Doporučení č. CM/Rec(2011)12 Výboru ministrů členským státům o právech dětí a sociálních službách vstřícných k dětem a rodinám (přijaté Výborem ministrů dne 16. listopadu 2011 na 1126. zasedání zástupců ministrů) Výbor ministrů, na základě článku 15.b Statutu Rady Evropy, maje na paměti, že cílem Rady Evropy je dosáhnout – mimo jiné podporou přijímání společných pravidel – větší jednoty mezi členskými státy; vědom si skutečnosti, že dítě je osoba mající práva, včetně práva na ochranu a účast, práva na vyjádření názoru, práva na slyšení a práva být bráno na zřetel; maje na paměti právní dokumenty upravující práva dětí, zejména Úmluvu OSN o právech dítěte, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (Řada evropských smluv (ETS) č. 5), která chrání práva všech osob, včetně dětí, Evropskou sociální chartu (ETS č. 35) a revidovanou Evropskou sociální chartu (ETS č. 163), Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí (ETS č. 160), Úmluvu styku s dětmi (ETS č. 192), (revidovanou) Evropskou úmluvu o osvojení dětí (CETS č. 202), Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a Úmluvu o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a pohlavním zneužíváním (CETS č. 201); s přihlédnutím k těmto doporučením Výboru ministrů členským státům: doporučení č. Rec(87)20 týkající se společenské reakce na kriminalitu mládeže, doporučení č. Rec(98)8 o účasti dětí na rodinném a společenském životě, doporučení č. Rec(2003)19 o zlepšení přístupu k sociálním právům, doporučení č. Rec(2005)5 o právech dětí žijících v zařízeních ústavní péče, doporučení č. Rec(2006)5 o akčním plánu Rady Evropy na podporu práv a plného zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti: zlepšení kvality života osob se zdravotním postižením v Evropě na období let 2006–2015, doporučení č. Rec(2006)19 o politice na podporu pozitivního rodičovství, doporučení č. CM/Rec(2009)10 o integrovaných národních strategiích na ochranu dětí před násilím, doporučení č. CM/Rec(2009)9 o vzdělávání dětí a mladých lidí s poruchami autistického spektra a jejich zapojení do společnosti, doporučení č. CM/Rec(2010)2 o deinstitucionalizaci a životě v komunitě dětí se zdravotním postižením, jakož i ke směrnicím Výboru ministrů z roku 2010 týkajícím se justice vstřícné k dětem a směrnicím Výboru ministrů z roku 2011 týkajícím se zdravotní péče přizpůsobené dětem; připomínaje doporučení Parlamentního shromáždění č. 1121 (1990) „Práva dětí“, č. 1501 (2001) „Odpovědnost rodičů a učitelů ve výchově dětí“, č. 1703 (2005) „Ochrana a pomoc dětem odloučeným od rodin a žádajícím o azyl“, č. 1666 (2004) „Celoevropský zákaz tělesných trestů dětí", č. 1778 (2007) „Dětské oběti: odstranění všech forem násilí, vykořisťování a zneužívání“, č. 1864 (2009) „Prosazování účasti dětí na rozhodnutích, která se jich týkají“, č. 1905 (2010) o „Dětech, které jsou svědky domácího násilí“, č. 1939 (2010) „Děti bez rodičovské péče: naléhavé opatření“ a č. 1934 (2010) „Zneužívání dětí v ústavech: zajištění úplné ochrany obětí“; maje na paměti novou strategii pro sociální soudržnost z roku 2010 a akční plán Rady Evropy pro sociální soudržnost, v nichž je zdůrazněno, že blahobyt a posílení postavení rodin a dětí jsou zcela zásadní pro kvalitu života a pro vytvoření důvěry v budoucnost, a v nichž jsou členské státy vyzývány, aby zajistily přístup zranitelných skupin obyvatel k sociálním a finančním službám. Dále je v nich rovněž zdůrazněno, že účast dětí a mladých lidí je jedním ze základních práv a jedním z klíčových prvků pro budoucnost společnosti a že by příslušné služby měly být uspořádány a adaptovány v souladu s právy dítěte, které musí mít možnost vyvíjet se v bezpečném a podpůrném prostředí bez násilí; připomínaje závěrečné komuniké Konference evropských ministrů odpovědných za záležitosti rodiny, která se konala ve Vídni v červnu roku 2009, v němž bylo zdůrazněno, že všechny politiky a rozhodnutí dotýkající se dětí musí respektovat práva dětí a nejlepší zájem dítěte;
