KBELSKÉ LISTY Tedi
INFORMACE
Z
BLÍZKÉHO
OKOLÍ
Kulturní akce regionu V rámci oslav 750. založení města Klatov pořádá 22. května Klub českých turistů – odbor turistiky TJ START VD Luby a Sokol Klatovy pochod „Klatovský karafiát“. Připraveny budou tři trasy, a to v délce 15, 25 nebo 40 km, na které se můžete vydat pěšky nebo na kole. Na děti bude čekat doprovodný kulturní program. Start je v 7 hodin u klatovské sokolovny. 22. května to bude v přeštické cukrárně V Háječku vonět více než jindy. Proběhne zde totiž již 3. ročník „Přeštického koláčování“. Soutěží, která je součástí tradiční přeštické pouti, bude provázet Květa Bodollová z Českého rozhlasu Plzeň a Mirka Kutzmannová, autorka populárních kuchařek. V porotě zasedne například doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., hejtmanka Plzeňského kraje, nebo starosta Přeštic Mgr. Petr Fornouz. Samotná pouť se bude konat v Přešticích 23. května. O týden později se pak uskuteční také v nedalekých Skočicích. Na 28. května chystají klatovské školy spolu s městem Klatovy a tamním domem dětí a mládeže „Majáles“. Dětský den pořádá Ochotnický spolek Kbel ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů Malinec 29. května od 16 hodin v Malinci. 30. května budete mít možnost potkat v Přešticích Bořka stavitele. Zavítá sem v rámci dětského dne. Od 30. května do 20. června můžete navštívit na zámku Nebílovy výstavu „Loutky plzeňských souborů“. 4. a 5. června hostí vodní hrad Švihov již 37. ročník „Švihovského hudebního léta“ – přehlídky mládežnických dechových orchestrů a pohybových skupin z České republiky i zahraničí. V rámci přehlídky projde městem průvod orchestrů a mažoretek. 5. června bude slavnostně zahájena další sezóna Letního kina v Makově. Od 15 hodin vystoupí sbor při Základní a mateřské škole v Předslavi, následovat bude pohádkové představení Ochotnického spolku Buřina z Klatov a soutěže i diskotéka pro děti. Od letošního roku zajišťuje provoz kina sama obec Předslav, která chce zachovat promítání filmů v letních měsících a areál využívat i pro další kulturní akce. Na klatovském náměstí proběhnou od 11. do 13. června „Klatovské slavnosti hudby a piva“. V rámci koncertního turné „Pořád to platí“ zavítá 11. června do Příchovic Michal Prokop & Framus Five. V pořadí třetí „Den Měčínska“ se v letošním roce uskuteční v Měčíně 12. června. Tentokrát bude ve znamení western stylu. Kromě jiného se můžete těšit na kovboje Jimmyho, který vystoupí v show s koněm Marsem, pistolemi a lasem, na country kapelu Pilouni, taneční skupinu Farmáři nebo bičařskou show. Součástí akce bude den otevřených dveří v tamní základní a mateřské škole. Ten samý den, 12. června, bude patřit v Přešticích „Mistrovství České republiky v mažoretkovém sportu“. V Předslavi oslaví 12. června 150. výročí založení tamní základní školy. Od 25. do 27. června se budou konat „Oslavy 500 let města Plánice“, během kterých bude po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně znovuotevřeno Muzeum Františka Křižíka. Pokud máte rádi komedie, přijeďte 26. června do Kbela. Od 19 hodin tam vystoupí Ochotnický spolek Kolár Strašín s francouzskou komedií „Sluha dvou pánů“. Ve stejný den, 26. června, se uskuteční v Klatovech 5. ročník akce pro děti i dospělé „Z pohádky do pohádky“. Sraz účastníků bude ve 14 hodin u Základní školy Tolstého v Klatovech. Na děti budou čekat nejrůznější hry a pohádkové postavy. Město Přeštice chystá na 26. června „Přeštické slavnosti“, na nichž by měla vystoupit dechová kapela Chodovarka nebo bavič Zdeněk Izer. Začátek je plánován na 9 hodinu. Od 22 hodin pak proběhne v tamním Domu historie Přešticka tzv. muzejní noc. Vodní hrad Švihov připravuje ve spolupráci s agenturou Ganacia již 7. ročník akce „Dobývání hradu Švihov“, tentokrát s podtitulem „Krvavé posvícení“. V pětihodinovém bloku se vystřídá tanec, šerm i hudba. Vrcholem bude velkolepá bitva o hrad – zhruba 45 minut dlouhý výstup, v němž se pojí divadlo, šerm i napínavé akce s využitím autentických dobývacích strojů. Příležitost shlédnout tuto unikátní akci budete mít tři po sobě jdoucí dny – od 3. do 5. července. 4. červenec bude v Žerovicích u Přeštic ve znamení pouťových oslav. 9. července proběhne na vodním hradě Švihov ojedinělá kulturní akce s názvem „Rusalka 2010 – klasika pod hvězdami“. Švihov se stane jedním z 15ti míst v České republice, kde budete moci v rámci 1. českého klasického open-air festivalu tuto operu shlédnout. Těšit se můžete nejen na přední sólisty českých operních scén, živý orchestr, kouzelné kostýmy, ale také na neopakovatelnou atmosféru a závěrečný ohňostroj. Od 9. do 11. července můžete navštívit řadu kulturních akcí konaných u příležitosti klatovské pouti – XVII. Mezinárodní folklórní festival, poutní bohoslužbu v arciděkanském kostele nebo přehlídku heligonkářů z Plzeňského a Jihočeského kraje. Chybět nebude samozřejmě ani tradiční průvod městem s obrazem Panny Marie Klatovské. „Nebílovské divadelní léto“, to je název akce konané od 14. do 18. července na nádvoří zámku Nebílovy. Jedná se o 5. ročník série divadelních představení, které pořádá zámek ve spolupráci s agenturou Synagoga Concerts.
-1-
KBELSKÉ LISTY 17. července se ve Kbele představí tamní ochotnický spolek s představením „Dědeček, aneb musíme tam všichni“. Kulturní festival „České hrady“ se uskuteční 23. a 24. července na vodním hradě Švihov. Během jeho 6. ročníku vystoupí Kryštof, Monkey Business, Support Lesbiens, Gipsy.cz, Dan Bárta, Katarína Knechtová a řada dalších populárních skupin i zpěváků. Zejména pro příznivce dechové hudby bude určena akce „Dechparáda“ konaná 31. července od 11 hodin na Masarykově náměstí v Přešticích. Od 3. do 8. srpna hostí vodní hrad Švihov projekt „Divadlo na hradě“, v jehož rámci bude uvedeno několik her – „Uvěřme snu“, „Dva na kanapi“, „Mládí prchej“, Skvrny na slunci“ nebo „Koza aneb kdo je Silvie“. V hlavních rolích se představí řada známých herců – Jan Révai, Tereza Kostková, Kateřina Macháčková, Světlana Nálepková, Mojmír Maděrič, Šárka Ullrichová, Ernesto Čekan, a další.
