Ladislav Nebeský
VRSTVY
VRSTVY
Ladislav Nebeský
VRSTVY
PRAHA 2010
VRSTVY Copyright © Ladislav Nebeský, 2010 Czech edition © dybbuk, 2010 ISBN 978-80-7438-013-6
KAPITOLA PRVNÍ
Své první nejisté kroky na půdě experimentální poezie jsem podnikl na jaře 1964. Jejich výsledkem byly „typogramy“, zachoval se jediný.1 V dalších měsících jsem psal básně, v kterých jsem si různě pohrával s formou slov. Patřila k nim např. štvanice2 nebo tato krátká báseň: oč čtu co ti na očích na oko vyčítám smí pláč plá smích ti šeptám tiše ptám Patřilo k nim i trojverší, které dnes už vyžaduje vysvětlení. Ve zpravodajství o vystoupeních mocných oné doby měla důležité místo reakce posluchačů, především jejich potlesk. Rozeznávaly se tři stupně potlesku: obyčejný potlesk, bouřlivý potlesk, bouřlivý neutuchající potlesk. Mé trojverší se jmenovalo lesk a znělo takto: bouřlivý / neutuchající / pot. Grotesknost politického jazyka té doby se však mým trvalejším tématem nestala. Jak ukáže následujících sedm básní z první poloviny roku 1965, mířil jsem jinam. Avšak dříve než na tyto básně dojde, vyslovím upozornění, které se bude týkat všech mých prací představených v této knize: písmenem budu rozumět každé písmeno české abecedy s výjimkou písmen ch, q, w a x; ch budu chápat jako dvě písmena, tedy jako c a h; q, w a x se v žádné z mých prací vyskytovat nebudou. S x se budeme setkávat pouze vně představených prací, tedy v různých komentářích (tam zejména ve slově text). Tato dohoda má vliv na abecední pořadí písmen uvnitř prací: po h následuje i, po p následuje r, po v následuje y. V třetí kapitole budu abecední uspořádání brát jako uspořádání cyklické; to znamená, že po ž následuje a.
1 2
Byl uveřejněn ve (VK). Viz (VK)
7
slovo za slovo jazyk za zuby
místo říkat budeme říkat sníh místo budeme budeme sníh padá místo místo padá sníh tiše tiše sníh padá sníh říkat tiše padá padá říkat budeme tiše tiše budeme říkat místo místo říkat budeme říkat sníh
8
bez názvu
místo abychom říkali „místo“ budeme říkat „zítra“ zítra abychom říkali „abychom“ budeme říkat „očekáváme“ zítra očekáváme říkali „říkali“ budeme říkat „další“ zítra očekáváme další „budeme“ budeme říkat „protrhávání“ zítra očekáváme další „říkat“ protrhávání říkat „oblačnosti“ zítra očekáváme další „zítra“ protrhávání oblačnosti „místo“ místo očekáváme další „očekáváme“ protrhávání oblačnosti „abychom“ místo abychom další „další“ protrhávání oblačnosti „říkali“ místo abychom říkali „protrhávání“ protrhování oblačnosti „budeme“ místo abychom říkali „oblačnosti“ budeme oblačnosti „říkat“
9
dvojhlasně
každé pravda druhé je slovo na je této lež straně
10
lámání kolem
každý postoupí svou koncovku jinému každí postoupou svu koncovkému jiný každou postoupu svému koncovký jiní každu postoupému svý koncovkí jinou každému postoupý sví koncovkou jinu každý postoupí svou koncovku jinému postoupý sví koncovkou jinu každému svý koncovkí jinou každu postoupému koncovký jiní každou postoupu svému jiný každí postoupou svu koncovkému
11
upozornění
kdybychom se – z jakýchkoli důvodů – rozhodli psát místo každého písmena s výjimkou písmena ž to písmeno, které ho v abecedním pořádku následuje, a místo písmena ž písmeno a, museli bychom začít psát znovu a takto:
úróžóřňfňj
lďýcýčión šé – ž kálzčilómí ďvyóďv řóžióďmí ršbť njšťó láaďěió rjšnéňá š yzkínlóú rjšnéňá a ťó rjšnéňó, lťéřě ió y ácéčéďňjn rósbďlú ňbšméďúké, á njšťó rjšnéňá a rjšnéňó á, núšémí cýčión žádjť ršbť žňóyú á ťálťó:
ůspapsogok
12
zrcadlo lži
uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp opak je uodvarp
ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo pravdou ej kapo
13
za každou cenu
