LÉČIVÉ ROSTLINY TRADIČNÍ ČÍNSKÉ MEDICÍNY

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

LÉČIVÉ ROSTLINY TRADIČNÍ ČÍNSKÉ MEDICÍNY

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D.

Eva Hekalová

Lednice 2007

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici dne 1. 7. 2007

Podpis diplomanta …………………………..

2

Poděkování

Mé poděkování patří především Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. za její odborné vedení, metodickou pomoc, poskytnutí cenných informací, materiálů a připomínek a v neposlední řadě také za její ochotu a vstřícnost, které mi velmi pomohly při zpracování této bakalářské práce.

3

OBSAH 1. Úvod .................................................................................................7 2. Cíl práce...........................................................................................8 3. Literární přehled ............................................................................9 3.1. Zdraví jako životní cíl ................................................................................9 3.2. Zdraví z přírody .........................................................................................9 3.3. Čínská medicína.......................................................................................10 3.3.1. Čínská medicína v historii a dnes ..........................................................10 3.3.2. Filozofické učení čínské medicíny........................................................11 3.3.3. Příčiny onemocnění...............................................................................12 3.3.4. Způsoby terapie .....................................................................................12 3.3.5. Klinika tradiční čínské medicíny...........................................................13

3.4. Čínská fytoterapie ....................................................................................14 3.4.1. Pěstování a sklizeň léčivých rostlin .......................................................14 3.4.2. Účinnost léčivých rostlin........................................................................15 3.4.3. Účinné obsahové látky v rostlinách .......................................................16 3.4.4. Užití přípravků z drog ............................................................................18

3.5. Sortiment rostlin tradiční čínské medicíny ..............................................20 3.5.1. Codonopsis pilosula (pazvonek chloupkatý) .........................................24 3.5.2. Scutellaria baicalensis (šišák bajkalský) ...............................................25 3.5.3. Rehmannia glutinosa (rehmanie lepkavá)..............................................27 3.5.4. Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný) ........................................................28 3.5.5. Angelica sinensis (děhel čínský) ............................................................29 3.5.6. Dianthus superbus (hvozdík pyšný).......................................................30 3.5.7. Lycium chinense (kustovnice čínská).....................................................31 3.5.8. Perilla frutescens (perila křovitá) ..........................................................32 3.5.9. Polygonum multiflorum (rdesno mnohokvěté) ......................................33 3.5.10. Dioscorea batatas (jam čínský) .............................................................34 3.5.11. Tribulus terrestris (kotvičník zemní) .....................................................36 3.5.12. Rhodiola rosea (rozchodnice růžová) ....................................................37 3.5.13. Bupleurum scorzoneraefolium (prorostlík čínský) ................................38

4

3.5.14. Lonicera japonica (zimolez japonský) ..................................................39 3.5.15. Schisandra chinensis (klanopraška čínská)............................................40 3.5.16. Osivo a sadba .........................................................................................42

3.6. Estetické působení rostlin tradiční čínské medicíny ................................45

4. Závěr ..............................................................................................48 5. Souhrn............................................................................................49 6. Seznam odborných výrazů ..........................................................50 7. Seznam použité literatury............................................................52 8. Přílohy............................................................................................56

5

1. ÚVOD MOTTO: Rostliny patří k základním přírodním hodnotám. Skýtají základní zdroje výživy, vitamínů a léčiv, mají všestranné technické upotřebení, jako určité celky vytvářejí prostředí, na kterém závisí téměř všechny ostatní organismy; jsou předmětem kulturního a citového uspokojení člověka a napomáhají regenerovat jeho duševní síly, nezbytné k všestrannému rozvoji osobnosti (RANDUŠKA, 1983).

Používání léčivých rostlin k posílení nemocného nebo oslabeného organismu a na podporu vlastních obranných sil je staré jako lidstvo samo a lze je najít snad u všech národů. Na jedné straně dnes stojí medicína západní, která se zaměřuje především na vyléčení momentálních obtíží a používá k obnově zdraví syntetické látky, jež často vyvolávají vedlejší příznaky. Kontrastem západní medicíny je medicína přírodní, která vychází zpravidla z vlastních filozofických principů a rozhodující pro ni je udržovat zdraví člověka v celém komplexu. Současně přirozená vyváženost jednotlivých složek v rostlinách poskytuje mnohem účinnější prostředky k obnově zdraví než syntetické léky klasické medicíny. V neposlední řadě je nutno podotknout, že pravděpodobnost, že přírodní léčba vyvolá obtížné vedlejší příznaky, je podstatně menší, než je tomu v případě medicíny západní. Tyto a mnohé další důvody vedou k tomu, že lidé se začínají výrazně zajímat o možnosti přírodní léčby a přírodní medicína zaznamenává v posledních letech obrovský rozmach. Je tomu tak i v případě tradiční čínské medicíny, představující jednu z forem přírodní léčby. Má k dispozici celou řadu léčebných technik, jejichž cílem je především regulace životní energie, jejíž harmonický tok je podmínkou udržení zdraví a předcházení nemocem. Velmi významnou možností léčby je léčba prostřednictvím léčivých rostlin. A právě o tradiční čínské medicíně, jejích léčivých rostlinách a jejich užitku pro člověka pojednává tato bakalářská práce.

7

2. CÍL PRÁCE Tato bakalářská práce si klade za cíl: •

Shromáždit literární údaje o sortimentu rostlin tradiční čínské medicíny.

•

Popsat druhy, včetně způsobu jejich úpravy a účinku, vhodné pro pěstování v klimatických podmínkách České republiky.

•

Uspořádat sortiment rostlin tradiční čínské medicíny, které jsou významné svým estetickým působením (habitus, tvar a barva květů, délka kvetení, využití ve floristice a jiné).

•

Na základě studia literatury a konzultace s odborníky sestavit seznam rostlin tradiční čínské medicíny, které jsou aktuálně dostupné jako osivo nebo sadba.

8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. ZDRAVÍ JAKO ŽIVOTNÍ CÍL MOTTO: Lidské tělo je velkým uměleckým dílem. Je symfonií zvuků, které – jestliže jsou sladěné, hrají živou melodii – a jsou-li disharmonické, naznačují, že v orchestru těla je nástroj, který hraje falešně (SEGAL, 1988).

Zdraví je nejvyšší hodnota člověka. Teprve zdraví nám umožňuje mít radost ze života.

Svého zdraví si však často začneme vážit až poté, co jej ztratíme.

Zdraví závisí na podmínkách a možnostech každodenního života, a proto jej chápejme jako svůj životní cíl, jako úkol, který se vyplácí plnit (PFANDL, 1999).

3.2. ZDRAVÍ Z PŘÍRODY Přírodní medicína přitahuje stále větší množství lidí. Údaje zveřejněné Světovou zdravotnickou organizací v roce 1995 dokládají, že přes 80 % obyvatel světa dává přednost rostlinným léčivým preparátům (WEBB, 2002). Fytoterapie spočívající v používání léčivých rostlin k obnovení a uchování zdraví na základě rovnováhy všech tělesných funkcí, je založena na schopnosti některých rostlin nebo jejich částí povzbuzovat léčivou a hojivou sílu organismu a dosáhnout tak optimálního zdravotního stavu (SHAW, 1998). V mnoha případech umožňuje

bezpečnější a účinnější léčbu než

preparáty uměle vytvořené (WEBB, 2002). Navíc není zdaleka tak zatěžující jako užívání silných syntetických léků a je mnohem příjemnější pro ty, kteří ji používají (ALEXANDER, 2001). A právě v tom spočívá silná stránka tradiční čínské medicíny (GASCOIGNE, 2000). Čína je zemí s nejdelší neporušenou tradicí bylinné medicíny. Výzkum léčivého potenciálu se zde bere velmi vážně, jenom seznam rostlin testovaných na protirakovinné účinky v nedávné době zahrnuje 236 druhů. Čínský systém výběru vhodné léčivé rostliny pro každou osobu ostře kontrastuje s metodami používanými na Západě, kde je kladen důraz na vytvoření standardního receptu (BREMNESSOVÁ, 2005).

9

3.3. ČÍNSKÁ MEDICÍNA Čínská medicína je celostní léčebná metoda, která má čtyři tisíce let starou tradici. V průběhu mnoha staletí se rozšířila daleko za hranice země svého původu a dnes je zastoupena na celém světě. Její základní princip tvrdí, že celým tělem a okolním prostorem prostupuje univerzální životní energie čchi. Člověk je zdráv, dokud čchi proudí vyrovnaně a harmonicky. Podle filozofického základu čínské medicíny vychází tok čchi z neustálé dynamiky dvou pólů jin a jang. Pokud se u člověka zajistí vyvážený poměr obou sil, lze vyléčit jeho choroby. To je jádro čínské medicíny (GASCOIGNE, 2000). Jejím cílem je regulovat tok životní energie celým tělem (ALEXANDER, 2001). Čínská medicína přikládala odedávna velký význam prevenci a neomezovala se jen na léčbu nemocí a zdravotních potíží (GASCOIGNE, 2000).

3.3.1. Čínská medicína v historii a dnes Po staletí absorbovala čínská medicína velké množství podnětů z Indie, Tibetu, střední i jihovýchodní Asie. Sama však byla také přejímána elitami v různých částech východní Asie. Tak například do Koreje byla zavedena spolu s buddhismem ještě před začátkem 6. století; buddhističtí kněží ji pak odtud přenesli dále do Japonska. Zhruba v 16. století infiltrovala spolu s emigranty na Tchajwan, na Filipíny a dále do jihovýchodní Asie, a od 19. století také do Severní a Jižní Ameriky i na další kontinenty. Ve všech těchto oblastech dodnes více či méně aktivně žije vedle medicíny západní (PORTER, 2001). Z čínské medicíny vzešla řada nejrůznějších škol, které se lišily tím, že kladly poněkud odlišný důraz na různé terapeutické metody. Díky těmto různým školám a vlivům se dochovaly početné léčebné metody, které se používají dodnes (GASCOIGNE, 2000). Tradiční fytoterapie i celé čínské lékařství se dnes v Číně těší velké úctě. Je součástí vysokoškolského studia tradiční čínské medicíny, předmětem výzkumu

na různých

pracovištích, a existuje dokonce Akademie tradiční čínské medicíny, v jejíž ústavech se detailně zkoumá spolu s dalšími disciplínami a kde se uskutečňuje postgraduální studium v tomto oboru. Nakladatelství vydávají stovky titulů o čínském lékařství, vycházejí reedice starých děl i práce současné, v nichž se prolínají staré poznatky s moderním přístupem, existuje množství specializovaných časopisů atd. A mění se i přístup okolního světa. Tendence přechodu od zpočátku přehlíživého postoje nebo nepochopení čínské medicíny v západní civilizaci k jejímu stále hlubšímu poznávání je zcela zřejmá (VALÍČEK, 1998).

10

Za zmínku by jistě stálo, že nejstarším základním dílem, jež se dodnes v čínské medicíně používá, je Chuang-ti Nej-ťing (,,Klasikové vnitřního lékařství Žlutého císaře“), sepsané ve 3. století př. n. l., které se stalo biblí čínského lékařství (GASCOIGNE, 2000).

3.3.2. Filozofické učení čínské medicíny Jin a jang Teoretickým východiskem čínské medicíny je taoistické učení o jinjangu (VALÍČEK, 1998). Jin a jang symbolizují dualitu a čínská medicína je proto tak účinná, protože představuje celostní přístup s celostním pohledem na člověka (GASCOIGNE, 2000). Jang představuje mužský, aktivní princip vesmíru. Jin je ženským, pasivním principem světa (VALÍČEK, 1998). Jsou v každém jevu navzájem propojeny a podléhají cyklickým proměnám. Jang je obsažen spíše zevně, jin naopak vnitřně (PORTER, 2001). Jin a jang by měly být v rovnováze. Protože jsou na sobě neoddělitelně závislé, jsou i stejně hodnotné. To znamená, že extrémní převaha jin nebo jang vyvolá takovou nerovnováhu, že se nutně musejí projevit i chorobné symptomy (GASCOIGNE, 2000).

Čchi V čínských učebnicích se praví: ,,Spojí-li se čchi, vznikne tělo; rozptýlí-li se, tělo umírá.“ Čchi je tělesná síla, životní energie, na níž závisí fyzické tělo. Život je důsledkem její zvýšené tvorby a hromadění, smrt naopak důsledkem její ztráty rozptýlením. Čchi zajišťuje správnou regulaci tělesných funkcí (PORTER, 2001). Protéká nejen hluboko uvnitř těla, uvnitř orgánů i mezi nimi, ale i blízko povrchu těla dráhami zvanými meridiány. Na všech meridiánech jsou body přístupu ke čchi, jejichž prostřednictvím lze léčit poruchy meridiánu i vnitřních orgánů. Existuje dvanáct hlavních meridiánů, které odpovídají za stálý průtok čchi a krve k orgánům a k povrchu těla. Pokud jsou čchi a krev v rovnováze a bezchybně a harmonicky protékají tělem, je jejich výsledkem duchovní, duševní i tělesné zdraví a vitalita (GASCOIGNE, 2000).

Pět prvků Dualita jin a jang lze rozšířit o čtyři elementy, které odpovídají čtyřem ročním obdobím: dřevo (jaro), oheň (léto), kov (podzim) a voda (zima). Jako pátý element se připojuje střední (proměnná) fáze: země. Těchto pět prvků se však nesmí chápat jako reálné substance, ale jako symboly abstraktních sil. Každý z nich odpovídá nějakému orgánu či části těla. Pět hlavních

11

orgánů, jejichž úkolem je kontrola těla, jsou srdce, plíce, slezina, játra a ledviny (GASCOIGNE, 2000).

3.3.3. Příčiny onemocnění Jednotící pohled čínské medicíny se přenáší i do jejího přístupu k chorobným procesům a jejich příčinám. Z jejího hlediska jde vlastně o stav rovnováhy či nerovnováhy čchi, čili vzájemného poměru jin a jangu. Pokud některá složka příliš zesílí nebo naopak zeslábne, vzniká lokální nebo i celková nevyváženost, a to je pro organismus chorobná situace. Tehdy se jeho zdravá, tzv. řádná čchi, dostává do stavu chorobné, škodlivé čchi.

