členům sboru Českobratrské církve evangelické v Suchdole nad Odrou a okolí, léta Páně 2008

Podzimní

list

členům sboru Českobratrské církve evangelické v Suchdole nad Odrou a okolí, léta Páně 2008 Úvaha pro čas pozdního léta: Drazí bratři s sestry, srdečně Vás zdravím v období začínajícího listopadání, kdy horké léto a jeho radosti i starosti jsou už za námi. Děkujeme Bohu za všechnu Jeho lásku, ochranu a požehnání, kterými nás doprovázel a doprovází. Děkujeme za všechny hezky prožité chvíle, děkujeme za plody našich polí a zahrad, děkujeme… ono těch díků asi nikdy není dost. Opět jsem si to uvědomila, když jsem teď nedávno poslouchala rádio Proglas a slyšela informaci o tvrdém pronásledování křesťanů v Indii a jinde, tu jsem si kajícně uvědomila, že já skutečně nemám pražádný důvod brblat, ale jen a jen děkovat! A protože se blíží období vzpomínky na naše zemřelé, chceme děkovat i za jejich život. A v této souvislosti mě velmi oslovilo a povzbudilo zamyšlení luterského duchovního rev. Jaroslava Kratky, které zde uveřejnuji v plném znění. Ať i Vás tato slova povzbudí a pomohou Vám více vidět Toho, který je s Vámi! Ze srdce Vám žehná a na modlitbách vše dobré vyprošuje Vaše farářka Mária Jenčová. Památka zesnulých nebo Halloween? „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským. Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo

svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh. Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.“ 2. Korintským 5,1-9 Kromě jiného, co jinak chápou katolíci a jinak evangelíci, jsou svatí. Většina protestantských teologů má za to, že v době reformace kult všech možných i nemožných světců, přímluvců a patronů a bující obchod s relikviemi docela ovládly lidovou zbožnost, které se posléze přizpůsobila i teologie. Zřejmě proto se vyhýbáme svátku Všech svatých. Jenomže dnes už málokdo ví, že zavedením svátku Všech svatých na konci 10. století se mělo vymýtit pohanské uctívání zemřelých. Podařilo se to? Ze začátku určitě, ale pohanství, oživované aktivitami záhadných spolků, se dokázalo stejně záhadným způsobem prosadit a původně křesťanské Americe vnutit pohanský svátek "Halloween". Tento svátek se slaví také v Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu a postupně zamořuje také Evropu. Jeden kazatel nejmenované církve, která má kořeny ve Spojených státech, jej nedávno zavedl dokonce na malé východoslovenské vesnici. Pohanskými znaky Halloweenu jsou speciálně vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci apod. Znaky, které používali ve starověku Egypťané jako napodobování jejich božstva. Věřili, že tímto způsobem ztělesňují božstvo v lidské podobě. Podobné praktiky nacházíme u Keltů nebo Germánů, ale také u jiných pohanských národů a kmenů. Není to alarmující? Donedávna jsme se bránili sekularizaci a dokonce jsme pro ni měli jakési pochopení. Zůstali jsme však hluší k výzvám prozíravých teologů, kteří upozorňovali, že sekularizace otevírá dveře pohanství. Zdá se, že dnes jsou tyto dveře otevřené dokořán. Jak se máme k tomuto zpohanštění postavit? Zřejmě by nepomohlo kdybychom po starozákonním způsobu rozmlátili vyřezané dýně a zničili kostýmy čarodějnic. To, co bychom každopádně měli udělat, je vyrovnávat cesty evangeliu. (Matouš 3,3)

