listopad 2012 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math
Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!
Vaišnava vijnapti (modlitba k Vaišnavům)
ţhākura vaişņava gaņa, kori ei nivedana, mo boŗo adhama durācāra dāruņa sańsāra nidhi, tāhe ďubāilo vidhi, keśe dhari more koro pāra Ó svatí oddaní, vyslyšte prosím moji modlitbu. Jsem ta nejpodlejší a nejnižší duše, která se řízením osudu topí v strašlivém oceánu hmotného bytí. Chyťte mě prosím za vlasy a vytáhněte mě z tohoho strašlivého hmotného života ven. (Šríla Naróttama Dása Thákura - Prárthaná)
Šaranágati - odevzdání se Šríla Bhaktivinóda Thákura
Dainya - pokora (píseň sedmá) (prabhu he!) emona durmati, sańsāra bhitore, poďiyā āchinu āmi tava nija-jana, kono mahājane, pāţhāiyā dile tumi Ó Pane, jsem tak zlomyslný a opuštěný uprostřed tohoto hmotného světa. Ty ses však nade mnou smiloval a poslal jednu velkou duši - Tvého drahého společníka - aby mne zachránila. doyā kori’ more, patita dekhiyā, kohilo āmāre giyā ohe dīna-jana, śuno bhālo kathā, ullasita ha’be hiyā Když mě tato osobnost spatřila v tak pokleslém stavu, slitovala se a řekla: „Ó padlá duše, poslouchej, co ti nyní pro tvůj prospěch řeknu. Když mi budeš naslouchat, tvoje srdce bude šťastné. tomāre tārite, śrī-kŗşņa-caitanya, navadvīpe avatār tomā heno koto, dīna hīna jane, korilena bhava-pār Šrí Krišna Čaitanja, který se zjevil Navadvípu, přišel, aby tě vysvobodil. Už zachránil z oceánu hmotného bytí mnoho takových bídných duší jako jsi ty. vedera pratijñā, rākhibāra tare, rukma-varna vipra-suta mahāprabhu nāme, nadīyā mātāya, saňge bhāi avadhūta Zjevil se jako syn bráhmany se zlatou pletí, aby naplnil slova •1•
„Ó padlá duše, utíkej za Šrí Krišnou Čaitanjou a pros Ho, aby tě vysvobodil.“ Šríla Bhaktivinóda Thákura •2•
Véd. Šrí Krišna Čaitanja a Jeho bratr Nitjánanda opili zpěvem Svatých Jmen celou Nadii. nanda-suta jini, caitanya gosāi, nija-nāma kori’ dān tārilo jagat, tumi-o jāiyā, loho nija-paritrān Pán Čaitanja není nikdo jiný než Krišna, syn Nandy Mahárádži. Rozdáváním Svého vlastního Svatého Jména osvobodil celý vesmír. Ty za ním také utíkej a pros Ho, aby tě vysvobodil.“ se kathā śuniyā, āsiyāchi, nātha! tomāra caraņa-tale bhakativinoda, kāňdiyā kāňdiyā, āpana-kāhinī bole Ó Pane, po vyslechnutí těchto slov se obracím ke Tvým lotosovým chodidlům. Šríla Bhaktivinóda Thákura pláče, když Pánovi vypráví svůj životní příběh.
Amrita Vání Tvář čtvrté dimenze
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
N
aše současné prostředí je kubické (trojrozměrné). Toto krychlové rozmezí (výška, šířka, hloubka) nedokážeme překročit. My nemáme žádné ponětí o čtvrté a vyšších dimenzích. Nevíme, jak překročit tyto nesnáze. Pokud nám člověk o oné oblasti nevypráví v našem jazyce a neumožní-li nám přistoupit skrze transcendentální •3•
zvuk, je vyloučeno, abychom tomu porozuměli. Vlastnosti takového zvuku se liší od světského zvuku. Transcendentální zvuk nepotřebuje podporu ostatních smyslů. Transcendentální slovo samotné poslouží všem požadavkům. Nebude třeba žádných dalších testů. Zřetelná odlišnost tváře transcendentálního zvuku spočívá v tom, že ho nebudeme potřebovat zkoušet pomocí ostatních smyslových funkcí, abychom se ujistili, jestli je dotek či teplota potěšující. Není-li zvuk součástí světského slovníku, nedostane se nám příležitosti podrobit ho testu. V případě světského slovníku (tzn. světského zvuku) je třeba vyzkoušet jeho správnost použitím ostatních čtyř smyslů a našich předešlých zkušeností. Transcendentální zvuk však žádné takové osvědčení nevyžaduje. Skrze rty posla Nejvyšší Osobnosti Božství čistí veškerou špínu a zametá vše, co stojí v cestě pokroku. Ačkoliv sem agent Absolutního sestupuje jako posel, který podvoluje transcendentální zvuk našim naslouchajícím uším, je plně zafixován v transcendentální oblasti. Když máme skutečnou potřebu, Nejvyšší Pán se nad námi slituje a dle stupně naší způsobilosti nám pošle jednoho takového agenta. Existují stovky procesů, jimiž Nejvyšší Pán posílá svoje posly, a to nejen v podobě lidských bytostí. Nesmíme být apatičtí. Nic z toho, co jsme v minulých i v tomto životě nashromáždili, nám nedá žádný skutečný vjem Pravdy. Naopak, získáme z toho pouze špatné věci. Měli bychom si tedy dávat pozor, abychom nehledali nic jiného než Absolutní Poznání. Pokud hledáme Absolutní Poznání upřímně a bez postranních •4•