Vnější příčiny Do této skupiny patří atmosféričtí činitelé – vítr, horko, vlhko, sucho, chlad a oheň. Hlavním předpokladem jejich působení jako chorobných činitelů je oslabení čchi, která pak těmto jinak obvyklým působením vnějšího prostředí nedokáže dostatečně odolávat.

Vnitřní příčiny Do této kategorie zahrnuje čínská medicína tzv. sedm emocí, potravu a únavu z nepřiměřené aktivity.

Ostatní příčiny Sem jsou řazeny faktory, které vyvolávají chorobu ne jako prvotní, ale jako sekundární příčiny. Patří k nim například hleny, krevní stáze, tedy útvary ze srážení krve, a vrozené příčiny (VALÍČEK, 1998).

3.3.4. Způsoby terapie Čínská medicína zná celou řadu léčebných metod, které přes veškerou různorodost sledují tentýž cíl – dosáhnout rovnováhy čchi. Její narušení je základním principem onemocnění, a proto obnovením rovnováhy se dosahuje odstranění příčiny, která disharmonii způsobila (VALÍČEK, 1998). Mezi metody prevence a léčení nemocí patří: MEDITACE Je pokládána za nejúčinnější metodu udržení dobrého zdraví, její účinek je komplexní.

12

VÝŽIVA Čínská medicína popisuje, jak různé prostředky výživy energeticky působí na tělesné procesy a orgány.

POHYB Týká se rozvádění čchi prostřednictvím nenásilných pohybů.

MASÁŽ Masáž je jedním z nejstarších léčebných postupů. Podporuje pravidelný tok čchi v těle, posiluje čchi tam, kde je slabá, a uvolňuje některé blokády.

AKUPUNKTURA Při této technice se na tok čchi působí jemnými jehlami na určitých místech těla. Pomocí jehel se mění tok energie nejen v konkrétním místě, ale i v daném meridiánu a též v příslušném orgánu.

ASTROLOGIE S její pomocí může člověk hlouběji porozumět sám sobě a naučit se, jak se zachovat přiměřeně různým životním situacím. To zajišťuje harmonický tok čchi a tedy i zdraví.

GEOMANTIE Jemné slaďování našeho bezprostředního okolního prostředí s osobní čchi se v Číně nazývá feng-šuej (doslova: „vítr a voda“). Pokud člověk nežije v souladu s čchi svého prostředí, je tím negativně ovlivněna čchi jeho těla a mohou se dostavit nemoci nebo nežádoucí stavy.

LÉČIVÉ ROSTLINY Léčení rostlinami se používá v případě, kdy dosud jmenované, mírnější postupy nestačí. Používají se vysoce účinné rostlinné léky, ovšem uzpůsobené pro jednotlivé pacienty a často ve vyvážené směsi s dalšími přísadami (GASCOIGNE, 2000).

3.3.5. Klinika tradiční čínské medicíny Klinika tradiční čínské medicíny je v České republice největší a nejdéle fungující zařízení, provozující pouze klasické metody čínské medicíny, a to již šestým rokem. Má dvě centra –

13

v Hluboké nad Vltavou a v Praze. Obě pracoviště provozují stejný systém péče, v Hluboké nad Vltavou je navíc možno se objednat k ozdravným pobytům. Základem jejího současného věhlasu se staly například vynikající úspěchy v oblasti kožních problémů - od roku 2001 rozvíjí program „Řešení kožních problémů“, zaměřený zejména na ekzém, lupénku, akné a jiná kožní onemocnění. Klinika je specializovaná na léčbu kožních onemocnění, ale vzhledem k celostnímu přístupu tradiční čínské medicíny k člověku, účinně pomáhá i lidem s bolestmi zad a kloubů, bolestmi hlavy či únavou z pracovního přetížení, s onemocněními podmíněnými psychickým stresem, s poruchami zažívání, alergiemi a jinými poruchami imunitního systému, či s celou škálou gynekologických obtíží. Zaměřuje se především na čínskou fytoterapii, ale ve své praxi využívá i postupy jakými jsou akupunktura, čínské masáže, dietetika, anebo speciální zdravotní cvičení zaměřené na celkovou harmonizaci tělesných a duševních pochodů. Na Klinice poradí i s užíváním čínských bylinných směsí. K dispozici je zde také bohatá nabídka čínských bylin. Všichni terapeuti, kteří zde pracují, absolvovali stáže v Číně, nebo jsou to přímo čínští lékaři. Mají nejméně pětiletou praxi v oboru, čínští lékaři nejméně patnáctiletou. Klinika je členem EUROTCM, což je evropská asociace organizací provozujících čínskou medicínu, zabývající se společným kodexem, standardy pro vzdělání a praxi a vytvářející pevné autoregulační mechanizmy pro své členy (LUCKÝ, 2006).

3.4. ČÍNSKÁ FYTOTERAPIE Fytoterapie je přímé léčení rostlinami, respektive jednoduchými lékovými formami připravenými přímo z vegetabilních (rostlinných) drog. Švýcarský vědec prof. A. Tschich formuloval definici drogy takto: ,,Droga je sušená nebo jinak upravená rostlina či její část, určená k přípravě léků nebo jako technická surovina.“ Působení rostlinných léčiv je mírnější a většinou bez nežádoucích vedlejších účinků. V málokteré geografické oblasti však byla fytoterapie dovedena k takové dokonalosti, jako je tomu v Číně (VALÍČEK, 1998).

3.4.1. Pěstování a sklizeň léčivých rostlin Díky velké rozloze, a tedy i topografické a klimatické různorodosti země, roste v Číně velké množství druhů, které mohou najít vhodné pěstitelské podmínky rovněž u nás.

14

Způsoby pěstování a sklizně léčivých rostlin tradiční čínské medicíny se nijak neliší od způsobů používaných u druhů rostlin běžně se vyskytujících u nás, je pouze třeba znát konkrétní nároky rostlin na klimatické a půdní podmínky, na teplo, světlo, vodu a živiny, ale také na charakter půdy (VALÍČEK, 1998). Především podnebí a půda výrazně ovlivňují výnos i obsah účinných látek v rostlinách (JIRÁSEK, 1986). Na kvalitu drogy má značný vliv správně provedená sklizeň rostlinné části (VALÍČEK, 1998). Doba sběru je závislá nejen na správné volbě ročního období, ale i denní doby, neboť některé látky v rostlině se v hodnotě i množství mění během dne (KORBELÁŘ, 1981). Nadzemní části se proto sbírají za suchého a slunného počasí. Rostliny pěstované pro listy se sklízí obvykle v době těsně před květem. Druhy pěstované pro květ se sbírají v plném květu, ale nesmějí být překvetlé. Semena mají být dobře vyvinutá a obvykle se sklízejí na počátku zralosti semene. Kořeny a oddenky se většinou dobývají na podzim nebo časně na jaře, ještě před vyrašením. Kůry jsou určitou výjimkou, jejich loupání vyžaduje vlhké počasí. Sušení je při získávání drog jednou z nejdůležitějších prací. Přitom rozmezí teplot (35 - 60˚C) a způsob sušení jsou pro každou drogu určeny (VALÍČEK, 1998). Sušením se odstraňuje z rostlinných částí voda, přičemž tento proces probíhá tak dlouho, až je droga úplně křehká a při ohybu se i tvrdší části lehce lámou (KORBELÁŘ, 1981). Drogy se zpravidla skladují na chladném, tmavém a suchém místě, aby se zabránilo negativním změnám v jejich složení (VALÍČEK, 1998). Životnost či spíše účinnost dobře uskladněných drog se udává v průměru dva roky. To samozřejmě neplatí zcela obecně a účinnost bylin se raději určuje individuálně. Nejvyšší životnost mají tzv. ,,tvrdé“ drogy, jako jsou dřeva, kořeny a kůry, ale i některé natě nebo listy. Některé ,,měkké“ drogy, což jsou především drogy květové, sotva vydrží do další sklizně (JANČA, 1994).

3.4.2. Účinnost léčivých rostlin Klíč k pochopení použití čínských bylin spočívá v tom, že jsou podávány podle energetického hlediska – podle čchi a krve. Každá bylina má svou vlastní energii, jež vede k uzdravení, musí být ovšem v souladu s energií nemocného. To znamená, že různým lidem se podávají a různě dávkují rozličné prostředky podle jejich individuálních potřeb. Mezi příslušnou částí rostliny a jejím použitím existuje zajímavá souvislost. Vnější části rostlin (větve a listy) působí na vnější části těla. Kořeny a hlízami se obyčejně léčí orgány nacházející se v nitru těla.

15

Byliny jsou v naprosté většině sestavovány do směsí. Několik bylin ve směsi je účinnější než jednotlivé byliny, protože jejich složky se vzájemně doplňují. Ale směsi jsou rovněž bezpečnější, protože se nepodává neomezeně žádná jednotlivá bylina s příliš silnou energií nebo účinkem. V současné době je účinnost bylinkářství v Číně předmětem intenzivního studia. Uznává se, že tradiční čínská medicína mírní více než padesát specifických onemocnění, včetně akutních infekcí a chronických degenerativních chorob (GASCOIGNE, 2000).

3.4.3. Účinné obsahové látky v rostlinách Zatímco produkty primárního metabolismu, tj. sacharidy, proteiny a lipidy slouží člověku jako potravina nebo stavební látka, pak sekundární produkty se vyznačují zřetelnými účinky na lidský organismus – mohou intenzivně ovlivňovat tělesné funkce, a to ať již pozitivně, nebo negativně. Druhy obsahových látek a jejich vzájemné poměry se liší v průběhu vývoje a růstu rostliny. Starší rostliny mají tendenci vytvářet větší množství sekundárních metabolitů, a proto jsou pro léčebné využití vhodnější. Pro jednotlivé rostlinné části se vybírá takové období, v němž je v nich obsah účinných látek nejvyšší (VALÍČEK, 1998).

Druhy obsahových látek: Primární produkty SACHARIDY Sacharidy jsou přirozenými produkty fotosyntézy (JANČA, 1994). Například v kořeni Rehmannia glutinosa se nachází sacharidy mannit a glukóza.

MASTNÉ KYSELINY Patří mezi jednoduché organické kyseliny. Například kyselinu linolovou a linolenovou, jakožto nenasycené mastné kyseliny, obsahuje kůra kořene Lycium chinense.

AMINOKYSELINY Představují základní stavební jednotku bílkovin (VALÍČEK, 1998). Mají význam i pro syntézu dalších metabolitů, například alkaloidů, glykosidů a vitamínů (JANČA, 1994).

16

Aminokyseliny, zejména arginin, obsahuje například kořen Rehmannia glutinosa (VALÍČEK, 1998).

Sekundární produkty GLYKOSIDY Patří k rostlinným stavebním látkám a vznikají vazbou sacharidové složky na nesacharidovou látku zvanou aglykon. Sacharidovou složkou může být glukóza, ale také jiné, složitější cukry, zatímco aglykony bývají velice rozmanité a určují, jaký druh účinku bude mít glykosid (JANČA, 1994). Jako příklad je možno uvést glykosidy loganin a sekologanin nacházející se v květech Lonicera japonica.

SAPONINY Patří mezi látky s glykosidickou stavbou molekuly. Od ostatních glykosidů se odlišují schopností snižovat povrchové napětí tekutin, a tím umožňovat vznik velmi malých částic (kapek). Přítomnost saponinů ve vodě se po protřepání projeví vznikem pěny. Saponiny saikosaponin A, C a D obsahuje například kořen Bupleurum scorzoneraefolium.

ALKALOIDY Vznikají jako odpadní produkty metabolismu aminokyselin, pro člověka jsou jedovaté (VALÍČEK, 1998). Patří mezi prudce působící látky. Největší obsah alkaloidů mají rostliny těsně před rozkvětem nebo v začátku kvetení. Nejbohatší na alkaloidy jsou semena, listy, kůra a kořeny; květy mají obsah výrazně menší (JANČA, 1994). Alkaloid kukoamin A obsahuje například kůra kořene Lycium chinense.

HYDROXYKYSELINY Patří mezi nejběžnější látky, které se nacházejí ve většině rostlin (VALÍČEK, 1998). Patří mezi ně například kyselina jablečná, vinná, citrónová, jantarová, šťavelová a fumarová, jež jsou obsaženy v Rhodiola rosea (VALÍČEK, 2001).

STEROIDY V rostlinách se vyskytují steroidní alkoholy velmi podobné cholesterolu (tzv. steroly). Příkladem může být β-sitosterol a stigmasterol, které se nacházejí v kořeni Angelica sinensis.

17

SILICE Jsou směsi těkavých látek, které se uvolňují z různých rostlinných částí a propůjčují rostlinám jejich charakteristickou, většinou příjemnou vůni. Silice s monoterpeny perillaaldehydem, Llimonenem a α-pinenem obsahuje například stonek a listy Perilla frutescens (VALÍČEK, 1998).

TŘÍSLOVINY Třísloviny se nachází především v kůrách, ale také v listech a zejména pak v hálkách, což je nápadný patologický útvar vzniklý na rostlině po napadení hmyzem. Chutnají trpce (JANČA, 1994). Třísloviny jsou obsaženy například v droze Codonopsis pilosula (JANČA, 1998).

FOSFOLIPIDY Jsou to tukům podobné látky, které mají v molekule vázanou kyselinu fosforečnou. Jejich nejznámějším zástupcem je lecitin, jež lze najít například v kořeni Polygonum multiflorum.

FYTONCIDY Představují chemicky značně nejednotnou skupinu látek. Společným znakem je schopnost zamezovat růstu bakterií, proto bývají nazývány také rostlinnými antibiotiky. Nachází se například v nati Dianthus superbus (VALÍČEK, 1998).

Kromě těchto hlavních účinných látek je ještě v rostlinných drogách celá řada dalších, známých jako látky doprovodné (například třísloviny a saponiny). Samy o sobě jsou sice málo farmakologicky účinné, ale značně ovlivňují účinnost hlavních účinných látek, a to jak kladně, tak i záporně. V podstatě slouží jako nezbytné katalyzátory. V rostlinách nebo drogách jsou zastoupeny i látky neúčinné, balastní (například celulóza a voda), což jsou většinou metabolické produkty, které spíše působení vlastní drogy komplikují nebo zatěžují organismus svou přítomností (JANČA, 1994).