Stalo se 2. února se konal v měčínské základní škole zápis dětí do 1. třídy na školní rok 2010/2011. Dostavilo se k němu 25 dětí, a to nejen z Měčína a jeho spádových obcí, ale také z obcí, které pod Měčín nepatří. Hasičský ples zorganizoval 6. února ve Kbele Sbor dobrovolných hasičů Kbel. K tanci i poslechu hrála kapela Horalka. 13. února prošel za doprovodu dechové hudby Hájenka obcemi Vodokrty, Řenče, Háje a Osek masopustní průvod. V jídelně Základní školy v Měčíně jste se mohli 18. února symbolicky setkat s pašeráky. Uskutečnila se zde totiž přednáška Jana Jiráka z Vlastivědného muzea Dr. Hostaše z Klatov na téma „O pašerácích, aneb jak se pašovalo a převádělo na Šumavě“. 20. únor byl dnem, kdy se konaly několik kilometrů od sebe hned dva dětské maškarní bály. Oba se těšily hojné účasti, jak ze strany dětí, tak i dospělých. Na první z nich, který se uskutečnil od 14 hodin v sále Kulturního domu ve Kbele, přišlo v nejrůznějších maskách více než 100 dětí. Čekala tam na ně celá řada soutěží, tombola a spoustu písniček v podání hudební skupiny Asfalt. Druhý maškarní pak proběhl v Petrovicích. 3. března mohli všichni, kteří zavítali vpodvečer do školní jídelny Základní školy v Měčíně, symbolicky navštívit jihoamerickou Kolumbii. Uskutečnila se zde další z besed s klatovskými cestovateli Janou Dvorskou a Milošem Kašparem. 6. března se uskutečnil v Měčíně dětský maškarní bál, jehož začátek byl velmi netradiční – na hřišti u tamní základní školy. Tam na příchozí děti čekaly dva klauni a dvě kuchařky. Poté, co všichni společně vypustili lampión přátelství s „Poselstvím celému světu“, vydali se průvodem do hostince „U Šimánků“, kde strávili příjemné odpoledne. 13. března zorganizovali malinečtí hasiči v klubovně obecního úřadu pro své manželky a přítelkyně „Mezinárodní den žen“. Kromě květin na ně čekala příjemná hudba skupiny Duel B&B. 20. března dopoledne se linula Kbelem vůně vepřového masa, jelit, jitrnic, ovaru i polévky. Na Půťáku pořádalo Myslivecké sdružení Káně „Vepřové hody“. Večer pak patřil „II. Divadelnímu plesu“, jehož pořadatelem bylo Občanské sdružení ochotnický spolek Kbel. V kulturním zařízení v Libákovicích jste se mohli 20. března pobavit na „Josefovské zábavě“. K tanci i poslechu hrála skupina Kyseliny. 27. března proběhl v Mateřské školky v Borovech „Kytičkový jarmark“. Návštěvníci měli možnost zakoupit si velikonoční dekorace, které vyrobily samy děti. 28. března byl v Měčíně ve znamení „Velikonočního jarmarku“. Na „nádvoří“ městského úřadu si mohli zájemci zakoupit řadu dekorací s velikonoční tématikou. Součástí jarmarku bylo také vystoupení ochotnického spolku Buřina z Klatov. V rámci oslav 750. výročí založení města Klatov se na tamní radnici konal 29. března vpodvečer „Slavnostní koncert: ze skladeb plzeňského skladatele J. Bezděka“. 4. dubna se v Měčíně „Putovalo za velikonočním zajíčkem“. Putování, během kterého děti plnily celou řadu úkolů, vedlo od měčínské základní školy do „Pahorků“, kde na ně čekal živý králíček. I přes nepřízeň počasí se akce těšila hojné účasti dětí i dospělých. 10. dubna patřila v pohostinství v Řenčích karbaníkům. Uskutečnil se zde turnaj v karetní hře prší. Výherce získal mobilní telefon. Farní divadelní spolek z Plánice se představil 17. dubna v Kulturním domě ve Kbele s veselou pohádkou pro malé i velké „Čertovy zlaťáky“. 17. dubna jste si mohli od 9 hodin zacvičit v tělocvičně Základní školy na Jordáně v Přešticích s mezinárodním instruktorem aerobiku Davidem Hufem. Zámek Červené Poříčí připravil na 24. a 25. dubna u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel zpřístupnění svých prostor široké veřejnosti. Návštěvníky zaujala, kromě komentovaných prohlídek zámku, střeleckošermířská skupina Modrý regiment, díky níž se mohli přenést do doby třicetileté války. Malí návštěvníci si navíc mohli
-2-
KBELSKÉ LISTY vyzkoušet šerm a dospělí střelbu z děla. Ve stejné době se na zámku konala také výstava fotografií Vlastimila Lešky, držitele ceny Czech Press Foto. Skupina historického šermu Renegáti uspořádala 30. dubna odpoledne na vodním hradě Švihov velký zábavný program „Čarodějnice aneb z pohádky do pohádky“. Na své si přišly nejen děti, pro které byla přichystána řada soutěží, mimo jiného volba Miss Čarodějnice, ale i jejich rodiče, jimž byl určen zejména večerní program. Pobavit jste se mohli na vodním hradě Švihov také 1. a 2. května, kdy se tam uskutečnila akce „Mácha na Švihově“. Nádvoří hradu bylo plné zpěvu, tance, šermování i čtení Máchova Máje. Pro zájemce pak byla určena jednodenní svatba nanečisto. 1. května se konaly v Přešticích „Májové oslavy“, jejichž součástí bylo vystoupení Klatovských Dragounů, příjezd konvoje vojenských historických vozidel a hry pro děti. V Borovech slavili první máj již popáté v recesistickém duchu. Z ampliónů byly slyšet dělnické písně, po obci jezdily alegorické vozy a tanky a běhaly pionýrky. S francouzskou komedií „Figarova svatba“ zavítal 1. května do kbelského kulturního domu ochotnický spolek Kolár Strašín. V Měčíně proběhly 5. května od 12:15 hodin „Oslavy osvobození“. Ve stejný den od 18 hodin si mohli zájemci poslechnout v jídelně tamní základní školy přednášku týkající se aloe vera. Den matek, připadající letos na 9. května, oslavili besídkou v Základní škole v Měčíně už 6. května. 12. května obsadili zámek v Červeném Poříčí filmaři, kteří zde natáčeli dokumentární seriál o pevnostech a dobývání. Zámek v něm bude představovat pevnost Cheb. Na natáčení se podílela historická skupina Modrý regiment, díky níž diváci uvidí například ukázku práce s děly nebo mušketami. Seriál se bude vysílat příští rok, pravděpodobně pod názvem „Na dostřel“. 15. května byla v Klatovech slavnostně zahájena turistická sezóna 2010. Na návštěvníky, kteří v tento den zavítali na klatovské náměstí Míru, čekal bohatý kulturní program. Mimo jiné vystoupil Dechový orchestr mladých při Základní umělecké škole Josefa Kličky v Klatovech nebo taneční skupina B.B.Stars. Vrcholem akce byl křest knihy o Klatovech, která byla vydána u příležitosti 750 let města. Pod záštitou hejtmanky Plzeňského kraje doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc. se na zámku v Merklíně uskutečnila třetí květnový víkend výstava „Bonsai Merklín 2010“. K vidění bylo 120 exponátu bonsají a 80 suiseki od předních českých pěstitelů a sběratelů. Zájemci si mohli bonsaje také zakoupit. V Příchovicích se konala 16. května pouť.
