listopad 2015
20
Úvodní zamyšlení Reditele školy O krok dále
V letošním roce zakončujeme první velkou etapu „zušlechťování“ okolí školy. Ze zákona jsme měli povinnost připojení na veřejnou kanalizaci, která ústí do centrální čistírny odpadních vod. Proto jsme již před pěti lety začali projektovat. Nejprve se zjišťoval současný stav pomocí robotů, vpuštěných do stávající kanalizace. Dokumentace kanalizace se nezachovala, a proto bylo třeba potrubí zmapovat. Jenom tato přípravná část přišla na 300 tisíc Kč. Pro zajímavost uvádím, že se přišlo na celkem devět septiků, tj. o čtyři více, než jsme od předchozí správy budov vůbec věděli. Následně byl vybrán projektant a zhotovitel, vše ve výběrovém řízení. Celá administrace akce do doby realizace trvala dva roky. Jelikož je kanalizace položena v místě cest, proto jsme se v záměru stavby chopili příležitosti a požádali také o prostředky na opravy cest. Jsme velmi rádi, že záměr vyšel. Zejména musím ocenit spolupráci s městysem Velké Poříčí, který na naše projekty navázal a radikálně změnil tvář křižovatky před školou.
Málo tvůrců, hodně kritiků
My, kteří jsme stáli u samého počátku projektu rekonstrukce křižovatky, víme, co všechno změna obnášela. Od prvního záměru uplynulo šest let. Došlo k nepřebernému počtu jednání nad studií s Dopravním inspektorátem Policie ČR, certifikovaným projektantem pro dopravní stavby. Občané měli možnost seznámit se s projektem formou veřejného zasedání zastupitelstva, na webových stránkách obce, v obecním zpravodaji či veřejným výlepem dokumentů v místě křižovatky. Kolik námětů přišlo? Žádný. Občané byli v této diskuzi pasivní. Jinak je to však po realizaci stavby. Je neuvěřitelné, kolik se vyrojilo dopravních expertů. Myslím, že dopravní fakulty vysokých škol naleznou mezi našimi občany spoustu „odborníků“, kteří by mohli s přehledem dopravní tematiku přednášet. Jejich pohled má ale zásadní chybu – je to pohled řidiče. V obcích se dnes projektují stavby tak, aby nejprve vyhovovaly chodcům. Bohužel, kritikům nahrála nehoda, která se stala na přechodu naší žákyni. Ale tak to již bývá.
Pracovní příležitosti v polygrafickém průmyslu
V září jsme se s předsedkyní komise polygrafických oborů Ing. Ilonou Černickou zúčastnili semináře o nových technologiích v dokončovacím zpracování tiskovin, který proběhl v Čestlicích u Prahy. Jako jeden hlas jsme tam od zástupců tiskáren slyšeli, že chybí kvalitní zaměstnanci. Firmy tedy nabírají nekvalifikované, ti však vykazují vysokou fluktuaci. Proto tiskárny postrádají stabilizované pracovní kolektivy. Polygrafické obory se tak zařadily mezi personálně nedostatková řemesla. Studenti naší školy by si měli uvědomit tento potenciál pro svou pracovní budoucnost. Mgr. Rudolf Volhejn, ředitel školy
známit a poznávat jak mezi sebou, tak s našimi kantory. Už cestou na Dobrošov jsme si všichni padli do oka, bavili se mezi sebou a neustále se něčemu smáli. Poté, co jsme dojeli a došli na místo, rozdělili nás do pokojů a řekli nám, že bude schůzka. Když jsme přišli do místnosti, byly už všechny židle postavené do kruhu a stoly na straně. Nejdříve jsme se měli představit a něco málo o sobě říct. Byla to celkem legrace, protože jak jsme se postupně představovali, tak paní učitelka na nás jen beznadějně koukala s tím, že si nás v životě nezapamatuje. Jak jsem seděla na té židli, tak jsem se postupně koukla na každou svou novou spolužačku a na Toma. Viděla jsem v nich něco jako mé druhé já. Měla jsem pocit, že s každým z nich mám něco společného, jako bych konečně byla mezi svými. Obdivovala jsem pana učitele a paní učitelku za organizaci kurzu. Zvládli to naplánovat tak, že i nás, protivné puberťáky, to hrozně bavilo a užívali jsme si to. Jediné, co se mi na adaptačním kurzu nelíbilo, bylo to, že když jsme se chystali jít spát, tak jsme se nějakým způsobem dostali ke strašidelným historkám. Celou dobu to bylo v pohodě. Dokud nedostala slovo Bára... Tolik ubrečených a vystrašených holek jste nikdy neviděli. Všichni jsme se tak báli, že jsme spolu museli chodit úplně všude.
Adaptacní kurz 1. AT Bylo nebylo, jednoho dne se uskutečnil adaptační kurz žáků třídy 1. AT. Bylo to 17.–18. září na Jiráskově chatě na Dobrošově. Kurzu se zúčastnili téměř všichni žáci třídy, dokonce i pes paní učitelky Lokvencové. Musím říct, že na Jiráskově chatě se vaří fakt dobře a jsou tam i hezké pokoje. V průběhu pobytu jsme chodili do okolní přírody na procházky. Adapťák byl fajn, paní učitelky nás kupodivu nezavraždily a hrály s námi různé vtipné hry. Večer nešla kvůli silnému větru elektřina, takže jsme se docela báli, ale žádná nestvůra na nás naštěstí nevyskočila. Už jsme se mezi sebou docela znali, ale díky kurzu jsme se poznali lépe a přišli na to, že si vlastně úžasně rozumíme. Jsme prostě skvělá třída. Barbora Komárková, 1. AT
Adaptacní kurz 1. g Ve dnech 7.–8. září se uskutečnil adaptační kurz třídy 1. G. Vypravili jsme se na Dobrošov na Jiráskovu chatu, jejíž věž nabízí návštěvníkům úchvatný pohled do okolí. Pobyt jsme si užili a kolektiv jsme stmelili, všichni věříme, že ve stejném duchu budou pokračovat i další čtyři roky naší školní docházky. Sraz byl na autobusovém nádraží v Náchodě. Poté, co jsme dorazili na Jiráskovu chatu, nás čekaly činnosti v komunitním kruhu. Také jsme hráli různé sociální a vědomostní hry a procházeli se venku. Před večerkou jsme se společně dívali na horor. Druhý den jsme vystoupali na rozhlednu a udělali fotky okolí. Díky paní učitelce Lokvencové a Černické a jejich zábavným historkám jsme si kurz užili. Díky němu jsme se jako třída naučili táhnout za jeden provaz. Anna Seidlová, 1. G
Druhý den odpoledne jsme odjeli domů a říkali jsme si, že je škoda, že ten kurz nebyl delší. Mám úžasnou třídu a skvělou třídní učitelku. Doufám, že spolu zažijeme jen to nejlepší a všechny problémy hodíme za hlavu. Nebudeme se pomlouvat a navzájem se budeme podporovat. Anna Kúřilová, 1. PD
Adaptacní kurz 1. k Ve dnech 14.–15. září jsme jako třída 1. K jeli na adaptační kurz na Jiráskovu chatu na Dobrošově. Společně s námi jela paní učitelka Lokvencová a náš třídní, pan učitel Macek. Kurzu se sice nezúčastnili všichni, ale většina žáků ano. Měli jsme nabitý program. Navzájem jsme se seznámili a lépe poznali. Výlet za zábavou a kamarádstvím se všem velmi líbil, proto doufáme, že máme k sobě už mnohem lepší vztah. Pavlína Kadaníková, 1. K
Adaptacní kurz 1. pd V září se všichni noví žáci prvních ročníků naší školy zúčastnili adaptačních kurzů, které postupně proběhly na Jiráskově chatě na Dobrošově. Řekla bych, že celá naše třída se na to těšila, protože jsme se chtěli se2
známil s programem pobytu, bylo rozhodnuto. V plánu byly všechny známé turistické destinace, které v Londýně a okolí jsou. Co ale vybrat jako největší zážitek? Na Tower Bridge je v průchozích mezi věžemi úžasná skleněná podlaha, v Brightonu oblázková pláž a ruské kolo, z Greenwiche je zase krásný výhled na centrum Londýna, Big Ben s Buckinghamským palácem a na Trafalgaru obrovský pomník admirála Nelsona s fontánami. Ačkoli nejsem typický turista, který fotí vše, co se hýbe, na tomto zájezdu jsem se tak trochu turistou stal. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si focení neužíval. Každý z nás přece rád poznává svět kolem sebe!“, konstatoval Radan.
