LITERÁRNÍ TVORBA A ILUSTRACE ŽÁKŮ DRUHÝCH TŘÍD pod vedením Simony Glückové a Stanislavy Bláhové školní rok 2010 – 2011
Předmluva Neměli bychom zapomínat, že dětský svět se od světa dospělých v mnohém liší. Je velmi důležité, jak dospělí lidé dětský svět ovlivňují, co nebo koho do něj pustí. Jednou z velkých příležitostí, kterou mají především rodiče, je seznamovat děti s okolním světem prostřednictvím pohádek a dětských povídek. Přečtete-li dítěti pohádku, můžete si být jisti, že v dětské mysli se odehrává barvitý příběh, kde každá postava má svoji konkrétní podobu, každá věc má tvar a barvu, každý hlas má svůj tón, květina má svoji vůni, a dokonce i živá voda má svou chuť. To vše díky dětské fantazii, která téměř nemá hranice. Během prvních dvou ročníků ve škole získaly děti prostředky k tomu, aby svoje představy o okolním světě uměly vyjádřit i jinak než verbálně. Naučily se psát a zdokonalily svoje výtvarné schopnosti. Dostaly tedy nový podnět k tomu, aby využily své pohádkové zkušenosti, úžasnou dětskou fantazii a nové technické dovednosti a samy napsaly pohádkový příběh, který doplnily o vlastní ilustrace. Staly se tak mladými tvůrci, jejichž dílo je důkazem literárního talentu a tvůrčích schopností osmiletých dětí. Věcným a materiálním rámcem tohoto díla je evropský vzdělávací projekt s názvem „Brána do světa – kvalita, inovace, modernizace a rozvoj školy“, který by však nebylo možno naplnit bez obětavé práce pedagogů, kteří zajišťovali jeho realizaci a jejichž oceněním jsou zářící oči šťastných dětí a spokojený úsměv hrdých rodičů. Mgr. Simona Glücková
Červ a Provázek Autor: David Kubisch, 2.B Žil byl Červ a žil v domečku. Jednou šel ven a potkal tam Provázek. Skamarádili se a šli spolu domů. Kolem byly samé skály a Červ spadl dolů. Provázek ze sebe vymotal lano, kterého se Červík chytil. Když vylezl nahoru, podal si s provázkem ruku a byl mu velmi vděčný. Přemýšleli, u kterého z nich budou spolu bydlet. Rozhodli se, že u Provázka. Jakmile přišli domů, únavou usnuli. Spali a spali až do rána. Po snídani šli společně nakoupit potraviny. Uvařili si oběd. Když dojedli, šli ven a na cestě potkali Pytlík. S Pytlíkem se taky skamarádili a kamarádí spolu dodnes.
Ilustrace: Zuzana Vohralíková, 2.B 3
Noční skřítci Autor: Adéla Vašíčková, 2.B Za zelenou řekou, za papírovým městem, za tisíci vesničkami, za fialovou loukou, za růžovým lesem, za motýlím hradem je pohádková zem. Zde žijí všichni králové a královny, princové a princezny, strašidla, vodníci, víly, mluvící koníci a také dva skřítkové. Skřítčí holčička SpinkalIlustrace: Kryštof Hrdlička, 2.B ka a chlapeček Chrupík. Ti každý večer vylézají ze svých domečků, aby zkontrolovali, jestli všechny děti spí. Pokud děti nespí, skřítkové sáhnou do svých kapsiček, kde nosí kouzelný uspávací písek. Tím potom posypou dětem víčka. Děti pak krásně usnou a zdají se jim sladké sny. Tak až půjdete spát, dívejte se, jestli někde Spinkalka a Chrupík nelétají. Řekněte jim, že už se těším, až přiletí také k nám.