odkazuje na práci vykonanou v rámci programu Rady Evropy s názvem „Budování Evropy pro děti a s dětmi“ a strategii k tomuto programu na období 2009–2011 a na budoucí strategii v oblasti práv dítěte na období 2012–2015; s přihlédnutím ke zprávě o „ochraně dospělých a dětí se zdravotním postižením před zneužíváním“ z roku 2003 a ke zprávám s názvem „Integrované sociální služby v Evropě“ a „Zapojení uživatelů do osobních sociálních služeb“ z roku 2007, které byly vypracovány pod záštitou Evropského výboru pro sociální soudržnost (CDCS), doporučuje vládám členských států, aby: přihlížely ke pokynům obsaženým v dodatku k tomuto doporučení, jež jsou praktickým nástrojem, který jim pomůže přizpůsobit systémy sociálních služeb pro děti a rodiny specifickým právům, zájmům a potřebám dětí a určit praktická opatření k nápravě stávajících nedostatků v poskytování sociálních služeb; vyzývá členské státy, aby: a. přezkoumaly vnitrostátní právní úpravu, politiky a postupy s cílem zajistit nezbytné reformy pro provedení tohoto doporučení; b. dětí;
pokud tak dosud neučinily, co nejdříve ratifikovaly příslušné úmluvy Rady Evropy týkající se práv
c. podporovaly spolupráci v oblasti sociálních služeb vstřícných k dětem a rodinám, včetně výzkumu a sdílení osvědčených postupů, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak i v mezinárodním měřítku; d. zajistily, aby v jednotlivých případech, kdy jsou děti v ohrožení a dochází k jejich přesunu mezi zeměmi, sociální služby spolupracovaly i na přeshraničním základě; e.
šířily obsah tohoto doporučení ve stylu a formě vstřícných pro děti;
f. podporovaly dialog se zainteresovanými stranami a veřejností ohledně výsledků v oblasti vstřícnosti sociálních služeb k dětem a rodině a o všeobecné spokojenosti s tímto aspektem sociálních služeb; vyzývá členské státy, aby zajistily obecné rozšíření tohoto doporučení mezi všechny orgány odpovědné za práva dětí v sociálních službách, nebo jsou do nich jinak zapojeny, a dále mezi poskytovatele služeb, skupiny zastupující zájmy dětí a rodin a další zainteresované strany. Dodatek k doporučení CM/Rec(2011)12 Pokyny I.
Oblast působnosti a účel
1. Toto doporučení se zabývá problematikou práv dětí v plánování, poskytování a vyhodnocování sociálních služeb, jež musí být přizpůsobeno potřebám dětí a rodin těchto dětí. Vychází ze zásady nejlepšího zájmu dítěte a práv dítěte na zaopatření, účast a ochranu. 2. Toto doporučení se vztahuje na všechny děti bez rozdílu, bez ohledu na to, v jaké situaci, v jakém postavení nebo z jakého důvodu se dostanou do styku se sociálními službami, a použije se i s ohledem na všechna rozhodnutí sociálních služeb, která se mohou přímo nebo nepřímo týkat jejich života. 3. Cílem tohoto doporučení je zajistit, aby byly sociální služby poskytovány po individuálním posouzení potřeb a situace dítěte a zohledňovaly vlastní názory daného dítěte s přihlédnutím k jeho věku, úrovni vyospělosti a schopnostem.
2
II.
Definice
Pro účely tohoto doporučení o právech dětí a sociálních službách vstřícných k dětem a rodinám (dále jen „toto doporučení“) platí tyto definice: 1.