Jazykove–vzdelávací pobyt v Londýne V termínu 22. až 27. září odjelo 14 studentů naší školy do Londýna na jazykově-vzdělávací pobyt, který byl podpořen z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost spolufinancovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Byl zaměřen nejen na poznávání památek, ale také na výuku anglického jazyka s britskými lektory. I přes dlouhou a únavnou cestu první den začal hned z rána návštěvou londýnských památek v centru města zvaném City. Zde si žáci prohlédli dominantu města – katedrálu sv. Pavla a místní mrakodrapy s podivnými názvy Střep a Okurka. Nahlédli do útrob otevíracího mostu Tower Bridge a pokračovali okolo pevnosti Tower na tradiční oběd – fish and chips. Po obědě se vydali metrem do Přírodopisného muzea v části Kensington, kde strávili odpoledne nad expozicemi dinosaurů, savců a jiných živočišných druhů. Navečer zamířili do hostitelských rodin na večeři a nocleh. Druhý den v ranních hodinách vyjeli prohlédnout si přímořské letovisko na jih od Londýna – Brighton, kde všechny zaujalo velké vyhlídkové kolo na pláži, spousta mušlí a barevných kamenů. Při procházce městem si stačili zakoupit suvenýry a vyfotit si tamní královský palác. Odpoledne patřilo první společné výuce jazyka ve škole v Londýně. Následující den skupinu odvezl autobus do části Greenwich, kde si prošli nádherný park s Královskou observatoří a proslulým nultým poledníkem. Podívali se také do Námořního muzea a projeli se lodí po řece Temži. Odpoledne se znovu vrátili do školy na další výuku a obdrželi certifikát z jazykového kurzu. Po výuce se opět vrátili do hostitelských rodin. Poslední den byl celý věnován návštěvě centra Londýna. Žáci viděli sídlo britské královské rodiny - Buckinghamský palác a prošli se parkem svatého Jakuba. Poté se vydali na nábřeží Temže k budově Parlamentu a na náměstí Trafalgar Square, kde měli možnost podívat se na vzácné sbírky umění do Národní galerie nebo do okolních ulic oblasti Soho a Čínské čtvrti. Společně také pokračovali na kruhové náměstí Piccadilly Circus známé svými velkými reklamami. Navečer již odjížděli autobusem od O2 Arény směrem na Dover a podmořský vlak, který je opět přepravil na břeh Francie. Všichni se vrátili domů unaveni, ale plni nových znalostí a zážitků. A jaké dojmy si z cesty do Anglie za poznáním přivezli sami žáci? O příjezdu do Anglie sugestivně vypráví žákyně 4. ročníku oboru Grafický design Dominika Zálišová: „Najednou se probouzím. Rozespalýma očima se dívám uličkou směrem k řidiči, kde to vlastně jsme. A najednou vidím jakousi červenou věc. To je doubledecker? My už jsme v Londýně? Zalévá mě úžasný pocit z poznávání něčeho nového, nepoznaného. Za chvilku již vystupujeme. Dívám se vpravo a v tu chvíli mi dochází, že auta jezdí zleva. Pousmívám se nad tím a s úsměvem vkračuji do velkoměsta plna očekávání.“ Také Denisa Nuševská z téže třídy je z pobytu nadšená. „Celý Londýn je jeden velký zážitek, ať už se to týká jazykového kurzu ve škole s rodilým mluvčím, památek, muzeí, galerií, dopravy či lidí. Je to metropole s osmi miliony lidí a navíc s turisty. Největší tlačenici jsem zažila večer v metru. Co se týkalo školy, byla to velká zkušenost. Mluvit s rodilým mluvčím, který vám neřekne slovo česky, je velice zajímavé a člověka to donutí porozumět. I v hostitelské rodině jsme hodně mluvili a myslím si, že to pro nás bylo velkým přínosem.“ Dejme ještě slovo Radanu Marelovi ze 3. ročníku oboru Reprodukční grafik a Kateřině Šitinové ze 4. ročníku oboru Grafický design. „Když jsem se dozvěděl, že jsem byl vybrán na vzdělávací pobyt do Anglie, šokovalo mě to, ale taky obrovsky potěšilo. Chvíli jsem váhal, ale když jsem se se-
Kateřina Šitinová se zamyslela nad pobytem: „Největší zážitek? Mohla bych dlouze vyprávět o pohledu na spoustu nádherných památek, při kterém se mi tajil dech. Jsem velká obdivovatelka architektury a zrovna v Anglii, přímo v Londýně, je té nádhery neskutečné množství. To bych tu básnila ještě dlouho. Londýn má nespočet zajímavých míst, památek a podobných pokladů. Ovšem ten největší jsem nalezla v lidech. Netuším, zda jsem zrovna měla to štěstí, nebo to tam tak skutečně většinou chodí, ale ochota, přívětivost a slušnost, jakou jsem zažila v Londýně, s tou jsem se ještě nesetkala. Nezaznamenala jsem jediného člověka, který by měl mrzutý výraz, byl protivný nebo nevlídný. Lidé si všude navzájem vyhověli a mysleli jeden na druhého. Tato zkušenost se stala mojí velkou inspirací. A já se nebojím a snažím se šířit dobrou náladu, slušnost, přívětivost, ohleduplnost a příjemnou atmosféru i zde v Čechách,“ uzavírá optimisticky své dojmy z jazykově-vzdělávacího pobytu Kateřina. Podobné mínění má i její spolužačka Barbora Zumrová. „Při našem pobytu v Anglii mě nejvíce zaujala vstřícnost a přátelskost lidí. Kdokoli se vás někdo, i byť jen lehce, dotkl na ulici nebo v obchodě, hned se vám omlouval, i kdyby to byla vaše vina. Prodavačky se vždy mile zeptaly, jestli nechcete s něčím pomoci nebo poradit. Když se na ulici zastavíte s mapou v ruce, hned se vás někdo zeptá, jestli vám může poradit. Stejně tak překvapující pro mě bylo, když paní, u které jsme byli ubytováni, si v mobilu nastavila anglicko-český slovník a řekla nám, že je na nás připravena. Avšak naším opravdu největším zážitkem byl černošský taxikář. Hned, jakmile jsme s kamarádkou nastoupily, si s námi začal povídat a vyptávat se, odkud jsme. Když jsme mu řekly, že z České republiky, tak se ptal na město. To jsme se shodly, že bude nejlepší říct, že jsme z okolí Hradce Králové. A on se hned chytil, že to tam zná a že tam byl. Také prý navštívil Brno, Plzeň a Sněžku v Krkonoších. Říkal, že v Čechách jsou moc milí lidé, a že když ho viděli, nadšeně volali: černoch, černoch! Tak jsme v Anglii objevili milovníka naší republiky. Je k tomu potřeba něco dodávat?“ Mgr. Zuzana Kovářová, Mgr. Renata Lelková 3