Ilustrace: Mary Hofmannová, 2.B 4
O nejlepších kamarádkách Autor: Veronika Dvořáková, 2.B Byly jednou dvě holčičky Danielka a Verunka. Byly to nejlepší kamarádky. Jednoho krásného dne jely spolu na výlet do zoo. Moc se jim tam líbilo, až do chvíle, než uviděly opičky a papoušky. Danielce se líbily opičky a Verunce se zase líbili papoušci. Děvčata se začala dohadovat, která zvířátka jsou hezčí. Zbytek procházky po zoologické zahradě spolu nepromluvila. Na zpáteční cestě domů se na sebe podívaly a došlo jim, že si zbytečně pokazily výlet. Vždyť všechna zvířátka jsou hezká. Slíbily si, že se už nikdy nepohádají. Jsou z nich opět nejlepší kamarádky.
Ilustrace: Michala Dvořáková, 2.B
Ilustrace: Albert František Pokorný, 2.B
5
O červené opici a modrém medvědovi Autor: Julie Pekařová, 2.B V jedné zoologické zahradě žilo v kleci dvacet pět hnědých opic a jedna červená opička. Těch dvacet pět hnědých se jí posmívalo. Vedle ve výběhu bylo dvacet pět hnědých medvědů a jeden, ten nejmenší byl modrý. Těch dvacet pět hnědých se mu posmívalo. Ilustrace: Albert František Pokorný, 2.B Jednoho dne se červená opička rozhodla, že půjde za modrým medvídkem a zeptá se ho, jestli s ní nechce kamarádit. Druhý den šla a zeptala se medvídka: „Máš tady kamarády?“ A on smutně řekl: „Ne, nemám.“ „Já také žádné nemám,“ posteskla si opička. A tak medvídek navrhl, že by se mohli kamarádit. Od té doby měli všichni lidé nejraději červenou opičku a modrého medvídka. Ilustrace: Matouš Menšík, 2.B
6
O nalezeném koťátku Autor: Daniela Obrtelová, 2.B Bylo nebylo jedno malé koťátko a to se toulalo. Byla velká zima, koťátko mělo velký hlad a nemělo kde hlavu složit. Už tři dny nic nejedlo a potřebovalo mámu. Jednoho dne ho potkala malá holčička, která se ho ujala. Doma mu připravila teplý pelíšek a sladké mlíčko. Oba se skamarádili a žili spolu šťastně.
Ilustrace: Lukáš Sáblík, 2.B
7
Fúzik Autor: Alexandra Hodásová, 2.B Jednoho dne při zimní procházce jsme v křoví zahlédli malé chlupaté klubíčko. Z dálky to vypadalo jako míč. Ale když jsme přišli blíže, vykouklo na nás malé roztomilé koťátko. Bylo nám ho líto, a tak jsme ho vzali domů, kde jsme mu dali mlíčko. V mističce nezůstala ani kapička. Ale zato fousky
Ilustrace: Alexandra Hodásová, 2.B
byly celé bílé. Od té doby mu říkáme Fúzik. Koťátko bylo tak roztomilé, že jsme si ho nechali a máme ho dodnes.
Ilustrace: Michala Dvořáková, 2.B 8
O Běloušovi Autor: Zuzana Vohralíková, 2.B Žil jednou jeden malý bílý koník, který dostal jméno Běloušek. Bydlel u hodného majitele. Ten se o něho dobře staral, dával mu jídlo a pití. Jakmile koník vyrostl, musel se naučit nosit na sobě jezdce. Sedla se bál a uzda mu trochu vadila. Ale naštěstí se Běloušek tyto základní věci brzy naučil. Majitel se rozhodl, že zavolá své dceři Verunce, aby na něm jezdila. Koníkovi se moc nechtělo. Raději by pobíhal sám po pastvinách a hrál si s poletujícími motýly. Verunka byla trpělivá, s Bělouškem se spřátelila a ten se naučil ji poslouchat. Každý den spolu trénovali. Začali vyhrávat závody. Oba dva byli spolu moc šťastni.
