lou dobu, kde je. Věděl bych, co dělá a s kým je. Ale Gavinovi je šestnáct a má řidičák. Pro rodiče je to čtyřiadvacetihodinová

ZDRAVIM TE TEMNOTO.qxd

11.4.2012

8:50

StrÆnka 8

KAPITOLA PRVNÍ

Dean Malloy vyklouzl z postele. Šátral ve tmě, našel na podlaze spodní prádlo a vzal si je s sebou do koupelny. Co nejtišeji za sebou zavřel dveře, a teprve pak rozsvítil. Liz se přesto probudila. „Deane?“ Opřel se pažemi o okraj umyvadla a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle. „Koukej vypadnout,“ řekl si v duchu. Jeho odraz mu oplácel upřený pohled, nedokázal rozpoznat, jestli na něho zírá malomyslně, nebo znechuceně. Přinejmenším káravě. Ještě pár vteřin na sebe civěl, pak roztočil kohoutek a opláchl si obličej studenou vodou. Použil toaletu, natáhl si boxerky a otevřel dveře. Liz měla rozsvícenou lampičku na nočním stolku a opírala se o loket. Světlé vlasy měla rozcuchané. Pod okem se jí černala šmouha od maskary. Ale nějak se jí podařilo zůstat i přesto okouzlující. „Budeš se sprchovat?“ Zavrtěl hlavou. „Teď ne.“ „Umyju ti záda.“ „Děkuju, ale –“ „Tak zepředu?“ Usmál se na ni. „Nechám si to na příště.“ Kalhoty měl přehozené přes křeslo, když po nich sáhl, klesla Liz zpátky na navršené polštáře. „Odcházíš.“ „Moc rád bych zůstal, Liz.“ „Už kolik týdnů jsi nezůstal přes noc.“ „Rád bych, líbilo by se mi to stejně jako tobě, ale prozatím to musí být takhle.“ „Proboha, Deane, je mu šestnáct.“ „Správně. Šestnáct. Kdyby byl maličký, věděl bych po ce8


11.4.2012

8:50

StrÆnka 9

lou dobu, kde je. Věděl bych, co dělá a s kým je. Ale Gavinovi je šestnáct a má řidičák. Pro rodiče je to čtyřiadvacetihodinová noční můra.“ „Pravděpodobně ani nebude doma, až přijdeš.“ „To by radši měl,“ zamumlal a nasoukal si lem košile do kalhot. „Včera v noci nedodržel hodinu, kdy měl být doma, takže ráno jsem si to s ním vyřídil. Má domácí vězení. Dokud se nezačne chovat, jak se sluší a patří.“ „Co když to neudělá?“ „Nezůstane doma?“ „Nebude se chovat, jak po něm chceš.“ To byla mnohem závažnější otázka a vyžadovala složitější odpověď, na to dnes večer čas neměl. Vjel do bot, pak se posadil na kraj postele a vzal ji za ruku. „Není to fér, že Gavinovo chování určuje tvoji budoucnost.“ „Naši budoucnost.“ „Naši budoucnost,“ opravil se tiše. „Není to správné. Kvůli němu jsou naše plány v nedohlednu a to není poctivé.“ Políbila ho na hřbet ruky a přes řasy na něho pohlédla. „Nedokážu tě ani přemluvit, abys se mnou strávil noc, a to jsem doufala, že se do Vánoc vezmeme.“ „Třeba to tak bude. Situace by se mohla zlepšit, dřív než si myslíme.“ Nesdílela jeho optimismus a to, jak se zatvářila, mluvilo samo za sebe. „Byla jsem trpělivá, Deane. Nebo snad ne?“ „Byla.“ „Za ty dva roky, co jsme spolu, jsem byla víc než ústupná. Bez námitek jsem se přestěhovala sem. A dokonce i když bylo logičtější, abychom bydleli spolu, souhlasila jsem, že si pronajmu tenhle byt.“ Měla nepřesnou a děravou paměť. Nikdy se nerozumělo samo sebou, že spolu budou bydlet. Dokonce o tom ani neuvažoval, dokud žil Gavin u něho. Ani nebyl důvod dohadovat se kvůli jejímu stěhování do Austinu. Nikdy jí nenavrhl, že by se měla přestěhovat. Ve skutečnosti by byl radši, kdyby zůstala v Houstonu. 9