Krátce z regionu aneb víte, že … … byl vysílán v podvečer 3. února na vlnách Českého rozhlasu Plzeň pořad „U vás doma“ natáčený ve Kbele. V pořadu byla představena nejen samotná obec, ale také tamní ochotnický spolek nebo zemědělské družstvo. … se učitelé Základní školy Měčín zúčastnili od února do května čtyř dvoudenních seminářů projektu „Minimalizace šikany“. … na počátku března provedli členové Spolku dobrovolných hasičů z Malince ořezání a odstranění přestárlých větví stromů, které lemují požární nádrž na návsi v Malinci, a průklest a kácení naletovin a keřů rostoucích od Malince k babickému rozcestí. … v měsíci březnu byl v rámci 2. výzvy globálního grantu „Zvyšování kvality ve vzdělávání v Plzeňském kraji“ schválen projekt Základní školy v Měčíně „Rozvoj interaktivních způsobů výuky ve škole“. Finančně bude projekt podpořen ze strany Plzeňského kraje částkou 2 562 000 Kč. Ta bude použita mimo jiné na školení pedagogických pracovníků v oblasti využívání a tvorby interaktivních výukových programů a zakoupení notebooků, fotoaparátu a videokamery. … v noci z 31. března na 1. dubna se odmlčelo analogové televizní vysílání z převaděče Švihov (37. a 53. kanál). … 14. dubna proběhl zápis dětí do Mateřské školky v Měčíně. … 17. a 18. dubna byly v Měčíně a jeho spádových obcích přistaveny velkoobjemové kontejnery. 22. května zde pak proběhl sběr nebezpečného odpadu. … u Zálesí se stala 22. dubna dopravní nehoda. Škoda Octavia pražské poznávací značky přerazila strom stojící u autobusové zastávky. Naštěstí se nehoda obešla bez vážnějších zranění. … 23. dubna se měla konat v sále hostince „U Šimánků“ v Měčíně výroční členská schůze tamního zemědělského družstva. Z důvodu nedostatečného počtu přítomných se ale neuskutečnila. Proběhla až za tři týdny, 14. května. … na přelomu dubna a května se opravovala fasáda Základní školy v Měčíně. Náklady na opravu činily 220 tisíc korun. … v polovině měsíce května odešel z hostince „U Šimánků“ v Měčíně stávající nájemce. … ve Kbele a jeho spádových obcích proběhne 24. května mobilní svoz nebezpečných složek vytříděných z komunálního odpadu. … jižně od vesničky Osobovy měla firma Patherno, s.r.o. z Mrákova postavit fotovoltaickou elektrárnu. Z tohoto záměru ale musela prozatím upustit. Nedostala od správce přenosové soustavy České republiky, společnosti ČEPS, a.s., potřebné povolení k připojení elektrárny do elektrizační soustavy.
-3-
KBELSKÉ LISTY … v uplynulých týdnech byly několikrát vykradeny areály Zemědělského družstva Měčín. … zastupitelé v sousedním Měčíně dostali „vysvědčení“ od deváťáků z tamní základní školy. Nejlépe ohodnotili pomoc radnice škole, nejhůře pak dopravní spojení. … městu Měčín nebyla přidělena v rámci „Programu rozvoje venkova“ dotace na vybudování čistírny odpadních vod a výstavbu kanalizace. … do kuchyně Základní školy v Měčíně byl za 190 tisíc korun zakoupen konvektomat, který bude sloužit k přípravě obědů. … už tři zraněné si za poslední dobu vyžádal paragliding provozovaný na vrchu Tuhošť nedaleko Švihova. Tento kopec se stal mezi vyznavači tohoto sportu velmi oblíbeným.
-4-
KBELSKÉ LISTY
KulturněKulturně-technická zajímavost regionu
Mezi námi není asi nikdo, kdo by alespoň jednou nenavštívil nedaleký vodní hrad Švihov. V současnosti nabízí hrad dvě prohlídkové trasy, díky nimž můžeme kromě jiného navštívit Červenou baštu, Ložnici hradní paní, Kapli, Taneční sál, Zbrojnici, Strážnici nebo Hejtmanskou kancelář. Jakkoli jsou obě prohlídkové trasy zajímavé, přece jen se v jejich rámci nedozvíme o hradu úplně všechno. Jednou z věcí, která zůstává před návštěvníky utajena, je způsob vytápění správní budovy hradu – tepelné čerpadlo. Řeknete si možná, co je na tom tak zvláštního. Vždyť tepelné čerpadlo v dnešní době vytápí stále více objektů. To je sice pravda, ale přesto je v tomto směru vodní hrad Švihov unikátem. Je totiž jediným památkově chráněným objektem v naší republice, ve kterém je tepelné čerpadlo instalováno. Že přesně nevíte, co tepelné čerpadlo je? Ne náhodou připomíná na první pohled chladničku. Jeho princip je přesným opakem principu nám dobře známé chladničky. Tepelné čerpadlo je zařízení, které odebírá teplo o relativně nízké teplotě z venkovního prostředí a přečerpává ho na teploty použitelné pro vytápění. „Venkovní teplo“ se přivádí do tzv. výparníku, v němž se při nízkém tlaku vypařuje kapalná pracovní látka označovaná jako chladivo. Odpařené páry nasává kompresor, který je stlačí. Tím se jednak zahřejí, a jednak zvětší svoji energii. Pozoruhodné je, že v této fázi mají páry až 10x vyšší tlak než je tlak v pneumatikách automobilu. Dále páry vstupují do tzv. kondenzátoru, ve kterém předávají teplo vodě určené na vytápění. Předáním tepla přitom dojde k jejich kondenzaci zpět na kapalinu, jenž má stále ještě poměrně vysoký tlak. Za účelem jeho snížení se do potrubí osazuje expanzní ventil, přes který putuje kapalné chladivo zpět do výparníku. Celý děj se tak neustále opakuje. Na vodním hradě Švihov se využívá jako zdroj „venkovního tepla“ voda z tamního vodního příkopu, v němž je položen tzv. plošný kolektor. V podstatě se jedná o polyethylenové hadice o délce 454 m vedoucí skrz hradní zeď přímo k tepelnému čerpadlu švédské značky IVT o výkonu 10,8 kW. Hadice se do příkopu umísťovaly v době jeho vypuštění. Následně byly zatlačeny do bahna a zatíženy betonovými kvádry. Pokud jste se ve svém čtení dostali až sem, buďte si jisti, že znáte své okolí o něco více než ostatní. Kolik lidí asi ví, co ukrývá dno vodního příkopu u hradu Švihov?
Správní budova vodního hradu Švihov
Plošný kolektor ve vodním příkopu
-5-
Tepelné čerpadlo značky IVT
KBELSKÉ LISTY REGION
VZDÁLENĚJŠÍ
ALE
NEMÉNĚ
ZAJÍMAVÝ
„Čo bolo, to bolo“ aneb co je a bude se Zelenou Horou Horou Při vyslovení jména Zelená Hora se asi každému vybaví legendární film Černí baroni, který humornou formou mapuje období, kdy tento raně barokní zámek využívaly jednotky Pomocných technických praporů. Využití zámku armádou bylo ale jen malým střípkem v jeho dlouhé a bohaté historii. Kdybychom se podrobně zabývali celou historií, zcela určitě by nám na to nestačilo jedno vydání Kbelských listů. Dějiny zámku totiž sahají až do období před naším letopočtem, kdy vrch Zelená hora osídlili Keltové. Proto využijeme část výroku majora Halušky alias Terazkyho „čo bolo, to bolo“ a budeme se věnovat pouze novodobé historii a velmi blízké budoucnosti Zelené Hory. Velký zlom v novodobé historii zámku nastal 1. října 1931, kdy ho prodal tehdejší majitel Engelbert Ferdinand – syn kněžny Vilemíny z rodu Auerspergrů – manželům Marii a Karlu Plavcovým z Prahy, a to za cenu 8,5 miliónů korun československých. Plavcovi ale nebyli majiteli Zelené Hory dlouho. Po několika málo letech ji prodali plzeňskému podnikateli a poslanci živnostenské strany Karlu Blažkovi. Také on však vlastnil zámek poměrně krátce. Nezaplatil totiž státu při jeho koupi převodní poplatky a zámek byl proto zkonfiskován. S vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se do komnat Zelené Hory nastěhovali němečtí vojáci, čímž odstartovala etapa chátrání a devastace zámku. Po skončení války na něj byla uvalena tzv. Národní správa. Velká část cenností byla tehdy rozvezena do okolních kostelů, zámků i muzeí. Nedlouho poté se na zámku zabydlela vojenská posádka. V roce 1951 se pak stala Zelená Hora sídlem již zmíněných jednotek Pomocných technických praporů neboli tzv. Černých baronů. Po jejich zrušení v roce 1957 zámek chátral ještě více. Částečné zlepšení přinesl až rok 1965, kdy byly zahájeny několikaměsíční rekonstrukční práce, při nichž byla opravena například báň tamní věže. Československá armáda opustila definitivně Zelenou Horu až v roce 1990. Dva roky na to zámek převzala nedaleká obec Klášter, která měla v úmyslu ho prodat. Protože byl objekt zatížen restitucemi, z prodeje sešlo. Částečně očištěn od restitucí byl v létě roku 2001, kdy ho obec pronajala na 8 let firmě Janterai International. Jejím spolumajitelem byl Frank Rainer Telemann – Němec, který od dětství pravidelně jezdil s rodiči do tehdejšího Československa. To mu učarovalo natolik, že se zde dokonce oženil. Po sepsání smlouvy o pronájmu zámeckého areálu měl velké plány. Kromě jiného chtěl v první fázi přestavby zámku vybudovat zámeckou kavárnu, restauraci nebo vinný sklep. Později měl v úmyslu přebudování zámku na tří až čtyřhvězdičkový hotel. K ničemu z toho však nedošlo. Obec mu z důvodu nedodržení smluvních podmínek a dlužným částkám vypověděla k 30. listopadu 2002 nájemní smlouvu. Nedlouho poté začala do oprav zámku investovat nemalé finanční prostředky sama obec Klášter. Jen do konce roku 2003 šlo o částku přesahující 13 miliónů korun. Od října roku 2004 pak obec jednala s několika zájemci o pronájmu Zelené Hory. Největší zájem projevovala od počátku Francouzská investorská a hotelová asociace CCEC provozující síť luxusních hotelů v historických objektech. Záměrem společnosti bylo vybudovat ze zámku hotel s kongresovým, kulturním a sportovním zázemím, včetně golfového hřiště a bazénu. Jednání o pronájmu ale neprobíhala zcela ideálně a neustále se protahovala. Reálnější obrysy získala až na podzim roku 2008, kdy asociace představila konkrétní podnikatelský záměr na obnovu zámku, která měla podle odhadů trvat minimálně tři roky a stát až miliardu korun. Na konci realizace projektu měl být podle plánu nejen luxusní hotel, ale i obnovený pivovar nebo nově založené pivní lázně a kuchařská akademie. V té době ještě nikdo netušil, že budou následovat další jednání a že podepsání nájemní smlouvy proběhne za více než 12 měsíců – koncem loňského roku. Od 1. ledna letošního roku je tak po pěti letech vyjednávání zámek na 60 let v rukou francouzské společnosti. Jaká bude budoucnost této významné kulturní památky jižního Plzeňska ukáže až čas. Jedno je ale jisté – nejbližší a na dlouhou dobu poslední příležitost navštívit zámek Zelená Hora budeme mít 26. a 27. června, kdy se tady koná kulturní akce „Terazky na Zelené Hoře straší, aneb místní legendy ožívají“ zaměřená na pověsti, záhady a tajemno. Součástí akce budou kromě jiného prohlídky běžně nepřístupných místností známých ze Švandrlíkova románu Černí baroni, tématická divadelní představení nebo dobový řemeslný trh.
-6-
KBELSKÉ LISTY
-7-
KBELSKÉ LISTY NĚCO
PRO
MATURANTY
ALE
NEJEN
PRO
NĚ
Techniku a ekologii, dva zdánlivě neslučitelné obory, spojil perspektivní studijní obor Fakulty Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni Jaký je princip uhelné elektrárny? Mohou způsobit solární elektrárny kolaps elektrizační soustavy? Co je tepelné čerpadlo? Kde se užívá k vytápění téměř výhradně geotermální energie? Jaké jsou parametry elektrického vedení? Jaká pevná látka je nejtoxičtější? Jak se vyrábí bionafta? Čím se zabývá klimatotechnologické zkušebnictví? Jaké jsou biologické účinky ionizujícího záření? Jak využívat obnovitelné zdroje energie? Jak se vyrábí bionafta? Odpovědi na tyto a celou řadu dalších zajímavých otázek, novou moderní budovu, kvalitní vybavení laboratoří, zkušené pedagogy a přátelské prostředí – to vše a mnohem více poskytuje studijní obor „Technická ekologie“ na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni. Po roce je tady opět duben. Měsíc, kdy stojí mnozí studenti posledních ročníků středních škol před nelehkou volbou – volbou vysoké školy. Rozhodnutí o dalším studiu je v životě každého z nich důležitým krokem, který ovlivní nejen několik následujících let, ale prakticky celý jejich život. V dnešní době by se měli kromě svých zájmů zcela jistě rozhodovat i s přihlédnutím k situaci na pracovním trhu. Neodmyslitelnou součástí našeho života vždy bylo, je a bude životní prostředí. Jeho ochrana vyžaduje realizovat řadu technických, legislativních i dalších opatření ve všech oblastech lidské činnosti, zejména pak v technických oborech. Z tohoto důvodu vznikl na Fakultě elektrotechnické ZČU v Plzni multidisciplinární obor „Technická ekologie“. Přestože se jedná o obor relativně mladý, patří k dynamicky se rozvíjejícím a do budoucna velmi perspektivním oborům. Problematika výroby a spotřeby energií s ohledem na životní prostředí je a bude stále více aktuální a důležitá. Nejen proto bude pracovní trh nutně potřebovat odborníky, kteří disponují jednak všeobecnými znalostmi z oblasti výroby, distribuce a využívání elektrické energie a zároveň hlubšími znalostmi z oblasti ochrany životního prostředí. Všechny tyto znalosti lze získat díky oboru Technická ekologie na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni. Cílem oboru je totiž vychovat odborné pracovníky s teoretickými všeobecně technickými, odbornými elektrotechnickými znalostmi a současně se znalostmi z oblasti problematiky životního prostředí. Výše zmíněný multidisciplinární charakter oboru je zcela jasně patrný ze skladby vyučovaných předmětů. V rámci bakalářské etapy studia se studenti tohoto oboru kromě jiného seznamují s teoretickou elektrotechnikou, technickou dokumentací, elektrotechnickými materiály a jejich vlivem na životní prostředí, zdravotní problematikou životního prostředí, se zdroji energií a její výrobou, elektrickými měřeními a měřeními fyzikálních složek životního a pracovního prostředí, elektroenergetikou, ekologií, technikou ochrany ovzduší a ochrany vod, technologiemi odpadového hospodářství a právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Po úspěšném dokončení tříleté bakalářské etapy studia je samozřejmě možné pokračovat ve studiu oboru Technická ekologie ve dvouleté navazující magisterské formě a získat tak titul inženýr (ve zkratce Ing). Vedle toho, že si studenti v tomto stupni studia prohlubují znalosti získané v rámci bakalářského studia, získávají zde celou řadu dalších – a to například v oblasti klimatologie, jaderných elektráren, atomové a jaderné fyziky, vodních elektráren, solární energetiky a dalších nekonvenčních zdrojů energie, projektování s ohledem na životní prostředí, spolehlivosti energetických systémů, vlivu chvění a hluku na životní a pracovní prostředí, energetických strojů a systémů, managementu ochrany životního prostředí a ekonomiky životního prostředí. Jak bakalářskou, tak navazující magisterskou etapu studia garantuje Katedra elektroenergetiky a ekologie, pod níž patří samostatné Oddělení technické ekologie. Katedra, jejíž historie sahá do poloviny minulého století, úzce spolupracuje s významnými společnostmi energetického průmyslu a několika tuzemskými i zahraničními univerzitami, a to nejen v činnosti vědecko-výzkumné (např. začleňování obnovitelných zdrojů energie do elektrizační soustavy, spolehlivost a kvalita dodávek elektrické energie), ale také v činnosti pedagogické. Pedagogická činnost se zaměřuje na oblast výroby elektrické a tepelné energie (elektrárny na fosilní paliva, jaderné elektrárny, kogenerační systémy), přenos, distribuci a využití elektrické energie (elektrické vedení, spolehlivost elektrických systémů, transformační stanice, elektrotepelná zařízení a elektrické světlo), elektromagnetickou kompatibilitu, ale i na environmentální aspekty energetického průmyslu, na ochranu životního prostředí a také využívání obnovitelných zdrojů energie. Některé z odborných předmětů oboru jsou vedeny odborníky z praxe, což zajišťuje mnohem lepší propojení teoretických znalostí s praktickými zkušenostmi. Tato kooperace je přínosem pro studenty oboru i v dalších směrech – umožňuje jim účastnit se odborných přednášek a besed, workshopů, exkurzí, krátkodobých pobytů, praxí, studentských projektů a stipendijních programů. Nespornou výhodou těchto akcí je možnost navázat přímý kontakt a spolupráci studentů se svými potenciálními zaměstnavateli již během studia. Absolventi oboru Technická ekologie nacházejí uplatnění jako řídící, tvůrčí i odborní pracovníci především v ekologických, vývojových a provozních útvarech nejrůznějších podniků, v energetickém průmyslu, v institucích státní správy a samosprávy, kontrolních a inspekčních orgánech životního prostředí, zdravotních ústavech, poradenských firmách, atd.