Tower, Tower Bridge – přechod po jeho prosklené podlaze byl pro některé účastníky zájezdu zkouškou ohněm, loď Belfast, plavba lodí po Temži, jízda proslulým doubledeckerem. A teď už rychle do autobusu, musíme stihnout trajekt. Sbohem Londýne, snad zase někdy… Nohy nás bolí a máme pocit, že jsme si je samým chozením ubrousili až ke kolenům. Fotili jsme, nakupovali, kochali se a nechali se unášet atmosférou míst, která jsme navštívili. Nemůžeme se shodnout, co bylo na celém zájezdu nejlepší. Někdo říká že oblázková pláž v Brightonu, někdo kouzelná atmosféra výhledu v Greenwich, někdo zas mluví o „Hide Market“ v Oxfordu, o nákupech, nebo o výkonu paní učitelky Lokvencové, když prošla přes prosklenou podlahu nad Tower Bridge. Byl to zkrátka zájezd plný zážitků, fotografií, pouličních umělců a dobré nálady. Tímto, a mluvím určitě za všechny účastníky, moc děkujeme za možnost získat tuto zkušenost! Eliška Bednářová, 3. PD
Letem svetem po Evrope V úterý 6. října jsme náš poznávací zájezd zahájili nástupem do autobusu a rozjeli jsme se přes Německo do Francie. Po noci strávené na autobusových sedačkách nás nadchl pohled na ranní Paříž. Mnozí netušili, jak je Eiffelova věž ve skutečnosti obrovská, pohledem na ni jsme byli ohromeni. A nejen to, poté, co nás výtah dopravil až do nejvyššího patra, jsme byli ohromeni podruhé – pohledem na Paříž z ptačí perspektivy. Poté, co jsme se postavili znovu nohama na pevnou zem, jsme procházeli ulicemi a sledovali hemžení okolo nás. Paříž je velmi rozlehlá, a tak je putování po jejích památkách poměrně náročným turistickým výkonem. Navštívili jsme Vítězný oblouk, katedrálu Notre Dame, Pařížskou radnici, centrum Pompidou, královský palác, Louvre, náměstí Trocadero, třídu Champs Elysées, Latinskou čtvrť a krásným zážitkem byla plavba lodí po Seině. Pro některé byla Paříž zklamáním, hlavně kvůli nepořádku v ulicích. Tím víc jsme se těšili na Anglii, která nezklamala nikoho z nás.
A my vám, studenti naši milí, děkujeme za skvělou společnost a krásné zážitky – bylo to fajn. Mgr. Radka Lokvencová, Ing. Ilona Černická
Výstava studentských prací v Hronove V období od 14. května do 9. června si mohli obyvatelé a návštěvníci Hronova prohlédnout ve foyeru Čapkova sálu každoroční školní výstavu studentských prací našich žáků. Toto důstojné místo pravidelně zdobí nejlepší a nejzajímavější práce vytvořené během aktuálního školního roku v jednotlivých uměleckých a polygrafických oborech. Instalaci výstavy, ostatně jako vždy, realizovali studenti 3. ročníku oboru Grafický design a zároveň právě z jejich konceptů propagačních prostředků pro studentskou výstavu byl vybrán ten nejzajímavější. Letos zvítězil koncept návrhu plakátu, pozvánky a interaktivního poutače s názvem Hra, jehož autorem je žák třídy 4. PD Jakub Jelínek. Informace v médiích a vzkazy v knize návštěv opět naznačily, že i letos se výstava povedla a potvrdila průběžnou nekolísající kvalitu, velkou rozmanitost i vysokou úroveň vystavených děl. Mgr. Livia Součková
Přespali jsme v Calais v krásném hotelu s výbornou snídaní a pak hned hurá na trajekt. Plánovaný start byl na minutu přesný. Moře klidné a krásně modré, svítilo nám sluníčko, racci se dožadovali svého kousku sušenky a po devadesáti minutách plavby nás přivítaly neuvěřitelně bílé útesy v Doveru. Rychlé vylodění a jedeme směr Brighton. Počasí nám opravdu velmi přálo, a tak byl pohled na moře a oblázkovou pláž v Brightonu opravdu dech beroucí. Uchvátily nás i malebné uličky a Královský pavilon. Mnohé z nás (především studentky) fascinovaly i levné nákupy. Před odjezdem jsme relaxovali na pláži a snažili se najít oblázek s dírkou naskrz. Kdo takový najde, znovu se sem vrátí… Navečer jsme se přesunuli do Greenwich, šlápnout si na nultý poledník a vyzkoušet si ten pocit, když člověk stojí jednou nohou na východní a jednou nohou na západní polokouli. Už za tmy jsme odjížděli na dvě noci do anglických rodin. Pro někoho to byla milá setkání, pro někoho zklamání, ale pro všechny životní zkušenost. Čtvrtý den dopoledne nás čekal výlet do univerzitního města Oxford, které má neuvěřitelnou, kouzelnou atmosféru. Však se tu točil i Harry Potter. Odpoledne nás čekal Windsor a Eaton s krásným zámkem, který je oblíbený u samotné královny Alžběty II. Windsor je velmi přísně střežen a bohužel tu není možno fotografovat, ale i tak se nám podařilo pár snímků ukořistit. A je tu sobota a samotný Londýn. Už začátek dne trochu napověděl, že to bude fuška, ale byli jsme odhodláni mírné zpoždění, které jsme nenabrali vlastní vinou, dohnat. A to se nám také povedlo. Na konci dne jsme jako cílovou prémii měli okružní jízdu lanovkou přes Temži. A tady je vše, co jsme navštívili, viděli, kudy jsme šli nebo běželi: Whitehall, Parlament, Big Ben, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác – oficiální královské sídlo, parky, náměstí Picadilly, London Eye – obří kolo, ze kterého je za pěkného počasí vidět celý Londýn (a nám počasí opravdu přálo),