11.4.2012

8:50

StrÆnka 10

Liz se svobodně rozhodla přestěhovat, když se stěhoval on. Když ho tím překvapila, musel předstírat, že je šťastný, a skrývat jakousi nejasnou podrážděnost. Vnutila se mu ve chvíli, kdy nějakou další zátěž vůbec nemohl potřebovat. Avšak než by se momentálně pustil do nepříjemného dohadování, raději uznal, že s ním a s jeho nynější situací měla mimořádnou trpělivost. „Moc dobře si uvědomuji, nakolik se moje situace změnila od chvíle, kdy jsme spolu začali chodit. Neuvázala ses přece na osamělého rodiče s dospívajícím potomkem. Bylas mnohem shovívavější, než jsem měl právo očekávat.“ „Děkuju.“ Tím ji obměkčil. „Moje tělo ale shovívavé není, Deane. Každý uplynulý měsíc znamená, že je v koši o jedno vajíčko míň.“ Usmál se té jemné narážce na její biologické hodiny. „Uznávám, že ses kvůli mně obětovala. A dál se obětuješ.“ „Jsem ochotná obětovat se i nadále.“ Pohladila ho po tváři. „Protože ty za to, Deane Malloyi, stojíš.“ Věděl, že to myslí vážně, ale její upřímnost mu náladu nijak nevylepšila, místo toho jenom prohloubila jeho malomyslnost. „Buď ještě trochu trpělivá, Liz. Ano, prosím? Gavin se momentálně chová nemožně, ale pro jeho mizerné chování existují důvody. Dopřej tomu ještě trochu času. Brzy doufejme najdeme nějaké přijatelné uspořádání, v němž my tři budeme moci žít.“ Ušklíbla se. „,Přijatelné uspořádání?‘ Ještě chvíli používej podobné fráze a ani se nenaděješ a budeš mít vlastní odpolední televizní talk show.“ Zazubil se, celý rád, že se jim podařilo uzavřít ten vážný rozhovor v lehčím tónu. „Pořád se chystáš zítra do Chicaga?“ „Na tři dny. Bude se jednat za zavřenými dveřmi s lidmi z Kodaně. Samými muži. Mohutnými, světlovlasými vikingy. Žárlíš?“ „No jestli!“ „Budu ti chybět?“ „Co bys myslela?“ 10


11.4.2012

8:50

StrÆnka 11

„A co takhle něco, abys na mě vzpomínal?“ Odhrnula přikrývku. Jak tak ležela nahá a vstřícná na rozházené posteli, v níž se už pomilovali, vypadala Elizabeth Douglasová spíš jako rozmazlovaná kurtizána než jako viceprezidentka marketingu řetězce luxusních hotelů. Měla plnou postavu a líbilo se jí to. Na rozdíl od svých vrstevnic nebyla posedlá každou kalorií. Když si musela nést vlastní zavazadlo, považovala to za cvičení, a nikdy si neodepřela dezert. Oblé křivky jí slušely. Vlastně byla neobyčejně pěkná. „Jsem v pokušení,“ povzdechl si. „Ve velkém. Ale bude muset stačit polibek.“ Vášnivě ho políbila, vtáhla si jeho jazyk do úst tak, že by nad tím ti zmiňovaní vikingové jistě závistí cenili zuby. Polibek ukončil on. „Opravdu musím běžet, Liz,“ zašeptal se rty u jejích úst a pak se odtáhl. „V pořádku dojeď.“ Přetáhla si přikrývku přes nahé tělo a nasadila úsměv, aby zamaskovala zklamání. „Zavolám ti, až tam dorazím.“ „To bys měla.“ Odešel a snažil se, aby to nevypadalo, že utíká. Venkovní vzduch k němu přilnul jako mokrá přikrývka. Když se nadechl, připadalo mu dokonce, že má i texturu vlhké vlny. Za těch pár kroků k vozu se mu košile přilepila k zádům. Nastartoval a zapnul klimatizaci na maximum. Rádio se zapnulo automaticky a vyřinulo se z něho Are You Lonesome Tonight Elvise Presleyho. V tuhle hodinu nebyl na ulicích žádný provoz. Zpomalil, když naskočilo žluté světlo, a zastavil, právě když píseň skončila. „Na naši kopcovitou krajinu padla mlžnatá noc. Děkuji vám, že jste se mnou na frekvenci 101.3 trávili čas.“ Prostor vozu naplnil zastřený ženský hlas. Zvukové vlny se mu opřely o hruď a břicho. Její dokonale modulovaný hlas se linul z osmi reproduktorů, jejichž strategické rozmístění ve voze bylo dílem německých inženýrů. Špičkové zvukové zařízení jako by ji přiblížilo víc, než kdyby seděla vedle něho na sedadle pro spolujezdce. 11