-8-
KBELSKÉ LISTY Studijní obor Technická ekologie byl poprvé otevřen v akademickém roce 1991/92, kdy do prvního ročníku, tehdy 3letého studia, nastoupilo 50 studentů. Od té doby absolvovalo tento obor již 304 bakalářů (ve zkratce Bc.) a 204 inženýrů. O kvalitách oboru i jeho studentů svědčí výsledky v soutěžích, kterých se účastní se svými odbornými pracemi a projekty studenti i vědečtí pracovníci katedry a v nichž se pravidelně umisťují na předních místech. Jedná se například o 1. místo v soutěži o Cenu Karla Velka za mimořádně precizní a tématicky objevnou diplomovou práci v oblasti odpadového hospodářství, Čestné uznání poroty Ceny Siemens za práci „Posouzení energetického potenciálu vodních toků na území města Plzeň“ udělené Fórem průmyslu a vysokých škol České republiky a firmou Siemens, Čestné uznání v XIII. Ročníku soutěže Iberoamerická cena za práci „Využití fotovoltaických systémů v džungli“ psanou ve španělském jazyce nebo udělení několika stipendií Plzeňského kraje i města Plzně vynikajícím studentům oboru. Největšího úspěchu dosáhl obor v roce 2008, kdy získala katedra ve velké konkurenci za projekt „Minipark obnovitelných zdrojů energie“ prestižní světové ocenění „Energy Globe Award“ udělované v oblasti ochrany životního prostředí. Minipark, jenž přitahuje ročně pozornost stovek návštěvníků z řad odborné i laické veřejnosti, byl vybudován na střeše Fakulty elektrotechnické za účelem výuky i výzkumu, a to díky již zmíněnému Oddělení technické ekologie, které se v rámci Katedry elektroenergetiky a ekologie významně podílí na vědecko-výzkumné činnosti.
Fakulta elektrotechnická ZČU v Plzni dále nabízí Kromě oboru Technická ekologie nabízí Fakulta elektrotechnická ZČU v Plzni (viz foto) řadu dalších neméně zajímavých a perspektivních studijních oborů. V bakalářské etapě studia jsou to následující obory: Elektrotechnika a energetika, Elektronika a telekomunikace, Komerční elektrotechnika a Aplikovaná elektrotechnika. V navazující magisterské etapě pak obory: Elektroenergetika, Telekomunikační a multimediální systémy, Elektronika a aplikovaná informatika, Průmyslová elektronika a elektromechanika, Dopravní elektroinženýrství a autoelektronika, Komerční elektrotechnika a Aplikovaná elektrotechnika. Obor Aplikovaná elektrotechnika lze studovat jak v denní (tzv. prezenční), tak i v dálkové (tzv. kombinované) formě.
Trocha z historie Fakulty elektrotechnické ZČU v Plzni aneb jak to všechno začalo V letošním roce si Fakulta elektrotechnická Západočeské univerzity v Plzni připomíná 50 let od svého vzniku. Výuka elektrotechniky v Plzni započala ale již před 60 lety, kdy byla na podzim roku 1949 založena Vysoká škola strojní a elektrotechnická (VŠSE), a to jako součást Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1953 získala VŠSE nezávislé postavení vysoké školy v čele s rektorem a o sedm let později se pak rozdělila na Fakultu strojní a Fakultu elektrotechnickou, které se staly v roce 1991 součástí ZČU v Plzni. Na přelomu let 2004/05 se Fakulta elektrotechnická přestěhovala do nové budovy na Borských polích, jenž poskytuje díky modernímu vybavení laboratoří i poslucháren a specializovaným učebnám podmínky pro další, už tak dynamický a progresivní, rozvoj fakulty. Fakulta se za dobu své existence může pyšnit více než 9500 úspěšných absolventů, z nichž celá řada dosáhla vynikajících úspěchů, ať již na poli objevů celosvětového významu, nebo v oblasti mezinárodních vědeckých publikací.
-9-
KBELSKÉ LISTY Dnes má fakulta velmi dobré postavení. Je uznávanou fakultou, a to nejen v rámci naší republiky, ale také celé Evropy. Kromě toho, že je spoluřešitelem řady evropských projektů, velkého množství grantů a vědecko-výzkumných projektů pro subjekty z praxe, je nositelem a řešitelem rozsáhlého výzkumného záměru „Diagnostika interaktivních dějů v elektrotechnice“. V současné době Fakulta elektrotechnická ZČU v Plzni usiluje o získání projektů ze strukturálních fondů Evropské unie.
Proč píšeme o plzeňské elektrofakultě? Ne náhodou se píše v novinách, které vydává Občanské sdružení ochotnický spolek Kbel, o Fakultě elektrotechnické ZČU v Plzni. Důvod je prozaický. Děkanem fakulty byl po dlouhá léta doc. Ing. Jiří Kotlan, CSc. – člen ochotnického spolku „Pasečnice sobě“. S tímto spolkem z Chodska jsme bohužel dosud neměli tu čest. Pevně doufáme, že se to změní a někdy v budoucnu ho ve Kbele přivítáme.
10
KBELSKÉ LISTY
ZAJÍMÁ
MĚ ...
Zajímá vás něco z našeho regionu? Máte námět na článek? Kontaktujte nás. Pokud to bude v našich možnostech, budeme se vašemu tématu věnovat v některém z příštích čísel.