Ilustrace: Ondřej Brunner, 2.B
Ilustrace: Zuzana Vohralíková, 2.B 9
Začarovaný les Autor: Natálie Cejnková, 2.B Byl jeden začarovaný les. A podle pověsti, kdo do lesa vstoupil, už se nikdy nevrátil. V lese žil zlý vlkodlak. Ten, kdo ho skolí, dostane půl království a princeznu za ženu. Král měl velice silného pomocníka, kterého do lesa poslal, ale už deset let ho nikdo neviděl. Po těch všech letech přišel za panem králem muž. Sklonil se a řekl: „Pane králi, půjdu do lesa, skolím vlkodlaka a vezmu si princeznu za ženu.“ Král si radostně povyskočil a odpověděl mu: „No dobrá, ale buď opatrný.“ A tak Pepa šel, šel a šel, až došel k temnému lesu. A vstoupil. V lese byla černočerná tma, byly slyšet hlasy ptáků ohniváků. To jsou vzácní ptáci. Najednou uviděl zjevení. Bylo to velké, černé, mělo to dlouhé drápy. Pepa vytáhl bambitku a vystřelil. Příšera se přiblížila a mládenec hned poznal, že je to zlý vlkodlak. Ten máchl tlapou a bambitka vyletěla Pepíkovi z ruky do koruny stromu. Pepa si vzpomněl na samurajský meč. Vytáhl ho, čekal, co bude dál. Vlkodlak máchl rukou podruhé, že ho opět smete. Chasník se skrčil, chytil se tlapy a skočil mu na hlavu. Pak mu vrazil meč do srdce a vlkodlaka tím skolil. Šťastná princezna se vrátila společně se svým zachráncem do zámku. Byla velká hostina, konala se svatba, tancovalo se a hodovalo. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ilustrace: Aneta Andrejčinová, 2.B
10
Ilustrace: Anna – Marie Rohová, 2.B
Ilustrace: Julie Pekařová, 2.B
Ilustrace: Barbora Rampírová, 2.B
11
Tábor Autor: Albert František Pokorný, 2.B Jednou se kočička a pejsek zeptali, jestli mohou jet na tábor. Maminka jim to dovolila. Kočička se zaradovala, pejsek také. Když do tábora přijeli, probíhaly zrovna závody. Skákalo se v pytlích, běhalo se, zvířátka skákala do dálky. Pro všechny to bylo velké dobrodružství. Jednoho dne se chystalo opékání buřtů. Pejsek už to nemohl vydržet. Měl hrozný hlad. Večer při opékání se zjistilo, že někdo část připravených buřtů snědl. Kdo asi? Pejsek Ilustrace: Kryštof Hrdlička, 2.B se přiznal a všichni se na něj zlobili. Druhý den měli za úkol přejít po úzké kládě řeku. Pejsek ji přešel raz dva. Kočička se bála, ale chtěla to zkusit. Jenže jak šla po kládě, uklouzla jí noha a spadla do řeky. Kočičky nemají vodu rády a pejsek to věděl. Na nic nečekal, skočil do vody a zachránil ji. Nikdo už se na pejska nezlobil. Snědené buřty mu odpustili. Ilustrace: Julie Pekařová, 2.B
12
O zatoulané vločce Sněžence Autor: Filip Hudec, 2.B Jednou vysoko v oblacích žila vločka Sněženka. Když nastala zima, všechny vločky se snesly na zem. Přes noc vytvořily silnou vrstvu sněhu. Jen Sněženka s nimi nebyla. Když padala dolů, foukl do ní vítr Severák a odnesl ji do nedalekého lesa. Tam přistála na nejvyšším stromě a rozplakala se, že není se svými kamarádkami. Ostatní vločky na stromě se jí ujaly a kamarádily s ní. Sněženka byla ráda. Na jaře vrátilo sluníčko všechny vločky zpět na mráček. Ilustrace: Veronika Dvořáková, 2.B
Ilustrace: Albert František Pokorný, 2.B
13
