שבוע טוב Číslo 6/5767 Výklad sidry Toldot (Berešit/Geneze 25,19 - 27,46) Čteme hned na začátku naší týdenní paraši: "Veele toldot Jicchak ben Avraham. Avraham holid et Jicchak." To je rodopis Jicchaka syna Avrahamova. Avraham zplodil Jicchaka. Vidíme v úvodním pasuku (pasuk = odstavec; sidra = týdenní oddíl = parašat ha šavua; paraša pak znamená jakýkoliv oddíl či část např. do tfilinů) , že Jicchak byl synem Avrahama. Proč však není použito běžnějšího obratu a sice jen, že Avraham zplodil Jicchaka? Je přeci logické, že jestli Jicchak byl synem Avrahama, pak ho Avraham zplodil. Zdá se, že nejde jen o pouhé slovíčkaření. Raši cituje midraš který, vysvětluje, že Sára byla neplodná víc než 50 let a znenadání po jediné noci u Avimelecha počala. Z toho by si mohl někdo vyvodit, že Avimelech byl Jicchakův skutečný otec a nikoliv Avraham. Za tím účelem, aby byly v zárodku umlčeny jakékoliv narážky, H-spodin učinil Jicchakovu tvář téměř identickou s Avrahamovou. Kvůli této podobě mezi Avrahamem a Jicchakem svět měl důkaz, že Avraham byl vskutku Jicchakův otec, a to bez ohledu na epizodu s Avimelechem.Víme přeci, jak je rodokmen u židů posvátný. My také víme, že Sára byla cadkanijot (spravedlivá) a síla jejího proroctví byla dokonce účinnější než jakou disponoval Avraham. Or ha Chajim vysvětluje, že Tora odhaluje Jicchakovu podstatu skrze jedno hebrejské písmeno. Tato týdenní paraša začíná, jak už jsme si uvedli: Ve ele toldot Jicchak ben Avraham A toto jsou rodopisy Jicchaka syna Avrahama... Tora by mohla docela klidně opomenut konsonant vav na začátku pasuku. Nicméně Tora nám říká právě skrze toto písmenko vav, které je spojovacím znakem (tzv. vav kopulativum), že Jicchak byl na stejné úrovni jako jeho otec Avraham, že mezi oběma praotci je tedy přímá kontinuita. Vykladači nám poodhalují, že každému z patriarchů bylo souzeno žít nejméně 180 roků. Jicchak se skutečně 180 let dožil. I u Jakova se předpokládalo, že bude též žít 180 let; avšak zemřel již ve věku 147 let, protože H-spodin zkrátil léta jeho života pro každé slovo stížnosti, které přednesl před faraónem. Midráš dále poukazuje, že i Avrahamovi byl souzeno žít 180 roků, ale H-spodin mu odečetl pět let života. Zaslíbil totiž Avrahamovi, že opustí tento svět v pokojném stáří. Jestli by se Avraham dožil dne, kdy Esav spáchal pět hříchů, byl by znevážen tento H-spodinův slib, protože Avraham by byl svědkem toho, jak jeho vnuk následuje cesty zla. Esav dobře věděl, že jeho dědeček se má dožít nejméně 180 let. Poté co Avraham skonal již ve věku 175 let, Esav se dotazoval na
23 listopadu ’06 spravedlnost H-spodinovu. Jestli je On Spravedlnost a Soudce v jedné "osobě", jak mohl Avrahamovi odepřít pět let života? Je pro nás velmi důležité rozumět vzniklé situaci. Ten den, kdy zemřel Avraham, Esav zabil Nimroda. Avraham byl prazákladem všech dalších dějů B-žích. Když se Avram stal Avrahamem, stal se zároveň otcem všech národů. Byl mužem, který uvedl do praxe monoteismus. Avraham nebyl jen jeden z nejvíce bohatých jedinců na světě, on byl také nejvíce duchovní. Každá akce má za následek protireakci. Je nám též známa rovnováha dobra a zla. Kdo byl protiváhou vůči Avrahamovi? Byl jim Nimrod (který hodil Avrahama do pece v Ur Kasdim [ur znamená v hebrejštině i pec]) byl protikladem Avrahama. Esav se toulával po poli a lovil zvěř. Nimrod, zvaný též Amrafel, král babylonský, šel také za chladného dne se svými vazaly na lov do polí. Nimrod se podíval na Esava nepřejícně a toho se zmocnila závist. Jednoho dne Esav spatřil v poli Nimroda, kráčejícího se dvěma lidmi. Jeho doprovod se od něho vzdálil a všichni lovili zvěř jinde. Tu se Esav schoval a číhal na Nimroda, neboť ho chtěl zabít. Když Nimrod přišel k místu, kde se Esav skrýval, vystoupil Esav náhle ze svého úkrytu, tasil meč, přiběhl k Nimrodovi a uťal mu hlavu. Potom se dal do zuřivého boje s oběma Nimrodovými poddanými, kteří divoce křičeli. Srazil je na zem a zabil