motivů, bude k nám dostatečně milostivé. Pouze tehdy k nám (On) přistoupí. Přijde k nám skrze takové symboly a znamení, které nám umožní setřást naše spojení s tímto světem a navázat s Ním kontakt v Jeho podobě transcendentálního zvuku. V transcendentálním zvuku nejsou dělitelné rozdíly mezi zvukem, barvou, atd. Dokud Pán nepřipustí naši modlitbu, je nemožné, abychom za pomoci našich rozdílných smyslových zkušeností jakkoliv pokročili. Měli bychom se modlit o to, abychom se setkali s Guruem, který má schopnost nám transcendentální zvuk doručit. Potom budeme osvobozeni od dočasných (světských) porozumění. My potřebujeme věčné a neotřesitelné porozumění. Pokud takovou touhu nemáme, budeme jednoduše čekat na další život a budou nás svádět vnější věci tohoto světa. Ony předpokládají, že nás jejich figury, jež nám slibují cosi pozitivního, budou přitahovat. Avšak poté, co nám ukáží pouze jejich falešné tendence nám sloužit, se od nás oddělí. Získáme-li pomoc transcendentálního zvuku, budeme mít sílu k tomu, abychom pokročili skrze společnost osob, které netíhnou k ničemu jinému než k tomu, aby nás získaly pro onu sféru (duchovní svět). Měli bychom se setkat s takovými bytostmi, které nejsou ovládány žádnými pozemskými aspekty. Vnější zjev nás zavede pouze ke špatným věcem. Mnoho jogínů atd., se tímto způsobem dostalo na scestí. Měli bychom vidět, jestli osoba, na níž závisíme, pevně inklinuje k Absolutnímu, a také, že nás nikdy nepodvede tím, že nám místo vstupu do říše Absolutního zajistí vstupenku do trojrozměrné říše. Naše modlitby bychom měli posílat Hlavnímu Zdroji. •5•
„Já nevím, kdo jsi, jakou barvu, atd., máš? Modlím se o to, abych se dozvěděl, jak k Tobě mohu přistoupit.“ Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí •6•
Měli bychom dávat najevo naše vrozené nadání sloužit Absolutnímu. Jsme-li upřímní a nejsme-li pokrytečtí, získáme si pohled posla Absolutního, který přichází nejenom v lidské podobě a netíhne k ničemu jinému, než vzít nás nahoru. To můžeme získat pouze skrze modlitbu Absolutnímu. Modlitba by měla mít tento zmíněný účinek. „Já nevím, kdo jsi, jakou barvu, atd., máš? Modlím se o to, abych se dozvěděl, jak k Tobě mohu přistoupit.“ On nám sem potom pošle věci, které nám ukáží Jeho dokonalou podobu tak, že odstraní všechny druhy klamných jevů. Nejvyšší Pán zařídí vše pro osvícení nefalšovaného tázajícího. Když přijde něco pozitivního z druhé sféry, budeme osvobozeni od všech vjemů, jež jsme světským úsilím získali. To v nás vytvoří apatii vůči sbírání poznání tímto úsilím. Úsilí vedené prostřednictvím smyslů vede špatným směrem.
Guru není loutka
4. kapitola z knihy Šrí Guru a jeho milost Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža Existuje také jiný případ, který se týká Krišny a Balarámy s Gaurángou a Nitjánandou, jenž je popsán v Čaitanja Bhágavatě. Šačí déví se zdálo, že Krišna a Balaráma seděli na trůně a Nitjánanda bojoval s Balarámou: „Slez z trůnu. Už není Dvapára-juga. Nastal věk Kali a Můj Pán Gauránga musí nastoupit na Tvé místo na tomto trůně. Slez!“ Balaráma •7•
se začal ohrazovat: „Ne, ne, proč bychom měli slézt? Seděli jsme na tomto trůnu tak dlouho.“ Nitjánanda Prabhu začal Balarámu násilně stahovat z trůnu dolů a Balaráma se podvolil. Nitjánanda Prabhu řekl: „Můj Pán Gauránga chce tuto pozici hned. Jeho čas přišel.“ Nitjánanda velmi straní Gaurángovi. Říká: „Krišna je daleko. Můj Pán je Gauránga.“ A tak musíme být vděčni Nitjánandovi Prabhuovi, neboť On je naším Guruem. Jeho milost je tak důležitá, že Raghunátha Dása Gósvámí říká: „Ó Rádhárání, chci Tvou milost. Bez Tebe nechci Krišnu Samotného. Nikdy nechci Krišnu bez Tebe.“ Toto by měl být správný postoj oddaného. To bylo vysvětleno Šrílou Višvanáthou Čakravartí Thákurou: yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiģ kuto´ pi dhyāyań stuvańs tasya yaśyas tri-sandhyań vande guroģ śrī-caraņāravindam „Klaním se lososovým chodidlům Šrí Gurudévy. Jeho milostí dosáhneme milosti Krišny; bez jeho milosti jsme ztraceni. Proto bychom měli vždy meditovat o Šrí Gurudévovi a modlit se o jeho milost.“ (Gurvaštaka 8) Takové je postavení Šrí Gurua, jehož milostí můžeme získat vše, získat milost Krišny a bez jehož milosti nemáme žádnou naději. Čili, takto musíme projevovat úctu tomu, kdo nám dal první spojení s vědomím Krišny. Avšak zároveň když vzdáváme úctu Gurudévovi, nesmíme si představovat, že Guru je loutkou, mrtvou figurou. Přestože jsme obeznámeni s určitou postavou a přijímáme ji za •8•
našeho Gurua, neměli bychom se tím nechat svést. Důležitá věc je to, co říká, jeho instrukce. To by mělo přitahovat naše vnitřní srdce. Já nejsem toto tělo. Jsem tázající. Ona věc, která mě uspokojuje, přitahuje tázajícího k dotazovanému - musím se snažit v něm tuto věc najít. Nesmím se spoléhat na hmotné kalkulace. Nejsem toto tělo. Kdo jsem, žák? Jsem pouze toto tělo, tato postava, tato barva, tato kasta? Nebo jsem tímto charakterem, učeností anebo intelektualismem? Ne. Já jsem ten, který přišel hledat. Kdo je zúčastněn ve mě a kdo je zúčastněn v Guruovi? Toho si musíme být plně vědomi. Co je tou vnitřní věcí? Přišel jsem kvůli tomu. Musíme si být vědomi našeho vlastního zájmu. Existuje relativní princip a absolutní princip. Měli bychom si přestat všímat formy, ignorovat ji; a vždy bychom si měli udržovat vědomí duchovna. Jinak se staneme uctívači formy, uctívači idolu.
