Člověk se liší od zvířat i tím, že si uvědomuje tok času. Den doba mezi dvěma po sobě jdoucími průchody Slunce nejvyšším bodem na obloze Měsíc doba

 Člověk

se liší od zvířat i tím, že si uvědomuje tok času.  Den – doba mezi dvěma po sobě jdoucími průchody Slunce nejvyšším bodem na obloze  Měsíc – doba mezi dvěma úplňky  Rok – doba mezi dvěma jarními rovnodennostmi

 Značka

:t  Základní jednotka : sekunda  Značí se : s  Měřidlo : hodiny, stopky

 Prvním

přirozeným časovým úsekem je den, postupně lidé dělili den a tak vznikly hodiny,minuty a sekundy.  Dělení úseků na 12 a 60 má původ v Sumerské říši.  SEKUNDA – současná sekunda je určena pomocí velmi pravidelného vlnění,které vychází z atomů.

 1d

= 24 hodin ( 23 h 56 min)  1h = 60 min = 3600 s  1 min = 60 s  1ms ( milisekunda) = 0,001 s

•

První, kdo měřil čas na hodiny, byli asi okolo roku 3500 př. n. l. Egypťané a Babylóňané, kteří k tomuto účelu stavěli štíhlé vysoké obelisky. Asi ve třetím tisíciletí př. n. l. využili Číňané stínu vrženého tělesem ozářeným Sluncem ke konstrukci gnómonu (z řeckého ten, který ví), který se považuje za první časoměrný přístroj. Jeho základem byl svislý jehlancovitý sloup obklopený soustřednými kružnicemi, na nichž se sledovala délka stínu, a podle níž se určoval čas. Čím vyšší obelisk, tím lepší měření času.

Halde Hoheward (Porúří)

•

Z gnómonu jsou odvozeny patrně i sluneční hodiny. Tyč, která ukazuje čas je rovnoběžná se světovou osou. Svírá tedy se svislou stěnou úhel, který odpovídá zeměpisné šířce. Čas se neodhadoval z délky stínu, ale z jeho polohy. Jejich vznik připisujeme starým Egypťanům někdy v době 1500 př. n. l., vyráběly se i přenosné sluneční hodiny. V roce 1720 byly sestrojeny hodiny pro sluneční i měsíční svit s dvojím ciferníkem.

 Slunečního

stínu využívali k měření času i indičtí žebraví mniši – fakírové. Jejich hodiny měly tvar osmihranné hole. Chtěl-li fakír vědět, kolik je hodin, podržel hůl za provázek svisle dolů a zastrčil do dírky v některé hraně kolíček. Ten vrhl dolů na zářezy stín. Každá ze stěn byla označena jinými znaménky a platila pro jiné roční období.

•

Vodní hodiny se objevily v Egyptě a Babylónii už v době 1500 př. n. l, v Číně asi 1200 př. n. l. Do Řecka je prý donesl Platon kolem roku 400 př. n. l. a odměřovaly jeho žákům čas určený k vyučování. Vodní hodiny se nazývaly klepsydra a jejich název pochází z řečtiny a znamená „zlodějka vody“. Římané pak již od 1. stol. n. l. měřili čas přesýpacími hodinami. Čím jemnější prášek obsahovaly, tím lépe. Dobové předpisy udávají jako nejlepší mramorovou moučku devětkrát převařenou ve víně. Při každém vaření se musí pečlivě sbírat pěna a písek v ní obsažený sušit na slunci. V 9. století zavedl anglický král Alfréd Veliký hodiny svíčkové.

•

Zhruba ve třináctém století se v Evropě začaly používat mechanické kolečkové hodiny s tzv. krokovým ústrojím. Dalším vývojovým stupněm byly kolečkové hodiny s pevnou hodinovou ručkou a s pohyblivým ciferníkem. Teprve později se začala pohybovat hodinová ručička. Oběhla ciferník jednou za den, později k ní přibyla i minutová ručka (k hodinám ji přidal roku 1577 Jost Bürgi při výrobě hodin pro Ticha Brahe) a ještě později sekundová (v roce 1676). V Německu vznikla další novinka: ručička oběhla ciferník dvakrát za den a ciferník měl na sobě dvanáct hodin. Za nejstarší dochovaný kolečkový časoměrný stroj u nás považujeme pražský orloj, který byl ale několikrát rekonstruován. Jeho autory jsou Mikuláš z Kadaně, profesor astronomie Jan Šindel a hodinářský mistr Jan Hanuš. Orloj vznikl někdy mezi rokem 1410 a 1490.

1 Ciferník orloje 2 Kalendářní deska 3 Zvířetník 4 Okna apoštolů 5 Marnivec se zrcadlem 6 Lakomec s měšcem 7 Smrtka s osudím 8 Turek s loutnou 9 Zvonec 10 Petrův Kohout 11 Filozof s brkem 12 Anděl s ukazovátkem 13 Astronom s dalekohledem 14 Kronikář s knihou 15 Výstup 16 Lávka orlojníka 17 Vchod ke stroji



Kolem roku 1450 byly zkonstruovány první hodiny na péro. Péro v hodinách nahradilo těžké závaží užívané v mechanických hodinách. Tento vynález měl velký význam – učinil hodiny přenosnými. Brzy se takové hodiny staly velmi populární po celé Evropě. Dělaly se ze zlata, stříbra, zdobily je drahokamy. A roku 1657 na základě myšlenek Galilea Galileiho sestrojil Holanďan Christian Huygens kyvadlové hodiny. Hodiny byly natolik přesné, že umožňovaly určit změny tíhového zrychlení v závislosti na zeměpisné šířce. Dalším zdokonalením z roku 1704 jsou ložiska z kamenů, kterými hodiny opatřil Švýcar Nicholes Facio. Tím se značně prodloužila životnost hodin, protože po dlouhou dobu šly přesně. Základní vývoj kolečkových hodin ukončil v roce 1760 Angličan John Harrison, který je zdokonalil natolik, že i na kymácející se lodi šly s dlouhodobou přesností asi 0,2 s za den. Přesný čas na lodi byl nutný k určení zeměpisné šířky a délky. Roku 1790 vyrobila společnost Jaquet-Droz a Leschot ve Švýcarsku první náramkové hodinky.

V

současnosti se užívají k měření času zařízení,založena na stálosti nějakého kmitavého pohybu  Kyvadlové hodiny – kyvadlo  Lodní chronometry – nepokoj ( kolečko na pružince)

 Ručičkové

hodinky – destička z křemenného

krystalu  Nejpřesnější hodiny – atomy  Podle těchto nejpřesnějších hodin se dnes řídí na dálku i ostatní hodiny, mobilní telefony, ….

 Na

celém světě není a nemůže být ve stejnou dobu stejná hodina

 Pořádek

v určování času byl zaveden v 19. st.  Díky rozšíření železnice a jízdním řádům

 Mezinárodní

konference v letech 1870 – 1880 rozdělily Zemi 24 poledníky do 24 časových pásem

 Náš

kalendář je kalendář gregoriánský – vznikl reformou juliánského kalendáře papežem Řehořem XIII. r 1582  1 rok = 365 a ¼ dne  Přestupný rok = 366 dní ( roky dělitelné 100 jsou přestupné, jsou-li zároveň dělitelné 400) 1

rok=12 měsíců = 52 týdnů

1

měsíc = 28 – 31 dní

1

týden = 7 dní = 168 hodin