je. Ostatní muži z Nimrodova doprovodu slyšeli z dálky řev a rozpoznali hlasy oněch dvou vazalů. Spěchali tím směrem a našli svého krále a oba jeho průvodce mrtvé ležet v poušti. Esav včas uprchl a unikl jim. Midraš dále říká, že Nimrod vlastnil zvláštní šaty od Adama, které byly stvořeny samotným H-spodinem. Tyto šaty měly zvláštní moc přilákávat zvířata a od té doby, co Esav byl lovec, on toužil mít tyto šaty jen a jen pro sebe. Esav tedy zabil Nimroda kvůli těmto šatům. Tento týden Tora nám vypráví o dichotomii bratří dvojčat Jakova a prvorozeného Esava. Jakovovým životním stylem bylo sedět a studovat, zatímco Esav si oblíbil lov. Ačkoli je velmi těžké porozumět kořenům této rozdílnosti, reakce jejich rodičů na tuto rozmanitost vnáší do příběhu ještě více zmatků. Tora nám říká, že Jicchak miloval Esava, doslova proto, že ulovená zvěřina byla v jeho ústech; ale Rivka měla ráda Jakova. (Berešit/Geneze 25:28). Diametrálnost jejich názorů se názorně projeví v zápase o požehnání. Jicchak zamýšlel udělit Esavovi požehnání, které mělo být spíše materielní povahy, Rivka přemýšlela, jak toto požehnání udělit jejímu oblíbenému synu Jakovovi - ale spíše měla na mysli duchovní rozměr tohoto požehnání. V čem tedy spočíval základní rozdíl mezi Jicchakovým a Rivčiným
1
pohledem na jejich děti? Jak je možné že Jicchak, který ztělesňoval jakousi esenci duchovna, stranil takovému člověku, jakým byl Esav? Přesto se můžeme právem domnívat, že Jicchak rozuměl rozporu, který vzplál mezi jeho dvěma syny. Nicméně, cítil že Esav, lovec každým coulem, mnohem lépe porozumí světu a dokáže se lépe prosadit. Esav by pak zabezpečil Jakovovy potřeby. S něčím podobným se setkáváme i současnosti. Ve světě a zejména v USA žijí židé, kteří jsou úspěšnými podnikateli a mají značné zisky. Nedokáží sice studovat Toru či Talmud, ani se řádně modlit, ale část svého majetku věnují na podporu synagog či ješiv. Bez této podpory - cdaky - by dané instituce měly značné existenční potíže. Na druhou stranu jsou zde zb-žní židé, kteří nedisponují majetkem a ani neumí podnikat, ale umí se modlit, studovat svaté texty. Ti pak myslí při modlitbách na své mecenáše. A tak každý dá podíl toho, čeho má navíc - dá to čemu líp rozumí, co je mu vlastnější. A právě takovou symbiózu měl na mysli praotec Jicchak. Rivka na druhé straně uvažovala pragmatičtěji. Ona cítila, že Esav jenž se stará jen materiální věci, by vše sobecky hromadil a stěží by dal Jakovovi nějakou část. Ona dále vyrozuměla, že zatímco Jakovova strava je ve své podstatě duchovní, sotva by to v tomto materiálním světě stačilo ku přežití. A nemohla se spolehnout na Esava, že se o bratra postará, znala jej příliš dobře. Tam by nebyla žádná parita nebo sdílení. Esav by vzal všechno. Každý má nějakou práci, ať je duševní či manuelní, ale každá práce musí být vykonávána s pocitem odpovědnosti. Podstatou sporu mezi Rivkou a Jicchakem bylo ujištění, zda by dal Esav Jakovovi jeho podíl. Rivka dobře věděla , že svět by byl lepší, kdyby všichni sdíleli dary, které jim byly od B-ha dány. Rabín Chajim Shmuelevitz, představený ješivy Mirrer Yeshiva v Jeruzalémě vykládal týdenní paraši z Tory. Stovky studentů napjatě očekávalo, že uslyší brilantní slova moudrosti, která byla proložena jiskrnými průpověďmi, které by si nezadaly srovnání se slovy mudrců z dávných časů. Při výkladu sidy Toldot onen představený ješivy doslova omráčil publikum. Jen co otevřel své poznámky řekl: "Ich gei starben!" (chystám se zemřít! = v jazyce jidiš). Pronesl tato slova chraplavým hlasem a pořád opakoval donekonečna tato slova. "Ich gei starben!" Tváře studentů zesínaly. Nebyli si jisti zda zavolat sanitku, nebo rychle sehnat lékařskou pomoc. Tu se rabín náhle pozastavil, usmál se, a dokončil svoji myšlenku: "To je přesně to, co Esav řekl svému bratru Jakovovi v tomto týdenním oddíle." Vskutku transakce, ve které se Esav vzdá svého práva prvorozenství pro mísu čočkové polévky, předcházela tato slova: "Vajomer Esav hine anochi holech lamot, velama ze li bchora?" A řekl Esav: "Hle kráčím smrti vstříc, tak k čemu mi pak bude prvorozenství?" (Berešit/Geneze 25:32) Pomyšlení na smrt bylo katalyzátorem Esavova rozhodnutí zříci se práva prvorozenství a též i povinností, které byly s prvorozenstvím spjaty. Ale proč? Každý člověk musí jednou zemřít. Nicméně, jak tato vidina či pocit konce života souvisí s Esavovým rozhodnutím? Proč se rozhodl obchodovat s
