jsouli zároveň splněny dvě kumulativní podmínky. První podmínkou je, že kupní cena, za kterou se originál uměleckého díla dále prodává, musí být vyšší nebo alespoň rovna částce 1 500 EUR. Druhou podmínkou pak je, že jako prodávající, kupující nebo zprostředkovatel se takového prodeje účastní provozovatel galerie, dražebník nebo jiná osoba soustavně obchodující s uměleckými díly. Výše odměny autora je stanovena v bodě 1 přílohy autorského zákona130 jako procentní podíl z kupní ceny originálu uměleckého díla131. Celková částka této odměny však nesmí přesáhnout 12 500 EUR. Osobami povinnými platit odměnu jsou prodávající a obchodník společně a nerozdílně, a to k rukám příslušného kolektivního správce, neboť se jedná o právo povinně kolektivně spravované132. V zájmu podpory rozvoje obchodu s uměleckými díly stanoví autorský zákon v § 24 odst. 4 výjimku, kdy se toto právo na odměnu neuplatní. Dle tohoto ustanovení se shora uvedené nevztahuje na první opětný prodej, pokud prodávající získal originál uměleckého díla přímo od autora v době kratší tří let před takovým opětným prodejem a zároveň kupní cena originálu při opětném prodeji nepřesahuje 10 000 EUR.

4.2.2 Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu Dle čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy se zákonodárstvím států Bernské unie vyhrazuje možnost dovolit rozmnožování děl v určitých zvláštních případech, a to za podmínky, že takové rozmnožení nenarušuje normální využívání díla a nezpůsobuje neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora. Vzhledem ke skutečnosti existence takto dovoleného rozmnožování děl je pak zapotřebí i právní úpravy práva na odměnu s takovým rozmnožováním související (tzv. priváte copying levy). Dle platné 129

Co se rozumí pojmem „originál uměleckého díla“ stanoví příkladmo § 24 odst. 3 AutZ. Dle tohoto ustanovení je jím výtvarné dílo, zejména obraz, kresba, malba, koláž, socha atd., dále také rozmnoženina, která se považuje za originál uměleckého díla, tj. rozmnoženina zhotovená v omezeném počtu samotným autorem nebo pod jeho vedením, která je očíslována, podepsána nebo jinak umělcem řádně prohlášena za pravou. Naopak toto právo se nevztahuje na díla architektonická vyjádřená stavbou, díla užitého umění, nesplňují-li znaky originálu uměleckého díla, a rukopisy skladatelů a spisovatelů. 130 Sazebník odměn při opětném prodeji originálu díla uměleckého, v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a v souvislosti s půjčováním děl 131 Dle § 24 odst. 5 AutZ se kupní cenou pro účely uplatnění práva na odměnu při opětném prodeji originálu uměleckého díla, jakož i pro účely výpočtu příslušné odměny, rozumí cena bez DPH 132 Viz § 96 odst. 1 písm. a) bod 5 AutZ

45

právní úpravy133 svědčí toto právo autorovi u zveřejněných děl, jsou-li tato rozmnožována pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby134 pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo pro osobní potřebu fyzické osoby135 na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu. Odměna, na níž vzniká autorovi právo, není koncipována jako odměna za užití díla nebo pořízení jeho reálné rozmnoženiny. Naopak má zvláštní povahu, neboť je chápána jako jakási soukromoprávní náhrada za možné hospodářské snížení zisku autora, kterého by jinak dosáhl získáním odměny za užití svého díla.136 Toto právo na odměnu je dalším z výčtu práv povinně kolektivně spravovaných137. Příslušná odměna je tedy splatná jednou či dvakrát ročně138 k rukám oprávněného kolektivního správce. Z povahy tohoto práva by bylo logické, kdyby osobami povinnými platit odměnu byly přímo osoby pořizující rozmnoženinu autorského díla. Vzhledem ke skutečnosti, že by v takovém případě bylo v praxi jen stěží představitelné kontrolování počtu takto povinných osob, přistoupil zákonodárce k jinému řešení a jako povinné označil osoby mající z rozmnožování děl ekonomický prospěch139. Osobami povinnými platit tuto odměnu jsou pak tedy namísto samotných zhotovitelů rozmnoženiny samotní výrobci přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, dovozci těchto přístrojů ze třetích zemí nebo příjemci těchto přístrojů z členských států Evropských společenství, dále také výrobci, dovozci nebo příjemci přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů záznamů nebo případě nesdělí-li na písemnou výzvu kolektivního správce bez zbytečného odkladu údaje potřebné pro určení totožnosti výrobce, dovozce nebo příjemce místo nich dopravce či zasílatel. Poslední povinnou osobu je pak dle zákonného taxativního výčtu poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, jde-li o tiskové rozmnoženiny. Všechny povinné osoby podléhají vůči 133

§ 25 AutZ Srov. § 30 a 30a AutZ 135 Srov. § 30 AutZ 136 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 295 137 § 96 odst. 1 písm. a) bod 3. a 4. AutZ 138 Podmínky viz příloha autorského zákona 139 § 25 odst. 2 AutZ 134

46

oprávněnému kolektivnímu správci informační povinnosti, jejímž obsahem je sdělování skutečností rozhodných pro stanovení výše odměny (např. druh a počet prodaných, dovezených či přijatých přístrojů k zhotovování rozmnoženin, celkový počet zhotovených tiskových rozmnoženin atd.). Shora uvedené ovšem neplatí absolutně, neboť autorský zákon upravuje výjimky, kdy se tato odměna, i přes naplnění zákonných podmínek pro vnik nároku na ni, neplatí. Jedná se o případy vývozu nebo odeslání v zákoně uvedených přístrojů a nenahraných nosičů záznamů za účelem jejich dalšího prodeje a případy užití přístrojů a nenahraných nosičů k rozmnožování děl v tuzemsku na základě licenčních smluv osobami při jejich vlastní činnosti.140

