Lesní roh v operní tvorbě Antonína Dvořáka

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na lesní roh

Lesní roh v operní tvorbě Antonína Dvořáka se zaměřením na opery Jakobín a Rusalka

Bakalářská práce

Autor práce: Simona Brogelová, DiS. Vedoucí práce: prof. MgA. Jindřich Petráš Oponent práce: MgA. Zuzana Rzounková, Ph. D. Brno 2015

Bibliografický záznam BROGELOVÁ, Simona. Lesní roh v operní tvorbě Antonína Dvořáka se zaměřením na opery Jakobín a Rusalka[The French horn in operatic works of Antonín Dvořák focusing on operas Jacobin and Rusalka]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2015. 51 s. Vedoucí diplomové práce prof. MgA. Jindřich Petráš.

Anotace Bakalářská práce „Lesní roh v operní tvorbě Antonína Dvořáka se zaměřením na opery Jakobín a Rusalka“ pojednává o skladatelově ţivotě, jeho inspiraci, vztahu k lesnímu rohu a o operách samotných. Tato práce si klade za cíl přiblíţit operní party lesních rohů z vybraných dvou oper běţnému čtenáři a zdůraznit krásu a nápaditost Dvořákovy instrumentace.

Annotation The thesis „The French horn in operatic works of Antonín Dvořák focusing on operas Jacobin and Rusalka” deals with the composer´s life, his inspiration, his relationship to the French horn and about operas themselves. This thesis aims to bring opera parts of the French horn from selected two operas to common readers and emphasise beauty and resourcefulness of Dvořak´s instrumentation.

Klíčová slova Antonín Dvořák, lesní roh, opera, Jakobín, Rusalka, jednání, sólo.

Keywords Antonín Dvořak, French horn, opera, Jacobin, Rusalka, act, solo.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené informační zdroje. V Brně dne 4. 5. 2015.

Simona Brogelová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala v prvé řadě panu Jindřichu Kolářovi za první vnuknutí nápadu psát o lesním rohu v operním díle Antonína Dvořáka, paní profesorce Jindře Bártové za cenné rady a připomínky, panu profesorovi Jindřichu Petrášovi za trpělivost a své rodině za vstřícnost a pochopení.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 1 1. ŽIVOT ANTONÍNA DVOŘÁKA ................................................................................................... 4 1. 1 DĚTSTVÍ V NELAHOZEVSI .......................................................................................................... 4 1. 3 PŘECHODNÉ OBDOBÍ .................................................................................................................. 5 1. 4 PRAŽSKÉ ZAČÁTKY .................................................................................................................... 5 1. 5 ŽIVOTNÍ LÁSKA .......................................................................................................................... 5 1. 6 ZÁZRAČNÝ TALENT .................................................................................................................... 6 1. 7 ANGLIE ....................................................................................................................................... 6 1. 8 RUSKO ........................................................................................................................................ 7 1. 9 NEW YORK ................................................................................................................................. 7 1. 10 TRIUMF ..................................................................................................................................... 7 1. 11 POSLEDNÍ ETAPA ...................................................................................................................... 8 2. OPERY ANTONÍNA DVOŘÁKA.................................................................................................. 9 3. DVOŘÁK A JEHO HUDBA ......................................................................................................... 10 3. 1 DVOŘÁK JAKO ČLOVĚK ........................................................................................................... 10 3. 2 INSPIRACE ................................................................................................................................ 10 4. DVOŘÁK A LESNÍ ROH ............................................................................................................. 11 5. JAKOBÍN ....................................................................................................................................... 12 5. 1. PŘEDEHRA ............................................................................................................................... 12 5. 2 PRVNÍ JEDNÁNÍ ......................................................................................................................... 12 5. 3 DRUHÉ JEDNÁNÍ ....................................................................................................................... 15 5. 4 TŘETÍ JEDNÁNÍ ......................................................................................................................... 22 6. RUSALKA ...................................................................................................................................... 26 6. 1 PŘEDEHRA ................................................................................................................................ 26 6. 2 PRVNÍ JEDNÁNÍ ......................................................................................................................... 27 6. 3 DRUHÉ JEDNÁNÍ ....................................................................................................................... 34 6. 4 TŘETÍ JEDNÁNÍ ......................................................................................................................... 41 7. ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 46 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ................................................................. 47 PRAMENY .................................................................................................................................... 47 Zvukové zdroje ........................................................................................................................... 47 Partitury ..................................................................................................................................... 47 Dokumenty ................................................................................................................................. 48 LITERATURA .............................................................................................................................. 48 INTERNETOVÉ ZDROJE........................................................................................................... 49 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................................... 50

Úvod Výběr tématu mé bakalářské práce „Lesní roh v operní tvorbě Antonína Dvořáka se zaměřením na opery Jakobín a Rusalka“ byl pro mne jednoduchý. Hraji jiţ šestým rokem na lesní roh v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni a s operní tvorbou Antonína Dvořáka se tedy setkávám pravidelně. Za tu dobu jsem jiţ měla čest blíţe poznat právě jeho dvě vrcholné opery, Jakobína a Rusalku. Dvořák je bezesporu světový skladatel. Jeho hudba je známa na všech kontinentech od Evropy po Austrálii především kvůli jeho symfonické tvorbě. Operní dílo, s výjimkou Rusalky, jiţ tak proslulé není. Dvořák měl v začátcích smůlu na zvolená libreta. Přitom v jeho operách lze spatřit vše, co obsahují i jeho symfonie – mistrovskou instrumentaci a originální hudební témata. Dvořákova hudba na mě působí magickým dojmem. Dokáţe v jeden okamţik rozesmát i rozplakat. Kaţdý Čech v ní musí cítit hloubku jeho slovanských kořenů a sílu jeho nezištné lásky k národu. Dvořák byl mistrem všestranného hudebního popisu a práce s detailem. V jeho operách lze rozeznat různé zvuky přírody, majestátnost panských dvorů i vtip obyčejného lidu. Lesní roh v nich má téţ velkou úlohu. Podporuje celkovou atmosféru děje. Mohutně zazní ve slavnostních fanfárách, svou líbezností obohatí milostné scény a teskně zavzlyká v napjatých situacích. V literatuře orchestrálních partů se často setkávám hlavně s příklady konkurzních míst lesních rohů z Dvořákových symfonických děl, ale není tam jiţ zmíněno mnoho o důleţitých sólových pasáţích lesních rohů v jeho operách. Ty nejsou o nic lehčí a méně zajímavé neţ v symfoniích. To byl také můj hlavní důvod, proč jsem se rozhodla napsat tuto práci. Ráda bych upozornila na řadu sólových, i jinak jedinečných operních míst a předala je touto cestou dalším generacím. Tato práce si klade za cíl poznat Dvořákův ţivot, jeho inspirace a orchestrální zacházení s lesním rohem ve vybraných dvou operách. Součástí toho bude připojení krátkých ukázek větších, či menších sól lesních rohů z těchto oper. První kapitolu své bakalářské práce věnuji Dvořákovu ţivotu. Ve druhé se stručně zmíním o všech jeho operách. Ve třetí kapitole se budu zabývat jeho osobností a ţivotní inspirací. V kapitole číslo čtyři se pokusím popsat lesní roh 1

za Dvořákovy doby a závěrem se, z důvodu rozsáhlosti tématu, zaměřím pouze na jeho dvě nejvíce hrané opery Jakobína a Rusalku. V nich ukáţu obtíţná místa orchestrální skupiny lesních rohů a práci s jejich jednotlivými hlasy. Domnívám se, ţe kaţdý hráč na lesní roh, jenţ měl moţnost se seznámit s Dvořákovou hudbou, ji musí milovat a těšit se na melodicky propracované party. Doufám, ţe se mi podaří přinést něco nového do jiţ tak proslulého tématu a ţe má práce bude přínosem nejen pro další hudebníky.

2

Obrázek č. 1 Antonín Dvořák v r. 1893 v době pobytu v USA.