právem prvorozenství pro talíř čočkové polévky? Pochopili bychom, kdyby Esav zareagovat na Jakovovu nabídku třeba takto: "Podívej, právo prvorozenství nese příliš mnoho zodpovědností. Je mi to zapotřebí?" Snad si to objasníme na dalším příběhu: Jistý David, student telšské ješivy, který cestoval letadlem zpět do Clevelandu, zažil následující zkušenost: Mladík byl již před zahájením cesty dosti nervózní, ale ježto vedle něj seděl představený ješivy rabín Mordechaj Gifter,cítil se celkem bezpečně. Ať je to jak chce, uvažoval jinoch, s takovým cadikem (spravedlivým mužem) na palubě se člověku nemůže nic zlého přihodit. Tu náhle uslyšel z reproduktorů hlas kapitána: "Máme nějaké obtíže s letadlovou hydraulikou a jsme nuceni nouzově přistát. Všichni se prosím vraťte na své místo, připoutejte se bezpečnostními pásy a dodržujte pokyny dané posádkou letadla." David se rychle sklonil k jeho rebemu. "Asi jsme v nebezpečí. Já mám sidur (modlitební knihu) v příručním zavazadle. Jsou tam nějaké zvláštní žalmy nebo modlitby, které bych měl nyní odříkat? Rav Gifter uklidní mladíka a doporučí mu několik vhodných žalmů. Pak mu řekl, aby se neprodleně připoutal a připravil se na přistání. Jeho pokyny byly přerušeny zoufalými výkřiky jednoho hysterického cestujícího, který seděl před Davidem. "Slečno, rychle sem!" volal letušku. "Přineste mi dvojitou skotskou whisky s ledem!". Bylo to jeho poslední přání pro případ, že by přistávací manévr letadla nepřežil. Osobně znám ještě jeden morbidnější případ, kdy měl umírající poslední přání, aby na jeho hrobě byla místo vázy umístěna láhev od piva. V Talmudu se též praví: "...nedej se snadno rozhněvat a čiň pokání den před svou smrtí." (Pirkej avot 2:15). Dva různí bratři. Dva různé postoje. Dva různé světy. Tento týden čteme se o Jakovovi a Esavovi, dva bratři jejichž postoje k životu byly tak odlišné stejně jako jejich vzezření. Esav byl srstnatý, Jakov byl zcela hladký. A zatímco Jakov seděl v stanu a studoval, Esav lovil. Přes tyto odlišnosti měli přeci něco podobného. Oba bratři prodělali změnu jména. Okolnosti, které vedly k těmto změnám byly různé pro každého z bratří. Za dva týdny se dočteme, že Jakov měl úporný zápas a to s nikým menším, než samotným andělem. Byl při tom nepříjemně zraněn, ale vytrval. A anděl změnil jeho jméno. Již více nebude tvé jméno slouti Jakov, ale Jisrael - jméno, které se vysvětluje ty jsi bojoval s anděly a dokázal jsi zvítězit (Berešit/Geneze 32:29). Tento týden však čteme o Esavově změně jména. Vchází do svého domova (po Avrahamově pohřbu) a zcela vyčerpán. Vidí svého mladšího bratra, jak připravuje pokrm - červeně zabarvenou čočkovou polévku a zvolá na něj: "Dej mi trochu z toho rudého jídla, abych je (doslova) shltnul!" A posléze Tora vypovídá, že proto jeho jméno bylo nazváno Edom = červený (Berešit/Geneze 25:30). Červený - to je jméno (nebo snad v tomto případě spíše přezdívka na rozdíl od změny jména Jakovova) dané krvežíznivému hladovému divochovi, kterého my známe jako Edom. To je docela interesující. Oba bratři měli změná jména. Ale zatímco Jakov měl poraněnou kyčel, jak musel bojovat s andělem, Esavovi plně stačilo sníst nějakou polévku, aby získal diskvalifikující jméno pro
2