4.2.3 Právo na přiměřenou odměnu za pronájem Mezi ustanoveními autorského zákona o licenční smlouvě nalezneme v § 49 odst. 3 poněkud nesystematicky zařazenou úpravu práva na přiměřenou odměnu za pronájem originálu či rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam. Nový občanský zákoník se právu na přiměřenou odměnu za pronájem v rámci ustanovení o licenční smlouvě ani v jiných svých ustanoveních nevěnuje. Bude tedy úlohou zákonodárce, aby úpravu tohoto práva zařadil mezi tzv. jiná majetková práva, a to na příslušné místo autorského zákona tak, aby se po vypuštění pasáže autorského zákona věnované licenční smlouvě nestala naše autorskoprávní úprava v tomto směru rozpornou s komunitárním právem. Uvedené ustanovení § 49 autorského zákona je výsledkem transpozice unijní úpravy141 a zakotvuje absolutní právo autora vůči třetím osobám na odměnu v případě, že tyto získají oprávnění k pronájmu nosičů jeho díla nikoli od něho samotného ale od jejich výrobce. Zatímco tedy mezi výrobcem zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (nosiče díla) a autorem je smluvní vztah založený licenční smlouvou, mezi autorem a pronajímatelem takovéhoto záznamu žádný smluvní vztah není. Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní ustanovení autorského zákona, nemůže se tohoto práva autor vzdát nebo jej jakkoli omezit. Rovněž není možné sjednat odměnu jinak než prostřednictvím kolektivního správce, neboť právo na přiměřenou odměnu za

140 141

§ 25 odst. 8 AutZ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES

47

pronájem nebo rozmnoženinu díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam podléhá povinné kolektivní správě.142

4.3

Přechod majetkových práv autorských Přechod majetkových práv autorských upravuje současný autorský zákon v § 26

pátého oddílu nazvaného Společná ustanovení pro majetková práva. Dle prvního odstavce tohoto ustanovení se autor nemůže majetkových práv vzdát. Zákon zde dále stanoví, že majetková práva jsou nepřevoditelná a nemohou být postižena výkonem rozhodnutí, s výjimkou pohledávek z takových majetkových práv vzniklých. Uvedeným principem nepřevoditelnosti majetkových práv přitom rozumíme zákaz transitivního převodu (tj. zcizení) těchto práv mezi živými, jakož i zákaz jiných dispozic, jejichž důsledkem je či může být zcizení majetkových práv, např. zajištění pohledávky autorským právem. Takové právní úkony jsou považovány za neplatné pro rozpor se zákonem143. Naopak konstitutivní (neboli účelový) převod oprávnění dílo užit na základě licenční smlouvy možný je.

4.3.1 Majetková práva autorská jako předmět dědictví Majetková práva autorská jsou předmětem dědictví. V případě dědění majetkových práv se použije obecného předpisu dědického práva144 a uplatní se všechny zásady dědického práva, zejména pak autonomie vůle zůstavitele. Nabude-li tatáž majetková práva více dědiců, použije se na úpravu jejich vzájemných vztahů k dílu obdobně ustanovení § 8 odst. 3 a 4 autorského zákona. Jelikož se dle zákona o oceňování majetku145 majetková práva neoceňují, neboť jde o práva nepřevoditelná mezi živými, nelze u těchto práv určit cenu obvyklou, která je na zcizení práv založena. Zdědění neocenitelných majetkových práv má tak veřejnoprávní důsledek v podobě nemožnosti vyměřit dědickou daň, neboť pro její výpočet nelze stanovit vyměřovací základ146. V případě, že je jako dědic ze závěti povolán stát, dále v případě, že státu dědictví připadne jako tzv. odúmrť, nebo stát nabude tato práva po zániku dědice 142

§ 96 odst. 1 písm. b) AutZ Absolutní neplatnost dle § 39 ObčZ 144 Část sedmá § 460 a násl. ObčZ 145 § 17 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb. 146 TELEC, I. Nový český autorský zákon. Ochrana duševného vlastníctva. Zborník. Bratislava: Vydavatel‘ské oddelenie Právnickej fakulty Univerzity Komenského, 2001, s. 40. 143

48

právnické osoby, která zanikla bez právního nástupce, vykonává za něj majetková práva svým jménem příslušný státní fond. Půjde-li o majetková práva k dílu audiovizuálnímu, bude tato práva vykonávat Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, v případech ostatních vykonává tyto práva Státní fond kultury České republiky. Příjmy z výkonu takto nabytých majetkových práv státu jsou příjmy příslušného fondu.147 Nevyplývá-li z jejich povahy jinak, uplatní se na právní nástupce autora (dědice či stát) ustanovení autorského zákona o autorovi.

4.4

Trvání majetkových práv autorských Otázku trvání majetkových práv upravuje současný autorský zákon v

samostatném oddíle šestém Trvání majetkových práv v § 27. Úprava zde obsažená je plně v souladu nejen s čl. 2 Bernské úmluvy, ale také s unijním právem, zejména pak se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady č. 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících., na jejímž základě došlo v současném autorském zákoně mimo jiné k prodloužení doby trvání autorských práv oproti předchozí právní úpravě148. V souvislosti s tímto prodloužením nutno zmínit přechodné ustanovení § 106 odst. 3 autorského zákona, dle kterého se doba trvání majetkových práv řídí tímto zákonem i tehdy, začala-li běžet před jeho nabytím účinnosti. Pokud však doba trvání majetkových práv uplynula ještě před nabytím účinnosti stávajícího autorského zákona, ale podle tohoto by stále trvala, obnovuje se tato doba ke dni nabytí účinnosti na dobu zbývající. Dle ustanovení § 27 současného autorského zákona je tedy obecnou dobou trvání majetkových práv doba autorova života a dále pak 70 let po jeho smrti, přičemž v případě, že bylo dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se tato doba od smrti toho spoluautora, který ostatní přežil. Jedná-li se však o majetková práva k dílu anonymnímu či pseudonymnímu, trvají tato práva 70 let od oprávněného zveřejnění díla, není-li ovšem pravé jméno autora takového díla obecně známo, nebo se autor takového díla v této době veřejně neprohlásí, pak by se na délku trvání majetkových práv použila obecná úprava uvedená výše.

147 148

§ 26 odst. 2 a 3 AutZ Z původních 50 let na stávajících 70 let po smrti autora

49

Oprávněné zveřejnění díla je rozhodným okamžikem pro počítání lhůty trvání majetkových práv nejen u děl anonymních či pseudonymních ale též u díla kolektivního podle § 59 autorského zákona. Výjimku tvoří pouze případy, kdy jsou autoři díla při jeho zpřístupnění veřejnosti jako autoři u díla či na díle označeni, pak opět platí obecná úprava trvání majetkových práv uvedená výše. Odlišnou úpravu počítání doby trvání majetkových práv autorských nalezneme dále u děl audiovizuálních, u nichž se tato doba počítá od smrti poslední přeživší osoby ze zákonného výčtu (režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v tomto díle), a u děl zveřejněných po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v řadách, u kterých se tato doba počítá pro každou takovou část díla samostatně. U díla, u něhož není pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodující smrt autora a které nebylo během 70 let od jeho vytvoření zveřejněno, uplynutím této doby majetková práva autorská zanikají. Na dobu trvání majetkových práv autorských se nepoužije obecná úprava počítání času obsažená v § 122 občanského zákoníku, nýbrž úprava zvláštní obsažená v autorském zákoně zohledňující znění Bernské úmluvy a směrnice č. 2006/116/ES. Dle tohoto ustanovení se doba trvání majetkových práv počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání149 .

