Lauderova mateřská škola, základní škola a gymnázium při ŽOP
Seminární práce Camera Obscura
Lenka Šimůnková Vedoucí práce: Jan Šimek 2015
Abstrakt Tématem mé seminární práce je fotografování camerou obscurou. Nejprve ve své práci vysvětluji, co je to camera obscura a na jakém principu funguje, jak se například využívala v minulosti a jaké jsou typické znaky takto pořízených fotografií. Dále jsem postupovala tak, že jsem vytvořila vlastní cameru obscuru, se kterou jsem fotila a osvícený fotopapír vyvolala. Veškeré mé úkony při výrobě camery obscury jsou v práci popsány. Proces fotografování je doplněn obrazovými přílohami. Výsledné fotografie jsem popisovala a na základě nejzdařilejší fotografie jsem určila pravidlo, že 1 sekunda na digitálním fotoaparátu při cloně 22 a ISO 100 odpovídá expozičnímu času 3 minuty a 15 sekund na cameře obscuře se založeným fotopapírem. Klíčová slova: camera obscura, fotografování, výpočet expozice, vyvolávání fotografií, analogová fotografie
1
Obsah 1 Úvod ..................................................................................................................................................................3 2 Camera obscura ............................................................................................................................................4 2.1 Funkce a princip........................................................................................................................4 3 Tvorba a práce s camerou obscurou....................................................................................................6 3.1 Výroba camery obscury .........................................................................................................6 3.2 Fotografování .............................................................................................................................9 3.3 Vyvolání fotografií v temné komoře .............................................................................. 13 4 Výsledky experimentu ............................................................................................................................ 15 4.1 První focení .............................................................................................................................. 15 4.2 Druhé focení ........................................................................................................................... 15 4.3 Třetí focení ............................................................................................................................... 17 4.4 Čtvrté focení............................................................................................................................. 19 4.5 Páté focení ................................................................................................................................ 21 5 Závěr .............................................................................................................................................................. 23 Seznam použité literatury......................................................................................................................... 25 Seznam obrazových příloh ....................................................................................................................... 26
2
1 Úvod Toto téma jsem si vybrala proto, že se již několik let věnuji fotografování na kinofilm a zajímám se o fotografování i z technické stránky. Chtěla jsem si také vyzkoušet vyvolávání fotografií. Cílem mé práce je vytvořit cameru obscuru, fotografovat s ní a na základě výsledných fotografií stanovit optimální parametry pro nastavení expozice na této cameře obscuře. Zaměřím se na to, jak camera obscura funguje, co je charakteristické pro fotografii pořízenou camerou obscurou a k čemu se dírková komora dříve využívala. V praktické části budu vypočítávat clony pro jednotlivá focení a popisovat vzniklé fotografie. Předpokládám, že na základě těchto fotografií stanovím obecné pravidlo pro výpočet expozičního času pro mou cameru obscuru. Věřím, že ve výsledku může praktická část mé seminární práce posloužit jako základ pro zájemce o fotografování s camerou obscurou a vyvolávání filmů.
3
2 Camera obscura 2.1 Funkce a princip Camera obscura je latinský název pro temnou komoru s dírkou. V cizojazyčné literatuře se můžeme setkat spíše s termínem pinhole, což v překladu znamená špendlíková dírka1. Camera obscura funguje díky přímočarému šíření světla. Do temné komory proniká světlo pouze malým otvorem a to na protilehlé stěně vytváří převrácený obraz toho, co se nachází ve vnějším prostoru před dírkou. 2 Tento jev je vysvětlen například v článku What is a camera obscura?: „Light travels in a straight line and when some of the rays reflected from a bright subject pass through a small hole in thin material they do not scatter but cross and reform as an upside down image on a flat surface held parallel to the hole.“3 (Světlo se šíří přímočaře a když paprsky odražené od těles projdou malou dirkou v tenkém materiálu, nebudou se šířit rovně, ale křížem a vytvoří převrácený obraz na plochém povrchu stojícím rovnoběžně vůči povrchu s dírkou.) Výsledný obraz je vždy trochu neostrý. To je způsobeno tím, že světlo se od jednotlivých bodů na předmětu odráží do všech směrů a jen část míří do dírky.2 U snímků se také velmi často objevuje vinětace. Vinětace je vada objektivu, která se projevuje tmavými okraji snímku.4
1
Poláchová, T. Interiéry. Brno, 2008. Bakalářská práce. Katedra výtvarné výchovy Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné z WWW:
2 Balihar, D. Co je dírková komora. pinhole.cz [online]. 2001-2013 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW: 3 . Wilgus, J., Wilgus, B. What is a camera obscura?. The magic mirror of life: an appreciation of camera obscura [online]. 2004 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW: < http://brightbytes.com/cosite/what.html> 4 Pihan, R. Vinětace. FotoRoman [online]. 2011 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z WWW: < http://ww w.fotoroman.cz/glossary2/2_vinetace.htm>
4
Obr. 1 - Princip šíření světla skrz dírku.
