Lekce . 1 Úvod do problematiky právní odpov dnosti ve zdravotnictví • • • • •
I. Úvod II. Orientace ve zdravotnických p edpisech III. Základní výkladová pravidla IV. Vybrané právní p edpisy V. Druhy právní odpov dnosti
Kontrolní otázky a cvi ení k 1. lekci
I. Úvod Zdravotnické právo je jedním z nejrychleji se rozvíjejících právních obor . D vodem jsou p edevším zm ny v náhledu na vztah mezi léka em a pacientem. Tradi ní paternalistický model, ve kterém léka rozhoduje za pacienta, jaký lé ebný postup bude zvolen, je postupn nahrazován modelem založeným na rozhodovací autonomii pacienta. Rychlé a asté zm ny zdravotnických p edpis do zna né míry znesnad ují zdravotník m orientaci v právu. U základního zdravotnického kodexu, zákona . 20/1966 Sb., o pé i o zdraví lidu, lze k dnešnímu dni napo ítat padesát novelizací, k podobnému íslu lze dojít též u zákona . 48/1997 Sb., o ve ejném zdravotním pojišt ní. P esto však platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Zdravotník m lze proto jen doporu it, aby sledovali zm ny v právu prost ednictvím školení svých profesních sdružení a komor i jiných vzd lávacích institucí. Tato zm na má výrazné dopady jak na ekonomický, tak na právní kontext poskytování zdravotní pé e. Aktuáln probíhající reformy vedou, v souladu s evropským trendem, k systému, kde je zdravotní pé e vnímána jako služba, pacient rozhoduje o jejím erpání, nese však též finan ní d sledky své volby. P echod ke „klientskému modelu“ mezi léka em a pacientem je v dob p ípravy tohoto kurzu p inejlepším na p li cesty. Po zm nách k 1. 1. 2008 sice pacient doplácí na zdravotní pé i z vlastní kapsy pomocí tzv. regula ních poplatk , ty však neodrážejí skute nou cenu pé e a jsou vzhledem ke svému nastavení jen pom rn hrubým nástrojem pro zamezení zneužívání pé e. Dále zákonodárce umožnil od 1. 1. 2008 p iplácet „z vlastního“ na zdravotní služby nehrazené ze zdravotního pojišt ní, avšak s touto pé i související. V tšímu praktickému uplatn ní této novinky však brání zna n vágní definice toho, co je a co není z ve ejného pojišt ní hrazeno. D sledkem t chto spole enských zm n je vývoj právní úpravy zejména v t chto oblastech zdravotnické praxe: a) komunikace s pacientem,
b) vedení zdravotnické dokumentace, c) úhrada zdravotní pé e, d) odpov dnost za chybný postup. Byla-li pé e administrativn p id lována, pacient o tomto procesu prakticky nerozhodoval a nemusel se zajímat ani o náklady pé e, nebylo zvykem pacienta podrobn informovat o rizicích i možnostech alternativního postupu, naopak léka i považovali za správné zaml ovat nep íznivé medicínské informace. Naopak pokud je zdravotní pé e považována za službu, nemocný si volí poskytovatele této služby, platí ji a rozhoduje, kdy a jak bude provedena, je zapot ebí, aby pro svá rozhodnutí m l k dispozici pot ebné informace. astým nám tem právn -etických diskusí je tzv. milosrdná lež. D ív jší právní úprava léka i takto postupovat umož ovala, nyn jší zákon však vyžaduje úplné a p esné pou ení o zdravotním stavu, prognóze, možných zákrocích, jejich rizicích a alternativách, pokud se pacient práva na tyto informace výslovn nevzdá. P ipravovaná právní úprava v zákon o zdravotních službách výslovn zmi uje též povinnost pou it pacienta o cen zákroku. P irozeným d sledkem vnímání zdravotní pé e jako služby je též stále rostoucí tlak zejména: a) na finan ní odškodn ní d sledk lé ebných chyb, b) narušení práva pacienta na soukromí, c) poskytnutí zavád jících informací i jiných zásah do práv spot ebitele zdravotní pé e. V posledních letech lze sledovat