4.5

Volné dílo Úpravou tzv. volného díla a prvního zveřejnění nezveřejněného volného díla se

autorský zákon zabývá v samostatném oddíle sedmém v § 28. Dle § 28 odst. 1 se volným dílem rozumí dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv. Takové dílo pak může každý bez dalšího (tj. zejména bez nutnosti získávat k užití díla svolení či bez povinnosti platit autorskou odměnu) volně užít, neboť dílo se po uplynutí majetkových práv stává součástí obecného fondu (veřejné sféry)150. Tím však není dotčen obsah práva na výkon tzv. postmortální ochrany díla upraveného

149 150

§ 27 odst. 7 AutZ TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 334

50

v § 11 odst. 5 autorského zákona151, neboť tato ochrana nezaniká smrtí autora ani uplynutím doby trvání majetkových práv. Dále dle § 28 odst. 2 autorského zákona platí, že tomu, kdo poprvé oprávněně zveřejnil dosud nezveřejněné volné dílo, vznikají k tomuto dílu jeho zveřejněním výlučná majetková práva v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu stále trvala. Délka trvání těchto majetkových práv je přitom 25 let od zveřejnění díla a tato doba počíná od prvého dne roku následujícího po roce, v němž bylo dílo zveřejněno. Toto ustanovení je v souladu s unijní úpravou obsaženou ve směrnici č. 2006/116/ES, která v čl. 4 ukládá členským státům EU povinnost zavést výlučné majetkové právo prvního zveřejnitele volného díla.

4.6

Volná užití a zákonné licence Níže se stručně zabývám tzv. mimosmluvními instituty užití díla, tj. zákonnými

výjimkami z výlučného práva autora udělit smlouvou oprávnění k výkonu jeho práva dílo užít152. Těmito výjimkami jsou volná užití díla a zákonné licence.

4.6.1 Volná užití díla Autorský zákon se tzv. volnými užitími díla zabývá v § 30, kde v odstavci 1 uvádí, že za užití díla se nepovažuje takové užití díla, které je vykonáváno pro osobní potřebu fyzické osoby a jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, v odst. 2 je dále poněkud nadbytečně uvedeno, že do práva autorského tak nezasahuje osoba, která zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla pro svou osobní potřebu. Nadbytečným se toto ustanovení jeví proto, že již v odstavci 1 jsou zahrnuty všechny způsoby užití153, zákonodárce tak pravděpodobně chtěl odstavci 2 výslovně zdůraznit nejčastější způsoby užití díla, při nichž dochází k jeho tzv. kopírování154. Autorský zákon nicméně stanoví pro shora uvedené výjimky, kdy se režim tzv. volného užití díla neuplatní. Takovou výjimku pak dle § 30 odst. 3 představuje jakékoli užití počítačových programů či elektronických databází, včetně zhotovení jejich 151

Srov. shora uvedené k postmortální ochraně díla v podkapitole 1.6.1 Pojem výlučných práv osobnostních 152 Viz § 12 odst. 1 AutZ 153 S výjimkou způsobů uvedených v § 30 odst. 3 či dále např. v § 30a AutZ 154 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P.: Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 56

51

rozmnoženiny, nebo zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou, jakož i pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu (typicky příklad natáčení filmové produkce v kině). V případě užití pořízením rozmnoženiny nebo napodobeniny výtvarného díla zhotovené pro osobní potřebu fyzické osoby stanoví autorský zákon ve svém § 30 odst. 4 další podmínku, která musí být splněna, aby bylo možné tento způsob užití považovat za užití volné. Dle tohoto ustanovení je tedy nutné, aby pořízená rozmnoženina či napodobenina byla vždy jako taková zřetelně označena.

4.6.2 Zákonné licence Tzv. zákonnou licencí, je bezplatné oprávnění dílo užít za splnění podmínek stanovených autorským zákonem, vznikající přímo ze zákona. Taxativní výčet těchto licencí obsahuje autorský zákon v § 30a násl. a jsou jimi rozmnožování na papír nebo na podobný podklad, předvedení a oprava přístroje, citace, propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje, užití díla umístěného na veřejném prostranství, úřední a zpravodajská licence, užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla školního, omezení práva autorského k dílu soubornému, knihovní licence, licence pro zdravotně postižené, licence pro dočasné rozmnoženiny, licence pro fotografickou podobiznu, nepodstatné vedlejší užití díla, licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým, licence pro sociální zařízení, společné domovní antény a konečně užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením.

52

5.

Licenční smlouva Úpravu licenční smlouvy coby samostatného smluvního typu nalezneme

v současném autorském zákoně v díle šestém, oddíle prvním, v § 46 a násl. V otázkách, které autorský zákon neupravuje, pak použijeme subsidiárně obecná ustanovení občanského zákoníku, event. obecná ustanovení obchodního zákoníku o obchodních závazkových vztazích. Zde bych rovněž ráda upozornila na skutečnost, že nový občanský zákoník mimo jiné obsahuje ucelenou úpravu licenční smlouvy k výkonu práva duševního vlastnictví (tj. včetně licence k předmětu průmyslového vlastnictví), přičemž licenci k předmětům chráněným autorským zákonem věnuje zvláštní ustanovení155. Tím dochází ke sjednocení úpravy licenční smlouvy do jednoho kodexu a k překonání nežádoucí duality smluvního práva. Způsoby užití autorských děl jsou zde řešeny, jako tomu je dosud autorským zákonem. V následujícím textu se věnuji zejména stávající úpravě uvedené v autorském zákoně, přičemž odkazuji na příslušná ustanovení nového občanského zákoníku, resp. upozorňuji na drobné rozdíly obou úprav. Dle § 46 autorského zákona poskytuje autor156 licenční smlouvou nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít, tzv. licenci, a to k jednotlivým či ke všem způsobům užití díla (vyjma způsobů v době uzavření smlouvy neznámých157), v omezeném nebo neomezeném rozsahu. Na straně nabyvatele pak vystupuje závazek poskytnout autorovi odměnu za poskytnutí licence. Pojmovými znaky licenční smlouvy tedy jsou určení díla, projev vůle poskytnout licenci a ujednání o odměně158. Ujednání o způsobu či rozsahu (územním, časovém či věcném) užití díla obligatorní součástí není, je nicméně vzhledem k naplnění smlouvy vhodné. Dle § 46 odst. 3 je totiž nabyvatel povinen poskytnutou licenci využít, není-li sjednáno jinak. O takové licenci pak hovoříme jako o tzv. licenci zavazující.

