Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace
Léčba pomocí koní u dětí s poruchami emocí a chování Diplomová práce
Autor:
Kristýna Lidmilová
Studijní program:
M 7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor:
Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Vedoucí práce:
Mgr. Jitka Vítová, Ph.D.
Hradec Králové
2014
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce Autor:
Kristýna Lidmilová
Studijní program:
M7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor:
Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Název závěrečné práce:
Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění na koni
Název závěrečné práce AJ: Therapeutic riding pedagogical-psychological Cíl, metody, literatura, předpoklady: Diplomová práce se zabývá vlivem léčebně pedagogicko-psychologického ježdění na koni na rozvoj sociálních dovedností dětí. Teoretická část se věnuje problematice terapií a jejich užití v edukačním a socializačním procesu. V praktické části je jako výzkumné metody použito případových studií, které vychází z dlouhodobé přímé práce s konkrétními dětmi. Garantující pracoviště:
Ústav primární a preprimární edukace, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
Mgr. Jitka Vítová, Ph.D.
Konzultant: Oponent:
Mgr. Iva Křoustková Moravcová, Ph.D.
Datum zadání závěrečné práce: Datum odevzdání závěrečné práce:
22. 2. 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucí diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové, dne 9. 3. 2014
Poděkování Ráda bych předně poděkovala vedoucí své diplomové práce za ochotu, trpělivost a důležité rady, dále své rodině a svým blízkým za velkou podporu, a také týmu Občanského sdružení Bonanza za vytvoření vstřícného prostředí při mém průzkumu a pomoc při fotografování.
Anotace
LIDMILOVÁ, Kristýna. Léčba pomocí koní u dětí s poruchami emocí a chování. [Diplomová práce]. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2014. 90 s.
Diplomová práce se zabývá vlivem aktivit s využitím koní na rozvoj socializace dětí (sociálních dovedností a schopností, psychické kondice a chování). Teoretická část se věnuje léčbě pomocí zvířat, hlavně koní a její užití v edukačním a socializačním procesu dětí s poruchami emocí a chování. Praktická část mapuje jeden běh aktivit s využitím koní v občanském sdružení Bonanza a předkládá dvě případové studie vybraných dětí. Obsahuje také reflexe účastníků a jejich zákonných zástupců. Klíčová slova: hiporehabilitace, aktivity s využitím koní, děti s poruchami emocí a chování, přirozená komunikace s koňmi
Annotation
LIDMILOVÁ, Kristýna. Treatment by means of horses in children with emotional and behavioural disorders. [Diploma Dissertation Thesis]. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2014, 90 pp.
This thesis examines the influence of Equine Facilitated Mental Health on the development of children’s socialization (social skills and social abilities, psychical condition and behaviour). The theoretical part is devoted to the issue of treatment by means of animals, mainly horses and the use in the process of education and socialization in children with emotional and behavioural disorders. The practical part is mapped one term of Equine Facilitated Mental Health in the občanské sdružení Bonanza and putted two case studies of chosen children forward. There is also the reflection of children and their parents.
Keywords: Equine Assisted Activities and Therapies, Equine Facilitated Mental Health, children with emotional and behavioural disorders, Natural Horsemanship
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 10 1
Vymezení hiporehabilitace .............................................................................................. 12 1.1 Terminologie (zooterapie, hiporehabilitace, hipoterapie) ................................... 12 1.2 Oblasti hiporehabilitace ........................................................................................... 13
2
1.2.1
Hipoterapie ................................................................................................ 14
1.2.2
Parajezdectví............................................................................................. 15
1.2.3
Psychoterapie pomocí koní (PPK) ......................................................... 15
1.2.4
Aktivity s využitím koní (AVK) ................................................................. 15
Vývoj hiporehabilitace ...................................................................................................... 16 2.1 Zrod koně................................................................................................................... 16 2.2 Budování vztahu mezi koněm a člověkem ........................................................... 16 2.3 Léčebné účinky koní v historii................................................................................. 18 2.4 Od léčebných účinků k hiporehabilitaci ................................................................. 19 2.5 Hiporehabilitační organizace a centra ................................................................... 20
3
Aktivity s využitím koní ..................................................................................................... 22 3.1 Vymezení AVK .......................................................................................................... 22 3.2 Přínos AVK ................................................................................................................ 22 3.3 Vztah klient – kůň – lektor ....................................................................................... 23 3.4 Cílová skupina klientů vhodná pro AVK ................................................................ 24 3.5 Kůň při AVK ............................................................................................................... 25
4
3.5.1
Vhodný kůň................................................................................................ 25
3.5.2
Rozdělování dětí do skupin ke koním ................................................... 26
3.5.3
Bezpečnost ................................................................................................ 27
Děti s poruchami chování a emocí a s rizikem těchto poruch ................................... 29 4.1 Vymezení základních pojmů ................................................................................... 30 4.1.1
Děti a mládež s poruchami emocí a chování ....................................... 30
4.1.2
Děti a mládež v riziku poruch emocí a chování ................................... 31 7
4.1.3
Pojetí dětí s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch 31
4.2 Typy poruch chování................................................................................................ 32 4.2.1
Dimenzionální klasifikace ........................................................................ 33
4.2.2
Další klasifikace poruch emocí a chování ............................................ 33
4.2.3
Klasifikace podle MKN-10 ....................................................................... 34
4.3 Vliv výchovy rodiny na dítě ..................................................................................... 34 4.4 Vliv AVK na specifikovanou skupinu dětí ............................................................. 36
5
4.4.1
Rozvoj sociálních schopností a dovedností ......................................... 36
4.4.2
Rozvoj psychické kondice ....................................................................... 37
4.4.3
Pozitivní ovlivnění chování ...................................................................... 39
4.4.4
Další cíle při AVK ...................................................................................... 39
4.4.5
Řeč těla jako zpětná vazba ..................................................................... 40
Občanské sdružení Bonanza .......................................................................................... 42 5.1 Drž se na uzdě! ......................................................................................................... 42
6
5.1.1
Charakteristika programu ........................................................................ 42
5.1.2
Obecná struktura aktivit u koní ............................................................... 43
Výcvik sociálních dovedností a léčebně pedagogicko-psychologické ježdění ....... 50 6.1 Cíl průzkumného šetření ......................................................................................... 50 6.2 Použité průzkumné metody .................................................................................... 51 6.3 Charakteristika průzkumného souboru ................................................................. 52 6.4 Aktivity u koní ............................................................................................................ 52 6.4.1
První setkání dětí s koňmi ....................................................................... 52
6.4.2
Druhé setkání dětí s koňmi ..................................................................... 55
6.4.3
Třetí setkání dětí s koňmi ........................................................................ 57
6.4.4
Čtvrté setkání dětí s koňmi (víkendový pobyt - sobota) ..................... 59
6.4.5
Páté setkání dětí s koňmi (víkendový pobyt - neděle) ........................ 60
6.4.6
Šesté setkání dětí s koňmi ...................................................................... 62
8
6.4.7
Sedmé setkání dětí s koňmi.................................................................... 63
6.4.8
Osmé setkání dětí s koňmi...................................................................... 64
6.4.9
Deváté setkání dětí s koňmi.................................................................... 66
6.5 Případové studie ....................................................................................................... 68 6.5.1
Jakub .......................................................................................................... 68
6.5.2
David........................................................................................................... 74
6.5.3
Závěrečné shrnutí případových studií ................................................... 79
6.6 Celková reflexe programu ....................................................................................... 80 6.6.1
Reflexe účastníků ..................................................................................... 80
6.6.2
Reflexe zákonných zástupců .................................................................. 83
6.6.3
Reflexe lektora .......................................................................................... 84
Závěr .......................................................................................................................................... 85 Literatura .................................................................................................................................... 87 Seznam příloh ........................................................................................................................... 90 Příloha A Dotazník pro účastníky - Hodnocení aktivit u koní ............................................... I Příloha B Dotazník pro zákonné zástupce ............................................................................. V Příloha C Vyhodnocení dotazníku účastníky ........................................................................ VI Příloha D Vyhodnocení dotazníku pro zákonné zástupce ................................................ XIII Příloha E Fotografie .............................................................................................................. XVIII Příloha F Obrázky dětí z programu .................................................................................... XLIV
9
Úvod Téma hiporehabilitace, konkrétně aktivity s využitím koní (dále AVK) jsem si vybrala, protože mám již od brzkého věku blízko ke koním a od roku 2008 se zabývám AVK v Občanském sdružení Bonanza ve Vendolí. Koně mě přivedli k práci s dětmi a následnému výběru studia oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Na vlastní kůži jsem mohla zažít, jak koně pomáhají v rozvoji člověka a vzbuzují v něm pozitiva, která mu předtím scházela. Díky tomu mohu lépe pracovat s dětmi, které ke koním přicházejí, a lépe rozumět jejich pocitům. Podle mého mínění, zvíře, které nechápe složitý lidský svět, dokáže v člověku probudit a rozvíjet to, co je v něm dobré, a naopak potlačit a osvětlit to špatné. Zvláště u koní je tato tendence dobře viditelná, protože jsou to zvířata vzbuzující respekt a dokážou svým autentickým chováním člověku vytvořit ,,zrcadlo“, které mnohé objasní. Člověk často spontánně touží stát se pro zvíře, se kterým tráví čas, lepším, a to pak uplatnit i mezi lidmi. Navíc mu kůň a prostředí stáje otevírá cestu k bližšímu poznávání přírody a její přirozenosti. Dítě se rovněž dostává do kontaktu s ostatními lidmi a jeho komunikace s nimi je mnohdy, díky tomuto prostředí, snazší než v běžném prostředí. Toto jsou myšlenky, které jsou pro léčbu pomocí koně při AVK velmi významné, zvláště u dětí s poruchami emocí a chování či s rizikem těchto poruch. Cílem AVK tedy není naučit děti na koních jezdit nebo je na nich vozit. Důležitá a posilující se pro ně stává veškerá práce kolem koní a s koňmi, tedy cesta, po které jdou ve vidině touhy jízdy na krásném a respekt budícím zvířeti – na koni. Jde nám o vytvoření přátelského vztahu mezi dítětem a koněm, díky němuž dítě částečně pronikne do myšlení zvířete a od něj se učí. Kůň může dítěti názorně pomoci pochopit problémy, na kterých lze více či méně pracovat. Zároveň o koně pečuje, čímž se učí například zodpovědnosti, samostatnosti, rozvíjí se jeho sebevědomí, atd. Cílem diplomové práce je zmapovat oblast aktivit s využitím koní a zachytit jejich vliv na rozvoj socializace, tj. sociálních dovedností a schopností, psychické kondice a chování, dětí s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch. V teoretické části nejprve vymezuji pojmy zooterapie, hiporehabilitace, hipoterapie a uvádím oblasti hiporehabilitace. Poté se zmiňuji o zrodu koně, o navazování vztahu koně s člověkem a léčebných
účincích
koně,
které
dovedly
člověka
k vytvoření
různých
hiporehabilitačních organizací a center. V následující kapitole jsou shrnuty AVK a 10
problematika s nimi spojená. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na děti s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch. Uvádím definici poruch, různé klasifikace a možnou prospěšnost AVK pro tuto cílovou skupinu dětí. Část práce je věnována samotnému přístupu k dětem a koním, protože se domnívám, že je stěžejní pro pomoc dětem. Při nevhodném přístupu totiž nelze rozvinout a podpořit jejich socializaci. Praktická část mapuje jeden běh AVK, který byl uspořádán v podobě devíti setkání u koní. Zúčastnily se ho děti s poruchami emocí a chování a rizikem těchto poruch od 9 do 13 let. Popisuji průběh činností během těchto setkání. V rámci prvního setkání byl s dětmi realizován krátký rozhovor. Formou případových studií se podrobněji zaměřuji na dvě děti. Pro reflexi jsem využila metody dotazníku. První se týká sebehodnocení dětí u koní, druhý naplnění očekávání jejich zákonných zástupců. V současné době je problematika aktivit s využitím koní stále více promýšlena a vstupují do ní moderní tendence, ačkoli kvalitních publikací zaměřujících se přímo na toto téma nenalezneme mnoho. V publikacích ji většinou lze nalézt pod názvem léčebně pedagogicko-psychologické ježdění. Nejnovější publikace však uvádějí název tohoto způsobu práce jako aktivity s využitím koní. Klasifikací dětí s poruchami emocí a chování lze nalézt velké množství. V současnosti jsou zaváděny způsoby, jak těmto dětem pomoci a podpořit je v jejich životě a objevují se snahy vyhnout se jejich zbytečné stigmatizaci.
11
1 Vymezení hiporehabilitace 1.1 Terminologie (zooterapie, hiporehabilitace, hipoterapie) Vývoj v různých oborech nám přináší stále větší množství terapií a léčebných metod. Mezi známé metody, které jsou využitelné v pedagogické praxi patří například artefiletika, dramaterapie, muzikoterapie, taneční a pohybová terapie či různé formy zooterapie. Zooterapie neboli animoterapie je léčebná metoda, která využívá léčebné účinky zvířat. Podle Freemana (In Velemínský, 2007, s. 30) ,,rozumíme pojmem zooterapie pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta“. Do zooterapie řadíme asi nejznámější hiporehabilitaci (léčba koněm) a canisterapii (léčba psem), dále pak felinoterapii (léčba kočkou), delfinoterapii (léčba delfínem), lamaterapii (léčba lamou), insektoterapii (léčba hmyzem) a ornitoterapii (léčba ptactvem). Pro další druhy zooterapie se využívají například i akvarijní rybičky, drobní savci, obojživelníci, plazi, kozy, ovce, prasata, volně žijící zvířata i exotická zvířata. Existuje i tzv. farmingtherapy, která využívá hospodářská zvířata na farmách (Velemínský, 2007). Výše zmíněné terapie mají svůj význam a místo ve světě lidí. Hiporehabilitace má výsadu od ostatních terapií v tom, že o koně se lze nejen starat, snažit se jim rozumět, ale taky na nich jezdit a využívat tak léčebných účinků jeho pohybu. Svézt se na zmiňovaných zvířatech je možné ještě u delfinoterapie, která u nás však není tolik dostupná. Koně jsou velká zvířata budící respekt i u dominantních jedinců, u méně dominantních zase podporují sebevědomí po zvládnutí úkolů. Nemají potřebu lhát a přetvařovat se, chovají se tedy autenticky, což nám dává jasnou zpětnou vazbu. Z jejich postavení v přírodě vyplývá, že jsou velmi citliví, proto jsou vhodní pro hiporehabilitaci. Slovo hiporehabilitace lze rozčlenit na několik částí, což slouží k bližšímu pochopení jeho významu. Hippos pochází z řečtiny a znamená kůň, re označuje znovu, opakovaně a latinské slovo habilis je v překladu do českého jazyka chápáno jako k něčemu způsobilý (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012). Hiporehabilitace tedy umožňuje prostřednictvím koně opakovaně působit na oslabené funkce klienta. Činíme ho způsobilým pro každodenní život. Během hiporehabilitace je hlavním cílem dosažení
12
,,co nejvyššího stupně sociální integrace“ (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012, s. 67). V mnoha odborných zdrojích i rozhovorech mezi laickou veřejností je význam slova hiporehabilitace zaměňován s významem slova hipoterapie. V nejnovějších publikacích je odlišnost mezi těmito dvěma termíny jasně specifikována. Autorky Jiskrová, Casková, Dvořáčková (2012, s. 67) považují pojem hipoterapie za podřazený pojmu hiporehabilitace. tj. jedná se ,,o formu fyzioterapie“.
1.2 Oblasti hiporehabilitace Cílem této kapitoly je ujasnit rozdíly mezi jednotlivými oblastmi hiporehabilitace a poměrně složité změny, které nastaly v této terminologii. V roce 1988 FRDI přijala rozdělení terapie pomocí koně podle Němce Klüvera do oblastí (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012, s. 11):
,,zdravotní – hipoterapie (oblast fyzioterapie),
pedagogická a psychologická – překládáno dříve opisem jako léčebné pedagogicko-psychologické ježdění (oblast pedagogiky, speciální pedagogiky, psychoterapie, sociální práce),
handicapovaných“.
Tento model byl však označen za nepřesný, a proto odborné společnosti hledaly jiná pojmenování, zvláště pro oblast pedagogickou, psychologickou a sociálně aktivizační. Nutnost sjednocení se v terminologii dokládá i fakt, že na mezinárodní konferenci zaměřené na terapii pomocí koní, která proběhla v roce 2006 v Brazílii, účastníci použili více jak 25 pojmů stejného významu (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012). Tato terminologie je velmi problematická, často je zaměňována nejen mezi laickou veřejností, ale i odborníky. Navíc zde byl problém jednotlivých termínů, které při překladu nebyly jednoznačné, tudíž pro čtenáře velmi problematické. Je usilováno o ujednocení termínů kvůli srozumitelnosti a odbornému růstu daných disciplín (Lantelme In kol. autorů, 2008). Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění bylo definováno autorkou Lantelme (In kol. autorů, 2008, s. 117) jako ,,metoda psychoterapie, kde se k terapii psychiatrických, psychologických, emocionálních, atd. poruch využívá prostředí koně a vzájemná 13
interakce s ním. Cílem terapie je ovlivnit psychiku pacienta za účelem vybudovat motivaci, snížit nebo zcela odstranit strach, agresi či rezignaci spolu s výukou správného sebehodnocení a sebevědomí.“ Zde je patrné, že se pro tuto oblast hiporehabilitace otevřela velmi široká skupina dětí vyžadující přítomnost velkého množství odborníků. Domnívám se proto, že přítomnost speciálních pedagogů, psychologů, psychiatrů, sociálních pracovníků, atd. v jednom zařízení byla pro mnohé organizace velmi těžko splnitelná, a tak se specializovaly na o něco blíže specifikovanou cílovou skupinu např. psychiatři na psychiatrické pacienty. To byl podle mého názoru jeden z hlavních důvodů bližší specifikace této složky hiporehabilitace. Situace byla vyřešena tak, že se LPPJ v roce 2009 rozdělilo na dvě oblasti, které dostaly nový název, a to aktivity s využitím koní – AVK a terapie s využitím koní pomocí psychologických prostředků – TVKPP (Casková, 2009). Až v roce 2011 byla TVKPP přejmenována na PPK - psychoterapie pomocí koní (Černá Rynešová, 2011). Zde uvádím v současnosti nejnovější členění hiporehabilitace, která je v zahraničí známá pod názvem Equine Assisted Activities and Therapies (EAAT) (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012, s. 11):
,,hipoterapie – léčba pohybových poruch,
aktivity s využitím koní (AVK) – pro působení v oblasti pedagogiky a v sociálních službách,
psychoterapie pomocí koní (PPK) – pro působení v oblasti psychoterapie,
parajezdectví (dříve sport handicapovaných)“.
1.2.1 Hipoterapie Jak je již uvedeno výše, hipoterapie se zaměřuje na oblast fyzioterapie. Vodič si často přizve na pomoc asistenta, který jistí klienta v sedle. Klient je na koni polohován na základě svých individuálních potřeb. Kůň není ovládán klientem, to zajišťuje vodič, který jej udržuje v plynulém kroku. Léčebným prostředkem je trojdimensionální neboli přirozený pohyb koně, kterému je klient nucen se přizpůsobovat. Dále může zdraví ovlivnit i teplo tohoto zvířete, například když má klient ztuhlé svalstvo (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012). Obrovským a jedinečným přínosem hipoterapie pro člověka je tedy vytvoření pohybového vzoru, který můžeme přirovnat k lidské chůzi. Hipoterapie je prováděna na základě doporučení lékaře. Nutná je přítomnost fyzioterapeuta se specializací na 14
hipoterapii, případně ergoterapeuta s touto specializací. V zahraničí může hipoterapii provádět i logoped se specializací na hipoterapii (Lantelme In kol. autorů, 2008). 1.2.2 Parajezdectví Autorky Casková, Jiskrová a Dvořáčková (2012, s. 70) vymezují parajezdectví jako ,,sport pro osoby se zdravotním postižením.“ Tyto osoby koně aktivně ovládají a mohou k tomu využít nejrůznějších speciálních pomůcek či změnit způsob jízdy s ohledem na svůj handicap. V současnosti je možnost soutěžit v paradrezuře, paravoltiži, parawesternu a paravozatajství. Podle Müllera (2005) je jedním z významných cílů parajezdectví začlenění těchto sportovců do společnosti. 1.2.3 Psychoterapie pomocí koní (PPK) Psychoterapii pomocí koní shrnuje Černá Rynešová (2011, s. 11) jako ,,terapeutický přístup, kdy terapeut prostřednictvím koně jako pomocného terapeuta působí na různé oblasti psychiky léčeného člověka. Terapeut zde využívá skupinové dynamiky, sebereflexe pacientů, relaxace atd.“ Klienti pracují s koněm ze země a ze sedla. PPK je podle mého názoru v metodách práce velice podobná AVK. Odlišnost vidím v cílové skupině klientů (klienti s duševním onemocněním) a odbornících dohlížejících na terapii (psychiatr, psycholog, psychoterapeut). U nás má s PPK mnohaleté zkušenosti například Petra Černá Rynešová, která pracuje v Hipocentru při Psychiatrické léčebně v Kosmonosích. 1.2.4 Aktivity s využitím koní (AVK) Vzhledem k tomu, že AVK jsou hlavní disciplínou hiporehabilitace pro tuto práci, podrobněji se jim budu věnovat dále.
15
2 Vývoj hiporehabilitace Období vývoje hiporehabilitace je nezměrně dlouhé. Nesmazatelně se prolíná s budováním vztahu člověka a koně. Hiporehabilitace se stále vyvíjí a zdokonaluje. Její výsada spočívá ve využití kvalit koně jako léčebného prostředku. Domnívám se, že při jakékoli práci s koněm je velice důležitá snaha o porozumění jeho mysli, ať už jde o sport, rekreační ježdění či hiporehabilitaci. Při aktivitách s využitím koní bychom se měli snažit koním naslouchat dvojnásob, protože to učíme i děti. Tato snaha umožňuje nejen lepší vzájemné pochopení, nýbrž i zajištění větší bezpečnosti, která je tolik důležitá při práci s dětmi či dospělými klienty. Souhlasím s názorem Widdicombeové (2009), která uvádí, že při práci s koňmi je důležité si uvědomit, že kůň je stádové zvíře, které se v přírodě chová jako kořist, a podle toho také přemýšlí. Jeho obvyklým způsobem obrany je útěk před nebezpečím. Lepší pochopení lze dosáhnout nahlédnutím do koňského stáda, kde se autentické chování koní projevuje v poměrně přirozeném prostředí. V každém domestikovaném koni nalezneme instinkty jeho předků, a proto je dobré mít je na paměti.
2.1 Zrod koně Vývoj koně, jak ho známe dnes, trval přibližně 55 milionů let. Původně to byl malý živočich nazývaný hyracotherium neboli raný kůň. Tento živočich přebýval v lesích a místo kopyt měl oddělené prsty. Pohyb raného koně bychom mohli přirovnat k pohybu kočky či psa v současnosti. V lesích se objevovaly prostory, které se postupem času přeměňovaly na pláně, prérie a savany. Kůň byl nucen přizpůsobovat se těmto podmínkám, a tak postupným vývojem vznikl kůň, jak ho známe nyní, latinsky Equus. Oddělené prsty vymizely a objevila se kopyta. Došlo i k jiným anatomickým změnám. Patrným rozdílem je také to, že kůň Equus je o mnoho větší než raný kůň. Zůstal jim společný instinkt - před nebezpečím se zachraňují útěkem (Widdicombeová, 2009).