„dítětem“ se rozumí jakákoliv osoba mladší 18 let;
2. „rodičem“ se rozumí osoba či osoby s rodičovskou odpovědností podle vnitrostátního práva. V případech, kdy rodič nebo rodiče chybějí nebo již nemají rodičovskou odpovědnost, se může za rodiče považován poručník, určený zákonný zástupce nebo přímý opatrovník dítěte; 3. výrazem „sociální služby“ se rozumí ucelené spektrum služeb, jež mají uspokojovat obecné společenské potřeby, jakož i osobní sociální služby poskytované veřejnými nebo soukromými subjekty. V prvním případě se jedná o standardizované všeobecné služby poskytované lidem, jež jsou příslušníky určité kategorie, v druhém případě jde o služby „přizpůsobené specifickým potřebám“, které jsou určeny k naplnění konkrétních potřeb jejich příjemců; 4. výrazem „sociální služby pro děti a rodiny“ se rozumí soubor opatření a činností, jež mají uspokojovat obecné nebo individuální sociální potřeby dítěte a/nebo rodiny. V podobě všeobecných, specializovaných a intenzivních sociálních služeb poskytovaných na různých úrovních mají vycházet vstříc rozličným potřebám dětí a rodičů; 5. výrazem „sociální služby vstřícné k dětem“ se rozumí sociální služby, které respektují, chrání a naplňují práva každého dítěte, včetně práva na zaopatření, práva na účast a ochranu, jakož i zásadu nejlepšího zájmu dítěte. III.
Základní zásady
Toto doporučení vychází ze stávajících zásad, jež jsou zakotveny v nástrojích uvedených v předmluvě. V níže uvedených oddílech jsou tyto zásady, které by se měly vztahovat na všechny kapitoly tohoto doporučení, dále rozpracovány. A.
Zajištění nejlepšího zájmu dítěte
1. Sociální služby pro děti a rodiny by měly stanovit zřejmý cíl, že prvořadým faktorem je nejlepší zájem dítěte. 2. Maje na paměti, že hlavní odpovědnost za výchovu a rozvoj dítěte nesou rodiče, by se poskytováním sociálních služeb měla zajistit existence podpůrného prostředí pro dítě, a to prostřednictvím vhodné úrovně a rozmanitosti služeb a zdrojů potřebných k pozitivnímu rodičovství a k posílení rodičovských dovedností. 3. Sociální služby pro děti a rodiny by se měly zaměřit na maximální rozvoj potenciálu dítěte a měly by uznávat, že dítě potřebuje výživu, uznání, pevné postavení a strukturovanou výchovu. Sociální služby by měly zajistit vhodnou reakci a kvalitní interakci s dětmi a rodinami, včetně: a. b.
c. d. e.
respektování důstojnosti dítěte a jeho rodiny, jež musí zajistit, že je s dětmi zacházeno opatrně, citlivě, spravedlivě a s úctou; ochrany před diskriminací na jakémkoliv základě, například na základě pohlaví, věku, zdravotního postižení, společenské, ekonomické nebo etnické příslušnosti, rasy, barvy pleti, původu, majetku, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, sexuální orientace nebo jiného postavení; sociálního začlenění s cílem zajistit spravedlivé zacházení, rovné příležitosti a pozitivní výsledky pro všechny děti, včetně dětí pocházejících ze zranitelných skupin obyvatel; překonání stigmatizace některých skupin dětí, které se potýkají s předsudky společnosti, ato podporou pozitivního obrázku sebe samého a sebeúcty; povzbuzování samostatnosti a aktivity dětí a rodin s cílem vyvarovat se jejich závislosti na těchto službách.
3
B.