155

§ 2372 a násl. NOZ Po dobu svého života je poskytovatelem licence zásadně autor (spoluautoři) díla, po jeho smrti jeho právní nástupce, vyjma těchto osob mohou být poskytovateli zejm. kolektivní správci 157 Srov. obdobné úpravy v § 2372 odst. 1, který navíc výslovně dodává, že k opačnému ujednání se nepřihlíží 158 Srov. § 49 odst. 2 písm. b) AutZ a § 2366 NOZ 156

53

Licenční smlouva nemusí v souladu s obecnou soukromoprávní zásadou bezformálnosti právních úkonů být obligatorně uzavřena písemně, výjimkou je případ, kdy se poskytuje tzv. licence výhradní (viz dále). Dle odstavce pátého § 46 autorského zákona se za podání návrhu na uzavření licenční smlouvy považuje i takový projev vůle, jenž směřuje vůči neurčitému okruhu osob. Podle odstavce šestého téhož paragrafu může pak osoba, které je návrh na uzavření licenční smlouvy určen, s přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem vyjádřit souhlas s tímto návrhem provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. Přijetí návrhu je v tomto případě účinné v okamžiku provedení takového úkonu. Uvedená ustanovení obsahují zvláštní úpravu uzavírání smluv zohledňující především vývoj komunikačních technologií a současné masové využívání komunikačních sítí, zejména internetu. Nový občanský zákoník obsahuje obdobnou úpravu v § 2373, v jehož třetím odstavci pouze navíc dodává, že jeli shora popsaný návrh doplněn o lhůtu k přijetí, nelze jej v této lhůtě odvolat.

5.1

Výhradní a nevýhradní licence Dle § 47 odst. 1 autorského zákona může být, nestanoví-li zvláštní právní

předpis jinak159, licence v závislosti na vůli smluvních stran poskytnuta jako licence výhradní nebo jako licence nevýhradní. Vzhledem k tomu, že ujednání o výhradnosti či nevýhradnosti licenční smlouvy není její nezbytnou součástí, stanoví autorský zákon vyvratitelnou právní domněnku. Dle této není-li výhradnost ve smlouvě výslovně sjednána a nevyplývá-li ze smlouvy jinak, je smlouvou poskytnuta licence nevýhradní160. Udělí-li autor výhradní licenci (jinými slovy též tzv. exkluzivitu), nesmí dle 47 odst. 2 autorského zákona již ke stejnému způsobu užití díla poskytnout licenci třetí osobě a zároveň je sám povinen zdržet se výkonu práva dílo užít stejným způsobem, k němuž licenci udělil161. Tato povinnost může být ovšem smlouvou upravena odlišně, včetně jejího úplného vyloučení162. Pokud by autor v době trvání výhradní licence

159

Srov. § 14a odst. 3 a 4 zákona č. 106/1999 Sb. Srov. § 2362 NOZ 161 Tzv. licence výhradní výlučná 162 Tzv. licence výhradní omezená 160

54

poskytl licenci třetí osobě, byla by taková smlouva absolutně neplatná163, ledažeby k takovému udělení udělil nabyvatel výhradní licence písemný souhlas (včetně souhlasu následného).164 V případě, že není způsob užití díla ve smlouvě výslovně sjednán, dovozuje se tento z účelu licenční smlouvy. Konečně nutno dodat, že pro sjednání výhradní licence je dle § 46 odst. 4 autorského zákona třeba dodržet písemnou formu. Udělením nevýhradní licence naproti tomu není dle § 47 odst. 3 autorského zákona autor ve výkonu svých majetkových práv nijak omezen a může tak své dílo užít stejným způsobem, k jakému poskytl licenci, resp. poskytnout tuto třetí osobě.165 Z hlediska střetu obou druhů licencí je významným ustanovení § 47 odst. 4 autorského zákona, dle kterého získá-li nabyvatel nevýhradní licenci a není-li mezi ním a autorem ujednáno jinak, zůstává tato licence zachována, přestože autor později poskytne třetí osobě licenci výhradní. Tato úprava tak zcela vychází z obecné soukromoprávní zásady ochrany nabytých práv třetích osob.166

5.2

Dispozice s licencí Dispozicí s licencí rozumíme dle § 48 současného autorského zákona

poskytování oprávnění dílo užít vyplývající z licenční smlouvy nabyvatelem třetí osobě (tj. poskytování tzv. podlicence) a postoupení licence. Jiná nakládání s licencí (např. zastavení licence) nejsou vyloučena, autorský zákon pro ně ovšem neobsahuje zvláštní úpravu.167 Dle prvního odstavce § 48 smí oprávnění z licenční smlouvy nabyvatel poskytnout zcela nebo zčásti třetí osobě (tj. udělit podlicenci) pouze na základě smluvního ujednání. K udělení podlicence přitom fakticky dochází na základě typové smlouvy podlicenční, která je podtypem obecné smlouvy licenční. Ustanovení o licenční smlouvě se dle § 57 autorského zákona uplatní pro podlicenční smlouvu obdobně. Pro nabyvatele podlicence se rovněž obdobně uplatní § 46 odst. 3 autorského zákona, tj. není-li sjednáno jinak, je tento povinen udělenou podlicenci využít.168 V druhém odstavci téhož paragrafu se autorský zákon dále zabývá tzv. postoupením licence, tj. situací, při níž dochází ke změně v osobě nabyvatele licence. 163

Srov. § 39 ObčZ Srov. § 2360 NOZ 165 Srov. § 2361 NOZ 166 Srov. § 2360 odst. 2 NOZ 167 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 502 168 Srov. § 2363 NOZ 164

55

K postoupení licence je nutný písemný souhlas autora (udělený nejčastěji v rámci původní licenční smlouvy), a to pod sankcí absolutní neplatnosti. To platí i pro případ, kdy by se jednalo o postoupení nevýhradní licence udělené na základě ústní smlouvy. Z tohoto ustanovení dále vyplývá informační povinnosti postupitele licence, které podléhá vůči jejímu poskytovateli. Dle této musí bez zbytečného odkladu informovat o postoupení licence, jakož i o osobě postupníka. Zákon přitom za porušení této povinnosti nestanoví žádnou sankci a je tedy ponecháno na vůli stran licenční smlouvy, zda a případně v jaké podobě si tuto sjednají.169 Pro případ postoupení licence v rámci prodeje podniku či jeho části (např. organizační složky) zavádí autorský zákon v odstavci třetím uvedeného paragrafu dispozitivně zvláštní režim, dle kterého pro přechod licence v takovém případě souhlas autora nevyžaduje.170