Guru: víc než to, co vidí oko
Je řečeno, že spojení s duchovním mistrem je věčné (cakşu-dāna dilo jei, janme janme prabhu sei). Avšak nesmíme ztotožňovat našeho Gurua s podobou, kterou vnímáme našimi fyzickými smysly. Náš vnitřní pohled na něj se bude vyjasňovat se vzrůstem naší vize. Když naše vize vzroste od hmotné k transcendentální, náš pohled na něj se podle toho také změní. Člověk se většinou posuzuje podle zevnějšku, podle jeho oblečení, a potom podle jeho těla, mysli a inteligence. •9•
„Přestože jsme obeznámeni s určitou postavou a přijímáme ji za našeho Gurua, neměli bychom se tím nechat svést. Důležitá věc je to, co říká, jeho instrukce. To by mělo přitahovat naše vnitřní srdce.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža • 10 •
Do jaké míry se naše oči vyvinou k správnému pohledu na věci, do takové míry viděné věci změní svoji tvář. Krišna říká: ācāryań māń vijānīyān: „V konečném smyslu jsem to Já, kdo je áčárja.“ Je to funkce božskosti a v různých stádiích může mít různé podoby. Různí áčárjové mohou pracovat současně. Poznání, ideál, roste od jemného k hrubému. Hloubka vize oka nám odhalí různé postavy různých áčárjů. Postupným procesem uvědomování to přeroste do různých ras (nálad), až k nejvyššímu stupni. V opačném případě je naše poznání založeno na hmotné koncepci. A vkládat hmotnou koncepci do božskosti je zločin, je to nevědomost, je to chyba. Musíme se osvobodit z léčky ztotožňování reality s fyzickou podobou, kterou vnímají naše smysly. Oči nás podvádí; nemohou nám zprostředkovat pravou podobu nebo barvu. Uši nám nemohou zprostředkovat pravý zvuk. Konkrétní realita je mimo vnímání našich smyslů. Takže, co potom tato věc je? Jelikož se nacházíme v tak nízké pozici, do vnitřního světa můžeme postupně dojít pouze s pomocí Gurua. Ale jak rozpoznáme našeho Gurua? V zimě nosí jisté oblečení a v létě zase nosí jiné oblečení. Když přikládáme větší důležitost vnějšímu oblečení, co potom můžeme dělat? Měli bychom si myslet, že oblečení je pro tělo nezbytné? Guru k nám může přijít v určitém těle. Předpokládejme, že Guru se zjeví jako mladý muž. Když zestárne a mladá podoba se promění ve starší, jak ho poznáme? Znovu, v jednom zrození může přijít v určitém těle a jindy se může zjevit v jiném těle. Ten samý Guru se může objevovat v různých dobách. Jak ho poznáme? • 11 •
„Musíme se osvobodit z léčky ztotožňování reality s fyzickou podobou, kterou vnímají naše smysly. Konkrétní realita je mimo vnímání našich smyslů. “
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža • 12 •
Od vnějšího kritéria musíme přistoupit k vnitřnímu. Když přijdu o hrubé tělo z masa a krve a budu existovat pouze v jemném těle, pak musím najít svého Gurua také tam, v jemném těle. Polobozi, gandharvvové a siddhové, dokonalé bytosti na nebeských planetách, mají rovněž svého Gurua. Nemají hmotné tělo, a ani jejich Guru nemá hmotné tělo. Takže, když odstraníme vnější koncepci, vstoupíme do vnitřní, a to je pro pokrok žáka velice důležité. To sice neznamená, že bychom měli přehlížet fyzickou podobu Gurua. Ale to nejdůležitější je uvnitř. Musíme uctívat zbytky (prasádam) Gurua, jeho kabát, jeho boty, jeho sandály. To však neznamená, že jsou jeho boty nadřazeny jeho tělu; musíme sloužit jeho osobě. Podobně, když jsme dychtiví dělat pro něj nějakou fyzickou službu, když chceme například masírovat jeho nohy, ale on po tom netouží a řekne: „Ne, ne, ne,“ měli bychom to snad dělat? Naše vnitřní poslušnost vůči němu bude vyšší. Takto musíme pokročit od hrubého k jemnému.