2.2 Budování vztahu mezi koněm a člověkem Udává se, že člověk nejprve lovil koně pro maso a až později začal využívat jeho cenné vlastnosti i jinak. Jeskynní malby, které se nalézají v jižní Francii a severním Španělsku (jeskyně Chauvet-Pont-d´Arc, Cosquer, Lascaux, Peche-Merle), zobrazují koně jako nádhernou bytost. Po zamyšlení nad těmito malbami se může zdát, že pravěkého člověka na koni pravděpodobně lákala jeho síla a rychlost, díky které by mohl být 16
lepším lovcem. Kůň začal být domestikován přibližně před šesti tisíci lety (Bořánek, Krýsová, 2006). „Člověk potřeboval koně. Ke svému přežití potřeboval jeho sílu, rychlost a vytrvalost. Příroda však koně naprogramovala jako něco jiného než vděčného služebníka lidí. A tak člověk zvolil svůj nejobvyklejší nástroj dorozumění: hrubou sílu. Bylo to surové, nedostatečné a nehodné vznešeného účelu. Síla však zůstala základem jezdectví po dlouhá staletí“ (Bořánek, Krýsová, 2006, s. 10). Později se začali objevovat lidé, kteří se koním snažili porozumět. Za jedny z prvních můžeme pravděpodobně považovat původní obyvatele Ameriky, jejichž způsob života byl založený na porozumění přírodě a zvířatům. Písemně doloženým člověkem, který na porozumění koňskému myšlení založil svůj výcvik, byl John Solomon Rarey, který žil v 19. století. Za zmínku stojí příběh jeho setkání s problematickým koněm Cruiserem. ,,John Rarey dorazil a nalezl Cruisera ve svém boxu spoutaného jako vězně. Stál v cihlové stáji za solidními dubovými dveřmi. Tři roky již nosil tento kůň na hubě tři libry těžký železný náhubek, takže mohl jíst pouze tak, že potravu lízal jazykem“ (Bořánek, Krýsová, 2006, s. 24). Důvodem všech těchto opatření byly Cruiserovy divoké výbuchy zuřivosti. J. S. Rarey se zavázal, že tohoto koně dokáže zkrotit. Po urputné snaze to dokázal a stali se velkými přáteli do konce života. ,,Jeho popularita rostla, a to nejen pro jeho ohromný úspěch při práci s koněm, ale především pro jeho tiché a neokázalé chování, jeho bezstarostnost a jeho skromnost. Do Johnsonova slovníku cizích slov dokonce přibyl i výraz ,,Rareyfy“ – což bylo sloveso, které mělo význam: zkrotit laskavostí, vyhrát láskou, uvolnit dobrosrdečnost, navrátit koně do tohoto světa, vyléčit šílenství porozuměním“ (Bořánek, Krýsová, 2006, s. 24, 25). Legendou nenásilné komunikace s koňmi se stal Američan Tom Dorrance. Byl to člověk sice menšího vzrůstu, ale velkého citu. Začal pracovat s koňmi na základě jejich řeči. Pozoroval stádo, snažil se koním naslouchat. Podle mého názoru byl tím pravým horsemanem. Nestál totiž o publicitu, byl velmi skromný, nejraději se věnoval koním na svém ranči. Do práce dával svoji duši. Dokázal poradit lidem, kteří měli problémy se svými koňmi. Říkával, že chyba je většinou na straně člověka. Je považován za zakladatele myšlenek jezdectví založeném na porozumění a harmonii s koněm – Natural Horsemanship nebo pouze Horsemanship. Tento anglický výraz se u nás často překládá jako přirozené jezdectví, přirozené partnerství koně a člověka či přirozená komunikace s koněm. Myšlenky Horsemanshipu se začaly dostávat do povědomí širší veřejnosti přibližně od poloviny 20. století. Téměř do celého světa je rozvezl Ray Hunt, 17
který patří spolu s Patem Parellim, Buckem Brannamanem a mnoho dalšími mezi žáky Dorrance (Bořánek, Krýsová, 2006). Vědecké poznatky v oblasti vztahu člověka a koně uvádí Bartošová (In kol. autorů, 2008, s. 8). Mluví o velkém prospěchu těchto zvířat už od dávných dob, kdy pro člověka byla pomocníkem. Dnes však spíše pomáhají lidem ve zlepšení fyzické a psychické kondice. Doslova uvádí: ,,V případě vhodně zvolené EAT (terapie s asistencí koně) můžeme dokonce na základě řady vědeckých studií prokazatelně hovořit o léčebném efektu. Úroveň znalostí o potřebách a opatřeních zkvalitňujících život koní je však překvapivě stále nižší než u jiných druhů hospodářských zvířat.“ V současné době se rozšiřuje zájem o lepší porozumění koním, o jeho pocity a řeč těla. To dokládá i rozmach různých alternativních přístupů ke koni založených na vzájemně srozumitelné komunikaci a ne už na jednostranném diktátu, např. metoda Horsemanship. Čistý vztah, který můžeme díky Horsemanshipu dosáhnout, může člověku velmi pomoci například i od stavu jeho organismu vystavenému stresu moderní doby. Časopis zaměřený na etologii, který vyšel v roce 2006, Applied Animal Behaviour Science, nabízí další vědecké poznatky o vztahu člověka a zvířete. Jako autor je uváděn Waiblinger. Na něj navázaly další vědecké studie (Bartošová In kol. autorů, 2008).
2.3 Léčebné účinky koní v historii Jednu z prvních zmínek o léčebných účincích koně na člověka nacházíme už v období starého Řecka u významného lékaře a myslitele Hipokrata. Tento starořecký lékař, jehož jméno v doslovném překladu, pravděpodobně pouze shodou okolností, znamená koňovládce (hippos – kůň; kratein – vést, vládnout; kratos – síla), žil v období od roku 460 do roku 370 př. n. l. (Hornáček, Hollý, 2005). Galenos z Pergamonu, osobní lékař Marca Aurelia, napsal dílo s názvem Galenovy spisy, které je prvním písemně dochovaným záznamem o lékařských indikacích hipoterapie. O léčebných účincích koně se ve svém spise Hovory k sobě zmiňuje i Marcus Aurelius, císař římské říše a filosof, jenž žil od roku 121 do roku 180 n. l. ,,Pokud se říká: Lékař mu přikázal jezdit na koni nebo studené koupele, nebo chodit na boso, vcelku by se dalo říct: vesmírný pořádek mu přikázal chorobu, zmrzačení nebo ztrátu něčeho nebo něco podobného… Přijměte tedy všechny příhody tak, jako ty léky, které předepisuje lékař… A za něco takového, jako je tvé zdraví, pokládej i uskutečňování a naplňování toho, co vesmírný pořádek pokládá za dobré“ (Hornáček, 18
Hollý, 2005, s. 13). Tento spis psal Marcus Aurelius na nynějším území Slovenska v povodí řeky Hron (171 – 179 n. l.). Zde popisuje jízdu na koni jako léčbu předepsanou lékařem Galenem. Zvláštností je, že v současné době se blízko tohoto území nalézá Psychiatrická nemocnice Hronovice, největší pracoviště zabývající se hipoterapií na Slovensku (Hornáček, Hollý, 2005). Již v 16. století si učitelé gymnastiky uvědomují prospěšnost pohybu koně pro jezdce v ,,udržení a znovuzískání zdraví a k vypracování správného držení těla“ (Černá Rynešová, 2011, s. 12). Tato jízda na koni probíhala pod vedením lékaře. Tyto informace napsal v knize De arte gymnastica H. Mercurialis. Kromě ovlivnění těla jezdce autor zmiňuje pozitivní vliv na duši (Černá Rynešová, 2011). Taktéž Marie Terezie (1717 – 1780) věřila v léčebné účinky jízdy na koni a na popud svého osobního lékaře, jménem Van Swieten, ji využívala (Hornáček, Hollý, 2005). Tento lékař tvrdil, že při jízdě na koni je procvičováno celé tělo a jsou ovlivňovány vnitřní orgány, je zvýšena výměna vzduchu a navíc zlepšován spánek a odstraňována melancholie (Černá Rynešová, 2011). Dalšími lékaři zabývající se léčebným účinkem koně byli J. C. Tissot a R. Pickendach. Tissot v roce 1782 přirovnával jízdu na koni k pramenu radosti. Pickendach tvrdil, že je vhodné ji využít ,,jako relaxaci při neklidném životě a vyčerpávající práci“ a ,,léčivý prostředek mnoha onemocnění“ (Černá Rynešová, 2011, s. 12).
2.4 Od léčebných účinků k hiporehabilitaci Od svých osmnácti let jezdil na koni i náš první československý prezident T. G. Masaryk, který při jednom z rozhovorů s Karlem Čapkem prohlásil: ,,Proč rád jezdím na koni? – protože je to nejrychlejší tělocvik. To se cvičí najednou celé tělo, ruce, nohy, plíce, srdce – jen to zkuste!“ (Hornáček, Hollý, 2005, s. 15). Intenzivnější rozvoj hiporehabilitace, zejména hipoterapie, nastává až v 60. - 70. letech 20. století nejprve v anglicky a německy mluvících zemích (Hornáček, Hollý, 2005). U nás byl od roku 1972 vytvořen Hucul Club, kde byli využiti koně plemene hucul na léčbu dětí a mládeže s dětskou mozkovou obrnou (poliomyelitis) pod vedením H. Lewitové. Bylo hledáno nové využití těchto koní a nalezeno bylo právě v hipoterapii. Později však bylo zjištěno, že pro hipoterapii nejsou příliš vhodní kvůli své chůzi, a tak
19
začali být využíváni spíše pro AVK a PPK. Na hipoterapii se začali využívat spíše větší koně – teplokrevníci a plnokrevníci (Černá Rynešová, 2011). Od roku 1990 se v Čechách hiporehabilitací zabývá mnoho dalších zařízení (Leiský In Černá Rynešová, 2011).
2.5 Hiporehabilitační organizace a centra Na kongresu v Miláně byla roku 1985 založena první mezinárodní hiporehabilitační organizace, která byla na následujícím kongresu v Kanadě pojmenována FRDI Federation Riding for the Disabled International (Černá Rynešová, 2011). Tato organizace byla založena v roce 1980 a je registrována v Belgii jako nezisková organizace. Sídlí ve Spojených státech amerických (FRDI, 2014). V současnosti
zaštiťuje
hiporehabilitaci
v
České
republice
ČHS
-
Česká
hiporehabilitační společnost, která vznikla roku 1991 (Velemínský, 2007). Ve světě je známá pod názvem The Czech Therapeutic Riding Association. Spolu s Janou Kulichovou a Občanským sdružením Svítání Jablonec nad Nisou je řazena mezi tři české zástupce ze 191 Associate Members, které lze nalézt celkem ve 44 zemích. Mezi tyto Associate Members lze tedy zařadit organizace i soukromníky (FRDI, 2014). V České republice nalezneme několik hiporehabilitačních center. Řadí se mezi ně například centra při psychiatrických léčebnách, a to Hiporehabilitační středisko v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, Pirueta – nadační fond pro hiporehabilitaci v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod, Zookoutek při Psychiatrické léčebně v Jihlavě, Hipocentrum při Psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Tato centra se zaměřují na psychoterapii pomocí koně. Výjimku tvoří významné Hiporehabilitační středisko v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, které se navíc zabývá hipoterapií. Další léčebnou je například Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé – Luže Košumberk, která se zaměřuje na hipoterapii (Černá Rynešová, 2011). Dále v České republice jsou známá hipocentra při ústavech sociální péče. Je to Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Zbůh (Černá Rynešová, 2011), dále například Arpida České Budějovice, Muglinov Ostrava, Tatíkovice u Brna, Žampach, Bystré u Poličky, Kociánka Brno a další (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2012).
20
Na aktivity s využitím koní, případně i na jiné složky hiporehabilitace, se zaměřují některé nestátní neziskové organizace, tedy občanská sdružení a jezdecké oddíly. Patří mezi ně například Sdružení Piafa ve Vyškově, Epona Brno, Svítání Jablonec nad Nisou (Černá Rynešová, 2011), OS hiporehabilitace BANETA (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2012) a neméně sem lze zařadit i Občanské sdružení Bonanza ve Vendolí. Jako středisko praktické výuky pro AVK jsou označovány organizace, mezi které patří Vladykův Dvůr, Koníček, Ryzáček, Rozárka, Zookoutek Jihlava a Pirueta (ČHS, 2014). Mezi známější zahraniční organizace zabývající se podobnou problematikou jako AVK patří EAGALA. Ta byla založena v roce 1999 a zaměřuje se na oblast hiporehabilitace zvané Equine Facilitated Learning a Equine Facilitated Psychotherapy. Sdružuje pod sebou více jak 4000 členů ze 49 zemí. Žádný člen z České republiky sem však nepatří (EAGALA, 2014). Za zmínku rovněž stojí americká hiporehabilitační organizace, dříve známá jako NARHA. Od června roku 2011 byla přejmenována na PATH (Professional Association of Therapeutic Horsemanship International). Tato organizace funguje již od roku 1969. Nejprve se specializovala na léčbou koňským pohybem, nyní se zaměřuje se různé složky hiporehabilitace, včetně aktivit s využitím koní (PATH, 2014).
21
3 Aktivity s využitím koní 3.1 Vymezení AVK V zahraničí bychom aktivity s využitím koní nalezli pod pojmem EFMH – Equine Facilitated Mental Health (Jiskrová, Casková, 2012). Aktivity s využitím koní jsou ve standardech České hiporehabilitační společnosti definovány jako: ,,jedna z disciplín hiporehabilitace; metoda speciální pedagogiky, sociální pedagogiky a práce, využívající prostředí určené pro chov koní a práci s nimi, kontaktu s koněm a interakce s ním jako prostředku k motivaci, aktivizaci, výchově a vzdělávání lidí se zdravotním postižením a specifickými potřebami“ (Křížová, Poláčková a kol., 2014, s. 3). Léčba koněm působí na fyzickou, psychickou a sociální stránku klienta. Můžeme tedy hovořit o faktorech, které pozitivně působí na jedince. Tělesné faktory výrazně celkově posilují zdraví, zlepšují koordinaci pohybů, pěstují smysl pro rytmus, podporují propojení mezi tělesným a duševním uvolněním, což přispívá k psychické pohodě pacienta. Tento typ animoterapie ale hlavně výrazně působí na psychickou a sociální stránku pacienta (Hollý, Hornáček, 2005). V průběhu vývoje je stále více utvrzováno, že pro tuto oblast hiporehabilitace není ježdění na koni hlavní prioritou. Je jí interakce mezi koněm a člověkem, tedy budování přátelského vztahu (Casková, 2009). Pro cílovou skupinu klientů pro AVK tudíž není příliš důležitý trojdimenzionální pohyb koně, jako při hipoterapii, ale přirozené charakterové vlastnosti koně, díky kterým kůň dokáže dát jasnou zpětnou vazbu. Důležitou roli zde také zaujímá prostředí koňské stáje a výběh.
3.2 Přínos AVK Kůň je výrazná individualita a je velmi citlivý. Odráží změny emocí jedince a dokáže svou zpětnou vazbou regulovat chování člověka (Hollý, Hornáček, 2005). Klienti by se měli už od započnutí AVK učit číst řeč těla koní a měli by být motivováni k naslouchání koním. V případě, že je člověk ke koni slepý, nemůže vnímat jeho zpětnou vazbu. To se však stává velmi zřídka. Při kontaktu s koněm se člověku většinou dostává silně emotivního zážitku, který se neobejde bez vnímání tohoto respekt vzbuzujícího zvířete a snahy s ním lépe vycházet. Terapeut může napomoci klientovi 22
reakce koně lépe vnímat. Fakt, že od koní se opravdu lze učit, dokládá i výrok člověka, který s koňmi strávil celý život, Dorrance (In Bořánek, Krýsová, 2006, s. 33): ,,Vše, co umím, jsem se naučil od koní.“ Hunt (In Irwin, 2004, s. 9) zase jednou napsal: ,,Nepracujete s koněm, pracujete sami na sobě.“ Domnívám se, že tato tvrzení vystihují smysl AVK, tedy učit se od koní díky práci s nimi. Podle mého názoru nejlépe vystihují cíle AVK standardy České hiporehabilitační společnosti (Křížová, Poláčková a kol., 2014, s. 4):
,,rozvoj sociálních schopností a dovedností, tj. posílení pozitivních osobnostních vlastností, spoluvytváření hodnotového systému, nácvik komunikace, nácvik schopnosti spolupracovat, prožití pocitu sounáležitosti (členství ve skupině);
snížení rizika sociálního vyloučení, tj. navázání nových kontaktů, posílení kontaktů v rodině, pomoc při zapojení do běžného života, aktivizace jedince;
rozvoj psychické kondice, tj. rozvoj kognitivních funkcí, posílení sebevědomí, navození pozitivních změn v psychice, možnost relaxace a odpočinku;
pozitivní ovlivnění chování, tj. zlepšení schopnosti sebekontroly, zlepšení soběstačnosti;
zlepšení zdraví a fyzické kondice, tj. normalizace svalového napětí, zlepšení pohybové koordinace a rovnováhy, rozvoj fyzické kondice;
usnadnění edukačních procesů – zážitková pedagogika, tj. AVK lze využít v mnoha edukačních procesech jako motivačního prvku;
pozitivní a smysluplné trávení volného času.“
3.3 Vztah klient – kůň – lektor Při AVK je nutná přítomnost klienta, koně a lektora. Za lektora můžeme považovat pedagoga či sociálního pracovníka, který má odpovídající zkušenosti s prací s koňmi. Užívám toto označení, protože se domnívám, že je přesnější než terapeut. Slovo lektor je pojmem často používaným v sociálních službách. Hornáček a Hollý (2005) uvádějí, že tato třetí osoba se stává terapeutem v úvodní a závěrečné části setkání s koněm. V určitých chvílích může sehrát roli terapeuta, dávat vhodné instrukce klientovi, přijímat zpětnou informaci o klientovi od koně, atd. Informace, kterou lektor dítěti dá, se vrací přes koně, což je v publikacích uváděno jako tzv. dvoucestná komunikace. Podle mého názoru je během přímého kontaktu s koněm po většinu času terapeutem právě kůň. Úloha koterapeuta, tedy pomocníka při hiporehabilitaci, se přenáší z koně na 23
člověka na základě nastalé situace. I autorka Casková (2009) píše, že člověk je většinou pomocníkem a o nápravu nežádoucích projevů chování se stará kůň. Pojmenování terapeut však může být v tomto smyslu velmi nepřesné. ,,Terapeutem se nazývá osoba se speciální dovedností, kterou získala prostřednictvím svého vzdělání, tréninku a zkušenosti v jedné nebo více sférách zdravotnictví. Terapeutem není každý, kdo pracuje s člověkem s disabilitou“ (Lantelme In kol. autorů, 2008). I to je důvod, proč se dále v práci přikláním k termínu lektor. Pro dítě může být navázat kontakt s koněm mnohdy snazší než s člověkem, protože kůň je schopen se k němu chovat otevřeněji (Hollý, Hornáček, 2005). To spatřuji jako velkou výhodu v porovnání s ostatními terapiemi, kde není přítomno zvíře. Rychle je překonána prvotní bariéra mezi klientem a lektorem, která by se mohla bez koně často odbourávat velmi pomalu. Při vhodném přístupu tak dítě velmi rychle začne důvěřovat lektorovi a díky této atmosféře je vytvořeno vhodné prostředí pro řešení jeho problémů. Levinson (In Odendaal, 2007, s. 59) se zabýval využitím domácích zvířat jako domácí psychoterapie v 60. letech 20. století. Díky svému vlastnímu psovi se dokázal přiblížit k nedůvěřivému
dítěti.
Věřil
v psychoterapeutický
vliv
zvířat
na
člověka
v domácnostech i v terapeutických zařízeních. Cílem bylo: ,,Umožnit zvířeti, aby sehrálo úlohu překlenovacího objektu (prostředníka) při narušené komunikaci. Využití zvířat k překonání určitých psychických bariér.“ Na tomto citátu spatřuji přínos v potvrzení myšlenky, že zvíře dokáže ovlivnit možnou bariéru ve vztahu terapeuta či lektora a klienta. Zmiňuje se také o tom, že ve zvířeti vidí roli koterapeuta. U koní bych se však přikláněla k již uvedenému názoru Caskové (2009). Interakce mezi klientem, koněm a lektorem nebývá jediným, co ovlivňuje průběh přímé práce s koněm. Často se objevuje forma skupinové AVK, kde jsou přítomni další klienti a další koně. V ideálním případě se u jednoho koně pohybují přibližně 2-4 děti. Jak napsala Jiskrová, Casková a Dvořáčková (2012), u AVK existuje i individuální forma.
3.4 Cílová skupina klientů vhodná pro AVK Hlavním kritériem, aby aktivity s využitím koní měly na klienta efekt, je pozitivní vztah ke zvířatům. Pokud se k nim chová odmítavě nebo v něm nevzbuzují žádné emoce, nemá smysl jej do něčeho tlačit. Dalším případem může být i nepřekonatelný strach. O existenci tohoto strachu, se kterým nejde pracovat se zmiňuje i Müller (2005). Ve většině případů však lze se strachem pracovat. Častou volbou je nenutit klienty do sedla 24
a ponechat je déle pracovat ze země. Učit je komunikovat s koněm, rozpoznávat jeho reakce a případně ho i vodit. Budovat tedy základy vztahu založeného na důvěře a přátelství s koněm. Nejen ježdění může být pro klienty důvodem ke strachu, ale samotný kontakt s koněm, jeho blízkost. Setkala jsem se s případem, kdy se dítě velmi bálo navázat přímý kontakt s koněm, ale lákala ho jízda na tomto zvířeti natolik, že se pokoušelo překonat svůj strach. Tato práce je hodně individuální a vyžaduje vnímavé oko lektora, který pružně přizpůsobí práci. Při vhodném přístupu jsou obvykle vidět větší či menší pokroky. Práce se strachem klienta bývá denním chlebem lektora. Klienti, pro které jsou AVK určeny můžeme specifikovat jako ,,děti s poruchami učení a chování, děti s vadami řeči, klienti s mentálním postižením, klienti se smyslovými vadami, duševně nemocní klienti, klienti s diagnózou autismus, klienti trpící poruchami příjmu potravin, klienti se závislostmi na návykových látkách nebo hracích automatech, klienti, kteří se obtížně sociálně začleňují atd.“ (Casková, 2009, Nestr.). AVK mohou pomoci klientům s širokým spektrem problémů. Dále se podrobněji zaměřím na děti s poruchami chování.
3.5 Kůň při AVK 3.5.1 Vhodný kůň Pro tento způsob práce by měl být kůň pečlivě vybírán. Například pro hipoterapii se doporučuje pracovat s koněm, který má výbornou mechaniku pohybu. U aktivit s využitím koní to není hlavním kritériem. Důležité je, aby kůň byl na tuto práci s dětmi naladěn a nebyl vůči nim agresivní. Kritériem jsou tedy hlavně jeho charakterové vlastnosti, mezi které patří přátelskost a ohleduplnost k lidem. Měl by to být kůň spíše klidný, nikoli však flegmatický. Je vhodné pracovat i s trochu temperamentnějším koněm. Jeho temperament by však neměl být příliš velký, ale zvladatelný. Přípustný je pouze neklid způsobený jeho velkou citlivostí, kdy děti musí být vnímavější. Vhodný kůň pro AVK by měl být schopen dát dítěti jasnou, avšak přiměřenou zpětnou vazbu. I Velemínský (2007, s. 236) zdůrazňuje zpětnovazebný účinek koně na klienty. ,,Kůň, který nic neodpustí“, je vhodný pro tento způsob práce. Podle mého mínění je toto tvrzení pravdivé, ačkoli zde musíme brát ohled na děti a to, co jsou schopny zvládnout. Dalším kritériem pro výběr koně může být plemeno, ale to není rozhodující, jelikož na AVK se využívají různá plemena koní. Pokud chceme vybrat vhodného koně, měli 25
bychom spíše klást důraz na již zmiňovaný charakter (Velemínský, 2007). Můžeme se však rozhodnout, jestli spíše chceme poníky pro nejmenší děti, středně velkého koně pro jednoho jezdce, nebo většího koně vhodného pro jízdu dvou lidí (vhodné pro asistovaný sed, voltiž nebo pouze jízdu ve dvou). Dále by měl být kůň využitelný pro AVK spolehlivý při ošetřování, měl by na tom být dobře po zdravotní stránce a nemělo by mu příliš vadit to, že se u něj děti často střídají (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012). Pestrost u různých činností lze zvýšit tím, že si kůň zvykne na používání nejrůznějších pomůcek, např. míčů, obručí, pruhů látek, atd. Neméně důležité je také bezpečné ovládání koně při vodění a zastavení. Kůň by měl umět spolehlivě na pokyn zastavit, a to z bezpečnostních důvodů (Velemínský, 2007). 3.5.2 Rozdělování dětí do skupin ke koním Skupiny u koní lze záměrně tvořit na základě charakterových vlastností dětí i koní, proto se domnívám, že při rozdělování dětí do skupin, by se mělo přemýšlet nejen nad tím, jaké děti je vhodné dát k sobě, ale také ke kterému koni dítě přiřadit na základě jejich charakterových vlastností, případně dalších potřeb (výšky, váhy a podobně). Obecně lze říci, že pro děti s velmi klidným chováním se hodí spíše temperamentnější kůň. Mohou zažít úspěch například v tom, že ho svým klidem dokážou zklidnit například při nervozitě u čištění nebo při nečekaném leknutí. Kdybychom k těmto dětem daly spíše klidného koně, domnívám se, že by si taky mohly rozumět. Problém by mohl nastat například v rozcházení koně do kroku, což by mohlo být také výhodou, protože by se dítě učilo probouzet v sobě potřebnou energii a sebevědomí. Záleží však na míře submisivity dítěte, protože v případě velké submisivity může nastat i situace, kdy toto dítě nerozejde ani temperamentního koně. Pro klidnější dítě, které má strach, je vhodné zvolit velmi klidného a vyrovnaného koně. Často do této skupiny můžeme zařadit děti velmi citlivé, uzavřené, tiché, nesebevědomé, atd. V případě, že k dítěti s neklidným chováním přiřadíme klidného koně, mohli by působit jako vyrovnaná dvojice. Záleží však na míře neklidu dítěte. Pokud k němu dáme temperamentního koně, velmi rychle mu dá najevo, že neklidné chování u něj jeho temperament prohlubuje, ačkoli i klidný kůň je velmi citlivý a většinou na temperamentní nebo agresivní projevy člověka reaguje velmi jasně. Sem můžeme zařadit děti s poruchou pozornosti, s agresivními projevy chování, děti nepřijímající autoritu a další.
