Krytí pracovních úrazů

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištění Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D.

Tomáš Brychta

Brno 2010

Rád bych poděkoval vedoucí práce ing. Evě Vávrové, Ph.D., za ochotu, vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování bakalářské práce vždy ochotně poskytla.

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištěníÿ pod vedením paní ing. Evy Vávrové, Ph.D., jsem vypracoval samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu.

V Brně dne 24. května 2010

....................................................

Abstract Brychta, T. Cover of Industrial Injuries through the Insurance. Bachelor thesis. Brno, 2010. This Bachelor thesis aims at analysing and evaluating current situation as well as plans in the field of industrial injuries and occupational diseases, from the point of view of the insurance market in the Czech Republic. The thesis states specific differences between current phenomena, discusses their advantages as well as it presents relevant EU legislation. The thesis also includes several model examples supplemented with charts, diagrams and tables providing deeper insight into the issue. The thesis further presents and comments on the roles and attitudes of respective parties involved in the issue. Namely employers and employees could benefit from the findings of this thesis and create their own point of view. Last, but not least, the thesis offers recommendations applicable in the current state of affairs. Key words industrial injury, occupational disease, analysis, insurance, model example

Abstrakt Brychta, T. Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištění. Bakalářská práce. Brno, 2010. Cílem této bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit stávající a plánovaný stav týkající se problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání z pohledu pojišťovnictví na území České republiky. Práce uvádí jednotlivé odlišnosti mezi oběma stavy, popisuje jejich přednosti a popisuje i stanovisko Evropské unie. Práce dále nabízí několik modelových příkladů doplněných různými grafy, schématy a tabulkami, které napomáhají lepšímu pochopení celé problematiky. Práce rozebírá a komentuje postoje jednotlivých zainteresovaných stran. Především zaměstnavatelé a zaměstnanci by mohli na základě všech získaných poznatků dojít k určitému závěru a vytvořit si svůj vlastní názor na celou problematiku. V neposlední řadě nabízí práce doporučení, jak řešit stávající situaci. Klíčová slova pracovní úraz, nemoc z povolání, analýza, pojišťovnictví, modelový příklad

Obsah 1 Úvod

6

2 Cíl a metodika 2.1 Cíl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7 7 7

3 Teoretická část 3.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Současná právní úprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8 8 9

4 Vlastní práce 4.1 Aktuální úprava v České republice . 4.2 Modelový příklad . . . . . . . . . . 4.3 Evropská unie . . . . . . . . . . . . 4.4 Nová úprava . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

26 26 29 31 37

5 Diskuze výsledků navrhovaných změn

39

6 Závěr

46

7 Literatura

47

Přílohy

49

A Seznam nemocí z povolání A.1 Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami A.2 Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory A.3 Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, břišnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

50 . . . . . . . . . . . 50 . . . . . . . . . . . 51 pohrudnice a po. . . . . . . . . . . 52

B Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem 54 C Seznam středisek nemocí z povolání, která uznávají nemoci z povolání 58

1

1

ÚVOD

6

Úvod

Úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se v dnešní době neustále zvyšuje, je snaha o snižování namáhavosti práce. Tyto snahy jsou ale na druhou stranu negativně ovlivňovány zejména měnící se demografickou strukturou společnosti, existencí nových technologií a ustupujícím významem hospodářských odvětví, která bývala dříve dominantní – tj. těžba a průmysl. S příchodem nových technologií souvisí i vznik nových pracovních míst. V návaznosti na globalizaci dochází k tomu, že hrozby, které byly dříve pro nás vzdálené, se za nějaký čas rozšíří po celém světě. Díky rozvoji bezpečnosti a ochraně při práci můžeme jednak ušetřit výdaje na financování jednotlivých úrazů a nemocí, jednak zachránit více lidských životů, a ty jsou nenahraditelné. I přes velkou vůli společnosti, zejména zaměstnavatelů, minimalizovat pracovní úrazy a nemoci z povolání se jich nelze úplně vyvarovat. Odpovědnost za náhradu této škody nesou dle legislativy České republiky právě zaměstnavatelé. Škoda je často dlouhodobého až trvalého charakteru, což by způsobovalo značné finanční zatížení zaměstnavatelů (především malých a středních) a mohlo by ohrozit jejich ekonomickou situaci. Pro eliminaci výše uvedeného problému platí v České republice od 1. ledna 1993 zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Bělina (2004) charakterizuje funkce odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání: preventivně výchovná, sankční a reparační. Jednotlivé funkce se vzájemně prolínají. Změny v této problematice se mohou citelně dotknout každého občana v této společnosti, ať už se nachází v pozici zaměstnance, zaměstnavatele, nebo i osoby samostatně výdělečně činné. Už řadu let je snaha o přijetí nového zákona o odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání. Dosud platná právní úprava byla přijata v roce 1992 pouze jako dočasné řešení, přesto funguje dodnes. Tento zákon totiž vyvolává ostré diskuze, neboť se jedná o velmi vysoké částky a každá ze zájmových skupin (pojišťovny, odbory, hospodářská komora, Evropská unie, politické strany, ale i zaměstnavatelé a zaměstnanci) se snaží dosáhnout svého. Nový zákon měl platit už od roku 2008, poté následovalo nové datum – rok 2010 a teď s blížícími se volbami se termín posunul až na rok 2013. Od tohoto data má také nastat velká změna, při které by se měla zrušit objektivní odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, a nový systém bude nastaven na principu sociálního pojištění, kdy odpovědnost za provádění pojištění přejde na stát.