nár st soudních spor o náhradu škody vedených pacienty i poz stalými proti zdravotnickým za ízením, a sou asn výše odškodných p iznávaných soudy. K tomuto trendu p ispívá i zájem médií o zdravotnickou problematiku. Zatímco ješt p ed n kolika lety byly široce diskutovány p ípady s odškodn ním „pouze“ v ádu statisíc , nejvyšší p iznané náhrady škod v sou asné dob již p esáhly 15 milion korun. Podobný trend lze sledovat i v oblasti ochrany osobnosti, v široce medializovaném p ípadu zám ny d tí žalobci zcela vážn požadují zadostiu in ní za zásah do rodinných práv ve výši 12 milion korun. Znalost práva se stává nezbytnou sou ástí vzd lání moderního zdravotníka. Na jedné stran musí být zejména léka i dob e obeznámeni s právy pacient , stále podrobn ji definovanými v m nících se právních p edpisech, aby se v d sledku jejich porušení nevystavili riziku právní odpov dnosti, trestního postihu i citelné finan ní ztráty. Na druhou stranu zdravotník pot ebuje znalosti práva k tomu, aby mohl ú inn hájit sám sebe. Ochrana práv zdravotníka a zdravotnického za ízení je d ležitá v mnoha právních vztazích: a) ve vztahu ke zdravotním pojiš ovnám (zejména ohledn úhrady pé e),
b) ve vztahu k zam stnavateli (nap íklad ve v ci zajišt ní náležitých pracovních podmínek i ochrany proti neoprávn nému ukon ení pracovního vztahu), c) v i správním orgán m státu a samospráv ve v ci registrace a provozu zdravotnického za ízení, d) v i orgán m inným v trestním ízení, bylo-li na léka e podáno trestní oznámení, e) a v neposlední ad v i pacient m i jejich p íbuzným, porušují-li ke škod léka e své právní povinnosti, dopoušt jí-li se agresivního jednání i poškozují-li léka e na cti, nebo pokud podali na zdravotnické za ízení neopodstatn nou žalobu na náhradu škody. Tento kurz by m l poskytnout znalosti nutné pro správné právní ešení b žných situací, ve kterých se léka m že ocitnout.
II. Orientace ve zdravotnických p edpisech Zdravotnické právo je v sou asné dob tvo eno zna n nep ehledným souborem právních norem r zné právní síly. Práva a povinnosti léka e jsou upraveny též obecnými právními p edpisy, jako je nap íklad ob anský i trestní zákoník. Pro orientaci v t chto právních normách je zapot ebí porozum t jejich vzájemným vztah m. Hierarchie právních norem v grafické podob vypadá následovn : 1. Evropské právo 2. Ústava R, Listina, ústavní zákony 3. Mezinárodní smlouvy ratifikované Parlamentem 4. „Oby ejné“ zákony 5. Podzákonné p edpisy (vyhlášky, na ízení atd.) Ústava eské republiky, Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony mají vyšší právní sílu a aplika ní p ednost p ed „oby ejnými“ zákony schválenými Parlamentem. To je významné zejména z toho d vodu, že Listina základních práv a svobod p ímo stanoví d ležitá základní práva pro oblast zdravotnictví. Z nich patrn nejpodstatn jší je ustanovení l. 31, podle kterého ob ané mají na základ ve ejného pojišt ní právo na bezplatnou zdravotní pé i a na zdravotní pom cky za podmínek, které stanoví zákon; základní práva stanovená s právní silou ústavních zákon mohou být zákonem omezena pouze v té mí e, do které to jejich zn ní samo umož uje. Zákony, ústavní i „oby ejné“, mají p ednost p ed podzákonnými právními p edpisy ve ejné moci (zejména na ízení vlády a vyhlášky ministerstev). Zcela zvláštní kategorií jsou pak nejr zn jší metodické pokyny a stanoviska ministerstev, pop ípad odborných spole ností, která nemají znaky obecn závazného právního p edpisu; jejich charakter je spíše doporu ující a zásadn nemohou zužovat rozsah Listinou i zákonem stanovených práv.