O tučňákovi Alexovi Autor: Ondřej Brunner, 2.B Kdysi dávno před mnoha lety žil tučňák jménem Alex. Alexe neměl nikdo rád, protože mu nešlo učení. Všichni se mu vysmívali, že nemá na vysvědčení ani jednu jedničku nebo že tři plus osm není šest, ale jedenáct. Nikdo ze třídy s ním nekamarádil, nikdo s ním neměl soucit. A Alexovi se už nechtělo chodit do školy. Jedničku neměl ani jednu, a navíc, protože ho spolužáci neměli rádi, tak si vymysleli, že ukradl pero. Poznámky mu rostly tak rychle, že z chování měl čtyřky někdy i pětky. Maminku s tatínkem už bolela křídla, jak museli všechny ty prohřešky podepisovat. Jednou si Alex vyšel na procházku k vodě. Když vtom spatřil nějaké stvoření, jaké ještě nikdy neviděl. Byl to pes. Ale Alex to přece nemohl vědět, tak
Ilustrace: Jakub Chovanec, 2.B
Ilustrace: Mary Hofmannová, 2.B
14
se ho na to zeptal a pes mu odpověděl: „Já jsem pes. Jmenuji se Baddy. Jsem tady jenom na výletě. Můj páníček zde pracuje, něco zkoumá. A co ty, že vypadáš tak smutně? Něco se ti ztratilo a nemůžeš to najít?“ Alex mu svěřil, co ho trápí. Baddy mu řekl: „Tak teď máš alespoň jednoho kamaráda.“ „Jakého kamaráda?“ zeptal se Alex. „No přece mě!“ oznámil radostně Baddy. „To jsem rád. Ale nevíš, co mám dělat, aby i ostatní se mnou kamarádili?“ zeptal se Alex. „To je jednoduché,“ vyštěkl Baddy a radostně vyskočil. „Až přijdeš domů, tak se začneš učit a potom si půjdeš hrát.“ Alex poděkoval Baddymu a pomalu se vracel domů. Ležel v posteli a nemohl se dočkat, až půjde zítra do školy. Když se vracel ze školy domů, tak udělal to, co mu Baddy řekl. Za chvilku uměl vše, co neuměl, a ve třídě s ním byl každý kamarád. Netrvalo dlouho a stal se nejchytřejším tučňákem ve třídě. Spolužáci mu přestali dělat naschvály a od té doby už žádnou poznámku nedostal. Maminka s tatínkem na něj byli pyšní. Ptali se ho, jak to udělal. Když to slyšeli, byli rádi, že to tak dopadlo.
Ilustrace: Matouš Menšík, 2.B
15
Kouzelná rostlinka Autor: Matouš Menšík, 2.B Žilo jedno strašidýlko. Jmenovalo se Alfons. Bydlelo v hradní věži a v noci v ní strašilo. Jednou strašidýlko onemocnělo. Dostalo velikou rýmu., až mu z nosu kapalo. Mělo vysokou horečku, a tak muselo ležet ve strašidýlkovské postýlce zachumlané až po bradu v peřinách a nemohlo strašit. Bylo z toho moc smutné. A protože mu nebylo vůbec dobře, usnulo a zdál se mu sen. Sen o kamarádech. To bylo tak – strašidýlko mělo několik kamarádů. Malého, neposedného Emílka, který ho neustále všude doprovázel. Byl to jeho bratranec. Dále k nim do party patřil klučík Ohýnek. Bydlel v dutině stromu, který rostl hned pod věží. Ohýnek rád všude slídil a byl vždycky tichoučký jako myška. A posledním z party byl Brumbálník, který nezkazil žádnou legraci.
Ilustrace: Mary Hofmannová, 2.B 16
Kamarádi šli jednou při své dobrodružné výpravě kolem lesa. Hned na jeho kraji uslyšeli vzdychat malou rostlinku. Ještě nikdy takovou neviděli. Rostlinka pomaloučku uvadala. Tichoučce vzdychala a prosila o pomoc. Potřebovala vodu. Strašidýlka ihned utíkala k lesní studánce pro vodu a rostlinku zalila. Ta se rozzářila štěstím a za odměnu jim slíbila, že až jim bude nejhůře, pomůže jim, protože má zázračnou moc. Vtom se Alfons probudil. Před ním stáli všichni tři kamarádi a nesli v rukách několik Ilustrace: Albert František Pokorný, 2.B sušených kvítků z nějaké rostlinky. Alfons byl překvapený. „Tak to nebyl sen!“ pomyslel si. „Rostlinka splnila svůj slib a je tu, aby mi pomohla,“ povídá nahlas Alfons. Ale kluci o ničem nevěděli, prý se mu jen něco zdálo. Řekli mu, že mu donesli heřmánek na čaj. Uvařili vodu, zalili s ní kvítky heřmánku a čaj podali Alfonsovi, aby ho vypil. Byl to opravdu čaj kouzelný a také moc dobrý. Strašidýlko se okamžitě cítilo lépe. Za chvilku vyskočilo z postýlky a utíkalo za kamarády ven. A pak, že to byl sen!