Právo dítěte na účast
1. Sociální služby by při své činnosti měly zajišťovat, aby - dítěti bylo nasloucháno a jeho názory byly brány vážně. Na děti je třeba pohlížet jako na nositele všech práv a aktivní subjekty podílející se na plánování, poskytování a vyhodnocování sociálních služeb. Podle toho je s nimi také třeba zacházet. Děti by měly mít možnost vykonávat svá práva v souladu se svými schopnostmi, s náležitým přihlédnutím k jejich věku, vývoji a individuálním okolnostem. Za tímto účelem by měla být vypracována více či méně formální opatření, normy a postupy. 2. Účast by měla být vnímána nejen z hlediska vyvíjejících se schopností dítěte směřujících k pozitivnímu výsledku v budoucnosti, ale také z hlediska kvality života dítěte v současnosti. Na děti je proto třeba pohlížet ve světle jejich aktuálního stavu, nikoliv pouze jako na bytosti „ve vývoji“. 3. Účast na poskytování sociálních služeb pro děti a rodiny se může uskutečňovat na různých úrovních, a to jak individuálně, tak v rámci skupin: a. b. c.
konzultativní účast, která uznává, že děti disponují odbornými znalostmi a pohledy, které by měly být součástí vstupních informací posuzovaných při rozhodování dospělých a měly by ho ovlivňovat; účast na bázi spolupráce, která dětem nabízí příležitost aktivně se zapojit do kterékoli fáze rozhodování, iniciativ, projektů nebo služeb; účast vedená dítětem, která usnadňuje iniciativu dětí a jejich vlastní prosazování ve vztahu k jednotlivým činnostem a službám, jež byly zavedeny k naplnění jejich potřeb.
4.
Ve všech procesech, kdy jsou dětem poskytovány sociální služby, by děti měly mít právo na to, aby:
a.
f.
byly vstřícným způsobem informovány o svých právech na přístup k sociálním službám, o službách, které jsou jim k dispozici, i o možných důsledcích alternativního postupu; obdržely veškeré relevantní informace o své situaci; byly povzbuzovány k vyjádření vlastního názoru; bylo jim nasloucháno; jejich názory byly zohledňovány v rozhodovacím procesu, v závislosti na jejich věku a úrovni vyspělosti; byly informovány o přijatých rozhodnutích a o tom, nakolik byly jejich názory zohledněny.
5.
Právo na vyslechnutí je právem daného dítěte, nikoliv jeho povinností.
b. c. d. e.
6. Je třeba zajistit partnerství s rodiči a zapojení rodičů do poskytování osobních sociálních služeb pro děti a rodiny, aniž by došlo k jakémukoliv oslabení práva dítěte na to, aby bylo vyslechnuto a bráno vážně. C.
Právo dítěte na ochranu
1. Sociální služby pro děti a rodiny by měly pomocí preventivních opatření i prostřednictvím vhodných a účinných intervencí zajistit ochranu dětí před všemi formami zanedbávání, zneužívání, násilí a vykořisťování. Cílem těchto opatření a intervencí by mělo být zachování rodinné stability a jednoty, zejména v rodinách, které se potýkají s potížemi. 2. V situacích, kdy dochází ke zneužití dítěte či zanedbání péče, jsou zapotřebí podpůrné a komplexní služby, jejichž cílem by mělo být zabránit rozdělení rodiny dotyčného dítěte. Zachování jednoty rodiny by však nemělo být cílem samo o sobě. V nejlepším zájmu dítěte a jeho ochrany je v některých případech nezbytné umístění mimo domov. Jsou-li navíc do pohlavního zneužívání nebo vykořisťování dítěte zapojeni rodiče, musí intervenční postupy zahrnovat možnost, jak dosáhnout odchodu osoby označené za pachatele z domova dané rodiny. 3. Rozhodnutí o umístění mimo domov musí být přijato pouze na základě nejlepšího zájmu dítěte. Vybrané řešení péče by mělo odpovídat současným i budoucím potřebám dítěte. 4. Při poskytování sociálních služeb pro děti a rodiny zaměřených na ochranu zranitelných dětí by měly být mimo jiné dodržovány tyto zásady: a. b.
prevence a včasná intervence; partnerství s rodiči zaměřené na dítě; 4
d.
pečlivé posouzení individuálních potřeb dítěte s ohledem na ochranné faktory (včetně síly) a rizikové faktory v sociálním prostředí dítěte; prevence situace, kdy by se dítě opět stalo obětí.