V roce 2007 byly bou liv diskutovány situace, kdy rodi ka hodlá krátce po porodu opustit i s dít tem zdravotnické za ízení, kde porod prob hl, šlo-li o bezproblémový porod a rodi ka ani dít nejeví žádné zdravotní problémy. Rodi kám s novorozenci bylo v n kterých zdravotnických za ízeních v odchodu brán no s poukazem na to, že dle metodického pokynu MZ m že být novorozenec propušt n do domácí pé e nejd íve 72 hodin po porodu. Takový výklad je však nesprávný, protože metodický pokyn nem že zasahovat do rodi ovských práv; má-li být novorozenec ponechán ve zdravotnickém za ízení proti v li rodi , musí být napln n n který ze zákonem stanovených d vod , nap íklad špatný zdravotní stav novorozence vyžadující neodkladné provedení zákroku. Velký význam pro zdravotnické právo má oblast mezinárodních úmluv. Podle l. 10 Ústavy R platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je eská republika vázána, jsou sou ástí právního ádu; stanoví-li mezinárodní smlouva n co jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Tyto smlouvy jsou tedy p ímo závazné, práva v nich stanovená tedy zásadn platí i bez toho, aniž by k jejich provedení musel být vydán zvláštní zákon. Práva a povinnosti stanovené mezinárodní úmluvou mají aplika ní p ednost p ed pravidly stanovenými v b žném zákon . V souvislosti s lenstvím eské republiky v Evropské unii je t eba vzít na v domí, že komunitární právo má prioritu p ed právem národním a obsahuje d ležitá pravidla pro oblast zdravotnictví. Podle lánku 152 Amsterdamské smlouvy je sice organizace systém zdravotního zabezpe ení ponechána v kompetenci jednotlivých lenských stát , avšak komunitární právo výrazným zp sobem zasahuje do organizace zdravotnictví nep ímo. Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora (ESD) je zdravotní pé e považována za „službu“ ve smyslu práva volného pohybu služeb v rámci EU, což má velký význam pro poskytování pé e zahrani ním pacient m v R a eským pacient m v jiných lenských státech. Evropská unie též stanoví d ležitá pravidla pro uznávání kvalifikací v zahrani í, podmínky hospodá ské sout že, pracovní podmínky zam stnanc , registraci lé iv a mnohé další oblasti. Nástroji komunitárního práva jsou zejména na ízení a sm rnice; na ízení je p ímo závazné a zakládá práva a povinnosti ob an m v lenských státech, zatímco sm rnice je nástrojem harmoniza ním, ukládá tedy státu, aby p ijetím právních p edpis na národní úrovni naplnil cíle ve sm rnici p edvídané. Sm rnice p ímo závazná není a ob an m nem že sama od sebe zakládat povinnosti, k tomu je nutný národní provád cí p edpis. Pokud však stát v bec sm rnici neprovede nebo tak u iní nedostate n , odpovídá ob an m za poškození jejich práv, ke kterému následkem toho došlo; v takovém p ípad , jde-li o ochranu práv ob an , sm rnice p ímého ú inku nabývá. P i práci s mezinárodními právními dokumenty je nutno si uv domit, zda mají samy závazný charakter; mnohé mezinárodní dokumenty mají povahu pouhých doporu ení i stanovisek, adresovaných lenským stát m, avšak nezakládajících konkrétní práva i povinnosti jednotlivým ob an m. Nejvýznamn jší mezinárodní úmluva pro oblast zdravotnictví, Úmluva o ochran lidských práv a d stojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací
biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicín ) však konkrétní práva osobám erpajícím zdravotní pé i jednozna n zakládá, a je proto aplikovatelná p ímo. V praxi, zejména p i kontaktu se správními orgány, se lze n kdy setkat s tím, že p íslušní pracovníci mají tendenci aplikovat p ednostn p edpisy nižší právní síly i dokonce pokyny bez právní závaznosti, které byly vydány „jejich“ institucí, by by byly v rozporu s právním p edpisem vyšší síly (zákon, Listina). Takovému postupu je t eba se bránit.
