dobrovolný příspěvek 10,-
1
lede n 20 10
olomoucký měsíčník
Aktuální číslo: Téma: Tašky Aktuálně: Šantovka Zprávy z Duhy: Kodaň Biozpravodaj: rozhovor s Peškem
Ekologické listy 1/2010 vychází: 7.1. 2010 Vydává: Hnutí DUHA Olomouc Redakce: Simona Horká, Jitka Komendová Grafická úprava: Radim Šašinka;
[email protected] Jazykové korektury: Zuzana Borčanyiová, Lenka Koplíková Foto na titulní straně: Vladimír Janek Tisk: Petr Skyva, Pod Kosířem 838, Kostelec na Hané Náklad: 1800 výtisků Adresa redakce: Hnutí DUHA Olomouc, Dolní náměstí 38, 772 00 Olomouc; tel.: 585 228 584 e-mail:
[email protected] www.hnutiduha.cz/olomouc www.ekologickelisty.cz
Ekologické listy jsou na u www.ekologickelisty.cz
Uzávěrka příštího čísla: 20.1. 2010 Registrace MK ČR E 18812 ISSN 1803-8123
Zprávy z Duhy O klimatické dohodě trochu jinak… …aneb jak se Přátelé Země vydali do dánské metropole Kodaně Pro každého z nás, kdo prožil pár dní v Kodani v době, kdy byla ve své polovině snad nejdůležitější klimatická dohoda, tedy 12.–13. prosince již loňského roku, byly tyto chvilky něčím výjimečným. Dost už jsme se načetli o tom, jak neúspěšný výsledek projednávání nástupce Kjótského protokolu nakonec byl, a také o zatčených demonstrantech. Tato informace nás, kdo jsme se vydali do Kodaně vyjádřit svůj názor a bojovat tak za spravedlivé klimatické podmínky, poněkud zaskočila. Na každé demonstraci se najdou lidé, kteří mají potřebu jít do davu a chovat se nepřiměřeně. Co mě však i po mém návratu negativně překvapilo, byl naprostý nedostatek informací v médiích o tom, proč tisíce až desetitisíce lidí vyrazily do ulic a co chtěly prosadit. Ostatně se ale dalo čekat, že české sdělovací prostředky budou informovat jen o senzacích. Neobvyklá pro nás byla už samotná cesta. V Německu, nedaleko dánských hranic, nás zastavila policejní kontrola. Vypadalo to na zběžnou prohlídku pasů a zavazadlového prostoru. Po chvíli jsme se ale od kolegyně Kristýny dozvěděli, že budeme postupně po jednom vycházet z autobusu, ujmou se nás dva policisté, prohmatají nás a prohledají všechny naše věci. Postupně nás začalo v autobuse ubývat a se zájmem jsme se z okna dívali, jak jsou naši kolegové zbaveni svých zavazadel, předkládají na kontrolu malé nožíky a chodí dozadu do stanu, ze kterého někteří vychází až po hodně dlouhé chvíli. „Můžu si odskočit?“ zeptám se anglicky mluvícího policisty. „Ano, ale musíte počkat na doprovod.“ Čekám na dva muže, kteří jsou po celou dobu se mnou, dokud se zase nevrátím na vyznačené místo. Při prohlídce zabaví celníci slovenskému kolegovi nůž, jelikož byl definován jako bodná zbraň. Kamarádce Martině dělají test na drogy - má totiž s sebou diabetický cukr. Test je samozřejmě negativní. Kontrolují také naše fotoaparáty – udělali jsme si pár fotografií z prvního zastavení na památku. Nesmí na nich však být vidět obličeje kontrolorů, což se dozvídáme až posléze. S některými tak prochází digitální přístroje a mažou v nich nevhodné úlovky. Po třech hodinách byrokratického zkoumání můžeme odjet. Dokonce nám ještě před odjezdem Němci popřejí vše nejlepší a pokojnou demonstraci. Náš příjezd se tím sice opozdil, ale hlavní program začínal až další den ráno. Sobota 12. prosince byla vyhrazena právě různým demonstracím a setkáním Přátel Země a dalších organizací. Nedaleko kodaňského nádraží se nacházela budova, kde se odehrávalo tzv. Klimaforum – série přednášek, workshopů, koncertů tématicky propojených klimatickými změnami. Za zmínku stojí například přednášky o permakulturních vesnicích, ekologickém životním stylu, klimatické rovnosti a genderu aj. K dispozici bylo občerstvení z ekologického zemědělství. Klimaforum se stalo také výchozím bodem sobotní dopolední
2
akce – tzv. „flood action“ neboli lidské povodně. Akci pořádali Přátelé Země, kam patří z České republiky právě Hnutí DUHA, a během sobotního dopoledne se jí zúčastnilo několik tisíc lidí ze všech koutů světa. Každý jsme dostali modrou pláštěnku a před samotným pochodem, resp. vlnami lidské povodně, která se pomalu valila ulicemi, následovalo několik proslovů přímo z úst nejzasvěcenějších – lidí ovlivněných klimatickými změnami a špatným řešením situace v tamní oblasti – mladé obyvatelky Tasmánie, Filipíňanky či afrického černocha, který dav nadchl nejvíce. Svým zvučným hlasem dokázal vzburcovat každého, aby dělal mexické neboli povodňové vlny. Hnutí DUHA mělo připravené také své transparenty: Velkou výzvu, šetření energií, k rozebrání byly i další zelené transparenty Přátel Země. Hlavním cílem bylo zrušit obchod s emisními kredity v zemích třetího světa, což umožňoval Kjótský protokol. „Co chceme?“ „Klimatickou spravedlnost na celém světě.“ „Kdy ji chceme?“ „Teď!“ ozývá se pravidelně davem. V davu se nachází také fiktivní prodejci emisních kreditů, kteří se je marně snaží prodat, zhodnotit tak své nabídky a rozpustit náš dav. Povodeň se pomalu rozhýbává a směřuje k parlamentu. V krátkých přestávkách se zastaví, aby udělala vlnu a ohlásila, co očekává od výsledků klimatické dohody – tedy absolutní rovnost. Lidé nesoucí plakáty, zpívající, mávající sdělují snad to nejprostší, co může být: stejné podmínky pro všechny.