2

CÍL A METODIKA

2 2.1

7

Cíl a metodika Cíl

Cílem této bakalářské práce je podrobně analyzovat a zhodnotit aktuální situaci týkající se problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání na území České republiky zejména z pohledu pojišťovnictví. Práce popisuje a porovnává stávající právní úpravu, nově navrhovanou úpravu i další nabízené alternativy. Uvádí postoje jednotlivých zájmových skupin. Tato práce pomůže mnohým zaměstnavatelům, zaměstnancům a nejenom jim získat či si prohloubit povědomí o problematice pracovních úrazů a nemocí z povolání. Ukáže jim směr, kterým se bude ubírat v nadcházejících letech, a v neposlední řadě naleznou doporučení, jak řešit stávající situaci.

2.2

Metodika

Práce je rozdělena na dvě hlavní části – teoretickou a vlastní. Teoretická část popisuje a rozebírá jednotlivé legislativní předpisy týkající se současné právní úpravy o pracovních úrazech a nemocech z povolání. Zejména se zaměřuje na zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, podmínky a sazby zákonného pojištění, odpovědnost zaměstnavatele, odškodňování a ztížení společenského uplatnění, aplikované postupy při uznávání pracovních úrazů a nemocí z povolání, bezpečnost a ochranu na pracovišti. Vlastní část nejdříve popisuje stávající a navrhovaný systém řešení pracovních úrazů a nemocí z povolání. Poté popisuje, analyzuje a srovnává jednotlivé změny, které přináší navrhovaný systém oproti stávajícímu. Ve vlastní části jsou dále rozebírány jednotlivé postoje zájmových skupin, pohled Evropské unie na celou problematiku a porovnáván systém ostatních zemí Evropské unie. Ve vlastní části práce je pro lepší pochopení a názornost používáno grafů, tabulek a schémat doplněných o modelové příklady, ze kterých lze konkrétně vyčíst jednotlivé vztahy. Podnětem pro moji práci byla důležitost řešit stávající situaci a objevující se množství spekulací, které neustále tato problematika vyvolává. Celkově se práce zaměřuje na zhodnocení stávající situace problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání v České republice, popis navrhované úpravy a jejich podrobné vzájemné porovnání. Úkolem je, aby zaměstnavatelé, zaměstnanci a nejen oni na základě všech získaných poznatků mohli dojít k určitému závěru a vytvořit si svůj vlastní názor na celou problematiku. Zdrojem informací pro tuto práci byly zejména jednotlivé zákony České republiky, odborná literatura, články odborných publikací a internetové zdroje.