Ve druhé polovině května nastaly pro mnohé dny nejočekávanější. Přiblížil se totiž termín ústních maturitních zkoušek. Třídní učitelka Mgr. Livia Součková shrnula jejich průběh takto: „Šlo to jako po drátkách - vylosování zapeklité otázky z českého jazyka, přemýšlení na potítku s písemnou přípravou a poté ústní okouzlení a přesvědčení zkoušejících i předsedy maturitní komise, že žák vše výborně umí. Toto se opakovalo i v dalších předmětech, a to v cizím jazyce, dějinách výtvarné kultury a v otázce z odborných výtvarných předmětů. Následovala porada maturitní komise a vyhlášení výsledků. Jak se studenti zhostili svých rolí zkoušených, záleželo na kvalitě jejich čtyřletého studia, ale také na poctivé a intenzivní přípravě. A letošní maturanti z oboru Grafický design to opravdu nepodcenili, vždyť neúspěch u zkoušky z nich zažil pouze jediný zkoušený,“ uzavírá hodnocení maturit spokojená třídní učitelka. Pro žáky oborů Tiskař na polygrafických strojích a Reprodukční grafik pro média byl průběh jejich zkoušky dospělosti obdobný. Také skládali praktickou maturitní zkoušku, dále se podrobili písemným zkouškám a po nich je už čekala jen poslední, zato nejnapínavější část maturit - ústní zkoušky. U těchto oborů však nebyla úspěšnost zdaleka stoprocentní. Je třeba položit si otázku, proč tomu tak bylo. Odpověď třídní učitelky Mgr. Radky Lokvencové je jasná: „ Žáci, kteří pracovali pilně a zodpovědně po celou dobu středoškolského studia, neměli problém vykonat tuto poslední zkoušku s výbornými výsledky. Kdo ale sázel na to, že to nějak dopadne, tak bohužel často neuspěl. Přece jen – musíme se učit, chceme-li něčeho dosáhnout!“
Prima sezóna Letos jsem se zúčastnila soutěže Prima sezóna se svou lavírovanou perokresbou. Mým hlavním tématem byl zajíc. Ráda bych tedy přiblížila techniku perokresby, což je poměrně častá kreslířská technika. Objemu a prostoru lze dosáhnout šrafurou hustých čar. Jemné přechody mezi světlem a stínem vytvoříme například drobným tečkováním. Ve škole používáme redis pera, ale dříve se používalo rákosové pero nebo také ptačí pera. V perokresbě pracujeme s tuší nebo inkoustem. Ředěním tuše s vodou vznikají světlejší odstíny, kterými můžeme vyplňovat plochu. Odborně se to nazývá lavírování. Téma zajíce si v minulosti vybral německý umělec Joseph Beyus, který usedl s mrtvým zajícem v galerii. Další autorkou, která zvolila téma zajíce, je Zorka Ságlová. Pracovala s živým zajícem, kterého nechala pobíhat s obarvenými tlapkami po plátně, nebo použila tento motiv ve svých tapisériích. Pro mě je zajíc symbolem hebkosti, svobody a bezhraničnosti. Za svou práci jsem získala cenu poroty. Kateřina Krejcarová, 4. PD
Při slavnostním předávání maturitních vysvědčení v sále domova mládeže už převládala příjemná a uvolněná nálada, možná i trochu smutek nad tím, že vše tak rychle uběhlo. No, nezbývalo nic víc než všem maturantům popřát úspěšná studia na vysokých a vyšších školách, kde budou mnozí pokračovat ve vzdělávání. Těm, kteří míří do praxe, zdar v pracovní činnosti. A jejich následovníkům v příštím školním roce, aby se svých rolí zhostili nejméně tak úspěšně, jako letošní absolventi. Mgr. Livia Součková, Mgr. Radka Lokvencová a Mgr. Renata Lelková
Maturitní zkoušky Letos již počtvrté probíhaly maturitní zkoušky na středních školách podle jednotného zkušebního schématu. Jako první přichází v jarním zkouškovém období na řadu školní praktická maturitní zkouška. U oboru Grafický design proběhla již v dubnu prezentace kvalitních maturitních praktických prací. A hned na začátku května následovaly písemné maturitní zkoušky. Maturanti vypracovávali písemné práce a didaktické testy z českého jazyka a také dle své volby buď písemnou práci a didaktický test z jazyka anglického, nebo německého, či didaktický test z matematiky. 4
Prázdninový ruch v okolí školy Také si myslíte, že s posledním zazvoněním, které ohlašuje konec školního roku, se školy ukládají ke slastnému prázdninovému spánku? Tak v případě naší školy je tomu právě naopak. Už od jara začaly v jejích objektech a v okolí intenzivní stavební práce a úpravy, které v letních měsících nabraly ještě na větších obrátkách. Každý, kdo v současné době projíždí kolem areálu školy, si nemohl nepovšimnout velké změny na vzhledu budovy č. 2, která získala díky výrazné barevnosti své fasády moderní a svěží vzhled. Bylo zde nejen provedeno zateplení pláště, ale rovněž výměna oken a vchodových dveří. Také byly instalovány rámy pro upevnění propagačních bannerů. Náklady na tuto stavbu činily 3,8 milionu Kč a byly financovány z dotace SFŽP. Ještě markantnější stavební ruch byl však po mnoho měsíců spojen s budováním kanalizace v okolí školních budov. Tyto stavební práce se výraznou měrou dotkly i dopravy a chodců. V současné době je kanalizace
Kvetinový den 2015 Jako každoročně se žáci naší školy 13. května aktivně zúčastnili charitativní akce na podporu zdravého životního stylua boje proti nádorovým onemocněním Květinový den. Celkem 12 dvojic ze třídy 3. PD ve žlutých tričkách nabízelo symbolické kvítky měsíčku lékařského. Můžeme s hrdostí konstatovat, že bylo prodáno všech 1200 květů, takže přínos naší školy do sbírkového fondu činí 26 262 Kč, čímž se naše škola umístila na 3. místě v celkovém počtu prodaných kvítků (ze 14 škol našeho regionu)! Mgr. Renata Lelková 5
v areálu školy i s připojením na páteřní potrubí VAK Náchod hotova. Stavební náklady této velké akce dosáhly 5,5 milionu Kč a byly financovány z rozpočtu Královéhradeckého kraje. Mnozí obyvatelé i žáci možná ani nepoznali křižovatku Na Růžku, která prošla během léta zásadní rekonstrukcí. Jejím cílem bylo zvýšení bezpečnosti pohybu obyvatel obce a žáků školy v prostoru mezi obcí a mateřskou školou, lékárnou, vlakovou a autobusovou zastávkou. Náklady na tuto velkou dopravní akci, jejíž výstavbu zajišťoval Městys Velké Poříčí, se vyšplhaly na 2 miliony Kč.
množství tiskovin, kterou přednesl ředitel školy Mgr. Rudolf Volhejn, a také přednášku o moderních tiskových technologiích současnosti, kterou připravila vyučující odborných polygrafických předmětů Ing. Ilona Černická. Zúčastnění měli možnost prohlédnout si vystavené soutěžní práce a svými hlasy také zasáhnout do hodnocení. Velmi plodnou a zajímavou se ukázala diskuze s odbornými učiteli, kdy úvahy a rozbory vybraných výtvarných technik návrhů, forem nebo použitých výrazových prostředků vyústily v debatu o současném směřování výuky výtvarné výchovy, smyslu i významu tohoto předmětu. Dále ještě proběhla prohlídka ateliérů a technologického vybavení školy.