5.3

Licenční smlouva nakladatelská Autorský zákon uvádí ve svém § 56 úpravu typové licenční smlouvy

nakladatelské, která je vedle smlouvy podlicenční dalším podtypem obecné licenční smlouvy, jejímž výkladem jsem se zabývala výše. Dle prvního odstavce tohoto ustanovení je licenční smlouvou nakladatelskou taková licenční smlouva, jejímž pojmovým znakem je rozmnožování171 a rozšiřování172 a předmětem licence dílo slovesné, hudebně dramatické nebo hudební, výtvarné, fotografie či dílo vyjádřené způsobem podobným fotografii, s výjimkou děl v provedení výkonnými umělci (ta mohou být předmětem obecné typové licenční smlouvy). „Stejně jako u všech autorskoprávních licenčních smluv je i tato smlouva zásadně nejen opravňující (dílo užít), ale i zavazující tak učinit, a to na účet nabyvatele, pokud není sjednáno jinak.“173 Nejčastějším příkladem, kdy dochází k uzavření licenční smlouvy nakladatelské, je pravděpodobně uzavření této mezi autorem knihy a nakladatelem za účelem pořízení rozmnoženin ve formě výtisků, které jsou následně nakladatelem vydávány.

169

Srov. § 2364 NOZ Srov. § 2365 NOZ 171 Srov. § 13 AutZ 172 Srov. § 14 AutZ 173 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 541 170

56

Prostřednictvím licenční smlouvy nakladatelské lze stejně jako prostřednictvím obecné smlouvy licenční poskytnout licenci výhradní i nevýhradní. Oproti úpravě obecné licenční smlouvy174 je však v případě licenční smlouvy nakladatelské stanovena v druhém odstavci § 56 vyvratitelná právní domněnka, dle které je poskytnutá licence výhradní, nevyplývá-li ze smlouvy jinak. Tato domněnka se ovšem neuplatní v případě rozmnožování a rozšiřování díla v periodické publikaci175, pro které se uplatní vyvratitelná domněnka o nevýhradnosti poskytnuté licence. Nevýhradnost licence nemusí být sjednána výslovně, postačí, bude-li ze smluvního jednání vyplývat její existence176.177 V § 56 odst. 3 a 4 je dále upraveno právo autora vůči nabyvateli licence na tzv. autorskou korekturu a následně možnost odstoupení od smlouvy v případě, že v důsledku neumožnění výkonu tohoto práva dojde k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu178. Autorskou korekturou se rozumí provedení drobných tvůrčích změn díla autorem, jimiž nedojde ke změně povahy díla a které nevyvolají na straně nabyvatele licence potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů. Uvedené změny je autor oprávněn uskutečnit před vydáním díla, tj. do zhotovení rozmnoženin, a v přiměřené lhůtě poskytnuté mu nabyvatelem licence. Úprava práva na autorskou korekturu je nicméně dispozitivní a jako takové jej lze smluvním ujednáním stran omezit nebo zcela vyloučit179. V pátém odstavci § 56 se autorský zákon zabývá situací, kdy je smluvně omezen množstevní rozsah licence na určitý počet rozmnoženin, přičemž k jejich rozebrání dojde před uplynutím doby, na kterou byla licence poskytnuta. Dle tohoto ustanovení tedy licence, pokud ještě trvá, zaniká marným uplynutím lhůty šesti měsíců, během níž mohou smluvní strany dohodnout navýšení jejího množstevního rozsahu.

174

Srov. § 47 odst. 1 AutZ Periodickou publikací se dle § 3 písm. a) zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), rozumí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce 176 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P.: Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 102 177 Srov. § 2384 NOZ 178 Srov. § 11 odst. 3 AutZ 179 Srov. § 2385 NOZ, jenž má kogentní povahu a dle kterého je nabyvatel licence povinen poskytnout před vydáním autorského díla přiměřenou lhůtu k provedení autorské korektury. 175

57

6.

Kolektivní správa autorských práv a práv s autorským právem souvisejících Institut kolektivní správy práv byl do přijetí současného autorského zákona

upraven pod označením „hromadná správa práv“ v samostatném zákoně180. Přijetím nového autorského zákona tak došlo nejen ke změně terminologie, kdy ta stávající „vychází z běžné terminologie užívané v zahraničí i v právu komunitárním (…), přičemž se vychází z toho, že obsahem výkonu kolektivní správy v platném (a rovněž tradičním) pojetí není jen ochrana práv, nýbrž rovněž (a to především) jejich uplatňování zejména uzavíráním, popř. neuzavíráním licenčních smluv, tedy „správa“ práv“181, ale také k návratu úpravy kolektivní správy zpět do rozsahu autorského zákona182. Kolektivní správou autorských práv dle autorského zákona rozumíme zastupování většího počtu osob (nositelů práv) k jejich společnému prospěchu při výkonu jejich majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým předmětům ochrany183. Účelem takovéto správy je dle zákona kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv s autorským právem souvisejících, jakož i umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Autorský zákon uvádí taxativní výčet práv, která podléhají kolektivní správě povinně184. Nositelé těchto práv jsou ze zákona zastoupeni příslušným kolektivním správcem. Příkladem povinně kolektivně spravovaného práva je právo na odměnu za užití uměleckého výkonu zaznamenaného na zvukový záznam vydaný rozhlasem nebo televizi nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání, dále právo na odměnu za opětný prodej originálu díla uměleckého a právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam.

180

Zákon č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů 181 TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 748 182 „Platná právní úprava se vrací k jednotnému právně systematickému pojetí autorského práva a kolektivní správy páv, které se u nás tradičně uplatňovalo před 1. 1. 1996.“ TELEC, I., TŮMA, P.: Autorský zákon, komentář, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, s. 747 183 Dle § 95 odst. 2 AutZ je předmětem ochrany dílo, umělecký výkon, zvukový záznam a zvukově obrazový záznam 184 § 96 odst. 1 AutZ

58

Kolektivní správa může být vykonávána pouze kolektivním správcem, tj. právnickou osobou se sídlem v České republice. Obligatorní podmínkou k výkonu je získání oprávnění od Ministerstva kultury České republiky, které zároveň vykonává nad kolektivními správci dohled podle autorského zákona185. V současné době186 jsou ke kolektivní správě oprávněnými právnickými osobami dále uvedená občanská sdružení187. DILIA – divadelní, literární, audiovizuální agentura OSA – ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním INTERGRAM – nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů OOA-S, Ochranná organizace autorská – sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl Občanské sdružení GESTOR – ochranný svaz autorský Ochranná asociace zvukařů – autorů, OAZA Kolektivní správce je povinen při výkonu své činnosti postupovat s péčí řádného hospodáře, odborně a v rozsahu uděleného oprávnění.188 Jeho činnost pak spočívá zejména v zastupování nositele práv při výkonu jeho práva, dále v uzavírání příslušných smluv189 a ve vybírání, resp. rozdělování a vyplácení odměny určené pro nositele práv od uživatele předmětu ochrany.