26
Z následujícího vyplývá, že je velmi obtížné dát univerzální návod na volbu dětí ke koním pouze na základě toho, zda jsou klidní či temperamentní, jelikož každý člověk i kůň je velmi individuální a je vhodné volit podle nastalé situace a jejich dalších individuálních specifik. Záleží také na cíli, kterého chceme dosáhnout. Uvedeny jsou některé varianty, které by mohly nastat. Casková, Jiskrová a Dvořáčková (2012) uvádějí, že při těchto činnostech u koní pracujeme s dominancí či submisivitou dětí. Další možností je nechat děti, aby si koně vybraly samy. I při přátelství mezi lidmi si děti volí člověka, který je jim nějakým způsobem sympatický, hodí se k němu více, rozumí si s ním. Tak to bývá i u zvířat. Pokud je to možné, děti by si měly vybrat již při prvním setkání s koňmi zvíře, které jim je sympatické (Odendaal, 2007). Jsou však i případy, kdy tímto způsobem není možné rozdělovat děti do skupin. Mohlo by se totiž stát, že si většina dětí vybere jedno zvíře, a tudíž rozdělení do skupin nebude rovnoměrné. Pak je tato role na citlivosti lektora, který svojí odbornou úvahou dokáže zkombinovat vhodné skupiny ke zvířeti. Navíc musí vytvořit skupiny dětí tak, aby se navzájem v práci podporovaly a některý člen nebyl v pozadí. Vágnerová (1997) uvádí, že je vhodné, když je dítě v kolektivu pro něj přijatelném. V příliš konkurenčním prostředí by dítě mohlo zažít neúspěch, který by jej nepodpořil v další práci. V přiměřeném prostředí je možné získat potřebný pocit uspokojení. Uměle je tedy vytvářena sociální skupina, množina lidí se společnou charakteristikou. Tvoří propojený celek. Jsou zde utvářeny určité normy, hodnoty, cíle a role. Důležitá je koheze skupiny, tedy její sjednocenost či soudržnost (Lovaš In Kučera, 2013). Toto dění ve skupině je nazýváno skupinová dynamika, kterou Kratochvíl (In Valenta, 2011, s. 107) definuje jako ,,souhrn skupinového dění a skupinových interakcí. Vytvářejí ji interpersonální vztahy a interakce osobností členů skupiny spolu s existencí a činností skupiny a silami z vnějšího prostředí.“ Uvádí rovněž důležitost tenze ve skupině, opaku koheze. Píše také o faktu, že do interakcí ve skupině členové skupiny přenáší své zkušenosti z dřívějška, mluvíme tedy o projekci. 3.5.3 Bezpečnost Při pohybu kolem koní je velice důležitá bezpečnost. Při nevhodném přístupu ke zvířeti může dojít k velmi nebezpečným situacím. U koní je proto nutné chovat se klidně (mluvit na koně klidným hlasem a dělat pomalé pohyby) a rozhodně. Důležité je dát
27
hlasem koni najevo svoji přítomnost, abychom jej zbytečně nevyděsili a předešli tak možným potížím (Vávrová, 1996). Doporučuje se, aby vodič vedl koně pravou rukou z levé strany koně. Vodítko ani jiné části postroje nesmí být omotány kolem ruky či jiné části těla či oděvu vodiče (Vávrová, 1996). Důvod je jednoznačný – kůň se může velmi rychle splašit. Kdyby měl vodič například vodítko omotané kolem ruky, může mu ruka ve vodítku uvíznout a může se zranit. Veškeré postroje a pomůcky musí tedy být bezpečně zajištěny i s ohledem na bezpečnost koně. I on se může poranit kvůli neopatrnosti člověka. Důležité je také upozornit děti na opatrnost při manipulaci s nářadím. Rovněž je nutné dbát na bezpečnost dětí tím, že u koně budou pod dohledem lektora a nebudou chodit samy do výběhu. Také je nutné brát ohled na myšlení koní jako stádových zvířat, které potřebují svého vůdce. V případě, že kůň nepovažuje člověka ve své přítomnosti za dominantnějšího a nevěří mu, může nastat řada situací ohrožujících bezpečnost dětí. Za vůdce stáda tedy považuje buď někoho z ostatních koní nebo jím je on sám. Stane-li se, že jeho vůdce někam odejde, může kůň znervóznět. Je nutné, aby lektor velice dobře znal koně, se kterým při AVK pracuje z toho důvodu, aby dokázal odhadnout jeho reakce na různé situace a práce s ním u dětí byla bezpečná.
28
4 Děti s poruchami chování a emocí a s rizikem těchto poruch Výchovou, vzděláváním a reedukací jedinců s poruchou chování, emocí, s rizikem těchto poruch a prevencí poruchového chování se zabývá obor speciální pedagogiky – etopedie. Slovo etopedie je řeckého původu, ethos znamená mrav, éthon zvyk. Význam tohoto slova ,,můžeme překládat jako výchovu směřující k nápravě chování a jeho zvyků (zvyklostí chování)“ (Vojtová In Pipeková, 2010, s. 370). Dříve se touto cílovou skupinou dětí zabývala disciplína zvaná pedopatologie, později defektologie. Švarcová (2002) uvádí, že se etopedie řadí mezi mladé disciplíny. Byla původně začleněna do psychopedie a osamostatnila se roku 1969, protože bylo potřeba odlišit další obor v rámci zkvalitnění práce. Nepopiratelná je její úzká souvislost i s jinými vědními obory souvisejícími se životem společnosti a s mezilidskými vztahy. Například obor filosofie může etopedii napomoci k bližšímu pochopení vývoje společnosti a výchovy. Etopedie se tedy zabývá i příčinami sociálně patologických jevů. Podle Jiskrové, Caskové a Dvořáčkové (2012) je vhodné či nežádoucí chování určováno společností. Etologie může být dána biologickými, psychosociálními a rodinnými faktory, které se mohou vzájemně ovlivňovat. Ministerstvo školství České republiky vytvořilo rámcové legislativní podmínky, ve kterých řadí děti s poruchami emocí a chování mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně mezi žáky se sociálním znevýhodněním (Vojtová In Pipeková, 2010). Poruchy chování se však dle školského zákona (č. 561/2004 Sb.) mohou objevit i u žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním. Domnívám se, že poruchy emocí a chování bývají často způsobeny sociálním prostředím, a proto některé děti trpící těmito poruchami lze zařadit mezi žáky se sociálním znevýhodněním. Za sociální znevýhodnění je školským zákonem č. 561/2004 Sb. považováno:
„rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy,
nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova,
29
postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu.“
4.1 Vymezení základních pojmů 4.1.1 Děti a mládež s poruchami emocí a chování Termínem s podobným významem, jako děti a mládež s poruchami chování, byl dříve výraz mládež obtížně vychovatelná (Hillendbrand, Rost In Pipeková, 2010), a to od šedesátých let (Sovák In Pipeková, 2010). Od konce šedesátých let se setkáváme s termínem porucha chování (Vojtová, 2008). V sedmdesátých letech se vžilo užívání tohoto termínu z důvodu sociálního narušení těchto dětí (Sovák In Pipeková, 2010). Koncem osmdesátých let vznikl na základě odborných diskusí termín děti a mládež s poruchami emocí a chování (children and youths with emotional and behavioural disorders), který je hojně užíván v zahraniční literatuře. Důvodem vzniku tohoto pojmu bylo sjednocení dosavadní terminologie (Vojtová, 2008). Vymezení poruch chování podle tří vybraných odborníků:
,,Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylku v oblasti socializace. Základním rysem těchto poruch je chování, kterým jsou v různé míře, opakovaně a dlouhodobě narušovány sociální normy. Jde o odchylku v osobnostním vývoji, která je dána interakcí vrozených dispozic a vlivů sociálního prostředí“ (Vágnerová, 1997, s. 87).
,,Takové projevy dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy. Vyskytují se hlavně u sociálně narušené mládeže, ale také u jedinců s jiným typem postižení. K jejich vzniku přispívá jednak vliv nevhodného nebo nedostatečného výchovného působení a vlivy sociální, jednak určité dispozice osobnosti na podkladě centrálního nervového systému. Poruchy chování můžeme hodnotit podle jejich společenské závažnosti a důsledků pro život jedince“ (Vocilka, Pohunková In Průcha, Walter, Mareš, 1995, s. 160).
,,Poruchami chování rozumíme takové projevy jedince, které se vymykají z průměrného chování dané věkové a sociokulturní kategorie“ (Edelsberger – Kábele In Miňhová, Novotná, 2000, s. 105).
30
Autoři se shodují v hlavním zjištění, a to ve vnímání dětí s poruchami chování jako jedinců, kteří se vymykají z toho, co je ve společnosti normální, běžné, avšak ne v pozitivním slova smyslu. Vocilka, Pohnutková (In Průcha, Walter, Mareš, 1995) i Vágnerová (1997) došli k zjištění, že příčiny této poruchy mohou být jak biologického rázu, tak sociálního. Domnívám se, že nejvýznamnější sociální příčinou je nejčastěji právě rodina, která pro dítě nevytváří vhodné prostředí pro jeho zdravý vývoj. Za poruchové chování můžeme označit pouze jednání u takového člověka, který rozumí normám a hodnotám společnosti. Záměrně tedy tyto normy porušuje či nedbá hodnot společnosti (Švarcová, 2002). Děti s poruchami chování a emocí často navštěvují běžné školy, někdy je třeba využít pomoc střediska výchovné péče (dále SVP), případně ochranné či ústavní výchovy (Vojtová In Pipeková, 2010). 4.1.2 Děti a mládež v riziku poruch emocí a chování Zahraniční literatura uvádí tento pojem jako At-risk Youth. Patří sem jedinci, u kterých je ohrožena jejich socializace a osobnost. Riziko je v jejich vývoji (Vojtová, 2008). Můžeme se setkat také s pojmem riziková mládež. U této skupiny je vysoké riziko kriminálního ohrožení. Matoušek (In Vojtová, 2008, s. 56) označuje tyto jedince jako ,,mladé lidi, zakopávající na prahu dospělosti.“ Labáthovo (In Vojtová, 2008) označení rizikové mládeže koresponduje s označením At-risk Youth, vidí tedy riziko v psychické a sociální oblasti. 4.1.3 Pojetí dětí s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch Vojtová (2008) popisuje problematiku nálepkování těchto dětí. Tvrdí, že nálepka dítěte pro něj může být bariérou v jeho socializaci. Pedagog má velkou zodpovědnost za tohoto žáka a jeho přístup jej může velmi ovlivnit. V případě označení žáka za problémového, je žák postaven na okraj, což může představovat jisté riziko. Takové děti mohou být z tohoto označení nešťastné, to může mít velmi negativní vliv na jejich sebehodnocení (sebeobraz, sebepojetí). Je ohrožen jejich vztah k sobě i druhým. Tím se nálepka stává bariérou v socializaci dítěte. Ve 21. století jsou prosazovány změny v přístupu k těmto dětem. To se odráží i v terminologii. Je kladen důraz na předcházení zmíněného nálepkování jedinců, označování za problémové. Odborníci vidí důležitost v nalezení lepší cesty pro tyto děti do budoucna. Snaží se, aby se o sebe děti dokázaly v budoucnu postarat po stránce 31
finanční, což vyžaduje jejich přípravu na profesní život v majoritní společnosti. Velký vliv na tyto jedince mají právě pedagogové, kteří můžou mírou efektivity svého působení ovlivnit kvalitu života dítěte (Vojtová, 2008). V souvislosti s tímto nálepkováním se objevuje termín přesnější a nestigmatizující, a to individuální dispozice k poruchám chování. Tato ,,soft“ terminologie je plně s požadavky 21. století, odráží se v ní vývojové tendence společnosti a oboru etopedie.
4.2 Typy poruch chování Rozdělení dětí a mládeže s poruchami emocí a chování nalezneme různá. Například Zikmund (In Pipeková, 2010, s. 373) rozdělil mládež s poruchami chování na ,,mravně ohroženou, mravně narušenou a mravně vadnou“. V současné době se pak podle míry závažnosti pro společnost velice často se setkáváme s následujícím členěním do tří skupin:
Disociální chování lze definovat jako nespolečenské chování (Pipeková, 2010). Problém bývá ve vztazích mezi lidmi, a to v příliš malé schopnosti naslouchat druhým, v příliš velkém zaměření na uspokojování svých potřeb či v egoismu. Mezi tyto poruchy můžeme zařadit: ,,přestupky proti školnímu řádu, vzdorovitost, nekázeň“, atd. (Švarcová, 2002, s. 42). Velice často můžeme jmenované poruchy odstranit správným pedagogickým působením (Pipeková, 2010).
Závažnější problémy nastávají u asociálního chování. Chování jedince je v rozporu se společenskými normami. Toto jednání není ojedinělé, ale opakuje se (Pipeková, 2010). Projevuje se například útěky, touláním, záškoláctvím, toxikomanií (Švarcová, 2002), demonstrativním sebepoškozováním, atd. (Pipeková, 2010).
Antisociální chování je nejzávažnějším typem poruchy chování. Jedinec porušuje zákony, již mluvíme o trestné činnosti. ,,Mezi formy antisociálního jednání patří veškerá trestná činnost (krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy), vystupňované násilí a agresivita, terorismus, organizovaný zločin a trestná činnost související se závislostmi“ (Pipeková, 2010, s. 375).
32
4.2.1 Dimenzionální klasifikace Dimenzionální klasifikace je využívána v anglosaských zemích v oblasti psychologie a speciální pedagogiky. Rozděluje děti s poruchami emocí a chování do čtyř skupin podle příslušných vzorců chování, které u nich převažují. Zaměřuje se na ty projevy chování, které nejsou ve společnosti běžné (Vojtová, 2008, s. 65, 66):
,,U poruch chování je chování charakteristické verbální nebo fyzickou otevřenou agresí, ničením věcí, negativismem, nezodpovědností, vzdorovitým chováním, odmítáním autority.
Osobnostní problémy, psychické problémy zahrnují úzkostné chování, uzavřenost. Jsou charakteristické přehnanou úzkostí, sociální uzavřeností, izolací, stydlivostí, senzibilitou a dalšími indikátory s tendencí uzavírání se sociálnímu prostředí.
Nevyzrálost zahrnuje chování, které je charakteristické roztržitostí, problémy s pozorností, pasivitou, denním sněním, leností (pomalostí), dalšími projevy v chování, které jsou v rozporu s vývojovou normou.
Socializovaná agrese se projevuje typickým chováním zahrnujícím skupinovou agresi, loupeže, záškoláctví a identifikaci s delikventní skupinou.“
V této klasifikaci spatřuji obrovský přínos, protože neopomíjí skupinu dětí, která má spíše introvertní projevy chování – osobnostní problémy, psychické problémy. 4.2.2 Další klasifikace poruch emocí a chování Existuje i školská klasifikace poruch chování, která upřednostňuje jako kritérium chování, kterým se projevuje. Patří sem poruchy chování vyplývající z konfliktu spojené s násilím a související se závislostmi (Cole, Visser, Upton In Vojtová, 2008). Myschker (In Vojtová, 2008, s. 67) uvádí klasifikaci, kde je respektována školská i psychiatrická stránka:
,,Poruchy chování s extrémními vlivy, kam patří agrese, hyperaktivita, porucha pozornosti, impulzivita.
Mezi poruchy chování s interními vlivy lze zařadit strach, komplex méněcennosti, úzkostnost, ztráta zájmu o dění, poruchy spánku.
Nezralé sociální vztahy zahrnují projevy jako je snížení schopnosti koncentrace, infantilní chování, snadná unavitelnost, snížená výkonnost. 33
Socializovaná delikvence je pojmem pro násilnické chování, vznětlivost, nezodpovědnost, poruchy vztahů.“
4.2.3 Klasifikace podle MKN-10 Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, 2014) člení poruchy chování a emocí u dětí na hyperkinetické poruchy (nadměrná aktivita, impulzivita, nedokončování činností, atd.), poruchy chování (asociální, agresivní či vzdorovité chování), emoční poruchy (fobie, úzkosti, poruchy identity, sociální poruchy, poruchy sourozenecké rivality, atd.) a smíšené poruchy chování a emocí. Emoční poruchy je možné diagnostikovat pouze v případě, že se jejich intenzita vymyká obvyklému statistickému standardu. Dále podle MKN mezi poruchy chování a emocí patří poruchy sociálních funkcí (elektivní mutismus, reaktivní porucha příchylnosti, porucha desinhibovaných vztahů, atd.), tiky, jiné poruchy chování a emocí (poruchy příjmu potravy, koktavost, breptavost, stereotypní pohybové poruchy, atd.). Z výše uvedených klasifikací vyplývá, že skupina dětí s poruchami emocí a chování je velmi široká. Klasifikace Myschkera (In Vojtová, 2008) a dimenzionální klasifikace definuje další charakteristickou skupinu. Myschker ji pojmenovává jako poruchy chování s interními vlivy a v dimenzionální klasifikaci ji nalezneme pod pojmem osobnostní problémy, psychické problémy. Definice těchto skupin jsou velmi podobné. Rovněž MKN rozlišuje emoční poruchy, kde se objevuje například úzkost. Podle mého názoru je rozdělení podle Mezinárodní klasifikace nemocí nejpřesnější.
4.3 Vliv výchovy rodiny na dítě Řezáč (1998, s. 192) uvádí, že ,,rodina je oním sociálním prostorem, který po celý život zásadně ovlivňuje socializaci osobnosti.“ Měla by dítěti zajišťovat životní potřeby, podporovat jej a ochraňovat. Výchova v rodině by měla směřovat k jasným interakcím a srozumitelným hranicím. Rodiče by měli umět naslouchat svému dítěti. Po splnění těchto kritérií může rodina splňovat svoji psychologickou funkci. Pokud kritéria rodina nesplňuje, lze ji označit za nefungující. Dítěti není dána dostatečná péče pro jeho zdravý rozvoj (Řezáč, 1998). V knize Respektovat a být respektován se můžeme dozvědět mnohé o ideální výchově. Autoři svoji práci zakládají na partnerském přístupu k dětem, tedy respektu k druhým. Poukazují na velmi negativní dopad na psychiku dítěte i vzájemný vztah při působení 34
rodiče jako manipulativní autority. Takový přístup vychová děti poslušné či vzdorovité. To neodpovídá aktuálním požadavkům na výchovu, které směřují k výchově zodpovědného a samostatného jedince. Autoři zdůrazňují důležitost rozvoje vnitřní motivace, sebeúcty, dobrého sebehodnocení, morálních hodnot a empatie při výchově dítěte. Kvalitní zpětná vazba je jedním z nástrojů, jak v dítěti zdravě rozvíjet dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty důležité pro jejich život. (Kopřiva, Nováčková, Nevolová, Kopřivová, 2012). Pokud dáme dětem při výchově na výběr, mohou to velmi ocenit a rozvíjíme v nich jejich schopnost rozhodovat se samostatně. Za své rozhodnutí mají zodpovědnost. Pokud se rozhodnou špatně, nesou za to důsledky (Kopřiva, Nováčková, Nevolová, Kopřivová, 2012). Inspiraci pro výchovu dětí lze čerpat i z některých metod trenérů, kteří se zabývají přirozeným partnerstvím s koněm. Linda Boston Frank napsala o Tomu Dorrancovi: ,,Tom nenutí koně, aby něco dělal, ale nechává ho, aby pochopil, že uposlechnutí je pro něho nejlepší volba. Tak funguje i komunikace uprostřed stáda. A tak jezdec promlouvá ke koni jeho vlastní řečí“ (Bořánek, Krýsová, 2006, s. 37). U dětí i například koní, kteří jsou rovněž schopní interakce s lidmi, je velice důležité uplatňovat takové metody výchovy, které se zaměřují na rozvoj jejich osobnosti. Dnešní společnost je však mnohdy nastavena jinak, a proto se domnívám, že je tato úloha nelehká. Myslím si také, že výše zmíněný přístup svobody v rozhodování nelze uplatnit vždy, protože některé situace mohou vyžadovat striktní, ale odůvodněný požadavek rodičů na své dítě. Velký problém v chování dětí může nastat při demotivujícím přístupu rodičů, který dokáže i nadprůměrného žáka velmi poškodit. Mezi příčiny může patřit například rozvod rodičů, absence autority otce, příliš málo pozornosti věnované dětem z důvodu nedostatku času, atd. (Vágnerová, 1997). Domnívám se, že s tímto problémem se dnes lze setkat velmi často. Dalšími
důvody
způsobujícími
poruchy
chování
mohou
být
ekonomická
nezabezpečenost rodičů, či jejich nízká vzdělanost. Řezáč (1998) uvádí, že může nastat i taková situace, kdy má rodina pouze funkci ekonomického zabezpečení dítěte a nedbá na jeho výchovu. Zlepšení funkce rodiny při výchově dětí a spolupráce rodiny se školou, případně s jinými organizacemi, má velmi důležitou roli při prevenci sociálně patologických jevů 35
(Švarcová, 2002). Hlavním cílem při vzdělávání těchto dětí je vytvoření dobré kvality jejich života (Vojtová In Pipeková, 2010).