Plenér Litomyšl
Aranžéri na veletrhu bytového designu
Od letošní zimy, kdy jsme společně byli na lyžáku, se naše třída v červnu dočkala dalšího společného výletu. Tentokrát jsme ale s sebou nevezli lyže a snowboardy, nýbrž tužky a skicáky. Ubytovali jsme se v chatičkách nedaleko města a hned vyrazili do centra vyzkoušet kresbu a malbu renesanční architektury Litomyšle. Někteří z nás se s kresbou v plenéru setkali poprvé, ale nakonec se všem dařilo. Počasí nám sice tolik nepřálo, ale zato jsme si mohli projít všechny místní výstavy a památky. Nechyběl ani táborák nebo večerní promítání filmu. Za pohodovou náladu můžeme poděkovat skvělým učitelům, kteří se nám starali o zábavný program, ale zároveň nám nechali krapet volnosti. Už se těšíme na příští rok, až zase vytáhneme tužky a skicáky. Michaela Švarcová, 3. PD
Dne 1. října jsme navštívili s paní učitelkou Vávrovou veletrh bytového designu v Praze-Letňanech pod názvem FOR INTERIOR. Letošní specialitkou výstavy bylo to, že zároveň probíhaly i veletrhy FOR DECOR & PRESENT a FOR GASTRO & HOTEL. Takže sedm výstavních hal bylo zcela plných. Designové nábytkové novinky se střídaly s klasikou, v části věnované dárkům a dekoracím oči přecházely širokou nabídkou zboží. V gastropavilonech byly lákadlem ochutnávky a mezinárodní soutěž kuchařů. Třešničkou na dortu byla barmanská show. I Zdeněk Polhreich stál o foto s námi. Na jeden den toho bylo až dost, ale za ty zážitky to stálo. Aranžéři 2. ročníku
studentské práce
Pro bezpečnost žáků, zaměstnanců a majetku školy je v dnešní společnosti nutné efektivní elektronické zabezpečení budov. V prázdninovém období proto proběhly práce na docházkovém a monitorovacím systému, čímž bude škola zajištěna ve shodě s metodickým pokynem MŠMT. Náklady 700 tisíc Kč byly financovány z rozpočtu Královéhradeckého kraje. Pro žáky byl v první školní den milým překvapením vstup do nově a moderně vymalovaných učeben. Tyto práce byly provedeny na náklady školy a vyžádaly si částku 250 tisíc Kč. Tak a teď už mohl začít nový školní rok 2015/2016! Mgr. Rudolf Volhejn, Mgr. Renata Lelková
Všichni pedagogové ze základních škol velmi kladně zhodnotili celkovou organizaci tohoto projektu a na základě jejich podnětu proběhne ve společenském sále školy výstava všech zaslaných prací společně s vytištěnými vítěznými kalendáři. Z této přínosné a zajímavé akce může vzniknout tradice každoročně pořádané soutěže spolu se setkáváním zástupců základních a středních škol. Letos se těmi vítěznými staly tyto školy: ZŠ a MŠ Předměřice nad Labem, ZŠ a MŠ Krčín-Nové Město nad Metují a ZŠ a MŠ Martínkovice, přičemž první místo získává zdarma výtisky a výrobu 20 kalendářů, druhé místo 10 kalendářů a třetí místo 5 kalendářů. A kdo si ten svůj originální kalendář odnese příště? Mgr. Livia Součková a Mgr. Renata Lelková
SBÍRKA VÍČEK
pro FILÍPKA KNĚŽOURKA z Hronova
POKRAČUJE
cas táboru je za námi
více na: www.filipknezourek.cz
V domově mládeže jsme hned na začátku nového školního roku vzpomínali. Vzpomínali jsme na léto. Na hřejivost slunečních paprsků. Na radosti, které nám tento čas odpočinku dopřává. Hovořili jsme o tom, jak si to každý jeden z nás užívá. Kdo rád lenoší, komu naopak vyhovuje „aktivní“ odpočinek. Vzpomínali jsme na bazény, rybníky, moře i koupaliště… Vzpomínali jsme na pěší výlety, na kole, vlakem i vozem. V naší rozpravě jsme doputovali až k letním táborům. K ranním rozcvičkám, spaní pod širákem a ve stanu, vaření v kotlících. Došlo i na táborové disciplíny… Mezi oblíbené patřila vždy i střelba ze vzduchovky. Připomněli jsme si ji tedy 6. října střelbou na terč na našem školním hřišti za domovem mládeže. Marcel Stratílek
Soutež Vytvor a vyhraj školní kalendár V květnu letošního roku vyhlásila naše škola kreativní soutěž pro základní školy s názvem Vytvoř a vyhraj školní kalendář. Žáci ZŠ měli za úkol vypracovat 13 výtvarných prací určených pro tisk svého vlastního originálního kalendáře. Protože se do soutěže přihlásilo 13 škol, nebylo pro odbornou porotu snadné vybrat ty nejlepší návrhy splňující všechna kritéria pro tisk, ale nepostrádající také výtvarnou invenci a kreativitu. Na termín vyhlášení výsledků a zveřejnění vítězných prací byl naplánován zajímavý seminář určený pro výchovné poradce i učitele výtvarných výchov základních škol. Vedení školy a vyučující uměleckých a polygrafických předmětů připravili program, jehož cílem bylo seznámení se současnými možnostmi technického vzdělávání v polygrafickém odvětví. Účastníci semináře navštívili nové prostory tiskárny velkoformátového digitálního tisku a vyslechli přednášku o významu polygrafie a nárůstu 6
Země, kam se chci podívat Země, kam se chci podívat? Nad touto otázkou jsem nemusel dlouho přemýšlet, odpověď byla hned jasná – Austrálie! Jedním z hlavních důvodů je, že tam žije část mé rodiny, se kterou nemám možnost se vídat každý rok. Za svůj život jsem je viděl jen dvakrát. Poprvé mi bylo jen 5 let, podruhé jsem je viděl letos v létě. Jelikož žijí v Austrálii celý život, tak nikdo kromě tety, která pochází z Čech, nemluví jinak než anglicky. Měl jsem strach, že jim nebudu rozumět, ale teta a moje sestra mi pomáhaly a po pár dnech jsem to zvládal skoro sám. Samozřejmě bych se do Austrálie nechtěl podívat jen kvůli rodině, ale zajímalo by mě, jak se žije v jiných zemích než v České republice. Nejvíce by mě zajímala zvířata, která tam žijí. Různé druhy ptactva, hadů, pavouků, ale také koaly a klokani. Mají tak i spoustu zajímavých jídel, mezi které patří mimo jiné i chobotničky, speciality ze žraloka a mušlí. Také bych se rád podíval do větších měst, jako je například hlavní město Canberra nebo Sydney. Je však jasné, že takový výlet není levný. Šetřím si už od základní školy a doufám, že po maturitě se tam podívám. Láká mě samozřejmě také možnost zlepšit se v angličtině. Moc mě mrzí, že bydlí tak daleko. Netrávíme spolu narozeniny ani Vánoce, tak jako většina rodin. Doufám, že příští vyprávění bude o tom, jak se mi líbila návštěva Austrálie. Tomáš Plicka, 1. G Země, kterou chci navštívit Asi před šesti lety jsem jela se svou tetou Katkou, strejdou Honzou a bratrancem Markem na výlet do Skotska. Letěli jsme letadlem. Po příjezdu a krátké cestě vlakem jsme vystoupili v malé vesničce nedaleko Edinburghu. Když jsme vyšli z nádraží, padla nám do oka dřevěná maringotka. „Kdoví, na koho tu čeká?