3.4.4. Užití přípravků z drog Jako lék se podávají drogy nebo jejich směsi většinou ve formě vhodného přípravku. Ten musí odpovídat způsobu užití, tj. zevnímu nebo vnitřnímu, ale také druhu drogy, protože ne všechny drogy snesou beze ztrát účinnosti některé dále popsané postupy.

18

ODVAR Tato forma je v tradiční čínské medicíně nejvíce používána. Mezi její hlavní výhody patří rychlá a jednoduchá příprava, značný terapeutický efekt a využití všech účinných látek v droze obsažených. Jistou nevýhodou odvaru často bývá jeho intenzivní zápach. Většina odvarů se vaří dvakrát, někdy i třikrát (jako v případě tonizujícího odvaru). Doba varu záleží na druhu drogy - drogy jako květ, list či drogy obsahující těkavé silice se vaří kratší dobu než stonky, kořeny, oddenky nebo drogy toxické (VALÍČEK, 1998). Příprava: Potřebné množství drogy se přelije studenou vodou a voda se poté přivede k varu. Vaří se 3 – 10 minut, 10 – 15 minut se droga nechá vyluhovat a nakonec se scedí (JANČA, 1994). Odvar je možno připravit například z 5 – 12 g suché drogy natě Dianthus superbus.

NÁLEV Je to u nás nejběžnější čajový nápoj. Příprava: Na 250 ml vody se dávkuje požadované množství drogy, řezané nebo práškované, (obvykle 3 – 5 g), droga se zalije vroucí vodou a nechá se 3 – 5 minut vyluhovat. Nálev se připravuje například z 3 – 5 g drogy kořene Bupleurum scorzoneraefolium (VALÍČEK, 1998).

TINKTURA Je lihový výluh z drogy zahrnující mnohem širší spektrum léčivých schopností rostlin než čaje. Určité složky se totiž lépe než ve vodě rozloží v alkoholu. Tinktury se rychle vstřebávají do krve a jsou vysoce koncentrované – ¼ či ½ lžičky se účinkem vyrovná zhruba 250 ml bylinkového čaje (VUKOVICOVÁ, 2005). Příprava: 1 hmotnostní díl drogy se přelije 5 hmotnostními díly 60 – 70% lihu a nechá se 7 – 14 dní vyluhovat při pokojové teplotě, přičemž se jednou denně protřepe. Poslední den se nechá ustát a nakonec se přefiltruje, nejlépe na papírovém filtru (JANČA, 1994). Tinktura se připravuje například ze 60 g suchého mletého kořene Rhodiola rosea.

PRÁŠEK Namleté byliny se nanášejí na kůži při některých kožních chorobách, chce-li se dosáhnout lokálního účinku, foukají se do nosu nebo do krku. Mohou se svařit s vodou na odvar nebo se nechají vyluhovat jako obyčejné čaje (GASCOIGNE, 2000). Příprava: Dokonale vysušená droga se rozemele nebo podrtí (JANČA, 1994). 19

Příkladem může být 3 – 8 g drogy ve formě prášku z kořene Scutellaria baicalensis, který se může za sucha pražit, smažit s vínem a nebo žíhat.

ZÁBALY Slouží k zevnímu použití, především v léčbě kožních chorob. Příprava: Řezaná nebo práškovaná droga se smíchá s olejem a následně vaří na mírném ohni, přičemž se posléze přidá včelí vosk. Takto získaná pasta se rozprostře na celofán nebo voskový papír a přiloží na postižené místo. Například teplý obklad se připravuje smícháním prášku z hlízy Dioscorea batatas s malým množstvím teplé vody.

BYLINNÝ VÝLUH Příprava: 60 – 120 g drogy se přelije 1 litrem 60 – 96% lihu a nechá se vyluhovat po dobu tří měsíců až jednoho roku. Občas se protřepe. Platí, že čím déle se droga louhuje, tím je bylinný výluh chutnější a silnější. Například naložením 60 – 70 g drogy do 1 litru 40% lihu po dobu 2 – 3 měsíců lze získat výluh z kořene Rehmannia glutinosa (VALÍČEK, 1998).

Kromě shora uvedených forem se v tradiční čínské medicíně používají i další formy, jako například odvar vařený v páře, kapsle, pasta, pilulky, masti, bylinné víno, bylinné kašičky nebo rostlinné polštáře. Avšak vzhledem k tomu, že dále uvedené vybrané druhy léčivých rostlin se těmito způsoby neupravují, byly tyto formy pouze vyjmenovány.

3.5. SORTIMENT ROSTLIN TRADIČNÍ ČÍNSKÉ MEDICÍNY Uvést skutečně nejdůležitější druhy rostlin užívané v čínské fytoterapii je velmi obtížné, neboť se jedná o několik set druhů. V následujícím seznamu je proto uvedeno 100 druhů rostlin, které našly stěžejní uplatnění v tradiční čínské medicíně. Acacia catechu (akácie katechová) - čeleď Mimosaceae Achyranthes bidentata (achyrant dvouzubý) - čeleď Amaranthaceae Aconitum carmichaelii (oměj Karmichaelův) - čeleď Ranunculaceae Acorus calamus (puškvorec obecný) - čeleď Araceae Adenophora tetraphylla (zvonovec čtyřlistý) - čeleď Campanulaceae Alisma orientalis (žabník orientální) - čeleď Alismataceae

20

Allium fistulosum (cibule zimní) - čeleď Liliaceae Aloe vera (aloe pravé) - čeleď Liliaceae Alpinia officinarum (galgán lékařský) - čeleď Zingiberaceae Amomum tsao-ko (amom tsao-ko) - čeleď Zingiberaceae Angelica dahurica (děhel dahurský) - čeleď Apiaceae Angelica sinensis (děhel čínský) - čeleď Apiaceae Arctium lappa (lopuch větší) - čeleď Asteraceae Areca catechu (palma areková) - čeleď Arecaceae Aristolochia debilis (podražec chabý) - čeleď Aristolochiaceae Artemisia annua (pelyněk roční) - čeleď Asteraceae Asparagus cochinchinensis (chřest kočinčínský) - čeleď Liliaceae Aster tataricus (hvězdnice tatarská) - čeleď Asteraceae Astragalus membranaceus (kozinec blanitý) - čeleď Fabaceae Atractylis macrocephala (atraktylis velkoúborný) - čeleď Asteraceae Atractylis ovata (atraktylis vejčitý) - čeleď Asteraceae Brucea javanica (brucea javanská) - čeleď Simaroubaceae Bupleurum scorzoneraefolium (prorostlík čínský) - čeleď Apiaceae Cannabis indica (konopí indické) - čeleď Cannabaceae Carthamus tinctorius (světlice barvířská) - čeleď Asteraceae Cassia tora (kasie východoasijská) - čeleď Caesalpiniaceae Chrysanthemum indicum (zlateň indická) - čeleď Asteraceae Cinnamomum cassia (skořicovník čínský) - čeleď Caesalpiniaceae Citrus reticulata (mandarinka obecná) - čeleď Rutaceae Clematis chinensis (plamének čínský) - čeleď Ranunculaceae Cnidium monnieri (jarva Monnierova) - čeleď Apiaceae Codonopsis pilosula (pazvonek chloupkatý) - čeleď Campanulaceae Coix lacryma-jobi (slzovka obecná) - čeleď Poaceae Coptis chinensis (koptis čínský) - čeleď Ranunculaceae Cornus officinalis (dřín lékařský) - čeleď Cornaceae Crataegus cuneata (hloh klínovitý) - čeleď Rosaceae Curcuma longa (kurkuma dlouhá) - čeleď Zingiberaceae Cuscuta chinensis (kokotice čínská) - čeleď Cuscutaceae Dianthus superbus (hvozdík pyšný) - čeleď Caryophyllaceae Dioscorea batatas (jam čínský) - čeleď Dioscoreaceae 21

Elettaria cardamomum (kardamon pravý) - čeleď Zingiberaceae Ephedra sinica (chvojník čínský) - čeleď Ephedraceae Epimedium sagittatum (škornice šípovitá) - čeleď Berberidaceae Eriobotrya japonica (mišpulník japonský, lokvát japonský) - čeleď Rosaceae Eucommia ulmoides (gumojilm jilmový) - čeleď Eucommiaceae Ferula assa-foetida (ločidlo čertovo lejno) - čeleď Apiaceae Gardenia jasminoides (gardenie jasmínová) - čeleď Rubiaceae Gastrodia elata (gastrodie vyvýšená) - čeleď Orchidaceae Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný) - čeleď Ginkgoaceae Glehnia littoralis (glehnie pobřežní) - čeleď Apiaceae Glycyrrhiza uralensis (lékořice uralská) - čeleď Fabaceae Houttuynia cordata (houtuynie srdčitá) - čeleď Saururaceae Illicium verum (badyáník pravý) - čeleď Illiciaceae Imperata cylindrica (lalang válcovitý) - čeleď Poaceae Lablab purpureus (lablab purpurový) - čeleď Fabaceae Leonurus sibiricus (srdečník sibiřský) - čeleď Lamiaceae Ligusticum sinense (koprníček čínský) - čeleď Apiaceae Ligustrum lucidum (ptačí zob lesklý) - čeleď Oleaceae Lonicera japonica (zimolez japonský) - čeleď Caprifoliaceae Lycium chinense (kustovnice čínská) - čeleď Solanaceae Magnolia officinalis (šácholan čínský) - čeleď Magnoliaceae Melia azedarach (melie azedarach) - čeleď Meliaceae Momordica cochinchinensis (momordika kočinčínská) - čeleď Cucurbitaceae Morus alba (morušovník bílý) - čeleď Moraceae Myristica fragrans (muškátovník vonný) - čeleď Myristicaceae Nelumbo nucifera (lotos indický) - čeleď Nelumbonaceae Ophiopogon japonicus (ofiopogon japonský) - čeleď Liliaceae Paeonia lactiflora (pivoňka bělokvětá) - čeleď Paeoniaceae Paeonia suffruticosa (pivoňka polokřovitá) - čeleď Paeoniaceae Panax ginseng (ženšen pravý) - čeleď Araliaceae Perilla frutescens (perila křovitá) - čeleď Lamiaceae Phellodendron amurense (korkovník amurský) - čeleď Rutaceae Pinellia ternata (pinelie trojčetná) - čeleď Araceae Piper nigrum (pepřovník černý) - čeleď Piperaceae 22

Plantago asiatica (jitrocel asijský) - čeleď Plantaginaceae Platycodon grandiflorum (platykodon velkokvětý) - čeleď Campanulaceae Polygala tenuifolia (vítod tenkolistý) - čeleď Polygalaceae Polygonatum odoratum (kokořík vonný) - čeleď Liliaceae Polygonum multiflorum (rdesno mnohokvěté) - čeleď Polygonaceae Poria cocos (pornatka kokosová) - čeleď Polyporaceae Portulaca oleracea (šrucha zelná) - čeleď Portulacaceae Prunus mume (slivoň mume) - čeleď Rosaceae Pueraria lobata (puerarie laločnatá) - čeleď Fabaceae Punica granatum (granátovník obecný) - čeleď Punicaceae Rehmannia glutinosa (rehmanie lepkavá) - čeleď Scrophulariaceae Rheum palmatum (reveň dlanitá) - čeleď Polygonaceae Salvia miltiorrhiza (šalvěj červenokořenná) - čeleď Lamiaceae Saussurea lappa (chrpovník lopuchový) - čeleď Asteraceae Schisandra chinensis (klanopraška čínská) - čeleď Schisandraceae Scrophularia ningpoensis (krtičník ningpoenský) - čeleď Scrophulariaceae Scutellaria baicalensis (šišák bajkalský) - čeleď Lamiaceae Sesamum indicum (sezam indický) - čeleď Pedaliaceae Sophora flavescens (jerlín žlutavý) - čeleď Fabaceae Taraxacum mongolicum (smetanka mongolská) - čeleď Cichoriaceae Trichosanthes kirilowii (okurkovník Kirilův) - čeleď Cucurbitaceae Trigonella foenum-graecum (pískavice řecké seno) - čeleď Fabaceae Viola yedoensis (violka tokijská) - čeleď Fabaceae Xanthium sibiricum (řepeň sibiřská) - čeleď Asteraceae Zingiber officinale (zázvor obecný) - čeleď Zingiberaceae Ziziphus jujuba (jujuba čínská) - čeleď Rhamnaceae

Z tohoto seznamu bylo vybráno a podrobně popsáno 15 druhů rostlin, které lze pěstovat i na území České republiky.

23

3.5.1. Codonopsis pilosula Nannf. (pazvonek chloupkatý) Čeleď: Campanulaceae (zvonkovité) Popis a rozšíření Pazvonek chloupkatý (viz Obr. 1 Přílohy) je víceletá liána 2 – 3 m dlouhá. Má mrkvovitý kořen válcovitého nebo protaženého kuželovitého tvaru, který je 100 – 250 mm dlouhý, o průměru 10 – 17 mm. V čerstvém stavu je bílý a hladký, po usušení žlutavě hnědý a hluboce vrásčitý. Tvarem někdy připomíná kořen ženšenu. Větvená lodyha je prostoupena mléčnicemi, listy jsou střídavé, někdy vstřícné s dlouhými řapíky; čepele vejčité nebo eliptické, tupě špičaté, téměř celokrajné a chlupaté. Stopkaté pětičetné květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, a to na vrcholech lodyh nebo na koncích krátkých postranních výhonů. Kalich je vytrvalý, hluboce dělený. Široce zvonkovitá a světle žlutavě zelená koruna s fialovým žilkováním má pět volných tyčinek s nitkami rozšířenými na bázi. Semeník je svrchní, trojpouzdrý, plod má podobu obkuželovité tobolky, v době zralosti pukající třemi otvory. Obsahuje velké množství drobných, vejcovitých, hnědých a hladkých semen. Pazvonek chloupkatý roste především v Číně, ale i v Koreji a na jihu Dálného východu (Rusko) planě jako podrost v hustých porostech keřů, na okraji lesů a na březích řek a potoků v nadmořské výšce kolem 700 m. Charakteristické jsou půdy těžší, chladnější, s dostatkem vody. Také v našich klimatických podmínkách roste bez problémů ve volné půdě a dobře přezimuje. Pěstuje se ze semen přímým výsevem nebo předpěstováním sazenic (VALÍČEK, 1998). V prvním roce rostliny vytvářejí málo nadzemní hmoty a zpravidla ani nekvetou. Teprve v dalším roce je třeba připravit jim jednoduché opory, po kterých by se mohly pnout. Kořeny je však možno sbírat již jednoleté (JANČA, 1998).

