Lenka Zemanová: Problematika psychologie tréninku a závodění vytrvalostních vícebojů. 1. 2. 3. 4.
Předmluva............................................................................................................................. 1 Proč psychologie a triatlon................................................................................................... 1 Koncentrace pozornosti........................................................................................................ 2 Příčiny ztráty koncentrace .................................................................................................... 5 4.1. Somatopsychoregulační techniky ................................................................................. 9 4.1.1. Autogenní trénink............................................................................................... 9 4.1.2. Hypnóza ........................................................................................................... 10 4.1.3. Psychowalkman................................................................................................ 10 4.1.4. Příklady cvičení pro zlepšení koncentraci pozornosti...................................... 12 4.2. Farmakologické preparáty........................................................................................... 15 5. Literatura ............................................................................................................................ 16
1
Předmluva
Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává metodický materiál s psychologickou tématikou. Nejde o komplexní publikaci psychologie sportu ani o ucelené zpracování psychologické přípravy sportovce. Naším cílem je seznámit Vás s psychologickou problematikou tréninku a závodění ve vytrvalostních vícebojích v aplikaci na triatlon. Zmínit, jaké psychologické předpoklady jsou pro vrcholovou úroveň v těchto odvětví podstatné a proč právě schopnost koncentrace pozornosti je považována za nejdůležitější. A konečně nabídnout některá doporučení jak zlepšit svůj výkon, aniž byste museli zvýšit své tréninkové úsilí. Doufáme, že se tento materiál stane Vašim pomocníkem a rádcem. Měl by přispět k odhalení některých předpokladů k tomu stát se špičkovým triatlonistou a případně pomoci v nalezení cesty se k tomuto umění propracovat. Nezapomeňte, že závody se často vyhrávají hlavou! 2
Proč psychologie a triatlon
Rozdíly ve výkonnosti vrcholových sportovců v jednotlivých disciplínách se stále zmenšují a při pohledu na fyziologické parametry nejlepších závodníků zjišťujeme, že jsou takřka shodné. Co tedy způsobuje to, že vždy vyhraje jen jeden, že závodníci se stejnými parametry se nakonec pohybují v celém spektru výsledkové listiny, ač jejich výsledky posledních kontrolních testů byly takřka shodné? Jakožto účastnice několika mistrovství Evropy, světa i Olympijských her v Aténách jsem byla svědkem mnoha neuvěřitelných výpadků, ale i velkých sportovních překvapení a pokaždé si položila otázku: „Proč”? Velmi podstatným faktorem, který může rozhodnout cílové pořadí těchto závodníků, je jejich psychologická připravenost. Cílem psychologické přípravy je pozitivní ovlivnění sportovního tréninku a stabilizace, resp. zvýšení úrovně výkonnosti v závodech. Měla by zabránit selhání v klíčových momentech závodu z psychologických příčin. Velký prostor se nyní otevírá vědní disciplíně, která do sportu začíná nekompromisně vstupovat, a tou je psychologie, resp. psychologie sportu. S dynamickým rozvojem psychiatrie a psychologie v posledních několika desetiletí se otvírá nová oblast zlepšování
1
sportovního výkonu. Metody a techniky používané u psychicky nemocných pacientů se s velkým úspěchem začínají používat i u sportovců jak k regulaci předstartovních stavů, tak k lepšímu zvládnutí tréninkového procesu a tím ke zlepšení celkové výkonnosti sportovce. Jde o relativně nový obor, jehož uplatnění na poli sportovním je stále ještě v počátcích, ale který si své místo bezesporu najde a přítomnost psychologů nebo psychiatrů v realizačních týmech se již v těchto letech začíná stávat samozřejmostí všech úspěšných reprezentačních týmů. Triatlon je jedním z vytrvalostně nejnáročnějších sportů a skloubení všech tří disciplin (plavání, kola a běhu) těžkou zkouškou prověření vytrvalostních ale i morálních vlastností. Přináší s sebou nejen obrovskou fyzickou zátěž organismu, ale i psychická rizika všech tří jednotlivých disciplín a ještě něco navíc. Skloubení všech do uceleného komplexu bez jediného zaváhání a udělání chyby je uměním nejlepších triatlonistů. Pro psychickou stránku převratným se pro olympijský triatlon (1,5-40-10) stal rok 1996, od kdy je oficiálně na závodech ČP povolen drafting. Ze samostatného, individuálního vytrvalostního výkonu se stal okamžitě velmi kontaktní a psychicky náročnější sport. Plavecké část již mnohdy rozhodne o průběhu celého závodu, sebemenší zaváhání na startu, či krátká ztráta koncentrace a s tím spojená ztráta kontaktu se skupinou v průběhu plavecké části může při následné jízdě v háku znamenat konec všem nadějím a prohru v celém závodě. Samotná jízda v balíku pak s sebou přináší mnohá psychická úskalí a malé zaváhání je mnohdy „odměněno“ v lepším případě ztrátou kontaktu s pelotonem, v horším pak defektem či dokonce nepříjemným pádem. Dalším psychicky náročným úkolem v triatlonu je práce v depu. Zvláště prvky jako svlékání neoprénu, obouvání bot, či jen orientace v depu může při maximální fyzické námaze znamenat problém i u zkušených a ostřílených borců. Jaký je tedy rozdíl u sportovců stejně fyzicky talentovaných, že jedni vyhrávají opakovaně a jsou schopni podávat po dlouhou dobu velmi kvalitní výkony a těmi, kteří zazáří třeba jen jednou za svoji kariéru? V České republice, ale i v zahraničí, se prováděla u triatlonistů psychologická vyšetření v oblastech úrovně intelektu, osobnostních předpokladů typu extroverze-intorverze, míry úzkostných tendencí, výkonové motivace, impulzivity a koncentračních dovedností. Vzhledem k charakteristice zatížení v triatlonu považujeme všechny za podstatné, ale nejdůležitější se nám jeví schopnost koncentrace pozornosti. U všech mužů i žen zařazených do reprezentačních družstev České republiky v triatlonu byly zjištěny nadprůměrné hodnoty ve schopnosti koncentrace pozornosti v zaměření se na déletrvající činnost, schopnost přenášení pozornosti a vyhledávání podnětů a na rychlost těchto operací (Hátlová, 2000, Radová 2005). Rozdíly byly zjištěny v kvalitě podávaného výkonu (počet chyb). 3
Koncentrace pozornosti
Pozornost je předpokladem jakékoli efektivní činnosti a je vlastností poznávacích procesů. Předmětem pozornosti mohou být jevy vnějších podnětů nebo naše vlastní tělesné a duševní stavy. Pozornost závisí na vrozených předpokladech a na našich volních vlastnostech, návycích a zkušenostech. Pozornost zahrnuje všechny informace s nimiž jedinec manipuluje, vědomí na druhé straně zahrnuje jen užší rozsah informací, o nichž si uvědomujeme, že s nimi pracujeme. Pozornost nám umožňuje uvážlivě užívat své omezené kognitivní zdroje (odpovídat rychle a přesně, pamatovat si významné informace, sledovat naše interakce s prostředím, spojit naši minulost se současnými zkušenostmi). Samotnou pozornost pak dle Weinberga dělíme do čtyř základních oblastí.