Gaudíja Math hájí důstojnost lidské rasy
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Z
ískáme-li společnost skutečného sádhua, byť jen na malý okamžik, může to změnit směr našeho života. Sádhu je jako velmi cenný drahokam. To, co rozdává, přesahuje cenu čehokoliv v tomto světě. Někdo • 13 •
může vlastnit drahokamy, démanty, peníze nebo království, ale to je všechno naprosto bezcenné. Všechny tyto věci jsou smrtelné, přestože mohou pro určitým způsobem smýšlející lidskou třídu představovat hodnotu. V tomto stvoření je tolik věcí, které pro sádhua neznamenají nic. Ovšem ánanda, sladkost, má všeobecnou hodnotu. Je nezbytností i pro strom, rostlinu a dokonce kámen. Ať už se hledající nachází na jakékoliv úrovni, bude zcela uspokojen. Yasmin prapti sarvam idam praptam bhavati – získáme-li toho alespoň malý kousek, řekneme si: „Nic jiného mne nemůže uspokojit. To je ta věc, po které jsem prahnul po všechny své životy. Teď jsem nalezl cíl svého hledání.“ Vyšší věci můžeme nalézt pouze spojením skrze službu. Chceme-li získat společnost věcí vyššího typu, musíme se obětovat pro jejich službu. Tuto rozsáhlou myšlenku si musíme neustále uchovávat v mysli. Nemohu s tím nakládat jako se svým služebníkem. Chci-li opravdu získat Jeho společnost, obětuji se Mu jako služebník. Pouze skrze službu s Ním mohu být ve spojení. Budu pracovat pro Jeho zájem. Jeho zájem bude cennější než můj. jīvera svarūpa haya kŗşņera nitya dāsa kŗşņera taţasthā-śakti bhedābheda prakāśa (Čaitnaja Čaritámrita Madhya 20.108) Je naším štěstím, že ve svém původním postavení zastáváme pozici Krišnova otroka. Otroctví. Ti, kteří jsou svobodní, budou šokováni, uslyší-li slovo „otroctví“. Gaudíja Math káže otroctví! Rámakrišna mise a jiní káží proti Gaudíja • 14 •
„Gaudíja Math zastává věčné důstojné postavení – přátelskou službu Svrchované Bytosti. Gaudíja Math hovoří o naprostém sebezapření a sebeodevzdání Prvotní Příčině. Darovat je božské a aspirovat na: „Mohu to získat“, je ďábelské. “
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
Na fotografii sedí Šríla Prabhupáda s oddanými Gaudíja Mathu. První zprava v druhé řadě stojí mladý Šríla Šrídhara Mahárádža. • 15 •
Mathu: „Káží otroctví! Gaudíja Math podporuje mentalitu otroctví – že já jsem Krišna dás, služebník služebníka služebníka Pána. To znamená, že káží otrockou mentalitu. A my kážeme so ham – my jsme velký Brahman! My jsme těmi největšími a nejmocnějšími. Gaudíja Math namísto toho tvrdí, že jsi Krišnovým otrokem. Gaudíja Math má na společnost špatný vliv, odrazuje lidi.“ Prabhupáda (Bhaktisiddhánta Sarasvatí) řekl: „Gaudíja Math hájí důstojnost lidské rasy! Celá lidská rasa touží po nesmrtelnosti. Gaudíja Math zastává to nejdůstojnější postavení. Otroctví, odevzdání – odevzdání se komu? Absolutnímu Dobru, Absolutnímu Centru. Stát se Krišnovým otrokem není žádný žert. Ta nemožná myšlenka, že „já jsem Brahman!“ je tou největší nemocí. „Já jsem ten největší a chci se stát Pánem všeho, na co pohlédnu.“ znamená „Já jsem ten nejbídnější vykořisťující agent.“ S takovou horlivostí prahneme po majestátní službě, tak horlivě se snažíme dostat místo ve vyšších administrativních službách, ale obdržet službu v nejvyšší správě Svrchovaného Pána – to je ta nejdůstojnější věc. Gaudíja Math hájí důstojnost lidské rasy! Co je to lidská rasa? Jsou jako opar, jako stromy, rostliny a červi – kořisti smrti. I král umře beznadějně, stejně jako velký generál a politik – všichni budou muset odejít a čelit smrti navždy. Ale Gaudíja Math zastává věčné důstojné postavení – přátelskou službu Svrchované Bytosti. Gaudíja Math hovoří o naprostém sebezapření, sebeodevzdání Prvotní Příčině. Darovat je božské a aspirovat na „Mohu to získat“ je • 16 •
ďábelské. „Chci získat vládu nad vším“ – to je ďábelský duch. Krišna je ovšem takový, že otroctví Jemu představuje to nejvyšší, čeho lze ve vztahu k Němu dosáhnout. A to není tak snadno dosažitelné.