3

1. Život Antonína Dvořáka 1. 1 Dětství v Nelahozevsi Antonín Dvořák se narodil osmého září roku 1841 v obci Nelahozeves1. Byl nejstarším z devíti dětí Anny a Františka Dvořákových. Rok po jeho narození dům zachvátil poţár a malý Toníček byl zachráněn svým otcem před uhořením. V dětství zpíval a hrál na housle v kostele. Základy hry na tento nástroj ho naučil jeho otec František, který sám muzicíroval v hospodské kapele. Dvořák je velmi rád poslouchal. Otec si však přál, aby Dvořák převzal dlouholetou tradici řeznické a hospodské ţivnosti, jeţ se dědila z otce na syna jiţ po několik pokolení. Dvořákovi měli téţ velký cit pro hudbu, povaţovali ji ale pouze za vhodný přivýdělek, ne za poctivé povolání. Druhým učitelem mu byl nelahozevský kantor Josef Spitz. Dvořák plně rozvíjel své nadání, přestoţe mu veškerý volný čas vyplňovala příprava na převzetí ţivnosti. V té době byl malý Antonín fascinován ţeleznicí a novým vynálezem parní lokomotivou. Chodil se na ni dívat pravidelně na nádraţí. To mu zůstalo jeho láskou po celý ţivot.

1. 2 Zlonické období V roce 1853 odchází rodina Dvořákova kvůli krachu ţivnosti do Zlonic2. František Dvořák měl totiţ švagra Antonína Zdeňka, který byl ve Zlonicích panským šafářem. Antonín se zde měl učit řeznické profesi. Ředitelem školy byl Josef Toman, který vedl také sbor ve zlonickém kostele, kde Antonín zpíval a hrál na varhany. Jako učitel hudby tady působil Antonín Liehmann3. Ten vyučoval Dvořáka hru na klavír, na varhany, na housle a předal mu základy hudební teorie. Preludoval i v jeho kapele. Dvořák se zde seznámil se svou první láskou – dcerou pana Liehmanna Terinkou Liehmannovou4.

1

Nelahozeves je obec, která leţí ve Středních Čechách v okrese Mělník. V Nelahozevsi vlastnil za Dvořákova ţivota zámek rod Lobkowiczů. 2 Zlonice, obec ve Středních Čechách v okrese Kladno. Zlonické zvony se staly námětem jeho první symfonie. 3 Antonín Liehmann (1808 – 1879) 4 Svůj pobyt ve Zlonicích a první lásku ztvárnil v opeře Jakobín. Hlavní postava Terinka v ní zpívá duet s Jiřím, stejně jako Dvořák zpíval S Terinkou Liehmannovou Tomanově sboru.

4

1. 3 Přechodné období Kvůli budoucí řeznické profesi poslal otec Dvořáka do České Kamenice, aby se zdokonalil v potřebném německém jazyce. Antonín si tady našel opět cestu k hudbě. Příleţitostně směl hrát na varhany v kostele sv. Jakuba a učil se technice kontrapunktu. Dvořákův otec pod naléháním syna i bývalého kantora Liehmanna nakonec uznal, ţe bude jeho syn daleko šťastnější v hudebním prostředí neţ za řeznickým pultem. Svolil, aby odešel Dvořák do Prahy.5

1. 4 Pražské začátky Od roku 1857 studoval na praţské varhanické škole6 varhany, harmonii, kompozici a kontrapunkt. Byl téţ členem orchestru Cecilské jednoty, kde hrál na violu. Školu zakončil v roce 1859 absolutoriem. První část Dvořákova uměleckého ţivota nebyla snadná. Neměl skoro ţádné peníze, ţil po podnájmech a většinu svých děl v záchvatu sebekritiky zničil. Nakonec našel uplatnění jako violista v kapele Karla Komzáka7. V roce 1862 bylo slavnostně otevřeno Prozatimní divadlo a celá kapela dostala angaţmá v budoucím operním orchestru. Dvořák zde hrál devět let a od roku 1866 i pod taktovkou Bedřicha Smetany8.

1. 5 Životní láska Svou druhou ţivotní lásku poznal Dvořák při vyučování klavíru dcer zlatníka Čermáka. Do starší z nich, herečky Prozatímního divadla Josefíny, se bezhlavě zamiloval. Zkomponoval pro ni cyklus milostných písní Cypřiše. Josefína však jeho lásku neopětovala a nakonec si vzala bohatého hraběte Václava Kounice9. Po několika letech Dvořák znovu vzplanul láskou k její mladší sestře Anně a v roce 1873 si ji vzal.10 Nejprve spolu měli tři děti (Otakara, Josefu a Růţenu), ţádné ale nepřeţilo. Zemřeli během dvou let. Svou hlubokou bolest Dvořák vtělil do vokálně – instrumentálního díla Stabat Mater, jeţ se stalo významným mezníkem jeho kariéry.

5

K tomuto rozhodnutí přispěla také zábavná příhoda. Dvořák vedl zakoupené tele po úzké lávce domů přes potok, to se splašilo a skončilo i s Toníkem ve vodě. Dvořák se vrátil potrhaný domů a razantně prohlásil, ţe řezníkem nebude. 6 Oficiální název zněl Ústav pro církevní hudbu. 7 V té době malý orchestr hrající při zábavách a promenádních koncertech. 8 Bedřich Smetana (1824 Litomyšl – 1884 Praha), významný český skladatel období romantismu. 9 Václav Robert hrabě z Kounic (1848 Dráţďany – 1913 Uherský Brod) byl šlechtic a český politik. 10 Stejný osud můţeme spatřit i v ţivotě Mozarta a Haydna.

5

Později se manţelům narodí dalších šest dětí. (Otýlie, Anna, Magdalena, Antonín, Otakar a Aloisie).

1. 6 Zázračný talent Dvořák měl stále finanční problémy. Velká jeho část příjmů přicházela ze soukromých kondicí. V Praze hrál na Novém Městě v kostele sv. Vojtěcha. Ţivotní obrat nastal pro manţele v roce 1874, kdy skladatel zaţádal o státní stipendium pro nadané nemajetné umělce. Na základě partitur jeho dvou symfonií a několika menších skladeb získal stipendium čtyři sta zlatých ročně. Rozhodnulo tak CK Ministerstvo kultury ve Vídni. O rok později Dvořák vyslal svou ţádost o stipendium znovu a k ţádosti přiloţil Moravské dvojzpěvy. V komisi pro udělení stipendií pro ten rok zasedal Johannes Brahms11. Dílo ihned upoutalo jeho pozornost a s nadšením ho doporučil k vydání berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi.12 Později pro Simrocka Dvořák zkomponoval první řadu Slovanských tanců.

1. 7 Anglie V roce 1878 byl jiţ Antonín Dvořák v Čechách známý skladatel a historicky poprvé měl tu čest dirigovat svou vlastní skladbu v Ţofíně. V té době komponoval zejména skladby, které se inspirovali slovanskou lidovou hudbou a jejím koloritem. Přátelil se s Johannesem Brahmsem, Jaroslavem Vrchlickým13 a Jaroslavem Kvapilem. Zlomovým ţivotním okamţikem bylo pro Dvořáka pozvání do Anglie Londýnskou filharmonickou společností k dirigování svého monumentálního oratoria Stabat Mater v proslulé Royal Albert Hall roku 1884. Slavil velký úspěch. V Anglii bylo uvedeno hned několik jeho nových skladeb napsaných pro tuto drsnou zemi: Symfonie č. 7 pro Londýn, oratorium svatá Ludmila pro festival v Leedsu a kantáta Svatební košile a Rekviem pro Birmingham. Na univerzitě v Cambridgi mu byl udělen titul Doktor hudby. Dvořák se do Prahy vrátil jako uznávaný a vysoce ceněný hudební skladatel doby. 11

Johannes Brahms (1833 Hamburg – 1897 Vídeň) byl významný německý skladatel doby romantismu. Mezi jeho skladby patří např. Uherské tance a Variace na Haydnovo téma. 12 Friedrich August Simrock (1837 Bonn - 1901), známý německý nakladatel. Brahms mu v doporučujícím dopise napsal: „Přehrajete-li si je, budete z nich mít radost jako já. Dvořák je rozhodně velmi talentovaný. Mimoto chudý.“ Citováno z dokumentu Antonín Dvořák. 13 Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída (1853 Louny – 1912 Domaţlice) byl český spisovatel.