Obsahové látky Kořeny obsahují fenylpropanové glykosidy syringin a tangshenosid I, volné triterpenoidy friedelin, taraxerol a taraxerylacetát, sterol α-spinasterol a jiné (VALÍČEK, 1998).

Léčebné účinky Droga výrazně ovlivňuje astma a horečnaté stavy, zlepšuje libido i potenci u obou pohlaví, celkově stimuluje a posiluje, přitom však prohlubuje spánek. Léčí záněty střev a ledvin, příznivě ovlivňuje diabetes II. typu, snižuje krevní tlak. Má také poměrně značný účinek protinádorový (JANČA, 1998). Užívá se při chronické únavě, ztrátě chuti k jídlu, vyčerpání

24

po chirurgickém zákroku nebo po porodu, nadýmání, snížené imunitě, hypoglykémii. Zvyšuje imunitu a celkovou odolnost organismu a zvyšuje hladinu krevního cukru (VALÍČEK, 1998). Kořeny se dále používají jako prevence proti kapavce, jsou potenciálně prospěšné i při léčbě AIDS a u pacientů ošetřovaných ozařováním a chemoterapií, neboť snižují vedlejší účinky toxických látek zvýšením počtu bílých i červených krvinek. Droga se také používá při rakovině prsu, bušení srdce a ztrátě paměti (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Nejvhodnější lékovou formou je tinktura. Podává se dětem tolik kapek denně, kolik je jim let, dospělým tolik kapek denně, kolik váží kilogramů, přirozeně ovšem v několika dílčích dávkách. Podávat lze i nálev. Kořenová droga se podává především formou tinktury, droga naťová pak formou nálevu. Při užití čajové formy se dává přednost vmíchání drogy do směsí (JANČA, 1998). Denní dávka je 10 – 30 g suchých kořenů ve dvou dávkách na lačno. Úspěšně lze užívat odvarů, případně extraktů z kořene v kombinaci s dalšími bylinami při léčení hypertenze, některých druhů anémie, astmatu, impotence a při eliminaci zažívacích potíží. Extrakty a čaje se mohou dobře uplatnit jako výživný a vitalizující nápoj podporující chuť k jídlu, zvyšující odolnost organismu i jeho regenerační schopnosti po zvýšené fyzické zátěži. Nať je tradičním čínským léčivem pro generalizovanou sklerodermii se zaměřením na zlepšení výživy a odolnosti, podporu cirkulace krve a celkové zvýšení vitality (VALÍČEK, 1998).

3.5.2. Scutellaria baicalensis Georgi (šišák bajkalský) Čeleď: Lamiaceae (hluchavkovité) Popis a rozšíření Šišák bajkalský (viz Obr. 2 a Obr. 3 Přílohy) je vytrvalá, 0,3 – 0,6 m vysoká bylina s vřetenovitým, kolem 20 mm tlustým, masitým kořenem na povrchu hnědým a na řezu bledě žlutým, má lodyhy vystoupavé až poléhavé, čtyřhranné, na bázi purpurové, na vrcholu zelené, jednoduché nebo bohatě větvené, chlupaté. Listy jsou křižmostojné, přisedlé nebo krátce řapíkaté, 15 – 30 mm dlouhé a 13 – 15 mm široké, kopinaté nebo vejčitě kopinaté, celokrajné, tuhé až kožovité. Květenství vytváří 70 – 150 mm dlouhý jednostranný hrozen s květy vyrůstajícími po dvou v úžlabí kopinatých listenů. Kalich je dvoupyský, na svrchním pysku kolmo odstává výrůstek (scutellum). Dvoupyská, souměrná, pěticípá fialová nebo modrá koruna je na bázi vzhůru prohnutá, spodní pysk je mělce dvoulaločný, horní přilbovitý a

25

chlupatý. Tyčinky jsou čtyři, dvoumocné, svrchní semeník se skládá ze dvou plodolistů, v každém jsou dvě vajíčka. Plodem je vejcovitá, plochá a drobná tvrdka černohnědé barvy. Druh roste planě především v lesních a lesostepních oblastech východního Zabajkalí, v severní Koreji, Číně, Japonsku a severovýchodním Mongolsku. Rozšířen je hlavně na přímém slunci i v polostínu na sušších, kamenitých a štěrkovitých svazích. V našich klimatických podmínkách velmi dobře roste i přezimuje.

Obsahové látky Rod Scutellaria tvoří vzácnou výjimku v čeledi Laminaceae, neboť kořen neobsahuje silici. Největší význam mají především flavonové glykosidy, kterých bylo identifikováno přes čtyřicet. Hlavní podíl tvoří například baikalin a wogonosid a jejich aglykony baikalein a wogonin. Dále byly identifikovány steroly β-sitosterol a kampesterol, kyselina benzoová a jiné.

Léčebné účinky Příznivě ovlivňuje vnitřní krvácení a krvácení z nosu, hypertenzi, hepatitidu, dyzenterii, spálu, záněty v krku, záškrt, zánět ledvin, nespavost. Zevně se používá při vyrážkách na kůži a při popáleninách. Aplikuje se rovněž při vysokých horečkách provázených kašlem, ale také při rakovině žaludku, průjmech, bolestivém močení, bolestech hlavy a podrážděnosti (VALÍČEK, 1998). Může se využívat i jako sedativum při neuróze, má i účinky protikřečové a především protialergické. Tlumí arytmie a srdeční fibrilace, je velmi účinným antirevmatikem. Je užitečný při přepracovanosti a též snižuje hladinu krevního cholesterolu (JANČA, 1996). Používá se také proti stavům úzkosti, depresím, nervovému vyčerpání, premenstruačnímu syndromu, zmírňuje bolesti při skleróze multiplex a posiluje působení uklidňujících léků (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Zpravidla se podává odvar z kořenů připravený z denní dávky 6 – 15 g drogy nebo se užívá 3 – 8 g drogy ve formě prášku, který se může za sucha pražit, smažit s vínem nebo žíhat. Častou lékovou formou je také extrakt získaný naložením 60 – 80 g drogy do 1 litru 40% lihu na dobu 1 – 2 měsíců. Podává se 4krát denně 1 polévková lžíce po dobu šesti týdnů (VALÍČEK, 1998). Chceme-li drogu použít jako hypnotikum pro zlepšení spánku, aplikuje se jednorázově 1 čajová lžička tinktury nebo šálek odvaru těsně před spaním (JANČA, 1996).

26

3.5.3. Rehmannia glutinosa Steud. (rehmanie lepkavá) Čeleď: Scrophulariaceae (krtičníkovité) Popis a rozšíření Rehmanie lepkavá (viz Obr. 4 Přílohy) je víceletá bylina mající žlutý až oranžový hlíznatý zaškrcovaný asi 30 mm tlustý kořen. Přízemní růžici tvoří kopisťovité až dlouze eliptické listy 30 – 100 mm dlouhé a 15 – 40 mm široké, chlupaté, na bázi stažené v krátký řapík, na vrcholu tupé a na okraji hrubě zubaté. Ze středu listové růžice vyrůstá 150 – 300 mm dlouhý stvol zakončený dekorativními světle červenopurpurovými, dlouze trubkovitými souměrnými květy. Plodem je tobolka obsahující velké množství drobných hnědých semen. Druh planě roste především v Číně a ve vnitřním Mongolsku, ale dnes se tam i pěstuje, stejně jako v Japonsku, Koreji, Vietnamu a v dalších státech. Pokusy v našich klimatických podmínkách jednoznačně prokázaly, že zde roste a přezimuje bez větších problémů.

Obsahové látky Kořen obsahuje iridoidní glykosidy s převahou katalpolu, menším množstvím aukubinu, ajugolu a rehmanniosidů A, B, C a D, steroly β-sitosterol, stigmasterol, kampesterol, sacharidy mannit a glukózu, stachyózu, mastné kyseliny, aminokyselinu arginin, provitamin A a jiné.

Léčebné účinky Čerstvý kořen se užívá při vysokých horečkách, mdlobách, vykašlávání a zvracení krve, krvi v moči a stolici, žízni a zácpě. Sušený při krvácivosti, hubnutí, zácpě a poruchách menstruace. Vařený potom při anémii, celkové slabosti, krvácení z dělohy, předčasném výronu semene, nočním pocení a odpoledních teplotách (VALÍČEK, 2001). Dále vyživuje krev a napomáhá zdravému růstu vlasů (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Sbírá se kořen, který se používá ve třech různých úpravách, a to čerstvý, sušený a sušený s následným uvařením. Podle toho se liší i jeho účinky (VALÍČEK, 2001). Samostatně se droga používá velmi málo. Buď se připravuje odvar z 5 – 8 g drogy a podává se ve dvou dávkách na lačno, nebo se naloží 60 – 70 g drogy do 1 litru 40% lihu, po 2 – 3

27

měsících se extrakt přefiltruje a užívá se polévková lžíce 2krát denně na lačno (VALÍČEK, 1998).

3.5.4. Ginkgo biloba L. (jinan dvoulaločný) Čeleď: Ginkgoaceae (jinanovité) Popis a rozšíření Tento okrasný opadavý strom (viz Obr. 5 a Obr. 6 Přílohy) je posledním zástupcem řádu dřevin, které měly svůj rozmach před asi 200 milióny let (BREMNESSOVÁ, 2005). Je dvoudomý, s kmenem až 40 m vysokým, korunou pyramidální, kůrou šedou a u starých stromů hluboce brázditou, má větve s krátkými, tlustými brachyblasty, na kterých vyrůstají svazečky opadavých listů. Ty jsou dlouze řapíkaté, s čepelí v obrysu klínovitou a zpravidla rozdělenou na dva laloky, 10 – 12 cm dlouhou a 6 – 8 cm širokou, kožovitou a světle zelenou (VALÍČEK, 1998). Listy se na podzim zbarvují do jasně žluté barvy (COOMBES, 2006). Žilnatina je vějířovitá. Samčí květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, mají podobu stopkatých jehněd a tyčinky mají obvykle dvě prašná pouzdra. Samičí květy rostou jednotlivě nebo po dvou mezi šupinatými listeny na dlouhých stopkách a jsou složeny pouze ze dvou vajíček, z nichž se vyvíjí jen jedno. Semeno je podobné peckovici typu třešně o průměru asi 2 cm. Vnější osemení je dužnaté, zapáchající, vnitřní tvrdé, uzavírající zárodek. Druh pochází ze severozápadní Číny a ve třetihorách byl pravděpodobně rozšířen po celé severní polokouli. Dnes roste hlavně v Číně a Japonsku, dostal se rovněž do Evropy a Severní Ameriky. U nás je možno setkat se s ním především v některých parkových výsadbách (VALÍČEK, 1998). Vyžaduje lehčí, propustné a hlubší půdy. Obstojně snáší sucho a poměrně dobře znečištěné ovzduší. Netrpí škůdci ani chorobami (HURYCH, 1996). Jsou-li k dispozici rostliny samčí i samičí, stromy plodí, ale semena bývají nedostatečně vyzrálá a téměř neklíčí.

Obsahové látky V semenech se nachází tuk s převahou 90 % neutrálních lipidů, tvořených především kyselinou olejovou a linolovou. Dužnina nezralých plodů a osemení však obsahuje toxické fenolické kyseliny a fenoly, zejména kyselinu ginkgolovou, hydroginkgolovou, ginkgol a bilobol. Další toxickou látkou v semenech je 4-0-methylpyridoxin, což je antagonista vitaminu B6.

28

V listech byly zjištěny diterpenoidní laktony ginkgolidy A, B a C, dále flavonoidy isorhamnetin, kemferol, kemferol-3-rhamnoglukosid, kvercetin, rutin a kvercitrin, ginkgetin, isoginkgetin, sciadopitysin, sterol stigmasterol a třísloviny. Kořeny obsahují mimo jiné ginkgolidy A, B, C a M.

Léčebné účinky Semeno a kořen léčí astma, tuberkulózu, zánět močového měchýře, předčasný výron semene, časté močení, kapavku a otravu alkoholem. Používá se také jako prostředek proti kašli a podporuje trávení. List působí na hypertenzi, anginu pectoris, příznivě ovlivňuje poruchy periferních částí krevního oběhu, zvláště prokrvení mozku. Dále se používá při léčení poruch paměti, závratí, otoků mozku, ale i Alzheimerovy choroby. Výrazně zlepšuje i některá cévní onemocnění, například bércové vředy. Je vynikajícím preventivním prostředkem proti náhlým mozkovým příhodám, ale také proti infarktu myokardu. Zjištěny byly i účinky protialergické, zejména při léčbě astmatu (VALÍČEK, 1998). Výzkum ukázal, že extrakt z podzimních listů obsahuje látky zesilující cévy a snižující tvorbu volných radikálů a terpenů, které potlačují krevní destičky. Také zlepšuje činnost mozku a zvyšuje energii buněk (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Užívají se semena zbavená tvrdého osemení, a to většinou ve formě odvaru z 2 – 6 g drogy, ve dvou dávkách po jídle. Jinou možností je rozdrcení 5 – 15 g semen zbavených tvrdého osemení na prášek, který se plní do kapslí a užívá ve třech dávkách po jídle. Z listů se připravuje lihový extrakt, který se užívá 2 – 3krát denně po 20 – 25 kapkách. Nálev nebo odvar se považuje za méně vhodnou formu, neboť jejich účinek je slabší. Kořenů se užívá obdobně jako semen (VALÍČEK, 1998).

3.5.5. Angelica sinensis Diels. (děhel čínský) Čeleď: Apiaceae (miříkovité) Popis a rozšíření Tato vytrvalá vonná bylina tvoří hnědé masité kořeny. Stonek má hladký nebo nepatrně rýhovaný, listy dlouze pochvaté, čepel spodních listů trojitě, horních často jednoduše zpeřenou. Mnohokvěté okolíky jsou paprskující, květy drobné, bílé až narůžovělé. Plodem je křídlatá dvounažka.