věčnost. Je opravdu mnoho obtížných otázek které si můžeme klást při četbě sidry Toldot. Ale nejpalčivější otázka ze všech je ta, která sužuje duše všech židovských rodičů ode dnů Jicchaka a Rivky až po současnost. Jak se vůbec může z jinak z-božného a harmonického manželství a rodiny vyrůst dítě jakým byl Esav? Avraham měl také syna, Jišmaele, který byl na hony vzdálen svému otci navíc násilná a vrtošivá osoba. Jenže Jišmael nebyl synem Sáry, ale vedlejší ženy Hagary, a tak jeho odchýlení od způsobu života jeho otce Avrahama můžeme docela dobře pochopit. A navíc - Jišmael s přibývajícím věkem činí pokání, napravuje se a navrací ke způsobu života Avrahamova a Jicchakova. Uznává Jicchakovo prvenství v poslání nositele duchovního dědictví Avrahama. Ale Esav, který je dvojčetem Jakova, nejen má otce Jicchaka a matku Rivku, vyroste nakonec v sukničkáře, vraha a muže násilí. A on nikdy se nesníží k tomu, aby učinil jakoukoliv změnu svého chování. Tak kde nyní nalézt odpověď na tento neustálý generační problém? Věhlasní vykladači Tory zápolí s mnoha úskalími a každý podle tradice, pohledu či erudovanosti se snaží nalézt přijatelnou odpověď na tento problém. Odpověď, která asi nejvíce reflektuje problémy naší generace a naše současné podmínky, pochází od rabiho Samsonu Raphaela Hirsche v jeho monumentálním výkladu Tory. Rabín Hirsch s notnou dávkou odvahy konstatuje, že Jicchak a Rivka učinili zásadní chybu v tom, že se snažili poskytnut Esavovi stejný typ výchovy, vzdělání a studijního plánu jako Jakovi. Esav nebyl Jakov. To bylo zřejmé od okamžiku, kdy dávali o sobě vědět v matčině lůně. Tora sám popisuje jak diametrálně různé osobnosti se výrazně liší, jak co do zájmu i co do intelektu. A Esav byl mužem polí - tím, kdo umí jen lovit, zatímco Jakov byl povýtce osoba duchovní, většinu času trávil ve stanu při studiu. Tedy atletickému, fyzicky zdatnému a talentovanému lovci měl být poskytnut jiný druh výchovy. Obě formy vzdělání jak Esavovi tak i Jakovovi měly spočívat na tradici Tory a měly poskytnout takový typ vzdělání, který by měl za cíl vybudovat na principu Tory vyrovnané osobnosti. Ale metody, způsob výuky se měly lišit. Měl být brán zřetel na individuální rysy obou bratří. Nucením Esava následovat Jakovův způsob chování a jednání však měl právě opačný efekt, což mělo za konečný cíl Esavův odklon z tradice otců a jejich způsobu života. Rodiče mají povinnost své děti vychovat dle Tory a poskytnout jim potřebné informace. Ale ne každé dítě by mělo navštěvovat stejnou školu, nebo dokonce stejný školní systém, který jeho sourozenec navštěvuje. Každé dítě je svět sám o sobě nebo v sobě. Nutit děti společně navštěvovat jeden typ vzdělávacího systému, může vážně ublížit hned několika dětem. Ne každé dítě je uzpůsobeno skládat často obtížné zkoušky a denně studovat Talmud. Nucením těchto dětí do takového šablonovitého rámce vzdělávání způsobí, že dojde k mnoha selháním, odpadávání a obrovským zklamání rodičů těchto dětí. Rodiče musí dělat to, co je dobré a vhodné pro jejich děti dle jejich přirozené povahy a ne - dělat co si myslí, nebo doporučují sousedé či známí. Lidé jsou neustále
atakováni nejrůznějšími vnějšími tlaky. Ale žádné dítě by nemělo být obětováno naším mnohdy sobeckým cílům, našim představám či záměrům. Aby Jakovovo jméno mohlo být změněno na Jisrael, musel soupeřit s Esavem, musel přelstít mazaného Lavana a nakonec on musel bojovat a porazit anděla. Pak teprve vyzískal proslule známé jméno. Tora nás upozorňuje, že s jedním "usrknutím" polévky dostal Esav nové jméno. Čili nebylo to pro jeho loveckou vášeň. Nebylo to díky jeho divokosti. A nebylo to dokonce ani kvůli barvě vlasů. Bylo to pro jeho neomalené chování u stolu a pro jeho nezkrotnou touhu jíst červenou polévku, pro kterou byl ochotný vzdát se svého práva prvorozenství. Závěr této paraši popisuje, jak Jicchak chtěl žehnat Esavovi dříve než umře a tak mu řekl: "Vajomer hine na zakanti lo jadati jom moti. Ve ata sana chelejcha teljecha ve kaštecha ve ce hasade vecuda li cajid." (Berešit/Geneze 27,2-3) A řekl hle zestárl jsem, neznám dne své smrti. Nyní vezmi prosím svůj toulec a luk vyjdi na pole a ulov mi zvěřinu. Proč Jicchak potřeboval