6

1. 8 Rusko V roce 1888 se Dvořák poprvé setkal se světoznámým skladatelem Petrem Iljičem Čajkovským14 při evropské premiéře jeho opery Evţena Oněgina v Praze. Skladatelé spolu našli společnou řeč a Čajkovskij ho pozval k sobě do Ruska. Dvořák tam odjel roku 1890 a své koncerty provedl v Petrohradě a v Moskvě. Ruská kritika mu však vyčetla nedostatek invence.

1. 9 New York Důleţitou oázou klidu ve Dvořákově ţivotě se stal letní domek ve Vysoké u Příbrami15, který si předělal ze starého ovčína. Nacházel se blízko sídla hraběte Kounice. Zde trávil nejkrásnější chvíle ţivota; sadařil, choval holuby, relaxoval a skládal dalších dvacet let. Jeho klid aţ rozčeřil dopis zakladatelky Národní americké konzervatoře v New Yorku Jeanette Thurberové. V něm ho ţádala, aby za ní přijel do New Yorku a pozvedl prestiţ konzervatoře. Dvořák nabídku přijal a od roku 1892 se stal po tři roky ředitelem konzervatoře. V Americe čerpal inspiraci z indiánské a afroamerické hudby. V roce 1893 zde v Carnegie Hall premiéroval svou devátou symfonii s podtitulem „Z Nového světa“ a na výstavě v Chicagu dirigoval Slovanské tance. New Yorská filharmonická společnost ho ustanovila jejím čestným členem. Americké období Dvořáka začlenilo mezi světové osobnosti a znamenalo vrchol jeho hudební kariéry.

1. 10 Triumf Po návratu z Ameriky trávil Dvořák hodně času ve Vysoké u Příbrami. V Praze působil od roku 1895 jako profesor praţské konzervatoře a od roku 1901 rovněţ jako její rektor. Mezi jeho studenty patřili např. Josef Suk16, Vítězslav Novák17 a Oskara Nedbal18. Znovu se vracel k českému folkloru. V roce 1896 měl tu čest dirigovat první koncert nově vzniklého hudebního orchestru – České

14

Petr Iljič Čajkovskij (1840 Votinsk – 1893 Petrohrad) byl ruský romantický hudební skladatel proslulý velkou citovostí. Komponoval balety, operu i symfonickou tvorbu. 15 Zde sloţil i své dvě nejslavnější opery – Rusalku a Armidu. 16 Josef Suk starší (1874 Křečovice – 1935 Benešov), český hudební skladatel na přelomu pozdního romantismu a 20. století, houslista a pedagog. Vzal si r. 1897 Dvořákovu nejstarší dceru Otylku. 17 Vítězslav Novák (1870 Kamenice nad Lipou – 1949 Skuteč), významný český skladatel a pedagog. 18 Oskar Nedbal (1874 Tábor – 1930 Zábřeh), český skladatel, dirigent, pedagog a violista.

7

filharmonie. V roce 1901 oslavil své šedesáté narozeniny, při nichţ ho rakouský císař František Josef I.19 jmenoval členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni.

1. 11 Poslední etapa Poslední roky svého ţivota se Antonín Dvořák zajímal o náměty ze světa bájí, pověstí a pohádek. Stvořil tři jeho dnes nejhranější opery: komickou Čerta a Káču, pohádkovou Rusalku20 a exotickou Armidu. S poslední z nich měl Dvořák potíţe. Uměleckému provozu divadla se příliš nelíbila, a tak se mu odměnili jejím chabým hudebním nastudováním. Dvořák nebyl na premiéře spokojen a navíc ji i musel předčasně opustit kvůli ledvinové kolice. Poslední měsíc strávil doma na lůţku. Zdravotní stav se mu ještě víc zhoršil chřipkou. Prvního května roku 1904 v poledne zasedl naposledy s rodinou k nedělnímu stolu – oběd nedojedl. Udělalo se mu špatně a ještě téhoţ dne v posteli zemřel. Byl pohřben pátého května se všemi poctami na Vyšehradském hřbitově.

19

František Josef I. (1830 Vídeň – 1916 Vídeň) byl císař rakouský, český a uherský. Pocházel z Habsbursko – lotrinského rodu. Vládl šedesát osm let. 20 Inspiraci k napsání této opery našel u jezírka ve Vysoké u Příbrami, kam kdysi chodíval s Josefínou, a kde nyní před smrtí trávil znovu tolik času.

8

2. Opery Antonína Dvořáka Za svůj ţivot Dvořák zkomponoval celkem deset oper. Téměř všechny zůstaly pouze na českém jevišti. Jeho prvotinou byla opera Alfred, kterou dokončil v roce 1870. Veřejné premiéry se však nedočkala. Další v pořadí, komická opera o třech jednáních Král a uhlíř (premiéra roku 1874 v Prozatimním divadle), se u skladatele dočkala dvou různých hudebních zpracování. Následovala ne příliš úspěšná opera Vanda (premiéra roku 1876 v Prozatimním divadle) o pěti dějstvích, komická opera o dvou jednáních Šelma sedlák (premiéra roku 1878 v Prozatimním divadle), jednoaktová zpěvohra Tvrdé palice (premiéra roku 1881 v Novém českém divadle) a velká opera o čtyřech jednáních Dimitrij (premiéra roku 1882 v Novém českém divadle). V posledních dvaceti letech svého ţivota vytvořil Dvořák jeho dnes nejhranější a nejvýznamnější operní díla. Jedná se o operu z vesnického prostředí Jakobín (premiéra roku 1889 v Národním divadle) o třech dějstvích, pohádkovou tříaktovou operu Čert a Káča (premiéra roku 1899 v Národním divadle), lyrickou operu Rusalka (premiéra roku 1901 v Národním divadle) o třech jednáních a čtyřaktovou zpěvohru s exotickým námětem Armida (premiéra roku 1904 v Národním divadle). Pro svou práci jsem si vybrala právě tyto čtyři nejslavnější opery z Dvořákova vrcholného operního skladatelského období.

9

3. Dvořák a jeho hudba „Mít krásnou myšlenku, to není nic tak zvláštního. Myšlenka přijde sama sebou a jeli pěkná a veliká, není to zásluhou člověka. Ale pěkně myšlenku provést a něco velikého z ní udělat, to je právě to nejtěžší, to je právě - umění!“21 Pro celkové pochopení významu uţití lesního rohu ve Dvořákově operní tvorbě musíme znát jeho ţivotní inspirace a pochopit osobní postoje.

3. 1 Dvořák jako člověk Dvořák byl velmi skromný člověk. Nepovaţoval se za velkého génia, ale naopak pouze za prostředníka Boha. Jeho heslo znělo: „Bůh, láska a vlast!“ Trpěl agorafobií.22 Ačkoliv byl skladatelem absolutní hudby, lze v jeho díle spatřit jeho osobní dojmy, záţitky, proţitky z dětství a nejniternější pocity. Nikdy se nechtěl stát nikým jiným, neţ prostým českým muzikantem. Myslím si, ţe proto si tak oblíbil dechové nástroje. Připomínali mu totiţ lidovou muziku prostých lidí.

3. 2 Inspirace Dvořák miloval českou krajinu: louky, hory, řeky a lesy. Rád se jen tak procházel, krmil holuby, či zahradničil. Měl nadevše rád svou vlast a jazyk. Pro své skladby nacházel inspiraci ve starých českých bájích, pověstech a pohádkách, ale i v prvních českých středověkých písních. V jeho hudbě lze slyšet zlonické zvony, lidovou muziku, bublání a švitoření přírody i dunění parní lokomotivy. Velkou zásluhu měl na jeho všestrannosti téţ skladatel Leoš Janáček23, který ho seznámil s Moravou a formou ukrajinské dumky.

21

Antonín Dvořák: Dvořákovy výroky. Antonin-dvorak [online]. 2005-2015 [cit. 2015-02-09]. Dostupné z: . Jedná se o slova z přednášky na praţské konzervatoři. 22 Strach z otevřených prostor, z veřejných prostranství. 23 Leoš Janáček (1854 Hukvaldy – 1928 Ostrava) byl světově uznávaný skladatel přelomu devatenáctého a dvacátého století a Dvořákův současník.