Foto: Libor Pečinka
Amatérští i profesionální fotografové obklopují dav, stojí na autech a dalších vyvýšených plochách, aby udělali snímky jedné z největších lidských povodní. Padají k nám i mikrofony z německého rozhlasu, přidržujeme na nafouklém člunu aktivistu, který po davu vesluje. Jsme roztroušeni mezi jinými národy, občas se však jako Češi potkáme a předáváme si plakáty i zážitky. Asi po hodině se dostáváme na cílové místo. Ještě než k němu dojdeme, můžeme si vzít další transparenty s nápisy – Climate justice now, Planet, not profit, Bla bla bla.. act now! a další. Odpoledne čeká odvážnější z nás masovější akce, při které se jde 6 km pochod až k Bella center, kde se právě projednává klimatická dohoda. Při této akci se objevují drobnější nepokoje. Policie vždy zavčas zareaguje, aby nedošlo k dalším potyčkám, a tisíce lidí se přesouvají k dalšímu místu, kde je čeká občerstvení, hudba a projevy těch, kteří čekají právě na klimatickou spravedlnost.
Večer se opět jedeme podívat do Klimafora, kde se prezentují různé organizace a názory. Na mnoha místech ve městě na vás dýchá právě se odehrávající konference. Ať už navštívíte Národní muzeum, podíváte se na reklamní poutače nebo vstoupíte do rychlovlaku, na všech místech nás provází společné téma - klimatická změna. Vidět slunečnou Kodaň obklopena stovkami podobně smýšlejících lidí je nezapomenutelný zážitek. Obzvlášť pokud jde o místo, kde je výjimečné potkat v centru auto. Celé město je přizpůsobené cyklistům, dámy na podpatcích uhání na kole, na každém rohu je opřený bicykl. Takovou dopravní situaci mohou Kodani všechna česká města závidět. Škoda jen, že to nepomohlo k lepším výsledkům celosvětového klimatického setkání. Snad právě Mexiko, které patří k rozvojovým zemím, protipólu vyspělých států, by při projednávání v letošním roce mohlo uspět více. Simona Horká
Ekoporadna Zobali vrabci, zobali igelitové obaly… Každý den se jich na světě spotřebuje několik milionů. Některé státy je zakázaly úplně, další přistoupily ke zdanění, aby igelitky nezaplavily naše domácnosti a následně skládky (nebo odvodňovací kanály, jak se stalo v Indii). Poletují okolo skládek nebo se zvolna potápí v mořích, která fungují jako univerzální skládky čehokoli – a příliš často končí v žaludcích ptáků nebo ryb. Igelitka pod vodou totiž vypadá skoro jako medúza, oblíbená potrava velkého počtu mořských tvorů. Spekuluje se nad tím, že mnohým přímo nebo nepřímo způsobí smrt – buď se udusí, zalknou, případně jim naruší trávení. Podobně jsou na tom mořští i suchozemští ptáci – často igelit pozřou s potravou (např. při vyzobávání zbytků jídla) a ten se jim hromadí v žaludku a střevech. Pokusíme se popsat výhody a nevýhody některých typů tašek a sáčků užívaných pro odnos nákupů. Jsou řazeny od nejekologičtějších k těm pro životní prostředí nejnáročnějším. U některých typů není příliš jasné, jak si vlastně stojí, neboť pro ně neexistuje analýza životního cyklu (LCA –Life Cycle Assessement) – zhodnocení a porovnání náročnosti na výrobu (od pěstování nebo těžby suroviny, přes používání a dopravu až po skládku, spalovnu nebo kompost). To platí zejména pro kompostovatelné sáčky a tašky – co výrobce, to materiál a odlišný postup, proto nelze generalizovat výsledky tak, jako u velmi podobných tašek plastových a papírových. Podle dostupných studií jsou z pohledu environmentální zátěže nejhorší papírové tašky - navzdory tomu, že se plastové vyrábí z ropy. Papírové mají totiž větší hmotnost při stejné nosnosti, spotřebují tudíž více materiálu. Nicméně studie počítají jen s variantou, že tašky skončí na skládce či ve spalovně. Pokud se igelitka octne v přírodě, rozkládá se několik stovek let, zatímco papírovou není vidět už po roce. Navíc papírové tašky nevzlétnou snadno, nešíří se a nepředstavují riziko pro ptáky či další živočichy. Navíc je můžete - jsou-li bez potisku – snadno zkompostovat.
