Matouš 5:43-48 Téma: Dokonalost Člověk křesťan mnoho věcí za svůj ţivot slyší. A věřím, ţe jsme ve svém ţivotě slyšeli mnoho kázání. A my stejně jako písmo tvrdí můţeme říct „slyšeli jsme.“ Zeptám se: slyšeli jste někdy o tom, ţe bylo řečeno: „BUDEŠ MILOVAT SVÉHO BLIŢNÍHO A NENÁVIDĚT NEPŘÍTELE.??? ……. Já osobně jsem to spíše četl v písmu v starém zákoně v knize Leviticus 19:18 (3 kniha Mojţíšova) přečtěme si co tam je, ale dávejme dobrý pozor.
Leviticus 19:18 Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
Vidíme rozdíl toho, co je napsáno a toho co Jeţíš říká. Je to pouze polovina této věty, která je několikrát opakovaná v novém zákoně. Budeš milovat svého bliţního. Ale text v Matoušovi pokračuje, ţe budeš nenávidět svého nepřítele. Proto si myslím, ţe se dá se předpokládat, ţe tento upravený zákon toho ţe máme nenávidět své nepřátele, ten se stal pouze nějakou Ţidovskou ústní tradicí předávající se z pokolení na pokolení. Proto nemohl Jeţíš říct: jak je psáno, protoţe to v zákoně takto napsáno nenacházíme, ale je to vyjádřeno slovem „jak jste slyšeli.“ My protoţe mnohdy mnoho slyšíme a málokdy čteme. Často krát si doplňujeme a častokrát převracíme Boţí slovo, jsme lidé, proto Jeţíš jasně ukazuje, co to znamená ţivot ţitý v milosti. Jeţíš říká nám všem „Pravím VÁM.“ Říká to nám všem a já nejsem výjimkou. V tomto oddíle vidím tři charakterové vlastnosti, které má člověk a které vidíme, ţe Bůh Jeţíš měl a má také. Cílem tohoto dnešního přečteného oddílu je dokonalost. Můţu se zeptat všech nás. Chceme být dokonalý? Chceme být dokonalý, jako je Bůh náš Otec dokonalý? Věřím, ţe před tím většina lidí neţila (k,) v dokonalosti, v té Boţí dokonalosti. Kdyby tak v té době ţili, Jeţíš by se určitě nesnaţil, aby vysvětlil, jak a co to znamená být dokonalý jako je dokonalý nebeský Otec. A právě tyto tři kroky – křesťanské charakterové vlastnosti, jsou těmi, které nás vedou a vyjadřují dokonalost tu Boţí v nás. A je na nás jestli je ve svém ţivotě rozpoznáme, ţe jsou obsahem našeho ţivota, nebo ţe je postrádáme. Milovat a ţehnat => koho: nepřátelé, kdo nás proklínají Ilustrace: Ptal se mě jednou jeden mladý malý kluk, který četl písmo svaté poprvé. Bible říká, ţe mám milovat všechny lidi a také ty co mě nemají rádi a co mě nenávidí? Je to pravda? Odpověděl jsem mu, ţe čte správně a velmi pozorně, kdyţ mu to neuniklo. Naší přirozeností normálně není milovat bliţního toho, který je nám trnem v našem oku a nemusí nám být příjemný (třeba zrovna nevypadá moc hezky nebo zapáchá, něčím nás odpuzuje) my lidé máme tendenci si vybírat podle toho, kdo nám sedí. Z pohledu Boţího Bůh nedělá rozdíl mezi člověkem. Z jeho strany je otevřená láska ke všem lidem stejně. Římanům
5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. To náš lidský postoj k němu je odmítavý. To my sami se oddělujeme od Boha
a sami ho nechceme přijmout a vpustit do svého ţivota. Jsou to naše dveře našeho tvrdého srdce, které neotevíráme před jeho slovem jeho láskou a obětí. Vidíme, jak máme reagovat, kdyţ nás někdo proklíná tak my máme ţehnat. Nebo je to obráceně, kdyţ nás někdo proklíná tak my proklínáme ještě více? Musíme si uvědomit, ţe toto je forma rozsévání a sklízení. Co rozséváme, to budeme sklízet. Je pravda, ţe někdy sklízíš něco, co jsi nezasel a nezasadil, ale Bůh to vidí. Stejně jako sluţebníci, kteří viděli, ţe roste na