2
1. Výběrová pozornost – angl.selective attention. Závodník se koncentruje pouze na důležité vlivy okolí. Ostatní se snaží eliminovat, přehlížet. 2. Udržující pozornost – angl.maintaining attention. Během závodu je jednou ze složek koncentrace. Je mnoho slavných sportovců, kteří nebyli schopni udržet pozornost během celého závodu. 3. Uvědomění si situace – angl.awareness. Patří mezi nejméně prozkoumané, ale nejzajímavější a nejdůležitější aspekty koncentrace pozornosti ve sportu. Jde o schopnost sportovce uvědomit si, co se děje kolem něho. Nejdůležitější se jeví pro kolektivní hry (čtení hry, čtení soupeřů, předvídání, řešení dané situace v omezeném časovém limitu). Sportovci největších jmen jsou známí tím, že jsou schopni udělat tu správnou věc ve správný čas. Výzkumy potvrdily, že právě tato dovednost je hlavním rozdílem mezi expertem a průměrným hráčem. 4. Přesunutí pozornosti – angl.shifting. Velmi často je nezbytné přesouvat ohnisko pozornosti v průběhu závodu ,tak jak vyžaduje situace. Za normálního stavu pracuje mozek jako fotoaparát, který je schopen pořídit 20 snímků za jednu sekundu. Ale v okamžiku náhlého zaměření pozornosti na konkrétní jev je schopen zdvojnásobit svůj potenciál a za sekundu pořídit snímků 40. Příkladem může být letící míč na brankáře. Jestliže gólman je schopen veškerou svoji pozornost zaměřit na blížící se míč, bude mu jeho rychlost připadat pomalejší a větší množství snímků v mozku mu pomůže rychleji a lépe reagovat na danou situaci. Faktory, které ovlivňují naši pozornost můžeme rozdělit do šesti následujících oblastí. 1. Míra celkového nabuzení (např. únava, ospalost, vliv některých drog a léků může snižovat pozornost, vzrušení ji může naopak někdy zvyšovat) 2. Soustředěný zájem na cílový úkol a podnět (nebo proti tomu zájem zaměřený k distraktorům - vnějším rušičům okolí) 3. Povaha úkolu, např. velmi nesnadný, složitý nebo nový úkol vyžaduje vyšší podíl zdrojů pozornosti než úkol snadný, jednoduchý nebo dobře známý. Náročnost úkolu zvláště ovlivňuje výkon při rozdělené pozornosti. 4. Míra zkušenosti s výkonem daného úkolu nebo souboru úkolů (předchozí procvičování) a míra dovednosti při užívání zdrojů pozornosti pro řešení nějakého úkolu nebo úkolů. 5. Stupeň zpracování informace, při kterém je zapotřebí pozornost (např. před, během a po nějakém percepčním zpracování). 6. Úzkost, která je rysem osobnosti, tak i úzkost ve vztahu k situaci. Oba typy úzkosti míru pozornosti omezují. Koncentrace je schopnost udržení soustředění na důležité vlivy okolí. Když se okolí rychle změní, schopnost koncentrace se musí také změnit. Pokud se nesoustředíme na daný okamžik, ale přemýšlíme do budoucna nebo o minulosti, vede to častěji ke vzniku chyb při výkonu. Jedni z mistrů v umění koncentrace na vlastní výkon jsou beze sporu Michelle Smith a Michael Johnson. ….Michelle Smith (plavání, zlatá olympijská medaile, 400m vz.).“Nikdy jsem nebyla tak koncentrovaná jako v tomhle závodě, na nic jiného jsem se nedívala, jen do tunelu mých myšlenek. Moje koncentrace byla tak intenzivní, že jsem se zapomněla podívat na svůj čas po dohmatu cílové desky“.
3
…Michal Johnson ( atletika,zlatá OH, světový rekord na 400m).“ Naučil jsem se ignorovat všechny nedůležité myšlenky při závodě, koncentruji se pouze na atletickou běžeckou dráhu, závod, bloky a pohyby, které právě dělám. Davy diváků zvolna mizí, ostatní soupeři se rozplývají a nyní zůstávám jenom já a moje závodní dráha.“ Naopak o ztrátě koncentrace pozornosti a s ní spojenými, na sebe se navalujícími, problémy může mluvit i 2. z MS v triatlonu 2004 a olympijská vítězka v plavaní 2000 Sheila Taormina: …“Stalo se to při závodě Světového poháru 1999 v Lausane. Po výborném plavání jsem měla šanci jet na kole s Lorettou Harrop, uvažovala jsem již dopředu o dalším průběhu závodu a přemýšlela, jakou máme šanci na zvýšení náskoku. Rychle jsem si obula boty a nasadila helmu, ale při naskakování na kolo, jsem zjistila, že není moje! Jeho majitelka naštěstí ještě absolvovala plaveckou část, tak jsem kolo stačila vrátit. Vzala si své, ale Loretta již dávno ujela.. „Domino efekt“ již však začal pracovat na plné obrátky. Přepadla mě úzkost a nervozita a v první pravotočivé zatáčce jsem spadla. Ve snaze rychle nasednout na kolo a chytit další balík jsem si nezkontrolovala kolo a vinou zaseknutí přední brzdy jsem okamžitě přelétla řídítka..nakonec jsem celý závod absolvovala s přibržděným předním kolem. Nemohla jsem pochopit, jak to, že mi všechny ujely…“ …Olympijská vítězka v triatlonu 2000, Brigitte McMahon při mistrovství Švýcarska 2001 zapomněla na pravidlo o svlékaní neprenu (neoprén se musí svléknout až v depu u svého startovního čísla) a svlékla se již při osm set metrovém přeběhu do depa. Byla okamžitě diskvalifikovaná.“ Myšlenkami jsem již byla v cyklistické části, svlékla jsem se úplně automaticky..“ Mnoho lidí si myslí, že koncentrace je pouze jeden pojem. Že se buď koncentrujeme nebo ne. Vědci ale došli k názoru, že existuje několik variant typů koncentrace pozornosti a jen některé jsou vhodné pro konkrétní sport a aktivitu. Niederfer a Segal konstatují, že naše koncentrace pozornosti se neustále přesouvá ve dvou dimenzích. Jedna je závislá na rozsahu (angl.width), druhá pak na směru (angl.direction), kterým pozornost zaměřujeme. První můžeme dále rozdělit podle velikosti zorného úhlu na rozšířenou (angl.broad) a zúženou (angl.narrow). Nabízí se přirovnání k hledáčku v kameře. V závislosti na tom, jak velký obraz chceme zaznamenat, přibližujeme a oddalujeme hledáček kamery. Musíme ovšem počítat s tím, že velikost plochy je na úkor detailu a naopak, že při zaměření kamery na detail nám může uniknout podstatná věc na okraji zorného pole. Rozšířená pozornost dovoluje vnímat několik událostí současně, je zvláště důležitá ve sportech, při kterých se velmi často mění situace. Zúžená pozornost se vyskytuje při reakci pouze na jeden nebo dva impulsy. Druhá dimenze je funkcí směru, kterým se koncentrace obrací. Může být buď vnitřní (angl.internal), tj.obracející se k vlastním myšlenkám, pocitů a prožitkům nebo vnější (angl.external), zaměřující se na události, které se dějí kolem, v okolním světě. Tyto dvě dimenze na sebe vzájemně působí a v konečné podobě vytvářejí čtyři základní typy, resp.styly koncentrace pozornosti. Rozdělení pozornosti na základě rozsahu a směru 1. Rozšířená vnější ( broad – external). Např. odhad směru větru při jízdě na kole, směru vln při plavání 2. Rozšířená vnitřní ( broad – internal). Např. zvolit správný převod a místo v cyklistickém balíku, taktika při plavání v moři