III. Základní výkladová pravidla
N kdy se m žeme setkat s tím, že si právní p edpisy zdánliv odporují. V takovém p ípad je možné pomocí výkladových pravidel dovodit, který z p edpis má v konkrétním p ípad p ednost. Jedno z pravidel již bylo popsáno – jde-li o p edpisy r zné právní síly, platí p edpis vyšší právní síly. Mezi p edpisy stejné právní síly platí pravidlo, že p edpis pozd jší ruší p edpis d íve vydaný. Pokud zákonodárce provádí novelizace, m l by zásadn vždy výslovn uvést, které z d íve vydaných p edpis nebo jejich ástí se po nabytí ú innosti nového p edpisu ruší; ne vždy se však tohoto cíle poda í dosáhnout. Dalším d ležitým pravidlem je, že zvláštní právní p edpis (nebo zvláštní pravidlo) má p ednost p ed právním p edpisem nebo pravidlem obecným. P íkladem m že být právní úprava informovaného souhlasu v Úmluv o lidských právech a biomedicín . lánek 5 stanoví jako obecné pravidlo, že léka ský zákrok není možno provést bez souhlasu pacienta. Co se však stane, pokud je pacient nap íklad p ivezen v bezv domí po autonehod , souhlas nem že dát, a p esto je operován? lánek 8 Úmluvy stanoví, že ve speciálních p ípadech, kdy není možné souhlas pacienta získat a uvažovaný zákrok je nutný a nezbytný pro záchranu života i zdraví pacienta, je možno postupovat i bez souhlasu. lánek 8 tedy není v rozporu s lánkem 5, nýbrž pro ur ité p esn definované okolnosti z n j stanoví výjimku. Obdobn se postupuje, pokud je výjimka stanovena v jiném p edpise než obecné pravidlo; jako p íklad je možno uvést obecnou povinnost ml enlivosti zdravotníka stanovenou v §55 zákona o pé i o zdraví lidu a výjimku v § 168 trestního zákona p ikazující zdravotníkovi navzdory povinnosti ml enlivosti oznámit spáchání zvlášt závažných trestných in .
IV. Vybrané právní p edpisy Mezi nejvýznamn jší právní dokumenty vztahující se na oblast zdravotnictví pat í následující p edpisy: Ústavní zákony a mezinárodní dokumenty - Listina základních práv a svobod, . 2/1993 Sb. - Úmluva o ochran lidských práv a svobod, . 209/1992 Sb.
- Úmluva o ochran lidských práv a d stojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicín ), . 96/2001 Sb.m.s. - Evropská sociální charta, . 14/2000 Sb. Zákony specifické pro oblast zdravotnictví - Zákon . 20/1966 Sb., o pé i o zdraví lidu, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 48/1997 Sb., o ve ejném zdravotním pojišt ní, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 160/1992 Sb., o zdravotní pé i v nestátních zdravotnických za ízeních, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné zp sobilosti a specializované zp sobilosti k výkonu zdravotnického povolání léka e, zubního léka e a farmaceuta, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání zp sobilosti k výkonu neléka ských zdravotnických povolání a k výkonu innosti související s poskytováním zdravotní pé e, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 220/1991 Sb., o eské léka ské komo e, eské stomatologické komo e a eské lékárnické komo e, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 285/2002 Sb., o darování odb rech a transplantacích tkání a orgán (transplanta ní zákon), ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 66/1986 Sb., o um lém p erušení t hotenství, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 79/1997 Sb., o lé ivech, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 123/2000 Sb., o zdravotních prost edcích, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 258/2000 Sb., o ochran ve ejného zdraví, ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 379/2005 Sb., o opat eních k ochran p ed škodami p sobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o zm n souvisejících zákon , ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových bu kách a souvisejících innostech a o zm n n kterých souvisejících zákon Obecné zákonné p edpisy - Zákon . 101/2000 Sb., o ochran osobních údaj , ve zn ní pozd jších p edpis - Trestní zákon, . 140/1961 Sb., ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 141/1961 Sb., o trestním ízení soudním (trestní ád), ve zn ní pozd jších p edpis - Zákon . 200/1990 Sb., o p estupcích, ve zn ní pozd jších p edpis - Ob anský soudní ád, . 99/1963 Sb., ve zn ní pozd jších p edpis - Ob anský zákoník, . 40/1964 Sb., ve zn ní pozd jších p edpis - Zákoník práce, . 262/2006 Sb., ve zn ní pozd jších p edpis