185

§ 103 AutZ Stav k prosinci 2012 187 http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=360 188 § 100 odst. 1 AutZ 189 § 100 odst. 1 písm. h) AutZ 186

59

Závěr Již v úvodu této práce jsem zmínila Světovou deklaraci o duševním vlastnictví a nejinak tomu bude i v jejím závěru. V tomto dokumentu, jak jsem uvedla již shora, je mimo jiné vyjádřeno přesvědčení o základní hodnotě duševního vlastnictví a práv k duševnímu vlastnictví pro celé lidstvo. Role těchto práv pak vhledem k rychlému rozvoji informačních technologií a světové globalizaci nejen ve smyslu integrace světových ekonomik nabývá na čím dál větším významu, neboť je to právě oblast duševního vlastnictví, která je těmito jevy značně ovlivněna a je proto třeba přijmout příslušná opatření. Nutná je zejména mezinárodní spolupráce, přijímání příslušných opatření zajišťujících vyšší míru ochrany právům duševního vlastnictví a harmonizace národních úprav. Oblast práv duševního vlastnictví představuje zajímavou, nicméně poměrně složitou právní materii, pro širší veřejnost mnohdy obtížně pochopitelnou. Proto je jedním z cílů Světové deklarace o duševním vlastnictví též zvyšování veřejného povědomí o právech k duševnímu vlastnictví, a to zejména s využitím prostředků moderních informačních technologií. Ve své práci jsem se zabývala právem k autorskému dílu (tj. autorským právem v užším smyslu) coby dílčí součástí kategorie práv duševního vlastnictví. Podrobněji jsem se pak zaměřila na majetková práva autorská, neboť jsou to právě tato práva, s nimiž se nejčastěji setkáváme v běžném životě při styku s autorským dílem. O existenci majetkových práv autorských má snad většina širší veřejnosti alespoň obecné povědomí, o jejich obsahu, tj. o konkrétních právech a povinnostech, jakož i o vůdčích zásadách tohoto právního oboru či o jejich praktickém výkonu je ovšem dle mého názoru veřejné povědomí zkreslené a, troufám si říci, velmi malé. Nezřídka se tak v praxi setkáváme s neodborným výkladem příslušných ustanovení autorského zákona a s lhostejností vůči právům autora jako takovým projevující se zejména pořizováním neoprávněných rozmnoženin autorských děl apod. Cílem této práce bylo podat ucelený výklad k majetkovým právům autorským. Pro lepší pochopení jejich současné právní úpravy jsem se mimo jiné zabývala též historickým vývojem autorského práva na našem území a neopomenula jsem se věnovat ani současné právní úpravě autorského práva, a to nejen v národním, ale také v unijním a mezinárodním měřítku. V příslušných pasážích věnovaných jednotlivým majetkovým

60

právům jsem se pak podrobněji věnovala i vlivu konkrétních předpisů mezinárodního a unijního práva tak, aby bylo možné pochopit nejen příčiny vedoucí k současné podobě jejich úpravy v právním řádu České republiky, ale také hlubší souvislosti a vzájemnou provázanost jednotlivých práv. Ve své práci jsem se dále snažila upozornit na některá výkladová úskalí, jakož i na otázky, jimž se věnoval Soudní dvůr EU, a to s uvedením konkrétní judikatury. Nakonec jsem se též pokusila nastínit směr, jakým se úprava tohoto právního odvětví ubírá. Zmínila jsem tedy zejména již přijatý nový občanský zákoník, který má nabýt účinnosti k 1. 1. 2014 a který v sobě nově oproti stávajícímu obecnému předpisu soukromého práva zahrnuje i dílčí materii autorského práva, dosud upravovanou výhradně autorským zákonem. Upozornila jsem též na některé rozdíly tohoto nového předpisu oproti stávající úpravě v autorském zákoně. Je zřejmé, že obor autorského práva je oborem velmi dynamickým, vyžadujícím s ohledem na neustálý technický pokrok zvýšenou pozornost a reflexi. Za nevyhnutelný krok považuji přijetí mezinárodní dohody upravující ochranu práv duševního vlastnictví v globálním měřítku. Nakolik ovšem bude tato dohoda ve svém konečném odsouhlaseném znění ve skutečnosti přínosná a jaké prostředky budou nakonec k dosažení zamýšleného cíle zvoleny, je otázkou budoucnosti a netroufám si odpověď předjímat. Uvážím-li nicméně kupříkladu okolnosti přijímání zamítnuté dohody ACTA či nyní diskutované dohody CETA, dospívám k závěru, že současný stav přijímání mezinárodních dohod ke zvyšování všeobecného povědomí veřejnosti (o jehož potřebě hovoří Světová deklarace o duševním vlastnictví) příliš nepřispívá. Na národní úrovni zaznamenáváme změnu v úpravě licenční smlouvy, která bude s účinností nového občanského zákoníku uvedená namísto v autorském zákoně právě v tomto novém obecném předpise soukromého práva.

61

Seznam použitých zkratek ACTA

Obchodní

dohoda

proti

padělání

(Anti

-

Counterfeiting Trade Agreement) AutZ / autorský zákon

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o znění některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Bernská úmluva

Bernská úmluva na ochranu děl literárních a uměleckých ze dne 8. září 1886 ve znění pozdějších

revizí,

v

konečném

znění

v

Československu vyhlášena pod č. 133/1980 Sb. CETA

Komplexní

hospodářská

a

obchodní

dohoda

(Comprehensive Economic and Trade Agreement) Dohoda TRIPS

Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS – Trade - Related Aspects of Intellectual Property Rights), v Československu vyhlášena pod č. 191/1995 Sb.