V současnosti se camera obscura využívá především k fotografování umístěním světlocitlivého materiálu na stranu, kde se vytváří obraz, a následným vyvoláním. Před vynalezením fotografických materiálů tohoto jevu využívali někteří malíři tak, že za pomoci camery obscury promítnutý obraz obkreslovali, čímž dosáhli zachování perspektivy.5 Jak můžete vidět na Obr. 2.
Obr. 2 - Používání camery obscury malíři.
5
Camera obscura. Zámek Milotice [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW:
5
3 Tvorba a práce s camerou obscurou 3.1 Výroba camery obscury Nejčastější varianty výroby camery obscury jsou papírová komora či kovová komora, ovšem lze ji vyrobit i ve větším měřítku jako dřevěný objekt či cihlovou nebo kamennou místnost (v minulosti princip camery obscury bylo možné aplikovat i například v rámci kamenné jeskyně). V mém případě jsem se rozhodla vyrobit cameru obscuru nejdříve ve smyslu papírové komory, konkrétně z, v mnoha zdrojích zmiňované, krabice od bot. Důvodem této volby byla především finanční dostupnost, nebo také fakt, že vytvořit v cameře obscuře tohoto typu otvor, do kterého se vloží plíšek s dírkou, je poměrně jednoduché a nevyžaduje to takovou přesnost jako výroba camery obscury z plechových krabiček. Pro výrobu papírové komory je potřeba krabice od bot, pravítko, fixa, alobal, nůžky, řezačka na papír, izolepa, fotorůžky a fotografický papír. Pochopitelně pro samotný proces je třeba najít vhodnou fotokomoru, kterou je možné vytvořit jednoduše zatemněním libovolné místnosti či volbou místnosti bez oken (v tom případě stačí utěsnit otvory propouštějící světlo, např. zámek u dveří) a následným zasvětlením červeným světlem pro pohodlnější práci. Výběr červené žárovky je velmi podstatný, měly by se používat žárovky pouze přímo určené pro fotokomory. A i tak by světlocitlivý materiál měl být vzdálen co nejdále od zdroje světla. O tom jsem se sama přesvědčila při prvním pokusu, kdy jsem zvolila nevhodné červené osvětlení, tudíž se mi film osvítil. Po tomto nezdařilém pokusu jsem byla nucena postupovat tak, že jsem stejnou akci prováděla pouze ve tmě a s rozsáhlejší předchozí přípravou (bylo třeba si dopředu na světle připravit čtyři kousky izolepy pro upevnění filmu a dále připravit samotnou komoru, včetně vymezení prostoru k umístění filmu v komoře pomocí fotorůžků). V průběhu výroby papírové komory jsem ovšem narazila na několik nevýhodných podmínek. Prvním krokem bylo vytvoření dírky do krabice. Jak jsem již zmínila, dírka se nemůže udělat přímo do kartonu, protože jak tvrdí i Z. Bakštein: „Silný materiál výrazně omezuje úhel, který je komora schopna zachytit. Kromě toho
6
může docházet k odrazům paprsků na stěnách otvoru."6 Tato podmínka je tedy jedna z prvních nevýhod – vhodnějším materiálem je slabší kov, který je u papírové komory suplován alobalem (nebo například výřezem kovu z plechovky). Nezbytné je tedy ve výsledku nejen vyměřit střed víka krabice, ale také zvolit rozměr otvoru, jeho vyříznutí řezačkou a následné upevnění čtverečku alobalu na vnitřní stranu izolepami. Až právě do alobalu je třeba udělat jehlou dírku pro vstup světla. Od volby dírkové komory z kartonové krabice jsem ale postupně ustoupila z jiného důvodu. Konkrétně, že bych pro každé focení potřebovala černou izolepou vždy přilepit víko krabice kvůli snadnější manipulaci s kamerou i kvůli zamezení pronikání zbytkového světla. Dle mého názoru je nepraktické tento proces opakovat před každým focením. Krabice by se tak mohla postupně nežádoucím způsobem opotřebovat. Tudíž jsem se rozhodla postup výroby opakovat a konkrétně druhou cameru obscuru vyrobit z plechové krabice s víkem. Dále také kvůli výrazné cenové nedostupnosti