IV.
Obecné prvky sociálních služeb vstřícných k dětem
A.
Všeobecné sociální služby
c.
Všeobecné sociální služby pro děti a rodiny by měly být organizovány na principu subsidiarity a měly by nabízet spektrum preventivních, ucelených a pohotových služeb, se zvláštním ohledem na děti zbavené svých práv a na rodiny s nejzávažnějšími potřebami. To zahrnuje mimo jiné: a.
b. c.
d. e. f. g.
B.
zaručení přístupu dětí ke kvalitnímu poradenství/pomoci, vzdělávací a pečovatelské službě, rekreačním a kulturním činnostem atd., se zvláštním přihlédnutím k postavení rodiče či rodičů na trhu práce (účast nebo vyloučení); uspokojení základních potřeb dětí a rodin žijících v chudobě, jako například finanční pomoc, dotované bydlení a přístup ke zdravotní péči a vzdělávání pro všechny děti; podpůrné systémy pro děti nacházející se v situacích ohrožení, například děti migrantů, děti, které se staly obětmi obchodování s lidmi, děti s mentálními zdravotními problémy, děti bez rodičovské péče a děti, jejichž rodiče byli zbaveni svobody nebo některých jiných práv; obecné zajištění rodinného poradenství a programů na posílení rodičovských dovedností; integrované politiky a účinné včasné zásahy v situacích, kdy došlo ke zneužití dítěte a zanedbání péče, včetně vypracování individuálního plánu vhodné podpory pro každé jednotlivé dítě; služby vycházející vstříc zvláštním potřebám dětí se zdravotním postižením a jejich rodin tak, aby mohly žít samostatným životem a plně se účastnit každodenního života; realizace efektivních programů zaměřených na prevenci trestné činnosti, zneužívání návykových látek a jiného rizikového chování, jakož i opatření k překonání toxických prvků v sociálním prostředí dítěte. Specializované sociální služby
Specializované sociální služby by měly být zavedeny s cílem zajistit okamžitou intervenci v naléhavých případech a řešit negativní dopady špatných zkušeností z dětství, jakož i poskytovat dětem a jejich rodinám sociální a psychologickou podporu. Tyto víceoborové služby a/nebo programy by měly být založeny na posouzení individuálních potřeb dětí a vycházet pokud možno z fakticky podložených intervencí. Měly by mimo jiné zahrnovat služby pro děti a rodiče týkající se: a. b. c. d. e. C.
obětí fyzického a psychického násilí, zneužívání a zanedbávání, včetně případů, kdy se děti staly svědky domácího násilí či jiných druhů násilí; obětí pohlavního zneužívání a vykořisťování; rodičů, kteří naléhavě potřebují proškolit v oblasti rodičovských dovedností, například z důvodu hrubých či nedostatečných metod rodičovské péče; dětí s kognitivním, komunikačním, tělesným a jiným postižením; dětí s problémy v oblasti chování a emocí, včetně asociálního chování (například agrese, nevhodné sexuální chování), zneužívání návykových látek a duševních chorob. Intenzivní sociální služby
Nelze-li se rozhodnutí o alternativní péči vyhnout, rozhodujícím faktorem v jednotlivých rozhodnutích by měla být zásada vhodnosti s ohledem na potřeby dítěte, které byly identifikovány na základě důkladného posouzení1. Intenzivní sociální služby by měly vycházet z následujících zásad: a. b. c. d.