4.4 Vliv AVK na specifikovanou skupinu dětí ,,Pro děti a žáky s poruchami chování je velmi důležité rozšíření schopnosti k emocionálním prožitkům a sociálnímu jednání. To lze podporovat posílením vnímání vlastních a cizích pocitů, myšlení a jednání, aktivací a stabilizací seberegulačních sil, pozitivními zkušenostmi ve vztazích a při spolupráci na projektech. Zvláštní pozornost vyžaduje přístup ke konfliktům, vytváření vztahů a stabilizaci motivace k učení“ (Drave, Vojtová In Pipeková, 2010, s. 11). Za využití AVK lze těchto a mnohých dalších cílů u dětí s poruchami chování dosáhnout. Tato kapitola je zaměřena na jednotlivé cíle AVK důležité pro tuto cílovou skupinu dětí a na způsoby, jakými jich lze při AVK dosáhnout. Rozdělení jednotlivých cílů je uvedeno podle standardů České hiporehabilitační společnosti, viz. výše (Křížová, Poláčková a kol., 2014). 4.4.1 Rozvoj sociálních schopností a dovedností Mezi tyto sociální dovednosti a schopnosti patří komunikace, spolupráce, pocit sounáležitosti, hodnotový systém a osobnostní vlastnosti (Křížová, Poláčková a kol., 2014). Komunikaci lze při AVK velice dobře rozvíjet, a to hned se třemi stranami. V prvé řadě komunikaci s koněm, dále také komunikaci s ostatními dětmi a v neposlední řadě i komunikaci s lektory. Prostor na spontánní komunikaci s vrstevníky a lektory bývá například u čištění boxů a čištění koní. Děti se velmi dobře dokážou v tomto neoficiálním prostředí otevřít a mluvit o svých problémech. Komunikace s koněm je rozvíjena během veškeré práce s tímto zvířetem – tzn. čištění koně, vodění, ustupování, hlazení, ježdění, atd. Schopnost s koňmi komunikovat je však založena na snaze o porozumění, která může být získána při pozorování chování koní při přímé práci či při jeho reakcích ve výběhu s ostatními koňmi. O důležitosti pozorování koní píše například Bořánek a Krýsová (2006). Možností, jak učit děti s poruchami chování vzájemně spolupracovat při AVK, je nesčetně. Spolupráce celé skupiny se většinou projevuje při čištění stájí. Spolupráce menších skupin je rozvíjena při čištění koní a přímé práci s nimi. Často se děti na koni mohou vzájemně vodit, či jet na koni obě společně. Spolupráce při jízdě ve dvou může 36
spočívat například v tom, že děti společně dělají různé cviky. Spolupráce při vodění jednoho dítěte druhým dítětem souvisí hlavně s důvěrou jeden v druhého. O důležitosti spolupráce obou dětí – jezdce i vodiče – se zmiňuje i Casková, Jiskrová a Dvořáčková (2012). Pocit sounáležitosti lze rozvíjet právě při výše zmíněných skupinových aktivitách. Velký vliv na tento pocit dítěte mají v prvé řadě ostatní členové skupiny, ale i lektor, který může korigovat chování dětí k druhým. Je nutné dětem ujasnit, že například při čištění koní má každý právo a zároveň povinnost se na této činnosti podílet. Mnohé důležité hodnoty dítěti ukáže kůň sám svým chováním a svojí přirozeností. Jednak při přímé práci s koněm, ale i ve výběhu při pozorování koňského stáda, lze mluvit například o tom, že koně nikdy nelžou (Irwin, 2004), vždy nám dají najevo svým chováním to, co cítí (Vízdalová In Velemínský, 2007), nepomlouvají, atd. Domnívám se, že si děti z mnohých cenných hodnot koní mohou hodně odnést. Pokud se totiž před koněm budou např. přetvařovat, nebude jim rozumět a jejich komunikace bude neúspěšná. Mezi osobnostní vlastnosti, které lze u koní rozvíjet patří například dominance (Jiskrová, Casková, Dvořáčková, 2012), empatie, soustředěnost, přátelskost a další. Dominance velmi úzce souvisí se sebevědomím, o tom později. K empatii jsou děti jednak vybízeny lektory, a také se o ni samy snaží z důvodu lepšího porozumění a jasnější komunikace. Kůň je také nutí k soustředění, vzhledem ke své tělesné konstituci a k chování vyžadující pozornost. Děti se rovněž snaží ke koni chovat přátelsky, protože v případě jiného chování by jim jasně dal najevo svoji nespokojenost svými reakcemi. To lze utužovat například hlazením. 4.4.2 Rozvoj psychické kondice AVK může také ovlivnit rozvoj psychické kondice, kam se řadí sebevědomí, pozitivní změny v psychice, relaxace, odpočinek a kognitivní funkce (Křížová, Poláčková a kol., 2014). Sebevědomí je velice důležité proto, aby člověka kůň vnímal jako dominantního jedince. Vízdalová (In Velemínský, 2007, s. 254) uvádí: ,,Je-li klient ustrašený, nebude jej chtít kůň následovat, protože jako vůdce stáda je tento člověk neschopný. To pro koně znamená – nejsem s tebou v bezpečí, nemohu tě respektovat, protože mě 37
neochráníš.“ S tím by měl lektor pracovat a podporovat dítě v sebevědomém vedení koně a celkovém přístupu k němu. Navození pozitivních změn v psychice může nastat při jakékoli činnosti u koní. Mezi výrazné činnosti pozitivního charakteru patří hlazení koní. ,,Dotyky a další tělesné kontakty, jako je např. hlazení, je chování, které je zjevnější než pozitivní pocity. Přímý tělesný kontakt přispívá k pozitivní interakci spolu s dalšími smysly, jako je zrak, čich a sluch“ (Odendaal, 2007, s. 128). Linda Tellington-Jones vyvinula dotyky TTouch. Je to metoda popisující přátelské hlazení koně za účelem získání příjemných prožitků koně i člověka. Zdůrazňuje, že při hlazení koní je možné různě měnit směr, sílu tlaku, tempo a plochu dlaně. Důležité je zjišťovat, co je koni příjemné. Hladit lze různé části těla koně, od uší, hlavy přes trup, atd. (Borelle, Braun, 2005). Domnívám se, že velmi důležité je také hlazení nohou koní. Děti se učí překonávat strach a zjišťují, jak velkou důvěru koně si získaly, protože jsou koně často na nohy velmi citliví. Jako relaxační či odpočinkové mohou na děti působit různé činnosti u koní. Vhodným cvičením je relaxace spojená s příběhem o koních či příběhem o zajímavé krajině. Měla by probíhat v příjemném prostředí. Děti jsou při AVK vytrženy ze svého běžného, mnohdy nepodnětného či stresového prostředí. Už toto prostředí stáje může pro mnohé z nich znamenat odpočinek, rovněž činnosti, které děti u koní provádějí, na ně mohou působit odpočinkově. Černá Rynešová (2011) popsala tzv. hiporelaxaci. Ta je specifická v tom, že se klient nesoustředí pouze na sebe, ale i na koně. ,,Hiporelaxace je založena na zintenzivnění emocionálních prožitků na bázi sugesce“ (Vojáček In Černá Rynešová, 2011, s. 34). Často je využívána při vození se na koni. Při této metodě je velmi vhodné číst nebo vyprávět tzv. hiporelaxační text, který je zaměřen na vnímání tepla koně, těla klienta, rozvoj smyslového vnímání, načerpání energie na běžné starosti života a celkové uvolnění a zklidnění. Během vyprávění textu klienti například zavřou oči. To však pro někoho může být nepříjemné, a proto do toho klienti nejsou nuceni, ale je jim tato možnost pouze nabídnuta. Když oči zavřou, mohou lépe vnímat pohyby koně. Mohou provádět různé cviky, například leh na koni, obejmutí krku koně, opačný sed a následný leh čelem na koně, mávání rukama, atd. Tyto techniky je však vhodné využívat u klientů, kteří jsou již adaptováni na jízdu na koni. V rámci hiporelaxace lze však i obejmout koně ze země. Vzhledem k tomu, že k hiporelaxaci je potřeba kůň a vhodné klidné prostředí, je náročná na podmínky (Černá Rynešová, 2011).
38
AVK se rovněž zaměřují na rozvoj kognitivních funkcí, a to například při přímé práci s koněm či při učení částí koňského postroje či názvů krmení pro koně. Při přímé práci s koněm lze procvičovat pozornost a vnímání, protože kůň dokáže velice zaujmout a v jeho přítomnosti musí být člověk ve střehu. 4.4.3 Pozitivní ovlivnění chování Mezi způsoby ovlivnění chování můžeme podle standardů ČHS zařadit schopnost sebekontroly a soběstačnosti (Křížová, Poláčková a kol., 2014). Děti se při kontaktu s koněm učí o něj pečovat. Ačkoli výraz péče se obvykle používá pro rodičovské chování, je potřeba v dětech toto chování rozvíjet. Vědecké studie dokazují, že právě péče může člověka motivovat k úspěšné interakci se zvířetem (Odendaal, 2007). Právě při péči o koně, například při čištění koní a krmení koní, se v dětech může probouzet pocit soběstačnosti. Při těchto činnostech překonávají strach a lektor by děti měl k soběstačnosti vybízet při různých činnostech, například při klidném řešení konfliktů mezi dětmi. Velice vhodné pro uvědomění soběstačnosti je také vodění koně ze země nebo ze sedla. Při čištění stájí děti sice spolupracují, ale učí se zde zvládat svoji roli – například vyvážení kolečka nebo nabírání na lopatu či zametání. Často se naučí novým manuálním dovednostem a mají pocit, že toho více dokážou. Schopnost sebekontroly lze rozvíjet u čištění stájí, kdy se děti musí soustředit na opatrné zacházení s nářadím, aby nedošlo k úrazu. Velmi dobrým cvičením na kontrolu svého chování se může stát vyvážení kolečka po rampě na vlečku, které je pro mnohé děti velmi náročné. Při kontaktu s koněm kůň sám koriguje chování dětí svými reakcemi na ně. 4.4.4 Další cíle při AVK Mezi další cíle, při práci v této oblasti hiporehabilitace, podle standardů České hiporehabilitační společnosti patří snížení rizika sociálního vyloučení, zlepšení zdraví a fyzické kondice, usnadnění edukačních procesů a pozitivní a smysluplné trávení volného času (Křížová, Poláčková a kol., 2014). Děti mohou během práce na statku navázat nové přátelské vztahy s ostatními dětmi a lektory, a také díky rozvoji sociálních dovedností a schopností, jejich psychické kondice či změně chování se mohou lépe zapojit to svého běžného života. Činnosti mohou
39
působit i na aktivizaci dítěte. Dalším způsobem, jak snížit riziko sociálního vyloučení, je navázání kontaktů s rodinou a její podpora a pomoc v krizových situacích. Fyzickou kondici a zdraví lze zlepšit například při ježdění či vození se na koni, při chůzi během vodění koně, při čištění stájí, atd. Je nesporné, že jízda na koni pozitivně působí na fyzickou stránku člověka, více se tímto tématem zabývá hipoterapie. Jisté je, že u dětí s poruchami chování, které nemají žádný tělesný handicap, může rovněž působit jízda na koni na jejich fyzické zdraví. Kromě fyzické kondice lze rozvíjet koordinaci a rovnováhu. Toho lze nejlépe dosáhnout při cvičení na koni. Kůň má také schopnost na děti působit motivačně a usnadňovat tak jejich výchovu a vzdělávání. 4.4.5 Řeč těla jako zpětná vazba Je známo, že kůň dává svými reakcemi zpětnou vazbu či nastavuje zrcadlo. Vízdalová (In Velemínský, 2007, s. 254) napsala: ,,Koně člověku umožňují navázat kontakt s pocity, které ukryl hluboko v sobě. Postoj člověka ke koni odráží jeho náhled na sebe sama. Chceme-li, aby kůň člověku věřil a respektoval jej, tak člověk musí v prvé řadě věřit sám sobě a respektovat sebe a dokázat vyjádřit oba postoje i navenek.“ Domnívám se, že toto je jeden z hlavních principů, jak funguje práce s koněm při AVK. Kůň promlouvá k člověku neverbální komunikací, kterou velmi obstojně ovládá. Na základě toho, jak člověk ke zvířeti neverbálně promlouvá, na něj kůň reaguje. Díky této zpětné vazbě, která je u koně vždy opravdová a nefalešná, se o sobě dítě může dozvědět pravdivou informaci. Lidé často tuto schopnost nemají. Zvláště ve špatně fungujících rodinách se děti od svých rodičů spíše dozvídají tzv. dvojnou zpětnou vazbu. Rodiče se tedy často nechovají tak, jak se cítí, jejich neverbální komunikace se odlišuje od verbální, proto tyto děti mohou mít sklony k sociálně patologickému chování či psychickým problémům. Špatně se vyznají ve svých pocitech a jejich orientace ve světě je často velmi problematická. Díky koni si mohou tyto děti ujasnit sociální dovednosti, které jim výchova jejich sociálního prostředí nepomohla zvnitřnit. Kůň také v dětech povzbuzuje přirozenost, přestávají se skrývat za přetvářky. Dokáže jim jasně vytyčit své hranice. Dítě se zároveň učí vnímat, kde jsou jeho hranice. Kůň i dítě má kolem sebe svůj osobní prostor, s čímž lze dále pracovat. Skrze svět koní se dítě učí lépe vnímat
40
svoje pocity, lidský svět a lépe se orientovat v sociálních vztazích (Vízdalová In Velemínský, 2007).
41
5 Občanské sdružení Bonanza Občanské sdružení Bonanza, se sídlem na adrese Vendolí 308, je nestátní nezisková organizace, která funguje od roku 2004. Původně pod sebou zaštiťovala pouze statek ve Vendolí, který jako nízkoprahový klub pro děti a mládež oficiálně funguje od roku 2007, a to ve všedních dnech odpoledne. Děti mají možnost jezdit ke koním, kde mohou aktivně využít svůj volný čas. Učí se zde důležité sociální a manuální dovednosti, formují se jejich vztahy, pečují o zvířata, mohou jezdit na koni, hrají nejrůznější hry, vytváří výrobky, atd. Postupem vývoje a nutnosti naplnit další potřeby dětí se OS Bonanza rozrostla o další dva nízkoprahové kluby. Prvním z nich byl nízkoprahový klub Díra Svitavy a druhý Díra Moravská Třebová. Další službou, kterou nabízí OS Bonanza, je tzv. Mentorská asistence, kdy za pomoci dobrovolníků i zaměstnanců sdružení probíhá doučování pro děti, které mají ve škole s učením potíže. OS Bonanza také pořádá různé kulturní akce. Cílem OS Bonanza je ,,ve spolupráci s institucemi, které se podílejí na řešení problematiky delikvence dětí a mládeže v rámci sociální a kriminální politiky státu, dosáhnout snížení delikvence dětí a mládeže ve svitavském regionu, a to formou činností zaměřených na primární a sekundární prevenci“ (OS Bonanza, 2014, Nestr.). OS Bonanza se rovněž snaží pomoci dětem rozvinout jejich dovednosti, návyky, pozitivní chování a přiblížit jim přírodu (OS Bonanza, 2014).
5.1 Drž se na uzdě! 5.1.1 Charakteristika programu Současně s vývojem OS Bonanza se rozvíjí i služba pro děti s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch, a to Výcvik sociálních dovedností a léčebně pedagogicko-psychologické ježdění (dále VSD a LPPJ) – Drž se na uzdě. Na ní zpočátku pracovaly dvě pracovnice, postupem času se k nim připojovali pracovníci další. V průběhu let se zde vystřídalo mnoho lektorů, kteří svým způsobem službu více či méně obohatili, z nichž dva jsou stálí již od roku 2008. Každý rok touto službou prošlo přibližně třicet dětí. Zmiňovaná služba se však nezaměřuje pouze na děti, ale i na jejich rodiče, lze ji označit jako sociálně aktivizační službu (dále SAS) pro rodiny s dětmi. Nejprve je vybrána 42
skupina dětí, která tuto formu služby potřebuje. Tyto děti dojíždí pravidelně po určenou dobu na statek, kde je využito individuální a skupinové práce s dětmi. Souběžně s tímto programem do rodin dojíždí pracovnice, které se snaží pomoci rodině v jejich situaci a zlepšit tak zázemí pro děti. Děti jsou do programu přijaty po případové konferenci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, případně na základě doporučení školy. Jsou vybírány podle různých kritérií mezi která patří závažnost případu, věk, místo bydliště, a také například to, jestli se již programu zúčastnily. Název – aktivity s využitím koní – se v této organizaci ještě neujal, a tak je stále používán pro tuto činnost s koňmi termín léčebně pedagogicko-psychologické ježdění. LPPJ má v tomto smyslu stejný význam jako AVK.. Je to termín používaný dříve, nověji se používá termín AVK, proto se v práci dále objevuje termín AVK. 5.1.2 Obecná struktura aktivit u koní 1. Povídání o koních 2. Čištění stájí 3. Čištění koně 4. Přímá práce s koněm 5. Postarání se o koně 6. Povídání o zážitcích (reflexe) V této obecné struktuře se liší pouze první blok, a také bloky, které jsou něčím specifické. Jedním z příkladů může být příliš velký počet dětí a příliš malý počet vedoucích, kteří se na programu ojediněle sejdou. Může se tedy stát, že jsou děti rozděleny na dvě skupiny, přičemž každá skupina vykonává jinou činnost. Při použití tohoto postupu však tým vedoucích musí být sehraný, činnosti musí být velmi dobře promyšleny a je třeba pečlivě kontrolovat čas. To lze využít i u skupin, které se během hlavních činností u koní chovají příliš neklidně, když zrovna přímo s koněm nepracují. Pořadí jmenovaných činností lze podle potřeby vyměňovat. 1. Povídání o koních Do této kategorie bych zařadila několik velmi důležitých činností, a to pozorování koňského stáda, vysvětlování bezpečnosti u koní, osvojování teoretických poznatků o
43
koních a relaxační aktivity. S dětmi si o koních povídáme velmi často, a to v podobě předem připravených činností či reagujeme na spontánní situaci. Ve skupině dětí se obvykle vyskytne jedinec či více jedinců, u kterých je obtížnější udržet pozornost, a proto se snažíme volit tyto činnosti tak, aby byly pro děti co nejnázornější a prožitkové a aby si z toho odnesly co nejvíce pro sebe. Pozorování koňského stáda je pro děti přínosné, protože zde mohou vypozorovat, jak mezi sebou koně komunikují a jaká je hierarchie ve stádě. Učí se zde porozumět koním na základě jejich řeči těla a chápat jejich reakce. Děti mohou převést do života mezi lidmi mnohé postřehy vypozorované ve stádě a schopnost naslouchat.
Obr. 1. Pozorování koňského stáda Bezpečnost u koní neboli pravidla sepisujeme na velký arch papíru, společně o tom diskutujeme a dětí se ptáme na řešení různých modelových situací, aby se jim tato pravidla co nejvíce vžila. Patří sem například pravidla: oslovit koně (nechodit ke koni ze zadu, když o mně neví), neběhat a nekřičet, nekouřit, nepít alkohol a nežvýkat, nechodit bez vedoucího do výběhu, krmit koně pouze za odměnu, snažit se porozumět koním (naslouchat koním), … 44
Okrajově zařazujeme i několik teoretických poznatků. Týkají se například vědomostí, jak o koně pečovat, čím se koně živí, popis sedla, uzdečky, ukázka jiných pomůcek využívaných u koní a mnohé další. Velice prospěšné je zařazení relaxace spojené s koňmi. Děti se uvolní, zklidní a odpočinou si. Moje zkušenosti s relaxací jsou takové, že jejich úspěšnost je závislá nejen na podání lektora a podmínkách, ale hlavně na dětech. Jsou případy, kdy se může zdát neefektivní, protože se děti na relaxaci nedokázaly naladit. I přesto lze najít okamžiky, kdy byly děti v klidu a na těch stavět dál. Již nesčetněkrát se mi osvědčilo, že i když děti byly při první relaxaci neklidné, při dalších byly vnímavější. Tím se její efektivita prohlubovala. Velice se osvědčily relaxace v příjemném a netradičním prostředí, například na slámě, kde děti mohou vnímat atmosféru tohoto místa. 2. Čištění stájí Čištění stájí neboli házení boxů či místování je významnou součástí AVK. Lze ho označit jako pracovní terapii. Děti se zde učí nejen vhodným manuálním návykům, ale i zodpovědnosti za svoji práci. Modelovou situací je, že dítě zapomene vidle v boxu, kůň je přiveden do boxu a o vidle se zraní. Je zde rovněž nebezpečí, že dítě zraní nářadím jiné dítě případně sebe. Obě tyto situace a mnohé další mohou při neopatrnosti nastat, proto je důležité vést dítě k vnímání těchto možných rizik a upozorňovat je na způsoby, jak jim předcházet. Samozřejmě je zde lektor, který dohlíží, aby žádná ze jmenovaných situací nenastala. Při čištění boxů je rovněž podporujeme v rozvoji jejich soběstačnosti. Děti pracují ve skupině, většinou volíme 2 – 3 děti na jeden box. Dostávají se do vzájemné konfrontace a řeší možné konflikty, v ideálním případě si pomáhají, povídají a získávají tak nové přátele. Velmi dobře se zde ukáže, jak umí děti spolupracovat. Mají prostor zde tuto dovednost zlepšovat. 3. Čistění koně Při čištění koní se obyčejně děti dostávají poprvé za den do kontaktu s koněm, se kterým budou pracovat. Je tedy nezbytnou činností nejen kvůli tomu, abychom mohli koni například nasadit sedlo a neodřeli ho či mu vyčistit kopyta od kamenů, aby nekulhal. Ale jde hlavně o navázání kontaktu s koněm. Už v tuto chvíli si dítě může začít budovat důvěru v koně, poznávat ho, učit se číst jeho reakce a snažit se porozumět jeho myšlenkám. Už čištění nám napoví nejen, jaký je kůň, ale prozradí mnohé i o 45
dítěti. Z chování dítěte můžeme rozpoznat, jak velká je jeho odvaha, zodpovědnost, pečlivost, schopnost domlouvat se a ustupovat druhým, dominance, schopnost komunikovat s druhými, sebedůvěra, soběstačnost a sebekontrola. Taktéž si lze vytvořit obrázek o některých osobnostních vlastnostech dítěte. Při čištění jsou přítomny 2 – 4 děti, a proto má lektor čas s nimi individuálně pracovat a pozorovat jejich schopnosti, dovednosti a chování.
Obr. 2 Čištění koní ve výběhu 4. Přímá práce s koněm Tato činnost je nezbytnou součástí každého setkání dětí s koňmi. Některé činnosti lze vynechat, ale tuto jen ve výjimečném případě. Je pro práci stěžejní. Snažím se o následující způsob práce. Ze začátku se děti seznamují s koněm ze země. Mají možnost ho poznávat, tvořit si k němu vztah a budovat si k němu důvěru. Až mu alespoň trochu důvěřují, mohou se na něj posadit. Nejprve se na něm vozí (kůň je veden lektorem nebo jiným dítětem) a soustředí se na svůj sed a pohyb koně. Poté cvičí nejrůznější cviky pro získání rovnováhy v sedle. To trvá většinu programu. Jedním z kritérií pro samostatnou jízdu na koni je, když se děti udrží v sedle bez držení rukama 46
a mají odvahu si to vyzkoušet. Tehdy mohou dostat do rukou otěže a zkusit vést koně ze sedla samy – jezdit na koni. K této činnosti se většinou dostaneme až na úplně posledním programu. Rozhodně však není cílem celého programu. Jde nám hlavně o budování přátelského vztahu ke koni. Při přímé práci s koněm stále vnímáme koně, snažíme se zodpovídat si tyto otázky: Co si kůň asi myslí? Jak se asi cítí? Jak na nás reaguje? Z chování koně lze vypozorovat, co si o člověku ve své blízkosti myslí, také jaký člověk je, protože mu dává jasnou zpětnou vazbu. V případě, že je člověk klidný, je klidný i kůň. Když v sobě člověk nedokáže probudit dostatek energie, kůň jde velmi pomalu nebo se nerozejde vůbec. Naopak, když je člověk neklidný, je neklidný i kůň a může dojít až k tomu, že člověk koně nezvládne a ten mu uteče, protože se s ním necítí bezpečně. Při přímé práci s koněm je v dětech podporováno sebevědomí, soběstačnost, schopnost kontrolovat svoje chování, komunikace s koněm a lidmi, empatie, dominance, soustředěnost, pocit sounáležitosti, spolupráce a spoustu dalšího. Mnoho dětí říká, že si u koní odpočine.
Obr. 3 Vodění koně 47
Obr. 4 Vození se na koní, komunikace s koněm – osobní prostor 5. Postarání se o koně Je nedílnou, často opomíjenou součástí AVK, většinou z časových důvodů. V dětech bychom však měly budovat pocit, že koně nelze pouze využít, a pak odložit, avšak je třeba se o něj dobře postarat. Je velmi důležité ukázat koni svoji vděčnost. V tuto chvíli, kdy koni sundáme například sedlo, uzdečku a vyčistíme ho po vození se na koni nebo vodění, je vhodné odměnit ho i pamlskem, avšak děti mu mohou nejvíce dát najevo svůj vztah pohlazením a klidným přístupem či slovem. Po práci koně odvádíme do výběhu. Po mnohaletých zkušenostech to v současné době probíhá tak, že z bezpečnostních důvodů odvádí koně do výběhu lektoři.
48
Obr. 5 Hlazení koně 6. Povídání o zážitcích Když děti přijdou od koní, jsou plni zážitků, o které se rády dělí s ostatními. Tyto zážitky jsou většinou pozitivní a motivující. Vyskytují se zde i některé negativní zážitky, které děti mají možnost vyslovit a vytvořit si tak novou zkušenost.