Plátěné tašky a košíky Jeví se jako nejlepší varianta z řady důvodů: můžete si je ušít sami doma a dát jim design a velikost přesně podle svého vkusu a potřeby. Za pár korun je můžete koupit v secondhandu nebo na charitě (od 10 do 30 Kč). Vydrží velmi dlouho a v ničem jiném neodnesete najednou kupu knížek, chléb a láhev minerálky. Nejpevnější jsou lněné či konopné (lze sehnat len české provenience). Metráž v bio kvalitě na pultech běžných obchodů je zatím spíše hudbou budoucnosti, ale nepříliš vzdálené. Lze koupit tašky z biobavlny (vzhledem k běžným postupům při pěstování bavlny a šití výrobků v rozvojových zemích doporučujeme koupit výrobky certifikované jako fair trade nebo alespoň evropského původu). K dostání jsou např. v ekoporadně Hnutí DUHA na Dolním náměstí. Dříve běžnou, ale opět se do módy vracející variantu představuje nákupní košík. Pokud zvolíte lokální materiál (vrbové proutí) a lokální produkci (na jarmarcích se dají občas koupit košíky z chráněných dílen), získáte výbornou věc na odnos čehokoliv – čerstvý salát z tržnice se tak nezmačká a navíc se v něm krásně vyjímá. Pokud zvolíte tašku z exotických materiálů (různé druhy trav, palmové listí apod.), vybírejte raději výrobky s certifikací fair trade.
Pevné tašky z umělých materiálů a vláken Jsou poněkud lepší variantou než tenká igelitka hlavně proto, že je lze používat opakovaně i několik let. Na rozdíl od výše zmiňovaných přírodních materiálů je nelze po dosloužení hodit do kamen (košík) nebo na kompost (plátěné tašky) a nutně skončí ve směsném odpadu na skládce či ve spalovně. Na rozdíl od tašek z přírodních materiálů je také nelze vyprat , i když na nich obvykle špína příliš neulpívá.
Tašky a sáčky z rozložitelných plastů Není u nich zatím docela jasné, jak na tom jsou s energetickou náročností při výrobě, ale rozhodně pro ně hraje
3
přírodní původ surovin a možnost je zkompostovat (pokud se na kompost ale skutečně dostanou). Vyrábí se jen v zahraničí (ale to platí i o většině plastových a papírových tašek). Hlavní překážkou většího rozšíření je vysoká cena (okolo 5 Kč za kus) a zatím malá nabídka na trhu. Prozatím se využívají hlavně do košů či kontejnerů na bioodpad – lze je i s odpadem vyhodit na kompost, kde se rozpadnou. Tašky s přídavkem látek, které mají urychlit jejich rozpad (nabízí je např. Tesco) nejsou východiskem hlavně proto, že neřeší problém jednorázového používání tašek (nesnižuje se spotřeba surovin, nároků na výrobu a dopravu atd.) a na skládkách, kde tyto tašky často skončí, se budou kvůli nepříznivým podmínkám rozkládat podstatně déle než deklarovaný rok. Navíc vzbuzují v uživatelích falešný dojem, že dělají pro životní prostředí něco pozitivního.
Plastové tašky Obvykle jsou vyráběné z polyethylenu a jak řada výrobců (nebo distributorů – např. hypermarketů) neopomene v potisku připomenout, jsou 100% recyklovatelné. Což ale neznamená, že by byly vyrobeny z recyklovaného materiálu nebo se po použití do recyklačního oběhu skutečně dostaly. Recyklují se obvykle jen silnější folie
– buď pevnější tašky (případně pytle), nebo např. plastové obaly, v nichž jsou zataveny PET lahve. Ty dokonce některé sběrny vykupují. Tenké sáčky a tašky pak obvykle i po vytřídění skončí v lepším případě ve směsném odpadním plastu, pro který je jen málo využití. Proto obvykle končí ve spalovnách nebo na skládce.