fotografického papíru Ilford, který mi byl doporučen v prodejně Fotoškoda, jsem se rozhodla pro první pokusy pracovat nejdříve se svitkovým filmem a kinofilmem. Ovšem jak je dále uvedeno, s těmito materiály byla manipulace nepraktická a proto jsem zvolila zvětšovací papíry značky Fomaspeed C311. K výrobě kovové fotografické komory použiji krabičku o rozměrech 130 x 200 x 82 mm, pravítko, fixu, kladívko, hřebík, dřevěné prkénko, pilník na kov na zapilování otvoru, červenou žárovku, fotorůžky na uchycení svitkového filmu a černou izolepu na dočasné zalepení dírky. Cameru obscuru jsem začala vyrábět tak, že jsem sundala z krabičky víčko, obrátila ho spodní stranou nahoru a pravítkem jsem si vyměřila střed víčka, ten jsem si označila fixou. Poté jsem takto otočené víčko položila na dřevěné prkénko a hřebíčkem a kladívkem jsem vyrazila do víčka dírku o průměru cca 1 mm.
6
Bakštein, Z. Camera obscura v praxi. Paladix [online]. 2005 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW:
7
Obr. 3 Dírka proražená hřebíčkem.
To je poměrně velký průměr dírky, propíchnutím alobalu jehlou bychom získali průměr podstatně menší, ale, jak Z. Bakštein uvádí: „Pro první pokusy vyhoví dírka o průměru 0,2 - 1mm“2, obraz může být maximálně více rozostřen. Jak je také řečeno ve článku How it works: „The size of the hole has a great effect on the picture that is being projected. A small hole produces a sharp image, which is dim, while a larger hole produces a brighter picture which is less well focused“.7 (Velikost dírky má velký vliv na to, jak se obraz promítá. Menší dírka vytvoří ostřejší obraz, který je tmavší, zatímco větší dírka vytvoří světlejší obraz, který ale není tak dobře zaostřen.) Poté jsem otvor zapilovala. Následně jsem při červeném světle nasadila ustřižený pás filmu na protilehlou stěnu camery a připevnila jeho rohy pomocí foto růžků. Při provádění pokusu jsem narazila na problém s upevněním svitkového filmu růžky, jelikož ty neudrží původně stočený film tak pevně, aby přiléhal na stěnu krabičky, tudíž jsem film nahradila zvětšovacím papírem a ten připevnila izolepou. Také jsem zjistila, že je praktické
7
How it works. Camera obscura [online]. 2011 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW:
8
zvolit krabičku, která je širší než hlubší, kvůli snadnějšímu manipulování s citlivým materiálem – konkrétně jeho umístění a upevnění. Po nasazení papíru do krabičky jsem už jen uzavřela krabičku víkem a dírku překryla neprůhlednou izolepou, kterou budu odlepovat v momentě samotného focení.
3.2 Fotografování Expoziční čas pro danou dírkovou komoru s určitými parametry lze vypočítat. Pro dosazení do vzorce je nutné vypočítat si číslo clony dírkové komory a násobek expozičního času. K výpočtům je možné použít expozimetr, já pracovala s digitální zrcadlovkou. Hloubka mé camery, zároveň ohnisková vzdálenost, je 8cm a poloměr dírky je 0,5 mm. S těmito parametry jsem vypočítala číslo clony mé camery obscury. Číslo clony zůstává u dírkových komor stále stejné.
F= f/d (2.2.1) F= 80/0,5 F=160 Kde F je číslo clony, f je ohnisková vzdálenost a d je průměr dírky. K další části výpočtu potřebuji použít digitální zrcadlovku. Na té si nastavím nejvyšší možnou clonu, což je f22. Ta na zrcadlovce supluje reálnou clonu camery obscury. S hodnotami obou clon mohu vypočítat násobek expozičního času. Viz (2.2.2) ( = ﬡFcamery obscury/ Fdigitální zrcadlovky)2 (2.2.2)
(160/22)2 ≈53 Kde ﬡje násobek expozičního času a F je číslo clony. Čas, který si naměříme na digitálním fotoaparátu při cloně 22 musíme tedy vynásobit 53x. Pokud fotíme v exteriéru je nutné měření času provést přímo před focením kvůli aktuálním světelným podmínkám.