Na rozdíl od středověku se reformace vyhýbala přílišnému vykreslování posmrtného života. S nástupem tzv. osvícenství se eschatologie dostala ještě více do pozadí. A to je možná také příčinou jak sekularizace, tak zpohanštění. Ač se nám to líbí či nikoliv, všichni společně vyznáváme ve Vyznání víry, že „věříme v církev obecnou“ a „svatých obcování“, což je starší výraz pro „společenství svatých“. Když tedy věříme ve společenství svatých a samozřejmě v posmrtný život, věříme také ve společenství svatých žijících i zemřelých. Na jaké úrovni se toto společenství realizuje ponechám vašemu přesvědčení. Když se svatým Pavlem vyznáváme, že jsme byli „povoláni v jedno společné tělo,“ (Kol 3,15) věříme, že různé církve či denominace jsou součástí univerzální církve, jejíž hlavou je Kristus. A stejně, jako nemůže být rozdělená církev bojující, nemůže být rozdělena ani církev vítězná, která pozůstává z těch Božích dětí, které nás předešly. Takže ať se na to díváme z kteréhokoliv úhlu, vychází nám jedno: Všichni, kteří jsou již u Pána, jsou moji bratři a sestry, a nezáleží na tom, do které církve patřili. A univerzální církev, kterou tvoří Boží děti žijící na zemi a žijící už v nebeském domově, je jedním tělem. Na tom bychom se snad po nějaké mírné korekci shodli všichni, ale shodli bychom se také s apoštolem Pavlem na tom, že: „… chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána?“ Dovolte mi podělit se jedním zážitkem. Když jsem jednou ležel v nemocnici, obrátil se na mě můj soused, spolupacient, stařičký pán, abych ho vyzpovídal. Měl zhoubnou nemocí zasažená játra a protože měl stále vysoké teploty, nemohli ho operovat. Řekl jsem mu, že já nejsem katolický kněz. On na to, že to je jedno, protože on už stejně umře. Já na to: „A co když neumřete? Jak to potom vysvětlíte svému faráři? Já vám raději zavolám vašeho kněze.“ „Vy byste to pro mě udělal?“ Pokládal to ode mě za velkou laskavost, což zase překvapovalo mě. Pán farář přišel hned odpoledne, ale měli jsme dost času na to, abych mu vysvětlil, jak má chápat svátost pomazání nemocných, že to není vstupenka na hřbitov, ale že se vírou může odevzdat do Boží náruče a s důvěrou očekávat zlepšení svého zdravotního stavu. Druhý den mu teplota klesla a ten další ho operovali. Po operaci ho přeložili na JIP-ku a mě mezitím pustili do domácího léčení. Za dva týdny mi někdo volá domů a já ve sluchátku slyším jak někdo s pláčem říká: „Já žiju!“ Žil ještě celý rok. Spřátelili jsme se natolik, že jsem tam

jezdil skoro pravidelně a naše návštěvy se změnily na biblické hodiny. Po roce jsem ho navštěvoval už na JIP-ce. Byla to krátká, ale intenzivní setkání. Jednou jsem ho našel už s tracheotomii. Jeho první slova byla: „Já už umřu.“ Na což jsem mu řekl: „Neumřete! Půjdete domů. Nebeský Otec už na vás čeká.“ Jeho tvář se rozzářila a on zašeptal tak silně, jak to jen šlo: „Já vím!“ Za několik dní opravdu odešel do věčného domova. Byl to můj první ekumenický pohřeb. Nevím jak vy, ale já chci být doma nejenom ve své církvi (denominaci), ale také v té jediné, jejíž hlavou je Ježíš Kristus, která přesahuje nejenom pozemské hranice, či teritoria, ale přesahuje rovněž čas i prostor. Kéž by v nás každá návštěva hřbitova, kromě vděčnosti za životy našich milých, vyvolala i touhu po nebeském domově. Převzato z časopisu Evangelické církve augsburského vyznání v České republice „EVANGELICUS 08“ s laskavým svolením autora. Zprávy z našeho sboru: Období od Velikonoc přes celé léto bylo velice frekventované a bohaté na události ve sboru: Fr. Koliandr - nevidomý herec nás navštívil již po třetí, tentokrát 27. 4. s nastudovanou hrou Exupéry: Malý princ. Sborový zájezd 1.června Do Brna - rozhlasového studia PROGLAS, televize NOE, kde nás osobně provedl bratr rev. Jaroslav Kratka, vám jistě známý rozhlasový komentátor. Na dopolední bohoslužbu s vysluhováním sv. Večeře Páně jsme zamířili do nově ustanoveného luterského sboru v Brně. Odpoledne jsme vyrazili na Velehrad k prohlídce katedrály a domu sester. V plném autobuse jsme strávili Za hezkého počasí společně hezký den.

Velehrad - před domem sester

Zájezd rodáků 26. června Z Německa přijel do Suchdolu autobus rodáků, kteří žijí rozptýleni po různých koutech Evropy. Prohlédli si kostel, přijali malé pohoštění a navštívili hřbitov, kde byly již uskutečněny opravy pomníků některých významných osobností zdejších předválečných evangelíků. Společné setkání s námi končilo na hřbitově u památníku obětí válek. Převod kostela a fary Převod do našeho vlastnictví probíhá už déle než rok, velice zdlouhavě a patrně je také zdržován nejasnými poměry kolem zákona o navrácení majetku církví o který se přou členové Parlamentu ČR. Zájezd z Polského Těšínska 3. července Ustroň v Polsku je rodištěm někdejšího faráře Alfreda Janika, který v Suchdole působil 49 let (1883-1922). O jeho otci faráři byla v Ustroni vydána publikace a členové sboru se zajímají i o jeho syna Alfreda, který odpočívá na zdejším hřbitově. V zahradě sboru roste smrk, zasazený při narození jednoho z jeho synů.