Papírové tašky Stojí na konci pomyslného žebříčku zejména proto, že pro dosažení stejné nosnosti potřebujete podstatně více materiálu oproti plastovým taškám. Původ dřeva se vzhledem ke globalizovanému trhu téměř nedá dohledat a výroba obvykle probíhá v Asii (to ale platí i pro plastové sáčky) – časy, kdy vězni „lepili pytlíky“, jsou už dávno pryč. Podle americké studie (viz www.ekolist.cz) je pro stejnou nosnost potřeba 9x více materiálu na výrobu papírových tašek oproti plastovým. Plastové tašky potřebují na svoji výrobu, dopravu a likvidaci jen 1/3 energie, vznikne pětina komunálního odpadu a ušetří se polovina emisí CO2, oproti papírovým taškám srovnatelných parametrů. Renata Placková Zdroj: Je lepší plastová, nebo papírová taška?, www.ekolist.cz
Aktuálně z Olomouce Šantovka a nová komunikace s tramvajovou tratí Čtenáři Ekologických listů již určitě zaslechli o záměru vybudovat novou čtvrť s obytnou, administrativní a obchodní částí v areálu bývalého podniku Milo. V současné době je v přípravné fázi první etapa, která má vést ke vzniku obchodního komplexu Galerie Šantovka, jenž má zastavět téměř celý „ostrov“ (soutok Moravy a Mlýnského potoka). Krajský úřad Olomouckého kraje provedl v listopadu a prosinci zjišťovací řízení, které mělo za cíl rozhodnout, zda bude záměr podroben zevrubnému posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), nebo ne. I přes nesouhlasná stanoviska tří občanských sdružení (Hnutí DUHA Olomouc, o.s. Za krásnou Olomouc a Unie pro řeku Moravu) a připomínky občanů krajský úřad rozhodl záměr dále neposuzovat, ačkoli v současné době nejsou známy přesné dopady na životní prostředí v dané lokalitě – např. nebyla zpracována analýza rizik kontaminovaného území na lidské zdraví a ekosystémy, jak požaduje ČIŽP. V Galerii Šantovka má být umístěno 30 000 m2 obchodních ploch, 40 000 m2 ploch pro parkování (2 patra podzemního parkoviště a parkoviště na střeše – celkem 1 103 parkovacích stání), přes 11 000 m2 ploch pro administrativu a služby, multikino a sportovní centrum. Galerie Šantovka má být napojena na silniční síť ve městě novou propojnou komunikací s tramvajovou tratí, která povede po pravém břehu Mlýnského potoka a bude ústit na ulici Velkomoravské na pravém břehu řeky Moravy. Tím vznikne na ulici Velkomoravské další světelná křižovatka, která opět zhorší průjezd městem. Nová komunikace zničí jeden z posledních koutů divoké přírody přímo v centru městě. Navíc negativně zasáhne
4
do lokálního biocentra LBC 29, které se nachází v okolí soutoku Mlýnského potoka a Moravy. Část komunikace toto biocentrum zcela odřízne od biokoridoru, který vede korytem Mlýnského potoka, a tím znemožní migraci všech obratlovců s výjimkou ptáků z této části biocentra. Projekt nepočítá s žádnými propustky pro drobné obratlovce, kteří by se mohli pohybovat pod tělesem komunikace z části biocentra do biokoridoru. Je pak otázkou, nakolik bude takové biocentrum ještě plnit svou funkci. Propojná komunikace zabrání rekreačnímu využití okolí Mlýnského potoka, které má podle názoru Hnutí DUHA Olomouc nemalý dosud opomíjený rekreační potenciál, a zvýší hlukovou zátěž v dnes klidné oblasti. Zpracovatel oznámení doporučuje obyvatelům zasaženým hlukem z této nové komunikace, aby udělali úpravy ve svých nemovitostech a své ložnice situovali do místností odvrácených od této komunikace. Hnutí DUHA Olomouc považuje za nepřípustné, aby řešení problému bylo takto přesouváno na občany, kteří budou záměrem dotčeni a kteří s ním jinak nemají nic společného. Hnutí DUHA Olomouc především zaráží, že celý tento záměr je posuzován po etapách – nejprve obchodní centrum, pak propojná komunikace, přestože oznamovatelem je tatáž osoba – SMC Development, a.s. Podle názoru Hnutí DUHA tak není možné správně posoudit případné kumulativní vlivy. Zároveň není prostor pro případné řešení napojení lokality na silniční síť v Olomouci. V době redakční uzávěrky ještě nebyl zveřejněn závěr zjišťovacího řízení na propojnou komunikaci, a můžeme tedy doufat ve správné posouzení a uložení zpracování nové dokumentace s navržením variant napojení. Dominika Kovaříková
leden 2009
Zelená domácnost Taška se dá vyrobit i z loňského kalendáře Měli jste loni pěkný nástěnný kalendář s velkými obrázky a teď je vám líto jej vyhodit? Pokud jde o kalendář většího formátu (například A3) na pevném křídovém papíře, určitě vyzkoušejte následující návod a vyrobte si z něj dvanáct dárkových tašek. V návodu používáme obdélníkový papír položený na šířku, ale můžete použít i kalendáře s obrázky na výšku, čímž získáte tašku úzkou a vysokou – například na láhev. Použít můžete samozřejmě i jiný papír – například ozdobný balicí nebo stránku z barevného časopisu apod. Z papíru formátu A4 získáte taštičku na menší dárek. Inspiraci a návod jsme získali na vánočním rukodělném kurzu na Sluňákově.