49
6 Výcvik
sociálních
dovedností
a
léčebně
pedagogicko-psychologické ježdění Program VSD a LPPJ je důležitou součástí SAS služby pro rodiny s dětmi Drž se na uzdě, která se zaměřuje na pomoc ohroženým dětem a stabilizaci jejich rodinného prostředí. Tato SAS pro rodiny s dětmi spadá pod OS Bonanza. Sledovaný běh probíhal od 5. října do 7. prosince 2013, tedy celkem deset týdnů. Setkávali jsme se každou sobotu a ve dnech 26. – 27. října proběhl víkendový pobyt na statku, který bývá organizován v první polovině běhu, protože se zde děti více sblíží. V rámci návazných služeb dvě soboty neprobíhaly na statku s koňmi, ale v nízkoprahových klubech OS Bonanza, a to v nízkoprahovém klubu Díra Svitavy a v nízkoprahovém klubu Díra Moravská Třebová. Proběhlo tedy celkem devět setkání s koňmi na statku. Díky návštěvě těchto klubů je jim umožněn snazší vstup do takového zařízení. Mohou si jej vybrat podle místa svého bydliště. V případě, že zájem o koně přetrvává, děti mohou nadále jezdit na tento statek ve Vendolí, kde je během pracovních dnů také organizován nízkoprahový klub. Kromě víkendového pobytu, který začíná v sobotu v 9 hodin a končí v neděli v 15 hodin, probíhá každý blok od 9 do 13 hodin. VSD se zaměřuje na různé činnosti a hry realizované s dětmi bez koní, LPPJ na aktivity u koní. V práci podrobně popíši činnosti, které probíhaly u koní a jejich výsledky, protože se domnívám, že si děti z této oblasti odnáší největší prožitek. LPPJ tvoří nezaměnitelnou a motivační součást programu. Průzkum tvoří dvě případové studie. Při prvním setkání byl proveden rozhovor s účastníky a v závěru programu bylo použito v rámci reflexe činnosti dvou dotazníků.
6.1 Cíl průzkumného šetření Cílem průzkumného šetření je zmapovat průběh aktivit s využitím koní a vypracovat dvě případové studie, ve kterých bude zachycen vliv aktivit s využitím koní na rozvoj socializace, tj. sociálních dovedností a schopností, psychické kondice a chování, konkrétních dětí. Zpětnovazebné informace o vykonané práci byly získány formou dvou dotazníků. Dotazník pro účastníky si v rámci reflexe klade za cíl zjistit, zda během aktivit 50
s využitím koní nastalo zlepšení v sociálních schopnostech a dovednostech, v chování a psychické kondici této konkrétní skupiny dětí. Uvedené rozdělení cílů AVK a bližší specifikace významu uvedených zlepšení je vymezena v cílech AVK, které standardizovala Česká hiporehabilitační společnost (Křížová, Poláčková a kol., 2014). Cílem druhého reflektivního dotazníku je zjistit míru naplnění očekávání zákonných zástupců těchto dětí od programu VSD a LPPJ.
6.2 Použité průzkumné metody V praktické části je v rámci kvalitativního průzkumu použito dvou případových studií. Označení případové studie pochází z latinského slova causus, což znamená případ (Maňák, Švec, Švec In Skutil a kol., 2011). Lze ji charakterizovat takto: ,,jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů. Jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti“ (Hendl In Skutil a kol. 2011, s. 108). V práci jsou využity tzv. osobní případové studie zaměřující se vždy detailně na konkrétního klienta (Skutil a kol., 2011). Součástí případových studií jsou projektivní metody, a to metody grafické – kresba postavy a kresba začarované rodiny. Při kresbě postavy je v práci kladen důraz na rozhovor o kresbě, tedy obsah kresby a způsob jeho sdělení dětmi. Kresba rodiny je vhodná pro zjištění subjektivního vnímání rodiny dětmi. ,,V kresbě se mohou projevit minulé zkušenosti i anticipace budoucnosti. Z velikosti, vzájemného postavení a umístění postav na obrázku se usuzuje na vztahy v rodině a na možné konflikty“ (Křováčková In Skutil a kol., 2011, s. 107). Kresba začarované rodiny navíc může dát informaci o vlastnostech členů rodiny, protože úkolem dětí je nakreslit členy své rodiny jako zvířata, která s nimi mají podobné vlastnosti. ,,Předpokládá se, že klient volí zvíře podle vlastností, které se zvířatům přisuzují v pohádkách“ (Křováčková In Skutil a kol., 2011, s. 108). S dětmi je veden rozhovor o jejich výtvoru, stejně jako u kresby postavy. Při prvním setkání byl s celou skupinou dětí proveden rozhovor, který byl zaměřen na jejich předchozí zkušenosti s koňmi a jejich očekávání od aktivit s využitím koní. Typ rozhovoru nebo-li interview, který byl v práci využit, lze označit za polostrukturovaný rozhovor. Jeho charakteristika je následující: ,,Tazatel se drží předem připravených otázek, avšak průběžně reaguje na podněty, které přicházejí ze strany respondenta“ (Skutil a kol., 2011, s. 91).
51
Dalším nástrojem jsou dotazníky, které mají funkci reflexe. Nízký počet dotazníků je dán faktem, že pro průzkum byl zvolen jeden běh VSD a LPPJ, kterého se obvykle účastní do deseti klientů. Dotazník pro účastníky, tj. děti, je zaměřen na aktivity s využitím koní. Data byla sebrána v závěru posledního setkání na statku. Jako inspirační zdroje pro tento dotazník posloužily standardy České hiporehabilitační společnosti pro AVK (Křížová, Poláčková a kol., 2014) a dotazník z Hipocentra při Psychiatrické léčebně v Kosmonosích (Černá Rynešová, 2011). Druhý dotazník byl předložen zákonným zástupcům dětí při návštěvách v rodinách, které proběhly těsně po skončení posledního setkání na statku. Délka dotazníku byla přizpůsobena podmínkám, pro které byla vytvořena. Ponechány byly pouze nejdůležitější otázky.
6.3 Charakteristika průzkumného souboru Pro svoji práci jsem si vybrala jednu skupinu dětí od devíti do třinácti let, která byla vybrána ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí v okrese Svitavy pro účast na programu VSD a LPPJ. Průzkumný soubor lze charakterizovat jako děti s poruchami emocí a chování či s rizikem těchto poruch. Ve sledované skupině bylo původně deset dětí, ale celý běh dokončilo pouze osm z nich, a to z různých osobních důvodů.
6.4 Aktivity u koní V průběhu všech setkání se děti dozvídaly smyšlené informace o chlapci jménem Robert, který před několika lety žil na statku. Tento příběh slouží jako pomůcka. Jeho účelem bylo přiblížit dětem některé problémy ze života srozumitelnou a zábavnou formou. Je určen spíše pro děti do 13let, a proto byl využitelný v této skupině. Obecně lze říci, že AVK probíhá v několika celcích, které na sebe navzájem navazují. Důležitou součástí AVK je čištění stájí, čištění koní před a po hlavních činnostech s koňmi, sedlání a uzdění, krmení koní, povídání o zážitcích a povídání o koních zahrnující například pozorování koňského stáda. Mezi hlavní činnosti patří vodění koní, cvičení na koni, případně samostatné ovládání koně. 6.4.1 První setkání dětí s koňmi Cíle: vytvoření bezpečného přátelského prostředí vhodného pro rozvoj dětí poznávání ostatních děti se dostanou do prvního kontaktu s jedním z našich koní společné vytvoření pravidel ve skupině a u koní 52
Téma: seznámení, pravidla Rozhovor Před samotným setkáním s koňmi předcházel úvodní rozhovor týkající se koní. Otázka: Kdo už byl někdy u koní? Dívka jezdila na koni tři kolečka na výletě se školou. Chlapec byl na týdenním táboře u koní v Bonanze. Jedna z dívek byla na dvou týdenních jezdeckých táborech. Otázka: Co si myslíte, že se naučíte u koní? ,,Pečovat o ně.“ ,,Vykoupat je.“ ,,Jezdit na nich.“ ,,Dávat jim seno.“ ,,Pouštět je do výběhu.“ ,,Čistit jim podkovy.“ ,,Dávat jim jídlo.“ ,,Starat se o ně.“ ,,Čistit jim stáj.“ ,,Čistit je.“ Otázka: Co se můžete u koní dozvědět o sobě? ,,Že jsme si s koňmi podobní.“ Vzhledem k tomu, že se děti v tomto složení na statku sešly poprvé, byly velmi tiché a moc se neprojevovaly. Nejaktivnější byla jedna dívka, která absolvovala dva jezdecké tábory. U koní se už někdy pohybovaly pouze tři děti. Většina dětí přichází s myšlenkou, že se zde naučí o koně hlavně pečovat. Na poslední otázku, týkající se toho, co se mohou dozvědět o sobě, se mi dostalo pouze jedné odpovědi, která byla podle mého názoru velmi trefná. Pravidla Poté jsme si vytvořili pravidla, která je nutné dodržovat u koní a ve skupině. Některé z dětí moc dobře nepíší, a tak nechtěly jít psát na tabuli. Podařilo se jim však vymyslet několik opravdu důležitých pravidel.
53
Prohlídka statku Následovala komentovaná prohlídka statku. Děti se mohly seznámit s prostory a prohlédnout si místní zvířata (jedenáct koní, dva psy, dvě morčata, papouška, tři kočky, prase a kozu). Setkání s koněm Děti byly rozděleny do třech skupin. Už zde se projevovaly první sympatie. Dívky chtěly být společně v jedné skupině. Vzhledem k tomu, že první blok necháváme spíše na dětech, jak se rozdělí do skupin, nakonec byly čtyři dívky společně a poté dva chlapci v druhé skupině a ve třetí tři chlapci. Program všech skupin byl obdobný, avšak vedoucí pracovaly na základě individuálních potřeb dětí a svého přístupu ke koni. Děti měly za úkol pohladit koně po celém těle, pozorovat jeho chování. Všechny děti si vyzkoušely koně vést několik kroků. Některé děti se odvážily dokonce i zvedat kopyta a s koněm ustupovat. Reflexe Výroky dětí při reflexi: ,,Líbilo se mi ustupování a zvedání nohy.“ ,,Nebála jsem se.“ ,,Bylo příjemný hladit si koně.“ ,,Zapamatovala jsem si, že kůň je naše zrcadlo, že když my jsme uvolněný, on taky.“ ,,Líbí se mi Sally, protože jak je slepej, potřebuje víc péče.“ ,,Líbila se mi hříva na policajtskym koni.“ ,,Už vím, s čím jsme si podobní – ve hřívě.“ Děti se do činností aktivně zapojovaly, snažily se mezi sebou domlouvat. Při reflexi mluvily velmi otevřeně. Cíle pro tento blok byly splněny. Děti se mezi sebou seznámily, dostaly se do kontaktu s koněm, byla vytvořena společná pravidla, která všichni podepsali. Vzhledem k tomu, že při závěrečné reflexi byly jejich odpovědi otevřené, lze usoudit, že pro ně zde bylo vytvořeno bezpečné prostředí.
54
6.4.2 Druhé setkání dětí s koňmi Cíl: rozvoj poznávání sebe sama, vcítění do pocitů druhých a spolupráce s ostatními dětmi Téma: sebepoznávání, empatie, spolupráce Motivace Po společném vyprávění o předešlém týdnu, kdy jsme seděli v kruhu, jsme se všichni přesunuli ,,na slámu“. Toto místo se nachází v půdních prostorách statku, a tak děti čekal hned první zážitek – lezení po žebříku. Když se děti i vedoucí usadili, začali jsme motivační vyprávění, které se ponese celým programem. Je to příběh o jedné rodině, která dříve žila na tomto statku. Samozřejmě je vyprávění smyšlené, ačkoli rodina se stejným příjmením na tomto statku opravdu žila. Nejdůležitější je pro nás chlapec Robert, kterému bylo v roce 1946 12 let. Je tedy v podobném věku jako děti na programu. Mluvíme o období po válce. Děti se dozvídají, že Robertova rodina byla chudá. Členové rodiny museli hodně pracovat, měli málo peněz a jídla. Na statku spolu s rodinou žilo mnoho zvířat, a to krávy, kozy, slepice a koně. Robert měl jednoho oblíbeného koně. Chtěl být kovářem. Robert musel každé ráno chodit pěšky do školy do Svitav, což je přibližně 6 km. Dětem jsme ukázali i staré fotografie a knihy a ptali se jich na jejich pocity z příběhu, a také na to, jak se asi Robert v daných situacích cítil a jak by se v nich cítily ony. Objasnili jsme jim, že si dnes vyzkouší dělat stejné věci jako Robert se svým oblíbeným koněm, a také práci, kterou Robert dělal každý den. Čištění stájí Děti poprvé čistily stáje. Nejprve jim byla připomenuta opatrnost při zacházení s nářadím, aby neublížily sobě ani ostatním. Poté se aktivně pustily do práce. Děti byly motivovány příběhem Roberta, chlapce, který musel na statku každý den tvrdě pracovat. Činnost je velmi bavila. Dokázaly si navzájem pomáhat bez vyzvání vedoucího. Pomáhaly si při vyvážení koleček po rampě na vlečku. Děti s pomocí vedoucích vyházely čtyři boxy.
55
Čištění koní ve výběhu Je tradiční čistit koně v boxech. Osvědčilo se nám, že když čistíme koně ve výběhu, jsou o moc klidnější. Mají přehled a možnost udělat krok jiným směrem, když se jim něco nelíbí. Podle mého názoru je to o moc bezpečnější, hlavně pro práci s dětmi. V uzavřeném boxu, když jsou koně přivázáni nakrátko se mohou bránit kousáním nebo pohazováním hlavou. Nemají možnost odejít, když se jim něco nelíbí, protože jsou ve stísněném prostoru. Děti se na čištění velmi těšily. Všem se podařilo samostatně nebo s pomocí vedoucího i zvednout kopyta a zkoušely je čistit. Děti přistupovaly k čištění v klidu a většina soustředěně. Vodění koní, hlazení, ustupování Zde děti zjišťovaly, jak na tom se svým koněm jsou. Mnohé si zapamatovaly, že kůň je jejich zrcadlem. Což znamená, že když budou klidné ony, bude klidný i kůň. Platí samozřejmě i to samé o neklidu. Každému se vodění a ustupování dařilo podle jeho individuálních schopností a zkušeností. Vyzývali jsme děti, aby koně často odměňovaly hlazením. Odměna pro koně, rozloučení s koněm Děti odměnily koně za práci jablkem nebo chlebem. Naučily se tak krmit koně z ruky. Poté se s koněm rozloučily pohlazením. Skládání fotek koní Každá skupinka složila fotku koně s různým výrazem. Děti odpovídaly na otázky: Jak se kůň na fotkách tváří? Jak se asi cítí? Tato činnost vedla děti k tomu, aby se zamýšlely nad tím, jak se druhý cítí. Ukázka krmení pro koně Děti si mohly prohlédnout a dotknout se krmení pro koně. Dozvěděly se, čím krmíme koně dnes a dostalo se jim srovnání s krmením koní v době, ve které vyrůstal Robert. Reflexe Při reflexi se objevovaly tyto odpovědi: ,,Líbilo se mi, jak jsme koně krmili, čistili, vodili. Měla jsem z toho dobrej pocit.“ 56
,,Měl jsem pocit, že mám kamaráda.“ ,,Byla to pecka. Líbilo se mi, jak jsme koně krmili, ustupovali a česali.“ ,,Líbilo se mi, že mě zvíře poslouchá. Chodil za mnou jak pes.“ ,,Měla jsem strach, aby Kubovi něco neudělal.“ ,,Vodění, čištění, kopyta,… Bylo to hezký.“ ,,Líbilo se mi ustupování. Moc mě ale neposlouchal.“ ,,Bylo mi jako v sedmým nebi.“ ,,Líbilo se mi, jak jsme čistili ty kopyta.“ Při úvodní motivaci, čištění koní, vodění a skládání fotek koní byla podporována jejich empatie. Při činnostech kolem koní děti zjišťovaly, jak dané činnosti zvládají a jak na ně kůň reaguje. Spolupráce se jim dařila hlavně při čištění stájí, skládání fotek koní a čištění koní. 6.4.3 Třetí setkání dětí s koňmi Cíl: rozvoj spolupráce a důvěry v sebe i druhé Téma: spolupráce, důvěra Motivace Motivací pro tento blok bylo přemýšlení o důvěře v koně, kterou když budou mít, mohou se na koně poprvé posadit a projet se. Čištění stájí Vzhledem k extrémně malému počtu dětí, nevznikl mezi nimi žádný konflikt, ale spíše naopak. Dokázaly velice dobře spolupracovat. Tentokrát byly pouze čtyři, a tak každá dvojice vyházela jeden box. Čištění koní ve výběhu, první sedlání Opět jsme zvolily čištění koní ve výběhu. Čištění proběhlo klidně. Děti kromě hřebelcování opět trénovaly čištění kopyt. První sedlání bylo důležitým přelomem. Děti se na to velmi těšily. Vodění koní, hlazení, ustupování Každé dítě si před nasednutím na koně chvíli zvíře vodilo a zkusilo ustupování. Když mělo z vodění a ustupování dobrý pocit a koni důvěřovalo, nasedlo na něj. V průběhu 57
této práce ze země děti koně hodně chválily pohlazením. Většině dětí zatím moc nejde k uklidňování či chválení koně užívat hlas. Vození se na koni Všechny děti nakonec na koně nasedly a chvíli se na něm projely. Průběh byl takový, že jedno dítě sedělo na koni a druhé ho vodilo pod dohledem vedoucího. Některé děti dokázaly už při první jízdě jet chvíli bez držení. Dalším oblíbeným cvikem byla jízda se zavřenýma očima, kdy děti mohou lépe vnímat pohyby koně. Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm Rozloučení a odměna pro koně je důležitá část, kdy dítě může koni ukázat svoji vděčnost. I tentokrát děti měly tuto možnost a plně ji využily. Pozorování koní ve výběhu Děti pozorovaly matku s hříbětem ve výběhu. Viděly, jak hříbě od matky pije, a jak ho matka chrání tím, že je stále ve střehu. Zopakovaly si jména koní na statku. Matce a hříběti do výběhu hodily jablko a pozorovaly, jestli ho matka hříběti přenechá, nebo jestli ho sní sama. Zjistily, že hříbě ještě jablko dobře nerozkouše, a tak ho přehlíželo a snědla ho matka. Děti si také všimly toho, že hříbě se stále drží u své matky. Matce tedy důvěřuje a cítí se s ní v bezpečí tak, jako by se měl cítit s námi kůň, kterého vodíme. Reflexe Výroky dětí: ,,Líbilo se mi čištění, sedlání. Ježdění na prvním místě.“ ,,Neměla jsem strach a věřila jsem Sallymu.“ ,,Jak jsme jezdili a osedlávali. Líbilo se mi, že měl pořád bláto v kopytech.“ ,,Sayd mi důvěřoval, poslouchal. Byl kamarád.“ I z výroků dětí při závěrečné reflexi vyplývá, že během dnešního setkání hodně přemýšlely o důvěře. Před nasednutím na koně si samy řekly, jestli mu důvěřují natolik, že se na něj posadí. Při pozorování koní ve výběhu děti viděly důvěru hříběte v matku. Děti velice dobře spolupracovaly při čištění stájí, ale i při čištění koní. Dítě, které vedlo koně, na kterém seděl jeho kamarád, si muselo ve vodění věřit, aby mohlo koně vodit s jezdcem.
58
6.4.4 Čtvrté setkání dětí s koňmi (víkendový pobyt - sobota) Cíl: rozvoj spolupráce, uvědomění si pocitu bezpečí Téma: spolupráce, bezpečné místo Motivace Na začátku dne se děti měly možnost převléct do dobových kostýmů z doby Roberta, což navodilo atmosféru. Motivací bylo dojet s koňmi do lesa, kde děti hledaly Robertův poklad. Čištění stájí Děti se aktivně a s chutí pustily do čištění stájí. Vzhledem k tomu, že mohly být celý den na statku, měly možnost vyzkoušet si nejen vyhazování špinavé slámy, ale i stlaní, zametání a chystání vody. Pozorování koňského stáda Děti měly možnost vidět koně ve vzdálenějším výběhu. Rozebíraným tématem byla hierarchie v koňském stádě. Čištění koní, sedlání Čištění probíhalo bez problémů. Většina dětí si již sama věděla rady. Při čištění byl však vždy přítomen lektor. Děti měly možnost dát kromě sedel koním i vaky na nošení věcí. Kdo chtěl, mohl si do nich dát například pití či jiné věci. Nezapomněli jsme ani na lékárničku, svačinu pro děti a různé pomůcky na hry v lese. Putování do lesa Po cestě do lesa se děti střídaly vždy ve své skupině ve vození se na koni a vodění koně. Měly možnost vnímat krajinu, kterou jsme procházeli. Děti se poprvé dostaly na delší vyjížďku s koňmi. Kůň již nebyl zavřený v ohradě, ale procházel krajinou, což vyžadovalo dbát na bezpečnost ještě více. V lese děti plnily různé úkoly. Za ně dostaly indicie pro nalezení Robertova pokladu. Indicie (počet kroků a světová strana) je navedly k pařezu, kde objevily malou dřevěnou truhlu, kde byly tři věci (malý slon, kamínek a obrázek stromu na louce podepsaný Robertem). Nejdůležitější bylo nalezení obrázku, protože ten je navedl, kam se mají
59
vydat dál. Navíc zde bylo napsáno slovo ,,bezpečí“, z čehož děti správně usoudily, že se jedná o Robertovo bezpečné místo. Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm I na tento důležitý bod programu u koní došla řada. Děti se s koňmi loučily déle, protože s nimi navázaly hlubší vztah díky podniknuté vyjížďce. Reflexe Po tomto putování byly děti příjemně unavené a spokojené. Hodnotily jej velmi pozitivně. Domnívám se, že jen málo z nich bude mít ještě tu možnost, aby dojely do lesa nebo odjely z lesa na koni. Byl to pro ně velký zážitek. Navíc se učily spolupracovat, důvěřovat koni a snažit se vytvořit pro koně bezpečné prostředí svým chováním. Večer jsme vybarvovali mandaly. Všechny děti určily, že nejbezpečněji se cítí uprostřed mandaly. 6.4.5 Páté setkání dětí s koňmi (víkendový pobyt - neděle) Cíl: rozvoj spolupráce, uvědomění si pocitu bezpečí Téma: spolupráce, bezpečné místo Motivace Motivací bylo najít podle obrázku nalezeného v lese Robertovo bezpečné místo – strom na louce, a také starat se o koně jako Robert. Krmení koní Brzo ráno před snídaní děti vstaly a šly nakrmit koně. Některým se moc nechtělo, ale nakonec šly všechny děti. Některé si při této činnosti uvědomily, že starat se o zvíře není lehká věc. Snídaně Po okolí statku byly rozvěšené potraviny a úkolem dětí bylo je najít a donést do kuchyně. Tato hra byla opět motivována příběhem Roberta, protože ani Robert nedostal nic zadarmo a musel hodně pracovat, aby měl jídlo. Děti tato hra velmi bavila a byla pro ně zároveň rozcvičkou.
60
Čištění stájí Po snídani šly děti čistit stáje. Opět si vyzkoušely i stlaní. Nejoblíbenějšími činnostmi se stalo vození kolečka a rozhazování slámy. S kolečkem si opět vzájemně pomáhaly. Čištění koní, sedlání Děti opět po skupinkách čistily přidělené koně a připravovaly je na cestu. Cvičení na koni, vodění koně Tentokrát směřovala výprava ke stromu Roberta. Děti měly za úkol najít Robertovo oblíbené místo podle obrázku. Opět si děti měly možnost obrázek prohlédnout a určit, kterým směrem se vydáme. Jeden chlapec dokázal říci, kde se přibližně strom nachází, protože na minulé vycházce do lesa velmi pozorně sledoval, kudy jdeme. Ke stromu jsme zanedlouho dorazily a děti mohly podle Robertova obrázku zkontrolovat, jestli je to správné místo. Děti se střídaly ve vodění a vození se na koni směrem ke stromu a zpátky. Nebály se svěřit se do rukou vodiče z řad dětí. Během cesty děti zkoušely některé jednoduché cviky pro rozvoj rovnováhy v sedle. U stromu jsme zastavily. Děti měly čas si toto místo prohlédnout. Zkusily se postavit kolem stromu a chytit se za ruce. Cílem bylo vytvořit kolem stromu uzavřený kruh. To se dětem povedlo, na strom si i vylezly a povídali jsme si o Robertově bezpečném místě a jejich bezpečném místě. Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm Většina dětí si na tomto bloku již zvnitřnila, že po práci s koňmi je potřeba se o ně postarat, a tak po vycházce automaticky přišly ke koni. Reflexe Domnívám se, že i tento den byl vydařený. Děti musely při většině činností hodně spolupracovat a spolupráce se jim většinou velmi dobře dařila. Problémy nastaly pouze při rozdělování kartáčů na čištění, kdy se dětem nedařilo domluvit se. Našli jsme Robertovo bezpečné místo a mluvili i o tom jejich.