‘‘ řekla jsem. „Tak abys věděla, čeká na nás,“ odpověděla teta. Začali jsme s Markem radostí skákat. „To byl vynikající nápad!“ Nejprve jsme si maringotku pořádně prohlédli a naložili do ní zavazadla. Vyjeli jsme, já se usadila u okna a sledovala krajinu, která byla tak krásná, až to bralo dech. K večeru jsme si vyhledali mýtinku kousek od cesty a založili malý oheň. Noc byla plná hvězd a všude byl klid. Vzbudili jsme se s Markem před obědem a hned jsme se šli koupat. Krásné počasí ale bohužel moc dlouho nevydrželo. Ve Skotsku občas pořádně zaprší. Všichni až na strejdu jsme se schovali v maringotce. Ten odvážně kráčel lijákem a vedl koně. Tahat maringotku hlubokými kalužemi byla pro koně pořádná dřina. Trpěl, ale odvážně kráčel dál. V jednu chvíli se
U Mistra s palmou v Náchode Každým rokem jsou vystaveny naše studentské práce v Galerii U Mistra s palmou v Náchodě. I letos byla 30. března zahájena tato tradiční výstava. Na vernisáži vystoupili studenti 4. ročníku s krátkým programem na téma Zvuk. Na výstavě se daly najít práce od modelování po fotografii, nechyběly malé perokresby, malby, písmo a ani kresby větších formátů. Sami studenti jsou na práce ostatních zvědaví, a tak je galerie vždy naplněná nejen tvorbou naší školy, ale i zvědavými návštěvníky. Eliška Bednářová, 3. PD Michal Cihlář v Galerii U Mistra s palmou v Náchodě Čtvrtek 10. září byl den, kdy do Galerie U Mistra s palmou zavítala nejen třída 3. PD, ale i mnoho dalších návštěvníků. Konala se zde výstava známého grafika Michala Cihláře, který je nejen tvůrcem mnoha barevných linorytů, ale i cestovatelem, který své cesty a vzpomínky na ně zaznamenává do malých, ale široce obsáhlých deníků. V galerii jsme jich napočítali dvě stě. V deníčcích autora nechybí miniaturní poznámky, kresby, nalepené květiny, mince, ústřižky z novin, anebo třeba i chlupy z velbloudího hrbu, křídla motýlů a kůže hada. Autor, který byl přítomen zahájení, pronesl o svých deníčcích pár vtipných slov a my jsme mohli začít zkoumat pomocí lup vystavené deníčky. Celá výstava na mě působila příjemně, s humorným nádechem. Eliška Bednářová, 3. PD 7
maringotka naklonila a jen tak tak že se nepřevrátila. Strejdovi se ale podařilo nebezpečnou situaci zvládnout. Naštěstí po nějaké době déšť ustal. Po všech těch útrapách teta rozhodla, že si musíme odpočinout. Během těch krásných prázdninových dní jsme se s Markem naučili poznávat přírodu a hvězdy, ba dokonce i kočírovat koně. Na kopcích se pásla stáda ovcí. Byly moc krásné. Nejraději bych si vzala hned jedno jehně a odnesla si ho v batohu domů. Další ráno skončila první část putování. Strejda nám ukázal loď, na kterou jsme nastoupili, a ihned vyrazili na moře. Po přistání na ostrově Skye jsme zamířili k zrzavému muži, který měl na sobě krátkou skotskou sukni. Strejda nám představil svého kamaráda Charlese, který nás pozval na pár dní k sobě. Charlesův dům byl velmi starý a vypadal jako by visel na útesu, který vévodí nad zátoku ostrova Skye. Byl z něj nádherný výhled. Odpoledne jsme si všichni vybalili a Charles nám na oslavu našeho příjezdu zahrál na dudy, oblečený ve skotském kroji, protože bez něj by to prý nebylo ono. Tento výlet jsem si moc užila a vůbec se mi nechtělo zase zpět domů. Strašně bych chtěla s tetou, strejdou a bratrancem Markem zase ještě aspoň jednou vyrazit na podobný prázdninový výlet. Zuzana Ferancová, 2. K Čeho bych chtěl v životě dosáhnout Čeho bych chtěl v životě dosáhnout? Tuto otázku si kladu snad s každým novým dnem. Asi nikdo z nás neví, co se stane, ale každý má sny, v které doufá, že se uskuteční. Myslím si, že sny se mohou uskutečnit, pokud člověk věří. Můj život není dlouhý a ještě mě toho v životě hodně čeká. A kupředu mě pohání myšlenka, že se některé mé sny uskuteční a že jednou něco dokážu. Jako malý jsem snil o tom, že se stanu králem, nebo že budu ovládat živly a stanu se pánem světa. Ale s postupem času se moje sny měnily na menší a uskutečnitelnější cíle. Vliv společnosti a mírný nátlak rodiny změnily všechny tyto sny a cíle na zrnka prachu. A já si začal vytvářet malé stupínky toho, čeho bych chtěl dosáhnout. Díky nim má můj život aspoň nějaký smysl. Co mě ale trápí, je to, že se nemohu spokojit pouze s minimem toho, čeho bych chtěl dosáhnout, a vzpomínám na to, jak jsem si jako menší přál být třeba tím známým zpěvákem. Jaké jsou mé sny nyní? Třeba to, aby mě lidé brali takového, jaký jsem, možná jsem trošku odlišnější než ostatní, ale jsem pořád člověk. Chci dosáhnout toho, abych měl práci, byt a rodinu. Myslím si, že toho nechci moc. Jediné, co vím, je to, že chci být v životě šťastný a užívat si svobody. Vážně se mi nechce žít podle pravidel ostatních a řídit se někým, kdo nemá sny, a tím pádem nemá žádný cíl, kterým se řídit. Není vůbec špatné určit si cíle. Lidská představivost je krásná. Z představivosti a pohledu na svět se pozná dobrý nebo špatný člověk. Tím, že člověk bude hledat chyby na jiných a bude tím žít, není uvnitř sebe šťastný. Nebylo by od věci zamyslet se, zda tohle opravdu chce. Můj život se řídí určitými pravidly a těch se budu držet i nadále. Například to, že nechci život žít, ale prožít. Všichni bychom mohli žít podle jednoduchého, ale zároveň krásného citátu: „ Nežij život, prožívej své sny“. Pokud se tím budeme řídit, povedeme plnohodnotný život, za který budeme vděční, a ve stáří si řekneme: Byl to krásný život! Měli jsme se fajn! Tomáš Kubíček, 3. AT Moje hobby Jako mnoho lidí i já mám několik koníčků. Samozřejmě je to i kreslení a malování. Kreslím více skici než skutečné obrazy. Někdy si prostě seženu několik obrázků z internetu a přetvářím je, nebo kreslím vše, co mě napadne.