4
3. Zúžená vnitřní ( narrow – internal). Např. regulace předstartovního stavu – hluboké dýchání, představa plavecké techniky kraul 4. Zúžená vnější ( narrow – external). Např.zaměření se na vlastní výkon – plavání, cyklistika 4
Příčiny ztráty koncentrace
Mnoho sportovců uznává, že mají problém s koncentrací během závodu. Obvykle jsou jejich problémy způsobeny nevhodným výběrem složky pozornosti. Myšlenky, nevztahující se k závodu, či starosti v běžném životě, mohou způsobit snížení koncentrace. Jde však pouze o odvrácení pozornosti na jiný (momentálně nedůležitý) předmět zájmu než o kompletní ztrátu koncentrace a schopnosti soustředit se. Příčiny ztráty koncentrace můžeme rozdělit do skupin podle příčiny vzniku. · ·
Problémy vznikající v důsledku vnitřních rušivých faktorů (vlastního rozptýlení) Problémy vznikající v důsledku vnějších rušivých faktorů Problémy vznikající v důsledku vnitřních rušivých faktorů (vlastního rozptýlení)
Jde o vnitřní „rušiče“ koncentrace, jako jsou vlastní myšlenky, starosti, úzkosti, strach. Z výzkumu Jacsona, který založil na dotazníkové formě se špičkovými sportovci vyplývá, že na základě bezvýznamných vlastních myšlenek dochází ke ztrátě koncentrace a rozvoji nevhodného druhu koncentrace pozornosti. Někteří nemohou zapomenout na to, co se právě stalo, zvláště, šlo-li o chybu, tím spíše, šlo-li o chybu zbytečnou. Stále se k ní v myšlenkách vrací, jsou na sebe rozzlobeni, čímž už snižují svůj budoucí výkon. Chyby se začínají hromadit a závodník začíná prohrávat. (Příkladem může být již samotný start triatlonu, který se nevydaří - zaspání na startu, stržené brýle) Cílem je naučit se na chybu okamžitě zapomenout, přistupovat k další části závodu jako by se nic nestalo a koncentrovat se na přítomnost, nikoli na minulost. Vnímat pouze přítomnost je základem zvládnutí opačného problému a tím je naopak přesouvání myšlenek do budoucna. Často napadají závodníka myšlenky o dalším průběhu závodu a zvažuje varianty, ke kterým nakonec ani nedojde (co když mě utrhnou na kole, určitě s nimi nevyplavu v prvním balíku, je to rychlé, musí mně dojít energie, takové tempo nemohu vydržet…). Ovšem takové myšlenky se nemusí týkat jenom závodu, obzvláště, jde-li o závod nižší úrovně (co musím zítra všechno zařídit, jak udělám ve škole tu zkoušku, nezapomněl jsem doma vypnout plyn?). Závodníci se v takových situacích často zmiňují o ztrátě motivace. Bohužel i takové podněty negativně ovlivňují náš výkon a mnohdy je to důvodem zranění při závodě, na kterém se to nejméně očekává. Dalším problémem je tzv.“choking“(přidušení se) pod tíhou důležitého závodu a tlaku okolí. Jde většinou o klíčové situace při závodě, o chvíle, při kterých se závod rozhoduje (např.cílový finiš). V podstatě nejde ani tolik o aktuální chování, spíše o proces, který vede ke zhoršení následujícího výkonu. Vždy jde o nějakou emociálně vypjatou situaci. Tento typ se vyskytuje spíše u míčových her, nebo sportů, kde jde o skloubení fyzického výkonu s technickým, např.gymnastika, krasobruslení, biatlon. Jak je patrno z obrázku choking má i svoje fyziologické projevy (Graf 1). Dochází ke kontrakci svalů, zvyšuje se srdeční frekvence, dech se stává mělký ale rychlejší. Rty a ústa jsou suchá, dlaně jsou vlhké. Hlavním znakem je ale přesun koncentrace pozornosti. Místo abychom se soustředili na vnější podněty (rychlost a směr míče, co dělají soupeři, jak reagují) uzavíráme se do sebe, pozorujeme se a soustředíme na vlastní obavy, úzkost. Ztrácíme schopnost přesunovat pozornost tak jak to vyžaduje situace, začneme vytvářet chyby i v automatických pohybech a ztrácíme jistotu. Dalším
5
problémem je přemíra koncentrace na vlastní pohyby a přílišné pozorování vlastních pohybových mechanismů.
Graf 1 Fyziologické projevy chockingu Vnější okolnosti vedoucí k záchvatu úzkosti: - Důležitý závod - Rozhodující okamžik závodu - Hodnocení trenéra, vrstevníků rodičů
a
Fyzikální změny: - Vzrůstá svalová tenze
Změny v pozornosti: - Vnitřní (duševní) koncentrace
- Vzrůstá dechová frekvence - Vzrůstá srdeční frekvence
- Omezená, zúžená koncentrace - Zmenšená, snížená přizpůsobivost
Zhoršení výkonu: - Narušen timing (regulace časování pohybu) a koordinace - Zvýšené napětí a vyčerpanost - Ukvapenost, zbrklost - Neschopnost všímat si důležitých okolních vlivů
( podle Weinberg, 2003) Dalším problémem vyskytujícím se hlavně u mladších sportovců je nedokonalá automatizace pohybů. Pokud se učíme něco nového, nějaký pohybový prvek, měníme techniku provedení jednotlivých pohybových celků, pak je samozřejmě vnímání vlastního těla na místě. (Vnímáme vlastní těžiště, každý zapojený sval, návaznost jednotlivých prvků v jeden celek). Pokud se nový prvek snažíme zapojit do závodu, je jasné, že v začátcích bude výkon nevyrovnaný. Cílem je postupně vše zautomatizovat a vynaložit co nejméně pozornosti na techniku provedení a naopak obrátit pozornost na okolní prostředí a dění v závodě. Příkladem může být naskakování na kolo.V začátcích se musíme koncentrovat na každý pohyb, vše provádíme v pomalejších rychlostech, bez stresu. V závodě je nutné, aby pohyby plynuly automaticky a my se mohli soustředit na soupeře kolem sebe, nerovnosti terénu atd. (Weinberg, 2003). Dalším důležitým prvkem ovlivňujícím schopnost koncentrace pozornosti je únava. Je limitující při analytických procesech, ovlivňuje rychlost a přesnost našeho jednání. Častěji dochází ke zranění způsobených pádem, vyvrknutím kotníku a podobně. Z výzkumu, který byl proveden na maratóncích je patrné, že elitní běžci se při vrcholném výkonu soustředili na asociativní pozornostní strategie (pozorovali, jak funguje a reaguje jejich vlastní tělo a svoje pocity). Soustředili se na vlastní dýchání, napětí svalů, hloubku a rychlost dechu. Zatímco
6