– Manžetu zahneme podle ohybu dovnitř válce.
Boky tašky – Válec položíme na stůl a zploštíme tak, aby slepený spoj byl asi 2 cm vedle nového ohybu. – Válec zvedneme, pootočíme o 4–5 cm a opět zploštíme, vznikne nový ohyb rovnoběžný s předchozím ohybem tak, aby lepený spoj byl mezi oběma ohyby (na boku tašky). – Nyní máme tvar dutého kvádru. – Užší strany kvádru vmáčkneme dovnitř a papír zploštíme na obdélník. – Všechny hrany přejedeme nehtem nebo pravítkem.
Co budete potřebovat Starý kalendář, nůžky, lepidlo, ozdobný provázek, děrovačku.
Postup Vezmeme list z kalendáře, vystřihneme obrázek. Pokud to jde, ponecháme cca 4 cm bílý okraj nad obrázkem a pod obrázkem. Pokud okraj není, nevadí, jen musíme počítat, že bude část obrázku použita na konstrukci tašky.
Dno tašky – Na dolním okraji složíme špičku jako bychom skládali vlaštovku. – Špičku vlaštovky ohneme směrem k manžetě. – Totéž poskládáme na druhé straně a ohyby vrátíme zpět. – Tašku rozložíme opět do tvaru kvádru a postavíme manžetou na stůl. – Poskládáme dno podle vzniklých rýh (jako bychom balili balíček) a slepíme .
Horní okraj – Papír položíme na stůl rubem nahoru. – Horní okraj zahneme 4–5 cm. Vznikne tak manžeta, kterou zase narovnáme.
Ucho
– Papír stočíme do válce a slepíme boky k sobě (šířka spoje 1 cm).
– Děrovačkou uděláme v manžetě dírky a protáhneme provázek jako ucho. – Taška je hotova. Obrázky a návod: Markéta Navrátilová, upravila Jiřina Popelková
Aktivní mládež Žáky nejvíce zajímá téma ochrany zvířat Hnutí DUHA Olomouc provedlo v rámci ekologických výukových programů průzkum mezi žáky v oblasti spotřebitelských témat. Největší zájem projevili žáci o téma s názvem Spotřebitel a ochrana zvířat, naopak nejméně atraktivní jsou pro ně exkurze do čistírny odpadních vod či na skládky. V roce 2009 lektoři ekologické výchovy Hnutí DUHA Olomouc dávali po výuce žákům k vyplnění dotazník, ve kterém vyjadřovali svůj zájem o jednotlivá témata v příštím výukovém programu. Průzkum probíhal mezi žáky 2. stupně základních škol a studenty středních škol převážně v Olomouckém kraji. Na výběr měli např. téma
zdravé výživy, globálních problémů životního prostředí, přírodní zahrady, ekologického nakupování, šetrné dopravy, odpadů, ekologického zemědělství, fair trade, domácí ekologie, různých typů exkurzí a dalších. Celkem měli žáci na výběr ze 17 ekospotřebitelských témat a ze 7 podobně zaměřených exkurzí. Žáci mohli označit v dotaznících libovolný počet políček. Nejvíce oblíbené téma je podle průzkumu „Spotřebitel a ochrana zvířat (laboratorní, hospodářská zvířata, domácí mazlíčci)“ s 268 hlasy. Na druhém místě se umístilo téma s názvem Zdravá výživa s 205 hlasy a třetí místo získalo Zdravé vaření (prakticky). Nejméně, tedy kolem padesáti hlasů,
5
získaly exkurze do čistírny odpadních vod a na skládky. Neméně důležitou částí dotazníku byla také spokojenost žáků s ekospotřebitelskými ekologickými programy, kterých se účastnili. Zjistili jsme, že drtivá většina žáků byla s naším programem spokojena – 79 %. Žáků, kteří
byli spokojeni „napůl (ano i ne)“, bylo 13 %, nespokojených bylo pouze 8 %. Tyto výsledky jsme získali vyhodnocením 1130 vyplněných dotazníků ze 72 odučených ekoprogramů. Kompletní výsledky průzkumu na www.ekologickelisty.cz. Pavla Široká