poli plevel i s pšenicí. Moudrý pán to nechal, ale v době ţně se ukázalo co je plevel a co přineslo úrodu a co ne. Takţe kdyţ někdo na nás říká ošklivé věci a přeje to špatné, tak my bychom měli říkat dobré a ţehnat těm, kteří nás proklínají. Náš postoj by měl být obrácený. Uvědomuji si, ţe to není vůbec lehké. A právě proto ţe to není lehké, proto nám to Jeţíš říká. Boţí charakter je ţe ţehná. Vidíme hned na začátku bible v Genesis, ţe Bůh miluje. Vidíme to v tom, jak se stará o Adama, ţe mu dal Evu a ţe jim nic nechybělo a ţe s nimi mluvil a jak s nimi jednal – to je Boţím projevem jeho čisté lásky a ţehná jim. Ţehná Adamovi a Evě slovy. Jsou to dobrá slova. Ploďte se a mnoţte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte, nad vším ţivím, co se na zemi hýbe. Toto je Boţí poţehnání. Přemýšlejme o tom! Kolikrát jsem já sám byl tím, kdo byl ve svém ţivotě v pozici toho člověka, který proklínal – moţná ţe je to silné slovo proklínat. Ale kolikrát jsem já na někoho říkal to je takový budíš-k-ničemu, nebo pouţíval hanlivé slova. Nebo jsem o někom neříkal hezky před druhými lidmi. Osobně vidím v tomto slovu, ţe já sám nám nedostatky. Není mou přirozeností, abych ţehnal těm, kteří mně samotnému dělají opak. Ale přesto Boţí slovo nás vyzívá: ţehnejte – Římanům 12:14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo. Dobrořečte, říkejte dobré, i kdyţ vás někdo proklíná. Jak to prakticky uchopit. V knize skutků v sedmé kapitole čteme o muţi jménem Štěpán, který vydával svědectví před Ţidy a mnohým lidem a nakonec je to pobouřilo natolik, ţe vzali kameny a začali ho kamenovat. Byl v jejich očích nepřítelem, a jak reagoval Štěpán
Sk. 7:60 – Štěpán nahlas volal k Bohu za své nepřátele: Pane, odpusť jim tento hřích a nepočítej jim ho. Štěpán za ně prosil, on nebyl naplněn hořkostí nebo pomstychtivostí, netouţil po Boţí spravedlnosti - „Boţe ti to vidíš, ţe trpím nespravedlivě tak jim to pěkně spočítej.“ Ne! Štěpán byl naplněn Boţí láskou, a proto jim ţehnal a odpouštěl. Takţe prvním krokem k dokonalosti je, ţe ti kteří jsou naši nepřátelé a kteří nás proklínají, milujeme a ţehnáme jim.
Dobře činit => komu: kdo nás nenávidí Tady jde uţ o něco více neţ jen nějaké slova, nebo postoje. Tady jde o činy, které jsou vidět a které jsou cítit. Podívejme se, komu máme dobře činit. Je to těm kdo nás nenávidí. Opět je to postoj, který je opačný tomu co nám častokrát lidé dělají. I my křesťané protoţe jsme v těle, hřešíme a děláme ve svém ţivotě chyby a hříchy, ale jsme očišťováni a činíme pokání. Přesto nás někdy někdo nemusí mít rád a dokonce nás můţe nenávidět. Dokonce křesťan, který bude pevně stát na Boţím slově, můţe být nenáviděn od ostatních, protoţe se drţí pravdy Boţího slova. Líbit se všem lidem není moţné, to nejde. Především se musíme líbit našemu Bohu a hledat zalíbení v jeho očích. My lidé jsme hříchem pokroucení a častokrát nevíme co je dobré natoţpak ţe máme činit dobré. Jan píše Gájovi 3 Janův 1:11 Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle
dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně, Boha neviděl.