jíst svoji oblíbenou pochoutku než požehnal Esavovi? Řekli jsme si, že Jicchak miloval Esava, protože měl potěšení z masa, které pro něho lovil (Berešit/Geneze 25,28). Je to velmi podivné, že by jej měl milovat kvůli jídlu. Od tradičních vykladačů se dovídáme, že Jicchak miloval Esava, ne protože by se těšil z jeho jídla, ale protože Esav byl horlivý v kibud av (vzdávání pocty jeho otci). Jak nám midraš říká (Berešit raba 65) náš učitel Šimon ben Gamliel uvedl: "Všechny moje dny, které já jsem sloužil mému otci, a to já jsem nevykonal dokonce setinu toho jakou poctu projevil Esav svému otci." Jakov, na druhé straně, nebyl tak pečlivý v plnění micvy kibud av. To je již patrno ze skutečnosti, že on musel truchlit za svého syna Josefa když si myslel že je mrtvý a to po dobu 22 let! Byl to trest za 22 let která Jakov byl pryč od svého otce = 20 let se ukrýval před Esavem v domě Lavana a 2 roky strávil na cestě zpět. (37:34) Jak tedy porozumět souvislostem mezi micvou kibud av a následným požehnáním? Je totiž přímá souvislost mezi kibud av a požehnáním vejiten lecha Elohim mital hašamajim u:mišmanej haarec (a dá ti B-h z rosy nebe a tuku země 27,28). Toto požehnání se vztahuje na materiální dary tohoto světa. Kibud av - jak praví Sefer hachinuch (kniha přehledně popisující tzv. "tarjag micvot" = 613 příkazů), je micva hakarat hatov (ocenění) našich rodičů to, co přináší odměnu v tomto světě. V Aseret hadivrot (Desateru přikázání) se praví že máme ctít otce i matku, aby se prodloužily naše dny zde na zemi. Jestliže ctíme naše rodiče budeme odměněni dlouhým životem. Mida keneged mida (vezme míru za míru) poukazuje na ocenění za život naplněný vzdáváním poct rodičům, kteří ti dali život. Protože Esav byl horlivý v kibud av jeho otec zamýšlel, že by měl obdržet požehnání Olam haze (= tento fyzický svět) jako odměnu za uznání hodnot života úcty k rodičům. Několik vykladačů poukazuje na to, že Jicchak vždy
3
zamýšlel dát Birchat Avraham (požehnání Avrahamovo) Jakovovi. Předtím, než Jakov odejde k Lavanovi, Jicchak mu takto žehná: "Vajiten et birkat Avraham lecha u:lzarecha.." A dám ti požehnání Avrahamovo i tvému potomstvu... (28:4) Toto Birchat Avraham je slib daný v sidře Lech Lecha "a učiním z tebe veliký národ, že Avrahamovy potomci se stanou Am hanivchar (vyvolený národ)." Birchat Avraham je v jiném slova smyslu duchovní požehnání, zatímco dary z rosy nebe a tuku zemského jsou ryze fyzická požehnání. Jicchak tedy vždy zamýšlel, že duchovní požehnání Avrahama by mělo být uděleno Jakovovi. Ačkoli Jicchak cítil, že požehnání materiálního bohatství by mělo být uděleno Esavovi, Rivka naopak byla toho názoru, že i toto hmotné požehnání by mělo být uděleno Jakovovi viz výše. Talmud říká v traktátu Kidušin (30) že Tora přirovnává úctu k rodičům s úctou k samotnému B-hu. Bázeň z rodičů je bázeň B-ží. Tak Tora uznává, že Jakov si vlastně zasloužil nejen Birchat Avraham (požehnání Avrahamovo), ale také fyzického požehnání mital hašamajim u:mišmanej haarec. Čteme dále v této týdenní paraši, ve které je líčeno, jak Jakov vzal požehnání, které Jicchak původně zamýšlel udělit Esavovi. Tím ovšem zadal příčinu k nenávisti kterou začal Esav choval k Jakovovi. Esav si předsevzal, že jakmile pominou dny smutku za jejich otce, pak mu již nebude nic bránit, aby svého bratra usmrtil. Esav tedy vyčkává na okamžik Jicchakova skonu, protože měl velikou úctu k otci, nepřál si způsobit mu bolest a muka. Ihned poté co Esav řekl sám sobě, že zabije Jakova, Rivka Jakova vyzývá, aby neprodleně uprchl do Charanu k jejímu bratru Lavanovi. Otázkou je, jak se Rivka dověděla o tomto Esavově úmyslu? Raši vysvětluje, že Rivka obdržela tuto informaci skrze proroctví od B-ha. Měli bychom vzít na vědomí, že v té době Jakov byl již 63 - letý, když uprchl z domova v důsledku Rivčina varování. Byl mimo domov rodičů celkem po dobu 38 let (22 let u Lavana, 2 léta cestoval a 14 let prodléval u Šema a Hebera). (Tento