61
6.4.6 Šesté setkání dětí s koňmi Cíl: rozvoj vnímání a dávání zpětné vazby Téma: zpětná vazba Motivace Motivací byla pro děti možnost být v kontaktu s koňmi. Čištění stájí Děti již věděly, co je při čištění stájí čeká. Některé se s nářadím již naučily zacházet velmi dobře, jiné byly při užívání nářadí spíš neobratné, ale všechny se zapojily. Podporovali jsme je, aby si při čištění stájí zkoušely mezi sebou dávat zpětnou vazbu. Čištění koní Při čištění některé skupiny koně čistily uvnitř, jiné venku. Děti dobře spolupracovaly. Kontakt s koněm, ustupování Vzhledem ke špatnému počasí a technickým problémům v kryté jízdárně, jsme měly pouze jednu možnost, a to, být na velmi malém místě pod střechou. Děti se tedy měly možnost opět vrátit k práci ze země. Hlavním úkolem bylo vyčíst, co nám kůň říká svými reakcemi, tedy jakou nám dává zpětnou vazbu. Děti si zkoušely koně hladit, ustupovat a chválit. Některým dětem dal kůň jasně najevo, že jim nerozumí. V tomto případě jsme se společně snažili přijít na to, co udělat jinak. Nakonec se dočkaly všechny děti toho, že přijímaly od koně pozitivní zpětnou vazbu a pozitivní zpětnou vazbu v podobě klidu a pohlazení mu také daly. Reflexe Děti řekly při reflexi: ,,Líbilo se mi, že mě poslouchal.“ ,,Nelíbilo se mi čištění. Měla jsem pocit, že to nedělám správně.“ ,,Měl jsem nádhernej pocit při čištění.“ Ačkoli nám počasí nepřálo, splnili jsme cíl bloku, jenž spočíval v ujasnění zpětnovazebných informací. Dovednosti získané u koní děti prohlubovaly při hraní
62
scének, ve kterých zpětnou vazbu používaly. Vzhledem k tomu, že jsme děti na koně posadili poměrně brzy, neuškodilo jim opět si prohloubit práci ze země. 6.4.7 Sedmé setkání dětí s koňmi Cíl: podpora mezilidských vztahů Téma: mezilidské vztahy (zpětná vazba, kamarádi) Motivace Motivací byly kamarádské vztahy mezi Robertem a jeho lidskými i zvířecími kamarády. Připomněli jsme si, co o nich už víme. Pozorování koňského stáda Děti pozorovaly přátelské vztahy koní ve výběhu podle jejich chování a vzájemných vzdáleností. Čištění koní, sedlání Tentokrát jsme měly pouze dva koně kvůli malému počtu lektorů. Na jednoho koně jsme zapnuli madla a na druhého sedlo. Záměrem bylo cvičení na koni, a proto jsme volili alespoň jedna madla, na kterých se lépe cvičí. Cvičení na koni, vodění koně Po nasednutí dětí na koně převzaly vodění jiné děti ze skupiny. Tentokrát jsme se zaměřili na intenzivní cvičení na koni. Uvedu některé osvědčené cviky, které jsme využili. Nejprve jsme zařadili cviky zaměřené na sed bez držení rukama (,,trhání jablíček“, ruce v bok, jízda se zavřenýma očima, kroužení rukama), poté i na změny polohy trupu (dopředu- pohlazení koně po plecích, podrbání mezi ušima, leh na koně na břicho a dozadu – pohlazení koně za sedlem, leh na koně na záda a do boku – předklánění ke špičce dolní končetiny), do třetice na pohyby dolními končetinami (zvednutí kolen nad sedlo s držením za zadní rozsochu sedla, tlesknutí nohama nad hlavou koně opět s držením vzadu). Kdo má strach nebo u příliš malých dětí volím spíše cvičení, kdy zahýbají prsty nebo pohnou nohama dozadu a dopředu. Zkoušeli jsme i dámský sed. Kolotoč, kdy se děti celé otočí v sedle, jsme ještě nedělali. Je vhodnější jej nezařazovat úplně ze začátku, protože patří k náročnějším cvikům. Některé velmi odvážné děti zkusily dokonce klek na koni s upaženýma rukama.
63
Všechny děti se prostřídaly, ačkoli jedno z nich mělo strach a museli jsme ho hodně podpořit, aby si sedlo na koně. Nakonec cvičily všechny děti. Během činností u koní, s dětmi, které nejezdily na koni ani nevodily, jedna lektorka hrála nejrůznější pohybové hry. Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm I tentokrát jsme vedly děti k tomu, aby se o koně postaraly a rozloučily se s nimi. Neměly s tím žádný problém. Většinu dětí veškerá činnost kolem koní velmi baví. Čištění stájí Tentokrát jsme čistili stáje až po práci s koněm kvůli komplikacím, které v průběhu dne vznikly. Už jsme neměli tolik času do konce programu, a tak čištění stájí proběhlo velmi rychle. Reflexe Děti během reflexe pozitivně hodnotily všechny činnosti, které probíhaly. Pouze jedna dívka přiznala, že jí něco bavilo a něco ne. Hodně jí bavilo cvičení na koni. I když se bála sednout si na koně, překonala strach a měla z toho velmi pozitivní zážitek. Poprvé na tomto setkání jsme použili aktivitu zvanou horké křeslo, při které si děti říkaly pozitivní zpětnou vazbu mezi sebou. Dokázaly si navzájem upřímně říct, co pozitivního zažily s druhým. Některé samozřejmě při této činnosti byly aktivnější, jiné méně. Jezdce vodil vždy někdo s dětí, a tak byly podporovány jejich vztahy. Děti dál rozvíjely svůj vztah s koněm a pozorovaly přátelské vztahy ve stádě. 6.4.8 Osmé setkání dětí s koňmi Cíl: uvědomění si svých vztahů v rodině Téma: rodina Motivace Úvodní motivací byla rodina koní. Na větší papíry jsme napsali rodokmeny koní. Papíry jsme rozstříhali na menší díly a rozmístili po dvoře statku. Děti je měly za úkol najít a složit. Nejprve sbíraly všechny děti společně, poté se rozdělily do skupin a každá
64
skupina skládala jeden rodokmen. Po společném čtení rodokmenů jsme s dětmi mluvili o koňských rodinách. Motivace k lidské rodině proběhla v podobě čtení o rodině Roberta. Text, který byl pro děti vytvořen, zněl takto: ,,Naše rodina je stará jako dinosaurus. Dohromady nám je 172 let. Já jsem tichý jako myška a umím být rychlý jako kůň. Protože žiju na statku, jsem zvyklý být pracovitý jako včelka. Taťka často řve jako lev. Maminka je zase milá jako kočka. Babička chodí pomalu jako želva a díky tomu si všímá víc věcí kolem sebe.“ Následovala kresba začarované rodiny. Pozorování koňského stáda S dětmi jsme se vydali k ohradě s koňmi, kde jsme si povídali o vztazích mezi koňmi a o jejich reakcích. Jedna lektorka odvedla dominantní kobylu (vůdkyni stáda) dál od ostatních koní. Ostatní okamžitě šli za ní. Tak mohly děti názorně vidět, jak ve stádě funguje hierarchie, a že bez toho by se necítili v bezpečí. Čištění stájí Jako obvykle proběhlo před prací s koňmi čištění stájí. Děti se dokázaly rychle dohodnout, kdo s kým a v jakém boxe bude házet. Dobře spolupracovaly a hodně si u práce povídaly. Čištění koní, sedlání Jeden z koní dostal opět madla, aby si jízdu na madlech mohla vyzkoušet i další skupina dětí. Cvičení na koni, vodění koně Opět jsme zařadili cvičení na koni. Děti kromě některých cviků, které jsou popsány u minulého setkání s koňmi, vyzkoušely i kolotoč. Chvíli zůstaly sedět i čelem k ocasu koně a zkusily takto jet. Vždy jsme se řídili individuálními potřebami a schopnostmi jednotlivých dětí. Kdo se bál, zkusil cvik jen částečně nebo pouze v zastavení. Využili jsme prostoru stodoly, ve které cvičení na koni probíhalo. Děti sbíraly kroužky a házely je na cíl, procházely petlahvemi zavěšenými na šňůrkách a chodily slalom mezi sloupy stodoly. Tyto aktivity vyžadovaly zvýšenou spolupráci dětí.
65
Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm Děti si již velmi rychle dokázaly poradit s odsedláním a čištěním koně. Reflexe I toto setkání bylo ze strany dětí hodnoceno velmi pozitivně. Nejpozitivněji bylo hodnoceno cvičení na koni a čištění koní. Snažili jsme se děti připravit na první samostatnou jízdu na posledním setkání. Dozvěděly se o vztazích mezi koňmi a vytvořily svoji mapu vztahů. 6.4.9 Deváté setkání dětí s koňmi Cíl: rozvoj sebevědomí Téma: loučení Motivace Motivací pro tento blok bylo samostatné ovládání koně ze sedla. Čištění stájí Čištění stájí šlo dětem velmi dobře. Nikdo neodbíhal od práce a jako obvykle si pomáhaly, například ve vyvážení kolečka. K drobným sporům docházelo tehdy, když se mělo rozhodnout, kdo bude kolečko vyvážet. To si ale děti mezi sebou zvládly vyřešit samy. Čištění koní Během čištění se nestalo nic neobvyklého. Ježdění Činnost s koňmi jsme zařadili do kryté stodoly. Důvodem bylo jednak počasí, ale i větší bezpečnost. Koně zde byly více v klidu, protože je nerušilo to, co se dělo venku. Děti nejprve chvíli koně vodily, pak nasedly na koně a vedlo je další dítě ze skupiny. Poté jsme jim ukázali, jak držet otěže a vysvětlili, jak koně pobízet. Koně věděli, co mají dělat, i když občas některé z dětí udělalo chybu. Na dětech byla vidět jejich radost. Jedno z dětí mi řeklo: ,,Tak už konečně vím, jak mám řídit koně“.
66
Odsedlání, čištění, odměna pro koně, rozloučení s koněm Tentokrát bylo u několika dětí loučení s koňmi delší než obvykle. Některé se se svým kamarádem loučily velmi srdečně. Reflexe Toto závěrečné ježdění bylo podle mého názoru pro většinu dětí nezapomenutelným zážitkem. Během práce i při závěrečném ježdění na nich byla vidět jejich radost a tím, že se k ježdění odhodlaly, bylo podporováno jejich sebevědomí. Děti v rámci reflexe dostaly na vyplnění dotazník, který bude zhodnocen níže.
67
6.5 Případové studie 6.5.1 Jakub Věk: 11 let a 4 měsíce Diagnóza: žák se sociálním znevýhodněním Úvod Vybrala jsem si chlapce, který do programu přišel na základě doporučení orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále OSPOD), který při práci s dítětem klade za cíl získání nových zážitků a začlenění do kolektivu. Podle slov babičky je ,,napůl holka“. Vyslovila přání, aby se na programu pracovalo na jeho přecitlivělosti a na schopnosti zvládat posměch ostatních. Sourozenci se mu prý za některé projevy jeho chování posmívají, a to za jeho přecitlivělost, častý pláč a dětinskost, která neodpovídá jeho věku. Osobní anamnéza Chlapec navštěvuje ZŠ speciální. Bydlí na vesnici, do školy dojíždí. Rád staví a montuje stavebnice a rozebírá věci. Také rád hraje fotbal. Jeví se mi jako introvertní a klidné dítě. V kolektivu působí uzavřeně. Vybírá si velmi úzký kruh dětí, se kterými komunikuje více, s ostatními téměř nekomunikuje. Rodinná anamnéza Jakub žije s babičkou a svými sourozenci, kterých má celkem pět. Matka za ním občas přijde, otec ho zřejmě nenavštěvuje vůbec. Další informace o rodině nebyly zjištěny. Vývoj dítěte během programu Na začátku programu Jakubovi činilo obtíže vyjadřování před skupinou. Projevovalo se to tak, že když byl tázán, zčervenal a mlčel. Hodně si promýšlel to, co řekne. Mluvil pomalu a málo. S ostatními komunikoval velice zřídka. Už od začátku dodržoval pravidla a byl snaživý. Při prvních setkáních s koňmi se choval velmi opatrně. Díval se na koně při vodění, což v tomto případě svědčilo o jeho malé sebedůvěře. Šel nejistě. Ruku, která držela vodítko blíž k hlavě koně, měl křečovitou. Nedařilo se mu samostatně vymyslet, jak s koněm zacouvat, což však není nijak ojedinělé. Po názorné ukázce vše pochopil, avšak kůň mu 68
dával najevo, že mu příliš nevěří a necítí se s ním bezpečně. Bylo pro něj obtížné koně rozejít do živějšího kroku, protože z něj kůň cítil až příliš klidu a žádný projev spontánní energie. Svým klidem však dokázal koně zklidnit, když se lekl, což působilo příznivě na jeho sebevědomí. Vyprávěl o tom i doma. Na třetím bloku u něj nastala změna. Už od začátku programu se hodně usmíval a velmi živě a spontánně se bavil s jedním chlapcem ze skupiny. Říkal, že se na koně moc těší, a když se dozvěděl, že pokud bude koni důvěřovat, může se na něm svézt, byl šťastný a svoji radost neskrýval. Důvodem této změny jeho chování mohlo být hned několik faktorů. Dvě pracovnice z programu navštívili jeho rodinu, z čehož měl velice pozitivní zážitek. Pracovnicím dokonce poděkoval za návštěvu. Dalším důvodem mohl být i fakt, že na programu bylo velice málo dětí. Výjimečně přijely pouze čtyři děti, z nich dva chlapci. Tito chlapci si spolu velice rozuměli a měli mezi sebou velice zdravý a rovnocenný vztah. Vzájemně si pomáhali, spolupracovali a nepovyšovali se nad druhého. Pracovali spolu i s koněm. Jakub se díky chlapci hodně otevřel. Stále nerad mluvil před více lidmi, to se však snažil skrývat a hlavně překonat. Při mluvení se už nečervenal. Pouze mu déle trvalo než se vyjádřil, ale velice se snažil. Občas byl neopatrný s nářadím, avšak po upozornění se pokoušel zacházet s nářadím opatrněji. Když vedl kamaráda na koni, šli jsme poprvé do prostředí, které neznal, a tak se více soustředil na okolí a zajímavosti v něm než na správné vedení koně a bezpečí kamaráda. Při rozmluvě občas nedokončil myšlenku a mluvil zmateně. Použil nesrozumitelnou formulaci. Když nevěděl, jak své tvrzení vysvětlit jinak, raději odbočil od tématu. O koně se velmi ohleduplně a pečlivě staral. Práci u koní dokončil a nečinilo mu to problém. Cítí se o moc lépe, když má pozornost ze strany vedoucích i dětí. To mu velice prospívá, dokáže se díky tomu a bezpečnému prostředí, které se nám podařilo vytvořit, o moc lépe uvolnit. Aktivně se hrnul do práce a ptal se na činnosti týkající se koní. Na programu má Jakub i sestru, která je nevlastní. Jejich vztah je zatím spíše chladný a nijak nelze rozpoznat, že jsou sourozenci. Jediným ukazatelem jejich vztahu během programu bylo tvrzení, které řekla jeho sestra, prý Jakuba považuje za vlastního a že je to ,,fajn brácha“. Kuba během víkendového pobytu na statku projevil svůj vřelý vztah ke zvířatům. Zajímal se o koně, byl rád v jejich přítomnosti. Na krmení koní se těšil a byl připravený mezi prvními. Zajímalo ho vše, co se dělo na statku kolem koní. Například ho velmi 69
zaujalo foukání slámy, a také traktor. Ve volném čase si chodil hladit morčata. Rád si půjčoval kytaru a učil se na ni hrát. Také kreslil na velký arch papíru nejrůznější obrázky (např. kytaru). Jako jediný z dětí dokázal určit přibližné místo Robertova stromu na louce, což nasvědčuje tomu, že pozorně vnímal cestu. Díky jeho slovům celá výprava dětí, koní a vedoucích strom našla. Při jedné z aktivit, kdy postava – Robert utekl z domu, se svěřil, že také zažil, že někdo utekl z domu, a to jeho matka a otec. Když měl za úkol příběh o Robertovi dokončit, skončil negativně. Na dalším setkání s koňmi se mnohokrát projevila jeho nejistota. Například při ustupování kůň nevěděl, co po něm Kuba chce. Nakonec přišel na to, jak se zachovat, aby mu kůň porozuměl a necítil z jeho chování nejistotu. Při vodění se často díval na koně, šel pomalu a opatrně, čímž opět dával koni najevo tuto nejistotu. Kůň mu dal zpětnou vazbu – také šel nejistě a občas se zastavoval, protože nevěděl, co po něm chce. Jakub to velmi vnímal. Na sedmém bloku se Kubovi dařilo dobře spolupracovat s ostatními. Vedl koně, na kterém sedělo jiné dítě. Měl tedy větší zodpovědnost, protože se při vodění musel ohlížet i na dalšího. Vodění se mu dařilo o moc lépe. Cviky na koni mu nečinily problém. Při posledním setkání s koňmi bylo vidět, že se Kuba velice zlepšil ve vodění koně v porovnání s prvním setkáním. Víc si věřil. S koněm si dokázal vytvořit velmi hezký vztah. Když se s koněm loučil a hladil si ho, řekl mi, že už se ho nebojí a věří mu. Při závěrečných reflexích hodnotil Jakub aktivity u koní velmi pozitivně. Pedagogická diagnostika Obrázek č. 6 ukazuje, jak Kuba nakreslil postavu svého nejlepšího kamaráda Tomáše. Říkal, že ve třídě moc kamarádů nemá. S tímto chlapcem se vídá spíš na zastávce autobusu nebo někdy o přestávce. Tomáš totiž chodí do nižší třídy ve stejné škole. S kresbou byl chlapec spokojen. Nechtěl ji však ukázat ostatním. Ukázal ji v menší skupince dětí, když cítil, že ostatním může důvěřovat. Při mluvení o obrázku uhýbal očima a působil nejistě.
70
Obr. č. 6 Kresba postavy – Kuba Dalším Jakubovým úkolem bylo nakreslit svoji rodinu (obr. č. 7). Stejně jako ostatní děti, i Kuba dostal instrukci, aby nakreslil toho, kdo mu je nejblíže, blízko k sobě. Toho, kdo mu je nejdál, dál o d sebe.
Obr. č. 7 Kresba začarované rodiny – Kuba Otce, kterého nakreslil blízko k sobě, nevídá. Řekl o něm, že se umí rozčílit jako čert. Nakreslil ho prý blízko u sebe ne proto, že ho blízko má, ale protože by ho chtěl mít blízko u sebe. O matce řekl, že ji nakreslil jako kočku, protože je hodná. Sestry Adélu a Markétu nakreslil jako slepice, protože si hodně povídají. Bratra jako psa, protože rád běhá. Nejmladší sestru nakreslil jako želvu, protože je ještě hodně malá a pohybuje se pomalu a nemotorně. Říkal, že nejblíže má babičku a sestru Terezu. U babičky je nakreslena včelka, protože babička prý stále něco dělá. Hada, který je u Terezy, nedokázal vysvětlit. Říkal ale, že to není kvůli nějaké špatné vlastnosti Terezy. I to, že babička s Terezou jsou odděleny od ostatních členů rodiny, symbolizuje to, že je bere 71
jinak. Sebe nakreslil jako žábu, prý proto, že žáby má rád. Jakub si kresbu pojal po svém. Nakreslil zde přímo postavy a vše umístil do spodní části papíru, kde dolní okraj papíru tvoří pomyslnou zem. Takto Jakub vybarvil svoji mandalu podle momentální nálady. Raději odešel spolu s dalším chlapcem do vedlejší místnosti, kde měli na práci větší klid. Říkal, že kdyby byl v mandale, tak by se nejbezpečněji cítil uprostřed, což je velmi obvyklé tvrzení. Černou barvu použil proto, že chtěl. Nechtěl to více komentovat. Většina mandaly však působí pozitivně, občas se objevují nepravidelnosti.
Obr. č. 8 Jakubova mandala
Obr. č. 9 Jakubovo volné malování a) b) Jakub si velmi rád maloval ve volných chvílích. Toto jsou jeho spontánní výtvory. Během víkendového pobytu Jakub poznal, že by se rád naučil hrát na kytaru. Podle mého názoru by to pro něj bylo velmi prospěšné, protože by čas vyplnil smysluplnou činností, kdy by mohlo být podporováno jeho sebevědomí. Navíc je chlapec velmi snaživý a trpělivý, a proto by u této činnosti mohl vydržet. Má pro to tedy předpoklady. Dotazník Jakub vyplnil dotazník týkající se hodnocení aktivit u koní stejně jako ostatní děti. Vše ohodnotil nejlepší známkou – známkou jedna. Jako nejoblíbenějšího koně uvedl velmi klidného koně, se kterým většinu času na programu pracoval. Jako důvod uvedl vzhled 72
a chování, napsal: ,,má pěknou hlavu je hodnej a poslouchá“. Napsal, že mu šlo ježdění na koni a nešla mu pavučina. Tato činnost probíhala v lese, kdy koně pouze stáli v blízkosti tohoto místa. Skupina měla prolézt pavučinou, což se neobešlo bez spolupráce. Jako své přání uvedl, že by si přál hrát na kytaru. Shrnutí V průběhu programu začal víc důvěřovat skupině dětí, vedoucím i koním. Vyjadřování ve skupině se výrazně zlepšilo. Našel si zde i kamarády, kteří ho podporovali v komunikaci. Do kolektivu se začlenil dobře. V koni dokázal najít přítele, kterého se postupně přestával bát a začal s ním komunikovat více rázně. Dobře zvládl i to, když měl zodpovědnost nejen za koně, ale i za jiné dítě (při vodění koně, na kterém sedělo dítě). Práce s koněm působila příznivě na jeho sebedůvěru, což šlo vyčíst z jeho chování ke koni. Na programu se dále projevil jeho vřelý vztah ke všem zvířatům na statku, zájem o stroje a hru na kytaru. Jakub občas působil nesamostatně, když se ptal na základní věci. Byl všímavý. Program hodnotil velmi pozitivně, získal díky němu spoustu nových zážitků. Do činností často šel s dětským nadšením, své emoce neskrýval. Byly mu vytvořeny dva individuální plány, jež se týkaly podniknutí kroků ke zvýšení sebevědomí a nalezení kytarového kroužku. S chlapcem je však samozřejmě potřeba i nadále pracovat, a tak od nás odešel s následujícím doporučením: Přihlásit Kubu na kytarový kroužek. Podle možností dále dojíždět ke koním, případně podporovat jeho vztah k různým zvířatům. Vhodný by byl pro něj i nějaký tábor. Velmi pozitivně na něj působí oceňování za věci, které se mu povedly. Všechny tyto možnosti se můžou výrazně podílet na rozvoji sebedůvěry, samostatnosti a kreativity chlapce. Také by bylo vhodné jej nadále podporovat v komunikaci.