10

4. Dvořák a lesní roh Lesní roh nachází v opeře velké vyuţití a má zde své trvalé místo jiţ od sedmnáctého století. Poprvé byl pouţit v opeře Jeana Baptisty Lullyho24 „Princesse d´Élide“. Jednalo se ještě o typ přirozeného nástroje bez klapek a ventilů s přelaďovacími kotouči. Čím byl kotouč kratší, tím zněl lesní roh výš. Jednotlivé kotouče se označovaly podle ladění in E, Es, D, G apod. Devatenácté století bylo symbolem nových začátků a velkých změn. Tak se dělo i u ţesťových nástrojů. Lesní rohy přirozené se postupně nahrazovaly novým typem – ventilovými lesními rohy. Za Dvořákova ţivota v českých operních orchestrech pravděpodobně existovaly uţ rohy se třemi ventily. Dvořák velmi obdivoval svého přítele, skladatele Johannese Brahmse a nechával se tedy inspirovat i jeho instrumentací. Lesní rohy psal po tzv. „párech“. První pár označoval první a druhý lesní roh, druhý pár třetí a čtvrtý. Oba páry se v jednotlivých áriích většinou lišily v ladění. Zajímavostí je, ţe i kdyţ jiţ údajně byly ventilové nástroje bez vsuvek, tradice komponování árií v různých transpozicích nezmizela, protoţe na tento způsob tvorby byli skladatelé zvyklí. Lesní roh vlastní široký barevný rejstřík a medový tón, a napomáhá tak k vyjádření různých situací v dění na scéně. Domnívám se, ţe měl Dvořák lesní roh v oblibě. Při dramatických vrcholech, milostných áriích i humorných situacích pro tento nástroj našel vţdy své uplatnění. V některých áriích na první poslech není sólo lesního rohu pod zpěvem tak zřetelně slyšet, ovšem při detailnějším poslechu můţeme zjistit, ţe pro něj skladatel vytvořil obtíţné melodické výplně a dokázal vyuţít všechny moţnosti nástroje.

24

Jean Baptiste Lully (1632 Florencie – 1687 Paříţ), francouzský skladatel, původem Ital. Byl zakladatelem francouzské národní opery a francouzské předehry.

11

5. Jakobín Jakobín je komická opera o třech dějstvích z českého venkovského prostředí z r. 1793. Libreto k opeře vytvořila Marie Červinková – Riegrová. Opera je známá svou hravostí, ţivostí, lidovými tanci (polkou, mazurkem), tempovými zvraty a dobovou naivitou. Dvořák zde obsadil kvartet lesních rohů.

5. 1. Předehra Celý orchestr se představí hned v úvodní krátké taneční předehře. Lesní rohy zde mají pouze podkladovou úlohu. Třetí a čtvrtý lesní roh zopakuje po dřevech motiv v F ladění (obrázek č. 2).

Obrázek č. 2

Všechny čtyři lesní rohy zazní v plné síle aţ ve čtyřech taktech ke konci předehry.

5. 2 První jednání Na začátku prvního dějství se představuje dětský sbor s varhany a Bohušem. Celý jejich úsek je zakončen tří taktovým fanfárovým dovětkem, kde dominuje orchestru prvý a druhý lesní roh (obrázek č. 3).

Obrázek č. 3

Později zahraje první lesní roh drţené tóny a po pár dalších taktech z orchestru vystoupí třetí lesní roh s melodickým motivem v intervalech čisté kvarty a velké sekundy (obrázek č. 4).

Obrázek č. 4

12

První hráč po něm tento motiv ve variaci přejímá, aţ nakonec orchestr skončí a on sám árii zakončí korunou (obrázek č. 5).

Obrázek č. 5

Podobná parafráze se později objevuje ještě znovu ve sboru s varhany v závěru výstupu, tentokrát bez koruny. Další sólovou částí je triolová pasáţ v duetu Julie a Bohuše, kdy prvý lesní roh doprovází zpěv (obrázek č. 6).

Obrázek č. 6

Celý první výstup se uzavře velkým orchestrem. V prvním páru lesních rohů se rozezní překrásná hlavní melodie (obrázek č. 7).

Obrázek č. 7

Ve druhém výstupu mají lesní rohy znovu doplňkový charakter. Objevují se zde přiznávky ve vysoké poloze, střídavé a drţené tóny. Jedním z dalších menších (ne však méně významných) melodických míst je začátek třetího výstupu. Třetí a čtvrtý lesní roh hrají ve tříčtvrťovém taktu hlavní motiv unisono se smyčci (obrázek č. 8).

Obrázek č. 8 13

V kvartetu ke konci graduje spolu s orchestrem třetí a čtvrtý roh (obrázek č. 9), aţ zůstane hrát pouze první pár lesních rohů v oktávách (obrázek č. 10).

Obrázek č. 9

Obrázek č. 10

Zbytek výstupu skupina lesních rohů funguje opět jako barevný podklad navozující adekvátní atmosféru k ději na jevišti. V pátém výstupu v árii Terinky zazní nádherné teskné sólo prvého lesního rohu (obrázek č. 11).

Obrázek č. 11

Poprvé dochází ke změně transpozice z F ladění na in E. Typický Dvořákův rukopis je vidět v árii Jiřího ze sedmého výstupu. Jiří zde zpívá o lásce, přes jeho zpěv něţně vyhrávají housle a vše navzájem propojuje první lesní roh (obrázek č. 12), jenţ doslova vzlyká ve vrcholech árie. Jedná se o dlouhé a důkladně propracované konkurzní sólo psané opět v F ladění.

Obrázek č. 12

Milostné napětí dotváří vstupy zbylých lesních rohů (obrázek č. 13). Jde o jedno z nejpůvabnějších a nejvíce emotivních míst celé opery. Stejný motiv se v prvním lesním rohu objevuje ještě jednou v závěru árie.

14

Obrázek č. 13

Ke konci prvního jednání je slyšet ve výstupu číslo devět rytmická vyhrávka prvního páru rohů. Jde o střídavé malé sekundy v rychlém tempu na jednu (obrázek č. 14).

Obrázek č. 14

Závěr jednání se stane mohutnou hudební podívanou, kde nad všemi nástroji panuje kulatý zvuk celé skupiny těchto signálních nástrojů.

5. 3 Druhé jednání V prvních tónech předehry druhého dějství se rozezní orchestrem vtipné Allegretto ve tříosminovém taktu. První lesní roh parafrázuje rytmicky melodii staccatovými šestnáctinami (obrázek č. 15).

Obrázek č. 15

V prvním výstupu ve scéně učitele Bendy, dětí, Terinky a Jiřího se skupina lesních rohů téměř nevyskytuje. Výjimku tvoří pouze jeden takt vzestupných šestnáctinových not tentokráte transponovaných do ladění in E (obrázek č. 16).

Obrázek č. 16

15

V závěru celého výstupu se árie tempově mění a přechází ze tří dob na jednu. Zde hlasy lesních rohů kráčí sestupně po velkých sekundách (zpět v F ladění) a pomáhají první výstup mocně uzavřít (obrázek č. 17).

Obrázek č. 17

Výstup dvě patří postavě Terinky. Představí se tu její nejslavnější milostná árie „Na podzim v ořeší“, kdy po dvou taktech fagotové předehry ve dvoučtvrťovém taktu podbarvuje zpěv především sestupná harmonie třetího a čtvrtého lesního rohu (obrázek č. 18).

Obrázek č. 18

Na konci pěvecké fráze orchestr ztichne a zazní jasný sólový signál opět těchto dvou nástrojů (obrázek č. 19).

Obrázek č. 19

Ve druhé sloce přebírá drţené tóny prvý lesní roh. Ke konci árie se setkají oba páry rohů najednou. Po příchodu Jiříka se stávají lesní rohy opět doprovodné a dokreslují napjatou vášnivou atmosféru, ze které přirozeně vyplyne melodie ve vysoké poloze v prvém lesním rohu (obrázek č. 20a, č. 20b) kopírující zpěv Jiříka a Terinky.