17
Velká voda Autor: Anna-Marie Rohová, 2.B Byl jednou jeden kluk a jmenoval se Pepík. Bydlel na kopečku v jedné vesnici. Lidé mu nevěřili, protože si pořád vymýšlel. Jednou se Pepík chlubil, že vynalezne stroj, který bude předpovídat počasí. Smáli se, že Pepík takový stroj nepostaví. Ale Pepík si nedal říct. Namaloval plánek, podle kterého stroj sestavil. Šel do vesnice a řekl lidem, že stroj je vyroben. Vrátil se zpět do domečku na kopci. Tam se monstra zeptal: „Jaké bude zítra počasí?“ A stroj řekl: „Zítra bude hodně pršet.“ A tak utíkal do vesnice oznámit, jaké zítra bude počasí. Lidé pochybovali, jestli má Pepík pravdu. Ale nakonec vylezli na kopec a odvedli tam i svoje zvířata. A pak už jenom čekali, jestli si vše Pepík nevymyslel. Večer začalo pršet. Pršelo celý den a celou noc. Řeka ve vesnici začala stoupat a zničila jim domečky a zahrádky. Všichni si řekli, že je dobře, že Pepíka poslechli, a už se mu nikdy nesmáli. Ilustrace: Zuzana Vohralíková, 2.B
18
Ilustrace: Matouš Menšík, 2.B
Ilustrace: Mary Hofmannová, 2.B 19
O zatoulané kočce Terezce Autor: Mary Hofmannová, 2.B
Byla jednou jedna kočička a ta se jmenovala Terezka. Bydlela v chaloupce s babičkou a dědečkem. Jednou šli dědeček s babičkou na trh do města. Terezka zůstala doma sama. Čekala a čekala. Když byla celá učekaná, rozhodla se, že půjde do lesa.
Ilustrace: Barbora Rampírová, 2.B
V lese dostala hlad a chtělo se jí spát. Chtěla se vrátit domů. Cestu ale nenašla. Udělala si proto pelíšek z trávy a za chvilku únavou usnula. Ráno se probudila a nevěřila vlastním očím. Byla doma v postýlce. Babička s dědečkem ji v noci našli, když se vraceli z trhu. Terezka byla velmi šťastná. Ilustrace: Natálie Cejnková, 2.B 20
Alenka a panenka Autor: Natálie Vaněčková, 2.C
Byla jedna holčička, jménem Alenka. Alenka si moc přála od Ježíška panenku, která by vypadala jako opravdové miminko. Když byl Štědrý den, Alenka panenku pod stromečkem nenašla. Byla moc smutná. Dostala, ale krásné pastelky. A tak si řekla, že si panenku, kterou si přála, namaluje. Nakreslila obrázek, zavřela oči, a když je otevřela, ležela před ní panenka, kterou si tolik přála. Jak se to mohlo stát? Pastelky byly totiž kouzelné. Když si někdo něco moc přál a nakreslil to, tak se mu přání splnilo. Alenka byla v tu chvíli nejšťastnější Ilustrace: Zuzana Vohralíková, 2.B holčička.