Vybrané podzákonné p edpisy - Vyhláška . 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon o um lém p erušení t hotenství, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 31/1993 Sb., o posuzování do asné pracovní neschopnosti pro ú ely sociálního zabezpe ení, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné služb , ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 221/1995 Sb., o znaleckých komisích, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 49/1993 Sb., o technických a v cných požadavcích na vybavení zdravotnického za ízení, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a asové rozmezí preventivních prohlídek, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 57/1997 Sb., kterou se stanoví lé ebné p ípravky pln hrazené z ve ejného zdravotního pojišt ní a výše úhrad jednotlivých lé ivých látek, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 58/1997 Sb., kterou se stanoví indika ní seznam pro láze skou pé i o dosp lé, d ti a dorost, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 59/1997 Sb., kterou se stanoví indika ní seznam pro zdravotní pé i v odborných d tských lé ebnách, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 60/1997 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární pé e, asové rozmezí dispenzárních prohlídek a ozna ení specializace dispenzarizujícího léka e, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 134/1998 Sb., kterou se vydává Seznam zdravotních výkon s bodovými hodnotami, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 457/2000 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 440/2001 Sb., o odškodn ní bolesti a ztížení spole enského uplatn ní, ve zn ní pozd jších p edpis - Vyhláška . 196/2005 Sb., kterou se upravují podmínky p edcházení vzniku a ší ení infek ních onemocn ní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických za ízení a ústavy sociální pé e, ve zn ní pozd jších p edpis
V. Druhy právní odpov dnosti Trestní odpov dnost se u nás vztahuje pouze na fyzické osoby (nap . léka e, sestry), nikoliv však na osoby právnické (nap . nemocnice). Základním právním zdrojem je trestní zákon. Mezi nejvýznamn jší trestné iny pro oblast zdravotnictví pat í: a) neposkytnutí pomoci (§ 207),
b) ublížení na zdraví (§ 221 a násl.), c) neoprávn né nakládání s osobními údaji (§ 178). Zdravotníci by též m li dob e znát ustanovení § 167 o nep ekažení trestného inu a § 168 o neoznámení trestného inu, nebo se jedná o d ležité výjimky z povinné ml enlivosti. Trestným inem je pouze pro spole nost nebezpe ný in; in, jehož stupe nebezpe nosti pro spole nost je nepatrný, není trestným inem, i když jinak vykazuje znaky trestného inu, obvykle p jde o p estupek podle zákona o p estupcích. Pokud se tedy objeví v médiích nap íklad zpráva, že poz stalí podali trestní oznámení na nemocnici nebo na ur ité odd lení nemocnice, jde z hlediska právního o nesmysl. Trestn odpov dný m že být jedin konkrétní léka , sestra nebo jiný pracovník nemocnice, nikdy ne kolektiv i instituce. Ob anskoprávní odpov dností je jednak: a) odpov dnost za škodu (§ 420 a násl.), b) odpov dnost za zásah do ochrany osobnosti (§ 11 a násl.). Právní úprava se nalézá v ob anském zákoníku. Ob anskoprávn odpov dné mohou být právnické i fyzické osoby. Zejména pro léka e, kte í jsou zam stnanci, je d ležité, že na rozdíl od trestn právní odpov dnosti za škodu v ob anskoprávní sfé e bude odpovídat jejich zam stnavatel (nap . nemocnice). Zam stnanec odpovídá zam stnavateli pouze podle pracovn právních p edpis , a to maximáln do výše 4,5 násobku pr m rné m sí ní mzdy. V n kterých p ípadech m že být zdravotnické za ízení soudem uznáno odpov dným za škodu a m že mu být uložena povinnost tuto škodu pacientovi nebo poz stalým nahradit, aniž by škodu zavinil n který konkrétní zam stnanec. V p ípadech tzv. objektivní odpov dnosti, nap íklad dojde-li neo ekávanou vadou p ístroje k popálení pacienta, nebo dojde-li k poškození pacienta chybou v provozní innosti zdravotnického za ízení, se zavin ní nezkoumá. M že tedy nastat situace, že zdravotnické za ízení platí odškodné, avšak žádného konkrétního zdravotníka není možno postihnout trestn ani jinak. Léka i jsou povinn leny eské léka ské komory, v p ípad porušení léka ské etiky se mohou setkat s disciplinární odpov dností. Ta se ídí zákonem . 220/1991 Sb. „o komorách“ a postihuje vždy konkrétního léka e – lena komory; takto není možno postihnout ne lena komory, tedy nap . zdravotní sestru. Povinnosti léka , p i jejichž porušení mohou být kárn postiženi, jsou stanoveny v Etickém kodexu eské léka ské komory.