1
je třeba zavést kritéria kvality péče, včetně pravidel týkajících se práv dětí; situace dětí svěřených do alternativní péče by měla být pravidelně přezkoumávána s cílem umožnit opětovné začlenění dítěte rodiny a společnosti na základě poskytování následné péče; souběžně s úsilím o posílení pečovatelských služeb pro rodiny a v rámci komunit je třeba vypracovat programy pro deinstitucionalizaci, zejména v případě dětí mladších 3 let a postižených dětí; jako jedno z opatření na podporu rodin by měly být k dispozici krátkodobé intenzivní služby, například umístění do ústavu pro účely akutní, diagnostické/posudkové nebo pomocné péče;
Směrnice OSN o alternativní péči o děti, rezoluce A/64/142, 2009. 5
e.
měly by být vypracovány předpisy pro alternativní tresty k trestu odnětí svobody pro děti, které se dostaly do konfliktu se zákonem.
V.
Klíčové strategie při poskytování sociálních služeb vstřícných k dětem
A.
Informace a poradenství
1. Šíření informací o právech a dostupnosti sociálních služeb by mělo být transparentní a tyto informace by měly být formulovány způsobem, který je pro děti srozumitelný a vstřícný a zohledňuje potřeby dětí všech věkových kategorií a ve všech fázích vývoje. Je třeba vypracovat strategie pro oslovení příslušných skupin, například prostřednictvím kampaní na zvyšování povědomí a prostřednictvím podpůrných a informačních služeb, jež se budou zaměřovat zejména na zranitelné děti a rodiny. Měly by být zavedeny podpůrné systémy zaměřené na zvyšování povědomí rodičů o právech dětí. 2. Děti a rodiny by měly být od svého prvního kontaktu se systémem sociálních služeb neprodleně a náležitě informovány a měly by mít mimo jiné k dispozici poradenství v souvislosti s: a. b. c.
právy na služby, včetně dostupných nástrojů k nápravě případného porušování těchto práv; spektrem dostupných služeb a způsoby jejich poskytování; úlohou, kterou může dítě sehrávat v různých procedurálních krocích, a dalšími aktéry, kteří mohou dítě během jeho jednání se sociálními službami doprovázet nebo podporovat.
B.
Přístup ke službám
Jako nositelé sociálních práv by děti měly mít rovný přístup k sociálním službám. Z toho vyplývá nutnost přijmout opatření, jež mimo jiné zajistí:
g.
zařízení vstřícné k dětem a jednotné kontaktní místo pro různé nabídky sociálních služeb; kulturně citlivý přístup zaměřený na dítě, který podporuje smysluplný dialog s dětmi a rodinami; urychlenou reakci na jakékoli problémy, s nimiž se děti nebo rodiny mohou setkat, zejména v naléhavých situacích; pružnou provozní dobu a geografickou dostupnost díky síti nabízených služeb v terénu; překlad, tlumočení a uplatňování různých informačních technologií přizpůsobených různým situacím; takovou strukturu a organizaci úřadů sociálních služeb, jež reaguje na zvláštní potřeby osob s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením, jakož i osob trpících duševní poruchou; cenovou dostupnost v případě placených služeb.
C.
Dostupnost
a. b. c. d. e. f.
Dostupnost sociálních služeb pro děti a rodiny na různých úrovních je jedním z klíčových prvků pro naplnění různorodých potřeb dětí a jejich rodičů v různých životních fázích a situacích. V souvislosti s plánováním a poskytováním sociálních služeb vyžaduje tato skutečnost mimo jiné zajištění následujících prvků:
c.
sociální služby musí být poskytovány na základě pečlivého posouzení potřebnosti všeobecných, specializovaných a intenzivních služeb a musí splňovat cíle, které pro ně byly stanoveny; v zájmu zajištění flexibility a vnímavosti vůči měnícím se potřebám a rozvoji pracovních postupů musí být prováděn pravidelný přezkum rozsahu, objemu a cílů služeb; musí být zajištěny dostatečné finanční, infrastrukturní a lidské investice k dosažení stanovených cílů.
D.
Přiměřenost, vhodnost
a. b.
1. Sociální služby by měly být poskytovány na základě přiměřenosti ve vztahu k potřebám každého dítěte a každé rodiny v daný okamžik, s přihlédnutím k budoucnosti dítěte. Tento přístup by měl rovněž zahrnovat respektování, podporu a obranu dalších práv dítěte, od práva na přístup ke zdravotní péči, vzdělání, zábavě, kultuře, sportu a volnému času po právo na účast a právo na ochranu. 2. Vhodnost služeb by měla vycházet z plánování služeb a jejich přizpůsobení individuálním potřebám, včetně posouzení výsledků pro dítě a případně i přezkumu reakcí. E.