73
6.5.2 David Jméno: David Věk: 9 let a 1 měsíc Diagnóza: žák se sociálním znevýhodněním Úvod OSPOD ho do programu doporučil proto, že chce dosáhnout zlepšení Davidovy komunikace s vrstevníky, potlačení impulzů a rozvinout schopnost snášet prohru. OSPOD nám dal následující informace. Chlapec se ve škole obnažoval, je vulgární a matka na něj nestačí. Matka ho do programu poslala proto, aby se zklidnil a více poslouchal. Osobní anamnéza David již navštívil PPP, SVP a v jejich rodině probíhá videotrénink interakcí. Ze SVP má doporučení na fyzickou aktivitu, aby se vybil a zklidnil, ale zřejmě toto doporučení není příliš naplňováno. Dvakrát denně bere léky na zklidnění, v průběhu běhu se jeho medikace změnila. Léky snášel špatně. Léky, které bere nyní, se mi nepodařilo zjistit. Nebylo mu diagnostikováno ADHD, ale některé projevy této diagnózy jsou v jeho chování patrné. Bližší informace o diagnostice dítěte bohužel nebyly zjištěny. Matka neposkytla žádnou písemnou zprávu o jeho stavu, prý si tyto zprávy neschovává. David nyní opakuje druhou třídu v běžné ZŠ, protože propadl z českého jazyka. Tento rok je prý klidnější. Má za sebou hodně agresivní chování vůči dětem. Podle slov matky děti někdy napadá, například staršímu chlapci dal pěstí, jednu dívku praštil klackem do hlavy tak, že jí tekla krev. David nenavštěvuje žádný kroužek. Pouze chodí po škole do školní družiny. Rád doma však pomáhá, je pracovitý. Například rád zatlouká hřebíky. Také často hraje hry na počítači. David má extrovertní projevy chování, je rád středem pozornosti. Nebojí se mluvit o svém agresivním chování, které se u něj často projevuje ve škole a rodině. Hůře navazuje kontakt s vrstevníky, mívá naprosto odlišné názory než oni, proto je kolektivem často špatně přijímán. Má problémy s komunikací s vrstevníky a soustředěním. 74
Rodinná anamnéza David žije s matkou a mladším bratrem. Bratr ho považuje za vzor a napodobuje ho. Otec za nimi prý jezdí, ale nebydlí s nimi. Podle slov matky je to kvůli jeho práci. Tato rodina žije v malé vesničce, a tak musí David dojíždět do školy a jeho bratr do školky. Matka je nezaměstnaná. Jeho vztah s matkou je problematický. Nerespektuje ji a dělá si, co chce. Často má doma ,,záchvaty“. To se projevuje tak, že křičí, vyhrožuje matce, bouchá do věcí kolem sebe, provokuje matku, chová se povýšeně. Matka si s těmito situacemi neví rady a je z nich unavená. Podle jejích slov se na Davida musí tvrdě a rázně, tento způsob výchovy však sama neuplatňuje. Vývoj dítěte během programu U koní se ze začátku programu choval neklidně. To se projevovalo například tím, že vedle koně poskakoval. Kůň mu nastavil zrcadlo a na jeho neklid reagoval neklidem, a to Davida instinktivně nutilo k útlumu jeho impulzů. Působil spíše samotářsky, ale dokázal se i začlenit mezi ostatní děti. Byl pracovitý. David nechtěl psát na velký arch papíru před ostatními. Během aktivity erb si na zadní stranu erbu procvičoval psaní písmen. Během programu se projevilo i to, že David nemá základní vědomosti, například má problémy v rozeznávání pravé a levé strany. K tomuto problému byl Davidovi vytvořen individuální plán. Toto bylo s Davidem trénováno formou hry, nakonec si to zapamatoval. Také některé činnosti pomaleji chápal než ostatní (například způsob společné tvorby mandaly, hra na opakované počítání do tří, kde byl zvuk nahrazen pohybem…). Nad ostatními dětmi vynikal ve střelbě z luku. Podle slov matky se v průběhu programu přestaly objevovat jeho ,,záchvaty“. David se prý velmi zklidnil ve svém chování. Když neprobíhal hlavní program, začal být David velmi rychle negativistický. Říkal, že by radši hrál hry na počítači nebo fotbal. Negativně přemýšlel i při domýšlení příběhu o Robertovi. Jeho vymyšlený příběh skončil smrtí Roberta.
75
David se na sedmém bloku snažil koně vést ohleduplně k jezdci, který na koni seděl. Jeho pozornost byla proto více zaměřena na vodění koně a tolik již neubíhala k jiným podnětům. Projevily se však i jeho agresivní sklony. Nejdříve hned ráno. Tvrdil, že udeřil spolužáka tolik, že mu tekla krev. Mluvil o tom tak, že je to běžné, obvyklé a že by vlastně byla hrozná legrace, kdyby jeden z nich skončil v nemocnici. Paní vychovatelka si toho prý nevšimla, protože se incident odehrál na chodbě. Matka o tom prý ví. Jeho agresivita se na tomto bloku projevila při čištění koně, kdy se David začal prát s jedním chlapcem o kartáč. Bylo mu okamžitě objasněno, jak by se taková situace mohla obejít bez násilí. Nakonec se spolu dohodli. Na závěr programu za nenásilné vyřešení této situace dostal pozitivní zpětnou vazbu. Jedno z dětí mu dalo pozitivní zpětnou vazbu i za to, že se začíná chovat víc pozitivně. Při skupinové práci dětí občas vnášel negativní myšlenky do práce. Ostatní s ním nesouhlasily a vadilo jim jeho chování. Ačkoli se David snaží v očích ostatních působit drsně a nepřístupně, je velmi citlivý a vnímá to, co mu okolí říká. Aktivně se zapojoval při mluvení v kruhu a rád rozhovor doplňoval svými postřehy. Dohodnutá pravidla během programu dodržoval a ochotně přijal i domluvené sankce za nevhodná slova. Během programu se zapojoval do činností, pracoval a snažil se. Bylo vidět, že ho většina činností baví, ačkoli to při závěrečných reflexích někdy popíral. To většinou tehdy, když byla vidět jeho odpověď na první pohled. Například při ukazování palcem nahoru, případně dolů, jestli se mu daná činnost líbila nebo nelíbila. Slovně hodnotil aktivity většinou pozitivně. Domnívám se, že mu velmi svědčila práce kolem koní spojená s pohybem. Pedagogická diagnostika Obrázek č. 10 znázorňuje , jak David nakreslil svého nejlepšího kamaráda. Řekl o něm, že chodí do stejné třídy jako on a nepere se s ním. V rukou postava drží zbraně, u pasu jsou pouzdra na tyto zbraně. Jeho sklony k agresivitě se přenesly i do tohoto obrázku. Ve spodní části obrázku je dárek. O tomto dárku David řekl, že je pro jeho kamaráda.
76
Obr. č. 10 Kresba postavy - David Na obrázku č. 11 a) můžeme vidět mandalu, kterou David vybarvil. Dokázal při této činnosti pracovat klidně a zaujatě. Obrázek uprostřed je Davidův erb, který jej měl charakterizovat. Na druhou stranu erbu si David procvičoval psaní.
Obr. č. 11 a) Davidova mandala, b) Davidův erb, c) Procvičování psaní
77
Dotazník Z dotazníku, kde David hodnotil aktivity u koní, vyplývá, že jeho oblíbený kůň byl Koran, a to kvůli povaze. Uvedl důvod, že Koran je hodný. Domnívám se, že Koran mu byl sympatický tím, že má spíš drsnější charakter, není tolik citlivý. Při činnostech kolem koní měl velmi příjemné pocity. Při práci s koňmi zažíval radost, odpočinek, přátelství ke koním, přátelství k ostatním dětem a přátelství k vedoucím. Uvedl, že mu šlo vše. Konkrétně ustupování. Jeho odpovědi v dotazníku byly hodně jasné. Nechtěl využívat jiné známky než 1 a 5, ačkoli mu bylo vše vysvětleno. Označil, že se u koní naučil spolupracovat s ostatními dětmi, rozvinuly se i jeho komunikační schopnosti s koňmi a dospělými. Nenaučil se lépe si rozumět s dětmi, víc si věřit, rozvinout svoji soběstačnost ani kontrolovat své chování. Jeho dotazník byl nejvýraznějším v odpovědích, protože jako jediný využíval známku 5. Ve skupině dětí na statku se však cítil skvěle, měl pocit, že do této skupiny patří. Uvědomil si, že dokáže být vůdčí, ale nechá se i vést, snaží se naslouchat zvířatům, dokáže překonat strach, umí být přátelský. Nedokáže se však soustředit na jednu činnost. Shrnutí David se zúčastnil celkem osmi bloků programu z deseti. Nepřítomnost na obou setkáních byla omluvena. V přítomnosti koně se David postupem času dokázal velmi zklidnit. Kůň na jeho neklid reagoval neklidem, a to ho nutilo ubrat. Ke koni se choval přátelsky. Dostal se zde do kontaktu s dětmi, se kterými se snažil spolupracovat a vytvořit si vztah. Sám se zhodnotil, že rozumět si s ostatními je pro něj stále obtížné. Jeho agresivita se na statku projevila pouze jednou, jinak o ní pouze mluvil nebo kreslil agresivní obrázky. Myslím si, že hlavním důvodem jeho agresivního chování je absence otce v rodině, který by chlapce přísně vychovával. Uvědomuje si, že se nedokáže soustředit na jednu činnost. Zhodnotil, že se nezlepšil v otázce sebedůvěry, soběstačnosti a schopnosti kontrolovat své chování. Domnívám se, že to by vyžadovalo ještě dlouhodobější práci. Odchází od nás s následujícím doporučením: Bylo by vhodné přihlásit Davida do kroužku, který by odpovídal jeho potřebám na pohybovou aktivitu, a byly zde děti, se kterými by se spřátelil. Podle možností také dál dojíždět ke koním. Dobré by bylo 78
dohodnout si s Davidem jasná pravidla, na jejichž dodržování je nutné důsledně dbát. Mluvit s ním a vysvětlovat mu, co se může stát, když vyhraje agresivita nad nenásilným přístupem. 6.5.3 Závěrečné shrnutí případových studií Oba chlapci spojuje kladný vztah ke koním. To bylo základním předpokladem pro to, že jim koně mohli pomoci v některých jejich problémech. Jakubovi kůň ukázal, že když nezvolí sebevědomější přístup, zůstane klidně stát a nebude ho poslouchat. Davidovi naopak dal svými reakcemi najevo svůj neklid, který chlapce nutil ke zklidnění.
79
6.6 Celková reflexe programu V kapitole jsou uvedeny tři pohledy na výsledky programu. Formou dotazníku se vyjádřily účastnící a jejich zákonní zástupci, kteří jsou v pozici, ve které si mohou povšimnout mnohých změn u dítěte. Často mají konkrétní představu o jeho individuálních obtížích, proto považuji jejich názory za důležité. Konečný počet získaných dotazníků od zákonných zástupců byl sedm z toho důvodu, že zde byli dva sourozenci a jejich babička odmítla vyplňovat dotazník dvakrát. Mluvila v něm tedy o obou dětech. 6.6.1 Reflexe účastníků Každý účastník na závěr programu vyplnil reflektivní dotazník týkající se hodnocení aktivit s využitím koní. Děti v dotazníku zvolily svého oblíbeného koně, poté vysvětlily důvod této volby. Nejčastější volbou byl kůň Sayd, poté Sally. Reginu si vybralo pouze jedno z dětí, stejně jako Korana. Účastníci spíše vyhledávali koně, kterého hodnotili jako hodného, případně poslušného. Dalším frekventovaným kritériem byl vzhled, poté osobní sympatie. Jedno dítě si vybralo Sallyho, protože mělo soucit s tím, že nevidí na jedno oko. Lze tedy usoudit, že rozhodujícím kritériem pro výběr koně byla u této skupiny dětí jeho povaha. Sayd se vyznačuje velmi klidným, citlivým a přátelským charakterem, splňuje tedy vyhledávaná kritéria výběru koně většiny těchto respondentů – je hodný a poslušný. Díky své citlivosti dokáže pracovat s širokou škálou dětí. Nehodí se však příliš pro práci s dětmi drsnější povahy jako například Koran (pracoval u jízdní policie). Korana si jako svého oblíbeného koně vybral chlapec, který nejraději ukazuje ostatním svoji masku plnou drsného vystupování. Dalším oblíbeným koněm byl Sally. Tento kůň dokáže být rovněž velmi klidný a přátelský, a také hodný. Hůře však snáší příliš temperamentní přístup kvůli svému handicapu (nevidí na jedno oko). Regina byla zvolena jedním dítětem hlavně kvůli vzhledu a osobním sympatiím. Tento kůň má spíše temperamentnější charakter. Odpovědi dětí: ,,Koran – hodný“ ,,said – protože mam ho ráda a poslouchá a je hodný“ 80
,,všechny a nejvíc Sayd – protože nezlobí“ ,,Sayd – má pěknou hlavu je hodnej a poslouchá“ ,,Sayd – protože nejvíc poslouchá a je hodnej“ ,,Sali – protože má hvězdu“ ,,Regina – je nejhezčí a je to můj miláček“ ,,SALLY – tento kůň se mi hned zalíbil zdál se mi smutný a byl jednooký a zdál se mi chudý tak se mi zalíbil“ Další otázka se týkala psychické kondice – pocitů dětí při jednotlivých činnostech u koní. Pro všechny bylo velmi příjemné vodění koně, ježdění na koni a hlazení koně. Známka 3 se objevila dvakrát, a to u čištění stájí a sedlání a uzdění, známka 2 také dvakrát – u čištění koně a jednou u pozorování koňského stáda. Podle mého mínění může být jedním z důvodů snížené známky u čištění koní její dílčí součást, a to čištění kopyt, jež patří mezi náročnější činnosti. Aktivity u koní vyvolávají v dětech převážně pozitivní pocity. I následující otázka se zaměřovala na psychickou kondici, konkrétně na změnu v psychice – radost a odpočinek, také se zabývala navázáním kontaktů. Děti u koní zažívaly radost, odpočinek, přátelství k ostatním dětem, přátelství k vedoucím. Nejpozitivněji všechny děti hodnotily, že prožívaly přátelství ke koním. Přátelství k ostatním dětem zažívalo 87,5% dětí. Domnívám se, že tento nepoměr je z toho důvodu, že pro některé děti bylo snazší navázat přátelský vztah se zvířetem než s člověkem. U této otázky byl ponechán prostor na dopsání něčeho dalšího, co děti zažívaly při práci s koňmi. Využily jej pouze dvě děti. Jedno z nich napsalo: ,,chování ke zvířátkům“, druhé : ,,psi, morčata, prase, koza“. Tři z osmi dětí zmínily, že se jim nedařilo čištění kopyt. Dvě děti napsaly, že jim šlo vše. Jeden chlapec zvolil pavučinu. Tato činnost se přímo netýkala aktivit u koní, jak je uvedeno v první případové studii. Nejčastěji děti zmiňovaly, že jim šlo ježdění na koni, poté vodění a čištění koní. Ježdění na koni a vodění se shoduje s výše uvedenou otázkou. Můžeme o něm tedy říci, že jim šlo a měly při něm velmi příjemné pocity. Z těchto odpovědí lze usoudit, při kterých činnostech děti zažívaly úspěch, ale i které aktivity v nich zanechaly velký zážitek, protože si na ně vzpomněly samy.
81
V dotazníku se také objevila otázka zaměřená na pocit sounáležitosti ve skupině dětí na statku. 87,5% tázaných dětí označilo, že se cítilo skvěle a vždy mělo pocit, že do této skupiny dětí patří. Jedno dítě uvedlo, že se cítilo dobře, ale občas mělo pocit, že sem nepatří. Následující otázka byla zaměřena na rozvoj důležitých sociálních dovedností a schopností – komunikace a spolupráce, rozvoj psychické kondice – sebevědomí, a také na ovlivnění chování – sebekontrolu a soběstačnost. Z dotazníku vyplývá, že se všechny děti zlepšily v komunikaci, ať už jde o dorozumívání se s dětmi, dospělými či s koňmi. Pouze jedno dítě uvedlo, že se nezlepšilo v dorozumívání se s dětmi. Dorozumívání s koňmi a dospělými však dalo nejlepší známku. Nejpozitivněji bylo hodnoceno, že se děti naučily lépe dorozumívat s koňmi. Zde všechny děti zakroužkovaly známku 1. Všichni účastníci označili, že se naučili spolupracovat. 75% dětí nácviku své spolupráce s ostatními dalo známku 1. Kritérium posílení sebevědomí, rozvoj sebekontroly a soběstačnosti se objevilo u všech dětí kromě jednoho. Soběstačnost se podle hodnocení dětí nejméně rozvinula ve srovnání s ostatními možnostmi. Pouze 50% dětí jí dalo známku 1 nebo 2. Sebekontrole dalo známku 1 50% dětí a sebedůvěře více jak 60% dětí. Osobnostní vlastností a kognitivní funkce – soustředění – se u dětí také rozvíjely. Všechny uvedly, že o sobě během práce u koní vypozorovaly, že dokážou překonat strach. Dalšími velmi pozitivně hodnocenými postřehy bylo, že děti dokážou být vůdčí a snaží se naslouchat zvířatům. Více než 60% dětí o sobě zjistilo, že jsou radši, když je někdo vede, umí být přátelští a dokážou se soustředit na jednu činnost. Pouze jeden chlapec uvedl, že se na jednu činnost nedokáže soustředit vůbec. Tento chlapec má problémy s pozorností. Na základě pozorování chlapce při práci s koněm však mohu říci, že se jeho soustředění v porovnání prvního a posledního setkání s koňmi zlepšilo, jak je uvedeno v druhé případové studii. Sám však tuto skutečnost nereflektuje. 87,5 % napsalo, že umí být přátelští. Je zajímavé, že 75 % dětí pozitivně hodnotilo obě zdánlivě protikladná tvrzení. Jde o tvrzení dokážu vést koně (být vůdčí) a jsem radši, když mě někdo vede. Otázka zahrnovala i možnost g), kterou mohli respondenti vyplnit dobrovolně. Byla uvedena pro případ, že by chybělo něco důležitého, co děti při práci s koněm vypozorovaly o sobě. Pouze jeden chlapec napsal: ,,umím být hodný“.
82
Poslední otázka v dotazníku se týkala přání dětí, případně vzkazu pro vedoucí. Měla dobrovolný a tvořivý charakter, nebudu ji proto vyhodnocovat v grafu. Odpovědi dětí většinou vyjadřují pozitivní vztah k vedoucím. Jeden chlapec místo vzkazu nakreslil pro vedoucí obrázek automobilu. Děti napsaly následující přání a vzkazy: ,,Páje aby mě vybrala další rok. Aby za mnou zase přijela do díry do Moravské Třebové. A ještě Týnce že nás naučila jezdit na koni cvičit na nich, užít si s nimi legraci.“ ,,Prál sem si hrát na kytaru.“ ,,Jste nejlepší vedoucí a jsem rád že jsem vás poznal a že ste mi z něčím pomohli a doufám že se budeme přátelit. Děkuji za všechno.“ ,,mám vás ráda teda jenom nějaké zvás měj te se pěkně.“ ,,Mám. Za těch 10 sobot to bylo s váma moc super a jsem moc ráda že jste tady a teď. Už je to naposled co se vidíme. Bude mi moc po vás smutno!!! Ale doufám že se ještě někdy uvidíme. Byly jste moc moc moc super! A moc vás mám ráda!“ ,,Mám vás ráda a bude se mi po vás stýskat hlavně po páje 1, páje 2, týnce atd…“ 6.6.2 Reflexe zákonných zástupců Dotazník vyplnily pouze ženy, a to ve věku od 26 let. U 71,4 % bylo zjištěno, že jejich nejvyšší dosažené vzdělání je vzdělání základní. Jedna má středoškolské vzdělání a jedna odborné učiliště. Všichni zákonní zástupci měli možnost vyjádřit svá očekávání a spokojenost s jejich naplněním. 71,4 % bylo s očekáváním zcela spokojeno, ostatní částečně. Nejvíce bylo očekáváno celkové zklidnění, a to u čtyřech dětí. Opakovaná očekávání byla vyplnění volného času, starání se o zvířata, víc si všeho vážit, pomoc druhým, respektování druhého. Ostatní očekávání byla zmíněna pouze jednou. Zákonní zástupci dokázali smysluplně pojmenovat svá očekávání. Podle mého mínění si většina z nich uvědomovala, proč jejich dítě na programu je. Většinou uváděli několik očekávání. Největší množství zákonných zástupců vidí zlepšení v pomoci druhým. Opakovaný pokrok byl zaznamenán také ve zklidnění, komunikaci a snaze o užitečnost. Dvě děti ze 83
čtyř se podle očekávání svých zákonných zástupců dokázaly zklidnit. Jedno z nich začalo více komunikovat. Ženy, které očekávaly od programu vyplnění volného času svého dítěte, byly také s očekáváním spokojeny. Jedna navíc uvedla, že se zlepšila komunikace. Dvě následující očekávaly, že se jejich dítě naučí starat se o zvířata. Byly rovněž spokojeny. Uvedly, že nastaly změny k lepšímu – radost z navštěvování programu a odstranění strachu z koní. Podle názorů zákonných zástupců, je tedy tento program pro děti velmi přínosný a převážně splnil jejich očekávání. 6.6.3 Reflexe lektora Od programu jsem očekávala, že lektoři a koně pomohou dětem v jejich obtížích nebo je alespoň dokážou navést na správnou cestu, a to v oblasti socializace. Mé očekávání bylo splněno. Pro práci byly vytvořeny vhodné podmínky v podobě kvalitního zázemí, vhodných koní a týmu lektorů, který dokázal spolupracovat a doplňovat se. Skupina účastníků byla velmi vnímavá a všechny děti se do programu aktivně zapojovaly, což spatřuji jako velmi důležité. Žádné dítě se koní nebálo natolik, aby nedokázalo svůj strach překonat, proto zde kůň mohl fungovat jako přítel a dávat dětem tolik potřebnou zpětnou vazbu. Ne vždy byla práce snadná, zvláště při pomyšlení na nelehké osudy většiny dětí. V tomto přátelském a klidném prostředí se děti dokázaly otevřít a mluvit o svých problémech, což vyžadovalo odborný přístup lektorů. V mnohých situacích velmi pomohl příběh o Robertovi. Děti se k jeho těžkému osudy mohly připodobnit, což vedlo k jejich autentičtější práci. Ukončení programu s sebou přineslo smutek, protože skupina se v tomto složení již nesejde. Mezi dětmi, lektory i koňmi se vytvořily přátelské vztahy, které se skončením programu přestávají pěstovat. Není to tak u všech dětí. Některé jsou vybrány do programu znovu, jiné dojíždí na statek nebo navštěvují jeden z nízkoprahových klubů. Pro děti se často stává velkým problémem doprava. Během VSD a LPPJ je jim doprava zajištěna, avšak po jeho skončení se nemají na statek jak dostat, a proto jsou v současné sobě snahy o zajištění finančních prostředků na hromadnou dopravu těchto dětí jednou či dvakrát do týdne. Děti, které touží pokračovat v práci u koní a nemají finanční podporu rodiny, by se tak mohly věnovat volnočasové aktivitě, která je baví a naplňuje.