29

Děhel čínský hojně roste v listnatých lesích mezi keři v severní a západní Číně, ale také v Koreji a Japonsku. V Číně se pěstuje jako užitková rostlina. Výsledky pokusů u nás potvrzují možnosti pěstování tohoto druhu ve volné půdě.

Obsahové látky V kořeni se nachází fenolická kyselina ferulová, butylidenftalid, lakton ligustilid a jeho dimer angelicid. V silici jsou terpeny pinen, limonen, myrcen, β-farnesen, dále steroidy β-sitosterol, stigmasterol a jiné.

Léčebné účinky Moderní vědecký výzkum potvrzuje zkušenosti tradiční čínské medicíny, která používá tento druh jako jednu ze základních bylin pro všechny druhy ženských chorob. Kořeny totiž obsahují fytoestrogeny, které dokáží regulovat menstruaci a pomáhají kontrolovat poševní kvasinkové infekce. Kořen se tedy osvědčuje při nepravidelné, nedostatečné, příliš silné, bolestivé a jinak abnormální menstruaci, dále při bolestech hlavy, bolestech z traumatických zranění nebo pooperačních stavů, špatné chuti k jídlu, rakovině. Bylo rovněž prokázáno, že bylina dokáže zvýšit imunitu stimulací tvorby a aktivity bílých krvinek, jako jsou Blymfocyty a T-lymfocyty, jakož i zvyšováním tvorby interferonu a také leukocytů. Tyto vlastnosti rovněž vysvětlují její protirakovinnou účinnost.

Způsob užití Denní dávka 6 – 15 g suché drogy se podává 2krát denně na lačno ráno a před spaním ve formě odvaru (VALÍČEK, 1998).

3.5.6. Dianthus superbus L. (hvozdík pyšný) Čeleď: Caryophyllaceae (hvozdíkovité) Popis a rozšíření Hvozdík pyšný (viz Obr. 7 a Obr. 8 Přílohy) je vytrvalá bylina 0,5 – 0,6 m vysoká. Lodyhy vyrůstají v trsech, jsou vzpřímené, hladké a v horní části rozvětvené. Listy jsou vstřícné, čárkovitě kopinaté, na bázi objímavé, na vrcholu zašpičatělé s celistvými okraji. Květenstvím je vrcholová chudokvětá lata tvořená světle růžovými až fialovými květy. Kalich je válcovitý, na spodní části se šupinovitými listeny, koruna hluboce dřípená. Plodem je tobolka pukající čtyřmi zuby a obsahující velké množství drobných hnědavých semen.

30

Hvozdík pyšný roste v trsech na svazích nebo v puklinách skal v Číně, Japonsku a rovněž v Evropě. U nás se vyskytuje roztroušeně v Českém krasu, Polabí a jiných lokalitách (VALÍČEK, 1998). Patří mezi druhy kriticky ohrožené a chráněné (DEYL, 2001).

Obsahové látky Nať obsahuje flavonoidy, saponiny, tanin, anthokyany, fytoncidy a menší množství silice, jejíž vůni ovlivňuje přítomnost fenylethylalkoholu, methylsalicylátu a dalších látek.

Léčebné účinky Užívá se při infekci močopohlavního ústrojí, močových kaméncích, krvi v moči, zástavě močení, zástavě menstruace, ale také při ekzémech.

Způsob užití Předmětem použití je nať. Užívá se ve formě odvaru připraveného z denní dávky 5 – 12 g suché drogy (VALÍČEK, 1998).

3.5.7. Lycium chinense Mill. (kustovnice čínská) Čeleď: Solanaceae (lilkovité) Popis a rozšíření Kustovnice čínská (viz Obr. 9 Přílohy) je keř dosahující 3 m výšky, s větvemi bílými nebo šedými a s kuželovitými trny, které se někdy prodlužují a nesou listy a květy. Listy jsou střídavé, podlouhle kopinaté, tupé, asi 45 mm dlouhé a 6 mm široké, na bázi se zužují v krátký řapík. Květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích po 2 – 5 na nitkovitých stopkách. Kalich je poněkud vrásčitý, 4 mm dlouhý, nepravidelně laločnatý až zubatý. Nachová kolovitá koruna má vyčnívající tyčinky a elipsoidní semeník usazený ve velkém blanitém, miskovitém kalichu. Plodem je červenooranžová bobule 10 – 20 mm dlouhá, se sladkou, avšak dosti nepříjemnou chutí. Semena jsou asi 2,5 mm velká, oranžově žlutá, uložená v lepkavém míšku. Keř planě roste v severních a západních oblastech Číny a v Japonsku, a to zvláště na svazích. Pěstuje se v Číně, Japonsku, na Havaji, ale také ve střední Asii. Zkušenosti s jeho pěstováním jsou u nás dosud malé.

31

Obsahové látky Plod obsahuje karotenoidy zeaxanthin a fysalien, v semeni steroidy gramisterol a cykloartanol, vitaminy B1, B2 a C. Kůra kořene sterol β-sitosterol, kyselinu linolovou a linolenovou, alkaloid kukoamin A.

Léčebné účinky Plod se užívá při předčasném výronu semene, závratích, bolestech hlavy, rozmazaném nebo slabém vidění a při únavě. Droga má rovněž tonifikační účinky. Kůra kořene má použití při zvýšené teplotě provázející tuberkulózu, při kašli, ale také při vykašlávání krve, krvi v moči, diabetu, hypertenzi, vředech a abscesech (VALÍČEK, 1998). Používá se rovněž pro zlepšení nálady, léčí zápal plic u dětí a zpomaluje proces stárnutí (BREMNESSOVÁ, 2005). Tento druh je v Číně velmi populární jako tonifikační prostředek, objevuje se v mnoha směsích. Kromě toho je velmi dobrým lékem na některé oční choroby a pravidelné užívání se projevuje zlepšením zraku (VALÍČEK, 1998). Je častou složkou čínských léčivých pokrmů (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Používá se odvar připravený z 6 – 12 g plodů ve dvou dávkách na lačno (plody se mohou konzumovat spolu s odvarem). Je také možné vyluhovat 80 g plodů v 1 litru 40% lihu po dobu dvou měsíců, přidat trochu medu a užívat 3 lžíce 2krát denně na lačno, opět včetně plodů. U kůry kořenů, z níž se připravuje odvar, kolísá denní dávka mezi 9 – 15 g (VALÍČEK, 1998).

3.5.8. Perilla frutescens L. (perila křovitá) Čeleď: Lamiaceae (hluchavkovité) Popis a rozšíření Perila křovitá (viz Obr. 10 Přílohy) je jednoletá bylina, která má 0,3 – 1,5 m vysokou, čtyřhrannou a silně chlupatou lodyhu, listy vstřícné, srdčité, řapíkaté, žláznatě chlupaté s pilovitým okrajem. Květy jsou 6 – 14 mm velké, oboupohlavné, s bílou nebo nafialovělou pyskatou korunou, sestavené do hroznu lichopřeslenů. Semeník dozrává ve čtyři tvrdky kulovitého tvaru jasně hnědé barvy. Z pěstitelského hlediska má tento druh dvě formy: a) japonskou – s dlouhou vegetační dobou (5 – 6 měsíců) a s vysokým vzrůstem (0,8 – 1,5 m)

32

b) korejskomandžuskou – s vegetační dobou pouze 3 – 4 měsíce a výškou rostlin 0,3 – 0,7 m Perila křovitá pochází pravděpodobně z východní Číny, pěstuje se v Barmě, Číně, Indii, Japonsku a v dalších zemích nejen jako léčivá rostlina, ale také jako olejnina i okrasná rostlina. U nás roste a plodí ve volné půdě jak z přímého výsevu, tak ze sazenic.

Obsahové látky Lodyha a listy obsahují silici s monoterpeny perillaaldehydem, L-limonenem, α-pinenem, dále kyselinou kuminovou. V plodech se nachází 45 - 50 % žlutě zbarveného tuku, vitamin B1 a jiné.

Léčebné účinky Nať slouží v případech nemocí z nachlazení, kašle, bolestí hlavy, pocitu tlaku na hrudi, nevolnosti, zvracení, horečky, zimnice a otravy z ryb (VALÍČEK, 1998). Sušené listy se používají při chřipce a nechutenství (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Doporučená denní dávka se pohybuje mezi 4,5 – 5 g nati nebo 5 – 10 g plodů a semen. Nejčastěji se připravuje odvar, který se podává ve třech dílčích dávkách na lačno. Vzhledem k obsahu silice se nať vaří jen krátce nebo se z ní připravuje nálev (VALÍČEK, 1998). Čerstvé listy se používají do japonského sushi na snížení jedovatosti mořských plodů (BREMNESSOVÁ, 2005).

3.5.9. Polygonum multiflorum Thunb. (rdesno mnohokvěté) Čeleď: Polygonaceae (rdesnovité) Popis a rozšíření Rdesno mnohokvěté (viz Obr. 11 Přílohy) je vytrvalá ovíjivá bylina 7 – 10 m dlouhá, má hlízovitě zduřelé dřevnaté červeně hnědé kořeny a červeně nachovou, lysou a v horní části rozvětvenou lodyhu. Listy má střídavé, řapíkaté, s krátkou blanitou a lysou botkou. Čepel je úzce vejčitá až srdčitá, 50 – 70 mm dlouhá a 30 – 50 mm široká, zašpičatělá, s bází srdčitou nebo uťatou a okrajem celistvým nebo mírně zvlněným. Květenství tvoří vrcholová nebo

33

úžlabní lata. Květy jsou bílé, se šesti tyčinkami a svrchním semeníkem se třemi čnělkami. Plodem je trojboká, hladká lesklá nažka, uzavřená v trojkřídlém obalu ze srostlého okvětí. Rdesno mnohokvěté roste ve vyšších nadmořských výškách nebo na okrajích vesnic v jihozápadní Číně, Japonsku a ve Vietnamu. Pěstovalo se na černomořském pobřeží Kavkazu.

Obsahové látky Nejvýznamnějšími účinnými látkami v lodyze i v kořeni jsou antrachinonové deriváty, lodyha obsahuje chrysofanol, emodin a emodinmonomethylether, kořen především volné antrachinonové deriváty chrysofanol, emodin a rhein, ale také 45 % škrobu a 3,7 % lecitinu.

Léčebné účinky Droga léčí závratě, nespavost, hučení v uších, předčasný výron semene, zácpu v důsledku suché střevní sliznice, anémii, zánět tlustého střeva, předčasné šedivění vlasů, abscesy. Má protirevmatické účinky, zpevňuje šlachy a kosti, podporuje ženskou i mužskou plodnost, vytváří kostní dřeň (VALÍČEK, 1998). Dále se používá proti křečím a k vyjasnění mysli (BREMNESSOVÁ, 2005). Číňané přisuzují uvedené droze zázračné omlazující účinky, které se projevují například tím, že se bílé vlasy opět zbarví tmavě. Při této tonizující a omlazující kúře je možno vyzkoušet dlouhodobé podávání níže uvedeného extraktu.

Způsob užití Účinné látky jsou obsažené v lodyze i v kořeni. Nejčastěji se připravuje odvar z 9 – 15 g drogy, který se podává 2krát denně na lačno. Jinou možností je podávat extrakt získaný vyluhováním 50 – 80 g drogy v 1 litru 40% lihu po dobu 1 – 2 měsíce. Užívá se jedna polévková lžíce 2krát denně, ráno a před spaním, na lačno (VALÍČEK, 1998).

3.5.10. Dioscorea batatas Decne (jam čínský) Čeleď: Dioscoreaceae (smldnicovité) Popis a rozšíření Jam čínský je vytrvalá bylina, která má 2 – 12 m dlouhou, načervenalou a hladkou nebo nepatrně rozbrázděnou lodyhu a načervenalé kořenové hlízy kyjovitého nebo válcovitého tvaru s hmotností kolem 1 kg, které jsou na řezu bílé a lepkavé. Listy jsou vstřícné, dlouze

34

řapíkaté, trojúhelníkovitě až široce vejčité, často se třemi naznačenými úkrojky. V jejich úžlabí se tvoří hlízky a také jednopohlavné klasovité hrozny zelenavých kvítků s šesticípým okvětím. Plodem je trojpouzdrá tobolka s drobnými semeny, rostlina se však rozmnožuje především hlízkami vyrůstajícími v úžlabí listů. Jam čínský roste planě na slunných svazích, a to především v Číně, Japonsku, Indonésii, Koreji, Malajsii i v dalších zemích, pro lékařské účely se i pěstuje. U nás jej lze pěstovat ve fóliovníku nebo studeném skleníku jako vytrvalou kulturu.

Obsahové látky V hlízách jsou asi 2 % steroidního sapogeninu diosgeninu a fenolické látky nazvané batatas I – V, dále cholin, sliz, glykoproteidy, aminokyseliny a jiné.

Léčebné účinky Droga léčí předčasný výron semene, únavu a neurastenii, chronickou únavu, poševní výtok, sníženou imunitu, chlad a slabost v končetinách, abscesy, karbunkly a jiné kožní poruchy a infekce. Podporuje chuť k jídlu, má protiprůjmový účinek, zvlhčuje kůži a vlasy, stimuluje funkci endokrinního a imunitního systému, posiluje funkci ledvin. Patří mezi rostliny, které jsou v Číně předmětem intenzivního výzkumu, protože se ukazují být perspektivním tonifikačním a regeneračním prostředkem při poruchách imunitního systému. Droga pomáhá obnovovat porušené imunitní funkce a stimuluje sekreci vitálních imunitních faktorů. Ve směsi s dalšími rostlinami je účinným sexuálním tonifikačním prostředkem a také významným komponentem v čínské dietetice.

Způsob užití Předmětem použití jsou hlízy. Zpravidla se užívá 10 – 25 g drogy denně ve formě odvaru, a to ve dvou dávkách na lačno. Pro vnější použití na hnisavé kožní nemoci, pohmožděniny a tvrdé otoky slouží teplý obklad. Připravuje se tak, že se smíchá prášek z hlízy s malým množstvím teplé vody. Vzniklá pasta se aplikuje na postižená místa jednou denně a nechá se 8 – 12 hodin působit (VALÍČEK, 1998).