Další je třeba čtení, jsem schopná u knížky vydržet hodiny, pokud je opravdu zajímavá. Nejraději čtu fantasy, sci-fi, horory, dobrodružné a válečné romány. Moji oblíbení spisovatelé jsou Stephen King, který má velmi zajímavý a odlišný styl psaní, a také český spisovatel Ondřej Neff. Ten mě pro změnu zaujal drsným stylem. Moje nejoblíbenější knížka je Malý bílý koníček a Muž, který sázel stromy. To je bezvadná inspirativní knížečka. Často se věnuji focení a fotím úplně všechno. Třeba víčko od piva, co se válelo před domem ve špíně, mi přišlo natolik zajímavé, že jsem ho musela zvěčnit na fotografii. Existují i chvíle, kdy se sama divím, co všechno dokážu vyfotit. Takové chuťovky bývají třeba pořádně tuční pavouci a ostatní odporný hmyz. Samozřejmě je to foceno na makro pěkně zblízka, to aby byly vidět všechny nechutné detaily. Ráda se starám o zvířata. Máme dva psy, takže s nimi chodím na vycházky, beru je oba najednou, abych nemusela chodit dvakrát. Je to sice chvílemi obtížné, protože kolikrát chce každý jinam, ale ráda to zvládnu. Krásně se při procházce uvolním, odpočinu si od denního spěchu. Jsou celoročně ubytovaní venku ve své boudě, takže v létě, pokud je teplo, je vykoupu. Jsou tak „nadšení“, až se musím smát. Poté, co už konečně vypadají jako hezcí čistí pejskové, se jdou, ještě mokří, vyválet do nejbližšího prachu. Další můj koníček je hudba. Mám repráky přímo u postele, tak se mi hezky poslouchá, hlavně večer, kdy bez pár písniček málem ani neusnu. Mám ráda soundtracky z filmů. Ennio Morricone je skvělý příklad. Nebo Hans Zimmer. Jinak poslouchám od každého trochu, prostě písničku, co se mi zalíbí. Pak už je mi jedno, jestli je to rap, rock, dance…. Hlavně, že se mi to líbí. Jsem ráda, že mám tolik koníčků, díky nim ani nevím, co je to nuda. Hana Soukupová, 2. PD Moje hobby Díky mému koníčku jsem procestoval spoustu zemí a v neposlední řadě také měst České republiky. Poznal nespočet lidí, kteří si dnes tímto hobby vydělávají, a stal se pro ně životním stylem. V počátku jsem měl stejné plány, bohužel mě postihlo zranění, a tak se pro mne stal doplňkovou aktivitou. Jmenuje se lední hokej. V hokeji jsem pochopil, že pokud v životě člověk něco chce, musí za to bojovat a tvrdě trénovat a hlavně si věřit, protože to za vás nikdo neudělá. Dnes trávím hokejem velkou část svého volného času, avšak dříve byl pro mě na prvním místě. Spousta lidí sport odsuzuje, ale já si myslím, že je to perfektní využití volného času. Pocit, kdy vkročíte na led a všechny problémy jsou najednou tytam, je nezaměnitelné antidepresivum, stejně tak jako blažené vítězství nebo vstřelený gól. Časem jsem poznal, že není důležité, jak rychle bruslíte, nebo jak tvrdou střelu máte, hlavně jde o to, aby vás vaše hobby naplňovalo a hnalo k radosti. Vždyť co jiného můžeme v životě chtít. Je to druh lásky, která nikdy nezmizí, ani vás nezklame, nechce nic zpět, ani vás nijak neodsuzuje. Je tu prostě vždy, když potřebujete. A pokud to někde hluboko uvnitř milujete, může to být palivo, které vás nese dál. Za velkým úspěchem ve sportu stojí hlavně tvrdá práce a odříkání, ovšem pokud je to pro nás problém, nebo nejsme ochotni něco obětovat, asi to pro nás není to pravé hobby. Velkou výhodou je, že se může stát vaším koníčkem a prací zároveň. A dnes je pravdou, že pokud někoho opravdu baví jeho zaměstnání, může si s klidem v duši konstatovat, že vyhrál v loterii. Další výhodou je, že je to týmový sport, naučí vás to komunikovat s lidmi, pracovat v kolektivu a obětovat se pro své přátele. Když si vzpomenu na ty úmorné měsíce, kdy mi zranění nedovolilo provozovat moje hobby, začínám si opravdu vážit svého zdraví, jelikož si život bez něčeho, co mi8
luji, nedokážu představit. Závěrem bych řekl, že je na každém z nás, co si vybere jako svoje hobby. Ať už se to ostatním zdá jakkoliv šílené nebo zvláštní, je to přece náš život a jen my sami můžeme opravdu cítit, co nás naplňuje štěstím. A to přesně mi moje hobby přináší. Filip Teuner, 2. AT Co pro mě znamená přátelství Přátelství má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Je to takové propojení mezi dvěma, kteří si důvěřují, mohou se na sebe spolehnout, nepomlouvají se a stojí při sobě v dobrém i v tom zlém. Přátelství může začít od těch nejmladších let a trvat klidně až do konce života. Pro mě přátelství znamená něco víc než láska, ta je sice krásná, ale přátelství je pro mě cennější a trvalejší. Nejvíce, co pro vás přítel může udělat, je to, že vám daruje svůj čas, protože tím vám daruje kousek svého života, který už nikdy nevrátí zpět. Přítel je někdo, kdo zná všechny vaše chyby, a i přesto vás má stále rád, dělá s vámi všechny „lumpárny“, a nemusí se před vámi cítit trapně. Je důležité mít přítele, kterému se můžete svěřit a který vám podá pomocnou ruku, když to nejvíce potřebujete, ale na oplátku byste měli naslouchat i vy jemu. Pevné přátelství může vzniknout ve chvíli, kdy je člověk v nějakém nebezpečí. Přesně jak se říká: - V nouzi poznáš přítele. Přátelé často nepotřebují k vyjádření pocitů slova, podívají se jeden na druhého a hned vědí, co mají na mysli. Třeba se neshodnou vždy, hlavní je však, pokud si rozumí. Člověk může mít hodně kamarádů, ale jen pár z nich se může označit za pravé přátele. Bez přátel si život nedokáži vůbec představit. Ztratil by hodnotu, která se nedá nahradit ničím jiným. Svých přátel si moc vážím a nikdy nechci zklamat jejich důvěru ve mě. Přátelé přicházejí a odcházejí, ale jen ti nejlepší zůstanou v mém srdci navždy. Nikol Marinicová, 3. AT Jak jsem se stala detektivem Detektivky. Vyšetřování vražd, krádeží a jiných kriminálních přestupků. Vždy mě zajímaly a fascinovaly detektivky a detektivové. Třeba Sherlock Holmes. Geniální chlapík s inteligentním mozkem, důvtipem a chytrostí. Na každý případ vyzraje. Žádný detail ani skulinku nepřehlédne. Nejvíce mi ale přirostl k srdci ve filmovém zpracování s Robertem Downeym Jr. v hlavní roli. Vždy si říkám: „On je tak chytrý, vtipný a hlavně sexy!“ Co kdybych také něco vyšetřovala? „No jo, ale co?!“ Nemůžu vyšetřovat vraždu nebo cokoliv jiného, to může pouze policie. Potom mi svitlo. „Ježiš!“ vykřikla jsem. „Co ty ryby? Už se pohřešují dvě!“ Abych to upřesnila. Babička a děda mají na zahradě malý rybníček. V rybníčku plavalo pět oranžových a pět červených rybiček. Podotýkám, že plavalo deset rybiček! Nyní chybí dvě červené. Mám tři podezřelé. První podezřelý je dědův kocour Máca. Máca rád loví ryby, ale loví je v řece. Druhý podezřelý je sousedův kocour. Třetí podezřelý je dědův pes Čert. Ano, Čert má velice rád ryby. Pravda je, že to bude asi nesmysl. Pes, co loví ryby. No, uvidíme. Začínám vymýšlet své ďábelské plány, jak zjistit pachatele. „Musím vymyslet past, ale co když zvířatům ublíží?“ „Ne, musím tam číhat, nebo nainstaluji kamery.“ Projíždím internet. Hledám kamery s nočním viděním. „Ha!“ vykřiknu. Zrovna jsem najela na malou kameru. „Ale néé.“ Cena kamery je nejméně pět set korun. Dobře, jiný plán. Doma sbalím malé sáčky, lupu, pinzetu, fotoaparát a jdu k babičce. Dojedu k ní. Babička s dědou sedí v kuchyni a jsou rozrušení. „Co je?“ ptám se. „Zase nám zmizela jedna ryba,“ odpoví děda. Vydávám se tedy do zahrady k jezírku. Stopy jsou čerstvé. U jezírka nacházím černé chlupy a můj kruh podezřelých se zužuje. Černé chlupy má Máca a Čert. Nacházím i druhou stopu. Na kameni je stále mokrá kočičí stopa. Došlo mi to. Je to jasné. Macek to byl! Vydávám se hledat Mácu. Naleznu ho u řeky. Hltá oranžovou rybku z jezera. Kašlu na to. Nemá cenu ho od ní odtrhnout.