9
Při venkovním focení jsem cameru obscuru připevnila na hlavu stativu pomocí izolepy. Poté jsem ji na stativu přenesla na místo focení. Vybrala jsem si objekt fotografování a rozložila stativ do vybrané výšky. Dále jsem si na digitální zrcadlovce naměřila expoziční čas a zvolila si délku expozice u camery obscury. Následně jsem si tuto dobu nastavila na časovači, aby byla doba focení co nejpřesnější. Zapnula jsem časovač, odlepila izolepu z dírky a nechala papír exponovat. Po vypršení zvoleného času jsem dírku zakryla, složila stativ a přesunula se do temné komory k vyvolání snímku.
Obr. 4 - Umístění camery obscury.
10
Obr. 5 - Rozložení stativu.
Obr. 6 - Pohled na fotografovanou scénu (4. a 5. focení).
11
Obr. 7 - Odkrytí dírky.
Obr. 8 - Měření času expozice.
12
Obr. 9 - Zalepení dírky.
3.3 Vyvolání fotografií v temné komoře K vyvolání fotografií jsem potřebovala 3 fotomisky, na vývojku, ustalovač a vodu. Dále jsem potřebovala kádinku na rozmíchání chemikálií, červené světlo, ručičkové hodiny bez podsvícení a kleštičky na uchopení fotografie. Pro vyvolání fotografií jsem zvolila vývojku Fomatol P (W14) a ustalovač Fomafix P. Celá balení chemikálií jsem si rozmíchala v kádinkách s vodou pokojové teploty a poté přelila do fotomisek. Připravila jsem si fotomisku pouze s vodou stejné teploty, ve které se fotky mají mezi ponořeními do chemických roztoků a po nich opláchnout. Po připravení roztoků a dalších věcí potřebných pro vyvolávání popsaných výše jsem v temné komoře zhasnula, rozsvítila červené světlo a vyndala z camery obscury fotopapír. Pomocí kleštiček jsem ho ponořila do fotomisky s vývojkou. Doba namočení uvedená výrobcem je 60s, během kterých již můžeme pozorovat změnu barvy papíru. Čas jsem si hlídala na hodinách položených blízko slabému červenému světlu. Po vývojce jsem papír ponořila do fotomisky s vodou cca na 10s a následně do ustalovače na 90s. Když jsem fotografii vyndala z ustalovače, ponořila jsem jí ještě do fotomisky s vodou, aby se z ní smyl, a fotku jsem dala uschnout. V tu chvíli jsem již mohla rozsvítit světla a podívat se na výsledek. Roztoky jsem poté
13
přelila do plastových lahví k uskladnění, abych je mohla znovu použít při dalším vyvolávání.
14
4 Výsledky experimentu 4.1 První focení První pokus fotografování se nezdařil kvůli špatnému založení papíru do camery obscury, kvůli moc velkému průměru dírky (cca 1mm) a také kvůli chybám při vyvolávání. Nejspíše jsem chemikálie nenechala dostatečně rozpustit a i teplota lázní byla nepřesná. Proto jsem pro další pokus podlepila dírku v krabičce alobalem a do ní jehlou udělala dírku znatelně menší. Objekt fotografování měl být dům, který jsem se rozhodla zaznamenat i při druhém focení.
4.2 Druhé focení Druhý pokus probíhal v pozdním odpoledni (okolo čtvrté hodiny, přičemž západ slunce byl krátce před půl šestou), zdroj světla se nacházel za camerou obscurou. Krabičku jsem umístila na parapet okna a podložila ji knihami. Focení tedy probíhalo za sklem, z tmavého interiéru směrem do osvětleného exteriéru. Bylo zataženo a světlo již nebylo ve srovnání s dopoledním světlem ostré.
15
Obr. 10 - Pohled z okna.
16
Obr. 11 - Pohled z okna, invertované barvy.