běžci horších kvalit měli tendenci k používání disasociativní pozornostní strategii, tzn. prvkům rozptýlení a zábavy během závodu. Od té doby bylo uskutečněno mnoho podobných studií se stejnými závěry. Ze studií vyplývá, že asociativní strategie se používají při vyšších běžeckých rychlostech, hlavně pak při závodech. Umožňuje atletům prodloužit dobu strávenou při vysokém závodním tempu navzdory kumulující se únavě a uvědomujícímu si fyzickému dyskomfortu. Naproti tomu při lehkých, dlouhých trénincích je v oblibě právě disasociativní strategie (např.poslech hudby). Nebylo při ní ani zjištěno vyšší riziko zranění, naopak je pomocí ní možno snížit celkovou únavu z monotónního tréninku nebo regeneračního běhu. Můžeme ji tedy používat jako tréninkovou metodu v individuálních vytrvalostních sportech pro snadnější zvládnutí dlouhých monotónních tréninků, aniž bychom zvýšili riziko zranění. Nutno dodat, že při triatlonových závodech je např. poslech přehrávače zakázán a kvalifikován jako nedovolený doping. Samostatnou kapitolu mezi vnitřními rušiči zaujímá vnitřní řeč, neboli samomluva (angl.self-talk). Je součástí našeho života. O čemkoli přemýšlíme, ve své podstatě rozmlouváme s vlastním já, se sebou samým. Vnitřní řeč má mnoho podob užívání, (kromě zvýšení koncentrace) nabourávání špatných návyků, je iniciátorem klíčových částí soutěže, motivátorem udržení koncentrace a dlouhodobých fyzických zátěží. Procesy samomluvy fungují jako mediátory mezi konkrétním jevem a odpovědí (reakcí na něj). Hraje klíčovou roli při reakcích na okamžité situace a ovlivňuje jejich budoucí průběh a vnitřní pocity. Obsah vnitřní řeči dělíme do tří skupin: · pozitivní · příkazový · negativní Pozitivní - motivační, je spojena se vzrůstající energií, snahou, úsilím a pozitivním postojem, ale nevztahuje se ke konkrétnímu úkolu. (Dokážu to! Teď! Pojď!). Pomáhá zvyšovat sebedůvěru, reguluje hladinu nervozity a zlepšuje psychickou připravenost. Někteří vědci uvádějí, že sportovci z úspěchem používají metafor (rychlý jako puma, klouzat ve vodě jako delfín). Příkazový - většinou napomáhá k zlepšení koncentrace na technické provedení klíčových momentů a slouží k lepšímu technickému provedení. ( Dotáhni záběr!, Ostrý loket! Prodluž krok!). Negativní - vzniká ve chvílích, kdy se přestane dařit. Je kontraproduktivní, podporuje úzkost, negativní postoje a pocity. (Jak můžeš takhle špatně odstartovat? Nemáš na to! Jsi v pytli!) Snižuje výkon a tvorbu pozitivního myšlení, naopak zvyšuje nejistotu a nerozhodnost. Bohužel studie odhalily, že z 66 000 myšlenek, které nám během dne „proběhnou hlavou“, jich je 70% – 80% negativních. Nedávné výzkumy zaměřené na negativní myšlení při sportovní činnosti ukázaly, že i pozitivně myšlené příkazy, v nichž se ale objeví zápor ( Hlavně nespadni z kola! Ať zase nezmatkuješ v depu! Nenech se znervóznit!) přispívají ke zhoršení výkonu, výskyt chyb se zvyšuje a vzniká nechtěné chování. Cílem je se zaměřit na to co chceme, ne na to co nechceme.(Dobře najeď do zatáčky! ) Uvádíme šest pravidel pro základ tvorby vnitřní řeči při fyzické aktivitě. 1. Používané formulky musí být krátké, stručné a výstižné 2. Používat první osobu čísla jednotného v přítomném čase 3. Vytvářet pozitivní formulky 4. Soustředit se na jejich význam 7
5. Promlouvat k sobě laskavě 6. Často formulky opakovat Cílem je vypořádat se s negativními myšlenkami tak, že je zastavíme dřív, než začnou ohrožovat samotný výkon. Zastavení myšlenky (thought stopping) zahrnuje krátkou koncentraci na nežádoucí myšlenku, vybrání správného podnětu či spouštěče pro její zastavení a „vyčištění mysli“. Spouštěčem může být např. jednotlivé slovo (stop, konec), zmáčknutí dlaně v pěst, úder dlaní do stehna. Je to věc individuální a záleží čistě na typu závodníka. V počátcích je lepší slovní spouštěče říkat nahlas, pak je můžeme převést do řeči vnitřní. Bylo by krásné eliminovat všechny nežádoucí myšlenky, ale i nejlepším sportovcům se to občas nepovede. Další cestou k jejich odstranění je změnit je na pozitivní. První věcí je sestavit si seznam všech typů nežádoucích myšlenek, které se nám kdy během závodu promítly a vzbudily nežádoucí chování. Cílem je poznat, jaké situace způsobily nežádoucí myšlenky a kdy. Potom postupně písemně začneme nahrazovat negativní myšlenky pozitivními. Začátek postupu je stejný jako při jejich zastavování. Pro usnadnění změny myšlení je dobré se po zastavení myšlenek zhluboka nadýchnout a při výdechu relaxovat a opakovat si pozitivní formulace myšlenek. Problémy vznikající v důsledku vnějších rušivých faktorů Jde o stimuly z vnějšího prostředí, které odvrátí závodníkovu pozornost. Dále se dělí se na: · vizuální · sluchové · taktické, nesportovní chování soupeře Vizuální - většina vizuálních vzruchů má nějakou souvislost s diváky a jejich podporou. Zvláště pak přítomnost lidí závodníkovi známých může u sportovců vyvolat až přemíru snahy a motivace a tím paradoxně způsobit zhoršení jejich výkonu. Je proto velmi diskutovaná otázka výhody či nevýhody domácího prostředí. Není výjimkou, že „domácí“ závodníci často neunesou tíhu větší pozornosti a již např. vyvěšené transparenty s jejich jmény nebo přítomnost kamer může negativně ovlivnit jejich psychiku. Velkou psychickou zátěž často způsobují tabule s průběžným pořadím v déletrvajících soutěžích. Samozřejmě, že pro některé závodníky je tato atmosféra velmi povzbuzující a podají tak mnohem lepší výsledky, jde o individualitu závodníka. Sluchový - mnoho vrcholných soutěží se může odehrávat na místech, v jejichž okolí jsou neobvyklé zvuky, na které sportovci nejsou z tréninku zvyklí a které mohou snížit jejich pozornost. Povzbuzující diváci, hlas komentátora, přelétávající letadlo, automobily, mobilní telefony, reprodukovaná hudba, ale i např. tichý monotónní zvuk cvakajícího pedálu při každém sešlápnutí tretry, klapnutí kamínku o asfalt při každém kroku v podrážce boty nebo hlasitý dech soupeře. Taktické, nesportovní chování soupeře - jde o používání psychologických triků s cílem odvrátit pozornost soupeře. Časté jsou jízlivé poznámky, nepodstatné dotazy v době přípravy a koncentrace, slovní i fyzické zastrašování, zdržování, urážení soupeře. Překvapivě negativně působí i komplimenty složené soupeři během soutěže, které rovněž způsobí ztrátu koncentrace, byť na první pohled se mohou jevit jako kladné sportovní gesto soupeři.