Po ukončení mého vyšetřováni jsme se shodli, že ryby z rybníčku odstraníme. Nyní si v klídku plavou na zámku v kašně. A Máca si v poklidu loví ryby z řeky. Já jsem byla pochválena a odměněna. Od babičky a dědy jsem dostala čtyři plechovky piva a můžu se pyšnit, že jsem se stala detektivem. Aneta Valtrová, 4. PD Večerní lampy Lampy do černé temnoty jasně září, jejich světlo zjasňuje plno chmurných tváří. Tma zahaluje do svého roucha - a ne poprvé, co bylo veselé a barevné, je nyní náhle ponuré. Lampy odhání tmu, do okolí radostně svítí, jsou jako v popelu krásné, zlaté kvítí. Když pocit máš, že se ti hlava temně černí, hledej světlo, pomůžou ti snad lampy večerní. Lampy večera, jste krásné, zářné naděje, sehnat dnes naději, prý celkem těžké je. Jste bohatství, radost, vy světelné zdroje, v dáli viditelné paprsky jako světlušek roje. Nezavírejte své oči, prosím, v noci bděte, vy žárovky - světélka, prosím, nikdy nezhasněte! Když svítit nebudete, já neuvidím skoro nic, na krok nedohlédnu, budu nervózní o to víc. Marie Brátová, 3. PD Vánoce jsou za dveřmi V-Á-N-O-C-E Vánoce, stejně jako každý rok začínají v obchodech o něco dříve. Ještě jsme se ani nevzpamatovali z těch minulých, a máme tu další. Tyto svátky nám pomaloučku a s radostí našeptávají, kolik věcí nás čeká udělat, zařídit a namísto radosti nám přináší spoustu stresu a otázek: Co komu dám? Stihnu to vše? Naše vánoční svátky začínají úklidem, ale ne jen tak ledajakým. Je to úklid, který lidé podstupují, jako by je měl navštívit prezident. Ve většině případů je tomu opravdu tak, no jen se přiznejte. Poté nastává pečení cukroví, pečeme vagóny těchto cukrem a tukem nabitých pochutek jen abychom toho zrovinka my měli co nejvíce. A po Vánocích to strkáme holubům, protože už toho máme plné zuby. No a co je na těchto svátcích nejlepší? No přece nakupování dárků a mnohdy zbytečných dárků, jen aby toho pod tím stromem bylo co nejvíce. Lítáme po obchodech jak splašení, házíme do koše, co se nám pod ruce dostane. A potom čekáme u pokladny s tím nadutým košem jako ve frontě na banány, a vůbec nám to nevadí. Necháme tam majlant a spokojeně odcházíme domů to vše zabalit. Nastává Štědrý den, uděláme tuny bramborového salátu, deset druhů řízků, naskládáme cukroví na tác a spokojeně usedneme k pohádkám, které už známe nazpaměť. Když přijde večer, vše sežereme jako hyeny. U stromku sotva usedneme a s šíleným funěním rozbalujeme tu kupu zbytečných hloupostí. A tak se ptám, o čem vlastně ty Vánoce jsou? Podle mě jsou hlavně o tom, že se všichni sejdeme jako rodina, a ne o kupě darů a stresu se vší tou prací, úklidem a věcmi okolo. Nebo snad ne? Denisa Nuševská, 4. PD 9
Novoroční předsevzetí Každý rok na jeho konci si píšu seznam novoročních předsevzetí. Mám tu ještě ten z minulého roku. Tady je: 1) Nebudu tolik jíst čokoládu. Přemýšlím, jestli jsem ho dodržela. Samozřejmě, že ne. Tedy pokud se počítá čokoláda jednou denně, pak ano, ale jinak… Když čokoláda je tak dobrá a sladká a už jen při tom slově se mi sbíhají sliny. Dost! Kdybych mluvila dál, určitě bych si pro nějakou došla. Škrtnuto a opraveno na „Budu cvičit“. Další bod: 2) Nebudu tak vznětlivá. A opět selhání. Vždycky si říkám, že to bude dobrý, hlavně žádnej stres. Jenže pak přijde nějakej blbec, co má IQ tykve a veškerá snaha je v čudu. Škrtnuto a opraveno na „Budu sama sebou“. Tak dál: 3) Nebudu dělat věci na poslední chvíli. Tohle známe všichni… Nejdřív si říkáte, že času je spousta, že to uděláte zítra, a dneska se podíváte na film. Chyba, omyl! Nikdy není dost času. Třeba příprava na maturitu – všechna ta maturitní témata a práce. Nebo říct někomu jinému, aby to udělal za mě? Ne, radši sama. Tohle předsevzetí si nechám. A konečně: 4) Nebudu tak líná. Tohle předsevzetí skončilo snad dřív, než vůbec začalo. Zvlášť o vánočních prázdninách se dodržuje strašně těžko. Ale i po celý rok. A víte vy co, nebudu si už dělat žádná novoroční předsevzetí, protože stejně budu jíst čokoládu, stejně se budu občas vztekat, stejně budu dělat věci na poslední chvíli a stejně budu pořád líná jako pes. Lepší je žít bez pravidel. Aspoň to tak vypadá… Šťastný nový rok! Karolína Schmidtová, 4. PD
K L
G A
A I
R
M Vojtěch Stolín, 4. TG
1. 2. 3. 4.
5.
6. 7. 8.
m
a
n
y
r
m
y
á
v
o
w
o
l
f
a
f
d
p
š
i
l
o
r
ý
r
e
6.
r
4. 3. 2.
d
h
d
o
i l o
r
5. 1.
z k
c
s
a
i
f
t
l i
n s
m o
n
o
n
e
s
z
ý
v
í
k
o
t
á
v
Tereza Špetlová, 3. TG 10.
ž
í a
h
á
s
k
z
k
o
n
r
r
ý
á
k
r
ý
o
v
t
o
w
r
s
e
o
7.
s
f
8.
í
y
n
ch
l
r
i
á
e
v
k
f
o
a
k
h
s
g
i
i
t
h
o
r
m
a
1. Co je zkratka TF 2. Přitahující vodu… 3. Osvit prostřednictvím fialové diody 4. Co vyjadřuje rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším odstínem 5. Údaj o tom, z kolika obr. bodů je digitální obraz složen 6. Formát soubor připravený pro tisk 1. 7. Průběh zakázky tiskárnou (anglicky) 8. Kompletace textu a obrazu na stránce 2. list papíru h y d r o f 9. Nesložený 10. Předloha představující velmi světlý motiv a vykazující malý kontrast 3. l a
9.
10.
10.
9.
9.
y
n
a
m
i
c
a
h
7.
d
8.
4.