11.4.2012

8:50

StrÆnka 12

„Dnes večer se s vámi rozloučím třemi svými oblíbenými písněmi. Doufám, že je budete poslouchat s někým, koho milujete. Pevně se obejměte.“ Pevně sevřel volant, opřel si čelo o hřbety rukou a poslouchal, jak slavní Beatles touží po včerejšku. Jen co si soudce Baird Kemp převzal od obsluhy parkoviště hotelu Four Seasons vůz a nastoupil, uvolnil si vázanku a setřásl sako. „Zaplať pámbu, že to máme za sebou.“ „Ty jsi trval na tom, abychom tam šli.“ Marian Kempová si vyzula lodičky s volnou patou a stáhla si diamantové klipsy z uší. Trhla sebou bolestí, když jí do znecitlivělých ušních lalůčků začala znovu proudit krev. „Ale museli jsme tam ještě potom zůstávat?“ „Vypadalo to dobře, že jsme odcházeli mezi posledními. V té skupině byli velice vlivní lidé.“ Jelikož to byla typická večeře, na niž se dostal jen ten, kdo něco znamenal, bylo to k nepřečkání. Po ní následoval koktejl v hotelovém apartmá a soudce nepromarnil jedinou příležitost, aby zapracoval na svém znovuzvolení. Byť neformálně. Po zbytek cesty domů Kempovi probírali ostatní hosty, či jak je soudce s pohrdáním nazýval, „ty slušné, ty zlé a ty ošklivé“. Jen co dorazili domů, zamířil do své pracovny, kde Marian dohlížela na to, aby byl bar vždy dobře zásoben jeho oblíbenými značkami. „Dám si skleničku na dobrou noc. Mám nalít dvě?“ „Ne, děkuji, drahý. Půjdu nahoru.“ „Postarej se, ať je v ložnici chladno. To vedro se nedá vydržet.“ Vyšla po točitém schodišti, o němž nedávno psali v časopisu o bytové architektuře. Na fotografování si na sebe vzala značkové večerní šaty a náhrdelník ze žlutých diamantů. Podle jejího názoru vyšla fotografie velice dobře. Soudci udělal radost článek, který fotografii doplňoval, v němž Marian chválili, jak vkusně jejich domov zařídila. Na chodbě nahoře se nesvítilo, ale ulevilo se jí, když uviděla prosvítat 12


11.4.2012

8:50

StrÆnka 13

světlo zpod Janeyiných dveří. I když byly letní prázdniny, soudce jejich sedmnáctileté dceři nařídil, dokdy musí být doma. Včera to nedodržela a přišla skoro až za svítání. Bylo na ní znát, že pila, a pokud se Marian nepletla, tak pach, kterým natáhlo její oblečení, byla určitě marihuana. A co horšího, v tomhle stavu přijela vozem. „To je naposledy, co jsem za tebe složil kauci,“ hulákal soudce. „Jestli tě ještě jednou přistihnou, jak řídíš opilá, nechám tě v tom, mladá dámo. Nehnu ani prstem. Klidně dopustím, ať to máš v záznamu.“ Janey odpověděla unuděným: „No a co má bejt?“ Strhla se taková scéna, že se Marian obávala, že křik a nadávky bude slyšet až k sousedům, přestože jejich a vedlejší dům dělil akr udržované zeleně. Hádka skončila tím, že Janey oddusala do svého pokoje, práskla za sebou dveřmi a zamkla se. Celý den pak na nikoho nepromluvila. Zřejmě ale soudcova pohrůžka zaúčinkovala. Janey byla doma a podle jejího měřítka bylo ještě brzy. Marian se před jejími dveřmi zastavila a zvedla ruku, že zaklepe. Přes dveře k ní ale dolehl hlas té moderátorky, kterou Janey poslouchala, když byla ve smířlivější náladě. Byla to vítaná změna oproti těm nesnesitelným hardrockovým a rapovým stanicím. Janey obvykle nepříčetně vyváděla, kdykoliv měla pocit, že se jí nějak zasahuje do soukromí. Matce se nechtělo porušit tenhle napjatý mír, a tak bez zaklepání spustila ruku a pokračovala po chodbě do manželské ložnice. Toni Armstrongová se s leknutím probudila. Ležela bez pohnutí a pátrala po zvuku, který ji možná probudil. Volalo ji některé z dětí? Nebo to chrápal Brad? Ne, dům byl tichý, až na tiché vrčení klimatizace ve stropě. Nevzbudil ji žádný zvuk. Ani hlasité oddychování jejího muže. Polštář vedle ní zůstal totiž neporušený. Vstala a oblékla si lehký župan. Pohlédla na hodiny. Za tři minuty tři čtvrtě na dvě. A Brad ještě nepřišel domů. Předtím, než sešla dolů, zkontrolovala pokoje dětí. Přes13