Čistá oddanost (3. část) Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža
V Rámanudžově sampradáji nalezneme v Mukundamála-stótře tento verš Kulašékhary Alvára: tvad-bhŗtya-bhŗtya-paricāraka-bhŗtya-bhŗtya bhŗtyasya bhŗtya iti mām smara lōka-nātha „Ó Lókanáthe! Jsi mým Svrchovaným Pánem, já ale nejsem Tvým přímým služebníkem. Jsem služebníkem služebníka služebníka služebníka služebníkova služebníka. Já jsem ten nejnižší služebník. Na tom nejnižším stupínku jsem já. Neexistuje nikdo, kdo by byl nižší než já, takový hříšník neexistuje. Já jsem ta nejhříšnější osoba na světě. Požehnej mi, prosím.“ Abychom si uvědomili vlastní já, musíme se dostat na tuto úroveň. Na tuto úroveň pokory, tŗņād api sunīcena. Maháprabhu proto neustále opakuje tŗņād api sunīcena. Musím se stát pokornějším než stéblo trávy. Tŗņād api sunīcena – to není žádná legrace. Dokážeme opakovat přednášky, kázat, dělat zázraky, • 17 •
„Dokážeme opakovat přednášky, kázat, dělat zázraky, ale jakmile se máme stát pokornějšími než stéblo trávy, jsme ztraceni. Veškerá pokora zůstane obsažena pouze ve verši, ale je velmi obtížné uvést ji do praxe – tŗņād api sunīcena.“ Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža • 18 •
ale jakmile se máme stát pokornějšími než stéblo trávy, jsme ztraceni. Veškerá pokora zůstane obsažena pouze ve verši, ale je velmi obtížné uvést ji do praxe – tŗņād api sunīcena. Pokud se na nás někdo obrací s respektem, vyhovíme mu: „Dobrá. Udělám to.“ Pokud mi ovšem neprojeví úctu, nakopne mě, napadne nebo mě urazí hrubými slovy, okamžitě začnu klást odpor. Když se oddaný stane sanjásím, říká si: „Teď jsem Mahárádža.“ Mahárádža znamená, že je vládce. Ale tak to není! On je služebník! Maháprabhu říká: „Já jsem pada-kamalayor dāsadāsānudāsaģ.“ Nikdy proto nezapomínejme, že jsme služebníci, služebníci služebníků a existuje nespočetné množství služebníků, přímých služebníků Krišny. Já ovšem nejsem způsobilý k tomu, abych zastal jejich postavení. Jsem stále na tom nejnižším stupni a jsem nejnižším ze služebníků této skupiny. Sádhaka, džíva, se musí nejdříve zcela odevzdat, teprve potom se může učit tomu, co to znamená podřídit se. Protože s tímto druhem podřízenosti se setkáváme pouze v Čaitanja Maháprabhuově kultu oddanosti. hari-sevaka-sevana-dharma-paro „Přijmi náboženství služby služebníkům Pána Hariho.“ Tohle předal a praktikoval Maháprabhu. Nikdy to ovšem nevyjevil na veřejnosti, předal to pouze svým oddaným. Tato učení rozvinul Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasamrita-sindhu. Zde uvádí, že bhakti znamená anyābhilāşitā-śūnyam. Dokud se neodevzdáme, dokud nepoznáme vlastní já, jak můžeme učit ostatní? První věc je poznat své vlastní já. Kdo jsme, odkud • 19 •
přicházíme, co máme dělat, co jsme dělali doteď a co učiníme v budoucnu. To jsou otázky, které nám zodpoví áčárja. Tyto věci si lze dokonale uvědomit, pokud se ponoříme hlouběji a hlouběji do učení Čaitanja Čaritámrity. Čaitanja Čaritámrita tvrdí, že jedinou átma-dharmou je sloužit. Na začátku se to nazývá bhakti, uprostřed je to bháva-bhakti a na konci préma-bhakti. Mezi préma-bhakti a bhakti není rozdíl, ale existují tu stupně. Protože na začátku je to jako s mangem, které je v počátku svého růstu malé a kyselé. Postupně dozrává a jakmile plně dozraje, zakusíš sladkost tohoto manga, pohlédneš na jeho barvu a ucítíš jeho sladkou vůni. Bhakti je vlastně taky taková. Bhakti, oddanost, je přirozenou funkcí čisté duše.
Slovník pojmů: alvár – věčný společník Pána * sanjásin – člověk v řádu odříkání * sádhaka – viz Gaura Vání, říjen 2012, str. 27 * džíva – duše, živá bytost * anyābhilāsitā śūnyam – bez tužeb, kromě touhy sloužit Krišnovi * ačárja - autorizovaný učitel, který učí vlastním příkladem * dharma – přirozená funkce živé bytosti; náboženství; povinnost * bhakti – oddaná služba Krišnovi * bháva – paprsek prémy, který změkčuje srdce touhou po láskyplných výměnách s Krišnou * préma – transcendentální láska ke Krišnovi, nejvyšší dokonalost života * • 20 •
Lakšmí a Nárájana rozdávají milost
Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 14. kapitola Šríla Vrindávana Dása Thákura Všechna sláva Nejvyššímu Pánu, Šrí Gaurasundarovi. Všechna sláva Pánu, který je drahý Nitjánandovi a Jehož podoba je věčná. Všechna sláva tomu, který je životem Pradjumny Mišry. Všechna sláva tomu, jenž je životem Paramánandy Purího. Všechna sláva Pánovi, životu a duši všech Vaišnavů. Ó Pane, prosím, vysvoboď Svým milostivým pohledem pokleslé duše. Moji drazí bratři, naslouchejte prosím pozorně námětům Ádi-khandy, v níž jsou popsány Krišnovy zábavy v Jeho podobě bráhmany. Pán Vaikunthy se neustále těšil ze školních zábav se Svými studenty ve všech vesnicích Navadvípu. Všichni v celém Navadvípu se doslechli, že je Nímáj Pandit korunním klenotem mezi učiteli. Dokonce i bohatí materialisté sesedávali ze svých nosítek, aby Nímájovi prokázali úctu. Každého, kdo Pána záhledl, se zmocnila posvátná bázeň. V Navadvípu nebylo nikoho, kdo by Jím nebyl řízen. Kdykoli se někdo z Navadvípu chystal provést zbožný čin, zajisté nejdřív do Nímájova domu poslal nějaké šaty a potraviny. Pán předváděl zábavy štědrého člověka, neboť to je povahou Nejvyššího Pána. Neustále rozdával dary chudým. Kdykoli Gaurahari potkal • 21 •