poslední údaj jistě bude pro mnohého zcela novou informací už jen proto, že o pobytu u Šema se Tora nikde přímo nezmiňuje. Toto si povšiml i Raši a uvádí, že Jákobovi bylo v době odchodu od Jicchaka 63 let. Když se Jákob narodil, Izmaelovi bylo 74 let, neboť Izmael byl o 14 let starší než Izák a Izákovi bylo při jejich narození 60 let, což je 74. Let [Izmaelova] života bylo 137 [let], neboť je psáno: ‘A toto jsou roky života Izmaelova’ [Gen 25,17]. Shledáváme tedy, že Jákobovi bylo v době Izmaelovy smrti 63 let. Odtud jsme se poučili, že [Jákob] se 14 let skrýval v domě Heberově a potom odešel do Cháranu, protože v Lábanově domě mohl být až 14 let před Josefovým narozením, neboť je psáno: ‘Sloužil jsem ti čtrnáct let za dvě tvé dcery a šest let za tvůj brav’ [Gen 31,41]. A brav jako svou mzdu dostal až po Josefově narození, neboť je psáno: ‘A stalo se, když porodila Ráchel Josefa, atd.’ [Gen 30,25] A Josefovi bylo
30 let, když se stal králem, a od té doby do chvíle Jákobova sestoupení do Egypta [uběhlo] 9 let, totiž 7 [let] sytosti a 2 [roky] hladomoru. [V té době] řekl Jákob faraónovi: ‘Dnů let mého hostování je třicet a sto let’ [Gen 47,9]. Běž a počítej: 14 let před Josefovým narozením plus 30 [let] Josefova [věku] plus 9 [let] od [Josefova] kralování do Jákobova příchodu, to je 53 [let]. Když se [Jákob] odloučil od svého otce, bylo mu 63 [let], což je [celkem] 116 [let]. Řekl však [faraónovi:] ‘třicet a sto let’ [Gen 47,9], tudíž nám schází 14 let! To tě učí, že poté, co [Jákob] přijal požehnání, skrýval se 14 let v domě Šemově a Heberově). Po 38 letech se Jakov vrátil domů a Jicchak byl ještě naživu. Jaký byl tedy pravý důvod Jakovova předčasného útěku? Proč si Rivka vysvětlila proroctví od H-spodina tak, že Esavov se žačne mstít tak brzy? Jakov tedy mohl zůstal doma s otcem a matkou podstatně delší čas. Patriarcha Jakov reprezentuje galut - tedy exil (v jazyce jidiš pak golet - třeba v údolí). To je i důvod, proč ustanovil večerní modlitbu tzv. arvit (noc představuje galut; Jicchak ustanovil odpolední modlitbu minchu a Avraham ranní - šacharit). Nebylo žádného jiného patriarchy, který by trpěl tolik let v exilu. Byl mimo zemi Izraelskou déle než kterýkoliv jiný patriarcha. Dalších 17 let na sklonku svého života strávil v Egyptě. Proč Jakov potřeboval trpět právě v exilu? Odpověď je, že Jakov coby patriarcha, předjímá budoucnost židovského národa. Právě tak, jako Jakov přežil, duchovně rostl, navzdory krutosti exilu, tak bude židovský národ přežívat a kvílet v exilu. Židé mají vrozenou přizpůsobivost nejen si zachovat svébytnost, ale i vzkvétat v exilu - a to díky Jakovovi. Evidentně každý moment Jakovova života v exilu byl rozhodující pro další vývoj a zápas o přežití židovského národa. Navzdory tomu, že Jicchak se nehodlal odebrat k otcům ještě po mnoho let, H-spodin potřeboval informovat Rivku v tom smyslu, že měla varovat Jakova. To protože H-spodin chtěl Jakova dostat do situace, kdy na vlastní kůži zažije exil a soužení a tím připraví budoucí generace židů, kteří byli nuceni žít v exilu. Nestala se tedy žádná chyba, když Jakov odešel předčasně z domu otcova. Tím položil základ pro náš stávající exil. Daat Tora (znalec tory) je osoba, která zasvětí svůj život studiu Tory a výsledkem toho je, duchovní potenciál, který vzniká jako důsledek osvojování Tory. Daat Tora získá i způsob myšlení Tory - může tedy vidět situace a svět skrze pohledy Tory. Biologické procesy v jeho mozku nejsou to, co určuje jeho myšlenkové pochody. Jak se máme rozumět že jestli Daat Tora předpoví situaci a ta se začne odvíjet zcela jinak? Například během Druhé světové války bylo tam mnoho znalců Tory doslova zahlceno dotazy, zda opustit Evropu či nikoliv? Mnozí z nich byli proti opuštění Evropy. Následovala obrovská tragédie šoa - vyvražděny byli milióny nevinných. Dopustili se tito moudří zásadního omylu? Nebo je všechno úplně jinak? To jsou slova k zamyšlení i diskusi.