Obrázek č. 20a 16

Obrázek č. 20b

Ve třetím výstupu stojí za to zmínit sólový první lesní roh v árii hádajícího se učitele Bendy a Terinky (obrázek č. 21). Sólo začíná dlouhými tóny drţenými na čtyři doby, posléze přechází na razantnější osminové noty. Celé téma je vkusně propracované se zpěvem a připodobňuje „uštěkanou“ rozepři.

Obrázek č. 21

Ve čtvrtém výstupu přicházejí varovat učitele Bendu děvčata, ţe jsou ve městě Jakobíni. Skupina lesních rohů zde ustupuje opět do pozadí a stává se z ní rytmicko-harmonický doprovod. V pátém výstupu (po výkřiku „Jakobíni!“) má prvý a druhý lesní roh unisono spolu s první a druhou flétnou krátký sestupný dovětek v malých sekundách (obrázek č. 22).

Obrázek č. 22

Součástí výstupu je téţ překrásná národně laděná árie Bohuše o ztrátě domova a bloudění v cizině. V jejím samotném vrcholu se k orchestru připojí i všechny čtyři rohy (obrázek č. 23). Gradují k mohutnému fortissimu a umocňují Bohušův stesk po rodné zemi.

17

Obrázek č. 23

Po Bohušovi přejímá téma árie jeho ţena Julie. Jemný zpěv doprovází dřevěné dechové nástroje, k nimţ se přidává posléze i první lesní roh (nyní jiţ ladění in E) se sólovými drţenými tóny střídajícími se s vzestupnými malými terciemi (obrázek č. 24).

Obrázek č. 24

Tento samostatný úsek působí velmi tklivě a bolestně. Celá árie spěje k velkolepému závěru, ve kterém nechybí ani oba páry lesních rohů (obrázek č. 25).

Obrázek č. 25

18

Ve výstupu šest zdůrazním sólové drţáky třetího lesního rohu postupně stoupajícími aţ do g2 v F ladění (obrázek č. 26).

Obrázek č. 26

V zápětí na něj navazuje nádherné vroucí sólo prvého lesního rohu imitující námluvný zpěv purkrabího (obrázek č. 27). Zde si Dvořák krásně vyhrál se zdobením melodie tématu.

Obrázek č. 27

Dalším hráčským skvostem je sólový úsek v árii Terinky následující hned po dozpívání purkrabího. Nejdříve se nenápadně vmísí se svými drţenými tóny do jejího teskného zpěvu třetí lesní roh. Po chvíli se z něj jako poupě vyloupne první lesní roh (obrázek č. 28). Ten se pak dál prolíná mezi Terinkou a purkrabím. Jedná se o jedno z nejkrásnějších hudebních míst v opeře.

Obrázek č. 28

V další části výstupu šest, kdy Terinka vysvětluje, proč se za purkrabího neprovdá, se do popředí znovu dostane druhý pár lesních rohů, a to sice třetí a čtvrtý 19

lesní roh. Dva takty před novým tématem zazní jejich signál (obrázek č. 29) a oba tak oddělí jeho začátek.

Obrázek č. 29

V prvních taktech nové sviţné melodie pokračují ve hře a prostřídávají se s prvním párem lesních rohů (obrázek č. 30a, 30b). Toto téma se ještě jednou opakuje v polovině u druhého páru rohů a na konci u prvního páru rohů.

Obrázek č. 30a

Obrázek č. 30b

Poslední vstup prvého lesního rohu v šestém výstupu lze spatřit v rozhovoru pana učitele Bendy s purkrabím (obrázek č. 31).

Obrázek č. 31

V osmém výstupu má první lesní roh drobné drţené tóny pod zpěvem Bohuše. V árii Julie, Adolfa a Bohuše skupina lesních rohů zahraje varovný signál reagující na výkřik „Jakobín!“

20

V mohutném dlouhém závěru jednání, kdy zpívají téměř všechny postavy, je slyšet hned několik samostatných úseků lesních rohů. Nejdříve zahraje spolu s klarinety sólo první lesní roh in Es ve slabé dynamice jako děsivý ortel nad Bohušem a Julií (obrázek č. 32).

Obrázek č. 32

Následně za něj téma dopovídá třetí hráč. V zápětí se nad hlasem naříkající Julie opět vzedme hlas prvního lesního rohu napodobujíc její vzlykot (obrázek č. 33).

Obrázek č. 33

Ke konci výstupu paroduje třetí a čtvrtý lesní roh v F ladění zpěv Adolfa (obrázek č. 34).

Obrázek č. 34

V dohře druhého dějství mohutně zahřmí téma v partech prvního i druhého rohu (obrázek č. 35).

Obrázek č. 35

21

5. 4 Třetí jednání V prvním výstupu na začátku třetího dějství oba páry lesních rohů kopírují vyhrávky celého orchestru. První samostatný vstup je vepsán pro prvního hornistu v podobě drobného motivu v F ladění, jenţ se později ještě jednou zopakuje o velkou tercii výš (obrázek č. 36).

Obrázek č. 36

O osm taktů později se v prvním partu prvního lesního rohu objeví ještě jeden sólový úsek (obrázek č. 37). Lesní rohy dále pokračují jako doprovod orchestru.

Obrázek č. 37

V úvodu třetího výstupu zazní kvinty lesních rohů v podání prvního a druhého hráče na tento nástroj v ladění in G (obrázek č. 38).

Obrázek č. 38

Ve smutné árii hraběte vyprávějícího o jeho ztraceném synovi se v jejím samotném vrcholu ozve signál prvního páru lesního rohů in E, ze kterého se po koruně odpojí part prvního rohu a dopovídá teskný dovětek (obrázek č. 39).

Obrázek č. 39

22

Po árii plné ţalu přichází árie, v níţ hrabětem prochází hněv. Jeho zlost umocňují výpady akcentovaných celých not prvního párů lesních rohů F ladění (obrázek č. 40).

Obrázek č. 40

Kdyţ se hrabě nakonec svého syna zřekne, vypoví o tom nejprve sólový první lesní roh in F (obrázek č. 41) a po něm s odlišnou melodií i třetí lesní roh in Es (obrázek č. 42).

Obrázek č. 41

Obrázek č. 42

Ve čtvrtém výstupu přichází do domu Julie. Na konci výstupu, po prvních čtyřech taktech předehry předpovídající pátý výstup, zazní drţené tóny druhého páru lesních rohů v terciích a kvartách s dusítkem v ladění in D (obrázek č. 43).

Obrázek č. 43

23

Výstupem číslo pět pak dominuje zpěv hraběte střídající se s Juliiným zpěvem za scénou. Její árii za obrazem oznámí třítaktové drţené sólové tóny prvního lesního rohu in E (obrázek č. 44a). Stejný motiv se později objeví i v partu třetího hráče (obrázek č. 44b).

Obrázek č. 44a

Obrázek č. 44b

Další vstup lesních rohů je v árii, v níţ Julie vysvětluje své jednání, kdy pod ní třetí hráč vyhrává zdobnou melodii a ostatní ze skupiny ho doplňují notami ve čtvrťových, půlových a celo-taktových hodnotách (obrázek č. 45).

Obrázek č. 45

Výstup sedmý ovládne slavnostní menuet a polka. Lesní rohy ustupují do pozadí. V osmém výstupu v závěru celé opery dokreslí dojemnou scénu sólo třetího lesního rohu in E v radostné árii Bohuše při shledání se svým otcem – hrabětem (obrázek č. 46). Dále na něj navazuje první lesní roh.

24

Obrázek č. 46

Po třinácti taktech se oddělí ze skupiny naposledy první lesní roh s dlouhým tématem (obrázek č. 47).