chudého člověka, ihned ho ze soucitu obdařil rýží, šatstvem a penězi. Hosté denně navštěvovali Pánův dům a Ten vždy řádně uspokojil každého z nich. Někdy přišlo deset nebo dvacet sanjásích a Pán je s radostí pozval na oběd. Okamžitě někoho poslal se zprávou pro Jeho matku, aby rychle připravila oběd pro dvacet sanjásích. Když doma nic nebylo, matka Šačí přemýšlela: „Jak mám připravit jídlo pro dvacet sanjásích?“ Jen na to pomyslela, někdo přinesl potřebné ingredience, aniž si toho Šačí všimla. Lakšmídeví vařila s plným uspokojením hostinu, a pak přišel Pán domů. Pán osobně sledoval, když byli sanjásíni obsluhováni. Poté, co byli plně spokojeni, se s nimi rozloučil. Takto se milostivý Pán ptal na potřeby každého ze Svých hostů. Maháprabhu učil hospodáře: „Nejdůležitější povinností hospodáře je sloužit hostům. Pokud hospodář neslouží svým hostům, je považován za nižšího než ptáci a zvířata. Když v důsledku svých předchozích bezbožných činnosti nemá nic, pak by měl své hosty uspokojit slaměnou rohoží, trochou vody a místem k ulehnutí. V domech zbožných, avšak chudých lidí, může být nedostatek rýže nebo jiných základních surovin, ale rohož ze slámy, voda, místo k odpočinku a sladká slova by měly být k posloužení hostům vždy připraveny. Pokud někdo nemá co nabídnout, měl by se bez pokrytectví omluvit, čímž se neproviní zanedbáním svého hosta. Slouží-li hospodář s radostí a bez přetvářky svým hostům dle svých schopností, je považován za pohostinného.“ Proto Pán osobně a s velkou úctou zval Své hosty. Všichni tito hosté byli nanejvýš požehnaní, protože obdrželi • 22 •
pokrm přímo od Lakšmí a Nárájana. Pokrmy tak úžasné, že po nich touží dokonce i polobozi v čele s Brahmou, byly nyní rozdávány všem. Kdosi se k tomu vyjádřil: „Není možné, aby taková jídla dostali obyčejní lidé.“ Brahmá, Šiva, Šukadéva, Vjásadéva, Nárada stejně tak jako polobozi a siddhové, kteří cestují podle své touhy, všichni věděli, že se Lakšmí a Nárájana zjevili v Navadvípu. Proto všichni navštěvovali Pánův dům v podobě žebráků a prosili o almužny. Kdo jiný by směl navštívit Pánův dům a kdo jiný než osobnosti jako Brahmá by mohl takové pokrmy obdržet?“ Někdo jiný řekl: „Pán sestoupil, aby osvobodil trpící a používá k tomu různé prostředky. Polobozi v čele s Brahmou se rodí z částí Nejvyššího Pána a nacházejí se vždy v Jeho společnosti. Přesto v této inkarnaci slíbil dát to, čeho dokonce i Brahmá zřídka dosáhne. Proto Pán ve svém domě osobně krmil trpící, aby je vysvobodil.“ Lakšmídéví vařila sama, avšak cítila svrchovanou blaženost. Když šťastná matka Šačí pozorovala povahu Lakšmí, její radost se zvyšovala každou denní hodinu. Od východu slunce vykonávala Lakšmí osobně všechny domácí práce jako svou náboženskou povinnost. Zdobila podlahu chrámu kresbami svastik, lastur a disků. Připravila santálovou pastu, květiny, vonné tyčinky, ghí lampy a voňavou vodu k uctívání Pána Višnua. Neustále sloužila Tulasí, avšak matce Šačí sloužila ještě víc. Když Šrí Gaurasundara viděl chování Lakšmí, nic neříkal, ale přesto byl uvnitř spokojený. Byly dny, kdy Lakšmí seděla a po celé hodiny držela Pánova chodidla. Matka Šačí někdy viděla oslnivě zářící plameny vycházející • 23 •
z chodidel svého Syna. Jiného dne matka Šačí ucítila vůni lotosových květů, která se linula po celém domě. Když Lakšmí a Nárájan takto tajně žili v Navadvípu, nebylo nikoho, kdo by je mohl poznat.
Šrímad Bhagavad-gítá Sárártha-varšiní-tiká
komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury, který zavlažuje svým esenciálním významem
Bhagavad-gítá 2.62 dhyāyato vişayān puńsaģ saňgas teşūpajāyate saňgāt sañjāyate kāmaģ kāmāt krodho ´bhijāyate V osobě, která medituje o smyslových objektech, povstane připoutanost. Z připoutanosti povstává touha a z touhy povstává hněv. Višvanáth Čakravartí Thákura: Sthita-prajna ovládá také mysl. Vskutku, ovládnutí mysli je příčinou ovládnutí smyslů. Prosím poslechni si, co se stane, když někdo vůbec mysl neovládá. Osoba, která myslí na objekty svých smyslů, k nim vyvine pouto (sanga). Díky poutu vyvine touhu po těchto • 24 •
objektech. Z touhy se vyvine hněv, protože někdo nebo něco brání jejímu naplnění.