v prvním verši písmen v eé ei yí šest písmen tém vi chybí jed písmen verši chybí náct písmen v čtvrtém chybí písmen druhém verši chybí písmen v osmém verši yí aá íe v sdmm vš chb dvnc psmn
14
Každá z těch sedmi básní se vztahuje sama k sobě; a přitom způsob, jakým se k sobě vztahuje, se u různých básní liší. Různé možnosti autoreference, které mě tehdy velice zajímaly, mě nepřestávají zajímat dodnes. Zde se zastavím u básně za každou cenu. Kdybych řekl, že každý z jejích veršů sděluje, kolik písmen chybí v některém z osmi veršů, nebyla by to pravda: chybějící písmena mu znemožňují sdělovat cokoli. Kdybych chybějící písmena do veršů vrátil, každý z veršů by sděloval nepravdu. Prožitek bludného kruhu ještě zesílí, když chybějící písmena vrátím do básně jako přeškrtnutá: v prvním verši chybí osm písmen v šestém verši chybí šest písmen v pátém verši chybí jedenáct písmen v třetím verši chybí jedenáct písmen v čtvrtém verši chybí jedenáct písmen v druhém verši chybí deset písmen v osmém verši chybí dvanáct písmen v sedmém verši chybí dvanáct písmen Na konci léta 1965 jsem dopsal text, který jsem ve své experimentální poezii tehdy vnímal jako výrazný předěl. Představil jsem v něm pětici fiktivních jazyků. Rukopis tohoto textu nese datum 28. 8. 1965. Po pěti fiktivních jazycích – aštině, beštině, ceštině, deštině, děštině a eštině – brzy následovala efština a geština. Na řadě byla haština a po ní iština. Nedlouho po textu aština, beština, ceština, deština, děština, eština3 jsem napsal dva kratší texty v podobném duchu: výpisky z efsko-českého slovníku a oblíbené geské palindromy.4 Měl jsem v úmyslu v tomto směru pokračovat, ale potom se stalo něco, co mě zaskočilo. Začátkem listopadu jsem se v Praze setkal s básníkem a výtvarníkem Ladislavem Novákem. Novák mi půjčil několik publikací věnovaných konkrétní poezii. Konkrétní poezii (a konstelace5 jako její projevy) jsem v té době považoval za hlavní směr experimentální poezie. V publikacích, které mi Novák půjčil, jsem nalezl konstelace psané v různých jazycích. Ke konstelacím v méně známých jazycích byly připojeny překlady slov do některého z jazyků světových. Připojení překladů ke konstelacím mě fascinovalo. Ještě týž večer jsem napsal text haština, jazyk jako stvořený pro konkrétní poezii. Šlo o osm konstelací z hašských slov; hašská slova byla opatřena českými překlady. Tři z konstelací vybírám: 3
Byl otištěn v (S10). Jejich části byly představeny v (RI). 5 Konstelaci lze – možná trochu zjednodušeně – charakterizovat jako skupinu slov (popř. i fragmentů slov) rozmístěnou na stránce tak, aby vizuální dojem z rozmístění slov navozoval vztahy mezi jejich významy. 4
15
e e d a a d i i d o o d e e
s w s
e m e m e m
m e m e m e
w w w w
16
w
jdi klika práh stůj
s s
u u p s u p s e t u p s e t l i p s e t l i e t l i l i
zármutek lidé váha samota štěstí
čelo krk pas kolena
Protože jsem krátce na to ještě napsal text problém číslo jedna: iština,6 soudím, že to, kam jsem se textem o haštině dostal, jsem hned neprohlédl. Brzy mi však došlo, že jsem se svými hašskými konstelacemi ocitl v jakémsi „bodu nula“. Pochopil jsem, že v experimentální poezii budu moci pokračovat jedině tehdy, když najdu způsob, jak vytváření umělých konstelací nějak „ukotvit“. Napadlo mě, že úsilí, které vynakládá autor těžící konstelace z přirozeného jazyka, bych měl při konstrukci umělých konstelací nahradit nějakým jiným úsilím. A aby se „slova“ umělých konstelací zřetelně lišila od psané podoby slov přirozených jazyků, začal jsem je místo z písmen vytvářet z prvků 0 a I, tedy z prvků binárního kódu. (Pro ty, kteří se zajímali o počítače, dvojková číselná soustava už