Obrázek č. 47

Velikou zvláštností opery Jakobín je, ţe Dvořák zde v jejím samotném závěru vsunul před poslední sborový vstup ještě čistě instrumentální baletní úsek s označeními „Tempo di Menuetto“, „Polka“ a „Polka“ parafrázující předchozí témata. V této nezpívané části opery hraje celý orchestr sám více neţ pět minut. To je na závěry oper v té době dost nezvyklé. Dokonce mi v některých místech baletní hudba připomíná jeho slavné Slovanské tance. Lesní rohy zde slouţí výhradně jako barevný doprovod, jak uţ to bývá u všech lidových tanců. 25

6. Rusalka Rusalka je romantická pohádková opera o třech jednáních. Libreto k opeře napsal Jaroslav Kvapil. Jedná se o Dvořákovo nejslavnější a nejzdařilejší mistrovské operní dílo, které je kaţdoročně na programu všech světových divadel (dokonce i slavné Metropolitní opery v New Yorku). V opeře se setkávají láska, věrnost, intriky, kouzla a nelítostný osud. Zobrazuje se v ní skladatelův všestranný skladatelský talent, národní cítění, smysl pro barevnou instrumentaci a napodobování zvuků přírody. Obsahuje veselé zpěvy, milostné árie, překrásné sbory a taneční části (polku a mazurek). Dvořák v ní dokonale odstínil pohádkový svět od lidského. V některých místech opery lze slyšet melodii z jeho deváté symfonie s podtitulem „Z Nového světa“. V obsazení má opět čtyři lesní rohy v orchestru a dva lovecké rohy za scénou.

6. 1 Předehra Operní předehra je jiţ velmi instrumentačně bohatá. Na začátku představí motiv postavy Rusalky dřevěné dechové nástroje spolu se smyčci. Po jeho zopakování se k nim přidá i skupina lesních rohů v F ladění (obrázek č. 48).

Obrázek č. 48

Po koruně přichází nádherné konkurzní sólo prvního a druhého lesního rohu v terciích, sextě a oktávách. (obrázek č. 49).

Obrázek č. 49 26

Po čtyřech taktech se k nim přidá i třetí lesní roh a v závěru sóla zůstává „viset“ pouze prvý lesní roh s drţeným hraným tónem b1 (obrázek č. 50).

Obrázek č. 50

Následuje jeden takt druhého páru lesních rohů hrající variovaný motiv Rusalky (obrázek č. 51).

Obrázek č. 51

Nakonec tento motiv opět líbezně zopakuje sám první lesní roh (obrázek č. 52).

Obrázek č. 52

6. 2 První jednání Po jednadvaceti taktech prvního jednání se natřikrát ztlumí celý orchestr a jsou slyšet pouze sólové unisono vstupy druhého páru lesních rohů v F ladění (obrázek č. 53). Toto místo připomíná takovou otázku (orchestr) a odpověď (lesní rohy). Obrázek č. 53

O pár taktů později následuje stejný motiv tentokrát in E v prvním, druhém a třetím lesním rohu (obrázek č. 54), jenţ se vzápětí zopakuje pouze v prvním páru a přidají se k nim i trumpety.

Obrázek č. 54

27

Hned po dvou taktech první árie Lesních ţínek má třetí lesní roh dva takty drţených samostatných tónů (obrázek č. 55).

Obrázek č. 55

V árii Vodníka druhý takt po koruně zazní drţený hraný tón f2 v F ladění v prvním lesním rohu (obrázek č. 56). Své pokračování najde o oktávu níţ ve čtvrtém rohu, jenţ ho nese pod kadencí harfy a v závěru kadence jde ještě o oktávu hlouběji na f malé.

Obrázek č. 56

Při rozmluvě Vodníka a Rusalky, kdy Rusalka vysvětluje svou touhu stát se člověkem, se najednou objeví nádherné dojemné šesti-taktové sólo prvého lesního rohu (obrázek č. 57).

Obrázek č. 57

Dále lesní rohy podbarvují zpěv a doplňují harmonii. Ve vrcholu Vodníkovy odpovědi hraje první pár rohů spolu s trumpetami fanfárový motiv s notami v šestnáctinových hodnotách (obrázek č. 58). Tento motiv se v opeře objevuje často.

Obrázek č. 58

V Rusalčině zpěvu o lidské duši trumpety do ticha zahrají dva tóny, které po nich zopakují třetí a čtvrtý lesní roh (obrázek č. 59).

Obrázek č. 59 28

V jejich partu pak následuje parafráze na předchozí motiv příkladu č. 58 (obrázek č. 60).

Obrázek č. 60

Do Rusalčina úpěnlivého nářku pak dvakrát vstoupí první lesní roh (obrázek č. 61).

Obrázek č. 61

Celý vstup Vodníka a Rusalky je zakončen opět kadencí harfy s drţeným tónem a2 prvního páru lesních rohů v F ladění. Přichází nekrásnější a nejznámější árie Rusalky „Měsíčku na nebi hlubokém“ v tříosminovém taktu. V sedmém taktu její předehry se z orchestru ozve naléhavé „kukání“ prvého lesního rohu (obrázek č. 62).

Obrázek č. 62

Koncertní verze této části opery se hrává všude po celém světě. Po první části árie rozčeří její vody varovné akordy s dusítkem skupiny lesních rohů, z nichţ zůstává znít pouze první pár lesních rohů s drţeným cis 2 (obrázek č. 63).

Obrázek č. 63

29

Později, v rozhovoru Rusalky a Jeţibaby, se tento krátký motiv vrátí znovu. Lesní rohy zde dále mají úlohu doprovodu, a občas se ozve jejich varovný signál. Ke konci zpěvu se objeví v prvním páru rohů motiv vodního kouzla (obrázek č. 64).

Obrázek č. 64

Dále je slyšet sólový takt třetího lesního rohu (obrázek č. 65).

Obrázek č. 65

V árii Jeţibaby lesní rohy doplňují v přiznávkách orchestr. Důleţité je aţ místo v závěru árie, kdy doznívá první a druhý lesní roh. Vzápětí se z povzdálí dvakrát ozve troubení loveckého rohu za scénou v F ladění s loveckým motivem (obrázek č. 66a, 66b).

Obrázek č. 66a

Obrázek č. 66b

Tento motiv se ještě několikrát ukáţe v transpozici o oktávu níţ in E (obrázek č. 67a), opět o oktávu výš in E (obrázek č. 67b) a v nové verzi přenesené o zvětšenou kvintu dolů v F ladění (obrázek č. 67c).

Obrázek č. 67a

Obrázek č. 67b

30

Obrázek č. 67c

Pak pronikne sólo prvního lesního rohu in F blízko orchestru (obrázek č. 68) a poslední dohra rohu za scénou (obrázek č. 69).

Obrázek č. 68

Obrázek č. 69

Při příchodu Prince se rozezvučí lovecké fanfáry druhého aţ čtvrtého lesního rohu v D ladění hrající A dur kvintakord a jeho obraty (obrázek č. 70), ze kterých zůstane znít pouze první pár rohů jiţ in F (obrázek č. 71).

Obrázek č. 70

Obrázek č. 71

Pak se fanfáry znovu zopakují v F ladění, tentokrát však druhý lesní roh vystřídá první a fanfáry jsou transponované z hrané A dur do G dur. Nakonec z orchestru zazáří poslední citace loveckého motivu v prvním lesním rohu in F (obrázek č. 72).

Obrázek č. 72 31

Následuje árie Lovce, při níţ mu dvakrát do ticha něţně odpoví třetí a čtvrtý lesní roh s dusítkem v terciích (obrázek č. 73).

Obrázek č. 73

Z lesa vyjíţdějí lovci a k tomu jim hraje opět skupina lesních rohů. Tentokrát fanfáry modulují a znovu se zde ukáţe nádherná devíti-taktová melodie z předehry s motivem ve všech čtyřech lesních rozích (obrázek č. 74).

Obrázek č. 74

V árii Prince, v níţ zpívá o Rusalce, se nejprve objeví první lesní roh na jeden takt. Později vyhrává dlouhou sólovou melodii pod princem (obrázek č. 75) a pod ním ho doprovází zbytek skupiny s osminovými notami a osminovými triolami.

32

Obrázek č. 75

V závěru prvního dějství lze slyšet více motivů najednou. Nejdříve má prvý hráč v partu napsanou první část motivu Rusalky (obrázek č. 76a). Tento motiv v zápětí několikrát zopakuje o malou sekundu výš (obrázek č. 76b).