Bhagavad-gítá 2.63
krodhād bhavati sammohaģ sammohāt smŗti-vibhramaģ smŗti-bhrańśād buddhi-nāśo buddhi-nāśāt praņaśyati Z hněvu povstává pomatenost. Z pomatenosti přichází ztráta paměti. Ze ztráty paměti přichází ztráta inteligence. Když osoba ztratí inteligenci, naprosto ji to zničí. Višvanáth Čakravartí Thákura: Díky hněvu se ztrácí schopnost rozlišovat, co by se mělo dělat a co by se nemělo dělat (sammohaģ). Z pomatenosti osoba ztrácí paměť. Nevzpomíná si na vlastní profit přicházející z následování písemných pokynů (smŗti-vibhrama). Díky tomu je zničeno její odhodlání následovat duchovní procesy. Potom tato bytost padá do koloběhu zrození a smrtí (samsára).* *Klesá do nižších životních druhů.
sthita-prajna – bytost s ustálenou inteligencí, neboli osvobozená duše • 25 •
Smrtelný úder imitátorům (2. část)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
N
ejdříve musíme projít tímto hmotným vesmírem, jemnějšími a jemnějšími úrovněmi, kde se osvobodíme od mysli, spekulací, mentálních aktivit. Dosáhneme Viradži, a poté vstoupíme do Brahmanu. V Brahmanu už nejsou žádné mentální aktivity. Následuje Vaikuntha. Tam vás přivítá Džaja a Vidžaja: „Vítejte! Toto jsou sedmé dveře. Vstupte.“ Projdete tedy těmi úžasnými dveřmi z mramoru a diamantů; jsou tu zahrady s květinami a vodotrysky a všude jsou velmi krásné bytosti. S tělesnými podobami z tohoto světa se nedají srovnat. Všichni jsou velice milí, jemní a sladcí. Není zde žádná agrese, nic z podobných věcí známých z tohoto světa. Poté přijdete do vnitřní • 26 •
oblasti. Zde na krásném trůnu sedí Lakšmí s Nárájanem, obsluhováni spoustou sluhů. Čas od času tam přiletí oddaní ve svých květinových letadlech, modlí se a přijímají daršan (audienci). To je tedy Vaikuntha. Ale ani tam ještě není úplná čistota, stále se tam nachází stopy požitkářství. Není tam taková čistota jako na vyšších duchovních planetách, na Gólóce. Je tedy třeba jít dále. A až na to budeme připravení, potom smíme pokročit. Tehdy nás jeden Pánův společník, ragátmika-bhakta, vezme za ruku a řekne: „Teď udělej toto.“ A to je naše touha. Jsem Gurumaharádžův, jsem Prabhupádův. Musím takto mluvit, i kdyby to někomu bylo nepříjemné. V opačném případě bych cítil, že podvádím. To, co zde prezentujeme, je poněkud vyšší porozumění. Samozřejmě, nám začátečníkům se doporučuje koncentrovat mysl na Krišnova, Guruova lotosová chodidla, a tak ji kontrolovat. Mysl musíme nějak zaměstnat. Pokud ji nezapojíme pozitivním způsobem, zešílí, bude jako opice. indriyāņi parāņy āhur, indriyebhyaģ parań manaģ manasas tu parā buddhir, buddher paratas tu saģ „Moudří lidé říkají, že smysly jsou nadřazeny mrtvé hmotě, mysl je nadřazena smyslům a inteligence je nadřazena mysli. Avšak duše je nadřazena dokonce i inteligenci.“ (Bhagavad-gítá 3.42) Mysl musí kontrolovat smysly. Je třeba ji zapojit do služby Krišnovi, do meditace o Krišnovi. Například, pokud si vezmete obrázek a upřete svoji mysl na lotosová chodidla Krišny nebo • 27 •
Gurua, Maháprabhua, Nitjánandy, mysl se tak dostane pod kontrolu. To ale není příliš vysoké pochopení. Samozřejmě, to je náš proces vaidhi-bhakti. Vaidhi-bhakti znamená jednat podle daných pravidel a omezení a snažit se tak dostat mysl pod kontrolu. Jak? Každodenním vykonáváním mangala -árati, časným ranním vstáváním, recitováním modliteb, posloucháním, zpíváním – mysl je třeba neustále zaměstnávat posloucháním a koncentrováním se na Krišnu. Vyšší pochopení však je, že na vyšší úrovni už mysl není potřeba. Mysl musí zmizet. Není možné si vzít mysl do transcendentální sféry. Není možné tam vstoupit s myslí, intelektem, ani s tělem - s ničím z tohoto světa. Jsou ale tací, co se pohybují na mentální úrovni, co chtějí dělat všechno skrze svoji mysl. Šríla Šrídhar Maharádža však říká: „Všechny tyto věci jsou k ničemu. Odkopněte je. Mysl musí zmizet.“ Krišna sídlí v srdci, ne v mysli. „Odevzdej se, odevzdej se, odevzdej se“ - to je to, co praví náš Gurudév a naši áčárjové - to je škola bhakti. Sádhana znamená snažit se stát pány mysli přinejmenším. Co je vlastně funkcí mysli? Přijmout to, co je dobré pro můj smyslový požitek a odmítnout to, co pro tento účel vhodné není. Abychom tedy dostali toto – prakticky řečeno - zvíře pod kontrolu, musíme ji zaměřit, koncentrovat na pozitivní cíl. Musíme se snažit mysl ovládnout. Nechceme být jejími služebníky, ale jejími pány. Mysli tedy říkáme: „Vstávej! Je ráno, zpívej svá kola na růženci, a zítra to samé. Každý den a žádné výmluvy!“ • 28 •