Kontrolní otázky a cvi ení k 1. lekci Vaším úkolem je odpov d t na následující otázky: 1.
Listina základních práv a svobod stanoví v lánku 31 následující principy organizace eského zdravotnictví: a) princip ve ejného pojišt ní, bezplatnosti a vymezení podmínek nároku na pé i zákonem, b) princip ízené pé e, ve ejného pojišt ní a spoluú asti pacient , c) princip rovné hospodá ské sout že, individuálního pojišt ní a pr hledných vlastnických vztah .
2.
Pokud je právo pacienta popsáno v Úmluv o lidských právech a biomedicín , avšak žádný eský zákon ani vyhláška nestanoví bližší podrobnosti: a) pacient se takového práva nem že u eských soud domáhat, protože mezinárodní úmluvy stanoví pouze základní, všeobecné principy, vymahatelné jen na základ provád cího p edpisu, b) pacient se takového práva nem že u eských soud domáhat, protože Úmluva o lidských právech a biomedicín není sou ástí vnitrostátního, ale mezinárodního práva, c) pacient se takového práva m že úsp šn domoci, protože vyhlášené a ratifikované mezinárodní úmluvy jsou sou ástí právního ádu a jsou použitelné p ímo.
3.
Je-li vyhlášená mezinárodní úmluva, nap íklad Úmluva o lidských právech a biomedicín , v rozporu se zákonem ádn schváleným Parlamentem: a) postupuje se podle zn ní zákona, b) postupuje se podle zn ní mezinárodní úmluvy, c) situace musí být p edložena Evropskému soudu pro lidská práva, aby posoudil, který z p edpis se použije.
4.
M jme následující hypotetický p íklad: Ministerstvo zdravotnictví vydalo ve spolupráci s p íslušnou odbornou spole ností metodický pokyn, podle kterého je „v rámci prevence onemocn ní X t eba provést u každého pacienta p i p ijetí k hospitalizaci vyšet ení Y, pln hrazené pojiš ovnou, p i emž opomenutí takového postupu je pro pacienta nebezpe né a tedy non lege artis.“ Zákon stanoví pouze obecnou povinnost postupovat v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Do zdravotnického za ízení je p ijat pacient Z, dosp lý a
bez duševní poruchy, který tvrdí, že dle víry, kterou vyznává, provád ní vyšet ení Y „uráží nesmrtelné bohy“ a vehementn se mu brání. Jak má léka postupovat? a) dodržet metodický pokyn, pou it pacienta o nutnosti provedení vyšet ení Y a provést je p ípadn i proti v li pacienta, b) odmítnout pacienta hospitalizovat nebo mu poskytovat jakoukoliv pé i, pokud dobrovoln nepodstoupí vyšet ení Y, c) pacienta pou it o d ležitosti vyšet ení Y, jeho rizicích a rizicích jeho nepodstoupení; pokud pacient vyšet ení nadále odmítá, nechat mu podepsat negativní revers, vyšet ení Y neprovést a dále mu poskytovat pouze tu pot ebnou pé i, kterou pacient v reversu neodmítl.
5.
Pacient, který utrp l hrub nedbalým postupem ošet ujícího léka e-internisty škodu na zdraví, m že s úsp chem podat trestní oznámení nebo stížnost k léka ské komo e: a) na tohoto léka e, na interní odd lení dané nemocnice nebo na nemocnici jako celek, b) pouze na nemocnici, která odpovídá za jednání svých pracovník , c) pouze na tohoto léka e, který trestn právn a disciplinárn odpovídá sám.