Obrázek č. 76a

Obrázek č. 76b

Při volání Lesní ţínek zahraje první pár lesních rohů známé téma ze začátku prvního jednání, jeţ má připodobnit tyto pohádkové bytosti. (obrázek č. 77).

Obrázek č. 77

V závěru prvního dějství v samotném vrcholu árie Prince napodobuje první lesní roh melodii jeho zpěvu (obrázek č. 78).

33

Obrázek č. 78

V závěru árie orchestr postupně mohutně vygraduje a velkolepě ukončí celé jednání. Nad všemi nástroji ční první lesní roh se svým odlišným motivem v osminových hodnotách (č. 79).

Obrázek č. 79

6. 3 Druhé jednání V prvním taktu druhého dějství hrají smyčcové nástroje ve dvoučtvrťovém taktu slavnostní rytmický motiv. Po nich zatroubí druhý pár lesních rohů fanfáru s tří-taktovým sólovým motivem v F ladění (obrázek č. 80).

Obrázek č. 80

Po dalším taktu se fanfára s malou změnou zopakuje; ve třetím partu o velkou sekundu výš, ve čtvrtém partu o malou tercii výš (obrázek č. 81). V tomto případě lze hovořit o předvětí (obrázek č. 80) a závětí (obrázek č. 81).

Obrázek č. 81

V malé předehře, před dlouhou árií Kuchtíka a Hajného, se promítne hlavní melodie i v druhém páru lesních rohů (obrázek č. 82).

Obrázek č. 82 34

Při zpěvu Kuchtíka se znovu objeví jiţ zmíněný fanfárový motiv v předvětí a závětí, avšak s drobnou změnou. Dovnitř motivu se přidal navíc jeden takt, takţe fanfára není tvořena ze tří taktů, nýbrţ ze čtyř. (obrázek č. 83).

Obrázek č. 83

Následuje se svým loveckým motivem první a druhý lesní roh in E (obrázek č. 84).

Obrázek č. 84

Dále se opět ukáţe variovaný tří taktový motiv ve třetím a čtvrtém lesním rohu v F ladění a prvním a druhém fagotu (obrázek č. 85).

Obrázek č. 85

Nakonec zůstane znít z orchestru jen prvý lesní roh s fanfárovým dovětkem (obrázek č. 86).

Obrázek č. 86

V další části árie zpívá postava Kuchtíka paralelně se sólovým prvním lesním rohem o princově citové nestálosti (obrázek č. 87).

Obrázek č. 87

35

V části, kdy Princ přichází na scénu s Rusalkou, mají lesní rohy podkladový a podbarvující charakter. V árii Prince vystoupí z orchestru první lesní roh in F s violoncelly parafrázující motiv Rusalky (obrázek č. 88).

Obrázek č. 88

Vzápětí ve druhém úseku árie zazní druhý pár lesních rohů a spolu s prvním se navzájem prolíná s hlasem Prince (obrázek č. 89).

Obrázek č. 89

Obzvláště prvý lesní roh zde má nádherné dlouhé melodické pasáţe a vyhrávky. Doplňuje Princův milostný zpěv a sám se vášní přímo zalyká. V jednom místě se prostřídává se třetím rohem (obrázek č. 90). Opravdu překrásná část opery.

36

Obrázek č. 90

V mileneckém rozhovoru Prince a Kněţny odděluje odlišná témata od sebe dvou taktový vstup prvního páru lesních rohů (obrázek č. 91).

Obrázek č. 91

Po něm Princ odvádí Kněţnu pryč a orchestr dohrává jejich melodii. Ta se promítne i do hlasů lesních rohů (obrázek č. 92).

Obrázek č. 92

Opět se zde ukáţe motiv z prvního dějství (obrázek č. 93) a pozměněný motiv Rusalky (obrázek č. 94).

Obrázek č. 93 37

Obrázek č. 94

Malou orchestrální mezihru předjímá první a druhý lesní roh s drţeným hraným cis2 (obrázek č. 95).

Obrázek č. 95

V závěru mezihry se znovu vymaní z orchestru s drţenými tóny první lesní roh (obrázek č. 96) zakončen druhým lesním rohem.

Obrázek č. 96

Na scéně nastane čas tance a oslav. Po slavnostním úvodu ve tříčtvrťovém taktu se v druhém tématu baletu objeví v partu prvního a druhého lesního rohu pěti taktové sólo s basklarinetem a anglickým rohem (obrázek č. 97).

Obrázek č. 97

Znovu se zopakuje slavnostní úvod a pak první pár lesních rohů oddělí rytmickým motivem v oktávách druhou, jemnější část skladby (obrázek č. 98).

Obrázek č. 98

38

Ve smutné árii Vodníka má prvý lesní roh do něj drobné vyhrávky v E ladění (obrázek č. 99).

Obrázek č. 99

V mezihře je slyšet tklivý kvartet lesních rohů s postupnými akordy (obrázek č. 100). Dokonce je zde i vyloţeně napsáno hrát se „zoufalým tónem“. Oba notové případy se ještě jednou zopakují ve druhé části árie. Celý Vodníkův výstup je s něhou bohatě barevně propracovaný a slyšíme v něm nádech české lidové písně.

Obrázek č. 100

Ve sborové části „Květiny bílé po cestě“ v malé mezihře rytmicky parafrázuje hlavní melodii třetí lesní roh in E (obrázek č. 101).

Obrázek č. 101

V rozhovoru Vodníka a Rusalky dvakrát zahraje první hráč dvou taktový motiv (obrázek č. 102).

Obrázek č. 102 39

Po Rusalčině výkřiku: „Běda, kdo člověka pozná!“ zůstávají z orchestru samy lesní rohy a nesou v síle rytmicky pozměněný motiv Rusalky (obrázek č. 103).

Obrázek č. 103

Zbytek Rusalčiny árie hraje skupina lesních rohů doplňující doprovod. Závěr árie strhne orchestr do mohutného fortissima, aţ to posluchače chytá za srdce. Hlavní motiv je vepsán i do prvního páru lesních rohů v F ladění (obrázek č. 104).

Obrázek č. 104

Přichází reminiscence tématu slavnostní hudby v třídobém taktu, avšak místo trubek jej nyní hrají lesní rohy (obrázek č. 105).

Obrázek č. 105

V poslední árii Prince a Kněţny ve druhém dějství do jejich zpěvu vstupuje první lesní roh (obrázek č. 106a, č. 106b). Na závěr se ještě prosadí druhý pár rohů.

Obrázek č. 106a

Obrázek č. 106b 40

6. 4 Třetí jednání V předehře ke třetímu dějství hraje první a druhý lesní roh dvakrát dvoutaktový motiv v E ladění (obrázek č. 107).

Obrázek č. 107

Následuje árie Rusalky, ve které skupina lesních rohů dotváří tesknou atmosféru. Při příchodu Jeţibaby se ozvou drţené tóny v oktávách druhého páru lesních rohů in E a in F (obrázek č. 108).

Obrázek č. 108

Dále hraje pouze druhý lesní roh stejný motiv se dřevěnými nástroji (obrázek č. 109).

Obrázek č. 109

V temné árii Jeţibaby, v níţ radí Rusalce, jak se vykoupit lidskou krví, má první lesní roh v E ladění nenápadné sólo. Nejprve drţí dlouhé tóny s ostatními dřevěnými nástroji, a pak se pozvolna melodicky rozvíjí (obrázek č. 110a), aţ dospěje k mohutnému vrcholu (obrázek č. 110b).

Obrázek č. 110a

Obrázek č. 110b

41

Rusalka Jeţibabě s hrůzou odporuje. Prvý lesní roh v F ladění ji něţně doprovází a melodicky vstupuje do jejího hlasu (obrázek č. 111).

Obrázek č. 111

Ve sborové části „Odešla jsi do světa“ lesní rohy doplňují táhlými tóny a drobnými vyhrávkami nesmírně emotivní tragickou melodii. Tento úsek je jeden z nejpůsobivějších v celé opeře. Na konci sboru zahraje do ticha druhý pár lesních rohů psané g1 s korunou (obrázek č. 112).