Interdisciplinární spolupráce a spolupráce mezi orgány
6
1. Děti a rodiny se složitými a vícečetnými potřebami by měly využívat koordinovaných služeb odborníků, kteří spolupracují jak mezi sebou napříč různými obory včetně vzdělávání, zdravotní péče a sociálních služeb, tak i s orgány s právní vymahatelností. Pravomoci a odpovědnosti každé služby by měly být zřejmé a měly by být příjemcům vysvětleny. Je třeba zvážit potřebu zprostředkování (řízení jednotlivých případů). 2. Pro potřeby různých povolání a orgánů pracujících s dětmi nebo ve prospěch dětí, zejména pak ohrožených dětí, by měl být vytvořen společný rámec posuzování a vypracovány protokolární postupy spolupráce mezi orgány. Při uplatňování multidisciplinárního přístupu by měla být respektována profesní pravidla týkající se důvěrnosti. 3. Aby se zabránilo opakovaným pohovorům a opětovnému zneužití dítěte, měly by sociální služby usnadňovat dostupnost vstřícných interdisciplinárních služeb v mnoha odvětvích pro dětské oběti a svědky zneužívání. F.
Odborná způsobilost: odborná příprava, dohled a odpovědnost
1. Všechny osoby pracující s dětmi a ve prospěch dětí by měly mít patřičnou odbornou přípravu a prostřednictvím odborných seminářů by si měly průběžně rozvíjet znalosti o právech dítěte. V zájmu zajištění a zachování kulturního prostředí v sociálních službách v souvislosti s právy dětí by měla být zabezpečena odborná příprava v oblasti nástrojů týkajících se lidských práv (Úmluva OSN o právech dítěte a Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením). 2. Všichni pracovníci by měli být vyškoleni v rozpoznávání známek zneužití dítěte a zanedbání péče, jimž děti mohou být vystaveny, a ve způsobech využívání příslušných mechanismů ohlašování a předávání těchto případů. 3. Pracovníci by měli projít odborným školením v oblasti uplatňování participačních metod práce s dětmi a rodinami, aby bylo zajištěno, že tyto budou vyslechnuty a brány vážně. To zahrnuje odbornou přípravu v oblasti komunikace s dětmi všech věkových kategorií a ve všech fázích vývoje, jakož i s dětmi nacházejícími se ve zvláště zranitelné situaci. Osoby pracující přímo s dětmi by měly být kvalifikované k tomu, aby si s těmito dětmi dokázaly vybudovat a zachovat důvěrný vztah založený na vzájemné úctě, důvěrnosti a přátelskosti. 4. V odborné přípravě pracovníků by měla být zahrnuta profesní odpovědnost a zodpovědnost a interdisciplinární spolupráce s různými odborníky založená na výměně zkušeností a osvědčených postupů. 5. Profesní odpovědnost by měla být zajištěna prostřednictvím jasně vymezených mandátů, pracovních postupů a etických kodexů. V zájmu prohlubování kompetencí a podpory by měli pracovníci mít k dispozici dostatečné zdroje, jakož i výhody plynoucí z individuálního a/nebo skupinového dohledu. G.