Ilustrace: Tereza Škarková, 2.C 21
O zatoulaném koťátku Autor: Lukáš Nečada, 2.C
Bylo jednou jedno malé koťátko. Bydlelo se svojí maminkou na statku. Jednoho dne si vyšli na procházku a kocourek se ztratil. Začal mňoukat a hledat maminku. Po dlouhém hledání začaly kocourka bolet nožičky, tak se schoulil do klubíčka a usnul. Vzbudilo ho až Ilustrace: Bára Prchalová, 2.C maminčino mňoukání. Koťátko vyskočilo a běželo jí naproti. Spolu pak utíkali rychle na statek, kde na ně již čekala miska plná mléka.
Ilustrace: Viktorie Szathmáry, 2.C 22
O králíkovi Autor: Viktorie Szathmáry, 2.C
Byl jednou jeden králík a ten se jmenoval Adam. Žil v krásné králíkárně se svými sourozenci. Ale jemu se tam nelíbilo, a proto utekl do lesa. Brzy zjistil, že v lese je tma, je mu zima, je tam sám a má hrozný hlad. Proto se rozhodl jít zpátky domů. Sourozenci byli moc rádi, že se jim vrátil. Ilustrace: Michaela Vališová, 2.C
Ilustrace: Martin Štoll, 2.C 23
Kočička Micka a babička Autor: Vanessa Plavskijová, 2.C Na kraji lesa stála chaloupka, v které bydlela babička. Ta měla kočičku Micku. Kočička si stále hrála s klubíčkem, chytala myši nebo běhala po lese. Jednou se ztratila. Babička ji hledala. Milá kočička číhala u krtince na krtka, který ne a ne vylézt. Babička kočičce domluvila, že na krtky se nečíhá a u chaloupky neutíká. Vzala ji domů, nalila jí mlíčko a obě spokojeně usnuly.
Ilustrace: Šimon Göth, 2.C
Ilustrace: Adéla Vašíčková, 2.B 24
O Hejkalovi Autor: Jakub Franta, 2.C V jednom lese žil mužíček, který se staral o celý les. Jmenoval se Hejkal. Lidem, kteří se v lese chovali slušně, neublížil. Těm, kteří lesu škodili, šlapali na houby, odhazovali odpadky, ty vždy trestal. Jednoho dne se do lesa vypravil malý Honzík s tatínkem a maminkou. Rodiče Honzíkovi říkali, jak se má chovat, ale on byl velice neposlušný. Jen přišli do lesa, odhodil papírek od bonbónu. Kousek dál kopl do houby a ještě hodně křičel. Hejkal to vše viděl a hrozně se rozzlobil. Popadl Honzíka a zakřičel hlubokým hlasem: „Já tě naučím, jak se chovat v lese!“ Odnesl chlapce do své chaloupky. Honzík plakal a naříkal, ale nebylo mu to nic platné. „Budeš se starat o les,“ řekl Hejkal. Honzík celé dny sbíral v lese papírky, čistil studánky a pomáhal zvířátkům. Jednoho dne si ho Hejkal zavolal a řekl: „Jsi tu už rok a jsi pracovitý, pustím tě domů.“ Honzík byl moc rád. Doma ho čekali rodiče, kteří po celou tu dobu tesknili. Honzík se poučil a lesu už nikdy neškodil.
Ilustrace: Valentýna Vránová, 2.C
25
O zlobivé holčičce Autor: Zuzana Váchová, 2.C
Byla jedna zlobivá holčička, která se jmenovala Adélka. A ta neposlouchala maminku ani tatínka. Jednoho večera, když šla spát, přiletěl k ní do pokojíčku kouzelný skřítek, který se jmenoval Doby. Adélka se vylekala. „Slyšel jsem, že jsi, Adélko, moc zlobivá holčička. Když Ilustrace: Michaela Vališová, 2.C se nepolepšíš, odnesu si tě do své chaloupky hluboko v čarovném lese a už nikdy neuvidíš maminku a tatínka.“ Skřítek zmizel a Adélka usnula. Ráno, když se probudila, řekla si, že to byl jen sen a nic si z toho nedělala. Pořád zlobila a neposlouchala rodiče. Skřítek přišel za tři dny znovu a Adélku si odnesl. „Tak, Adélko, tady budeš se mnou bydlet. A budeš mi uklízet.“ Skřítek byl na holčičku zlý. Adélka plakala a chtěla zpátky domů. Tu se objevila malá myška a řekla: „Neplač, Adélko, já ti pomohu.“ Byla to hodná víla. Proměnila Adélku také v myšku a pomohla jí dostat se zpátky k mamince a tatínkovi. Ta potom slibovala, že už bude hodná, bude poslouchat a nebude zlobit.