Životní prostředí v kraji Žije ještě želva bahenní ve Vidnavských mokřinách? Jediným druhem želvy žijícím v recentní době na území Čech a Moravy byla želva bahenní (Emys orbicularis). Podle B. Krále zanikla její slezská populace ve 20. letech 20. století. Německý znalec slezské přírody Köhler v roce 1937 uvažoval o možném výskytu želv bahenních v okolí Javorníku a Vidnavy v návaznosti na blízký výskyt v nivě Kladské Nisy, ale nedoložil svůj předpoklad konkrétním nálezem. Je tedy pravděpodobné, že v té době již želvy v oblasti Vidnavských mokřin nežily. Oproti tomu B. Beneš uvádí s odvoláním na informace od místních občanů výskyt čtyř želv (považuje je za želvy bahenní) v letech 1955–1975, přičemž jedna želva byla ulovena na udici a tři želvy byly nalezeny v bahně při melioračních pracích. Dalším a jediným hodnověrně doloženým exemplářem byl mladý jedinec (délka krunýře 65 mm), nalezený v září 1985 zpravodajem ochrany přírody učitelem Konečným. Jeho krunýř je uložen v depozitáři Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od Konečného také čerpal B. Beneš informaci, že na lokalitě byly želvy pozorovány a známy místním obyvatelům také před rokem 1939. Z toho soudí, že se ve Vidnavských mokřinách želvy rozmnožují a jedná se o autochtonní populaci. Autor tohoto článku osobně lokalitu poprvé navštívil s pátrací skupinou vedenou profesorem O. Štěrbou v červnu 1987. Hledali tehdy želvy bahenní a případné příznaky jejich pobytu na vodě z lodí i ze břehu. Kladli návnady i natahovali sítě při hladině. Mělčí části mokřin přerývali vidlemi na brambory (zakončené kuličkami místo hrotů), aby želvy nezranili. A již od rozednění hlídkovali u vodní plochy, zda vedle ryb a ptáků nezahlédnou na hladině také želvu. Po několik dní trvající pátrací akce se ve Vidnavských mokřinách nepodařilo prokázat prosperující populaci želvy bahenní. Některé dny bylo poměrně chladno a deštivo, což mohlo výsledek akce negativně ovlivnit. Nicméně autor a K. Vacková pozorovali v časných ranních hodinách zvíře (bylo vidět jen hlavu trčící z vody), které bylo možné považovat za želvu. Ale to bylo jediné pozitivní zjištění během tří dní. Pan profesor tehdy zhodnotil celou akci s humorem jemu vlastním, když konstatoval, že želva bahenní u Vidnavy ve čtvrtohorách vymřela a právě začaly pětihory. Podruhé se autor za želvami do Vidnavských mokřin vypravil se skupinou zoologů a botaniků tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody vedenou M. Vlašínem ve dnech 18.-20.5.1994. Cílem bylo provést zoologický a botanický průzkum v rámci přípravy PR Vidnavské mokřiny. Při pochůzce v terénu P. Koutný a I. Málková zahlédli želvu v přítokovém kanálku, který vede vodu do velké vodní plochy v mokřinách v místě, kde tento kanálek prochází starou hrází a je zatrubněný. Zvíře se ale nepodařilo chytit. Oba
6
však byli přesvědčeni, že šlo určitě o želvu bahenní. Jedná se o poslední hodnověrné pozorování živého exempláře želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách. Tehdy došlo také k setkání s panem učitelem Konečným, který říkal, že opakovaně zimoval želvy ve svém sklepě. Četné historky o pozorování nebo i odchycení želvy na udici jsme slýchali i od místních rybářů a dalších občanů, jakmile se dověděli o předmětu našeho zájmu v lokalitě. Z toho je zřejmé, že se v mokřinách nějaké želvy bahenní určitě vyskytovaly. Jen jejich původ je poněkud zahalen tajemstvím. P. Široký se marně snažil najít a chytit želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách několik dalších let. Měl i domluveno provedení analýzy DNA v Německu, které by mohlo potvrdit nebo vyvrátit autochtonnost místní populace. Přes intenzivní snahu zejména v průběhu vegetačních období sezón 1997 a 1998, a přes poměrně optimistické informace od místních obyvatel i nadějné odkazy v literatuře se mu ale nepodařilo výskyt želvy bahenní na lokalitě potvrdit. Až 28.9.2000 v lese nedaleko vtoku do umělé vodní nádrže (vedle mysliveckého zařízení) nalezl kosterní zbytky samce želvy bahenní. Vzhledem ke stavu kadáveru však bylo zřejmé, že zvíře uhynulo dlouho před nálezem. Zbytky tohoto jedince jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. V květnu až červenci následujícího roku nainstalovali ve Vidnavských mokřinách P. Široký a R. Rozínek se spolupracovníky několik speciálních želvích pastí, do kterých se daří tato zvířata běžně chytat na