Tábor 2. - 12. srpna Konal se opět na louce "Podlučená" pod Spálovem. Tábořilo 32 účastníků, z toho bylo 20 dětí. Na louce stálo pět tee-pee, sauna, jídelna, táborový kruh a veškeré zařízení, které nám zpříjemňovalo pobyt v překrásném prostředí chráněného parku "Horní Odra". Počasí bylo velice příznivé, což umocnilo dojmy strávené při táborácích. Během celého tábora se hrála spontánně celotáborová hra ve které vystupovaly postavy z počátků našich národních dějin: sv.Ludmila, sv. Václav, sv. Anežka a král Karel IV. Příběhy byly provedeny divadelně s kostýmy a scénu nám propůjčila okolní příroda. Role hlavní vedoucí tábora byla svěřena Vandě Kabeláčové, vypomáhali: Miriam Říčanová, Roman Gebauer. Kuchyni vládla pevnou rukou Anička Kalíšková s Lenkou Šalatovou, duchovně o nás pečovala paní farářka Mária Jenčová, zdravotnicí byla Libuše Billová. Úrazy ani neštěstí nás žádné nepotkaly, s těžkým srdcem jsme odjížděli s předsevzetím, že příští tábor chceme delší a ještě lepší.

Tábor na Podlučené pod Spálovem

Linoryt Z.Valcháře z r. 1958

Sborové dny a výročí 150 let kostela 6. - 7. září I budovy mají svá výročí. Jsou mezi námi ještě pamětníci oslav 100 let evangelického kostela v r. 1958, s biblickým motem "Jak jsou milí příbytkové tvoji Hospodine zástupů" (Žalm 84), kdy při slavnosti měli slovo hosté Miloš Šourek, Dr. Al. Sklenář a Bohuslav Burian. Situace se od té doby převratně změnila především v tom, že nemusíme snášet nesvobodu. Letošní oslavy byly ozdobeny hezkým letním počasím a to se projevilo i v prostorách našeho chrámu Páně v podobě květin, slavnostní výzdoby a obětavosti našich členek sboru. Výročí jsme slavili tentokrát dva dny.

V sobotu ve 14 hodin vystoupil pěvecký sbor z Oder. Bratr synodní senior Joel Ruml z Prahy měl přednášku "Význam a pravý smysl Kristovy oběti" zakončenou diskusí k tomuto poměrně náročnému tématu. Hojná byla účast suchdolských rodáků z Německa, potomků stavitelů této budovy. Jsou to synové a dcery kdysi významných představitelů obce a evangelického sboru, kteří si uchovali obdivuhodně hluboký vztah k Suchdolu, třebaže jej někteří opouštěli jako jednoroční děti. V 18 hod jsme se přesunuli do Muzea Moravských bratří kde se konala vernisáž nové expozice David Zeisberger Apoštol indiánů, Moravan rodák ze Suchdolu, který celý svůj život obětoval misii mezi severoamerickými indiány a tím vstoupil do dějin USA. Při zahájení výstavy překrásně zpíval pěvecký sbor Skřivánek. Neděli 7. září - den vzkříšení jsme trávili opět společně v plném kostele, kde kromě již zmíněných hostů z Německa přijel i zástupce sboru z Ustroně v Polsku br. Pilch, odkud pocházel zdejší farář Janik. Zúčastnil se i arcibiskup pravoslavné církve, s doprovodem, kteří taktéž užívají náš

Na hřbitově u památníku obětem všech válek Starosta městysu Suchdolu n.O. ing. R.Ehler, překladatel P.Bill, farářka Mária Jenčová, arcibiskup Simeon, Olexandr Belya, kněz Fr. Rodr, synodní senior ČCE Joel Ruml, rev. Jaroslav Kratka

kostel. Kázáním posloužil bratr senior Ruml a na závěr bohoslužby jsme se sešli u společné Večeře Páně - Češi, Němci, Poláci. Při bohoslužbě nás provázel pěvecký sbor Ondrášek z N.Jičína, který nacvičil několik duchovních písní. Slavnost pokračovala na hřbitově při "Památníku obětem všech válek", kde bylo proneseno mnoho hezkých myšlenek vyúsťujících ve smíření "mezi všemi a přes vše". Následoval společný oběd s posezením u kávy a zákusků a večer společná večeře, na kterou pozval zástupce sboru pan Dr. Walter Teltschik hlavní propagátor radikálního záměru opravit za každou cenu evangelický kostel, aby mohl opět sloužit svému účelu. Při krátké schůzce byla vyjasněna současná situace a nutný další postup. Sbor k této příležitosti vydal v českém a německém jazyce leták o dějinách kostela a jeho stavitelích.