Expoziční čas naměřený na digitální zrcadlovce byl 1 sekunda, u camery obscury jsem poté fotila po dobu 4 minut. Na výsledném snímku jsem po vyvolání mohla pozorovat silné světlo ve středu snímku a slábnoucí světelnost směrem k okrajům. Nedošlo ovšem k žádné výrazné vinětaci, osvětlení bylo přibližně rovnoměrné. Protože byl snímek trochu podexponovaný, rozhodla jsem se při dalším pokusu prodloužit expoziční čas.
4.3 Třetí focení Pro další focení jsem se rozhodla připevnit cameru obscuru na stativ a fotit venku. Jako objekt k zaznamenání jsem si zvolila lesní cestu, na které jsem chtěla ukázat, jak camera obscura zachycuje perspektivu. Při focení s camerou obscurou by totiž mělo být vše stejně ostré – jak mimo jiné tvrdí David Balihar: „...zajímavou
17
vlastností [camery obscury] je naprostá hloubka ostrosti, která umožňuje na jednom snímku zachytit stejně ostře zároveň předměty velmi blízké i velmi vzdálené.“8 Světelné podmínky byly srovnatelné s předchozím focením. Pokus probíhal opět v pozdním odpoledni, po čtvrté hodině (západ slunce byl v šest hodin). Zdroj světla se ovšem tentokrát nacházel napravo od camery obscury. Fotilo se ze stinného lesa směrem do otevřeného prostranství. Na zrcadlovce jsem naměřila při cloně 22 expoziční čas 2 sekundy. U camery obscury jsem si zvolila čas 6 minut a 30 sekund. Výsledný snímek působí realisticky, expozice je poměrně vyvážená. Podařilo se mi také prokázat předpokládanou hloubku ostrosti. Jediným problémem snímku je extrémní vinětace, která se na něm vyskytla. Dále jsem se rozhodla pořídit fotografie za srovnatelných podmínek, abych zjistila, zda se vinětace bude dále objevovat, jelikož u předchozího focení se nevyskytla.
Obr. 12 - Lesní cesta.
8
Balihar, D. Co je dírková komora. pinhole.cz [online]. 2001-2013 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z WWW:
18
Obr. 13 - Lesní cesta, invertované barvy.
4.4 Čtvrté focení Další pokus proběhl za jasné oblohy v ostrém světle západu slunce (kolem půl páté, západ slunce byl stále okolo šesté hodiny). Fotila jsem uvnitř stinného lesa, do kterého pronikalo světlo zpoza camery obscury. Naměřila jsem na digitální zrcadlovce při cloně 22 expoziční čas 0,5 sekundy. Pro cameru obscuru jsem stanovila čas 1 minutu a 30 sekund. U výsledného snímku je vinětace znatelná pouze v pravé části. Hlavním problémem na fotografii je její přeexponovanost. Bylo proto potřeba pořídit další fotografii s optimálnějšími expozičními podmínkami. Snímaný objekt zůstal pro další fotografování stejný.
19
Obr. 14 - Les.
Obr. 15 - Les, invertované barvy.
20
4.5 Páté focení Krátce po předchozím focení jsem pořídila další snímek. Světlo ovšem už nebylo stejně pronikavé. Čas naměřený na zrcadlovce byl 1 sekunda. S camerou obscurou jsem fotila po dobu 2 minut a 30 sekund. Chtěla jsem fotit 3 minuty, ovšem z důvodu obav, že snímek bude znovu přeexponovaný jsem expoziční dobu zkrátila. Výsledný obraz je podexponovaný. Výrazná vinětace se opět objevila.
Obr. 16 - Les podruhé.
21
Obr. 17 - Les podruhé, invertované barvy.
22
5 Závěr Po čtyřech pokusech, které prokázaly funkce camery obscury, považuji za nejpovedenější snímek fotografii ze 3. focení. Na fotografii jdou jasně rozeznat fotografované objekty a můžeme vidět širokou paletu odstínů od nejtmavších do nejsvětlejších ploch. Jak se ukázalo v průběhu pokusů, násobky vypočítané na základě vzorců není možné aplikovat. Expoziční časy vycházející z uvedeného vzorce vedly pouze k tmavým snímkům. K viditelné expozici jsem došla až omylem, při druhém focení, kdy násobek byl 240x namísto 53x. Tato odchylka násobku je způsobena s nejvyšší pravděpodobností rozdílnou charakteristikou digitálního čipu zrcadlovky a zvětšovacího papíru, především ve smyslu hodnot ISO. Definovat optimální nastavení jsem se rozhodla podle zmíněného 3. snímku. Na mou cameru obscuru by se na základě tohoto pokusu dalo přibližně aplikovat pravidlo, že 1 sekunda na digitálním fotoaparátu při cloně 22 a ISO 100 odpovídá expozičnímu času 3 minuty a 15 sekund na cameře obscuře. Právě při 3. focení totiž 2 sekundy expozičního času na digitální zrcadlovce odpovídaly 390 sekundám na cameře obscuře, jak můžete vidět v tabulce níže.