lokalitách, kde se vyskytují. Ale přes asi tři měsíce trvající úsilí se nepodařilo žádnou želvu chytit. Jedna želva bahenní se v té době ve Vidnavě a okolí sice vyskytovala, ale tu přivezl R. Rozínek, který volné chvíle mezi kontrolami pastí a průzkumem Vidnavských mokřin i okolí věnoval osvětové činnosti mezi školní mládeží i starším obyvatelstvem Vidnavska. Přitom se mu z místních zdrojů podařilo získat informaci, že nějaké želvy do mokřin vysadil bratr bývalého pana starosty, který je dovezl z blíže neurčené lokality na Balkáně. Dlouho jsme věřili v původnost populace želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách, ale nepodařilo se odchytit žádnou živou želvu, aby tuto skutečnost bylo možné potvrdit. Je zřejmé, že v nedávné minulosti (asi před 15–20 lety) v mokřinách želvy prokazatelně žily (bez ohledu na původnost zvířat), ale v současnosti je zřejmě jejich existence již minulostí. Pokud šlo skutečně o zvířata pocházející z Balkánu, jejich vymizení by nebylo pro naši přírodu velkou ztrátou. Vidnavské mokřiny zůstávají i nadále velmi zajímavým i atraktivním biotopem pro celou řadu vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jiří Šafář, AOPK ČR, KS Olomouc Seznam literatury na www.ekologickelisty.cz
Mozaika Zemědělci prodávají mléko v automatech i v Olomouci Také v Olomouci se koncem minulého roku objevily dva automaty na čerstvé mléko. Jeden stojí u supermarketu Senimo, druhý na Nové Ulici před supermarketem Terno. Oba provozuje Zemědělské družstvo v Senici na Hané. Lidé si zde mohou za 15 Kč stočit litr čerstvého, nepasterizovaného kravského mléka buď do vlastní láhve, anebo si ji mohou za 10 Kč koupit přímo u automatu a poté opakovaně používat. Mezi nesporné výhody automatů patří lokální původ mléka a také minimalizace odpadů – většina lidí si totiž nosí láhve s sebou. Automaty na mléko se u nás začaly objevovat postupně od listopadu minulého roku a nyní jich je v republice více než sto. Okamžitě si získaly velkou oblibu a lidé si chválí možnost, že si ze stočeného mléka mohou vytvořit domácí máslo či tvaroh. Zemědělci se provozováním automatů brání proti extrémně nízkým výkupním cenám, jež jim vyplácejí velkoodběratelé, a mléko raději prodávají sami. Řada krajů se je rozhodla v tomto činu podpořit a nabízí na provoz automatů dotace.
Organizace SACOM odhalila nelidské zacházení s dělníky v Číně Je známo, že velké množství spotřebního zboží je kvůli nízkým nákladům vyráběno v Asii, konkrétně v Číně. Těchto nízkých výrobních nákladů je však často dosaženo nelidským zacházením s dělníky, kteří pracují až sedm dní v týdnu a běžně i šest hodin přes čas. Jejich mzda se pohybuje na hranici zákona a jakýkoli protest je tvrdě potlačen. Zejména v továrnách na výrobu hraček jsou zdravotní podmínky dělníků katastrofální (velký hluk a špatný vzduch). Takové zacházení s čínskými dělníky se samozřejmě nelíbí organizacím podporující lidská práva. Utvořily proto
koalici a společně se v kampani Víte, s čím si hrajete? snaží apelovat na zlepšení pracovních podmínek v asijských továrnách na výrobu hraček. Současně chtějí přimět velké hračkářské firmy, jako jsou Mattel, Disney, Hasbro atp., aby uskutečnily konkrétní opatření ke zlepšení podmínek v továrnách svých dodavatelů. U nás podporuje tuto kampaň Společnost pro Fair Trade.
V Přerově pojedou autobusy na zemní plyn V Přerově budou od jara jezdit první nízkopodlažní autobusy na zemní plyn. V počáteční fázi jich bude okolo deseti, během roku přibudou další. Zahájení provozu těchto autobusů je stanoveno až na jarní měsíce z důvodu kolaudace a otevření plničky plynu, která je nezbytná k tomu, aby měla vozidla zajištěn zdroj pohonných hmot. Městskou hromadnou dopravu bude v Přerově od ledna nově zajišťovat slovenská dopravní společnost SAD Trnava, která má s městem smlouvu na příštích deset let.