35

3.5.11. Tribulus terrestris L. (kotvičník zemní) Čeleď: Zygophyllaceae (kacibovité) Popis a rozšíření Kotvičník zemní (viz Obr. 12 Přílohy) je jednoletá, plazivá, až přes 0,5 m dlouhá šedozelená, chlupatá bylina. Listy má vstřícné, sudozpeřené ze 3 – 8 párů velmi krátce řapíkatých, eliptických nebo podlouhle kopinatých, 6 – 12 mm dlouhých lístků, které jsou v některých párech nestejné. Květy jsou jednotlivé v úžlabí listů, 4 – 5 mm v průměru, pravidelné, pětičetné, žluté, na 2 – 8 mm dlouhých stopkách. Kvete od dubna do září. Plod je poltivý, pětidílný, složený z hvězdovitě rozložených, tvrdých a bradavčitých plůdků, z nichž každý má dva delší a několik kratších ostnů (slouží zachycování plodu v srsti živočichů) (ZELENÝ, 2005). Semena jsou vejcovitá a světle hnědá. Tato rostlina je velmi dobře známa v Číně, Indii i na Srí Lance. Nachází se však i v oblasti Středozemního moře až do Podunají, rozšířena je dále v evropské části Ruska, na Sibiři a Kavkaze. Planě roste na přímořských píscích, podél řek a potoků, na zahradách, v porostech kulturních rostlin, na pastvinách i podél cest a železničních tratí. Typickým prostředím jsou písky, suchá místa, stepi a polopustiny. V mnoha zemích se pěstuje pro farmaceutické účely (KLUŠÁK, 2006). Kotvičník lze velmi dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách, a to jak na záhonech, tak i v květináči (VALÍČEK, 2001).

Obsahové látky Celá rostlina obsahuje především sapogeniny chlorgenin, gitigenin, diosgenin, ruskogenin, trogoghenin a další, alkaloidy harman a harmin, glykosidy, flavonoidy, třísloviny, pryskyřice a jiné.

Léčebné účinky Uplatňuje se jako močopudný prostředek využívaný při chorobách ledvin a močových cest, rozpouští močové kaménky, podporuje tvorbu žaludečních šťáv, zlepšuje střevní peristaltiku, působí žlučopudně a žlučotvorně. Dále snižuje hladinu krevního cholesterolu o 25 – 30 %, působí jako velmi účinné antisklerotikum, tlumí tachykardii, zlepšuje krevní oběh, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak. Léčí srdeční ischemii a anginu pectoris, působí jako výtečný lék při diabetu II. typu. Mimo to zvyšuje mužskou potenci a hladinu testosteronu až o 30 %, u žen zase značně zvyšuje hladinu estrogenů. Dále také léčí ušní šelesty, některé zrakové poruchy,

36

některé typy závratí a dnu, čistí a léčí játra. Čaj je výborným kloktadlem při zánětech v dutině ústní.

Způsob užití Nejčastěji se užívá nať, která se sklízí v průběhu celé vegetace, ale také často spolu s kořeny v době květu a na počátku tvorby plodů, jindy se užívají květy a plody. Je možné užívat samostatně nebo aplikovat do směsí. Farmaceutický průmysl připravuje léky ve formě extraktu nebo tablet (KLUŠÁK, 2006).

3.5.12. Rhodiola rosea L. (rozchodnice růžová) Čeleď: Crassulaceae (tlusticovité) Popis a rozšíření Rozchodnice růžová (viz Obr. 13 Přílohy) je až 0,5 m vysoká trvalka, jejíž nadzemní lodyhy každoročně odumírají. Pod zemí se nachází ztluštěný, větvený oddenek, na jehož hlavě přezimují zelené či načervenalé pupeny. Oddenek je šedožlutý, na řezu načervenalý (JANČA, 1996). Čerstvý nevoní, sušený má vůni růží (BREMNESSOVÁ, 2005). Na jaře vyrůstají z pupenů lodyhy s přisedlými, střídavými, plochými až trojhranně ztluštělými listy. Jsou asi 10 – 30 mm dlouhé a zhruba 10 mm široké, elipsovitě protažené, celokrajné, na špici zostřené a s několika zoubky. Výhony s listy mají na konci štítovité květenství, rašící obvykle ve třetím nebo čtvrtém roce života rostliny. Ta je dvoudomá, samčí květy jsou žlutozelené až žluté, o průměru asi 7 mm. Samičí květy jsou jakýmisi tobolkami, ze kterých vyčnívají blizny. Bylina kvete v květnu a červnu, semena dozrávají v srpnu až v září. Rozchodnice je skalnička, které se daří na sutích, skalnatých nivách i při březích řek. Její domovinou je Altaj. V Čechách je možné ji najít v Krkonoších, na Slovensku ve vyšších polohách Karpat. Vystupuje až do výšky 2 400 m nad mořem. Dá se dobře pěstovat na kamenitých půdách zásaditých, neutrálních až slabě kyselých (JANČA, 1996). Patří mezi kriticky ohrožené a chráněné druhy (DEYL, 2001).

Obsahové látky Obsahuje flavonoidy tricin a rhodionin, dále heteroglykosidy, steroidy, kyseliny gallovou, kávovou, citronovou, vinnou, šťavelovou, jantarovou a fumarovou, silice, třísloviny a široké spektrum minerálních látek, z nichž je významný obsah manganu (VALÍČEK, 2001).

37

Léčebné účinky Droga působí jako adaptogen, to znamená, že chrání organismus proti stresu. Zlepšuje a urychluje rekonvalescenci po těžkých chorobách a chirurgických zákrocích, odstraňuje únavu, stimuluje imunitní systém, zlepšuje paměť, odstraňuje předrážděnost a tlumí psychogenní bolesti hlavy. Pro muže působí při delším podávání jako afrodiziakum. Dále snižuje hladinu krevního cukru, chrání jaterní parenchym a působí detoxikačně, mírně aktivizuje činnost štítné žlázy. Zlepšuje sluch, zvláště u lidí vystavených hluku. Může sloužit i jako výborné profylaktikum u zdravých lidí, kteří jsou vystaveni velké psychické zátěži.

Způsob užití Drogou je kořen, sbíraný třetího roku na podzim. Nejčastěji doporučovanou lékovou formou je tinktura, pro jejíž přípravu stačí 42% líh nebo vodka. 60 g suchého, mletého kořene se zalije vodkou na dobu 10 dní. Obvyklé dávkování je 2 – 3krát denně 20 – 25 kapek. Doba léčby je obvykle 3 – 4 týdny. Protože večerní podávání způsobuje u řady lidí tzv. falešnou nespavost, podává se poslední dávka nejpozději v 16 hodin (JANČA, 1996). Listy slouží v arktické oblasti jako cenný zdroj potravy, Laponci z nich dělají salát (BREMNESSOVÁ, 2005).

3.5.13. Bupleurum scorzoneraefolium Willd. (prorostlík čínský) Čeleď: Apiaceae (miříkovité) Popis a rozšíření Prorostlík čínský je vytrvalá bylina s lysou, vzpřímenou, 0,3 – 0,6 m vysokou, většinou větvenou a listnatou lodyhou. Má dřevnatý, kuželovitý, rozvětvený, 60 – 150 mm dlouhý a na povrchu červenohnědý nebo světle hnědý kořen s četnými jizvami a záhyby. Dolní listy jsou kopinaté až široce kopinaté, k řapíku zúžené a tupě špičaté, lodyžní přisedlé až poloobjímavé, kopinaté. Květenství tvoří složený úžlabní nebo vrcholový okolík se žlutými květy. Plodem je vejcovitá dvounažka. Bylina roste na svazích, v keřovitých podrostech, na kamenitých a velmi suchých místech, ale i na horských či zaplavovaných loukách s písčitým podložím. Je možno se s ní setkat v Číně, Mongolsku, Japonsku, Koreji a v Rusku. Možnosti pěstování v našich klimatických podmínkách se ověřují.

38

Obsahové látky Kořen obsahuje triterpenoidní saponiny saikosaponin A, C, D a jejich aglykony saikogenin F, G a E, dále silici, flavonoidní glykosidy a jiné.

Léčebné účinky Droga se užívá při nachlazení s horečkou a pocením, nepravidelné menstruaci, zánětu žlučníku, vyhřeznutí dělohy nebo konečníku, rakovině, malárii. Slouží jako jedna z nejlepších čínských bylin k léčení vážných jaterních poruch, například hepatitidy a cirhózy. Nedávné výzkumy též ukázaly, že extrakt z této rostliny má nejen baktericidní účinky, ale i protirakovinné vlastnosti.

Způsob užití Připravuje se odvar z 30 g suchých kořenů a 600 ml vody, který se varem zahustí na objem 200 ml. Užívá se 2krát denně před jídlem po 100 ml odvaru v průběhu 20 – 24 dní. Jinou možností je nálev připravený z 3 – 5 g drogy, užívaný 2krát denně na lačno (VALÍČEK, 1998).

3.5.14. Lonicera japonica Thunb. (zimolez japonský) Čeleď: Caprifoliaceae (zimolezovité) Popis a rozšíření Zimolez japonský (viz Obr. 14 a Obr. 15 Přílohy) je popínavý keř 6 – 12 m dlouhý, s hnědým až červenohnědým stonkem. Mladé větve jsou tenké a chlupaté, listy vstřícné, řapíkaté, vejčité až vejčitě podlouhlé, celokrajné, 30 – 80 mm dlouhé a 10 – 30 mm široké, tupé nebo špičaté, s bází zaokrouhlenou až téměř srdčitou. Květenství tvoří dvoukvětý vrcholík vyrůstající v úžlabí terminálních listů. Kalich má vejčitou trubku a pět nepravidelných zubů. Koruna je souměrná, dvoupyská, nejprve bílá, později dostává žlutou barvu (odtud jeden z čínských názvů „květ zlatý a stříbrný“), 30 – 40 mm dlouhá. Horní pysk je čtyřdílný, dolní celistvý. Květ má pět tyčinek, paličkovitou bliznu a kulovitý semeník. Plodem je jedovatá, jasně černá masitá bobule. Druh roste na svazích u okrajů lesa i ve skalních úžlabinách v Himalájích, západní Číně, Japonsku a Koreji. V Číně a Japonsku se často i pěstuje. První výsledky pokusů v našich klimatických podmínkách ukazují, že tento druh u nás velmi dobře roste a přezimuje.

39

Obsahové látky Květy obsahují silici s monoterpeny linaloolem, geraniolem a pineny, dále až 6 % fenolické kyseliny chlorogenové, flavonoidy lonicerin, loniceraflavon, iridoidní glykosidy loganin, sekologanin a triterpenoidní saponiny. Kromě květu se saponiny nacházejí také ve stonku. Svíravá chuť je způsobena 8 % taninu.

Léčebné účinky Droga se aplikuje při zánětu a zduření hrtanu, krvácejících žaludečních vředech, krvi v hlenu a stolici, infekci a otocích, abscesech, hnisavých procesech na kůži, infekci a alergii, hemoroidech a zánětech střev. Snižuje horečku, působí proti zánětům, má močopudný a protitoxický účinek, čistí krev (VALÍČEK, 1998). Dále se uplatňuje při průjmech, k léčení chřipky, kašle, při otravě potravinami, ničí i bakterie (BREMNESSOVÁ, 2005).

Způsob užití Denní dávka je 4 – 6 g suchých květů nebo 10 – 12 g listů či stonků; z nich se připravuje odvar, který se pije 2 – 3krát denně. Květy je možno také naložit do 40% lihu a používat zevně na kožní choroby. Droga by se měla aplikovat pouze tak dlouho, dokud nedojde ke zlepšení příznaků, nejdéle však sedm dnů (VALÍČEK, 1998). V Číně se považuje za chladící rostlinu, v létě se z květů a stonků připravuje nápoj (BREMNESSOVÁ, 2005).

3.5.15. Schisandra chinensis (Turcz.) Baill. (klanopraška čínská) Čeleď: Schisandraceae (klanopraškovité) Popis a rozšíření Klanopraška čínská (viz Obr. 16, Obr.17 a Obr. 18 Přílohy) je opadavá dřevitá liána 8 – 15 m dlouhá s ovíjivým pravotočivým stonkem, listy jsou střídavé nebo vyrůstají ve svazečcích na zkrácených článcích. Mají kosočtverečně eliptické nebo obvejčité čepele a červenohnědé řapíky. Biologie kvetení je poměrně složitá. V přírodě se lze setkat jak s rostlinami jednodomými, tak i dvoudomými. V některých letech se tvoří jen samčí květy, v jiných samičí i samčí, což velmi často závisí na podmínkách prostředí, především na teplotním režimu, výživě rostlin a vlhkosti půdy. Vliv má také stáří rostliny; při prvním kvetení se často tvoří pouze květy samčí, samičí se objevují až v letech následujících. Samčí květy vyrůstají v úžlabí listů po 2 – 7 na dlouhých růžových stopkách a mají jemnou citronovou vůni. Koruna je až 15 mm velká, složená ze 6 – 9 voskovitých okvětních lístků, které jsou krémově bílé,

40

jindy narůžovělé. Samičí květy mají na krátkém válcovitém lůžku velký počet dvouvaječných pestíků. Při dozrávání se toto lůžko zvětší 20 – 50krát, a tím se vytvoří z jediného květu souplodí. Vzhledem připomíná válcovitý hrozen rybízu. Je dlouhý 20 – 80 mm a obsahuje 2 – 22, výjimečně až 40 bobulí. Šťavnatá červená bobule kulovitého tvaru uvnitř obsahuje zpravidla dvě žlutá ledvinovitá semena asi 3 mm velká. Rostlina je původem z Dálného východu, plocha přirozených porostů se zde odhaduje na 6 400 km2. Zde liána roste ve smíšených a listnatých lesích, především na lehkých naplavených půdách v okolí řek a potoků, obvykle ve výškách 200 – 500 m nad mořem, v severozápadní Číně až do výšky 1 300 m nad mořem. V našich klimatických podmínkách roste a plodí ve volné půdě. Vyžaduje dostatek vláhy, kyselejší půdní reakci a přistínění mladých rostlin. Druhým nebo třetím rokem je třeba vybudovat k rostlině vhodnou oporu.

