LISTOPAD 1997 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Èasné mrazíky sežehly poslední kvìty, jen brunátné plody hlohu pøipomínají na keøích

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

65 LISTOPAD 1997 Èasné mrazíky sežehly poslední kvìty, jen brunátné plody hlohu pøipomínají na keøích citlivé skautské duši závazek služby nejvyšší Pravdì a Lásce. Nejsou ale samy.

Z OBSAHU: Vychovávat - ale jak? Cesty k Bohu a k víøe III. Akce: Cihla pro Moravu Duchovní odborky Pøíprava ke skautskému slibu III. Anketa Rozhovor s ... Scout´s Duck

Pøipomínka k nám míøí i se svìtly na hrobech. Ta jsou nejen pøipomínkou dávné symboliky, ale i mostem mezi námi a našimi bratry a sestrami, jež šli svou skautskou stezkou pøed námi. Pøinášíme každý své malé svìtélko, aby se stalo tichým pøáním a vyznáním zároveò. Chceme jít ke svìtlu Pravdy a Lásky, chceme v tom být zároveò spojeni s úsilím minulých generací. I tenhle malý skutek lásky má svou cenu. Dokážeme nauèit i novou generaci skautù úctì a odkazu jejich skautských pøedkù? Možná že ta naše svìtélka z prvních listopadových veèerù mohou být dobrým zaèátkem. Balú

Schùzka duchovní rady ... se konala v pondìlí 10. listopadu na Ústøedí Junáka na Senovážném námìstí. Uèastníci nejprve vyslechli zprávu Zuzky Vankeové o prùbìhu setkání a konference ICCS, která se konala v èervenci 1997 v italském Assisi. Podrobný èlánek viz dále. Valná vìtšina èasu byla vìnována dalšímu „vypilovávání“ formulace duchovních odborek. Odborka „Hledání pravdy“ už je víceménì hotová. Její podmínky si mùžete pøeèíst na jiném místì tohoto èísla. A nejen pøeèíst, mùžete se k nim vyjádøit, popøípadì zkritizovat, sepsout, odsoudit a podobnì. To vše ale musíte stihnout do konce prosince, aby tyto návrhy mohly být projednány na lednové schùzce DR. - Svì -

VIII. skautský semináø o výchovì mládeže a vùdcù termín: 10.-11.1.1998 místo: Salesiánské divadlo, Kobyliské nám.1, Praha 8 program: - JUDr. Michal Illner, øeditel sociologického ústavu AV ÈR: Sociologický pohled na èeskou spoleènost - mìnící se prostøedí èeského skautingu - P.PhDr.ThLic Fr.Jindøich Holeèek OM: Støedovìký rytíøský ideál ve vztahu ke køesanským hodnotám - Vùdcovský sbor ELŠ: Výchovný a vzdìlávací systém Ekumenické Lesní školy - P.Ing. Martin Holík, øeditel radia PROGLAS: Køesanská hudba a køesanství v hudbì - MUDr. Prokop Remeš: Problematika sekt

Assisi a Svìtové setkání ICCS Assisi je krásné støedovìké mìsteèko ležící ve støední Itálii. Lidé z celého svìta sem pøijíždìjí nadýchat se atmosféry, kterou zde zanechalo pùsobení sv. Františka a sv. Kláry. Ti, kdo nejsou jen uspìchanými turisty, odjíždìjí skuteènì obohaceni. Assisi v nich zanechá obraz, jež si budou pomatovat po celý život: kamenné domky, úzké ulièky, fontánky a kašny, široký rozhled do rovinatého kraje rozprostírajícího se pod hradbami mìsta. A právì Assisi bylo vybráno jako místo konání svìtového setkání a konference ICCG (Mezinárodní konference katolických skautek - informaci o tomto orgánu jste si mohli pøeèíst v jednom z minulých èísel) v èervenci 1997. Pro Junáka byla tato konference velmi dùležitá - jeho dívèí katolická èást byla pøijata za plnoprávného èlena ICCG. Naši kandidaturu jsme mohli podpoøit také osobní aktivní úèastí na obou po sobì probíhajících akcích. Setkání bylo opravdu svìtové - sjelo se okolo 120 úèastníkù z pøibližnì 30 zemí. Pøítomni byli zástupci (vìtšinou dívky, ale také knìží - duchovní rádci jednotlivých asociací) všech „regionù“ ICCG - Evropa, Afrika, Latinská Amerika a Støední Orient. Setkání bylo oficiálnì zahájeno v øímských katakombách, kde v r. 1943 skládaly skautský slib první italské skautky. Celý další program však již probíhal v Assisi. “Kousek pøed Assisí nás autobus vysadí a cestu pøekonáváme po skupinkách pìšky. Máme tak možnost obdivovat mìsto pøi západu slunce. Na pøivítanou dostáváme v krásnì osvìtlené bazilice tlumok a hùl - sv. František by z nás mìl radost.”

Každý z hlavních dnù setkání mìl urèité téma spojené s životem sv. Františka a sv. Kláry a byl pøipravován jedním regionem. V den pøírody jsme poznávali okolní pøírodu i místní obyvatele. V den vìnovaný motlitbì jsme návštívili jeden z øádù klarisek a poustevnu sv. Františka. Den služby probìhl ve znamení velké simulaèní hry zamìøené na rozdílné životní podmínky lidí v rùzných èástech svìta. A koneènì v den sesterství jsme se setkali s francouzskými skautkami, které táboøily poblíž Assisi. Karavely (= franc. skautky 14-17 let) jsou prostì všude - louka je plná jejich veselých èervených krojových košil. Vítají nás zpìvem své hymny a mávají šátky nad hlavou. Èeský skauting je doopravdy zajímá, z èehož máme radost. Program probíhal vìtšinou po skupinách a zahrnoval spoleèné meditace, návštìvy kulturních i pøírodních památek, setkání se zajímavými lidmi, hry a zpìv. Zároveò jsme mìly možnost neustále si vymìòovat názory a poznávat rozdílné životní i skautské zkušenosti ostatních úèastnic setkání. “Procitnout tím, že se do snu vetøou hlasy zvonù z katedrály, je možná jeden z nejšetrnìjších zpùsobù buzení, i když probíhá v sedm hodin ráno. Ale i zvony lze zaspat…” Posledním dnem setkání byla nedìle. Aktivnì jsme se zúèastnily mše pøed bazilikou sv. Františka v Assisi vysílané pøímým pøenosem v mnoha zemích celého svìta. Tato mše byla jakýmsi „pøedzahájením“ Svìtových dnù mládeže, které se konaly o dva

týdny pozdìji v Paøíži. Setkání bylo oficiálnì zakonèeno tentýž den veèer. Ve volném dnu mezi setkáním a konferencí nás èekalo pøekvapení - spoleèná mše s papežem Janem Pavlem II. v jeho letním sídle Castelgandolfo. Po mši následovala oficiální audience. Vstáváme ve tøi hodiny ráno, abychom stihly mši v 7,30. Starý pán vychází malinko po pùl a vìtšina z nás má pocit, že by tu radìji vùbec nebyl. Teprve, co s námi zaène zpívat Hosana, si trošku oddychneme a pøi audienci už se smìje, obchází nás, jak stojíme kolem nádvoøí a v jeho hlase je znát radost. Mává nám a my mu zpíváme. Odcházíme s vlhkýma oèima. Vìtšina lidí, kteøí poznají Assisi, si slíbí, že se sem urèitì nìkdy vrátí. Pokud ovšem zrovna není zemìtøesení … Nìkde jsem

emblém Konference ICCS èetla, že poškození baziliky sv. Františka v Assisi se dotýká každého z nás - tato památka je souèástí kulturního života nás všech. Pøesnì tak to urèitì cítí všechny úèastnice letošní konference ICCG. Zuzana Vankeová