Správa obnoví zeleň parku v Čechách pod Kosířem Zámecký park v Čechách pod Kosířem se během letošního roku dočká obnovy zeleně. Podle Vlastivědného muzea v Olomouci, které nyní zámecký park spravuje, jsou některé stromy v natolik špatném stavu, že by mohly ohrozit návštěvníky parku. Mezi stromy, které jsou určeny k pokácení, patří zejména domácí a zdomácnělé dřeviny jako klasické buky, duby, lípy či habry. Kromě nich budou pokáceny také severoamerické dřeviny, konkrétně douglaska tisolistá. Momentálně je vybráno 28 stromů, které budou odstraněny během letošní zimy. V létě pak odborníci rozhodnou o dalších adeptech na pokácení a současně navrhnou plán dosadby. Ta bude hodnocena podle historických dokumentů a představ o celkovém vzhledu parku. Barbora Číhalová, Simona Horká
Kalendárium sobota 23. ledna, 9.30–12 hodin, Svatý Kopeček Jezevec Čenda v zimě Hravá a soutěživá stanoviště motivovaná zimní přírodou. Stanoviště jsou určena dětským kolektivům a menším dětem s rodiči. Každý účastník dostane od jezevce Čendy malou odměnu. Vstup je volný, větší skupiny prosíme o přihlášení předem. Start na dětském hřišti u ZOO. Pořádá DDM Olomouc.
středa 27. ledna 2010, 18 hodin, Divadlo hudby Ol. Ekologický večer: V Jaké Olomouci bych chtěl žít? O Olomouci slyšíme mnohé: místo ve středu Evropy, starobylá perla Moravy, atraktivní místo pro turisty, město parků, město bohaté kultury, ... Jak své město vnímají místní osobnosti veřejného života? A jaká by měla být Olomouc podle nich v budoucnosti?
sobota 30. ledna 2010, 10–15.30 , centrum Sluňákov, Horka nad Moravou Expudice na severní tyčnu aneb zimní hrátky s Medvídkem Pú na Sluňákově. Zimní příroda hravě (nejen) pro rodiny s dětmi. Přijďte se pobavit, zasmát, odpočinout si.
týden 11.–17. ledna, ekologické centrum Švýcárna -Moravský kras Přírodní uzdravování REIKI Komplexní výuka metody přírodního uzdravování. Týdenní REIKI III. kurz, termín předběžný. Posílíme možnosti práce s REIKI jak na sobě, tak na druhých. Počet účastníků je omezen na cca 16. Svou účast potvrďte na email organizátora. Více informací Robby Kubáň, tel. 603 375 481, e-mail:
[email protected], www.modrykamen.brontosaurus.cz.
7
Chata Orlí hnízdo Chata na svahu Kralického Sněžníku nad obcí Stříbrnice; 200 m od chaty Návrší s restaurací. Padesát metrů od chaty začíná lyžařský vlek, na dosah jsou lyžařská centra Stříbrnice, Kunčice a Hynčice. Parkování u chaty, vjezd s povolenkou CHKO pro ubytované. Překrásný výhled na Jeseníky - východ slunce nad Pradědem jako bonus. Ubytování ve 3 pokojích, celkem 9 lůžek a 7 přistýlek. Kuchyňské kouty v pokojích, sprchy a toaleta v přízemí. Topení dřevem v kamnech nebo elektrickými přímotopy. Ideální výchozí bod pro pěší i cykloturistitu. 1200 Kč/objekt/noc bez ohledu na počet ubytovaných 737 136 911 nebo
[email protected] přírodní produkty
V Betánii si můžete dát fair trade kávu Kavárna Café Betánie v Olomouci nabízí k občerstvení i kávu s certifikátem fair trade neboli spravedlivého obchodu. Pokud si v kavárně objednáte kávu, obsluha vám dá na výběr mezi obyčejnou a fair trade. Za fair trade kávu zaplatíte o 2 koruny více oproti ceně běžné kávy. Podpoříte tak zemědělce v zemích třetího světa a přispějete k jejich lepším pracovním podmínkám. Kavárna se nachází na ulici Wurmova (naproti knihkupectví Velehrad). V přízemních prostorech provozuje Charita Olomouc obchůdek, kde si můžete zakoupit výrobky chráněných dílen z keramiky, textilu nebo pedigu, obrázky na skle či hedvábí. Otevírací doba kavárny: Po–čt 9–22 hodin, pá 9–23h, so 11–23 hodin. Otevírací doba obchůdku: Po–čt 12–16 hodin, pá 10–14 hodin.
hnuti_duha.indd 1
Tato publikace byla realizována za finanční podpory Evropské unie. 27.11.2009 13:38:29 Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem. Více informací na www.mladezvakci.cz, Akce 1.2 Mládež pro Evropu-Iniciativy mládeže.
Podpořte prosím vydávání Ekologických listů. Doporučený příspěvek na jeden výtisk činí 10 Kč. Vychází 11 čísel ročně. Prosíme pravidelné čtenáře o zaslání ročního příspěvku 110 Kč na účet číslo 3313751001/5500 anebo na adresu redakce. Před zasláním daru nás informujte, nepřijímáme anonymní dary. Naši práci můžete podpořit také materiálním darem či aktivní pomocí. Ekologické listy můžete dostávat poštou za cenu poštovného a nebo e-mailem ve formátu PDF. Navštivte internetovou verzi na www.ekologickelisty.cz a přidejte sem svůj komentář či reakci na článek, který vás v tomto čísle zaujal. V návštěvní knize uvítáme vaše kritické příspěvky a podněty.