8
Úspěch závodníka závisí na schopnosti ignorovat všechny rušivé vlivy, dokázat mezi nimi odlišit ty podstatné pro další průběh soutěže a zaměřit se pouze na vlivy týkající se samotného závodu. Takové dovednosti lze pomocí psychologických cvičení naučit, nebo alespoň částečně ovlivnit míru působení těchto vlivů na závodníka.
4.1
Somatopsychoregulační techniky
Způsobů jak zlepšit svoji schopnost koncentrace pozornosti a ovlivnění aktuálních psychických stavů je mnoho, my se zmíníme o těch nejznámějších a pro triatlon nejdůležitějších. Našim úkolem je zlepšit schopnost vnímání sebe a vnějšího světa. · · ·
Rozeznáváme tři základní aktuální psychické stavy (APS) ve sportu Předstartovní Soutěžní Posoutěžní
Jejich negativní vliv, způsobený změnami aktivační úrovně organismu, a subjektivní nepříjemnost jsou příčinou snahy o jejich regulaci. Cílem regulace hladiny aktivace organismu je: · Snížení aktivace · Zvýšení aktivace · Snížení negativních prožitků neúspěchu · Odstranění psychologických důsledků únavy 4.1.1
Autogenní trénink Autogenní trénink je, alespoň v Evropě, nejrozšířenější tréninkovou metodou založenou na relaxaci. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva. Jelikož tonus kosterního svalstva lze vůlí měnit, je zde dána možnost využití záměrné svalové relaxace k dosažení psychického uvolnění i k ovlivnění orgánových funkcí, řízených vegetativní nervovou soustavou. Relaxovaný stav při omezení zevních podnětů s pohroužením se do duševního klidu je zároveň vhodný pro autosugestivní ovlivnění, jehož účinky při častém opakování přesahují a umocňují dosah prosté relaxace. Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský neurolog a psychiatr J.H.Schultz (1887-1970), který vedle analytických přístupů zdůrazňoval význam tzv.aktivně klinických metod: hypnózy, sugesce, relaxace a tréninku. Jádrem nižšího stupně je 6 postupně nacvičovaných úkolů, při nichž dosahujeme uvolnění v různých částech a orgánech těla ve spojení s koncentrací na příslušné subjektivní pocity. Předpokladem je zvládnutí celkové svalové relaxace. Cvičení postupují v tomto sledu: 1. Cvičení tíhy 2. Cvičení tepla 3. Regulace srdeční činnosti 4. Koncentrace na dech 5. Regulace břišních orgánů 6. Koncentrace na oblast hlavy a čela
9
Končí se vždy odvoláním relaxace za použití energicky vyslovených formulek „paže napnout, zhluboka dýchat, otevřít oči“. Pouze před spaním je možno nechat relaxaci plynule přejít ve spánek. Cvičení se provádí třikrát denně, a to 3-5min. Při nácviku se jako průměrná doba zvládnutí jednoho cvičení uvádí 14 dní, na zvládnutí celého základního autogenního tréninku je potřeba tří měsíců. Po nácviku standardního autogenního tréninku můžeme přistoupit ke konkrétním problémům závodníka. Triatlonista si ve stavu pohroužení do sebe představuje žádoucí zásady jako skutečnost a autosugestivně si je vštěpuje v individuálně vytvořených formulkách. Zatímco v Evropě má jednoznačně přednost autogenní trénink, v anglicky mluvících oblastech má delší tradici metoda progresivní relaxace, vypracována E.Jacobsonem (1948) z Chicaga. Využil jí i J. Wolpe jako postup pro navození výchozí relaxace ve své metodě systematické desenzibilizace. U nás navrhl a ověřil M. Machač (1976) relaxačně aktivační nácvikový postup, který kombinuje relaxaci s psychickou aktivací. Aktivační fázi relaxačního cvičení propracovali také v Rusku, zejména pro trénink sportovců (Filatov 1979). U progresivní relaxace jde pouze o svalové uvolňování, které se však cvičí velmi důkladně a postupně v jednotlivých částech těla. Relaxačně aktivační metoda pracuje rovněž s obsahově prázdnou relaxací. S postupným uvolňováním svalstva se snaží o vyprázdnění vědomí. Během jednoho cvičení se střídá plné psychické uvolnění, trvající několik minut s kratší aktivační fází, trvající půl minuty až minutu. V aktivační fázi zůstává cvičící osoba svalově relaxovaná, ale součastně záměrně mění stav duševního uvolnění v pocit napětí a kladného citového vzrušení. V tomto aktivizovaném stavu se také cvičení ukončuje. Mobilizační část autogenního tréninku, kterou ruští autoři (Filantov 1979) připojili k nácviku standardních cvičení Schulzova autogenního tréninku, nahrazuje formulky tíhy a tepla formulkami lehkosti a chladu a připojuje autosugesce připravenosti k výkonu: „Jsem příjemně vzrušen. Jsem jako napnutá pružina, připravená okamžitě se vymrštit. Jsem připraven jednat. Dosáhnu určeného cíle.“ 4.1.2
Hypnóza Další formou, používanou v psychoterapii pro ovlivnění psychických procesů při sportu, je hypnóza. Jde o dočasně změněný psychický stav charakterizovaný a) zvýšením sugestibility b) vztahem závislosti hypnotizovaného na hypnotizérovi c) změněným stavem vědomí Tyto změny umožňují dosáhnout u hypnotizované osoby pohlcení sugerovanými zážitky a prožívání sugerovaných změn vnímání, úsudku, emocí a paměti tak, jako by v daném okamžiku odpovídaly skutečnosti. Hypnotický stav bývá často provázen projevy relaxace, ospalosti a útlumu, což souvisí s obvyklým relaxujícím nebo uspávacím postupem při jeho navozování. Tyto projevy však nejsou nutné a v hluboké hypnóze je lze odstranit. Hypnóza může mít různou hloubku. Zjednodušeně lze říct, že může být lehká, střední a hluboká. Největší dosažitelná hloubka u daného jedince záleží na jeho hypnabilitě, která je relativně stálou individuální vlastností (schopností). Pro práci se sportovci, tj. lidmi duševně zdravými, se používá převážně metoda verbálně fixační. Jedná se o jednu z nejznámějších metod, kde se kombinuje zraková fixace pevného bodu s opakovanými slovními sugescemi relaxace, zavírání očí a usínání. 4.1.3
Psychowalkman Princip psychowalkmanu je založen na našich znalostech o fungování mozku. Činnost mozku probíhá na principu přenosu elektřiny. Mozkové buňky spolu komunikují na základě
10