v té době nebyla něčím neznámým). A tak v listopadu 1965 vznikla lekce binární poezie.7 Obsahovala všech šedesát čtyři „šestimístných“ binárních slov,8 každé z nich neslo dva různé významy. Východiskem textu bylo sedm binárních slov; osmi různými operacemi se jejich počet rozšířil až na šedesát tři; nakonec bylo na osmkrát získáno to zbývající. Mechanismus textu umožňoval, aby se různé dvojice významů spolu setkávaly. Ale ten hlavní krok jsem udělal teprve na přelomu listopadu a prosince: podobu binárního „slova“ (označím ho jako X) jsem začal odvozovat z českého slova (označím ho jako Y), kterým je X „přeloženo“, a to tak, že jsem každému písmenu slova Y přiřadil jeho binární kód. Pro ilustraci uvedu jednoduchý příklad. Půjde o umělou konstelaci tvořenou jediným binárním „slovem“, jehož překladem bude české slovo symetrie. Budu si přát, aby podoba binárního „slova“ byla v souladu s jeho významem: aby bylo binární „slovo“ symetrické. To se mi podaří, budu-li písmenům slova symetrie přiřazovat např. následující binární kódy: e i
I0I0 II0
m 00I r I00 s 0I0I
t y
I0I 0II
Výsledkem je konstelace o jediném binárním „slově“: 0I0I0II00II0I0I0II00II0I0I0
symetrie
6
Byl otištěn v (RI). Byla otištěna ve (VK). 8 Tedy binární slova 000000, 00000I, 0000I0, 0000II, …, IIII00, IIII0I, IIIII0, IIIIII. 7
17
Konstelaci tvořenou binárními „slovy“ (doplněnými jejich českými „překlady“) spolu se zakódováním písmen českých slov jsem nazval binární básní. Jak vyplývá z mých tehdejších poznámek, do konce prosince 1965 jsem binárních básní napsal dvanáct. Také v dalších měsících jsem byl využitím binárního kódu v experimentální poezii velmi zaujat. Nešlo jen o binární básně. Pro binární kód jsem hledal i jiná využití. Výsledkem byla rukopisná sbírka kurs binární poezie, kterou jsem dokončil v květnu 1966; nejsem si jist, zda by se ještě dnes dala v úplnosti rekonstruovat. Nejproduktivnějším typem využití binárního kódu v mé experimentální poezii byly – nebo spíše jsou – binární básně.9 K jejich psaní jsem se několikrát vrátil – a zde se k nim znovu vrátím v příští kapitole, která je jim věnována. Binární básně jsou umělými konstelacemi. Když jsem je koncem roku 1965 začal psát, netušil jsem, že umělé konstelace jiného druhu publikovala trojice jihoamerických autorů – D. Pignatari, L. Â. Pinto a R. Azeredo – v prosinci 1964 v časopise Invenção.10 V jejich konstelacích nejsou kódována písmena, ale (podobně jako v mých hašských konstelacích) slova jako celky; kódem slov jsou jednoduché obrazce, z nichž nebo spíše z jejichž proměn se konstelace skládají. Po dokončení kursu jsem vytvářel i takové umělé konstelace, které se od binárních básní lišily. Patřily mezi ně např. konstelace, v nichž písmena byla kódována barevnými skvrnami nebo čárami. A také básně-výpočty, v nichž byla písmena slov kódována číslicemi. (Přechod od dvojice binárních prvků k číslicím desítkové soustavy byl přechodem k něčemu, s čím se podobně jako s písmeny setkáváme již od začátku naší školní docházky). Někdy jsem zásadu kódovat písmena opouštěl a kódoval jsem celá slova najednou. Takto jsem vytvářel jen takové konstelace, které byly svou stavbou konstelacím v přirozeném jazyce vzdáleny. Na následujících třech stránkách jsou představeny básně-výpočty,11 na čtvrté stránce konstelace se zakódováním neděleného slova.
9
Jedna má binární báseň z 60. let byla publikována v (EP), několik dalších v (S20), ve (VK), v (OBB) i jinde. 10 Po jedné umělé konstelaci od každého z těchto tří autorů lze nalézt také v (EP). 11 Jiná báseň-výpočet byla otištěna ve (VK).
18
už pouhých šest slz je pláč
a á
5 7
č l p
0 3 8
s z
1 9
6 x slza = pláč
19