Clona na
2. focení
3. focení
4. focení
5. focení
22
22
22
22
1s
2s
0,5s
1s
160
160
160
390s
90s
150s
fotoaparátu Čas na fotoaparátu Clona
na 160
cameře obscuře Čas na cameře 240s obscuře Při čtvrtém focení byl čas na cameře obscuře oproti předpokládanému optimálnímu nastavení vyšší o 7,5 sekundy, při pátém focení pak nižší o 45 sekund. Čtvrtý snímek by tedy měl být přeexponovaný, pátý podexponovaný. V obou 23
případech najdeme odpovídající jev. Nízký rozdíl hodnot u čtvrtého focení se ale projevil jako výrazný rozdíl u výsledné fotografie. Domnívám se, že to může být způsobeno mým špatným nastavením expozice na digitální zrcadlovce. Nastavení zrcadlovky totiž nepodléhá pouze fyzikálním výpočtům, ale především mému odhadu, který může být mylný. Jen druhé focení neodpovídá předpokladům. Expoziční čas byl oproti optimálnímu vyšší o 45 sekund a přitom je snímek podexponovaný a navíc u něj jako jediného nenajdeme vinětaci. Snímek tedy není vhodné zahrnovat do výsledků, kvůli jeho odlišnosti, stejně tak jako odlišnosti podmínek, za kterých byl pořízen. Příště bych si při focení zdokumentovala scénu i fotografií z digitální zrcadlovky (při cloně 22), abych mohla porovnat digitální fotografii se snímkem z camery obscury. Tentokrát jsem to neudělala, protože jsem měla jen jeden stativ, na kterém jsem již měla připevněnou cameru obscuru a v ruce jsem fotoaparát nemohla po dobu závěrky udržet nehybný. Příště bych tuto situaci řešila buď dvěma stativy, nebo jiným upevněním camery obscury ke stativu, aby šla lehce sundat a znovu připevnit. Dále bych také pro další pokusy zvolila spíše expozimetr, jelikož bych se vyhnula nepřesnostem, které byly spojeny s vlastním odhadováním expozice na digitální zrcadlovce.
24
Seznam použité literatury 1.
Poláchová, T. Interiéry. Brno, 2008. Bakalářská práce. Katedra výtvarné
výchovy - Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné z WWW: 2.
Balihar, D. Co je dírková komora. pinhole.cz [online]. 2001-2013 [cit. 2014-
10-25]. Dostupné z WWW: 3.
Wilgus, J., Wilgus, B. What is a camera obscura?. The magic mirror of life:
an appreciation of camera obscura [online]. 2004 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z WWW: < http://brightbytes.com/cosite/what.html> 4.
Pihan, R. Vinětace. FotoRoman [online]. 2011 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z
WWW: < http://www.fotoroman.cz/glossary2/2_vinetace.htm> 5.
Bakštein, Z. Camera obscura v praxi. Paladix [online]. 2005 [cit. 2014-10-
25].
Dostupné
z
WWW:
praxi.html.> 6.
How it works. Camera obscura [online]. 2011 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z
WWW: 7.
Camera obscura. Zámek Milotice [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné
z WWW:
25
Seznam obrazových příloh 1.
Mikšík, Z. Moje cesta za neostrým obrázkem. [online]. 2014 [cit. 2015-02-
23].
Dostupné
z
WWW:
<
http://www.miksik.net/moje-cesta-za-neostrym-
obrazkem> 2.
Campbell Dollaghan, K. These 'Pinhole Movies' Capture Cities Through
Bedroom Camera Obscuras. Gizmondo [online]. 2013 [cit. 2015-02-23]. Dostupné z WWW: < http://www.gizmodo.com.au/2013/08/these-pinhole-movies-capture-citiesthrough-bedroom-camera-obscuras/>
26