ESD

Evropský soudní dvůr, nově označován jako na Soudní dvůr EU

EU

Evropská unie

Internetové úmluvy

Smlouva WIPO o právu autorském (WCT) a Smlouva WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (WPPT)

Listina

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

NOZ / nový občanský zákoník

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

OSN

Organizace spojených národů

ObčZ / občanský zákoník

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Římská úmluva

Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a televizních a

62

rozhlasových organizací ze dne 26. října 1961, v Československu vyhlášena pod č. 192/1964 Sb. Úmluva o WIPO

Úmluva

o

Světové

organizaci

duševního

vlastnictví, v Československu vyhlášena pod č. 69/1975 Sb. Všeobecná úmluva

Všeobecná úmluva o autorském právu ze dne 6. září

1952,

ve

znění

pozdější

revize,

v

Československu vyhlášena pod č. 134/1980 Sb. WCT

Smlouva WIPO o autorském právu (WIPO Copyright Treaty) přijata v Ženevě dne 20. prosince 1996, v České republice vyhlášena pod č. 33/2002 Sb.m.s.

WIPO

Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization)

WPPT

Smlouva WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech z roku 1996, v České republice vyhlášena pod č. 48/2002 Sb.m.s.

WTO

Světová

obchodní

organizace

(World

Trade

Organization) Ženevská úmluva

Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti

nedovolenému

rozmnožování

jejich

zvukových záznamů ze dne 29. října 1971, v Československu vyhlášena pod č. 32/1985 Sb.

63

Použité prameny Právní předpisy Vnitrostátní právní předpisy Zákon č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském) Zákon č. 115/1953 Sb., o právu autorském (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

64

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Mezinárodní dokumenty Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, 1886 (ve znění pozdějších doplnění a revizí) Všeobecná úmluva o autorském právu, 1952 (ve znění pozdější revize) Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových informací, 1961 (ve znění pozdější opravy) Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, 1967 Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů, 1971 Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví, 1994 Smlouva WIPO o právu autorském, 1996 Smlouva WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, 1996 Světová deklarace o duševním vlastnictví, 2001 Návrh obchodní dohody proti padělání (ACTA)

Unijní dokumenty Smlouva o Evropské unii Smlouva o fungování evropské unie Evropská dohoda zakládající přidružení ČR Nařízení Rady 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází

65

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. Prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících změněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2011/77/EU ze dne 27. září 2011 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění směrnice 91/520/EHS) Návrh směrnice Evropské komise o kolektivní správě práv

Monografie, studie, sborníky DOBŘICHOVSKÝ, T.: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Praha: Linde, 2004 HARTMANOVÁ, D.: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde Praha, 2000 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P.: Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek III. Praha: ASPI, 2007 KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek I. Praha: ASPI, 2005 KNAP, K., KUNZ, O. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981

66

KŘÍŽ, J., HOLCOVÁ, I., KORDAČ, J., KŘESTANOVÁ, V.: Autorský zákon: komentář a předpisy související: podle stavu k 1. 9. 2005. Praha: Linde, 2005 KŘÍŽ, J. a kol.: Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových. Univerzita Karlova v Praze. Praha: Karolinum, 2010 KŘÍŽ, J. a kol.: Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových. Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta, ediční středisko v nakl. Eva Rozkotová IFEC, 2011 LÖWENBACH, J.: Autorskoprávní abeceda. Praha: Orbis, 1948 ŠEBELOVÁ, M.: Autorské právo. Brno: Computer Press, a.s., 2006 TELEC, I.: Přehled práva duševního vlastnictví, díl 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. Brno: Doplněk, 2007 TELEC, I.: Přehled práva duševního vlastnictví, díl 2. Česká právní ochrana. Brno: Doplněk, 2006 TELEC, I.: Nový český autorský zákon. Ochrana duševného vlastníctva. Zborník. Bratislava: Vydavatel‘ské oddelenie Právnickej fakulty Univerzity Komenského, 2001 TELEC, I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Masarykova univerzita, 1994 TELEC I., TŮMA, P.: Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 TŮMA, P.: Smluvní licence v autorském právu, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007

Odborné články CEJNAR, R.: Majetková práva autorská. Autor in, Magazín OSA, číslo1, zima 2009/2010, s. 10 HARTMANOVA, D.: Evropský soudní dvůr k vyčerpání práva u počítačových programů [cit. 28. 12 2012] Dostupný z http://finance.idnes.cz/evropsky-soudni-dvur-k-vycerpani-prava-upocitacovych-programu-p8q-/pravo.aspx?c=A121129_155727_pravo_dag MASOPUSTOVÁ, H.: Autorský zákon na prahu tisíciletí [cit. 17. 12 2012] Dostupný z http://pravniradce.ihned.cz/c1-12227740-autorsky-zakon-na-prahutisicileti OTEVŘEL, P.: Prodej „použitého“ softwaru – zásadní rozhodnutí ESD v kauze usedSoft [cit. 6. 1. 2013]

67

Dostupný z

http://www.pravoit.cz/article/prodej-pouziteho-softwaru-zasadni-

rozhodnuti-esd-v-kauze-usedsoft STRNAD, M.: Sdělím, sdělíš, sdělíme…(k § 18 zák. 121/2000 Sb. – institut sdělování díla veřejnosti) [cit. 17. 12. 2012] Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/sdelim-sdelis-sdelime-k-18-zak1212000-sb-institut-sdelovani-dila-verejnosti-16192.html ŠEBELOVÁ, M.: Autorské právo a smlouva o užití díla. Automatizace, ročník 52, číslo 11, listopad 2009, s. 618 TELEC, I.: Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva – část I. Bulletin advokacie, 2001, č. 2, s. 25 TELEC, I.: Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva – část II. Bulletin advokacie, 2001, č. 3, s. 40 TELEC, I.: Okolnosti novely autorského práva. Právní rádce, 2005, č. 3, s. 22 TELEC, I.: Občanský zákoník ve společnosti sítí [cit. 31. 12. 2012] Dostupný z http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/napsali-o-nas/103-obcanskyzakonik-ve-spolecnosti-siti.html TELEC, I.: Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy, 12/2011 TŮMA, P.: K poslanecké novele autorského zákona. Právní zpravodaj, 2005, č. 3, s. 3 TŮMA, P.: Harmonizační novela autorského zákona si nechala prostor pro další novelu. Právní zpravodaj, 2006, č. 8, s. 3 TŮMA, P.: Nad problematikou souladu českého autorského práva s právem ES [cit. 17. 12. 2012] Dostupný

z

http://www.epravo.cz/top/clanky/nad-problematikou-souladu-

ceskeho-autorskeho-prava-s-pravem-es-17035.html?mail VALEKOVÁ, A.: Náhradní autorské odměny ve světle poslední judikatury Soudního dvora Evropské unie [cit. 17. 12. 2012] Dostupný

z

http://www.epravo.cz/top/clanky/nahradni-autorske-odmeny-ve-

svetle-posledni-judikatury-soudniho-dvora-evropske-unie-68471.html?mail VALEKOVÁ, A.: Věc v právním smyslu ve vztahu k autorskému právu [cit. 29. 12. 2012]