elektrických výbojů. Jejich součet tvoří celkovou elektrickou aktivitu. Frekvence těchto impulsů se udává v hertzích (Hz) a měří se pomocí přístroje zvaného EEG (elektroencefalograf). Podle tzv.hladin vědomí se dělí do čtyř skupin, které mají různou frekvenci a každá odpovídá jinému duševnímu i tělesnému stavu. Hladina beta (14 a více Hz) Je charakterizovaná stavem bdělosti, vědomého soustředění se na vnější svět. V této hladině se nacházíme většinu dne, jejích nejvyšších hodnot (nad 30 Hz- tzv.superbeta) dosahujeme při vysokém duševním nebo fyzickém výkonu, popřípadě při vypjatých stresových situacích. Aktivuje se vždy při zapojení pohybového aparátu a představuje pro organismus vysoký výdej energie. Hladina alfa (13 - 8 Hz) Je stavem plné bdělosti bez jakéhokoli napětí a soustředěného myšlení. Je doprovázen příjemnými pocity v návaznosti na tvorbu přirozených opiátů (neurohormonů), z nich nejznámější jsou endorfiny. Tato hladina je žádána při většině známých meditací a její navození a otázkou poctivého tréninku po dobu několika let. Setrvání v této hladině posiluje a regeneruje všechny životní funkce. Při hodnotách 7,9- 9,6 Hz (superalfa) se vylučuje až na výjimky souběžná přítomnost i rozvoj jakéhokoli onemocnění. Hladina theta (7- 4Hz) V této hladině mozek nereaguje na smyslové podněty zvenčí, při ní se dostáváme do nejhlubšího uvolnění nebo do spánku doprovázeném sny. Vyznačuje se vybavováním si vzpomínek, je to jediný přístup k našemu podvědomí. Snění v tomto stavu podporuje představivost a tvořivost. Stav na rozhraní hladin theta a alfa - 7,83 Hz se nazývá Schumannova resonance (SMR) a je typická zvýšenou schopností vnímání a porozumění. Hladina delta (3- 0,5 Hz) Je charakterizována naprostým útlumem všech mozkových funkcí, dochází k ní během hlubokého bezesného spánku v němž nastává výrazná regenerace všech životních funkcí a hromadí se energetické rezervy. Psychowalkan účinně a rychle ovlivňuje bioelektrickou aktivitu mozku. Je schopen zesynchronizovat obě mozkové hemisféry na stejnou vlnovou frekvenci a tím naplno využít jeho potenciál. Libovolně navozuje jednotlivé hladiny vědomí a při pravidelném používání zlepšuje schopnost mozku celé spektrum hladin vědomí lépe využívat a navozovat. Přístroj vysílá brýlemi s diodami světelné signály a sluchátky zvukové signály o určité frekvenci. Náš mozek se na tuto hladinu automaticky naladí. Tento jev je vlastní každému člověku a nazývá se „efekt napodobení frekvence.“ Podle tipu a kvality přístroje si můžeme vybrat až ze 64 druhů programů zaměřených na zlepšování konkrétních oblastí. Psychwalkman může být používán buď spíše zdravotně - potíže se spánkem, oslabení organismu, deprese, podrážděnost, agresivita, únava, potíže s koncentrací, LMD, hyperaktivita, atypické chování, migréna, bolesti, stres, úzkost, tréma, alergie a další a nebo jako součást zdokonalování - učení, sport, zlepšení tvořivosti a paměti, meditace, transformace osobnosti, osvěžení, povzbuzení smyslů, regenerace, zvýšení imunity a další. Vrcholoví sportovci byli jedni z prvních, kdo zařadili AVS přístroje do tréninkové přípravy i závodního období. Jmenujme alespoň několik nejznámějších - Garry Hall, Mark Biondy, Frank Zane, Martina Hingisová, z českých sportovců např. Šárka Kašpárková, Pavel Zídek, Dominik Hašek, Jaromír Jágr.
11
Pro odstranění trémy před výkonem se doporučují programy převážně v hladině alfa nebo theta. Pro regeneraci a relaxaci se naopak využívá programů na hladině delta. U maratónských běžců zaznamenal jeden z výzkumů, že při použití klasických regeneračních technik dosáhli závodníci plné restituce fyzické kondice po výkonu za 12 - 17 dní, a při současném použití klasických technik a AVS přístrojů jí dosáhli za 4 - 10 dní. Pro zvýšení koncentrace před výkonem se doporučuje použít programy na soustředění, a to především na v hladině SMR. Tato hladina vědomí je naprosto zásadní a ideální - je to stav, kdy fyzická úroveň je zcela maximálně synchronizována s psychickým soustředěním (sportovně tzv. lehké tělo a chladná hlava). Aplikace audiovizuální stimulace rovněž umožňuje zvyšování sekrece růstových hormonů a pozitivních neurochemikálií: endorfinu, beta-endorfinu, dopaminu, vitaminu D, acetylcholinu, centrofenoxinu, DHEA, colagenu, oxytocinu, serotoninu, imuloglobulinu A, atd. 4.1.4
Příklady cvičení pro zlepšení koncentraci pozornosti
Cvičení spojená s fyzickou zátěží určená pro eliminaci problémů v závodě Každý, kdo se někdy triatlonu zúčastnil, pochopí, že závodní prostředí s sebou přináší mnoho faktorů, jejichž podněty není možno při tréninku zaznamenat. Proto je velmi důležité jednotlivé fyzicky i psychicky náročnější části závodu trénovat. Adaptace na závodní stres je velmi nutná, čím méně nových překážek a úskalí pak na triatlonistu během závodu čeká, tím lépe. Uvádíme proto příklady možných cvičení. Příklady cvičení: · Cvičení hromadného startu plavání v co největší skupině včetně absolvování změny směru na první bójce a s tím spojený boj přední pozice. · Trénink plavání ve studené vodě (svaly zvyklé na absolvování tréninku v plaveckém bazénu o teplotě 26 stup. se zcela zákonitě chovají jinak při plavání ve vodě o 5 stup. chladnější. Je proto důležité si na pocit ztuhlosti a případně pocit ztíženého dýchání zvyknout a v závodě ho nepřipisovat pouze předstartovním stavům a ztrátě citu pro vodu nebo ztrátě plavecké formy. · Trénink přípravy na plavecký start v triatlonu - je třeba si uvědomit jeho specifika. Při tréninku si stanovíme přesný čas (čas startu) a vše se snažíme provádět jako v den závodu, tj. plaveme v závodních plavkách, absolvujeme závodní rozcvičení, velmi krátké rozplavání a hlavní plavecký tréninkový blok absolvujeme přesně v čas námi zvoleného startu. · Trénink přechodů v improvizovaném závodním depu v co největším počtu lidí Užívání klíčových slov (formulí), forma vnitřní řeči Používáme tři základní typy formulek · Instruktivní- Ramena dozadu! Nezakláněj se! Pracuj rukama! · Motivační – Máš na něj! Jsi lepší! Teď nastup! · Emocionální – Relaxuj! Dýchej zhluboka! Rady pro lepší psychické zvládnutí závodu Neposuzovat během závodu svůj výkon
12