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 3. Zkušenost - charakteristické prvky Zkušenost Boha zažíváme v specifických zážitcích. Je pøístupná každému duchovnì bdìlému èlovìku, majícímu smysl pro tyto hodnoty. Není to dílèí zkušenost vedle zkušeností jiných, ale poslední hloubka každé duchovnì osobní zkušenosti. Obzvláštì èasto mùžeme takovou zkušenost udìlat v základních lidských aktech: v èinu dùvìry, nadìje, odevzdání se, odpuštìní, sdílení, milování. Ale totéž se mùže objevit i ve zcela samozøejmých vìcech. Je dùležité, že takovéto zkušenosti umožòuje každý lidský život. A jsou to náboženské zkušenosti. Nezávisle na tom, zda je tímto názvem oznaèíme nebo ne. E. Fromm nerozebírá pojmové pojetí a pøi upøesòování charakteristických prvkù mluví radìji o zkušenosti „X“. 1) Prvním charakteristickým prvkem je to, že èlovìk zakouší svùj život jako „otázku“, která vyžaduje odpovìï. Èlovìk bez této zkušenosti „X“. Život není pro nìho žádný problém, potøeba øešení ho netrápí. Smysl svého života nachází v práci nebo zábavì nebo v získání moci nebo - jak tomu bývá u etických lidí - v tom, že jedná podle svého svìdomí. Pozemský život má pro nìho svùj smysl a netrpí svým odlišením od

pøírody a vášnivou touhou toto odlišení pøekonat a dospìt ke sjednocení. 2) Zkušenost „X“ dává jasnì vytyèenou hierarchii hodnot. Nejvyšší hodnotou je optimální vývoj vlastních sil, rozumu, lásky, soucitu a odvahy. Všechny výkony jsou tìmto nejvyšším humánním (nebo duchovním nebo X-) hodnotám podøízeny. Tato hierarchie hodnot nevyžaduje žádný asketismus. Nevyluèuje „svìtské“ požitky a radost, èiní ale svìtskou èást života souèástí života duchovního. Nebo lépe øeèeno: Svìtský život je proniknut duchovními cíli. 3) Hierarchii hodnot je blízký jiný aspekt zkušenosti „X“. Pro prùmìrného èlovìka je obzvl᚝ v materialistické kultuøe život prostøedkem k cílùm, které samy leží vnì osoby. Takové cíle jsou: rozkoš, moc, peníze, produkce, rozdìlení spotøebního zboží atd. Èlovìk sám nemusí být pro tyto cíle využíván jinými. Dokáže docela dobøe použít sám sebe jako prostøedku k získání urèitých cílù. Pro „èlovìka X“ je naproti tomu èlovìk výluènì cílem a nikdy ne prostøedkem k cíli. Jeho celkový postoj k životu spoèívá v tom, že na vše, co se stane, reaguje z pozice otázky, zda to pøispívá èi nepøispívá k tomu, aby se zmìnil tak, aby byl humánnìjší. A se jedná o umìní nebo vìdu, o radost èi starost, o práci nebo hru, vše, co se dìje, je pro nìho podnìtem stát se silnìjším a citlivìjším. Tento proces stálých

vnitøních promìn, v nìmž se akt života stává vztahován k Bohu. Jako lidský fenomén ale souèástí svìta, je cílem, kterému jsou všech- znamená, že èlovìk transcenduje své vlastní ny ostatní cíle podøízeny. Èlovìk není subjek- „já“, aby opustil vìzení vlastního sobectví a tem, který by byl se svìtem v protikladu, aby izolace. Zkušenost je totiž v zásadì tatáž, a svìt zmìnil. Spíše je ve svìtì a toto jeho bytí se vztahuje k Bohu nebo ne. Zkušenost „X“, ve svìtì je pro nìho podnìtem, aby se sám a teistická nebo ne, se vyznaèuje snížením stále mìnil. - a v její nejdoProto není svìt konalejší formì (èlovìk a pøírovymizením da) žádný obnarcismu. Aby jekt v protiklase stal èlovìk du, ale prostøeotevøeným dek, v nìmž stásvìtu, aby tranle hloubìji objescendoval „já“, vuje vlastní remusí být schoalitu a realitu pen redukovat svìta. takový svùj narcismus èlovìk se necítí nebo se ho být ani „subúplnì vzdát a jektem, nejmento v jeho nejší nedìlitelnou „Pád dùvìry“ - z tohoto rozhodnutí již není návratu. rùznìjších forsouèástí lidské Zbývá plnì dùvìøovat tìm kteøí mì mají chytit. mách a projesubstance vech. (atom, individuum) a ani Descartùv hrdý Musí mít pøedstavu o skuteèné nezávislosmyslící subjekt, ale samostatná bytost, která ti a musí umìt rozlišovat mezi racionální a iraje právì tak živá a silná, že se pøestává ome- cionální autoritou, mezi ideou a ideologií, zovat jen na sebe samu. Tím vytváøí prostor, mezi ochotou pro své pøesvìdèení trpìt a mav nìmž se angažuje. sochismem. 4) Postoj „X“ mùžeme popsat také z tohoto hlediska: Jako opuštìní vlastního „já“, vlastní žádosti a vlastního strachu. Jako odložení pøání uzavøít se do vlastního „já“, jako by to byl neporušitelný separátní útvar. Jako vyprázdnìní sebe, abych se mohl naplnit „svìtem“. Abych na nìj reagoval, abych se s ním sjednotil, abych ho miloval. Vyprázdnit se . To není výraz pasivity, ale otevøenosti. 5) Zkušenost „X“ lze oznaèit také jako zkušenost transcendence. Stojíme zde pøed stejným problémem jako u pojmu „náboženská zkušenost“. V pùvodním smyslu slova je tento pojem transcendence totiž

I R. Palouš popisuje podobné prvky zkušenosti pøi rozboru procesu konverze. Ukázalo se, že pøi tomto výchovném dìji jde o sebevzdání a sebeodevzdání s fázemi: „zaboøenost“ v jistotách, ztráta dosavadních jistot a samozøejmostí, propadnutí nicotì, upøímnì otevøené vakuum, nová, pravá víra. (pokraèování) Literatura: R. Palouš - Èas výchovy L. Muchová - Úvod do nábož. pedagogiky zpracoval P. Zbynìk Schneider

Cesty k Bohu a k víøe III. Pøemýšleli jsme spoleènì o zkušenostech, které èlovìk mùže udìlat a které ho mohou pøivést k poznání Boha, nebo spíše k setkání s ním. Dnes bychom v tom pokraèovali, ale trochu z jiné strany. A sice tak, že budeme uvažovat, jak vìøící mùže hloubìji pochopit, že Bohu náleží a jakým zpùsobem. Skuteènì není možné se spokojit jen s tím, že žijeme jakýmsi slušným zpùsobem, že dodržujeme desatero a že se tím

cítíme do jisté míry uspokojováni. Køesanství rozhodnì není jen slušné chování. Slušnì se chovat mùže kde kdo, na to nemusí být køesanem. Dokonce mùže i nìco vìdìt o Bohu, ale ani to není ještì plný køesanský život. K tomu je tøeba zapotøebí uskuteèòování celého Kristova životního stylu, ale o tom zatím nemluvíme. Rozhodnì však patøí k plnému køesanskému životu žití s Bohem. A to je vìc, o níž bych chtìl dnes mluvit. Prakticky to všichni dobøe znáte, jde jen o to, aby si každý uvìdomil a pøitom ujasnil, jak tyto vìci na sebe navazují a pokraèují. Abychom si uvìdomili, že chceme-li pro nìkoho køesanství, pak pro nìho chceme setkání s Bohem, o které tolik jde.