Ilustrace: Valentýna Vránová, 2.C 26
Šťastná žížala Autor: Filip Schulz, 2.C Žila byla jedna stará žížala. Celý život bydlela na zahradě v trávě, kde si hrály děti. Jednoho dne se rozhodla, že už nebude poslouchat jejich dupání. Vylezla ze země a namířila si to do záhonu jahod. Přiletěl kos a chtěl žížalu sníst. Za stromem číhal kocour a kosa vyplašil. Vystrašená žížala se dostala v pořádku do záhonu. Tam žila šťastně až do smrti.
Ilustrace: Zuzana Váchová, 2.C
Ilustrace: Vanessa Plavskijová, 2.C 27
O hvězdičce Amálce Autor: Veronika Procházková, 2.C Žila byla jedna holčička, která se jmenovala Anička. Jednou večer ještě nespala a dívala se na hvězdy. Protože je chtěla vidět zblízka, tak šla ven. Ale co to? Jedna hvězda má šest rohů. To musím říct mamince. Ale ta stejně nemá čas. Dívala se dál na tu šestirohou hvězdu a ta se začala blížit k Aničce. Blíží se a blíží, až najednou spadla na zem. Anička se ptá: „Ty jsi hvězda?“ „Ano, jsem hvězda Amálka. Do rána můžeme být kamarádky. Chceš?“ Celou noc si spolu hrály. Když začalo svítat, Amálka vyletěla zpět na nebe. Anička se vrátila do postele a tvrdě usnula. Ilustrace: Zuzana Váchová, 2.C
Ilustrace:Kateřina Průchová, 2.C 28
O neposlušné Evě Autor: Jakub Zedníček, 2.C Eva sedí u stolu a večeří. Jenže nesedí jako hodné a vychované děti. Pořád kope nohama do židle a do stolu. Maminka ji neustále napomíná: „Evo, nedělej to!“ Ale Eva neposlouchá. Kop, kop, kope do židle dál. Židle se velmi rozzlobila a shodila neposlušnou Evu na zem. Eva se tak vylekala, že už nikdy do ničeho nekopala.
Ilustrace: Valentýna Vránová, 2.C
29
Hamlet Autor: Šimon Göth, 2.C
Žil byl jednou jeden pes. Jmenoval se Hamlet. Jednou, když běhal na louce, objevil kámen. Čuchl si k němu a voněl mu jako uzenina. Tak si do kamene kousnul. Au! To bolelo… Čuchl si k němu znovu a kámen stále lákavě voněl. Bál se do kamene kousnout podruhé, a tak do něj šťouchl tlapkou. Kámen se odkulil a pod ním bylo ukryto kolečko salámu. Slupl ho jako malinu. A protože byl z toho běhání celý unavený, lehl si a usnul … Že nevíte, o čem se mu zdálo?
Ilustrace: Kateřina Průchová, 2.C
30
Honza a Tonda Autor: Martin Štoll, 2.C
Byli jednou dva kluci Honza a Tonda. Jednoho dne se rozhodli, že si půjdou zabruslit. Oblékli se a šli. Přišli k rybníku, ale co to? Z díry v ledu vyskočil hastrmánek. Honza mohl být rád, že se neskácel k zemi, a Tonda raději utekl. Když Ilustrace: Michaela Vališová, 2.C hastrmánek viděl vykuleného Honzu, tak hup a byl pryč. Od té doby se kluci už nikdy neodvážili jít sami k rybníku.