Obsahové látky Za nejvýznamnější účinné látky plodu jsou považovány lignany, v jejichž směsi tvoří hlavní podíl schisandrin, β-schisandrin, deoxyschisandrin, gomisin A a N a jiné. Nacházejí se v celé rostlině, nejvíce v semenech, až 20 %. Charakteristickou vůni dodává droze také silice s převahou seskviterpenů ylangenu, α a β-chamigrenu. V oplodí se vyskytují kyseliny citronová, jablečná, jantarová, vinná, askorbová, dále flavonoidy, anthokyany a sacharidy. V semeni se nachází vitamin E, volné mastné kyseliny a steroly.

Léčebné účinky Droga se užívá při impotenci, mužské a ženské neplodnosti, nervové slabosti, zapomnětlivosti, nespavosti, bolestech hlavy nebo závratích, bronchitidě, průjmových onemocněních, diabetu, hepatitidě, předčasném výronu semene, spontánním a nočním pocení. Má tonifikační a svíravý účinek (zvláště na plíce), podporuje tvorbu semene a uklidňuje (VALÍČEK, 1998). Dále působí proti horečce a bolestem, uvolňuje svalstvo, prohlubuje dýchání, příznivě ovlivňuje funkci jater a působí antistresově. Kromě toho zvyšuje celkovou výkonnost organismu, odstraňuje pocit únavy, stimuluje krevní oběh, zlepšuje kvalitu i intenzitu vidění, léčí žaludek i střeva (JANČA, 1995). Dále pomáhá proti depresím, optimalizuje krevní tlak a zpomaluje proces stárnutí (BREMNESSOVÁ, 2005).

41

Způsob užití V praxi se nejčastěji zhotovuje ze semen a nebo celých plodů extrakt, v poměru 1 díl plodů nebo semen na 3 díly 70% lihu. Denní dávka se udává mezi 6 – 15 g drogy. Po 1 – 2 měsících se přefiltruje a užívá se 20 – 30 kapek 2 – 3krát denně po dobu 20 – 30 dnů. Je možno používat i rozemletá semena, a to 0,5 – 1 g 2krát denně. Také se připravuje odvar z 10 g suchých rozdrcených plodů zalitých 200 ml vody, které se vaří po dobu asi 20 minut. Užívá se jedna polévkové lžíce 2krát denně. Tonifikující čaje a extrakty s nižší účinností se připravují i z listů, lián a mladých výhonků. Bobule se používají také v potravinářském průmyslu, a to k přípravě tonifikujících nealkoholických nápojů, sirupů, kompotů, marmelád a cukrovinek. Bobule lze i kandovat, nakládat do medu či sušit (VALÍČEK, 1998).

3.5.16. Osivo a sadba V následujícím seznamu jsou z českých nabídkových firemních katalogů uvedeny druhy léčivých rostlin tradiční čínské medicíny, které je možno pěstovat i na území České republiky a pro rok 2007 jsou aktuálně k dispozici jako osivo a sadba. Zahradnictví JIKL, Martínkov Semena: Aconitum carmichaelii (oměj Karmichaelův) Angelica sinensis (děhel čínský) Codonopsis pilosula (pazvonek chloupkatý) Dianthus superbus (hvozdík pyšný) Dioscorea batatas (jam čínský) Dracocephalum moldavica (včelník moldavský) Ferula assa-foetida (ločidlo čertovo lejno) Leuzea carthamoides Perilla frutescens (perila křovitá) Platycodon grandiflorum (platykodon velkokvětý) Scrophularia ningpoensis (krtičník ningpoenský) Scutellaria baicalensis (šišák bajkalský) Talinum paniculatum Tribulus terrestris (kotvičník zemní) Withania somnifera

42

Sazenice: - jednoleté rostliny Crysanthemum coronarium (kopretina věncová) Dracocephalum moldavica (včelník moldavský) Perilla frutescens (perila křovitá) Talinum paniculatum Tribulus terrestris (kotvičník zemní)

- vytrvalé rostliny Aconitum carmichaelii (oměj Karmichaelův) Angelica sinensis (děhel čínský) Belamcanda chinensis Centella asiatica (pupečník asijský) Codonopsis pilosula (pazvonek chloupkatý) Dianthus superbus (hvozdík pyšný) Dioscorea batatas (jam čínský) Ferula assa-foetida (ločidlo čertovo lejno) Glycyrrhiza uralensis (lékořice uralská) Houttuynia cordata (houtuynie srdčitá) Leuzea carthamoides Lonicera japonica (zimolez japonský) Lycium chinense (kustovnice čínská) Platycodon grandiflorum (platykodon velkokvětý) Polygonum multiflorum (rdesno mnohokvěté) Rehmannia glutinosa (rehmanie lepkavá) Rhodiola rosea (rozchodnice růžová) Scrophularia ningpoensis (krtičník ningpoenský) Scutellaria baicalensis (šišák bajkalský) Withania somnifera

SEVA FLORA Valtice s. r. o. Semena: Dracocephalum moldavica (včelník moldavský) Leuzea carthamoides 43

Trigonella foenum-graecum (pískavice řecké seno)

PLANTA NATURALIS, Markvartice u Sobotky Semena: Codonopsis pilosula (pazvonek chloupkatý) Dracocephalum moldavica (včelník moldavský) Tribulus terrestris (kotvičník zemní) Trigonella foenum-graecum (pískavice řecké seno)

Sazenice: Belamchanda chinensis Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný) Glycyrrhiza glabra (lékořice lysá) Rhodiola rosea (rozchodnice růžová) Scutellaria baicalensis (šišák bajkalský)

EWE CZ s. r. o. Farma Mlýnec, Jistebnice Sazenice: Leuzea carthamoides

STARKL zahradník spol. s. r. o., Čáslav Sazenice: Schisandra chinensis (klanopraška čínská)

ARBOEKO s. r. o., Obříství Sazenice: Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný)

Kromě výše uvedených druhů je možné v podmínkách České republiky pěstovat i druhy další. Patří mezi ně například: Achyranthes bidentata (achyrant dvouzubý) Bupleurum scorzoneraefolium (prorostlík čínský) Plantago asiatica (jitrocel asijský)

44

3.6. ESTETICKÉ PŮSOBENÍ ROSTLIN TRADIČNÍ ČÍNSKÉ MEDICÍNY Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny jsou využívány především pro své léčebné účinky, avšak významné je i jejich estetické působení. V plošném uspořádání nedosahuje žádný jiný prvek takového stupně atraktivnosti jako právě rostliny. V principu je možno funkční poslání rostlin v sadovnických a krajinářských úpravách shrnout do dvou okruhů a to: 1/ Tradiční, většinou záhonové uspořádání v různých typech sadovnických úprav, včetně jejich pěstování v nádobách, na terasách, balkonech, střešních zahradách a podobně. 2/ Krajinářské, přírodní nebo přírodě blízké uspořádání volných porostů, ať už na volných plochách nebo v podrostech dřevin. Často jsou bylinné porosty velmi vhodné ke stylizaci prostředí, které může být cíleným výběrem sortimentu vzhledově a esteticky zvýrazněno, aniž by se narušil původní ráz (MACHOVEC, 2006). Z rostlin tradiční čínské medicíny bylo vybráno 20 druhů, které působí svými květy, listy, habitem či texturou a nacházejí využití také ve floristice, a to jak v čerstvém stavu, tak i po usušení. Využití těchto druhů rostlin je uvedeno v Tab. 1.

Tab. 1 Využití rostlin tradiční čínské medicíny v okrasném zahradnictví a ve floristice 1 DRUH

ŽIVOTNÍ FORMA

KVĚTY

LISTY

HABITUS

TEXTURA

POUŽITÍ VE FLORISTICE

Aloë vera

vytrvalá bylina

žluté

světle zelené

/

hrubá

Angelica sinensis Carthamus tinctorius

vytrvalá bylina jednoletá bylina

bílé až narůžovělé žlutooranžové

světle zelené tmavě zelené

střední

hrubá

řídký

střední

žlutavé nebo bělozelené bílé

světle zelené

střední

jemná

listy, květenství, celá rostlina odkvetlá květenství kvetoucí rostliny čerstvé i sušené olistěné výhony, kůra

tmavě zelené světle zelené

střední

střední

střední

jemná

střední

střední

Cinnamostrom mum cassia Citrus reticulata Codonopsis pilosula

strom nebo keř víceletá liána

Cornus officinalis

keř nebo strom

světle žlutavě zelené s fialovým žilkováním žluté tmavě zelené

45

plody, celá rostlina kvetoucí výhony

olistěné a kvetoucí výhony

DRUH

ŽIVOTNÍ FORMA

KVĚTY

LISTY

HABITUS

TEXTURA

POUŽITÍ VE FLORISTICE

Dianthus superbus

vytrvalá bylina

světle zelené

řídký

jemná

květy

Lonicera japonica

keř

světle růžové až fialové bílé, později žluté nachové

světle zelené

hustý

jemná

pnoucí výhony

světle zelené světle zelené světle zelené tmavě zelené

hustý

střední

střední

střední

střední

hrubá

olistěné a plodné výhony olistěné a plodné výhony listy, výhony

/

střední

Lycium keř chinense Melia strom azedarach Morus alba strom

lila nebarevné

Nelumbo nucifera

vytrvalá bylina

bílé nebo růžové

Paeonia lactiflora

vytrvalá bylina

bledě růžové až bílé

světle až tmavě zelené

střední

střední

Perilla frutescens Piper nigrum

jednoletá bylina vytrvalá bylina

tmavě zelené tmavě zelené

střední

jemná

střední

střední

listy

Platycodon grandiflorum

vytrvalá bylina

světle zelené

střední

střední

květy

Punica granatum

keř nebo strom

bílé nebo nafialovělé žlutavé nebo krémové světle modré až fialově modré červené

listy, květy, souplodí čerstvá i sušená listy, květy čerstvé i sušené, plodenství po odkvětu olistěné stonky

tmavě zelené

hustý

jemná

Scutellaria baicalensis

vytrvalá bylina

světle zelené

hustý

jemná

Trigonella foenumgraecum

jednoletá bylina

fialové nebo modré žlutobílé

olistěné a plodné výhony, plody, celá rostlina kvetoucí výhony

světle zelené

řídký

střední

plody

Z uvedených druhů rostlin jsou tradičně využívány zejména Aloë vera, Carthamus tinctorius, Nelumbo nucifera a Paeonia lactiflora. Druhy jako Angelica sinensis, Codonopsis pilosula nebo Perilla frutescens by jistě bylo vhodné využívat ve větší míře, než je tomu doposud.

46

V případě Codonopsis pilosula, Platycodon grandiflorum a Scutellaria baicalensis však dosud nejsou dostatečné zkušenosti s trvanlivostí květů.

47

4. ZÁVĚR Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny představují skupinu, čítající na několik set druhů. Každá z těchto rostlin vyniká, ať již více či méně, svými jedinečnými účinky na lidský organizmus a výrazně tak ovlivňuje zdraví člověka. Úpravou rostlin do nejrůznějších forem (prášek, nálev, tinktura a jiné), lze jejich účinků využívat jak preventivně, tedy k předcházení nemocem, tak i kurativně, tedy k léčení nemocí. A nutno podotknout, že spektrum příznivých účinků, kterými nejedna z těchto rostlin disponuje, je velmi široké (například Schisandra chinensis, Tribulus terrestris a Ginkgo biloba). Rozšíření rostlin tradiční čínské medicíny je značně rozdílné. Mnoho jich roste od severních zeměpisných šířek až do tropů, jiné vyžadují zcela specifické podmínky a rostou pouze v úzce omezeném areálu. Z toho vyplývá i skutečnost, že zatímco některé z rostlin lze s úspěchem pěstovat i u nás, jiné je možno získat pouze dovozem drogy. Česká republika poskytuje vhodné klimatické podmínky pro pěstování druhů jako je Codonopsis pilosula, Scutellaria baicalensis, Lonicera japonica a mnoho jiných, jejichž pozitivní léčebné účinky na lidské zdraví nejsou zanedbatelné. V neposlední řadě je třeba zmínit i to, že některé z těchto druhů rostlin kromě svých léčivých účinků vynikají i svým estetickým působením, ať již prostřednictvím květů, listů či habitem a texturou, jsou ozdobou parků a zahrad, našly by využití i ve floristice (například Angelica sinensis, Dianthus superbus a Lycium chinense).

48

5. SOUHRN Tato bakalářské práce se zabývá problematikou tradiční čínské medicíny (jejím učením, filozofickými principy, způsoby terapie) a především sortimentem léčivých rostlin v ní používaných. Botanicky je popsáno 15 druhů rostlin, včetně jejich úpravy a účinku, které lze pěstovat i v klimatických podmínkách České republiky. Všechny tyto rostliny jsou významné svými obsahovými látkami (například cholin, emodin, harman a jiné), které pozitivně působí na lidský organizmus. Kromě toho jsou významné i z hlediska estetického účinku – působí svými květy, listy, habitem a texturou, lze je využít i ve floristice. V bakalářské práci je uveden seznam rostlin tradiční čínské medicíny, které jsou aktuálně dostupné jako osivo a sadba u tuzemských firem.

Klíčová slova: čínská medicína, fytoterapie, obsahové látky, sortiment, estetické působení

RESUME This bachelor´s work deals with problems of Chinese medicine (with its doctrine, philosophical principles, methods of therapy) and above all with an assortment of herbals used in this. There is described 15 companion of plants botanicaly, inclusive of it´s adjustment and effect, which we can grow in climatic conditions of the Czech republic. All of these herbals are important with substances contained in this (for example cholin, emodin, harman etc.), which influence to human organism positivly. Besides this these plants are important from the view of aesthetical effect – they function with their blooms, leaves, habit and texture, it´s possible to use these herbals in floristic too. The bachelor´s work contains the list of plants of tradicional Chinese medicine, which are attainable of the day like seed for sowing in inland firms.