84
Závěr Cílem diplomové práce bylo zmapovat oblast aktivit s využitím koní a zachytit jejich vliv na rozvoj socializace, tj. sociálních dovedností a schopností, psychické kondice a chování, dětí s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch. Každé dítě je velmi specifické, a proto vyžaduje rozvoj jiných sociálních dovedností a schopností, psychické kondice či potřebuje jinou zpětnou vazbu na své chování, atd. V interakci s koněm se dítě dostává do situace, kdy mohou být podporovány jeho individuální obtíže, a to díky přirozeným reakcím dítěte a následné zpětné vazbě od koně. Teoretická část diplomové práce je zaměřena na aktivity s využitím koní u dětí s poruchami emocí a chování. Zahrnuje popis problematiky týkající se aktivit s využitím koní, specifikaci cílové skupiny dětí. Část práce je věnována vysvětlení způsobů možných přínosů AVK pro děti. Vliv koně na děti je popsán konkrétními cíli uspořádanými odborníky ČHS, které jsou v práci doplněny o praktické činnosti a způsoby, jak těchto cílů dosáhnout. V úvodní části nechybí terminologie z oblasti léčby zvířat, zejména koní, která prošla mnohými změnami a poznatky o vývoji hiporehabilitace od zrodu koně, přes budování vztahu s člověkem, objevování léčebných účinků až po vznik hiporehabilitačních organizací a center. Praktická část je zaměřena na jeden běh aktivit s využitím koní, který se odehrál v průběhu devíti setkání na statku u koní. Týkal se cílové skupiny dětí od 9 do 13 let, kterou lze charakterizovat jako děti s poruchami emocí a chování a s rizikem těchto poruch. V práci je popsán průběh jednotlivých setkání. Mezi nejdůležitější činnosti u koní patří přímá činnost s koňmi. Objevuje se zde návrh, na vhodnou posloupnost aktivit při přímé práci. Ve dvou případových studiích shrnuji vývoj dětí během programu. Pro tyto studie byli vybráni dva velmi odlišní chlapci. První případová studie pojednává o chlapci s velice nízkým sebevědomím. Kůň na něj ze začátku reagoval tím, že neplnil to, co po něm chlapec žádal, protože z něj byl zmatený. Během programu se chlapec učil s koněm komunikovat jasněji. Zažil úspěch a kůň jej následoval. Byla na něm vidět změna v jistější komunikaci s koněm. Chlapci také velmi pomohlo, že si zde našel dobrého přítele. Jeho sebevědomí se tedy výrazně zvýšilo v interakci s koněm a lidmi. Druhý chlapec měl sklony k agresivnímu a neklidnému chování. Při přímé práci s koněm se zpočátku jeho neklid projevoval. Kůň mu dal jasnou zpětnou vazbu – na jeho neklid reagoval neklidem. Chlapec se výrazně zklidnil a začal lépe kontrolovat své 85
chování, zlepšilo se i jeho soustředění. Dokázal navázat přátelství s koněm, přátelství s ostatními dětmi se mu podařilo navázat pouze občas. Praktická část také zahrnuje výsledky dvou dotazníků. V závěru posledního setkání u koní děti vyplnily dotazník týkající se reflexe aktivit u koní. Zamyslely se na přínosem těchto činností pro ně. Tento dotazník dopadl velmi pozitivně. Lze konstatovat, že děti ohodnotily velký přínos aktivit s využitím koní v rozvoji jejich psychické kondice, sociálních dovedností a schopností i v pozitivním ovlivnění chování, tedy ve všech zkoumaných kritériích. Jejich zákonní zástupci při návštěvě v rodině zhodnotili, že tento program splnil jejich očekávání zcela nebo částečně. V tomto dotazníku byl program hodnocen jako celek, tedy obě jeho části – tzn. Výcvik sociálních dovedností a léčebně pedagogicko-psychologické ježdění. Problémem při vyhodnocování dotazníku bylo, že zákonná zástupkyně dvou dětí z programu zhodnotila obě tyto děti současně v jednom dotazníku. Situace byla vyřešena tak, že odpovědi tohoto dotazníku byly zaváděny dvakrát, tedy za obě děti. Při zpracování diplomové práce jsem se setkala s problémem nejednotné terminologie v oblasti hiporehabilitace. Podařilo se mi jej vyřešit tak, že jsem nalezla dostatek novějších zdrojů a nakonec jsem se řídila podle mého názoru nejucelenějším systémem, který má svůj protějšek i v zahraničí. Také při klasifikaci poruch emocí a chování jsem se setkala s nejednotnými názory, které mě přivedly k zjištění, že tato problematika může být pojímána velmi široce. Mé výsledky lze využít při aplikaci aktivit s využitím koní u dětí s poruchami chování a emocí a s rizikem těchto poruch. Inspirací a pomocí mohou být pro mnohé pedagogy, kteří při své práci řeší problematické situace týkající se této cílové skupiny dětí a hledají vhodná řešení. Domnívám se, že téma, které jsem uvedla, prošlo a stále prochází vývojem, a proto je třeba se i nadále zamýšlet nad jeho praktickým provedením a zavádět nové metody. Toho lze dosáhnout hlavně snahou o lepší porozumění dětem i koním. Mnoho inspirace lze načerpat v zahraničí. Uvedu jeden příklad za všechny. Některá hiporehabilitační centra v zahraničí pracují s koněm bez vodítek. Kůň je v ohradě a není k ničemu připoután. Podle mého mínění tento způsob práce může vést k otevřenější, jasnější a emotivnější interakci mezi koněm a dítětem, a proto i efektivnějšímu přínosu v oblasti socializace. 86
Literatura BORELLE, Bea a BRAUN, Gudrun. (2005) Výcvik koní podle Bey Borelle. Vydání v češtině 1. Praha: Brázda, 2005. 210 s. ISBN 80-209-0338-0. BOŘÁNEK, Václav, KRÝSOVÁ, Barbora. (2006) Zaříkávači koní. Vyd. 1. Cheb: Harmony, 2006. 89 s. ISBN 80-903484-2-4. CASKOVÁ, Vanda. (2009) Léčba koňmi: 12. Pedagogicko-psychologické aktivity [online].
equichannel.cz.
Nestr.
[cit.
27.11.
2009].
Dostupný
z:
ČERNÁ RYNEŠOVÁ, Petra.
(2011) Když
kůň léčí
duši,
aneb metodika
hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním. Vyd. 1. Pardubice: Direkte, 2011. 119 s. ČHS. (2014) Seznam SPV [online]. hiporehabilitace-cr.com. Nestr. [cit. 28.1. 2014]. Dostupný z: EAGALA. (2014) About EAGALA: EAGALA – Enriching Every Life Through Horses [online].
eagala.org.
Nestr.
[cit.
30.1.
2014].
FRDI. (2014) About HETI [online]. frdi.net. Nestr. [cit. 28.1. 2014]. Dostupný z: FRDI. (2014) Associate Members [online]. frdi.net Nestr. [cit. 28.1. 2014]. Dostupný z: HOLLÝ, Karol a HORNÁČEK, Karol. (2005) Hipoterapie: léčba pomocí koně. Ostrava: Montanex, 2005. 293 s. ISBN 80-7225-190-2. HUNT, Ray. (2008) V harmonii s koněm: hloubková studie vztahu koně a člověka. Vyd. 1. Oldřiš: Harmony, 2008. 63 s. ISBN 978-80-903484-4-8. IRWIN, Chris. (2004) Jízda na vlně aneb co mě naučili koně. Praha: Rybka Publishers, 2004. 168 s. ISBN 80-86182-82-7.
87
JISKROVÁ, Iva, CASKOVÁ, Vladimíra a DVOŘÁKOVÁ, Tereza. (2012) Hiporehabilitace. 2., přeprac. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2012. 150 s. ISBN 97880-7375-635-2. Kol. autorů. (2008) Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat: odborná konference s mezinárodní účastí: sborník příspěvků: ČZU v Praze 16.-17. dubna 2008. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 119 s. ISBN 978-80-213-1773-4. KOPŘIVA, Pavel, NOVÁČKOVÁ, Jana, NEVOLOVÁ, Dobromila, KOPŘIVOVÁ, Tatjana. (2012) Respektovat a být respektován. 3. vydání. Chvalčov: Spirála, 2012. 286 s. ISBN 978-80-904030-0-0. KŘÍŽOVÁ, Petra, POLÁČKOVÁ, Miroslava a kol. (2014) Standardy kvality pro Aktivity s využitím koní: Česká hiporehabilitační společnost [online]. hiporehabilitacecr.com. 46 s. [cit. 6.1. 2014]. Dostupný z: KŘOVÁČKOVÁ, Blanka a SKUTIL, Martin. (2009) Jak napsat seminární a závěrečné práce ve společenských vědách. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 49 s. ISBN 978-80-7041-863-5. KUČERA, Dalibor. (2013) Moderní psychologie: Hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Praha: Grada, 2013. Vyd. 1. 216 s. ISBN 978-80-247-4621-0. MKN-10. (2014) Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání (F90-F98).
[online].
uzis.cz.
Nestr.
[cit.
20.3.
2014].
Dostupný
z:
MIŇHOVÁ, Jana a NOVOTNÁ, Lenka. (2000) Psychopatologie pro učitele. 1. Vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000. 119 s. ISBN 80-7082-594-4. MÜLLER, Oldřich a kol. (2005) Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3. ODENDAAL, Johanes. (2007) Zvířata a naše mentální zdraví. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2007. 173 s. ISBN 978-80-209-0356-3. OS Bonanza. (2014) O Bonanze : O nás : Kdo jsme [online]. osbonanza.cz. Nestr. [cit. 1.2. 2014]. Dostupný z: 88
PATH. (2014) About PATH Int. [online]. pathintl.org. Nestr. [cit. 30.1. 2014]. PIPEKOVÁ, Jarmila. (2010) Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přeprac. a rozš. vyd. Brno: Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška a MAREŠ, Jiří. (1995) Pedagogický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 1995. 292 s. ISBN 80-7178-029-4. ŘEZÁČ, Václav. (1998) Sociální psychologie. Brno: PAIDO, 1998. 268 s. ISBN 8085931-48-6. SKUTIL, Martin a kol. (2011) Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 256. s. ISBN 978-80-7367-778-7. ŠVARCOVÁ, Eva. (2002) Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. 107 s. ISBN 80-7041-449-9. VALENTA, Milan. (2011) Dramaterapie. 4., aktualiz. a rozš. vyd., Praha: Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80-247-3851-2. VÁGNEROVÁ, Marie. (1997) Psychologie problémového dítěte školního věku. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1997. 170 s. ISBN 80-7184-488-8. VÁVROVÁ, Eva. (1996) Povídání o hipoterapii. vyd. 1. Vyškov: Piafa, 1996. 34 s. ISBN 80-238-0168-6. VELEMÍNSKÝ, Miloš a kol. (2007) Zooterapie ve světě objektivních poznatků. České Budějovice: DONA, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. VOJTOVÁ, Věra. (2008) Kapitoly z etopedie I. : Přístup k poruchám chování a emocí v současnosti. 2. přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 136 s. ISBN 978-80-210-4573-6. WIDDICOMBEOVÁ, Sarah. (2009) Přirozený výcvik koní. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009. s. 185. ISBN 978-80-7359-192-2. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání č. 561/2004 Sb.
89
Seznam příloh Příloha A Dotazník pro účastníky .................................................................................................. I Příloha B Dotazník pro zákonné zástupce .................................................................................... V Příloha C Vyhodnocení dotazníku pro účastníky ......................................................................... VI Příloha D Vyhodnocení dotazníku pro zákonné zástupce ......................................................... XIII Příloha E Fotografie ................................................................................................................. XVIII Příloha F Obrázky dětí z programu .......................................................................................... XLIV
90
Příloha A Dotazník pro účastníky - Hodnocení aktivit u koní Jméno:
Věk:
1. Jaký je tvůj nejoblíbenější kůň na statku? …………………………………………………………………………………… 2. Proč je tento kůň tvým nejoblíbenějším? ……………………………………………………………………………………. 3. Jaký jsi měl/a nejčastěji pocit při: a) čištění koně 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
b) čištění stájí
c) sedlání a uzdění
d) vodění koně
e) ježdění na koni
f) hlazení koně 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
g) pozorování koňského stáda
I
4. Co jsi zažíval/a při práci s koňmi? a) radost 1
2
3
4
5
2
3
4
5
b) odpočinul/a jsem si 1 c) přátelství ke koním 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
d) přátelství k ostatním dětem
e) přátelství k vedoucím
f) jiné – vypiš …………………………………………………………………………………
5. Co ti při aktivitách s koňmi nešlo? ……………………………………………………................................................. .................................................................................................................................
6. Co ti při aktivitách s koňmi šlo? …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………
II
7. Co ses u koní naučil/a? a) spolupracovat s ostatními dětmi 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
b) lépe se dorozumívat s koňmi
c) lépe si rozumět s dětmi
d) lépe si rozumět s dospělými
e) víc věřit sám/sama sobě
f) víc toho dokážu zvládnout sám/sama
g) lépe kontrolovat svoje chování 1
2
3
4
5
h) jiné – vypiš …………………………………………………………………………………
8. Jak ses cítil/a ve skupině dětí na statku při aktivitách u koní? a)
skvěle, vždy jsem měl/a pocit, že do této skupiny dětí patřím
b)
dobře, ale občas jsem měla pocit, že sem nepatřím
c)
špatně, vůbec sem do skupiny dětí nezapadl/a (žádní kamarádi, ostatní mě neposlouchali,…)
III
9. Kůň nám dokáže pomoct svým chováním uvědomit si některé naše vlastnosti. Co jsi při práci s koněm vypozoroval/a o sobě? a) dokážu vést koně (být vůdčí) 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
b) jsem radši, když mě někdo vede
c) snažím se naslouchat zvířatům
d) dokážu překonat strach
e) umím být přátelský/á 1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
f) dokážu se soustředit na jednu činnost
g) jiné – vypiš ……………………………………………………………………………………
10. Máš nějaké přání nebo vzkaz pro vedoucí?
IV
Příloha B Dotazník pro zákonné zástupce Dobrý den, věnujte prosím chvilku pozornosti vyplnění tohoto krátkého dotazníku týkajícího se Vaší spokojenosti s programem s názvem Drž se na uzdě!, který absolvovalo Vaše dítě. 1. pohlaví:
muž
2. věk:
18 – 25
žena 26 – 40
41 – 55
56 – více
3. dosažené vzdělání: a) základní b) středoškolské c) odborné učiliště d) vyšší odborné e) vysokoškolské 4. Co jste očekával/a od programu?
5. Naplnilo se Vaše očekávání? a) ano b) částečně ano c) ani ano ani ne d) částečně ne e) ne 6. Co se po programu nebo během programu zlepšilo u Vašeho dítěte, případně ve Vaší rodině? (Odpovězte, pokud jste odpověděli na otázku č. 5 ano nebo částečně ano.)
7. V případě, že se Vaše očekávání nenaplnilo, co by mohlo pomoct jej naplnit? (Odpovězte, pokud jste odpověděli na otázku č. 5 ani ano ani ne, částečně ne nebo ne.)
V
Příloha C Vyhodnocení dotazníku účastníky Otázka č. 1 Jaký je tvůj nejoblíbenější kůň na statku? Tab. 1 Nejoblíbenější kůň Nejoblíbenější kůň Sayd Regina Sally Koran Celkem dětí
četnost 4 1 2 1 8
% 50 12,5 25 12,5 100
Sayd Regina Sally Koran
Graf 1 Nejoblíbenější kůň
Otázka č. 2 Proč je tento kůň tvým nejoblíbenějším? Tab. 2 Důvody výběru koně Důvody výběru koně vzhled je hodný poslušnost osobní sympatie soucit s handicapovaným Celkem odpovědí
četnost
%
3 4 4 2
21,4 28,6 28,6 14,3
1
7,1
14
100
VI
vzhled je hodný poslušnost osobní sympatie soucit s handicapovaným
Graf 2 Důvody výběru koně
Otázka č. 3 Jaký jsi měl/a nejčastěji pocit při: Tab. 3 Pocity při činnostech u koní Pocity při činnostech u koní a) b) c) d) e) f) g)
známka 1
známka známka známka známka 2 3 4 5
6 7 7 8 8 8 7
2 0 0 0 0 0 1
0 1 1 0 0 0 0
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
0 0 0 0 0 0 0
známka 5 známka 4 známka 3 známka 2 známka 1
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
Graf 3 Pocity při činnostech u koní VII
0 0 0 0 0 0 0
Otázka č. 4 Co jsi zažíval/a při práci s koňmi? Tab. 4 Prožitky u koní Prožitky u koní a) b) c) d) e)
známka 1 7 6 8 6 7
známka 2 1 2 0 1 1
známka 3 0 0 0 1 0
známka 4 0 0 0 0 0
100% 90% 80% 70%
známka 5
60%
známka 4
50%
známka 3
40%
známka 2
30%
známka 1
20% 10% 0% a)
b)
c)
d)
e)
Graf 4 Prožitky u koní
Otázka č. 5 Co ti při aktivitách s koňmi nešlo? Tab. 5 Co se dětem nedařilo Co se dětem nedařilo čištění koní čištění kopyt pavučina ježdění šlo mi vše dámský sed Celkem odpovědí
četnost
%
1 3 1 1 2 1 9
11,1 33,3 11,1 11,1 22,2 11,1 100
VIII
známka 5 0 0 0 0 0
Co se dětem nedařilo
čištění koní čištění kopyt pavučina ježdění šlo mi vše dámský sed
Graf 5 Co se dětem nedařilo
Otázka č. 6 Co ti při aktivitách s koňmi šlo? Tab. 6 Co se dětem dařilo Co se dětem četnost dařilo 4 čištění koní 2 ustupování 6 ježdění 4 vodění 2 čištění stájí 1 pozorování koní 1 čištění kopyt 2 osedlávání 22 Celkem odpovědí
% 18,2 9,1 27,3 18,2 9,1 4,5 4,5 9,1 100
IX
Co se dětem dařilo čištění koní ustupování ježdění vodění čištění stájí pozorování koní čištění kopyt osedlávání
Graf 6 Co se dětem dařilo
Otázka č. 7 Co ses u koní naučil/a? Tab. 7 Co se děti naučily Co se děti naučily a) b) c) d) e) f) g)
známka známka známka známka známka 1 2 3 4 5 6 2 0 0 0 8 0 0 0 0 4 1 2 0 1 6 2 0 0 0 5 2 0 0 1 3 1 3 0 1 4 1 2 0 1
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
známka 5 známka 4 známka 3 známka 2 známka 1
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
Graf 7 Co se děti naučily X
Otázka č. 8 Jak ses cítil/a ve skupině dětí na statku při aktivitách u koní? Tab. 8 Pocity ve skupině při aktivitách s koňmi Pocity ve skupině při aktivitách s koňmi četnost 7 známka 1
% 87,5
známka 2
1
12,5
známka3
0
0
celkem
8
100
Pocity ve skupině při aktivitách s koňmi
známka 1 známka 2 známka 3
Graf 8 Pocity ve skupině při aktivitách s koňmi
Otázka č. 9 Co jsi při práci s koněm vypozoroval/a o sobě? Tab. 9 Vypozorované vlastnosti dětí Vypozorované vlastnosti dětí a) b) c) d) e) f)
známka 1 7 5 7 8 6 5
XI
známka 2 1 1 1 0 1 0
známka 3 0 2 0 0 1 2
známka 4 0 0 0 0 0 0
známka 5 0 0 0 0 0 1
100% 90% 80% 70%
známka 5
60%
známka 4
50%
známka 3
40%
známka 2
30%
známka 1
20% 10% 0% a)
b)
c)
d)
e)
Graf 9 Vypozorované vlastnosti dětí
XII
f)
Příloha D Vyhodnocení dotazníku pro zákonné zástupce Otázka č. 1 Pohlaví: Tab. 10 Pohlaví Pohlaví četnost
%
žena
7
100
muž
0
0
celkem
7
100
Otázka č. 2 Věk: Tab. 11 Věk Věk 18-25
četnost 0
% 0
26-40
6
85,7
41-55
0
0
56-více
1
14,3
celkem
7
100
Věk
18-25 26-40 41-55 56-více
Graf 10 Věk
XIII
Otázka č. 3 Dosažené vzdělání: Tab. 12 Dosažené vzdělání Dosažené vzdělání základní
četnost 5
% 71,4
středoškolské
1
14,3
odborné učiliště
1
14,3
vyšší odborné
0
0
vysokoškolské
0
0
celkem
7
100
Dosažené vzdělání
základní středoškolské odborné učiliště vyšší odborné vysokoškolské
Graf 11 Dosažené vzdělání
XIV
Otázka č. 4 Co jste očekával/a od programu? Tab. 13 Očekávání četnost Očekávání zapojení do 1 aktivit vyplnění volného 2 času 4 zklidnění starání se o 2 zvířata 1 ježdění na koni 2 víc si všeho vážit zlepšení 1 komunikace 2 pomoc druhým respektování 2 druhého Celkem 17 odpovědí
% 5,9 11,8 23,5 11,8 5,9 11,8 5,9 11,8 11,8 100
Očekávání zapojení do aktivit vyplnění volného času zklidnění starání se o zvířata ježdění na koni víc si všeho vážit zlepšení komunikace pomoc druhým respektování druhého
Graf 12 Očekávání
XV
Otázka č. 5 Naplnilo se Vaše očekávání? Tab. 14 Míra naplnění očekávání Míra naplnění očekávání četnost
%
ano
5
71,4
částečně ano
2
28,6
ani ano ani ne
0
0
částečně ne
0
0
ne
0
0
celkem
7
100
Míra naplnění očekávání ano částečně ano ani ano ani ne částečně ne ne
Graf 13 Míra naplnění očekávání
Otázka č. 6 Co se po programu nebo během programu zlepšilo u Vašeho dítěte, případně ve Vaší rodině? Tab. 15 Zlepšení Zlepšení zapojení do aktivit pomoc druhým zklidnění radostný zážitek komunikace snaha o užitečnost strach z koní Celkem odpovědí
četnost 1 3 2 1 2 2 1 12
% 8,3 25 16,7 8,3 16,7 16,7 8,3 100 XVI
Zlepšení zapojení do aktivit pomoc druhým zklidnění radostný zážitek komunikace snaha o užitečnost strach z koní
Graf 14 Zlepšení
XVII
Příloha E Fotografie
Obr. 12 Spolupráce při vyvážení kolečka
Obr. 13 Úspěšné vyvezení na vlečku
XVIII
Obr. 14 Čištění stájí
Obr. 15 Čištění koní ve výběhu
XIX
Obr. 16 Čištění koní ve výběhu
Obr. 17 Čištění koně a psa XX
Obr. 18 Čištění kopyt
Obr. 19 Budování vztahu s koněm ze země XXI
Obr. 20 Hlazení matky a hříběte
Obr. 21 Příchod k výběhu
XXII
Obr. 22 Pozorování koňského stáda
Obr. 23 Pozorování koňského stáda
XXIII
Obr. 24 Vodění – zkouška důvěry před prvním nasednutím na koně
Obr. 25 Vodění XXIV
Obr. 26 Ustupování
Obr. 27 První sedlání
XXV
Obr. 28 První nasednutí na koně
Obr. 29 První nasednutí na koně
XXVI
Obr. 30 Cvičení na koni s madly, vodění koně dítětem
Obr. 31 Cvičení na koni v sedle, vodění koně dítětem
XXVII
Obr. 32 Cvičení na koni, vodění koně dítětem
Obr. 33 Vození se na koni, vodění dítětem XXVIII
Obr. 34 Odjezd z jízdárny
Obr. 35 Příprava na putování za pokladem Roberta XXIX
Obr. 36 Putování za pokladem Roberta
Obr. 37 V lese, kde je ukryt Robertův poklad XXX
Obr. 38 Pavučina
Obr. 39 Mandaly XXXI
Obr. 40 Objevení Robertova bezpečného místa
Obr. 41 Robertův strom XXXII
Obr. 42 Společná tvorba mandaly z přírodnin
Obr. 43 Pravidla a klíčoví pracovníci XXXIII
Obr. 44 Pravidla u koní
Obr. 45 Pravidla ve skupině
XXXIV
Obr. 46 Přátelství mezi dětmi na statku
Obr. 47 Přátelství mezi dětmi na statku XXXV
Obr. 48 Děti při tvorbě začarované rodiny
Obr. 49 Děti s prasetem
XXXVI
Obr. 50 Děti s morčaty a andulkou
Obr. 51 Chlapec s kočkou
XXXVII
Obr. 52 Dívka s kočkou
Obr. 53 Cvičení s kroužky ve stodole
XXXVIII
Obr. 54 Cvičení na koni
Obr. 55 Příprava na samostatné ovládání koně XXXIX
Obr. 56 Samostatné ovládání koně
Obr. 57 Téměř samostatné ovládání koně
XL
Obr. 58 Samostatné ovládání koně
Obr. 59 Samostatné ovládání koně
XLI
Obr. 60 Děti při vyplňování závěrečného dotazníku
Obr. 61 Závěrečný rituál – Gordický uzel
XLII
Obr. 62 Děti a tým lektorů před posledním odjezdem ze statku
XLIII
Příloha F Obrázky dětí z programu
Obr. 63 Kůň, jezdec, vodič
Obr. 64 Kůň a) b)
XLIV
Obr. 65 Dokončení Robertova příběhu
Obr. 66 Dokončení Robertova příběhu
XLV
Obr. 67 Dokončení Robertova příběhu
Obr. 68 Kresba začarované rodiny
Obr. 69 Kresba začarované rodiny
XLVI
Obr. 70 Kresba začarované rodiny a) b) c)
XLVII