Úvodem zmíníme dva verše z Izaiáše: Nyní toto praví Hospodin, tvùj stvoøitel, Jákobe, tvùrce tvùj Izraeli: “Neboj se, já jsem tì vykoupil, povolal jsem tì tvým jménem, jsi mùj. (Iz 43,1). Vrátíme se k tomuto textu na konci uvažování a pak budeme èíst ještì kousek dál. Tohle už je urèitý vrchol cesty k Bohu: když èlovìk ví, že je Bohem zavolán jménem, a že je tím, kdo Bohu patøí. Pokusme se sledovat cestu, kterou se k Bohu dojít má. Každý èlovìk chce, aby tady nežil zbyteènì a vìtšinou víme, že s námi nìkdo poèítá, že na nás nìco chce a nìco oèekává. Ale jsou v životì situace, kdy se zdá, jako by od nás nepotøeboval nikdo nic, jako bychom nemohli nikomu prospìt. Èas od èasu se to èlovìku stane, tøeba když je nemocný a potøebuje, aby se druzí starali o nìj. Pøesto si ani v tuto chvíli nemusí pøipadat zbyteènì. Jestliže se èlovìk zamyslí nad touto situací a uvìdomí si svou bezmocnost, nemusí mít ještì pocit naprosté zbyteènosti. Mùže pochopit, že o nìj nìkdo stojí, že o nìm urèitým zpùsobem ví. Kdo je zvyklý se modlit, ten k tomu dojde pomìrnì snadno. Pro jiné je to obtížnìjší. Kdo má totiž snahu se modlit, kdo na sobì v tomto smìru udìlá kus práce, je schopen vìdìt o nìkom, kdo si ho všímá. Pokud nejsme pøi modlitbì jenom hluèní a neustále Pánu Bohu nìco nevykládáme, tak ho vnímáme jako toho, kdo o nás ví. Mùžeme k tomu dojít ještì jinou cestou, kterou jsme už trochu naznaèili poslednì: když se èlovìk podívá na svùj život zpátky. Pohlédneme-li na uplynulá léta, mùžeme pochopit, že se nᚠživot ubíral urèitým smìrem. A nebo si mùžeme uvìdomit, že se nᚠživot odvíjí zcela nesmyslným zpùso-

bem. Jestliže èlovìk dìlá - struènì øeèeno jednu hloupost za druhou, jestliže si vždycky vybere tu horší možnost, potom vidí, že jeho život smysl pøevážnì nemá. Že jde nìkam, kam se mu vlastnì ani moc jít nechce. Pokud se ale rozhoduji pøevážnì pro dobré, pak vidím, podívám-li se o nìkolik let zpìt, že rostu, že to mé “pohybování se” nìkam smìøuje, aniž jsem si toho byl vìdom a aniž jsem ho sám zapøíèiòoval. Já ho spíše jen poznávám ve svém životì. A potom pochopím, že se mnou kdosi poèítá, že ode mne nìkdo nìco chce.

cosi, co bylo plnì lidské, co se od nás èekalo, pøestože nás nikdo nevidìl a nikdo nás za to nepochválí. Tady už èlovìk mùže vidìt, že jde o kohosi, kdo je mimo nìj, že jde o nìkoho, kdo s ním poèítá.

Jakmile využiji dobrých schopností, které v sobì mám, pak pochopím, že to je zøejmì ono. A to je dobré i tenkrát, když to nenese žádný efekt. Nìkdy se stane, že nìko-

A jde to ještì dál. Èlovìk udìlá chybu, kterou mu nikdo nevyète, než jeho svìdomí, chybu na které pochopí, že uhnul z cesty, která mu pøísluší. A nìkdy se to nedá napravit nebo vzít zpìt. Prostì jsem už ušel kus cesty nesprávným smìrem a zpátky cesta nevede. To je situace, která mùže vést malomyslného èlovìka k hluboké depresi. Právì v téhle situaci mohu poznat odpuštìní nejen lidské - to nemusí být; tøeba jsem nikomu neublížil - ale odpuštìní, toho, který o mnì ví, který mou cestu sleduje. A já mohu pochopit, že tohle smíøení je pro mne opravdu cestou. Tím smíøením se napravilo to, že jsem se vydal špatným smìrem, že pro mne existuje dobrá cesta kupøedu. Tohle je asi nejvìtší zážitek odpuštìní, když pochopí, že se dostal nejen mimo nebezpeèí trestu, ale že nalézá znovu správný smìr. Neøekl jsem ale, jak ho nalézáme. Jsou základní dvì cesty, kdy poznáváme, že je nám odpuštìno a co od nás Bùh chce. Jsou to jednak události našeho života a jednak modlitba. Modlitba mùže být místem, kde o Bohu skuteènì víme. Nemyslíme teï nìjaké mimoøádné stavy, ale modlitbu, která je každému z nás vlastní. V této modlitbì mùžeme zažít velice jemný, ale pøitom jasný dojem, že o mnì nìkdo ví a že mne s laskavým zájmem sleduje.

mu pomùžeme a ono mu to vùbec neprospìje. Že je ta pomoc, mnohdy spojená se znaènou námahou, pro nìj zbyteèná. Tillman uvádí v jednom svém rozjímání drastický pøípad, který se mùže stát. Èlovìk nìkam chvátající pomùže pøi nehodì zranìnému. Strašnì se zedøel, nìco dùležitého nestihl - zranìný stejnì cestou zemøel a on mu vlastnì nepomohl. Tohle se zdá být marným a zbyteèným. A pøece pøi tom zažijeme úžasné uspokojení. Víme, že jsme vykonali

Jiná cesta, kterou se dá pokraèovat je tøeba tato: jak èlovìk roste, poznává, že má v životì øadu možností, jakým zpùsobem se angažovat, jak prospívat druhým. A teï uvidí vedle sebe tøi dobré možnosti a mùže sledovat jenom jednu - a pøece pozná, kterou z tìch dobrých si má vybrat. Pochopí, že tam je s ním poèítáno.

Jestliže víme v modlitbì skuteènì o Bohu, pak ho nevnímáme jako policajta, který nad námi stojí. To je pøípad spíš zdeformovaného svìdomí. Skuteèné vìdomí o Bohu je vìdomí o nìkom velikém, nepostižitelném a pøesto skuteèném. Jestliže èlovìk zažije v modlitbì pravé vìdomí Boha, pak o nìm ví, ale tìžko ho sdìluje druhému. Možná si vzpomenete na starozákonní pøíbìh o Eliášovi, který stál pøed jeskyní a oko-

lo šlo zemìtøesení a vichr, ale Hospodin v tom zemìtøesení ani v tom vichru nebyl. Pak prošel okolo tichý vánek a Eliᚠse zahalil do pláštì a postavil se u vchodu do jeskynì - to je pøesnì ono (srv. 1Král 19, 1113). Když èlovìk zažívá Boha, je to nìco velmi jemného, neznatelného - a pøece jasnì víme, že si to nemùžeme splést s nìèím nebo nìkým jiným. Jakmile máme své vìdomí o Bohu pøíliš barvité, je to vìtšinou podezøelé. Co je skuteènì Boží, je jemné a mocné. A tak mùže èlovìk zažít Boha, jako toho, kdo s ním poèítá a kdo je mu pramenem jistoty, klidným a skuteèným. Je to nìco jiného než záchrana v krajní nouzi, kdy èlovìk lítá ode dveøí ke dveøím a hledá, kdo by mu

pomohl. Jestliže je èlovìk v nouzi a ví o Bohu, nepadne do zmatku, nebo se spoléhá na nìkoho, o nìmž má jasné pøesvìdèení, že má o nìj a o jeho problém zájem. To je projev skuteèné víry. A teï se vrátíme znovu k úryvku z Izaiáše, pøeèteme ho znovu a celý: „Nyní toto praví Hospodin, tvùj stvoøitel, Jákobe, tvùrce tvùj Izraeli: “Neboj se, já jsem tì vykoupil, povolal jsem tì tvým jménem, jsi mùj. Pùjdeš-li pøes vody, já budu s tebou, pùjdeš-li pøes øeky, nestrhne tì proud, pùjdeš-li ohnìm, nespálíš se, plamen tì nepopálí. Nebo já Hospodin jsem tvùj Bùh, Svatý Izraele, tvùj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. (Iz 43, 1-3) Kdo máte silnou zkušenost s Bohem, pochopíte, jak jsou tato slova mínìna a také víte, že se to dá tìžko vyjádøit srozumitelnìji. Protože jde o mnohem víc než o vodu a oheò, dá se to øíci velmi tìžko. Ale zcela bezpeènì mùže èlovìk poznat toto: že ho Bùh volá jménem, že ho volá osobnì jeho vlastním jménem. Tìžko se dá tato zkušenost sdìlit druhému, nebo každý má jiné jméno, kterým jej Bùh volá. Mùžeme si jen sdìlit, že jsme zažili totéž, ale sotva se to dá sdìlit nìkomu, kdo to nezažil. Pøesto ale èlovìk potøebuje své “povolání” prožít do hloubky, aby byla jeho víra patøiènì hluboká a silná. A tak bychom zakonèili malým úkolem. Budete-li mít trochu èasu, tak si na chvilku sednìte a snažte se pøemýšlet o tom, kdy se cítíte být “voláni jménem”, kdy se cítíte být Bohem oslovováni, kde cítíte, že s vámi poèítá, že se k vám osobnì obrací. A teï nebo nìkdy v minulosti. A pokud vám to nepùjde, tak to odložte na léta pøíští. Ono to nemusí jít vždycky. (pokraèování pøíštì)