Obrázek č. 112

Na začátku árie Kuchtíka a Hajného má třetí a čtvrtý lesní roh drţené hrané cis2 (obrázek č. 113).

Obrázek č. 113

Příchod Jeţibaby oznámí jeden sólový takt v oktávách v prvním páru lesních rohů in F (obrázek č. 114). Zanedlouho se tento motiv zopakuje ještě jednou.

Obrázek č. 114

Ve Vodníkově árii, slibující pomstu lidské rase, se objevuje v prvním a druhém lesním rohu opět známý motiv z prvního dějství (obrázek č. 115).

Obrázek č. 115 42

V krátké mezihře, kdy se sbíhají Lesní ţínky, je slyšet třikrát sólo prvního a druhého lesního rohu unisono in F (obrázek č. 116). Jedná se o motiv z prvního jednání charakteristický právě pro tato pohádková stvoření.

Obrázek č. 116

Při zpěvu Lesních ţínek doznívá třetí lesní roh in E (obrázek 117).

Obrázek č. 117

V árii druhé Lesní ţínky pak vyhrává sólově jiţ v F ladění (obrázek č. 118).

Obrázek č. 118

Nové téma uvedou osminové noty v šestičtvrťovém taktu v druhém páru lesních rohů unisono (obrázek č. 119).

Obrázek č. 119

Při příchodu Vodníka prvý lesní roh zahraje varovné téma (obrázek č. 120).

Obrázek č. 120 43

Před árií Prince má třetí a čtvrtý lesní roh trioly. Po nich dvakrát zopakuje první pár lesních rohů unisono lovecký motiv z prvního jednání v F ladění a dál ho moduluje o malou tercii výš (obrázek č. 121).

Obrázek č. 121

Zanedlouho se za hřmění tento motiv ozve v prvním a druhém lesním rohu ještě třikrát, tentokrát in E (obrázek č. 122).

Obrázek č. 122

Následuje šesti-taktové sólo prvního a druhého lesního rohu s dusítkem v D ladění jako znamení rozjasnění Princovi mysli (obrázek č. 123).

Obrázek č. 123

V posledním smutném rozhovoru Rusalky a Prince kopíruje jeho melodii třetí lesní roh in F (obrázek č. 124).

Obrázek č. 124

Při zpěvu Rusalky ji teskně doplní první lesní roh (obrázek č. 125).

Obrázek č. 125 44

Při závěrečné árii Prince „Líbej mě, líbej“ lesní rohy doprovází zpěv spolu s orchestrem v barevném souzvuku táhlých akordů. Později se první lesní roh oddělí od ostatních a dopovídá melodii Rusalky (obrázek č. 126).

Obrázek č. 126

Po něm zasvítí akordy prvního, druhého a třetího lesního rohu (obrázek č. 127).

Obrázek č. 127

Nastává nádherná dojemná pasáţ s velmi obtíţným dlouhým sólem prvního lesního rohu (obrázek č. 128).

Obrázek č. 128

Po ní patří pozornost prvnímu páru lesních rohů (obrázek č. 129). Konec opery spěje k velkolepé gradaci a pak pozvolna utichne do ztracena.

Obrázek č. 129 45

7. Závěr Ve své práci jsem vycházela z hodnotných historických hudebních nahrávek se zaslouţilým dirigentem panem Zdeňkem Chalabalou, z ţivotopisných dokumentů, filmů, literatury a ověřených internetových stránek. Věřím, ţe jsem úspěšně dosáhla všech svých stanovených cílů a mé dílo bude přínosem pro další generace hudebníků. Lesní roh je unikátní hudební nástroj, který vyniká svým měkkým barevným tónem, vysokým počtem alikvotních tónů a mimořádně dobrou pojivostí s ostatními hudebními nástroji. To vše je zobrazeno ve Dvořákových operách. Doufám, ţe se jeho operní tvorba bude do budoucna více propagovat a otevře se tak celému světu.

46

SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ PRAMENY Zvukové zdroje [1] Antonín Dvořák. Jakobín. Praha: Supraphon. 1978. 155:03. AAD 11 2190-2 612 [2] Antonín Dvořák. Rusalka. Praha: Supraphon. 2005. 141:40. SU 3811-2

Partitury [1] DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Introduction [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-01]. Dostupný z WWW: . [2] DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act I [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupný z WWW: . [3] DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act II [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-08]. Dostupný z WWW: . [4] DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act III [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-10]. Dostupný z WWW: . [5] DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Prelude & Act I [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupný z WWW: .

47

[6] DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Act II [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-15]. Dostupný z WWW: . [7] DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Act III [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-21]. Dostupný z WWW: .

Dokumenty [1] TOULKY s Ladislavem Smoljakem. Antonín Dvořák. Praha: Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby. Česká televize. 2008. Reţie Antonín Vomáčka. [2] Antonín Dvořák. Praha: Filmové studio Barrandov. Paříţ: CINETEVE Paris. La SEPT – Paris – Unité programme Spectacle. Československá televize. 1991. Reţie Jaromil Jireš. [3] Koncert na konci léta. Praha: Filmové studio Barrandov. 1979. Reţie František Vláčil.

LITERATURA [1] SMOLKA A KOLEKTIV, Jaroslav. Dějiny hudby. 1. vydání. Brno: TOGGA agency ve spolupráci s Českým hudebním fondem, o.p.s., 2001. 657 s. ISBN 80902912-0-1. [2] HOSTOMSKÁ, Anna. Opera: Průvodce operní tvorbou. 2. vydání v ČSR. Praha: SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956. 858 s. [3] GAMMOND, Peter. Velcí skladatelé. 2. vydání. Praha: Svojtka, 2009. 208 s. ISBN 978-80-7237-590-5.

48

INTERNETOVÉ ZDROJE [1] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Antonín Dvořák. [online]. Leden 2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupný z: . [2] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Seznam děl Antonína Dvořáka. [online]. Listopad 2014 [cit. 2015-01-30]. Dostupný z: . [3] ŠUPKA, Ondřej. Antonin-dvorak. [online]. 2005-2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupný z: . [4] Toulky operou: Antonín Dvořák. [online]. 2011-2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupný z: . [49] ŠUPKA, Ondřej. Opery Antonína Dvořáka I: Marný boj o uznání. [online]. 2010 [cit. 2015-01-30]. Dostupný z: < http://operaplus.cz/opery-antonina-dvoraka-imarny-boj-o-uznani/>. [6] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Nelahozeves. [online]. Listopad 2014 [cit. 2015-01-31]. Dostupný z WWW: . [7] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Zlonice. [online]. Listopad 2014 [cit. 2015-0131]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlonice>. [8] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Václav Robert z Kounic. [online]. Leden 2015 [cit. 2015-01-31]. Dostupný z WWW: . [9] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Fritz Simrock. [online]. Únor 2013 [cit. 201501-31]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Fritz_Simrock>. [10] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Jaroslav Vrchlický. [online]. Leden 2015 [cit. 2015-01-31]. Dostupný z WWW: . [11] Wikipedie: otevřená encyklopedie. Jean Baptiste Lully. [online]. Únor 2015 [cit. 2015-05-1]. Dostupný z WWW: . 49

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: ŠUPKA, Ondřej. Antonin-dvorak. [online]. 2005-2015 [cit. 2015-0421]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 2: DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Introduction [notový zápis] [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-01]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 3 – č. 14: DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act I [notový zápis] [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 15 – č. 35: DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act II [notový zápis] [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-08]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 36 – č. 47: DVOŘÁK, Antonín. The Jacobin, Op. 84 – Act III [notový zápis] [online]. Květen 2014 [cit. 2015-04-10]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 48 – č. 79: DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Prelude & Act I [notový zápis] [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupný z WWW: . 50

Obrázek č. 80 – č. 106: DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Act II [notový zápis] [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-15]. Dostupný z WWW: . Obrázek č. 107 – č. 129: DVOŘÁK, Antonín. Rusalka, Op. 114 – Act III [notový zápis] [online]. Září 2012 [cit. 2015-04-21]. Dostupný z WWW: .

51