Interiér kostela v době slavnosti 150 let

Zájezdy ze sborů Krnov-Opava a Moravské Třebové Přivítali jsme na půdě našeho sboru ve dnech 20.- 21. září po té, co si prohlédli Muzeum Moravských bratří a náš kostel. Společné rozhovory při takových setkáních obohacují a posilují a jsme za ně vděčni.

Instalace br. faráře Prejdy 20. září V N.Jičíně sbor po odchodu br. faráře Kováře má opět kazatele, kterého jsme byli taktéž přivítat. 15 let YMCA v Suchdole n.O. Především dříve narození pamatují předválečnou organizaci YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí), které proniklo do české společnosti po I.sv. válce a vykonalo ohromný kus práce mezi mládeží. Vyšlo z ní mnoho významných osobností, duchovního života. V Suchdole byla YMCA založena v r. 1993, ale vzešla z širokého okruhu přátel, kteří se už 10 let předtím (od r. 1983) tajně setkávali a pořádali

každoročně tábory pro mládež z našeho seniorátu, kurzy a semináře pro vedoucí. Ti pak organizovali další týmy vedoucích táborů stálých, putovních i pro různé věkové kategorie. Tábory byly pořádány tajně, většinou v kopcích nedalekých Beskyd. R. 1994 jsme vybudovali na Podlučené vlastní chatu jako základnu pro tábory a po r. 2000 prázdninová tábornická činnost přechází na pravidelnou činnost klubovou v prostorách fary, kde jsme si vybudovali klubovnu z bývalé dílny a s užší působností v obci Suchdol. Za uplynulých 25 let činnosti prošli naším tábornickým společenstvím mnozí mládežníci, kteří dnes působí jako faráři, nebo presbyteři v různých sborech ČCE. Na památku tohoto výročí chceme v areálu našeho sboru zasadit strom - lípu.

Tábor plný her - společný s Royal Rangers Hodslavice v r. 2002

Činnost klubu YMCA Po prázdninovém odpočinku organizují pravidelnou činnost Vanda Kabeláčová, Miriam Říčanová a Roman Gebauer v prostorách klubovny. Schůzky jsou v 16 hod. každý čtvrtek. Částí programu je dlouhodobá hra Robinson Crusoe. Schůzky mají spád, jsou živé. Děkujeme všem z vedení za jejich práci.

Přehled sborových aktivit v průběhu týdne: Pondělí: Každé první 18 00 schůze starších Úterý: Náboženství, Administrace sboru v Odrách-úřední hodiny Středa: Pastorační den Čtvrtek: V 09 30 hod setkávání v DPS Náboženství ve škole v 16 hod. klub YMCA-Sdužení křesťanské mládeže V 18 30 hod. biblická hodina Pátek: V 17 hod schází se mládež a dorost. Neděle: Bohoslužby v 10 hod V Bravinném:Bohoslužby jsou ve dnech svátečních ve 14 hod, v budově občanského výboru. Přehled sborových akcí v příštích měsících: - Dne 3. října nástup misijního pracovníka z USA do našeho sboru, který byl vyslán severní provincií Moravian Church. Očekáváme, že v polovině října rozvine některé aktivity výuky angličtiny, ke kterým jste všichni zváni.

Jubilea ve sboru: V příštích čtyřech měsících oslaví kulaté výročí: 16. 8. Jiříková Libuše 60 let 5. 8. Lošáková Drahomíra 60 let 27. 8. Blažková Ludmila Bravinné 65 let 2. 8. Karolová Helena 65 let 4. 8. Kroupová Květa Studénka 80 let 1.10. Machačová Vlasta Hl. Život. 75 let 12.10. Kouřilová Ludmila 80 let 10. 11. Karola Ladislav 50 let 29.11. Hofr Miroslav 50 let Myslíme na vás na modlitbách a přejeme vám hojnost Božího požehnání!

Děkujeme všem, kteří se podíleli jakoukoliv částkou na krytí sborových výdajů. Svůj příspěvek můžete zaslat na náš účet přiloženou složenkou nebo na: Poštovní spořitelna 194850416/0300 nebo na adresu naší pokladní: ing.Anna Kalíšková, Nová 531, 742 01 Suchdol n.O.

Přispěním většího obnosu na opravu varhan obdržíte tento krásný dárek

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Suchdole n. O. Malá strana 45, 742 01 Suchdol n.Odrou Vydává pro vnitřní potřebu v nákladu 200 ks třikrát za rok Toto číslo do tisku připravili D.Říčan, M. Jenčová Kontakt: Kazatel sboru Mgr.Mária Jenčová Tel: 556 736 426, e: [email protected]