Akce: Cihla pro Moravu V minulém èísle jsem vám slíbil podrobnìjší metodiku k celé akci. Nejdøív je ovšem tøeba dát do poøádku jednu vìc. Jak jste si možná všimli, èlánek pod názvem „Akce: Cihla pro Moravu“ vyšel i ve Skautingu. Vinou redakèních úprav, na které jsem nemìl vliv, došlo k podstatné zmìnì posledního odstavce, který se týkal osudu penìz, které se oddílùm podaøí nasbírat. Ty, kteøí tuto zmìnu zaregistrovali, bych chtìl uklidnit: v platnosti zùstává postup zvìøejnìný v øíjnovém èísle tohoto èasopisu. A teï už koneènì k oèekávaným metodickým námìtùm „jak snadno a rychle získat fùru penìz“ pro tuto akci. Pøináším nìkolik návrhù na vánoèní výrobky pro ruce šikovné i „volšové“ a jednu scénku. Je to samozøejmì pouhý fragment z toho, co lze pøed Vánoci dìlat, ale vy sami také jistì nejste bez nápadù. Vánoèní hvìzda 1. Pomocí pauzáku si z této strany pøekopírujte hvìzdu na polokarton. 2. Hvìzdu vystøihnìte vnì i uvnitø. Obdržíte tak rámeèek ve tvaru hvìzdy. 3. Celou hvìzdu nabarvìte èerným fixem, hezky vypadá, když na èerný rám nalepíte lesklé kousky (napø. alobalu, obalu od èokolády). 4. Rámeèek nalepte na pauzovací papír a ten podle obvodu hvìzdy odstøihnìte. 5. Hvìzdu otoète, takže leží rámeèkem dolù. Zbytky rùznobarevného papíru natr-

hejte na malé kousky a ty hustì vedle sebe i pøes sebe nalepte do výplnì hvìzdy. 6. Dvìma pásky èiré izolepy pøipevnìte hvìzdu na okno tak, že strana s nalepenými útržky pøiléhá ke sklu. Až do okna dopadnou paprsky slunce, hvìzda se rozzáøí všemi barvami.

Vánoèní pøání se svíèkou 1. Polokarton formátu A5 pøeložte napùl, dostanete tak rozkládací pøání formátu A6. 2. Ze stužky odstøihnìte asi 6 cm dlouhý kousek - to bude svíèka. Horní konec pøistøihnìte šikmo, aby to vypadalo, že svíèka je uhoøelá. 3. Stužku pøilepte na pøední stranu pøání. Knot domalujte èernou fixou a plamínek vystøihnìte ze zlatého nebo støíbrného papíru (nebo alobalu). 4. Zelenou vlnu nastøíhejte na malé kousky a tyto pak nalepte kolem spodního okraje svíèky (vypadá jako vìtvièka nebo mech). Výroba tohoto pøání je jednoduchá, zvládnou ji i malé svìtlušky a vlèata.

Vánoèní svícínek 1. Dvì vìtší skoøápky od vlašského oøechu slepte k sobì kulatou stranou. 2. Dovnitø jedné skoøápky namáèknìte kousek plastelíny, do které pøijde zapíchnout malá svíèka a kolem kousky vìtvièek z jehliènatých stromù (osvìdèil se tis) nebo slamìnky a jiné sušené kvìtiny. 3.Spoj obou skoøápek ovažte mašlièkou. Støíkané vánoèní pøání 1. Vzorek z této stránky pøekreslete pomocí pauzáku na ètvrtku a vystøíhnìte. Dostanete tak šablonu ke støíkání. 2. Šablonu èi její èásti položte na polokarton, ze kterého chcete vyrobit pøání. 3. Starší zubní kartáèek trochu namoète ve vodové barvì. Pak barvu pøejíždìním kartáèku pøes sítko (cedník) nastøíkejte na papír. Nedávejte barvy pøíliš, jinak jde støíkání pomalu a mùže se udìlat kaòka. 4. Šablonu opatrnì sejmìte a celou kartièku ještì jednou lehce pøestøíkejte. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Pøeji vám všem, kteøí se do této akce hodláte zapojit, zdar v tomto pøedvánoèním „podnikání“. Na naši pomoc , i když nebude kdovíjak velká, èekají potøební lidé. A dejte mi do redakce vìdìt. Zatím mám jen malé zprávièky z Jièína a Tábora. Svìtluška

O tøech mudrcích Vypravìè 1: Na východì v krásné zemi moudrý muž, ctìný všemi. Byl bohatý, snad i král. O vesmíru zpíval, hrál. Vypravìè 2: K nebi hledìl, ke hvìzdám. Èasto pøi tom nebyl sám. Svým pøátelùm vyprávìl, co zvláštního uvidìl. (Vejdou mudrci.) Kašpar:

Vidíte to svìtlo v dáli? Je to hvìzda. Patøí Králi. Narodil se v Izraeli. Co kdybychom za ním jeli?

Melichar:

I já jsem èetl ve hvìzdách a zdálo se mi to jak v snách, že velké svìtlo zvìstuje: Pán Bùh vás, lidi, miluje!

Baltazar:

Tu hvìzdu jsem vidìl taky. Sbalíme si saky, paky. Vydáme se do té dáli. Pøineseme dary Králi.

Kašpar:

Je to Mesiáš, to víme. Rádi se mu pokloníme. (Mudrci odejdou.) Vypravìè 1: Mudrci od východu, snad z královského rodu, jeli. Hvìzda je vedla. Každá jiná pøed ní bledla. Vypravìè 3: K Jeruzalému se brali, cestou spolu rozmlouvali. Jejich dary nejsou malé. Složí je pøed králù Krále. (Vejdou mudrci a nesou dary.) Kašpar:

Než se narodil králù Král, své zlato jsem nade vše miloval. Ale teï vím, milí bratøi, komu ten mùj poklad patøí.

Melichar:

Já bych tøeba na mìsíci hledal vzácnou pryskyøici. Øekl jsem si však: Ten poklad svùj z lásky božskému Králi obìtuj.

Baltazar:

I já nìco pro Nìj mám, co mu rád a z lásky dám: Myrhu, vonnou, vzácnou mast budu k jeho nohám klást. (Mudrci odejdou.)

Josef:

Dìkujeme, vzácní hosté. S tím Dítìtem láska roste. Bùh tak moc lidi miloval, že Syna svého daroval.

Marie:

Když narodil se, byla noc. Nevìdìlo to lidí moc. Jen pastýøi pøispìchali, Spasitele pøivítali. Zvìstovali to andìlé. Bylo to vskutku veselé. Celé nebe jásalo, Pána Boha chválilo.

Josef:

Malý je a pøec nejvyšší. Nebe je s námi v Ježíši. Andìlé všude kolem nás. Kéž ochraòují také vás. Vìøím, že pøijde jednou den kdy Ježíš bude oslaven a každý, kdo Mu srdce dá, žal vìèné smrti nepozná.

Vypravìè 1: V Jeruzalémì se zastavili, krále Židù se tam ptali: Kde je ten narozený Král, kterého Pán Bùh lidem dal? Vypravìè 2: Herodes i Jeruzalém rmoutí se a neví málem, co si mají pomyslit. „Do Betléma máte jít!“ Vypravìè 3: Mudrci za hvìzdou jeli, víru, lásku v srdci mìli. Našli Krále v chudé chýši, klanìli se tam Ježíši. (Pøijdou k Betlému a pokleknou.) Kašpar:

Vìøím, že to dítì malé usednenatrùnukrále. Zlato i své srdce celé kladu k nohám Spasitele. (Položí zlato.) Melichar:

Nebude jen Králem, vím! Také Knìzem nejvyšším. Kadidlo a srdce celé kladu k nohám Spasitele. (Položí kadidlo.) Baltazar:

Dìátko milé, já ti dám to nejlepší, co vùbec mám. Myrhu i své srdce celé kladu k nohám Spasitele. (Položí myrhu.) Melichar:

Ty jsi Boží Král, to víme. Rádi se ti pokloníme.