Lidská měřítka dobrého a zlého a Boţí měřítka dobrého a zlého můţou být někdy úplně jinde. Můţeme dělat něco v domnění, ţe to je dobré ale Bůh to vidí, ţe je to hříchem. Je mou přirozeností dobře činit? Ne, není to mojí přirozeností dobře činit. Je nám spíše jednodušší kdyţ někdo něco udělá tak já mu také něco dobrého udělám. Je to stejné jako náš text, který říká o celnících a těch kteří milují. Ti, kteří jsou milování, ti také lásku opětují. My spíše děláme dobře, kdyţ jsme si jistí, ţe ten komu to děláme, si to zaslouţí. Kdyby takto
jednal Bůh tak na některé dobré lidi by svítilo slunce, protoţe si to zaslouţí a na některé by nesvítilo. Náš Bůh ale takto s námi nejedná. Z písma jsme vyzívání, abychom dobře činili ne jenom některým. Podívejme se na výzvu apoštola Pavla. Galatským 6:10 A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. To znamená činit dobře všem bez rozdílu, ale zvláště pak rodině víry. Do rodiny víry patří ti, kdo jsou kolem nás věřící v Pána Jeţíše Krista. My ve shromáţdění jsme rodina víry. My bychom měli činit dobře nejvíce jedni druhým. Protoţe jsme údy téhoţ těla a mělo by nám jednomu na druhém záleţet. Opět se můţeme ptát v tomto druhém kroku jakým způsobem prakticky činit dobře? Co činit konkrétně? V knize přísloví čteme, Př. 25:21 – 22 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí,
nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. Takţe dát člověku, který má potřebu to co potřebuje navzdory jeho postoji ke mně. Právě takovýto dobrý čin nečeká, a proto bude zahanben. Římanům 12:20-21 Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Jakubův 2:8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: „Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,“ dobře činíte. Milovat, tedy také znamená činit dobře. Milovat tedy není jenom postoj, ale je to čin.
Modlit se => za koho: kteří nás uráţejí a pronásledují První otázka v tomto třetím kroku je na nás: jestli se vůbec modlíme? Věřím, ţe kaţdý z nás má také skrytý modlitební ţivot, o který se nemusíte dělit s někým. Jak je psáno, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci a tvůj Otec, který vidí, co je skryto ti odplatí. Tyto skryté věci Bůh vidí a odměňuje tak jak sám chce. Ale samozřejmě se také modlíme společně nahlas na skupinkách při bohosluţbě. Konkrétně tady čteme, ţe se máme modlit za ty, co nás uráţejí a pronásledují. Stalo se vám, ţe vás někdy někdo urazil? Člověk člověka někdy urazí. Je to různé. Můţe vás někdo urazit za zády, ţe se o tom dovíte aţ později. Nebo vás někdo můţe otevřeně urazit do očí. Moţná je to někdy nechtěně, ţe se dotknou našeho citlivého místa. Co děláme v takovémto případě? Začneme se obraňovat? V lepším případě, nebo hned zaútočíme „Co si to o mě myslíš! Co to říkáš, to není pravda, podívej se na sebe…“ Nebo kdyţ si někdo na nás zasedne či uţ ve škole nebo v práci a opakovaně my ubliţuje. Jak reaguji? Jde o to, abychom prozkoumali sami sebe. Teď nehleď na souseda na svého bliţního, ale podívej se kaţdý sám do svého ţivota, jak jsem na tom ja sám. Je to opět něco, co se nás osobně dotýká. Měli bychom se za takové lidi modlit. A teď pozor. Neměla by to být modlitba takového stylu: „Pane Boţe, prosím tě, spočítej mu to všechno i s úroky ať to pěkně pocítí taky jak se provinuje proti mně.“ Věřím, ţe často můţeme mít tuto modlitbu na jazyku. Ale Bůh nás nevede k takovéto modlitbě. Vţdyť hned za tímto oddílem v šesté kapitole o několik veršů dále čteme modlitbu, kterou nás naučil Pán Jeţíš Kristus. My se máme modlit: „odpust nám naše viny jako i my odpouštíme naším viníkům - těm kteří se provinili proti nám.“ V naší modlitbě máme odpouštět tomu člověku, který se provinil, zhřešil proti nám. Takto Bůh proměňuje naše srdce i postoje jednoho vůči druhému. Podívejme se na malý příklad. V ţivotě Pána Jeţíše vidíme, ţe kdyţ byl na kříţi, tak se modlil kratičkou modlitbu k Otci Lk.23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeţíš se modlí za své nepřátele tj. za ty co jej ukřiţovali. Vidíme, ţe Jeţíšovi šlo o to, aby konal vůli svého otce. Jeţíš miloval i ty co jej ukřiţovali, ţehnal těm, kdo jej nenáviděli,