11.4.2012

8:50

StrÆnka 14

tože každý večer ukládala holčičky každou do její postele, vždycky skončily společně v jedné. Byly od sebe jen šestnáct měsíců a často je lidé považovali za dvojčata. Teď se sobě podobaly doslova jak vejce vejci, statná tělíčka propletená, rozcuchané hlavy položené na jednom polštáři. Toni přes ně přetáhla pokrývku, a než po špičkách vyšla z pokoje, dopřála si chvilku, aby mohla obdivovat jejich nevinný půvab. Na podlaze v pokoji jejího syna byly rozestavené kosmické lodi a akční bojovníci. Cestou k jeho posteli se jim opatrně vyhýbala, aby na ně nešlápla. Spal na břiše, nohy rozhozené, jedna paže mu visela z postele dolů. Využila té příležitosti a pohladila ho po tváři. Dospěl do věku, kdy se při každém jejím projevu náklonnosti šklebil a kroutil. Jakožto prvorozený si myslel, že se musí chovat jako mladý muž. Avšak pomyšlení na to, jak se syn stává mužem, ji naplnilo beznadějí, která neměla daleko k panice. Když scházela po schodišti, několik prken zavrzalo, ale Toni se líbil dům, který měl své nedostatky a zvláštnosti, dodávalo mu to charakter. Přálo jim štěstí, že tenhle dům získali. Stál v dobré čtvrti a blízko byla základní škola. Majitelé chtěli prodat, a tak šli s cenou dolů. Místy potřeboval dům opravit a vylepšit, ale uvolila se, že většinu prací udělá sama, aby se koupě vešla do jejich rozpočtu. Práce na domě ji zaměstnávala, zatímco si Brad zařizoval novou praxi. Nešetřila časem a úsilím, aby dotáhla nezbytné opravy předtím, než vše završila už jen kosmetickými úpravami. Trpělivost a píle se vyplatily. Dům nebyl jen zvenčí napohled hezčí, ale také byl uvnitř zdravější. Nestalo se, že by něco jen tak přetřela barvou, aniž se to předtím opravilo. Naneštěstí se ne všechno dalo dát tak snadno do pořádku. Všechny místnosti v přízemí byly tmavé a prázdné, přesně jak se obávala. V kuchyni zapnula rádio, aby zahnala tí14


11.4.2012

8:50

StrÆnka 15

živé, hrozivé ticho. Nalila si sklenici mléka, na které neměla chuť, a pomalými doušky je upíjela. Možná manželovi křivdí. Docela dobře mohl mít nějaký seminář o daních a finančním plánování. U večeře oznámil, že bude dlouho do noci pryč. „Pamatuješ, lásko,“ řekl, když dala najevo překvapení. „Zkraje týdne jsem ti o tom říkal.“ „Ne, to neříkal.“ „Promiň. Myslel jsem, že jo. Chtěl jsem. Podej mi, prosím tě, ten bramborový salát. Mimochodem je skvělý. Co je to v tom za koření?“ „Kopr. O tom semináři slyším dnes večer poprvé, Brade.“ „Společníci mi ho doporučili. To, co se dověděli na tom posledním, jim na daních ušetřilo pěknou sumičku.“ „Potom bych tam možná měla jít taky. Hodilo by se mi se o tomhle všem naučit něco víc.“ „Dobrý nápad. Zjistím, kdy bude další. Musíš se dopředu přihlásit.“ Pověděl jí, kde a v kolik hodin seminář bude, řekl jí, ať na něho nečeká, protože po oficiální části bude neformální diskuse a on nemá tušení, jak dlouho to potrvá. Před odchodem ji a děti políbil. Křepce kráčel k vozu, krokem nadmíru veselým na někoho, kdo má namířeno na seminář o daních a finančním plánování. Dopila mléko. Potřetí zavolala manželovi na mobil a stejně jako dvakrát předtím se jí ozvala jeho hlasová schránka. Nezanechala vzkaz. Napadlo ji, aby zavolala do posluchárny, kde probíhal seminář, ale byla by to ztráta času. V tuhle hodinu tam nikdo nebude. Potom co dnes večer Brada vyprovodila, umyla nádobí od večeře a vykoupala děti. Jen co je uložila, zkusila jít do Bradovy pracovny, ale dveře byly zamčené. Ke své hanbě pobíhala po domě jako smyslů zbavená a hledala vlásenku, pilníček na nehty, prostě cokoliv, čím by mohla zkusit zámek otevřít. 15