68

Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/vec-v-pravnim-smyslu-ve-vztahuk-autorskemu-pravu-82470.html

Judikatura Rozsudek Evropského soudního dvora ve spojených věcech C-55/80 a C-57/80, MusicVertrieb Membran GmbH a K-tel International v. GEMA Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-306/05, Sociedad General de Autores y Editores de Espaňa v. Rafael Hoteles SA Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-467/08, Padawan SL v. Sociedad General de Autores y Editores de Espaňa Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-128/11, UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 739/2007

Ostatní Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (poslanecký tisk č. 433/1999) Důvodová zpráva k návrhu novely autorského zákona č. 216/2006 (poslanecký tisk č. 1111/2005) Pracovní dokument útvarů komise. Průvodní dokument k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících. Souhrn posouzení dopadů na právní a ekonomickou situaci výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů v EU, Brusel 16. 7. 2008

Internetové zdroje [vše cit. 17. 12. 2012] Přehled členských států WIPO http://www.wipo.int/members/en/ Počet mezinárodních smluv spravovaných WIPO http://www.wipo.int/treaties/en/

69

Počet členů Bernské unie http://www.wipo.int/treaties/en/ShowResults.jsp?country_id=ALL&start_year= ANY&end_year=ANY&search_what=C&treaty_id=15 Ke směrnici 2001/29/ES http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/copyright-infso/index_en.htm K problematice komunitárního vyčerpání distribučního práva http://europa.eu/rapid/press-release_IP-01-528_en.htm?locale=en Ke směrnici 2001/84/ES http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/resale-right/index_en.htm http://europa.eu/rapid/press-release_IP-01-1036_en.htm?locale=cs K nařízení 1383/2003 a k návrhu nového nařízení o prosazování práv duševního vlastnictví http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/customs_controls/counterfeit_pira cy/legislation/index_en.htm Ke směrnici 2004/48/ES http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/index_en.htm http://ec.europa.eu/internal_market/iprenforcement/directive/index_en.htm http://europa.eu/legislation_summaries/fight_against_fraud/fight_against_counte rfeiting/l26057a_cs.htm K otázce revize směrnice 2004/48/ES http://ec.europa.eu/governance/impact/planned_ia/docs/2011_markt_006_review _enforcement_directive_ipr_en.pdf Ke směrnici 2006/115/ES http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/rental-right/index_en.htm Ke směrnici 2011/77/EU http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/term-protection/index_en.htm K návrhu směrnice o kolektivní správě práv http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/evropska-unie-a-autorskepravo/evropska-komise-zverejnila-navrh-smernice-o-kolektivni-sprave-prav141148/ http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/evropska-unie-a-autorske-pravo/IP12-772_CS---tisk--zprava.pdf

70

http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/management/index_en.htm Seznam občanských sdružení oprávněných k výkonu kolektivní správy práv http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=360

71

Majetková práva autorská Resumé Právo duševního vlastnictví coby odvětví práva soukromého v sobě zahrnuje dvě kategorie práv, a to právo průmyslového vlastnictví a právo autorské v širším slova smyslu. Ve své diplomové práci se věnuji té části autorského práva, která se zabývá právem k autorskému dílu (tj. autorskému právu v užším slova smyslu), konkrétně pak majetkovým právům autorským. Tato práce tedy podává komplexního výklad o majetkových právech, který by nebyl možný bez stručného vysvětlení předmětu, vývoje, pojetí a obsahu autorského práva. Pozornost věnuji též úpravě licenční smlouvy, která je samostatným smluvním typem podle autorského zákona a konečně také kolektivní správě autorských práv. Vzhledem k tomu, že význam autorských práv v reakci na rychlý rozvoj informačních technologií v čase roste, vzniká potřeba jejich důslednější ochrany a přijetí podrobnější právní úpravy. Významnou roli tak vedle národních úprav hrají četné dokumenty mezinárodního práva, jakož i unijní legislativa, jejímž hlavním smyslem je harmonizace národních úprav členských států (Česká republika je členem Evropské Unie od roku 2004). Těmto předpisům autorského práva jsem ve své práci rovněž věnovala značnou pozornost, neboť jejich znalost, resp. znalost jejich vzájemných souvislostí je pro pochopení jednotlivých institutů autorského práva, majetkových práv nevyjímaje, velmi důležitá. V práci rovněž upozorňuji na některé výkladové problémy a uvádím i významnou judikaturu Soudního dvora EU. Práva duševního vlastnictví představují velmi dynamickou a k pochopení poměrně složitou právní disciplínu. Svou prací se pokouším objasnit alespoň část její materie, s níž se má běžný člověk možnost setkat a jejíž existenci si sice uvědomuje, často ovšem s nejasnou představou o jejím konkrétním obsahu.

72

Property rights of copyright (economic copyright) Abstract Intellectual Property Law as a branch of Private Law comprises two categories of rights – industrial property and copyright in a broader sense. In my thesis I focus on that part of Copyright Law which deals with rights to the author's work (i. e. copyright in the strict sense), specifically property rights of copyright (economic copyright). This thesis therefore provides a comprehensive explanation of property rights, which would not be possible without a brief explanation of the subject, development, concept and content of copyright. I also pay attention to legal regulation of the license agreement, which is a separate type of contract under the Copyright Act. Finally there is the collective management of copyright explained in my thesis. With respect to the importance of copyright which increases over time in response to the rapid development of information technologies, there is a need of its consistent protection and acceptance of more detailed and rigorous legislation. A numerous instruments of International Law and EU Law (whose main purpose is to harmonize national provisions of the Member States; the Czech Republic is a member of the European Union since 2004) therefore plays an important role in the harmonization of the national provisions of the Member States. Above mentioned international and EU provisions of copyright are described in the extent corresponding to the sense and purpose of my thesis, especially because of the fact that the knowledge of these provisions and their interaction is very important to understand various institutes of the Copyright Law (including economic copyright). Last but not least there are some problems of interpretation and also a significant case law of the Court of Justice of the EU mentioned in my thesis. Intellectual Property Law is a very dynamic legal discipline fairly complex to understand. In my thesis I try to explain at least part of its (i. e. Intelectual Property Law) materia with which the average person has the opportunity to meet and whose existence is recognizing, however, often with vague idea about its actual content.

73

Klíčová slova majetková práva, právo dílo užít, licenční smlouva

Key words Economic copyrights, exploitation right, licence agreement

74