modlil se za ty, co jej pronásledovali a přibyli na kříţ. Dobře činil všem i těm kdo ho opustili a nakonec i Jidášovi myl nohy přesto, ţe věděl, ţe jej zradí. Jinými slovy shrnutý text Matouše 5:46 můţeme říci: Jestliţe budeme milovat a dělat dobře modlit se pouze za ty co nás milují, dělají nám dobře a modlí se za nás, jaká nás čeká odměna? My máme od Boha zaslíbenou odměnu. Odměna, je pro nás připravena, pokud budeme takto reagovat. Je to odměna v nebesích, není to odměna, kterou můţeme očekávat tady na zemi v pozemské podobě. My lidé častokrát bychom chtěli odměnu ve svém ţivotě zakoušet tady na zemi a uţívat si té pozemské radosti. Bůh ale neslíbil, ţe se tady budeme mít tak dobře a ţe dostaneme všechnu odměnu tady na zemi. Je pravdou, ţe některé malé dárky dostáváme (je to formou Boţího poţehnání), ale to není nic v porovnání toho, co nás čeká v nebesích. Nechtějme tedy očekávat na Boţí zaslíbení, ţe se naplní tady na zemi v podobě celé odměny uţ tu. Odměna je zaslíbená a jednou nám bude dána ale aţ v nebesích. Nyní na tu odměnu pracujeme, pokud jednáme, jak Jeţíš řekl. S tou odměnou je to stejné, jako u sportovce. Ten také nedostane odměnu před startem. Nedostane odměnu a medaili ani během cesty nebo trasy kdy soutěţí a usiluje o cíl, ale odměna je v jeho rukách aţ v době kdy projde cílovou páskou a je první a dorazil aţ do cíle. My křesťané jsme na trati do nebeského příbytku a běţíme si pro nebeskou cenu, která je v Kristu Jeţíši. Je to výzva pro nás křesťany nezastavovat se a při únavě a problémech a tlacích a všech těch negativech, o kterých jsme si říkali. Je to na nás abychom nepřestali běţet. Kdyţ to nejde běţet tak je moţnost rychlé chůze kdyţ to nejde chůzí tak to jde kráčet. Důleţité je nezastavovat se protoţe cíl je jasný a je před námi. Kaţdý dělník na Boţí vinici dostane svoji mzdu a odměnu náleţitě tu kterou Pán přislíbil. Ale odměna, která je nám slíbená bude něco stát. Je to tak ţe ti, kdo chtějí ţít opravdově v čistotě a v poslušnosti Boţího slova ve svém ţivotě přijdou do bodu, kdy se nebudou líbit lidem okolo sebe, a začne duchovní boj. Vidím to jako moţnost pro křesťana. Pokud je ten tlak silný tak prvním krokem je, ţe ţehnáme a milujeme intenzívněji. To ţe by, jsme někoho nemilovali, o tom snad nemusíme mluvit, ale jde o to intenzivnější milování a mluvení v dobrém. Kdyţ i to je málo tak máme činit dobře. To uţ je potom vidět ty skutky a postoje srdce, a kdyţ i to nepomáhá tak se máme modlit, předkládat Bohu všechno. Je to jako balík kroků, který má být pouţit v zápase jak jsme četli, kdyţ nás někdo nenávidí, proklíná, někdo se nám stává nepřítelem, nebo nás někdo uráţí, nebo nás někdo pronásleduje. Věřím, ţe tyto všechny negativa a projevy od druhých můţeme zaţívat také ve své nepravosti. Jsem ten, kdo neţije podle Boţího slova, a trpím od druhých? Tak za to si můţu jenom sám. V takovém případě trpím bezpráví ne kvůli Boţí poslušnosti ale kvůli vlastním cílům, zájmům a v konečném důsledku kvůli vlastnímu hříchu. Pokud nejsem v poslušnosti před Bohem Otcem, nemůţu se nazývat jeho synem, protoţe syn je vţdy poslušný Otci a činí jeho vůli. Je to zvláštní výzva Pána Jeţíše k nám. Závěr textu vybízí: „buďte tedy dokonalí jako je dokonalý váš Otec v nebesích.“ Nejde tedy o otce pozemského, i kdyţ si myslím, ţe mnoho otců i pozemských je dobrých a můţe být hodno následování. Přesto Otec v nebesích je jedinečný, je naprosto dokonalý. Vidíme to v těchto třech krocích. My ještě stále ţijeme tady na zemi a vidíme svoje nedokonalosti a svoje reakce kdyţ nás někdo nenávidí, uráţí, proklíná. A přesto máme být dokonalý. Nebeský otec nám tímto odhaluje svoje reakce na to, jak by reagoval On a co znamená pro něj v těchto konkrétních situacích dokonalost a správnost reakce. Musíme si přiznat, ţe takovéto myšlení je nám na hony vzdáleno od toho našeho
lidského myšlení a způsobu projevů. Ale přesto nás chci povzbudit, ţe kaţdým tímto krokem a charakterem, který se projeví v našem ţivotě skrze Ducha svatého, ukazujeme na to, ţe jsme synové našeho nebeského Otce.