11
KBELSKÉ LISTY
CO
MOŽNÁ
NEVÍTE
O
VELIKONOCÍCH
Čas neúprosně běží. Není tomu tak dávno, co jsme usedali ke štědrovečerní večeři, a už jsou za námi (i když ne tak úplně) také Velikonoce – nejvýznamnější křesťanský svátek. Přestože jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, tradice jejich slavení sahá hluboko do minulosti, až do doby předkřesťanské. Velikonoce pravděpodobně navazovaly na židovský svátek Pesach, jenž byl památkou na vysvobození Židů z egyptského zajetí. Oba tyto svátky se dokonce původně slavily ve stejné době. Oddělil je až roku 325 Nicejský koncil, který stanovil termín Velikonoc tak, jak ho známe dnes – na první neděli po prvním jarním úplňku. Křesťané se na velikonoční svátky připravují od 4. století 40ti denním postním obdobím, jemuž předchází Masopust trvající od Tří králů do Popeleční středy. Právě tímto dnem období půstu začíná. Lidové označení „popeleční“ má svůj původ v popelci, tedy v označování čela věřících popelem z jívových ratolestí (tzv. kočiček) posvěcených na Květnou neděli předešlého roku. Květná neděle je poslední nedělí období půstu. Začněme ale od jeho počátku, od první postní neděle – Černé neděle. Ta si vysloužila své jméno díky černým šatům, které tento den nosily hospodyně. V pořadí druhá je Pražná neděle, jejíž pojmenování vychází z názvu jednoho z postních jídel – pražma (upražená obilná zrna, z nichž se připravovala polévka praženka). Třetí postní neděle nese přívlastek Kýchavná. Všeobecně rozšířenou pověrou v dávných dobách totiž bylo to, že kolikrát kdo kýchnul o této neděli, minimálně tolik roků byl živ. Pomyslný střed postního období pak tvoří Družebná neděle. Její jméno je odvozeno od družby, který chodil v tento den spolu se ženichem do domu, do něhož chtěl přijít o pomlázce na námluvy. Na Nepomucku se ženich hostil pučálkou, nabobtnaným hrachem upraženým na másle a promíchaným s rozinkami. Předposlední postní neděli lidé ze vsi vynášeli (a na Moravě stále vynášejí) tzv. Smrtku, podle které nese tato neděle označení – Smrtná neděle. Smrtka (někdy Mořena) je slaměná figurína symbolizující zimu. Za vsí ji lidé hází do vody a zpět se vrací se zeleným stromek – symbolem jara – s nímž chodí za hlasitého zpívání od domu k domu. Šestou neděli postního období slavíme příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi ze stromů. Odtud pramení lidový název tohoto dne – Květná neděle. Dnes je poslední neděle postního období spojena hlavně s obřadem svěcení ratolestí z jívy, které se spalují na Popeleční středu následujícího roku. Popel se pak využívá na zmíněný popelec. Květnou nedělí začíná Svatý (někdy Velký) neboli Pašijový týden. Jeho prvními dny jsou Modré pondělí, jenž bylo spojováno s vyvěšováním modré látky v kostelech, a Šedivé úterý, kdy hospodyně vymetaly ze stavení pavučiny. Dále následuje Škaredá středa. Přívlastek „škaredá“ dostala podle toho, že se v tento den údajně Jidáš škaredil na Ježíše. Podle pověry se každý, kdo se o Škaredé středě zamračí, bude mračit všechny další středy v roce. Poté přichází Zelený čtvrtek, jehož název buď vznikl přesmyčkou z původního německého Greidonnerstag (v překladu lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek), nebo souvisí s barvou mešních rouch, která se o tomto dni nosila. Lidé na Zelený čtvrtek vstávali velmi časně, ještě před východem Slunce. Mnohde se omývali rosou, která je měla ochránit před nemocemi. Jinde hospodyně brzy ráno zametaly dům a smetí odnášely na křižovatku. Věřily, že se tak na následující rok zbaví blech. Podle další pověry si neměl člověk na Zelený čtvrtek nic půjčovat a s nikým se hádat. Odměnou za to se mu vyhýbaly hádky a naopak si k němu našly cestu peníze. Tento den byl naopak vhodný k setí. Traduje se, že všechno co bylo zaseté, velmi dobře rostlo. V dnešní době je Zelený čtvrtek spojen zejména s umlknutím všech zvonů, které „letí“ do Říma pro požehnání od Svatého otce. Až do Bílé soboty, kdy se vrací, je nahrazuje zvuk řehtaček (někde klapaček). Jedna z pověr říká, že když zní kostelní zvony naposledy, měl by každý zacinkat penězi, aby se ho držely po celý rok. Ukřižování Ježíše Krista si pak připomínáme na Velký pátek. Podle některých pověr se v tento den otevírala země a odhalovala své poklady. Podle jiných byl Velký pátek „dnem čarodějnic“. Lidé věřili, že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět, naplnila by ho zlou silou, schovala ho ve stavení a tím přivolala onemocnění lidem, zvířatům i rostlinám. Na Velký pátek se nepralo prádlo, protože byli lidé přesvědčeni, že by se nenamáčelo do vody, ale do Kristovy krve. Na Volyňsku se chlapci potápěli do řek a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak házeli levou rukou za hlavu. To je mělo ochránit před bolestmi zubů. V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. pašijové nitě, jimiž se pak dělalo, za účelem zahnání zlých duchů, několik stehů na šatech.
12
KBELSKÉ LISTY Posledním dnem postního období je Bílá sobota. Tento den se před vchody do kostelů zapalovaly křesáním křemene malé hranice, na něž vkládaly hospodyně polínka. Z ohořelých knězem posvěcených dřev se pak zhotovovaly křížky, které věřící nosili na pole. Doufali, že jim to přinese vyšší úrodu. Na Bílou sobotu se pekl mazanec a beránek. V některých regionech bývalo zvykem třást stromy, aby se probudily k životu. Noc mezi Bílou sobotou a Božím hodem velikonočním neboli Velikonoční nedělí, kdy se oslavuje zmrtvýchvstání Krista, se označuje jako Velikonoční vigilie neboli Velká noc. Právě odtud pochází pojmenování „Velikonoce“. Tři dny, které této noci předchází, tzn. čtvrtek, pátek a sobota se označují v křesťanství jako Velikonoční triduum. Mohlo by se zdát, že velikonoční svátky vrcholí a zároveň končí Božím hodem. Opak je pravdou. Tímto dnem začíná jejich další etapa – Velikonoční oktáv. V křesťanství jsou Velikonoce největším svátkem. Proto je samotný „den zmrtvýchvstání“ prodloužen do osmi dní (oktáv), z nichž dnes vnímáme jen Velikonoční neboli Červené pondělí, které je „dnem pomlázky“. Její tradice je v českých zemích velice dlouhá. Poprvé se o ní zmínil ve svých spisech pražský kazatel Konrád Waldhauser ve 14. století. Velikonoční oktáv končí 2. nedělí velikonoční, tzv. Bílou nedělí. Ani tímto dnem ale oslavy Velikonoc zcela nekončí. Pro křesťany je ještě významný 40. den po vzkříšení, kdy si připomínají Nanebevstoupení Páně. Přestože den připadá vždy na čtvrtek, slaví se nejčastěji v neděli (7. neděle po Velikonocích). Období velikonočních svátků končí až tzv. 8. nedělí velikonoční (50. den po Velikonocích, 10. den po Nanebevstoupení Páně) – Sesláním ducha svatého (někdy Svatodušní svátky) neboli Letnicemi.
13
KBELSKÉ LISTY
MĚSÍCE
V
PRANOSTIKÁCH
Naši předkové to neměli s předpovídáním počasí zdaleka tak jednoduché, jak to máme dnes my. Nedisponovali technickým vybavením, ani potřebnými odbornými znalostmi. Pokud chtěli alespoň s minimální přesností předpovědět, jaké počasí je bude čekat, museli bedlivě pozorovat přírodu a všímat si různých jevů v průběhu roku, které pak dávali do souvislostí – a na světě byla pranostika. Přestože některé z pranostik pozbyly postupem času, zejména díky změnám klimatu, svoji platnost, jsou stále brány jako velice zajímavý odkaz našich předků a dokonce jako součást lidové poezie.
Duben
Po bouřce v dubnu přijdou mrazíky. Jaký duben, takový říjen. Hodně vítr v dubnu duje, stodola se naplňuje. Dubnový sníh rodí trávu. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Když na Vojtěcha (23.4.) prší, neurodí se švestky. Co se před svatým Jiřím (24.4.) zazelená, to se po něm ztratí. Kolik dní před svatým Jiřím se vrba zelená, tolik dní před svatou Annou (26. července) začnou žně. Na svatého Marka (25.4.) deštivo, sedm týdnů blátivo. Brambory sázej na svatého Marka, bude jich plná jamka.
Květen
Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto. Večerní rosy v máji hodně sena dají. Deštivý květen, žíznivý říjen. V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá. Když máj vláhy nedá, červen se předá. 1. květen deštivý, polím, pícím škodlivý. Svatý Florián (4.5.) si ještě může nasadit sněhový klobouk. Déšť svaté Žofie (15.5.) švestky ubije. Jaký Urban (25.5.), takový podzimek. Má-li Filip (26.5.) hromy v průvodu, věští to brzký déšť a úrodu.
Červen
V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Když je červen deštivý, polehává obilí. Na jakou notu Medard (8.6.) zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat. O svatém Barnabáši (11.6.) bouřky často straší. Svatý Antonín (13.6.) pevně veslo třímá, často na něj hřímá. Svatý Vít (15.6.) když deštěm kropí, na ječmenu škodu tropí. Na Gerváze a Protáze (19.6.) posečeš seno nejsnáze. Když na svatého Jana Křtitele (24.6.) prší, žně mokré následovati budou. Prší-li na svatého Petra a Pavla (29.6.), urodí se hodně hub.