4
Výklad haftary Malachijáš 1,1 -2,7 přenosném stánku úmluvy. Mluví o muži jenž Tato týdenní haftara nás důsledně varuje před byl tak svatý, že mu bylo dovoleno vstoupit do zakládáním si na našem vztahu s H-podinem a svatyně. On vždy zachovával opravdovou pokoru neplnit s tím spjaté povinnosti. Ačkoli a představoval pravou úctu při vstupování do Hizraelský národ se těší zvláštní přízně s B-ží, spodinovy svatyně. ne zdaleka se všichni přibližují k Němu s Gaon z Vilna poukazuje na to, že Aharon přesáhl bázní. Prorok Malachijáš je oslovil krátce rámec jakéhokoliv pozdějšího velekněze. On potom, co se navrátili z babylonského exilu. poznamenává, že Aharon byl jedinou osobou v Napomenul je pro jejich laxnost ohledně dějinách izraelského národa, který měl povolen obnovy chrámu. vstup do svatyně i velesvatyně a to po celý rok "Ahavti etchem amar JHVH vaamartem bama (pozdější kohanim měli do svatyně přístup pouze ahavtanu halo ach Esav le Jakov neum JHVH v době, kdy jejich kněžská třída měla službu = va ohav et Jakov." dvakrát do roka po jednom týdnu; velekněz měl Miluji vás praví JHVH, ale vy říkáte jak nás přístup do velesvatyně pouze jednou v roce - o miluje? Zdali nebyl Esav bratrem Jakova, je Jom kipur). Ale toto privilegium časem vzdalo za výrok JHVH. A miluji Jakova. své a obsah či smysl obětní služby byl "Ben jechabed av ve eved adonav veim av ani zprofanován. Malachijáš věnuje zvláštní aje chvodi veim adonim ani aje morai amar pozornost kontrastu mezi židovským národním JHVH cvaot lachem hakohanim bozej šmi vztahem k H-spodinu a tím jaký mají jiné vaamatem bama vazinu et šmecha." národy. Vztah těchto národů ke Stvořiteli je totiž Syn ctí otce a otrok svého pána. Jestliže jsem postaven na principu přirozené úcty. Malachijáš otcem kde je úcta ke mě a jestli jsem pánem, říká o H-spodinově Jménu: kde je bázeň přede mnou je výrok JHVH "Ki mizrach šemeš vead mevoo gadol šmi ba zástupů. Vaši koheni (kněží) znevažuji mé gojim u:vchol makom muktar mugaš lišmi Jméno a vy říkáte, jak znevažujeme Tvé u:mincha thora ki gadol šmi bagojim amar JHVH Jméno?" Raši vysvětluje, že kohanim selhali v cvaot." pojetí chápání jejich privilegií obětovat v HProtože od východu slunce až po západ bude spodinově svatyni - chrámu. Ačkoli se veliké Mé Jméno mezi gojim (nežidovskými nedávno vrátili do Erec Jisrael, ale po Bejt národy). A na každém místě bude přinášena oběť hamikdaši (chámu) přestali toužit, spíš na něj kadidla a mincha (přídavná oběť - dnes docela zapomněli. Rychle se přizpůsobili odpolední modlitba) čistá protože bude veliké svému okolí, kde mohli vidět, jak obětiny Mé Jméno mezi gojim je výrok JHVH zástupů. slouží jako obyčejné jídlo. Místo dokonalých a Židovský národ na druhé straně se těší z bezvadných kusů byla přinášena chabá nebo blízkého příbuzenství s H-spodinem. Jsou jeho nemocná zvířata. To zobrazovalo celkovou milované děti a zřítelnicí Jeho oka. Máme tu nevážnost k jejich posvěceným privilegiím. výsadu vstoupit do Jeho posvátných komnat a Malachi je káral pro jejich neomluvitelné pociťovat Jeho blízkost. chování a a neustále připomínal zásluhy Během prvních roků Druhého chrámu bylo generací, které je předcházely. Kohanim v těch patrno, že se kohanim vytratila jejich nezbytná generacích měli správný postoj k H-spodinově úcta a respekt. Toto vysvětluje i Malachijášův službě a byli motivováni opravdovou bázní. povzdech "H-spodin říká miluji tě ... ale kde je H-spodin řekl o takových kohanim: ke Mě nějaká úcta?" Židovský národ vždy měl "Briti hajta ito hachajim vehašalom vaetnem výhodu blízkého vztahu k B-hu, ale též byl v lo mora vajirani u:mipnej šmi nichat hu." mnoha případech vystaven nebezpečí toho Moje smlouva e nimi byla život a pokoj.Dal zneužívat. Malachijáš proto je napomíná, aby jsem jim bázeň a bázeň ze Mě je předcházela a byli pečliví a zachovávali řádný respekt a úctu k měli úctu k Mému jménu. Stvořiteli vesmíru. Tento kontrast mezi Tyto verše zvláště odkazují na Aharona Ha židovským a pohanským přístupem k H-spodinu kohena, prvního velekněze, který sloužil v