Key words: Chinese medicine, phytotherapy, contained substance, assortment, aesthetical effect

49

6. SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ absces = ohraničený, později opouzdřený hnisavý zánět tkání afrodiziakum = látka ke zvýšení pohlavní aktivity Alzheimerova choroba = degenerativní onemocnění mozku, které poškozuje mozek a mentální funkce a je provázeno ztrátou paměti, řeči, dezorientací a povahovými změnami anémie = pokles hemoglobinu (krevního barviva) a počtu červených krvinek; chudokrevnost angina pectoris = záchvat bolestí pod hrudní kostí jako příznak srdečních chorob antirevmatikum = lék proti revmatizmu antisklerotikum = lék proti skleróze arytmie = nepravidelná činnost srdce vyskytující se při onemocněních srdce astma = záchvatovitá dušnost baktericidní = schopný ničit, usmrcovat bakterie bronchitida = zánětlivé onemocnění průdušek vyznačující se kašlem a vykašláváním cirhóza = svraštění a ztvrdnutí orgánu těla deprese = stav projevující se pocitem smutku, úzkosti, strachu, méněcennosti, ztrátou jistoty, zájmů, zpomalením životního tempa diabetes = chronické onemocnění způsobené nedostatečnou produkcí inzulínu slinivkou břišní; cukrovka dietetika = nauka o správné, vhodné výživě dna = chronické onemocnění způsobené poruchou metabolismu purinů a hromaděním jejich solí v těle, projevuje se náhlými bolestivými záchvaty v postiženém kloubu, patologickými změnami v ledvinách a druhotnými deformacemi kloubů dyzenterie = infekční průjmové onemocnění fibrilace = nepravidelné míhání srdečních síní nebo komor generalizovaná sklerodermie = chorobné zbytnění a ztuhnutí kožního vaziva hemoroidy = uzlovité žilní rozšířeniny v oblasti konečníku vznikající zejména při sedavém zaměstnání, chronické zácpě hepatitida = zánět jater hypertenze = přechodné nebo trvalé zvýšení krevního tlaku hypnotikum = lék navozující spánek, uklidnění hypoglykémie = snížení hladiny cukru v krvi impotence = neschopnost muže k pohlavnímu styku a oplodnění (opak potence)

50

infarkt myokardu = nekróza (odumření) části srdeční svaloviny způsobená nejčastěji náhlým zamezením přívodu krve z uzavřené tepny interferon = bílkovinná látka tvořící se v napadených buňkách na obranu proti virům ischemie = místní nedokrevnost tkáně nebo orgánu při omezení, popřípadě zastavení přívodu okysličené krve kapavka = infekční onemocnění pohlavních orgánů projevující se hnisavým výtokem, pálením a bolestivostí karbunkl = rozsáhlé hnisavé ložisko v kůži a podkožní tkáni libido = pohlavní pud, touha; příjemný pocit doprovázející pohlavní vzrušení malárie = infekční choroba se střídavou horečkou vyskytující se zejména v teplých močálovitých krajinách a přenášená komárem rodu Anopheles neurastenie = nervová slabost vyskytující se u různých duševních a tělesných poruch neuróza = chronická neuropsychická porucha vznikající jako reakce na nepříznivé psychologické nebo sociální vlivy peristaltika = rytmické smršťování hladkého svalstva trávící trubice sloužící k posouvání jejího obsahu profylaktikum = lék podávaný předem, aby zabránil vzniku choroby, ochranný lék psychogenní = psychicky podmíněný, vyvolaný, způsobený, psychiku ovlivňující rekonvalescence = období po přestálé chorobě, zotavování sedativum = uklidňující, bolesti utišující prostředek, lék skleróza multiplex = chorobné tvrdnutí, ztvrdnutí tkáně zmnožením tuhého vaziva, které nahrazuje nebo prostupuje vlastní tkáň poškozenou nebo zničenou tachykardie = zrychlená srdeční činnost (nad 90 tepů za minutu) při fyzické námaze nebo při některých onemocněních tonikum = posilující, povzbuzující lék tuberkulóza = chronické infekční onemocnění způsobené mikroorganismem Mycobacterium tuberculosis postihující nejčastěji plicní tkáň, ve které dochází ke vzniku zánětlivého ložiska

51

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ALEXANDER, J. A KOL. Léčíme se s přírodou. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2001. 384 s. ISBN: 80-86196-36-4. 2. BREMNESSOVÁ, L. Užitkové rostliny. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2005. 304 s. ISBN: 80-242-1301-X. 3. BRICKELL, CH. A - Z encyclopedia of garden plants. London: Dorling Kindersley Limited, 2003. 1128 s. ISBN: 0-7513-3738-2. 4. BRICKELL, CH. A KOL. Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2000. 597 s. ISBN: 80-7202-719-0. 5. BURNIE, D. Rostliny Středomoří. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2006. 320 s. ISBN: 80-242-1632-9. 6. COOMBES, A. J. Stromy. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2006. 320 s. ISBN: 80-242-1631-0. 7. DEYL, M.; HÍSEK, K. Naše květiny. Praha: Academia, 2001. 690 s. ISBN: 80-2000940-X. 8. GASCOIGNE, S. Čínskou medicínou ke zdraví. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2000. 160 s. ISBN: 80-242-0409-6. 9. HILLIER, M. Aranžování květin. Praha: Slovart, 2000. 240 s. ISBN: 80-7209-094-1. 10. HURYCH, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Praha: Květ, 1996. 183 s. ISBN: 80-85362-19-8. 11. JANČA, J.; ZENTRICH, J. Herbář léčivých rostlin - 1. díl. Praha: Eminent, 1994. 288 s. ISBN: 80-85876-02-7. 12. JANČA, J.; ZENTRICH, J. Herbář léčivých rostlin - 4. díl. Praha: Eminent, 1996. 287 s. ISBN: 80-85876-20-5. 13. JANČA, J.; ZENTRICH, J. Herbář léčivých rostlin - 6. díl. Praha: Eminent, 1998. 279 s. ISBN: 80-85876-45-0. 14. JIRÁSEK, V.; STARÝ, F. Atlas léčivých rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 368 s. ISBN: 14-578-86. 15. KLUŠÁK, J. /Kotvičník zemní - odborníci uvádějí/, poslední aktualizace 5.1.2006 (cit. 6.3.2006). Dostupné z WWW: http://www.jikl.cz/text.htm. 16. KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. 501 s. ISBN: 735 21-08/31, 08-092-81. 17. KOŽEŠNÍK, J. A KOL. Ilustrovaný encyklopedický slovník (a – i). Praha: Academia,

52

1980. 976 s. ISBN: 505-21-856. 18. LUCKÝ, J.; FRELICH, P. /Klinika tradiční čínské medicíny/, poslední aktualizace 2.2.2006 (cit. 10.3.2007). Dostupné z WWW: http://www.tcmbohemia.cz/. 19. MACHOVEC, J.; JAKÁBOVÁ, A. A KOL. Sadovnícke kvetinárstvo. První vydání. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 209 s. ISBN: 80-8069-740-X. 20. PETRÁČKOVÁ, V.; KRAUS, J. A KOL. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN: 80-200-0982-5. 21. PFANDL, S. Abeceda zdraví. Praha: NS Svoboda, 1999. 331 s. ISBN: 80-205-1000-1. 22. PORTER, R. Největší dobrodiní lidstva. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2001. 807 s. ISBN: 80-7260-052-4. 23. RANDUŠKA, D.; ŠOMŠÁK, L.; HÁBEROVÁ, I. Barevný atlas rostlin. Bratislava: Obzor, 1983. 638 s. ISBN: 735-21-85/8, 65-027-83. 24. SHAW, N. Fytoterapie v kostce. Praha: Slovart, 1998. 58 s. ISBN: 80-7209-141-7. 25. VALÍČEK, P. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. 321 s. ISBN: 80-86198-01-4. 26. VALÍČEK, P.; KOKOŠKA, L.; HOLUBOVÁ, K. Léčivé rostliny třetího tisíciletí. Benešov: Start, 2001. 175 s. ISBN: 80-86231-14-3. 27. VUKOVICOVÁ, L. 1001 přírodních prostředků. Praha: Euromedia Group – Ikar, 2005. 192 s. ISBN: 80-249-0567-1. 28. WEBB, M. Bylinky. Praha: Fortuna Print, 2002. 192 s. ISBN: 80-7321-009-6. 29. ZELENÝ, V. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. 401 s. ISBN: 80-200-1224-9.

České nabídkové firemní katalogy 1. ARBOEKO s. r. o., Obříství /Ceník/, poslední aktualizace 21.1.2006 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: http://www.arboeko.cz/v2/public/Cenik_2005-2006_bez_cen.pdf. 2. EWE CZ s. r. o. Farma Mlýnec, Jistebnice VERNER, J. /Nabídka bylinek a koření/, poslední aktualizace 30.10.2005 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: http://www.volny.cz/mlynec/bylinky.html. 3. PLANTA NATURALIS, Markvartice u Sobotky /Ročenka/, poslední aktualizace 2.2.2007 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: http://www.plantanaturalis.com/doc/Planta_naturalis_Rocenka_2007.pdf. 4. SEVA FLORA Valtice s. r. o. /Léčivky/, poslední aktualizace 24.1.2007 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: 53

http://www.sevaflora.cz/lec.htm. 5. STARKL zahradník spol. s. r. o., Čáslav /Sortiment rostlin/, poslední aktualizace 31.1.2006 (cit. 4.3.2007). Dostupné z WWW: http://www.starkl.com/ceska_republika.htm. 6. Zahradnictví JIKL, Martínkov MATĚJKA, J. /Katalog semen – Léčivky: asijské/, poslední aktualizace 1.5.2006 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: http://www.jikl.cz/index.php?action=start-semena&. MATĚJKA, J. /Katalog sazenic – Léčivky asijské: jednoleté, vytrvalé/, poslední aktualizace 2.9.2006 (cit. 4.5.2007). Dostupné z WWW: http://www.jikl.cz/index.php?action=start-sazenice&.

Fotografická příloha 1. ĎURINA, V. /Lycium chinense – plody/, cit. 21.2.2007. Dostupné z WWW: http://www.celostnimedicina.cz/kustovnice-cinska-lycium-chinense.htm. 2. HORÁK, J. /Scutellaria baicalensis – květenství/, cit. 21.2.2007. Dostupné z WWW: http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2005061301. 3. HOSKOVEC, L. /Dianthus superbus/, cit. 8.1.2007. Dostupné z WWW: http://flora.nikde.cz/view.php?cisloclanku=2003052101. 4. HOSKOVEC, L. /Dianthus superbus – kvetoucí/, cit. 8.1.2007. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hvozd%C3%ADk_py%C5%A1n%C3%BD. 5. KATZER, G. /Perilla frutescens/, poslední aktualizace 19.9.2006 (cit. 21.2.2007). Dostupné z WWW: http://www.uni-graz.at/~katzer/engl/Peri_fru.html. 6. KLUŠÁK, J. /Rehmannia glutinosa/, poslední aktualizace 2.9.2006 (cit. 21.2.2007). Dostupné z WWW: http://www.jikl.cz/index.php?action=start-sazenice&. 7. KLUŠÁK, J. /Polygonum multiflorum/, poslední aktualizace 2.9.2006 (cit. 21.2.2007). Dostupné z WWW: http://www.jikl.cz/index.php?action=start-sazenice&. 8. PAZDERA, Z. /Lonicera japonica – kvetoucí/, cit. 21.2.2007. Dostupné z WWW: http://www.celysvet.cz/zimolez-japonsky.php. 9. PAZDERA, Z. /Lonicera japonica/, cit. 21.2.2007. Dostupné z WWW: http://botanika.wendys.cz/kytky/K560.php. 10. SVOBODA, J. /Schisandra chinensis – zralé plody/, cit. 17.1.2007. Dostupné z WWW: http://www.victorie.cz/magazin/zahradka/klanopraska-cinska--schisandra-chinensis.aspx. 11. VOBECKÝ, J. /Schisandra chinensis – nezralé souplodí/, cit. 17.1.2007. Dostupné z WWW: http://www.victorie.cz/magazin/zahradka/klanopraska-cinska--schisandra54

chinensis- .aspx. 12. ZIKA, O. /Ginkgo biloba/, cit. 18.5.2007. Dostupné z WWW: http://www.jinandvoulalocny.wz.cz/. 13. ZIKA, O. /Ginkgo biloba – zralé plody/, cit. 18.5.2007. Dostupné z WWW: http://www.jinandvoulalocny.wz.cz/.

55

8. PŘÍLOHY Fotografická příloha Obr. 1 Codonopsis pilosula (Hekalová, 2006) Obr. 2 Scutellaria baicalensis (Hekalová, 2006) Obr. 3 Scutellaria baicalensis - květenství (Horák, 2005) Obr. 4 Rehmannia glutinosa (Klušák, 2006) Obr. 5 Ginkgo biloba (Zika, 2006) Obr. 6 Ginkgo biloba - zralé plody (Zika, 2006) Obr. 7 Dianthus superbus (Hoskovec, 2003) Obr. 8 Dianthus superbus - kvetoucí (Hoskovec, 2003) Obr. 9 Lycium chinense - plody (Ďurina, 2005) Obr. 10 Perilla frutescens (Katzer, 2006) Obr. 11 Polygonum multiflorum (Klušák, 2006) Obr. 12 Tribulus terrestris (Hekalová, 2006) Obr. 13 Rhodiola rosea (Hekalová, 2006) Obr. 14 Lonicera japonica - kvetoucí (Pazdera, 2006) Obr. 15 Lonicera japonica (Pazdera, 2006) Obr. 16 Schisandra chinensis (Hekalová, 2006) Obr. 17 Schisandra chinensis - nezralé souplodí (Vobecký, 2006) Obr. 18 Schisandra chinensis - zralé plody (Svoboda, 2004)

56

Fotografická příloha

Obr. 1 Codonopsis pilosula

Obr. 2 Scutellaria baicalensis

Obr. 3 Scutellaria baicalensis – květenství

Obr. 4 Rehmannia glutinosa

Obr. 5 Ginkgo biloba

Obr. 6 Ginkgo biloba - zralé plody

57

Obr. 7 Dianthus superbus

Obr. 8 Dianthus superbus - kvetoucí

Obr. 9 Lycium chinense - plody

Obr. 10 Perilla frutescens

Obr. 11 Polygonum multiflorum

Obr. 12 Tribulus terrestris

58

Obr. 13 Rhodiola rosea

Obr. 14 Lonicera japonica - kvetoucí

Obr. 15 Lonicera japonica

Obr. 16 Schisandra chinensis

Obr. 17

Obr. 18

Schisandra chinensis - nezralé souplodí

Schisandra chinensis - zralé plody

59

60