14
KBELSKÉ LISTY
DIVADELNÍ
PŘEDSTAVENÍ
„Čertovy zlať zlaťáky“ laťáky“ – po čertech pěkná pohádka 17. dubnový podvečer byl ve kbelském kulturním domě ve znamení čertů. Nenechte se však mýlit. Nepřišli si z hlubin pekelných pro žádného hříšníka. Ba právě naopak. Účelem jejich pozemské návštěvy bylo pobavit a potěšit malé i velké. S pohádkou „Čertovy zlaťáky“ k nám totiž zavítali naši kolegové z Farního divadelního spolku z Plánice. Přestože pohádka začínala v 18 hodin, sál KD se postupně zaplňoval již od půl šesté. V očích příchozích dětí byla vidět zvědavost i nedočkavost, která se stupňovala s přibližujícím se začátkem představení. Ještě dříve než se roztáhla opona, jsme si minutou ticha připomněli tragický pád polského letadla u ruského Smolenska. Každý, kdo pohádku shlédl, jistě potvrdí, že to byla jediná smutná a pochmurná chvíle celého večera. Samotné představení, při němž si přišli zcela jistě na své jak děti, tak i dospělí, se neslo ve veselém duchu. Když po necelých dvou hodinách skončilo, rozezněl se sálem několikaminutový neutichající potlesk, kterým dali diváci jasně najevo, jak moc se jim pohádka líbila. Byla opravdu po čertech pěkná. Bohužel se nám ale nepodařilo zjistit, jestli na tom měla zásluhu pouze slečna režisérka nebo jestli jí pomáhal osobně některý z pekelníků. Každopádně budeme moc rádi, když nás Farní divadelní spolek z Plánice někdy v budoucnu opět navštíví, ať už s čerty nebo bez nich. A o čem představení vlastně bylo? Začalo zpěvem jedné z hlavních postav – služebné Vendulky ze Zapadlé Lhoty, která chtěla písní přivolat svého milého Vitouška, oráče u panského dvora. Sice se jí to podařilo, jeho přítomnosti si ale neužívala dlouho. Jakmile pán zjistil, že Vitoušek opustil stádo krav, rozběhl se za ním a s bičem v ruce ho hnal zpátky do práce. Vendulka se za něho u pána přimluvila, ale nebylo to nic platné. Smutná se vrátila na místo schůzky s jejím milým, kde našla myslivce, kterak pojídá svačinu původně určenou pro Vitouška. Ani se nestačila pořádně rozzlobit a myslivec jí dával zlaťák. Nemohla uvěřit, že by za kousek špeku dostala tolik. Proto do zlaťáku zkusila kousnout. Hned, jak zjistila, že je pravý, svěřila se štědrému myslivci, že by se chtěli s Vitouškem vzít, ale nemají peníze. Myslivec se usmál a rázem měla Vendulka ve džbánku místo vody rovných 500 zlaťáků. V té době ještě netušila, s kým má tu čest – myslivec byl převlečený Véna Buble, služební čert číslo 333. A jak už to v pohádkách bývá, čert nikdy nedělá dobré skutky jen tak. Aby si mohla Vendulka zlaťáky nechat, musela se mu upsat vlastní krví. Ještě dřív, než Véna zmizel, odsoudil pána za jeho chování vůči Vitouškovi k trestu nepřetržitého chytání much do klobouku. Sotva se čert vytratil, začala Vendulka přemýšlet, jestli udělala správně. To Vitoušek měl jasno hned – dělat to neměla. Snažil se vymyslet, jak zabránit tomu, aby jeho milá nemusela za 15 let do pekla. Nakonec rozhodl, že se zlaťáků nedotknou, všechny je odnesou zpátky do pekla a budou požadovat vrácení podepsaného pergamenu. Vydali se proto do světa hledat bránu pekelnou. Mezitím se pekelný velkokníže Belzebub dozvěděl, že se Vendulka upsala peklu. Véna se ale za její podpis pochvaly nedočkal. Naopak. Belzebub zuřil. Protože byla její duše bez hříchu, netušil, co by s ní v pekle dělali. A navíc měl strach, že bude Vendulka chytrá a ze džbánku nevezme jediný zlaťák. Tím by nad ní peklo úplně ztratilo moc. Véna dostal za tenhle „přešlap“ co proto. Nevěděl, jak si udobřit velkoknížete, tak alespoň slíbil, že udělá všechno, aby z Vendulčina džbánku nějaký ten zlaťák zmizel. Zanedlouho však pochopil, že na to sám stačí. Požádal proto o pomoc sedm strašidel – Půlnočnici, Klekánici, dvě lesní panny, vodníka Zmoka, Furťáka z Erfurtu a Klemprdu. Jeho nabídka zněla zcela jasně: pokud nějak z Vendulky vyloudí zlaťák, budou se moci zúčastnit čertovského plesu. Vidina zatancovat si na bále pro ně byla natolik lákavá, že s návrhem všichni okamžitě souhlasili. Jako první začal strašil Klemprda. Vendulku zastihl ve chvíli, kdy s Vitouškem odpočívala před další cestou k bráně pekelné. Sice se snažil oba pořádně vylekat, ale snaha byla marná. Nejen, že se Klemprdy nebáli, ale Vitoušek ho vyděsil jednou ze svých strašidelných historek natolik, až vzal nohy na ramena a zbaběle utekl. Úspěšnější nebyl ani Furťák z Erfurtu. I toho Vitoušek bez větších problémů zahnal. Nebylo se tak čemu divit, když vodník Zmok vůbec strašit nezkoušel. Namísto toho, aby od Vendulky zlaťák získal, jí ho dokonce za kousek svačiny jejího milého dal. To dvě lesní panny se snažily o poznání víc. Namluvily Vendulce, že chtějí jít na ples, ale nemají šaty ani zlaťáky, aby si je mohly koupit. Nejdříve dlouho váhala, jestli jim pomůže. Nakonec její dobrosrdečnost přece jen zvítězila a zlaťák jim dala. Šťastné lesní panny ho spěchaly odevzdat Vénovi. Ten ke zlaťáku přičichl a posmutněl. Nebyl totiž čertovský. Chytrá Vendulka pannám nedala zlaťák ze džbánku, jak si všichni mysleli, ale zlaťák od vodníka Zmoka. Sotva se to dozvěděl Belzebub, zase se rozzuřil. Nevěřil, že Véna někdy zlaťák od Vendulky získá, a tak vzal všechno do svých čertovských rukou. Převlékl se za ševce a vydal se za Vitouškem a jeho milou. Vendulku našel kousek od řeky, ve které se byl právě osvěžit Vitoušek. Švec okamžitě využil jeho nepřítomnosti a nabízel jí za jeden zlaťák nové boty. Protože měl Vitoušek ze svých starých bot bolavé nohy, nedalo mu moc práce, aby ji ke koupi přemluvil. Měl ale smůlu. Ve chvíli, kdy sáhla do džbánku pro zlaťák, objevil se její milý. Ten, narozdíl od ní, ševci nevěřil. Opatrně se k němu přiblížil, aby mu mohl stáhnout čepici a potvrdil si tak svoje podezření. Pod ševcovo čepicí byly skutečně rohy. Belzebub byl tak překvapený Vitouškovo duchaplností, že se nezmohl na jediné slovo a utekl.