Jednou z největších překážek koncentrace pozornosti u závodníků je tendence posuzovat již během závodu svůj výkon a hodnotit, zda je dobrý či nikoli. To neznamená ignorovat vlastní chyby, ale vyvarovat se jejich emotivnímu posuzování. Stanovit pravidelný postup činností před závodem Pravidelné předstartovní návyky napomáhají koncentraci a jsou velmi nápomocné pro psychickou přípravu na nadcházející výkon. Předstartovní „rituály“ pomáhají při přesunu koncentrace z nepodstatných myšlenek na ty důležité. Používají se před nebo během závodu, redukují úzkost, eliminují vnější rušiče koncentrace a zvyšují důvěru, př. stejný postup při konání ranní hygieny, vždy stejné poslední jídlo před závodem, naprosto stejný postup při rozcvičení, stejné lahve na pití, stejný batoh pro závodní věci do depa. Nácvik kontroly očí Právě oči jsou častou příčinou ztráty koncentrace, neboť mají tendenci bloudit a fixovat se na nepodstatné vlivy během závodu (fandící diváci, zvířata..). Je důležité se soustředit na nějakou konkrétní věc (př. před startem na první bójku po startu, při běhu na nápis na plavkách soupeře běžícího před námi apod.) a tím eliminovat možnost rozptýlení koncentrace vnějšími činiteli. Cvičení na zlepšení koncentrace · Cvičení na přesun koncentrace Tohle cvičení může být prováděno po částech nebo jako celek. Lehněte si nebo pohodlně sedněte, několikrát se zhluboka nadechněte a začněte cvičit, až když se cítíte klidně a příjemně. 1. Soustřeďte se na to, co slyšíte. Rozeberte jednotlivě každý zvuk a pojmenujte ho. (Zda jde o tóny, kroky, šumy..). Nyní poslouchejte všechny zvuky kolem sebe aniž byste se je snažili jednotlivě klasifikovat. Snažte se na nic nemyslet, jen poslouchejte směs všech zvuků, jako byste poslouchali muziku. 2. Nyní se zaměřte na vnímání svého těla v souvislosti z okolním světem. Uvědomte si části těla, která jsou v kontaktu s podložkou. Vnímejte samostatně každou část, setrvejte u ní myšlenkami a až pak se zaměřte na další. Nakonec se pokuste vnímat své tělo bez konkretizování jednotlivých částí, tělo je jeden celek. 3. Přeneste pozornost na vlastní myšlenky a pocity. Každou vnímejte samostatně, pak se od nich oprostěte a jen bezmyšlenkově relaxujte. Nyní opět zkuste vnímat každou myšlenku a pocit samostatně a nakonec se zase uvolněte, zbavte se všech myšlenek a jen relaxujte. 4. Otevřete oči a zaměřte se na nějaký objekt umístěný přímo naproti vám. Chvíli se dívejte jen dopředu na zvolený předmět a všechnu pozornost věnujte jemu. Pak rozptylte svou pozornost do celého vašeho zorného pole a vnímejte všechny v něm umístěné objekty se stejnou mírou pozornosti. Nyní začněte zužovat zorné pole až se vám opět podaří přesunout pozornost na konkrétní předmět před vámi. Opět začněte rozšiřovat zorné pole až se vám postupně podaří obsáhnout celé zorné pole jako na začátku cvičení. ·
Cvičení na eliminaci negativních myšlenek (viz. vnitřní řeč, samomluva)
·
Cvičení na udržení pozornosti 13
1. Vyberte si předmět, nejlépe související s naším sportovním výkonem (plavecké brýle, běžeckou botu, cyklistickou tretru, helmu..). 2. Uchopte předmět do dlaní a všemi smysly se budete snažit vnímat tento předmět, jeho barvu, povrch, typické znaky.. 3. Nyní odložte objekt na zem a zaměřte se na nějaký konkrétní detail. Snažte se bloudící myšlenky vždy donutit vrátit se zpátky ke zvolenému objektu, myslete pouze na něj, nevnímejte nic jiného. 4. Zaznamenejte, jak dlouho jste byli schopni udržet pozornost jen na zvoleném předmětu. Není to jednoduchý úkol. Až se váš výkon tréninkem zlepší na čas kolem 5 min., můžete začít s úmyslným zařazováním vnějších rušivých vlivů prostředí (pustíte si rádio, televizi..). ·
Vyhledávání podstatných znaků Tabulková cvičení se používají hlavně ve východní Evropě. Cvičení vyžaduje tabulku s dvojmístnými čísly v rozmezí 00 – 99. Úkolem je za stanovený časový úsek najít co největší počet čísel, popřípadě najít daný počet čísel za co nejkratší dobu. Výběr čísel záleží na vás (např. 00- 09, nebo sudá čísla do 20, násobky pěti do padesáti apod.). Cvičení slouží k nácviku pozorování okolí a nacházení podstatných vnějších faktorů. Pro ztížení cvičení můžete použít hlasitou hudbu či jiný faktor nabourávající naši koncentraci. Cvičení používané před soutěží na zlepšení koncentrace, potlačení nervozity a odstranění vnějších rušivých vlivů
1. Soustředění se na předměty - zaujměte pohodlnou polohu vsedě, klidně a pravidelně dýchejte. - upřeně se dívejte na své vlastní sportovní vybavení používané v disciplíně, která vám dělá nejvíce problémů (např. cyklistické kolo, plavecké brýle) a vnímejte je ve všech jednotlivostech. - zaveďte vnitřní dialog se svým sportovním vybavením a objasněte si jeho funkci a důležitost. - pozorujte tyto předměty jako přítele, který vás doprovází v nadcházejícím závodě. Např. „ Moje kolo a já - jsme dobrý tým.“ 2. Počítání dechu - zaujměte takovou polohu, při níž můžeme dýchat bez překážek. Nejlépe vzpřímený sed s rovnými zády. - zavřete oči a soustřeďte pozornost na průběh dýchání. - ponechejte dýchání volný průběh a jednotlivé vdechy a výdechy počítejte od 1- 10 a znovu od 1 dále. 3. Řízení pozornosti - V pohodlné poloze zavřete oči, klidně a uvědoměle dýchejte. - Uvědomujte si, že to nejdůležitější probíhá právě v tomhle okamžiku. Minulost a
14
budoucnost jsou mimo vás. - Zaměřte pozornost na dýchací pochody. Vnímejte dech, aniž byste jej měnili. - Ještě jedou si uvědomte, že nejdůležitější v každém závodě jsou ty pohyby, které právě provádíte. - V závodě zaměřujte pozornost na to, co právě činíte. Vnitřní zaměření: „ Každý okamžik je ten nejdůležitější!“ Pohyby nechte probíhat, aniž byste je hodnotili. 4. Skleněná koule - V pohodlné poloze zavřete oči, klidně dýchejte. - Představte si sami sebe v imaginárním ochranném prostoru (ve skleněné kouli, kobce, elektrickém poli atd.), v němž jste zcela chráněni od vnějšího světa. Nic rušivého k vám z vnějšku nemůže proniknout (diváci, počasí, soupeři, novináři). - Sevřete ruku v pěst (prsty do špetky, použijte magickou formulku - např. koule) jako spoušť pro představu chráněného prostoru. - Představte si sami sebe ve vřavě závodu např. v napětí, zmatku, tlačenici. - Uchylte se do ochranného prostoru pomocí nacvičené spouště a prožívejte scénu jako pozitivní pozorovatel. - Obraz chráněného prostoru přeneste do skutečnosti. Jakmile pocítíte vzrušení, použijete „ spoušť pro představu“ a nechte v sobě vynořit představu chráněného prostoru. 4.2