Vypravìè 3: Ježíše smrt neznièila, i když to tak hroznì chtìla. Zlý Herodes, starý král, mudrcù se nedoèkal. Vypravìè 2: Jinam ved je andìl sám, Herodesùv zmaøil plán. Marie, Josef, Dìátko zmizeli také zakrátko. Vypravìè 1: Andìl Boží s nimi byl a Ježíše ochránil. Nezabil jej Herodes. Neznièil jej ani køíž. Vede lidi do nebes. Chce vést tebe, tak to slyš!

Duchovní odborky Metodické pokyny Doporuèený (nikoli závazný) vìk : 1. stupeò .................................6 až 8 let 2. stupeò .................................9 až 11 let 3. stupeò .................................11 až 13 let 4. stupeò .................................13 až 15 let 5. stupeò .................................15 až 17 let 6. stupeò .................................17 a výše Základní smysl : Liché stupnì (1. pro svìtlušky a vlèata, 3. pro skautky a skauty, 5. pro rangers a rovery) jsou motivaèní - mají vzbudit zájem o dotyènou oblast). Sudé stupnì jsou naopak výbìrové - jsou výraznì nároènìjší a jejich splnìní pøedpokládá skuteènì nadprùmìrné - vzhledem k vìku - zvládnutí dotyèné oblasti). Názvy odborek jsou orientaèní a jejich názvy v definitivní podobì se podøídí celkové terminologii odborek. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

HLEDÁNÍ PRAVDY Smyslem této odborky je podpoøit dìti v touze „pøicházet vìcem na kloub“, uèit je klást si otázku „Proè?“ a hledat na ní odpovìï, vést je k odpovìdnosti vùèi Pravdì, které skauti slibují vìrnou službu (viz první èást slibu). 1. stupeò - Dovede na jednoduchých pøíkladech ze života i z literatury (pohádky) rozlišovat dobro od zla. - Dovede vysvìtlit (a na schùzce èi na táboøe pøedvede) pøíèiny nìjakého jednoduchého dìje (napø. proè prší, proè se støídají roèní období èi den a noc ap.). - Jednoduchým zpùsobem vysvìtlí, jak se projevuje láska a jak chápe vìrnost pravdì.

2. stupeò - Prokáže schopnost získávat nìjaké informace (z knih, od rodièù, z médií ap.) a vysvìtlit jejich jednoduché souvislosti (co z èeho vyplývá, co spolu nijak nesouvisí, co pøedchází a co následuje ap.). - Na pøíkladech ze života i z kultury (literatura, film, divadlo ap.) dovede vysvìtlit, proè je potøebné usilovat o dobro a èím naopak zlo škodí. - Ví, jak posilovat schopnost poznávat a sloužit dobru a naopak rozeznávat zlo a èelit mu. - Dovede ostatním (na schùzce, na táboøe) struènì øíci, èemu a proè vìøí, resp. proè nevìøí, jak rozumí slovùm „Bùh“, „Pravda“, „Láska“. - Zná hlavní svìtová náboženství (judaismus, hinduismus, buddhismus, køesanství, islám), kdy a kde vznikla a jaké je jejich chápání Absolutna (základní charakteristika pøimìøenì vìku). 3. stupeò - Alespoò ze dvou rùzných oblastí sežene (z médií èi osobním kontaktem s odborníky) informace, které zpracuje do èlánku nebo pøednášky a bude je prezentovat pøed ostatními èleny oddílu. - Odebírá specializovaný èasopis (vìdecký, chovatelský, sportovní, zájmový ap.). - Zná vìdecký výklad o vzniku svìta a pùvodu èlovìka a dovede ho srovnat se svým pøesvìdèením (prokáže pøed èleny oddílu formou pøednášky nebo diskuse). - Zná hlavní svìtová náboženství (judaismus, hinduismus, konfuciánství/taoismus, buddhismus, køesanství, islám), kdy a kde vznikla, jejich souèasné rozšíøení a

postavení ve svìtì. Dovede objasnit, jaké je jejich chápání Absolutna (základní charakteristika pøimìøenì vìku) a jaké jsou jejich hlavní mravní zásady. 4. stupeò - Prokáže, že alespoò v jedné oblasti (vìdy, umìní, sportu, techniky, náboženství ap.) systematicky sleduje stav poznání (napø. vede si o tom pravidelné záznamy, odebírá èasopis, ète pøíslušné knihy, shromažïuje odkazy z literatury, udržuje kontakty s odborníky, úèastní se rùzných setkání èi soutìží ap.). Alespoò tøikrát do roka pøipraví pro ostatní èleny oddílu z této oblasti programový prvek (soutìž, hru, èetbu, pøedstavení ap.). - Zná základní zpùsoby jak lze prokázat pravdivost (dedukce, indukce, experiment, svìdectví), pøedvede je na konkrétních pøíkladech a dokáže jejich pomocí odhalit chyby v argumentaci na jednoduchých pøíkladech. - Uspoøádá pro oddíl (èi jinou skupinu vrstevníkù) alespoò tøi krátké pøednášek o hlavních svìtových náboženstvích v rozsahu èlánkù ve Skautingu roè. 33 (1 až 7). - Dovede na své úrovni obhájit svùj vlastní názor na Boha, svìt i èlovìka. 5. stupeò - Prokáže, že alespoò ve dvou oblastech (vìdy, umìní, sportu, techniky, náboženství ap.) systematicky sleduje stav poznání (vede si o tom pravidelné záznamy, odebírá èasopis, ète pøíslušné knihy, shromažïuje odkazy z literatury, udržuje kontakty s odborníky, úèastní se rùzných setkání èi soutìží ap.). Alespoò jednou za dva mìsíce pøipraví pro ostatní èleny oddílu z tìchto oblastí programový prvek (soutìž, hru, èetbu ap.). - Zná základní typy lidského poznání (vìdecké, filosofické, umìlecké, zkušenostní),

typické oblasti jejich uplatnìní, jejich hlavní pøednosti i nedostatky. - Uspoøádá pro oddíl (èi jinou skupinu vrstevníkù) cyklus krátkých pøednášek o hlavních svìtových náboženstvích v rozsahu èlánkù ve Skautingu roè. 33 (1 až 7). - Dovede na své úrovni obhájit svùj vlastní názor na Boha, svìt i èlovìka. 6. stupeò - Odebírá nìjaký odborný èasopis (vìdecký - napø. Vesmír, filosofický, teologický, umìnovìdní ap.), zná hlavní èeské pøedstavitele, kteøí v této odborné oblasti pracují, a alespoò se dvìma z nich udržuje kontakt. - Má vlastní odbornou knihovnièku, kterou prùbìžnì aktualizuje. - Vypracoval a k veøejné publikaci nabídl alespoò tøi èlánky, které se týkají oblasti jeho odborného zájmu, nebo pro své vrstevníky uspoøádal alespoò tøi veøejné pøednášky, semináøe èi diskuse vìnované této tématice (lze i kombinovat). - Orientuje se ve filosofii v rozsahu knihy Arno Anzembacher „Úvod do filosofie“ a alespoò jedním filosofem se zabývá hloubìji (ète jeho spisy, úèastní se pøednášek èi semináøù ap.). - Dokáže vrstevníkùm vysvìtlit, jak hlavní náboženství (pøípadnì nìkteré souèasné filosofické smìry) chápou pojmy „Bùh“, „Pravda“ a „Láska“. - Seznámil se s Biblí (alespoò pøeèetl evangelia, Skutky a nìjaké listy vèetnì komentáøù k ekumenickému vydání, dále Genezi, Exodus, Žalmy, Knihu moudrosti, Jeremniáše a Izajáše) a ústøední knihou nìjakého dalšího náboženství (Korán, Bhagavadgíta, Tao-Te-Ting ap.).