Bezpečnost dítěte
Prvořadým faktorem při poskytování veškerých sociálních služeb by měla být bezpečnost dítěte. Ve vysoce rizikových situacích by děti měly být chráněny před újmou prostřednictvím efektivních a rychlých intervencí a současně by mělo být zajištěno, že nedojde k druhotné újmě. Za tímto účelem by měl být zaveden systém povinného ohlašování případů sociálním službám nebo jiným vhodným orgánům. Mezi další opatření k zajištění bezpečnosti dětí patří mimo jiné tyto zásady: a. b. c. H.
odborníci pracující s dětmi a ve prospěch dětí by měli podléhat dohledu a v případě potřeby také pravidelnému a komplexnímu hodnocení; postupy náboru zaměstnanců by měly zahrnovat prověření podle vnitrostátních právních předpisů, například ověřením výpisu z rejstříku trestů, aby byla zajištěna vhodnost uchazečů pro práci s dětmi; objekty sociálních služeb by měly být bezpečné z hlediska stavu zařízení, vybavení a jiných aspektů fyzického a sociálního prostředí. Právo na důvěrnost a ochranu soukromí
Soukromí a osobní údaje dětí, které jsou nebo byly příjemci sociálních služeb, by měly být chráněny v souladu s vnitrostátním právem. Nikde, zejména ve sdělovacích prostředcích, nesmí být zpřístupňovány nebo zveřejňovány žádné informace nebo osobní údaje, jež by mohly odhalit nebo nepřímo vést k prozrazení totožnosti dítěte nebo jeho rodiny. Tato ochrana zahrnuje mimo jiné tyto skutečnosti: 7
a. b.
c. d.
I.
porušování práv na soukromí sdělovacími prostředky by se mělo předcházet prostřednictvím legislativních opatření nebo monitorování samoregulace v odvětví sdělovacích prostředků; přístup ke všem záznamům nebo dokumentům obsahujícím osobní a citlivé údaje o dětech by měl být omezen a stanoven zákonem. Je-li předání osobních a citlivých údajů nezbytné pro zajištění nejlepšího zájmu dítěte, mělo by být upraveno příslušnými právními předpisy v oblasti ochrany údajů; odborníci pracující s dětmi a ve prospěch dětí by měli dodržovat přísná pravidla důvěrnosti, s výjimkou případů, kdy existuje nebezpečí, že by dítěti mohla být způsobena újma; pravidla týkající se důvěrnosti by měla umožňovat multidisciplinární spolupráci tím, že vytvoří společný rámec pro respektování práva na soukromí. Ten zahrnuje možnost výměny informací s osobami, které jsou vázány povinností zachovávat profesní tajemství, a pouze v případě, kdy je to v nejlepším zájmu dítěte. Výměna informací by měla být omezena na ty údaje, které jsou nezbytně nutné k dosažení tohoto účelu, a měla by obecně podléhat souhlasu dítěte a jeho rodičů. Mechanismy pro podávání stížností a přezkum rozhodnutí týkajících se dítěte
Je třeba zavést mechanismy pro opětovné přezkoumání výsledku rozhodnutí nebo žádostí, pokud je dítě nebo jeho rodiče zpochybní. Měl by být stanoven jasný postup podávání stížností k nezávislému a nestrannému orgánu, včetně usnadňování opatření, která mají dítěti umožnit výkon práva na podání stížnosti. Je třeba vyvíjet zvláštní úsilí v oblasti šíření informací o těchto postupech, aby si děti a rodiny byly vědomy práva na podání stížnosti a přezkum rozhodnutí. J.
Normy kvality, monitorování a hodnocení
K zajištění praktického provádění tohoto doporučení by měly být zavedeny normy kvality sociálních služeb, jež budou odrážet příslušnou politiku a postupy. Všichni poskytovatelé sociálních služeb pro děti a rodiny by měli být na základě vnitrostátních právních a správních předpisů a akreditováni a registrováni u příslušných orgánů. Na základě těchto předpisů by měl být rovněž zaveden účinný systém monitorování a hodnocení. Ten by měl zahrnovat: a. b. c.
pravidelné interní vyhodnocování sociálních služeb na základě přísných a transparentních pravidel a kritérií; nezávislé externí hodnocení, přičemž do procesu hodnocení sociálních služeb by měly být zapojeny rovněž děti a rodiče a výsledky by měly být zveřejňovány; zajištění toho, aby se na monitorování mohla plně podílet i občanská společnost, zejména pak organizace, instituce a subjekty, jejichž cílem je prosazovat a chránit práva dítěte.
8