Farmakologické preparáty Dalším způsobem jak ovlivnit psychiku jedince a zároveň zvýšit jeho fyzický výkon jsou podpůrné farmakologické preparáty. Velká budoucnost v oblasti sportu je předpovídána tzv. neurotransmiterům. Ty jsou nepostradatelné při nervových přenosech mezi jednotlivými nervovými vlákny, resp.terminálním zakončením axonu jednoho neuronu a postsynaptickou částí dendritického výběžku druhého neuronu. Toto místo se nazývá synaptická štěrbina a vlivem neurotransmiterů zde dochází k depolarizaci postsynaptické membrány a tím je způsobena elektrochemická reakce. Mohou působit buď aktivačně nebo inhibičně, záleží na typu neurotransmiteru. Dosud bylo popsáno 50 různých neurotransmiterů a další jistě budou objeveny v budoucnosti (www.neurotransmitery.cz) Ve sportu se zatím používají jen některé z jich, uvádím pouze ty, které jsou dostupné v přípravcích běžně dostupných v ČR (www.speed8.cz). DMAE (2- dimethyl-aminoethalon bitartrate)- neurotransmiter zvaný „chytrá droga.“ Slouží ke tvorbě acetylcholinu, jehož nedostatek, vyvolaný fyzickou i psychickou zátěží způsobuje útlum, neschopnost soustředit se a zvládnout běžnou únavu a úzkost. Výsledkem je hluboký pokles výkonnosti. DMAE podporuje schopnost buněk využívat přijatý kyslík a tím zvyšuje fyzickou vytrvalost, zlepšuje náladu, odstraňuje únavu, stimuluje schopnost vnímání, zvyšuje intelekt, zlepšuje paměť a schopnost koncentrace při zátěži. Vědecky byl úspěšně testován v souvislosti s jeho očekávaným vlivem na prodloužení délky života. DLPA (D,L-Phenylalanin)- mozkový nutriet. Jde o specifickou směs optických (D a L) izomerů esenciální aminokyseliny. Aktivuje tvorbu a zesiluje efekt v mozku se tvořících endogenních opiátů, tzv. endorfinů (látek navozujících pocit pohody a omezující intenzitu bolesti.) Endorfiny vznikají vlivem déletrvající fyzické zátěže nebo akutního stresu vyvolaného bolestí a zraněním. DLPA je účinný v situacích dlouhodobé a opakující se fyzické zátěže , je úspěšný v řešení depresí a úzkosti.
15
GABA ( Gama-amino-butyryl acid)- hlavní inhibiční neurotransmiter a aktivátor přeměny látek. Omezuje riziko vzniku nadměrné vzrušivosti (excitace) motorického centra. Pomáhá udržovat rovnováhu mezi vzrušením a útlumem nervových buněk. Navozuje stav uvolnění a relaxace, podporuje uvolnění růstového hormonu a tím regeneraci a tvorbu svalové hmoty. Zvyšuje kvalitu vytrvalosti i schopnosti podat silový výkon zvýšením intenzity spalování tuků na energii. Stabilizuje krevní tlak, potlačuje bolest, snižuje riziko vzniku svalových křečí, omezuje intenzitu projevů premestruačního syndromu (PMS). Mezi klasické simulanty podporující psychickou stránku výkonu se uvádí kofein (Guarana) a již povolený pseudoefedrin. Komplex zde zmíněných látek lze v ČR sehnat pod názvem Speed8, Šleha a další. NA (Noradrenalin) - další zajímavý neurotransmiter Je produkován hlavně v oblasti mozkového kmene. Dvě dobře známé látky, kokain a amfetaminy prodlužují jeho působení zpomalením procesu zpětného vychytávání NA. Protože je zpětné vychytávání zpomaleno, postsynaptické neurony jsou aktivovány déle, a to je podkladem pro stimulující psychologické efekty těchto látek. Naopak lithium, lék, který urychluje zpětné vychytávání NA, způsobuje snížení elevace nálady. Jakákoli látka, která způsobuje vzrůst nebo snížení NA v mozku, ovlivňuje náladu. Etická otázka použití či nepoužití psychofarmak není součástí této práce. Je ovšem nutné dodat, že v některých sportech je již jejich užívání během závodu zakázáno.
5
Literatura 1. DOLEŽAL, J. - KURUC, J. - SENKA, J. Číselný obdĺžnik. Bratislava: Psychodiagnostika, [1992]. 2. HÁTLOVÁ, B. Zpráva ze vstupního psychologického vyšetření triatlonistů za období 1997 - 2000. Praha, 2000. 3. HORČIC, J. Řízení a objektivizace tréninkového procesu ve vytrvalostních vícebojích. Praha, FTVS. Doktorandská disertační práce, 2004. 4. HOŠEK, V. – KOBYLKA, J. – SLEPIČKA, P. Průvodce psychologií sportu. Kladno: Multiprint s.r.o., 2004. 5. KOUKOLÍK, F. Lidský mozek. 2. vydání. Praha: Portál, 2002. ISBN- 80-7178-632-2. 6. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 4. vydání. Praha: Portál, 2002. ISBN 807178-657-8. 7. KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1.vydání. Praha: Portál, 2003. ISBN- 80-7178632-2. 8. KURUC, J.- SENKA, J. - ČEČER, M. Bourdonova skúška BoPr – test. Bratislava: Psychodiagnostika, 1992. 9. NIDEFFER, R. M. Test of attentional and interpersonal style.Journal of Personality and Social Psychology, 1976. n. 34, 394-404. Dostupný z
16
12. NIDEFFER, R. M. – BOND, J. A Cross Cultural Examination of the Concentracion Skills of Elite Level Athletes. 1989, Dostupný z http://www.enhancedperformance.com. 13. NIDEFFER, R. M. – BOND, J. Changes In The Concentration Skills and Interpersonal Charakteristics of Ahtletes at the Australian Institute for Sport. 1998, Dostupný z http://www.enhanced-performance.com. 14. PREISS, M. a kol. Klinická neuropsychologie. 1.vydání. Praha: Grada,1998. ISBN80-7169-443-6. 15. SEILER, R. – STOCK, A. Psychotrénink ve sportu i v životě.1.vydání. Praha: Olympia, 1996. ISBN 80-7033-414-2. 16. SLEPIČKA, P. – HOŠEK, V. – HÁTLOVÁ, B. Pychologie sportu. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006. 17. STERNBERG, R.J. Kognitivní psychologie. 1.vydání. Praha: Portál, 2000. ISBN- 807178-376-5. 18. Triatlete. Ed.by M. Findeis. 1999 -,n.187/11.ISSN – 0955 – 1085. 19. VALUCH, J. Průvodce světem AVS přístrojů psychowalkmanů. 3.vydání. Galaxy Czech s.r.o., 2003. ISBN 80-903202-0-1. 20. VONKOMER, J.,Disjunktívny reakčný časII (DRČ – II). Bratislava: Psychodiagnostika,1992. 21. WEINBERG, R. S. – GOULD, D. Foundations of Sport and Excercise Psychology. 3.ed. 2003. 22. http://www.speed8.cz 23. http://www.neurotransmitery.cz 24. http://www.geocities.com
17