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Kdo by mìl k této verzi odborky „Hledání pravdy“ nìjakou pøipomínku, podnìt nebo návrh, a píše na adresu redakce. Díky!!!

Pøíprava ke skautskému slibu III. V minulém povídání jsem nastínil možnost netradièního provedení nováèkovské zkoušky - formou úkolové cesty vedoucí k bránì do „Øíše ve znamení lilie“. Klasické úkoly nováèkovské zkoušky jsou zpestøeny nìkolika „prožitkovými aktivitami.“ Jde tedy o èinnosti, pøi nichž dìti nìco aktivnì tvoøí, vymýšlí, øeší a zpravidla pøi tom prožijí nìjaký hlubší zážitek, který se jim snad vryje hloubìji „pod kùži“. Nuže napøíklad:

Svíèková cesta Veèer v lese rozestavíme nìkolik rozžehnutých svíèek, ke každé pøiložíme na opáleném papíru jeden text. Napø. výklad skautského zákona z knihy Rádce skautské družiny (jednotlivé zákony okopírujeme). Pustíme nìjakou vhodnou „meditativní“ hudbu (napø. Vangelis, Enyu, Bacha, gregoriánský chorál). Jednotlivci procházejí svíèkovou cestu, proèítají texty, pøemítají. Na závìr by si mìl vùdce pohovoøit s každým zvl᚝, co nejvíce zaujalo, zapùsobilo. Doporuèuji až závìrem nováèkovské zkoušky.

Kolហzákonù Každý obdrží jednu ètvrtku, na stole leží halda starých èasopisù. Každý si vylosuje jeden skautský zákon a opìt za vhodné meditativní hudby tento vyjadøuje z èasopisù vystøihuje obrázky a písmena, lepí je na ètvrtku, dokreslují... Na ètvrtce se však nesmí objevit text onoho zákona. Má ho vyjádøit pomocí rùznì sestavených obrázkù, psát slova mùže výjimeènì, snad jen citoslovce. Je pozoruhodné, jak tvùrèím zpùsobem dokáže dítì vyjádøit dané téma. Po ukonèení hádáme, kdo který zákon zpracovával. Mùžeme pak také uspoøádat

vernisហ- nejlépe oddílovou, poté, co každá družina provede samostatnì tento úkol.

Tajný dobrý èin

Nováèek dostane za úkol bìhem následujícího týdne pracovat na nìèem užiteèném, ale tak, aby o tom nikdo nevìdìl. Jenom s vùdcem by se mìl pøedem poradit. Anonymita je zde dùležitá kvùli výchovì k nezištnosti a zároveò mùže promìnit celý úkol v napínavou hru.

Bloudìní

Jde o dùležitý zážitek pro pøiblížení skautského životního stylu. S oddílem na výpravách èasto “bloudíme” - tzn. vodíme ho nároènìjším terénem, houštinami, bažinami

atd. Na opuštìném místì pak zanecháme družiny, které se pak postupnì a samostanì vydávají hledat cestu zpìt do tábora (srubu, domova, ...). Necháme dìti samostanì hodnotit, jak uspìli. Kdo se zlobil kvùli nároèné cestì nahlas - prohrál na celé èáøe, kdo se vztekal v duchu, ale ovládl se, uspìl. Ale nejlépe ovšem ten, kdo pøijal bloudìní jako výzvu, jako dobrodružnou hru. Na závìr si vyprávíme o celoživotním hledání správné cesty, o pøekonávání pøekážek a obtíží...

Zrcadlo duše

Vyplatí se zaøadit na konec nováèkovské zkoušky. Nováèek (a nejlépe celá družina)

si postupnì sednou na køeslo pøed ostatní, kteøí sedí kolem v kruhu a jeden po druhém oznamují tomu v køesle své výhrady, co se jim na nìm nelíbí. Dotyèný se nesmí hájit a na každou výtku podìkuje. Cvièí se tím pokora a pøedevším je dána možnost zamyslet se a nejen poøád vymýšlet protiargumenty. Zrcadlem duše se krásnì proèistí atmosféra v oddíle a uvolní pøípadné napìtí. Doporuèuji obèas použít i na støediskové radì i výše!

Baterie

Je opakem “Zrcadla”. Každý nakreslí na papír obrys baterie a podepíše se. Pak papíry kolují a každý napíše každému do jeho baterie, co se mu na nìm líbí. Papír se vzkazy pak mùže skuteènì fungovat po dlouhou dobu jako “baterie dodávající energii”. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Na závìr nováèkovské zkoušky mùžeme uspoøádat závod. Nováèci pobíhají jednotlivými stanovišti, kde ještì jednou souhrnnì prokazují své znalosti a dovednosti. Kontroly na jednotlivých stanovištích zajistí starší èlenové družin (zároveò si leccos zopakují). Po splnìní podmínek a prožití rùzných „zpestøení”, obdrží nováèek - vlastnì už nenováèek - slavnostnì hnìdý šátek. A co kdyby si pro nìj musel teprve slanit do skalní stìny a tam si ho odvázal z koøenù bøízy? Pokud se rozhodnete, že zpestøíte pøípravu nováèkù nìkterými zde uvedenými prvky, dobøe rozvažte, které z nich provedou družiny, které vùdce, které oddíl jako celek. Promyslete posloupnost, dbejte na bezpeènost a vymýšlejte nové varianty. Sestavil jsem z rùzných pramenù - co jsem kde zaslechl, pøeèetl, tøeba i vymyslel. Simba (Slatiòany)

Ad... Stanovisko Svojsíkova oddílu Nelze se vším, co je ve stanovisku souhlasit. Stanovisko SO ke stavu skautského hnutí ÈR pøichází opoždìnì. Proè právì pøed snìmem? Proè se do hnutí vnáší tolik útokù, náznakù a narážek? Proè ta kritika na TDC? Položme si otázku, kolik oldskautù a èlenù SO odebírá nᚠmìsíèník „Skauting“? Domníváme se, že Stanovisko SO k hnutí není jednomyslné. Skautské hnutí Junák je hnutí mládeže. Oldskauti by mìli toto hnutí podporovat svými poznatky, zkušenostmi, pøijmout názory mladých vùdcù, diskutovat o tìchto názorech na skautskou výchovu, ne se vnucovat a diktovat. Zajišovat èinnost hnutí po stránce hospodáøské a materiální. Oldskauti by se mìli více angažovat ve veøejném životì pro skautskou myšlenku tak, aby hnutí nebylo mrtvé, jak nìkterý redaktor televize se v nedávné dobì vyjádøil, ale aby hnutí bylo živé. Rozhodující pro naše hnutí je èinnost družin, oddílù a støedisek. Vyšší složky v Junáku - ORJ a ÚRJ - jsou èlánkem pomocným, aby tuto èinnost èinovníci tìchto složek všemožnì zajišovali. Pøestaòme se již vzájemnì osoèovat a vyèítat si. Blíží se snìmy Junáka, buïme jednotni. Ukažme naší spoleènosti, že jsme hodni její podpory. Tím také Junák podstatnì pøispìje i tomu, že èeská demokracie bude demokracií silnou, schopnou odolat všem jejím zneuživatelùm a odpùrcùm a jejím novým likvidátorùm. Pìstujme již koneènì ve svých složkách skuteèné pøátelství, aby v našem skautském hnutí se koneènì projevila ta služba nejvyšší Pravdì a Lásce. Podle diskuse èinovníkù rùzného vìku zapsal Šerif z Mìlníka.