„Mysl musí zmizet. Do transcendentální sféry není možné vstoupit s myslí, intelektem, ani s tělem - s ničím z tohoto světa. “ Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža • 29 •
A mysl na to: „Ha ha! Hej, co to se mnou děláš?“ „Teď to musíš udělat; toto je třeba udělat.“ Mysl: „Ne ne, já mám jiné plány.“ „Ani náhodou, nejdřív budeme dělat naši sádhanu, náš denní program.“ Tímto způsobem se naše mysl stane naším nejlepší přítelem, a potom řekne: „Dobře dobře, udělám, co si přeješ.“ bandhur ātmātmanas tasya yenaivātmātmanā jitaģ anātmanas tu śatrutve varttetātmaiva śatruvat „Mysl je přítelem toho, kdo si ji podmanil. Avšak pro toho, kdo svoji mysl neovládá, je mysl největším nepřítelem, který neustále škodí.“ (Bhagavad-gítá 6.6) V opačném případě je mysl naším největším nepřítelem. Protože ona zničí všechno – zničí náš duchovní život, zničí všechno. Tyto věci uvedl Rúpa Gosvámí v Upadéšámritě. Jak tedy praktikovat? man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māń namaskuru mam evaişyasi satyań te pratijāne priya´ si me „Neustále na Mně mysli, odevzdej se Mi, uctívej Mne a klaň se Mi. Tak ke Mně zcela jistě přijdeš. Slibuji ti to, neboť jsi Mi velice drahý.“ (Bhagavad-gítá 18.65) Tímto způsobem můžeme mysl použít. To je Bhagavadgíta, začátek. Nakonec Krišna říká: „Vzdej se všech těchto věcí, všech dharem (závazků a povinností), všech procesů. Pouze se Mi odevzdej. Já tě osvobodím od všech reakcí.“ „Osvobodím tě od všech reakcí“ znamená - „osvobodím tě od mysli.“ Reakce, to je touha v mé mysli. Mysl znamená touhu. „Vysvobodím • 30 •
tě, neboj se.“ Tak praví Bhagavad-gíta; to je pro začátečníky, a my bychom podle toho měli praktikovat. A to taky děláme. Dokonce i sebeuvědomělé duše denně následují program, sádhanu - jako náš Gurudéva, každý den pronášel 64 kol, až do pokročilého věku vstával brzy ráno, navštěvoval ranní a večerní program. To vše dělal každý den, aby šel příkladem. Pro něj to nebylo nutné. Jednou řekl o Gokul Purí Mahárádžovi: „Mahárádža nemá žádnou mysl.“ Jak tomu máme rozumět? Naše mysl ihned přemítá: „Jak to? Žádnou mysl?“ Tak toto: „Jak to? Žádnou mysl?“ znamená, že mysl pracuje. Prostě nemá žádnou mysl - on dělá to, co po něm Krišna chce. Je to velmi mystické. Písma, šástry, se musíme učit chápat ve společnosti pokročilých oddaných. To je velmi důležité; jinak budeme pouze spekulovat a dostane se nám špatného pochopení. A tu mysl zase: „Ale kdo je pokročilý?“ Hlavní je mít víru v Krišnu. Podle míry tvé víry, tvé serióznosti, tě Krišna pošle k příslušné osobě.
ragátmika-bhakti - „Rága je definovaná jako spontánní hluboká žízeň po objektu lásky. Bhakti, která je exkluzivně poháněna touto žízní, se nazývá ragátmika-bhakti.“ * vaidhi-bhakti – oddaná služba pod vedením duchovního mistra a písem * mangala-árati – první ranní chrámový obřad • 31 •
Lidé nedokáží pochopit, že jejich jedinou povinností je uctívat Pána Hariho. Ať už jsme děti, mladí, staří, muži nebo ženy, bohatí či chudí, učení nebo hloupí, hříšní či zbožní, naší jedinou povinností je pronášet Krišnovo Svaté Jméno. Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí
• 32 •
Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati
Ranní program (denně)
4.30: Mangala árati • 4.45: Tulasí parikrama • 5.00: Bhadžan násl. džapa • 7.45: Šringara árati, násl. bhadžan • 8.35: Čtení ze Šrímad Bhágavatamu • 9.15: Guru púdža, násl. Bhoga árati • 9.30: Prasádam
Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama, násl. bhadžan • 19.55: Lekce • 20.30 Šájan árati, násl. prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie • Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo
Tištěná Gaura Vání jsou k dostání v těchto kamenných prodejnách Ganga (www.sari.cz): Praha Koněvova 51 a Brno Náměstí Svobody 17 - Dům Pánů z Lipé, 2. patro.
Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré
Áčárja Nitya-lílá-pravišta Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža
Šrí Šrí R ádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Wienerbergstrasse 29A/Top3 • 1120 Wien Tel. +43 18 120 574 • www.radha-govinda.net