Ilustrace: Kateřina Průchová, 2.C 31
Kouzelný dům Autor: Bára Prchalová, 2.C
Byl jednou jeden kouzelný dům. V něm stará žena, která se jmenovala Markéta. Vlastně tam s ní bydleli ještě malincí tvorové. Tak malincí jako malíček. „Že nevíte, kdo to byl …?“ No přece sedm malých trpaslíků. Jednou, na Štědrý den ráno, se Markéta probudila a uviděla vedle sebe krásný strom. Ten jí donesli trpaslíci z lesa. Markéta tak krásný strom nikdy neviděla. Byl barevně ozdoben a celý zářil. Za odměnu usmažila trpaslíkům houbové řízečky, společně si sedli ke stolu a udělali si překrásný večer.
Ilustrace: Tereza Škarková, 2.C
32
Ilustrace: Šimon Göth, 2.C
33
Autoři povídek Červ a Provázek Noční skřítci O nejlepších kamarádkách O červené opici a modrém medvědovi O nalezeném koťátku Fúzik O Běloušovi Začarovaný les Tábor O zatoulané vločce Sněžence O tučňákovi Alexovi Kouzelná rostlinka Velká voda O zatoulané kočce Terezce Alenka a panenka O zatoulaném koťátku O králíkovi Kočička Micka a babička O Hejkalovi O zlobivé holčičce Šťastná žížala O hvězdičce Amálce O neposlušné Evě Hamlet Honza a Tonda Kouzelný dům
David Kubisch Adéla Vašíčková Veronika Dvořáková Julie Pekařová Daniela Obrtelová Alexandra Hodásová Zuzana Vohralíková Natálie Cejnková Albert František Pokorný Filip Hudec Ondřej Brunner Matouš Menšík Anna-Marie Rohová Mary Hofmannová Natálie Vaněčková Lukáš Nečada Viktorie Szathmáry Vanessa Plavskijová Jakub Franta Zuzana Váchová Filip Schulz Veronika Procházková Jakub Zedníček Šimon Göth Martin Štoll Bára Prchalová
3 4 5 6 7 8 9 10 12 13 15 17 18 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
Ilustrátoři povídek Červ a Provázek Noční skřítci O nejlepších kamarádkách O červené opici a modrém medvědovi O nalezeném koťátku Fúzik O Běloušovi Začarovaný les
Zuzana Vohralíková Mary Hofmannová, Kryštof Hrdlička Michala Dvořáková, Albert František Pokorný
3 4 5 6 7 8 9
O zatoulané kočce Terezce
Albert František Pokorný, Matouš Menšík Lukáš Sáblík, Anna Rampírová Alexandra Hodásová, Michala Dvořáková Zuzana Vohralíková, Ondřej Brunner Barbora Rampírová, Aneta Andrejčinová, Anna-Marie Rohová Kryštof Hrdlička, Julie Pekařová Albert František Pokorný, Veronika Dvořáková Jakub Chovanec, Matouš Menšík, Mary Hofmannová Albert František Pokorný, Mary Hofmannová Mary Hofmannová, Matouš Menšík, Zuzana Vohralíková Barbora Rampírová, Natálie Cejnková
Alenka a panenka O zatoulaném koťátku O králíkovi Kočička Micka a babička O Hejkalovi O zlobivé holčičce Šťastná žížala O hvězdičce Amálce O neposlušné Evě Hamlet Honza a Tonda Kouzelný dům
Zuzana Vohralíková, Tereza Škarková Bára Prchalová, Viktorie Szathmáry Michaela Vališová, Martin Štoll Adéla Vašíčková, Šimon Göth Valentýna Vránová Valentýna Vránová, Michaela Vališová Vanessa Plavskijová, Zuzana Váchová Zuzana Váchová, Kateřina Průchová Valentýna Vránová Kateřina Průchová Kateřina Průchová, Michaela Vališová Šimon Göth, Tereza Škarková
Tábor O zatoulané vločce Sněžence O tučňákovi Alexovi Kouzelná rostlinka Velká voda
Vydala ZŠ Seifertova roku 2011. Náklad: 300 ks. Tisk: Etis, s. r. o.
10 12 13 15 17 18 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