15
KBELSKÉ LISTY Při svém dalším putování potkala Vendulka s Vitouškem Vénu Bubleho. Svěřil se jim, že na něho čeká v pekle už 500 let Barambukšandokarbolkamélie, se kterou se mají moc rádi. Pokud ale nepřivede do pekla 5 hříšníků, tak se s ní nikdy nesetká. Právě proto nechal Vendulku upsat se peklu. S odstupem času ale všeho litoval. Aby to alespoň trošku odčinil, poradil jim cestu k bráně pekelné. Díky jeho pomoci vstup do pekla našli a přes pekelného vrátného Huhleho se dostali až k samotnému Luciperovi, nejvyššímu vládci pekel, po kterém požadovali výměnu džbánku s 500 zlaťáky za Vendulčin úpis. Pekelný písař Skřípal zlaťáky vysypal do pekelného počítače. Ten je přepočítal a zjistil, že je jich jen 495. Vendulka ani Vitoušek nechápali, jak je to možné. Propadli úplnému zoufalství. Za to Luciper i Belzebub byli štěstím bez sebe. V tom si ale Vendulka vzpomněla, že si několik zlaťáků schovala do zástěrky. Sáhla do ní a zaradovala se – zlaťáků tam bylo 5. Vrátila tak celých 500 a peklo ji muselo propustit. Horší to bylo s Vitouškem. Aniž by si to uvědomil, zhřešil. Prošel totiž bránou pekelnou, přestože nad ní bylo psáno „nepovolaným vstup přísně zakázán“. Luciper mu slíbil, že opustit peklo bude moci, ale jen v případě, pokud správně odpoví na tři záludné otázky. Nikdy si nikdo s otázkami neporadil a pekelníci tak doufali, že to nezvládne ani on. Když slyšeli Vitouškovy správné odpovědi, nevěřili vlastním uším. Slib je ale slib. A o čertovském to platí dvojnásob. Vitoušek musel být propuštěn také. Kromě toho mohl dokonce vyslovit tři přání, které mu peklo splní. Byl natolik dobrosrdečný, že ani v téhle chvíli nezapomněl na Vénu Bubleho a svého bývalého pána, u něhož sloužil. Jeho přáními tak bylo, aby se jemu i Vendulce dobře žilo v Zapadlé Lhotě, aby mohla Barambukšandokarbolkamélie na pozemský svět za svým milým a aby byl jeho bývalému pánovi prominut trest chytání much do klobouku. Nebyla by to správná pohádka, kdyby se všechna přání nevyplnila. Véna se tak po dlouhých 500 letech setkal se svoji láskou Barambukšandokarbolkamélií, pán přestal chytat mouchy a Vendulka s Vitouškem šťastně žili v Zapadlé Lhotě. A kdo ví, možná tam žijí dodnes.
1. květen byl dnem „Figarovy svatby“ svatby“ Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl lásky čas. Tak přesně tyto verše Karla Hynka Máchy vystihují atmosféru kbelského kulturního domu 1. květnový večer, kdy se zde konala svatba. A nebyla ledajaká, byla Figarova. Pokud jste ji neviděli na vlastní oči, asi se teď ptáte, kdo to ten Figaro vlastně je. Není to žádný z našich spoluobčanů, jak by se možná mohlo zdát, ale postava z francouzské komedie „Figarova svatba“, s níž nás navštívil Kolár – spolek divadelních ochotníků ze Strašína. Při představení, které začalo v 19 hodin a trvalo bezmála tři hodiny, nebyla nouze o humor, hudbu, ani o nádherné kulisy a kostýmy. O tom, že se divákům líbilo, svědčil dlouhý potlesk, který strašínští ochotníci sklidili. Jsme moc rádi, že jsme se s nimi nemuseli loučit nadlouho. Zavítají k nám hned koncem následujícího měsíce. Tentokrát s komedií „Sluha dvou pánů“. Vraťme se zpět ke komedii „Figarova svatba“. Její děj se odehrával během náročných svatebních příprav jednoho zamilovaného páru – Figara a Zuzanky. Oba dva pracovali na zámku. Ona jako hraběnčina komorná, on jako sluha hraběte Almaviva. A právě záletný hrabě se snažil využít ještě před jejich sňatkem „práva první noci“. Protože ale Zuzanka Figara velmi milovala, neměl to vůbec jednoduché. Po řadě marných pokusů o její svedení se rozhodl, že sňatku za každou cenu zabrání. Neváhal k tomu použít intriky. Za pomoci jeho věřitelky, vdavekchtivé hospodyně Marceliny, rozpoutal proti Figarovi soudní proces, na jehož konci se měl s Marcelinou oženit. Hrabě věřil, že tak bude mít větší šanci Zuzanku získat. Proces však neskončil podle jeho očekávání – Figaro si Marcelinu za manželku vzít nemusel. A ani by býval nemohl. Krátce po soudu se totiž úplnou náhodou dozvěděl, že Marcelina je jeho matka a zámecký lékař Bartolo jeho otec. Hraběte jeden neúspěch neodradil a o Zuzanku bojoval dál všemi možnými prostředky. Ta mezitím spojila své síly nejen s Figarem, ale také s hraběnkou, která už nemínila dále tolerovat zálety svého chotě. Všichni tři pak na hraběte uspořádali past. Hraběnka se vydala v převleku za Zuzanku na předem domluvenou schůzku, na které vyznal domnělé Zuzance lásku. Tím si hraběnka jen potvrdila, že ji manžel opravdu nemiluje. Už to téměř vypadalo, že komedie neskončí příliš dobře. Hraběnka, Figaro, Zuzanka, páže Cherubín, hraběnčin učitel hudby Bazilio, zámecký zahradník Antonio i další poddaní, ke kterým se hrabě nechoval vždycky nejlépe – ti všichni mu ale nakonec odpustili.
16
KBELSKÉ LISTY
65.
OSLAVY
OSVOBOZENÍ
V
MĚČÍNĚ
Pátý květnový den se občané i návštěvníci města Měčín tak trochu přenesli v čase. Pomyslně se vrátili do doby konce 2. světové války. Měčín byl totiž jednou ze zastávek kolony historických vojenských vozidel, která v rámci 65. oslav osvobození projížděla městy západních Čech. Symbolicky přijela ze stejného směru jako 6. května 1945 američtí osvoboditelé – od Nedanic. Ačkoli byl její příjezd očekáván až ve 12:15, první nedočkavci se začali shromažďovat i přes nepřízeň počasí na „dolním“ náměstí u Pomníku padlým již před polednem. Dočkali se krátce před půl jednou, kdy se na křižovatce u městského úřadu objevily tři motorky jedoucí v čele kolony. Následovány byly téměř třemi desítkami vojenských automobilů, z nichž vystoupilo celkem 76 mužů a žen v dobových vojenských uniformách. Poté, co je uvítal osobně starosta města Stanislav Skala, proběhl krátký pietní akt. Během něho zazněla z úst jedné žákyně tamní základní školy česká státní hymna „Kde domov můj“ a byly položeny květiny k pomníku. Zejména děti ale zajímala, spíše než vzpomínka na konec 2. světové války, vojenská technika. Příležitost si ji prohlédnout se jim naskytla bezprostředně po skončení oficiální části oslav. A vidět se toho dalo opravdu hodně – kromě motorek vojenské policie, nejrůznějších modelů vojenských džípů, průzkumného vojenského vozidla, nákladního automobilu a vozidla zdravotníků, také kulomety, samopaly nebo pistole. Zájem o prohlídku techniky byl nad očekávání velký. Hlavně děti nevěděly, na co by se podívaly dříve. Velká většina z nich nikdy předtím nic podobného neviděla, a tak se pro ně stala prohlídka neopakovatelným zážitkem, který ještě umocnila možnost sednout si za volant vojenských džípů. A co teprve potom, když některý z „amerických vojáků“ vystřelil z pistole. V ten moment propuklo mezi dětmi doslova „šílenství“ – všechny chtěly najít vystřelenou nábojnici, kterou by si odnesly domů. To pamětníci vnímali příjezd kolony odlišně. V některých vyvolal mnoho nostalgických vzpomínek, o něž se podělili jak s dětmi, tak s „vojáky“, mezi kterými nebyl kupodivu nikdo, kdo by si na události roku 1945 pamatoval. Zavzpomínali nejen na okupaci německými vojsky, ale také na to, jak vítali americkou armádu. o Přestože oslavám příliš nepřálo počasí – teplota se pohybovala jen kolem 7 C a obloha byla zahalena do tmavého hávu – nikdo určitě hodinky strávené se členy klubu vojenské historie „Přátelé 4. obrněné divize – Prácheňsko“ nelitoval.
17