Anketa Myslíš, že by Ekumenické lesní školy mìly mít oba stupnì (tj. zemský i vùdcovský) a jaká by mìla být jejich náplò? René Fischer - Fíša, 27 let, Praha Vzhledem k tomu, že jsem èlenem instruktorského sboru ELŠ, mám možnost se k tomuto problému vyjádøit z pohledu toho, kdo se na vlastní realizaci této koncepce podílí. Nejde o dvoustupòový model, ale o tøístupòový: roverský lesní kurz (a i ten by mìl mít dva podstupnì), vùdcovské ELŠ a zemské ELŠ. Mám zato, že tento model se vyvinul a vyvíjí pøirozenì - již loni se ukázala potøeba pøipravit nìco jiného pro rovery, nová koncepce výchovy èinovníkù pak nás nutí k tomu, aby ani “ekumenický proud èeského skautingu” nezùstal pozadu a vychoval si své vùdce. A program? Vùdcovská ELŠ by se mìla zamìøit na pøípravu vùdcù na vedení oddílù pøedevším po praktické stránce, zatímco Zemská ELŠ by mìla pøedstavovat nejvyšší stupeò èinovnického vzdìlávání zamìøený maximálnì do hloubky. P. Šablatura - Šabes, 40 let, Kopøivnice Nevím, na kolik máme “pøelidnìno”, ale øekl bych, že vùdcovský stupeò staèí. Možná u rádcù (rádkyò) by byl zemský stupeò vhodný. Frant. Cigánek - Albatros, 68 let, Pøerov Podle mého názoru by mìly být realizovány oba stupnì! Dùvod je zcela prozaický: je zapotøebí v maximální možné míøe vìnovat pozornost zvyšování skautské duchovní kvalifikace ve tøech rovinách - a už u R&R, tak také pro dorùstající generace støediskových vùdcù a skauty tzv. “døíve narozené” (myslím tím oldskauty po 35. roce života, ale též skuteèné seniory) - pokraèovat v zapoèatém díle napø. roverský LK

SURSUM i ELŠ ve Slatiòanech u Chrudimi, na Pøíbramsku a jinde v èeských zemích. Duchovní náplní tìchto akcí by mìla být donboscovská orientace køesanských skautù - obdobnou formou exercicií - samostatnì u ChK a DK. J. Peèený - Neptun, 44 let, Tlustovousy Nemyslím si, že by ELŠ mìla nezbytnì kopírovat budoucí systém skautského vzdìlávání èinovníkù. Zdá se mi, že by mìla zùstat jako jednostupòová a to na úrovni vùdcovské. Ovšem s tak kvalitní náplní, aby nebylo nutno pøidávat “nìco navíc”. P. Vlad. Záleský - Šagi, 32 let, Blansko O tom plánu do budoucna jsem slyšel až letos na ELŠ a dost se o tom mluvilo. Myslím, že rozdìlení je moudré. Vùdcovská ELŠ by mohla být pro budoucí nebo “èerstvé” vùdce velkým impulzem, pøípadnì intenzivní pøípravou na vùdcovské zkoušky. Vìk frakventantù bude asi mladší a tím i obsah ELŠ jiný. Zemská ELŠ by mohla být pro starší, “protøelé” vrcholnou formací zamìøenou více na prohloubení ideje skautingu a na duchovní život. Petr Hájek - Balú, 52 let, Chotìboø Urèitì mìly, a mìly by to zkusit i za cenu, že koneèná podoba LŠ bude jiná než experiment. Vùdcovská: kvalitní kurz, návazná nebo pøedchozí motivaèní úloha (studium, zpracování témat pro vzájemnou výmìnu atp.), zajištìné metodické vedení až po vùdcovské zkoušku (setkání s instruktory, kruh konzultantù v regionech, aby nebylo za kvali-

tou daleko). Považuji to za dùležité už s ohledem na znaèný rozptyl našich oddílù po zapadlých místech vlasti. Zemská: ukonèení formace - utøídìní získaných poznatkù, konfrontace se zkušeností ostatních v dialogu øízeném zkušenìjšími ze zkušených a potom start k tvùrèí samostatné práci pro hnutí, a už individuálnì, nebo ve sboru instruktorù (cesta k ILŠ, práce na metodických projektech, práce pøi kurzech v regionech atp.). Pavel Èesák, 44 let, Praha Ano! Vùdcovská lesní škola jako pøíprava ke složení vùdcovské zkoušky, resp. pro formaci mladých vùdcù. Zemská nejen k prohloubení znalostí, ale i “dobytí baterek” pro ty, kteøí mají nìjaké zkušenosti. Obì pøedevším jako “semináøe skautingu” k vytvoøení bratrské pospolitosti i sdílení zkušeností.

Josef Vermach - Simba, 70 let, Sedlèany Ano. Vùdcovská - pøíprava na vùdcovské poslání, bez podmínek vùdcovské zkoušky. Zemská - pøíprava na instruktorské poslání a pøíprava na vùdce støedisek. Zmìna náplnì nutná. Musí odpovídat potøebám souèasnosti i budoucnosti. Pro stoupence Kristovy zvìsti je snadno odhadnutelná.

Pavel Široký - Koèkec, 41 let, Brno Samotné názvy by si zasloužily diskusi, proto nižší stupeò pracovnì oznaèím jako A, vyšší stupeò jako B (souèasnou ELŠ považuji za B). Jsem pøesvìdèen, že A i B mají své místo, a to ne jako náhrada výchovy èinovníkù v oddílech, støediscích a okresech, ale jako jejich doplnìk. Klasickým úkolem LŠ bývalo dát zažít vzorný tábor, atmosféru skautského spoleèenství. Za posledních nìkolik let se dost výraznì snížil vìkový prùmìr frekventantù LŠ, hodnì úèastníkù je mezi 18-21 lety. Je logické, že v tomto vìku frekventanti obtížná témata vnímají jinak, než o pìt let pozdìji. Døív asi bývalo zvykem, že na LŠ se jezdí jednou za život. Potom jsou ovšem ti mladší ochuzeni o to, co by slyšeli a úplnì jinak chápali jako vyzrálejší. Proto bych mladíky posílal na A. Až po pár letech zase zatouží napít pramene èisté vody, poslal bych je na B. Náplnì ekumenických A i B by mìly vyjít z osvìdèených principù ELŠ. Optimální kombinací by mohlo být, že A bude klást dùraz spíš na práci s oddílem, B spíše na hlubší pochopení toho, proè a jak se co ve skautingu dìlá, protože tam budou lidsky i skautsky vyzrálejší úèastníci. Tak bude zachována gradace mezi A a B. Pavel Kupèík - Bobr, 27 let, Kopøivnice Jsem pro zøízení i druhého stupnì ELŠ. Bude to ovšem další velká obì pro instruktory a také je otázka, zda se najde dostateèný poèet frekventantù. Vìøím však, že pokud je toto myšlenka správná, tak se brzy dostane do podvìdomí všech vùdcù a èinovníkù. ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Pøíštì: Jaký mᚠnázor na pøípadnì koedukované lesní školy. Své odpovìdi co nejdøíve smìrujte na adresu redakce. Díky!!!

Rozhovor s...

Václavem Malým

- mluvèím Charty 77, moderátorem demonstrací z listopadu 1989, dnes svìtícím pražským biskupem Øímskokatolické církve Tebe, Václave, stále mnozí spojují s událostmi listopadu roku ´89. Já se pokusím vyhnout obvyklým otázkám, které v té souvislosti dostáváš. Tedy - co myslíš, že listopad ´89 pøinesl mladým lidem tìm, jimž tenkrát bylo deset, patnáct let? Pøednì to, že se nemusí - zejména ve škole - bát otevøenì hovoøit. Škola je odideologizovaná a to je jistì velká výhoda. I když samozøejmì zatím i ta škola zdaleka ne všude vypadá tak, jak bychom si pøedstavovali. Mladí lidé mohou volnì cestovat, uèit se cizím jazykùm, setkávat se s jinými mladými lidmi. Tím také poznávat Evropu a konfrontovat naši situaci se svìtem. Dále se mladí lidé mohou svobodnì s druhými lidmi stejných zájmù èi pøesvìdèení sdružovat beze strachu, že to èi ono je zakázáno a bude posuzováno jako protistátní èinnost, která ohrozí nejen je samotné, ale jejich rodièe a známé. Rozhodnì - díky Bohu za to, že mladá generace mùže vyrùstat v této vnìjší svobodì. To jsou velmi dùležité momenty, které mladí lidé nemohou dneska ani dostateènì docenit. Kdybych se pokusil to shrnout, tak listopad ´89 umožnil mladým lidem žít podle jejich svìdomím bez pøímého nebezpeèí pronásledování a tak jim otevøel možnost naplòovat touhu po pravdì, která je mladým lidem vlastní. Vidíš to tak? Samozøejmì. Ale to svìdomí je tøeba pìstovat. A tady to zase mají dnešní mladí lidé v urèitém smyslu t잚í. Totiž za pøedchozího režimu to bylo jednodušší v tom, že tady na jedné stranì stála velmi brutální ide-