5
má svůj původ v jejich praotcích v jejich vztahu k váženému praotci. Midraš cituje vynikajícího učence rabana Šimona ben Gamliele, který naříká na tu skutečnost, že on nikdy nesloužil jeho otci tak oddaně jako hříšný Esav sloužil svému otci Jicchakovi. Raban Šimon vysvětloval: "Esav nosil královské šaty při konání podřadné práce v domácnosti pro svého otce, ale já vykonávám tyto práce v domácnosti ve všedních obnošených hadrech." (Berešit raba 65:12) Toto vyznání opravdu vyjadřuje Esavůvu hlubokou úctu, respekt a oddanost k jeho otci. Jak jsme si již řekli ve výkladu sidry na tento týden, lid Izraele následuje šlépěje svého patriarchy Jakova a váže se k našemu nebeskému Otci s vřelostí a blízkostí než chladem a vzdáleností. Ačkoli Jakov nikdy nedosáhl Esavovy úrovně co se týče oddanosti k otci, přesto dokázal k němu vybudovat takový vztah, který byl založen na vzájemném respektování, lásce, vřelosti a hlubokém porozumění. Národy světa následují také své praotce (podle midráše byl Esav praotcem křesťanů proto dodnes má křesťanství zákrytný název jako Edomité) a přibližují se ke Stvořiteli a Pánu vesmíru a to mnohdy ve velmi rozmanité podobě. Oni udržují jistý odstup a vážou se k Němu formálně a dosti chladně - i když se může na první pohled zdát, že stupeň adorace je mnohdy až příliš exaltovaný. Tato dimenze je u lidu Izraele vymezena ve vztahu k "malému chrámu" - tj. synagoze. Ačkoli je to H-spodinův příbytek ve kterém přebývá Jeho Přítomnost - vřelost a
láska proniká touto atmosférou. Židovský národ má tu výsadu, že pociťuje tuto blízkost a těší se z Jeho tepla a přijetí. Nicméně, musí mít vždy na zřeteli slova Malachijášova varování: "Miluji tě jako otec syna, ale jestli já jsem váš otec, kde je vaše úcta?" Musíme vždy následovat praotce Jakova v jeho šlépějích a udržovat vyváženost v našem vztahu k našemu Nebeskému otci. Měli bychom se vždy přiblížit se k Němu v horlivosti a lásce. Nikdy neopomeňme vzdáti Mu chválu a úctu. Naše neklidná a rozporuplná doba nechce slyšet Hspodinovo hlasité volání. Žijeme v epoše, kdy naprostá většina světové populace Pána B-ha nepotřebuje. Ti movitější se mají dobře a tak neshledávají sebemenší důvod se Jím vůbec zabývat. Ti méně šťastní jsou zase denně nuceni svádět svůj boj o přežití v džungli dnešního světa a na nějaké duchovní záležitosti nemají čas ani smysl. H-spodin vyžaduje především zkvalitnění vztahu k Němu a skutečnou opravdovost, horlivost a zanícení . Podle tradičních vykladačů zpracoval J.Richter.
Haleluja – hebrejská řeč rabín Dr. Richard Feder vydal : Zdeněk Susa ve Středoklukách (v r. 2006) 260+160 stran, 23x15 cm, dva díly prodávané jako komplet ISBN 80-86057-39-9
Šabat tento týden začíná v pátek v 15´40, a končí v sobotu v 16´51. Délka dne je 8 hod 56 min; délka skutečné hodiny činí 45 minut, východ jitřenky 5´26; doporučený čas ranní modlitby (talit a tefilin) v 5´57 hod; východ slunce v 7´07; polovina dne 11´35; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12´05, (mincha ktana 14´11, plag mincha 15´07) západ slunce (škia) 16´03; východ hvězd v 16´38 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Schultz, Nicholas
Myšlenky z židovské moudrosti. Portál 2006 144 s váz. 198 Kč. ISBN 80-7367-148-4
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046; 606 117 832
6