11.4.2012

8:50

StrÆnka 16

Zvolila šroubovák a pravděpodobně nenapravitelně poškodila zámek, ale bylo jí to jedno. V pokoji nebylo nic, co by ospravedlnilo její horečnou posedlost nebo její podezření, což ji pokořilo. Na stole ležel inzerát z novin na ten seminář. Poznamenal si ho do osobního kalendáře. Bylo zřejmé, že měl v úmyslu se ho zúčastnit. Rovněž ovšem uměl velice dobře vyrábět hodnověrné falešné stopy. Posadila se za psací stůl a zadívala se na prázdný monitor počítače. Dokonce položila prst na tlačítko, v pokušení počítač spustit a podívat se do něho tak, jak by se do něho podívali jenom zloději, špioni a žárlivé manželky. Nedotkla se jeho počítače od té doby, co koupil jeden výlučně jenom pro ni. Když uviděla krabice s nálepkami, které přinesl domů a postavil na kuchyňský stůl, zvolala: „Ty jsi koupil další počítač?“ „Je načase, abys měla svůj vlastní. Veselé Vánoce.“ „Je červen.“ „Tak jsem se trochu předběhl. Nebo zpozdil.“ Odzbrojujícím způsobem pokrčil rameny. „Když teď budeš mít vlastní počítač, nebudeš muset chodit na můj, když budeš chtít poslat e-mail vašim nebo nakupovat přes internet nebo tak.“ „Používám tvůj počítač přes den, když jsi na klinice.“ „No právě. Teď můžeš na internet kdykoliv.“ A stejně tak ty. Zřejmě jí četl myšlenky, protože řekl: „Není to tak, jak si myslíš, Toni.“ Založil si ruce v bok a zatvářil se, jako by mu křivdila. „Dopoledne jen tak courám v obchodě s počítači. Vtom vidím tuhle růžovou věcičku, která umí všechno. Řeknu si: ,Ženská a výkonná. Stejně jako moje milovaná manželka.‘ Takže jsem ti to z náhlého popudu koupil. Myslel jsem, že budeš mít radost. Zřejmě jsem se spletl.“ „Mám radost.“ Okamžitě se začala kát. „Je to od tebe pozorné, Brade. Děkuju.“ Vrhla úkosem pohled na krabice. „Říkals růžová?“ Rozesmáli se. Sevřel ji v mohutném objetí. Voněl slun16


11.4.2012

8:50

StrÆnka 17

cem, mýdlem a bezpečím. Jeho tělo se k ní příjemně, známě tisklo. Její obavy ustoupily. Avšak jenom dočasně. V poslední době se znovu vynořily na povrch. Nezapnula jeho počítač. Měla příliš velký strach z toho, co by mohla objevit. Kdyby po ní počítač vyžadoval heslo, potvrdilo by to její podezření, a to nechtěla. Panebože, ne, to nechtěla. Udělala, co mohla, aby dala do pořádku poškozenou kliku, šla si lehnout a nakonec usnula s nadějí, že ji Brad brzy probudí a bude překypovat znalostmi o finančních tricích pro rodiny v jejich příjmové kategorii. Zoufale se k té naději upínala. „Setkání s vámi bylo dnes večer stejně příjemné jako každý jiný den v týdnu,“ linul se z rozhlasu sexy hlas. „Světem klasických romantických písní vás provází Paris Gibsonová.“ Žádný seminář netrvá do dvou hodin ráno. Ani žádné terapeutické sezení netrvá do rozbřesku. Na to se Brad vymluvil minulý týden, když byl po většinu noci pryč. Vysvětloval to tak, že jeden z lidí v jeho skupině na tom byl špatně. „Po sezení mě požádal, abych s ním zašel na pivo, říkal, že potřebuje někoho, komu by se mohl vybrečet na rameni. Tenhleten měl opravdové problémy, Toni. Nevěřila bys, co mi všechno vykládal. Úplně mě z toho brní hlava. Ale věděl jsem, že budeš mít pochopení. Víš, jaké to je.“ Tohle všechno moc dobře znala. Lhaní. Zapírání. Čas, který se nedal vysvětlit. Zamčené dveře. Věděla, jaké to je, to tedy ano. Takovéhle.

17

lou dobu, kde je. Věděl bych, co dělá a s kým je. Ale Gavinovi je šestnáct a má řidičák. Pro rodiče je to čtyřiadvacetihodinová

Recommend Documents