ologie podpíraná stejnì brutální mocí - a na èlovìku bylo vlastnì jen zvolit, jestli se jí podvolí, nebo jestli jí bude nìjak èelit. Dneska je naopak spousta nabídek jako na tržišti a na první pohled to není tak jasné, co je brak a co je kvalita. Alespoò ne pro vìtšinu mladých lidí. A tak je velmi dùležité, aby si nauèili z toho správnì vybírat opravdové hodnoty, které jim potom pomùžou zjemòovat jejich svìdomí. To je skuteènì pro mladého èlovìka tìžké a je velikým úkolem nás starších v tom mladé lidi trpìlivì a s pochopením doprovázet. To zní velmi pìknì, ale jak si takové chápající doprovázení konkrétnìji pøedstavuješ? Nojo. Takový universálnì platný recept samozøejmì není jednoduché podat. Já sám ho nemám. Vím jenom, že je nesmírnì dùležité, abychom pøitom rozvíjeli dar,

Kvalita našich vztahù, naše schopnost žít takové hodnoty jako je vìrnost, osobní èest a pravdomluvnost rozhoduje o skuteèné cenì našeho života. který je dneska zvl᚝ aktuální - totiž dar „rozlišování duchù“. Taková jasná lež se pozná celkem snadno, ale mnohem èastìji jsme ohrožováni polopravdami. A tady je potøeba obstát. Také je vhodné pomáhat mladým lidem v tom, aby se nedali tolik ovlivòovat touhou „uèinit dojem“. Èlovìk, který jedná pod tímhle tlakem, snadno mine pravdu. A ta - stejnì jako v dobì pøed-

chozího režimu - nás vede k tomu, že ne dojem, ale kvalita našich vztahù, naše schopnost žít takové hodnoty jako je vìrnost, osobní èest a pravdomluvnost rozhoduje o skuteèné cenì našeho života. Ve skautingu je heslem tohoto životního období - roveringu - výzva ke službì „Sloužím“. Jak si myslíš, že jsou dnes mladí lidé pøipravováni a pøipraveni k tomu, aby jejich život byl službou? Tady je potíž už v porozumìní samotnému slovu „služba“. To se buï chápe jako nìja-

ká „otroèina“, nìco, co je tak dobré pro služku, nebo ve smyslu „šichta“ - tedy vlastnì jakýsi slangový výraz pro pracovní dobu. Smysl pro skuteènou službu jako dar druhému teprve budeme muset znovu probouzet. To, že služba není nièím ponižujícím, ale mým vlastním rozhodnutím dát svou svobodu k dispozici pro dobro druhého. To nemusí být jenom nìco materiálního. Kolikrát je nejdùležitìjší službou dát svùj èas, svou pozornost, své srdce. V tomto smyslu je schopnost ke službì základním požadavkem lidské zralosti.

Zralostí køesana - laika - by po mém soudu dnes mìlo být, že se pøestane vymlouvat na to, že biskupové èi knìží by mìli to èi ono, a že vezme vážnì a bez

Kolikrát je nejdùležitìjší službou dát svùj èas, svou pozornost, své srdce. výmluv svùj díl zodpovìdnosti za svìdectví, které od nás tak èi onak druzí oèekávají. Takovou pøíležitostí by pro èeské katolíky mìl být kolem roku 2000 chystaný plenární snìm. Co Ty bys v té souvislosti od mladých èeských katolíkù nejvíc oèekával? Pøedevším, že budou vìnovat více èasu a energie tomu, aby se poøádnì zamýšleli nad tím, proè vìøí, èemu vìøí, jaký smysl má to, že vìøí spoleènì s ostatními a co mohou udìlat pro obnovu tohoto spoleèného života víry. To samozøejmì pøedpokládá i vytvoøení urèitých pøedpokladù : udìlat si pro to opravdu èas - tøeba i tím, že se zøeknou toho, co je samo o sobì docela dobré, ale pøece jenom ne nejlepší, - a ztišit se. Pokud by toto mladí lidé pochopili, tak by to byl velký pøínos pro celý ten pøípravný snìmovní proces. Pokud by to naopak chápali jen jako vyplòování toho, co pro nì vymyslí nìkdo jiný (pan faráø, páni biskupové), nebo na druhou stranu jen jako pøíležitost k tomu, že vyjdou nìjaké instrukce, které by „zvolnily“ nároky katolické morálky v oblasti intimit (naè jsou mladí lidé pochopitelnì velmi citliví), pak by se to všechno minulo smyslem. Takže já bych hlavní dùraz kladl na schopnost mladých lidí hovoøit s druhými o své víøe. To je podle mého soudu hlavní poloha pomoci, kterou bych velice od mladých lidí uvítal. To ostatní - vìøím - bude pøidáno. Za rozhovor podìkoval Jiøí Edy Zajíc.

Scout´s Duck -Skautagoèi znamená skautské tamagoèi „Rybu je tøeba chytat na to co chutná rybì a ne na to co chutná rybáøi.“ Z tohoto citátu bratra B-P vycházela ústøední rada Junáka pøi sestavování nové koncepce propagace Junáka mezi dìtmi. Vzhledem k tomu, že se mezi nimi nyní stalo hitem èíslo jedna elektronické zvíøátko, o které je tøeba neustále se starat, rozhodl propagaèní odbor Junáka ve spolupráci s honkongskou firmou Canuj uvést na trh první èistì èeské (a skautské) tamagoèi. Nevelký pøívìšek k hodinkám ve tvaru podsadového stanu s displejem v místì dvíøek umožní dìtem získat malého kamaráda - skauta. A nejen to, budou se muset o svého kamaráda starat. Zpoèátku, když se skautagoèi narodí, je vše obdobné jako u jiných tamagoèi - je tøeba mìnit poèùrané a pokakané plínky, chodit na preventivní prohlídky k lékaøi, hrát si s ním a když se rozpláèe i utìšovat. Po prvním týdnu, když skautagoèi povyroste, nastává první velká zmìna - je tøeba pøihlásit skautagoèiho do smeèky vlèat a zaèít s ním plnit nováèkovskou zkoušku. Není rozhodnì jednoduché skloubit školu, schùzky, výpravy, tábory, podmínky stezky a dìtské nemoci tak, aby skautagoèi mezi vlèaty vydržel. Pokud se to podaøí, nebude muset poèátkem tøetího týdne skládat nováèkovskou zkoušku pøi vstupu do skautského oddílu. V tomto období na skautagoèiho èekají kromì pøípravy ke skautskému slibu a plnìní dalších podmínek stezky nové záludnosti. Musí odolat nebezpeèí pohlavního zneužití, nabídkám drog a prožije svou první velkou lásku. Tøetí týden konèí pøijímacími zkouškami na støední školu. Ale to už je ze skautagoèiho rover a pøipravuje se na èekatelské a vùdcovské zkoušky. Po absolvování lesní školy se stává oldskautem. Pùvodním zámìrem autorù této hry pro dìti bylo, aby oldskautagoèi také absolvoval skautský snìm, ale zejména období pøed snìmem bylo pro dìti pøíliš traumatizující a tak byl snìm nahrazen nováèkovskou zkouškou Svojsíkova oddílu. Oldskautagoèi v ní musí prokázat, že dokáže naslouchat myšlenkám mladších a že se zvládne vyrovnat s koedukací, postupující sklerózou a reumatismem (pokud v mládí nenosil dlouhé kalhoty). Životní pou skautagoèiho konèí vcelku optimisticky - za zvukù Veèerky vstupuje koncem pátého týdne do Manitùova tee-pee. Na doporuèení dívèího kmene bude také zpracována svìtlušèí verze. Kemar Atráb

Místo pro nalepení adresy

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Duchovní rady Junáka Redakce a administrace: Pavel Budský Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 85 Kè (se zasláním), 100 Kè (sponzorské). Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.