3

TEORETICKÁ ČÁST

3 3.1

8

Teoretická část Historie

Počátky péče o ochranu zdraví a bezpečnosti při práci u nás můžeme nalézt už na konci 19. století v období Rakouska-Uherska. Právě v této době se objevují různé odborné práce pojednávající o vlivu pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců i praktické návrhy na jejich prevenci. V roce 1888 bylo zavedeno úrazové a všeobecné nemocenské pojištění, které se ovšem netýkalo zemědělského dělnictva. Jednotlivé příspěvky dělníků byly povinné – průměrný roční příspěvek činil na počátku 20. století 16,5 rakousko-uherských korun. Příspěvek byl vyplácen po dobu dvaceti týdnů nemoci a pokrýval 60 % obvyklé denní mzdy – počítající se od prvního dne nemoci. Roku 1889 byl schválen speciální zákon o hornickém pojištění – došlo k tomu v reakci na velkou stávku horníků kladenského a slánského revíru, které se účastnilo více jak šest a půl tisíce horníků. Po vzniku Československé republiky přinášela živnostenská inspekce (dnes státní úřad inspekce práce) informace o chorobách z povolání a závažných hygienických závadách v některých odvětvích průmyslu. Profesor Procházka (1929) uvádí: „Má-li být provedena dokonalá ochrana dělníků proti živnostenským chorobám, je především třeba, aby byly známy všechny škodliviny zdraví ve všech průmyslových podnicích a ve všech oborech práce. Vždyť živnostenská hygiena a k ní se přimykající nauka o nemocech z povolání je společnou prací lékařů teoretiků i praktiků.ÿ Československá republika schválila v roce 1932 připojení k Úmluvě mezinárodní organizace práce, která se zabývala odškodňováním nemocí z povolání. Ve stejném roce byl vydán zákon číslo 99/1932 Sb., o odškodnění nemocí z povolání. Roku 1947 byla založena Klinika nemocí z povolání poskytující ambulantní i lůžkovou péči. V roce 1948 byl zrušen zákon z roku 1888 o úrazovém pojištění a byl nahrazen systémem národního pojištění, ten poté absorboval celou problematiku úrazového pojištění. Zákoník práce přijatý v roce 1964 potvrdil princip objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, to znamená, že zavinění zaměstnavatele se automaticky předpokládá a zaměstnanec nemusí nic dokazovat. Zaměstnavatel poskytoval odškodnění přímo zaměstnanci jako právní nárok na náhradu škody. Do roku 1989 byli všichni zaměstnavatelé socialistickými organizacemi (státní,družstevní), kterým stát garantoval výplatu odškodnění, a v případě zániku zaměstnavatele bez právního nástupce přebíral výplatu odškodnění. Hlavním rozdílem oproti dnešní právní úpravě je skutečnost, že do konce roku 1992 odškodňovali pracovní úrazy a nemoci z povolání zaměstnavatelé sami. Úpravu původního zákoníku si do značné míry vyžádal rozvoj malých a středních podniků zaměstnavatelů, kdy konstrukce odpovědnosti byla pro zaměstnavatele dosti tvrdá. Zaměstnavatelům tímto zabraňuje vzniku rizik spojených s ekonomickou náročností odškodňování vážných pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a zaměstnancům

3.2

Současná právní úprava

9

umožňuje získat odškodnění i v případě zániku zaměstnavatele.

3.2

Současná právní úprava

Po roce 1989 došlo k velkému rozvoji soukromého podnikání. Tato situace si vyžádala zavedení zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyhláškou číslo 125/1993 Sb., kde jsou stanoveny podmínky sazby s účinností od 22. 4. 1993. Od této doby jsou zaměstnavatelé povinni se pojistit u jedné z komerčních pojišťoven, která je jim uložena zákonem. Té budou platit pojistné. Škody vzniklé pracovním úrazem či nemocí z povolání budou na oplátku hrazeny pojišťovnou. Už od přijetí tohoto zákona bylo ale jasné, že se jedná pouze o dočasné řešení, které bude nahrazeno novým systémem úrazového pojištění. Přesto platí daná úprava dodnes. Zákon o úrazovém pojištění Všeobecná ustanovení Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, je zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „úrazové pojištěníÿ). Zákon uvádí tři orgány úrazového pojištění: 1. Ministerstvo práce a sociálních věcí; 2. Česká správa sociálního zabezpečení; 3. okresní správy sociálního zabezpečení. Tento zákon mimo jiné stanoví, kdo je a kdo není účastníkem úrazového pojištění, dále zaměstnance, kteří jsou vyňati z této povinnosti, popisuje vznik a zánik úrazového pojištění. Zaměstnanec – účastník pracovněprávních vztahů, jehož úkolem je vykonávat závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší plat nebo mzda. Přesný výpis kategorií zaměstnanců viz příloha. Zaměstnavatel – právnická osoba, fyzická osoba nebo organizační složka státu, která je dle zákona považována za zaměstnavatele, zaměstnává alespoň jednu osobu v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti (ta nezakládá účast na nemocenském pojištění), či alespoň jednu osobu konající práce na základě dohody o provedení práce. Oprávněný – je osoba (pozůstalý), která vynaložila náklady spojené s léčením nebo pohřbem podle § 25, 26. Identifikační údaje – údaje zaměstnance a pozůstalého, kterými se rozumí: jméno, příjmení, státní občanství, rodné číslo a bydliště.

3.2

Současná právní úprava

10

Příslušný lékař – zdravotní zařízení poskytující prostřednictvím svého lékaře zdravotní péči při pracovním úrazu a je oprávněné k uznání nemocí z povolání § 25, 26. Pracovní úraz – poškození zdraví nebo smrt, které nastaly zaměstnanci nezávisle na jeho vůli náhlým, násilným a krátkodobým působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zákon č. 266/2006 Sb. § 10 mimo jiné přesně vymezuje, kdy se jedná o pracovní úkol, cestu a kdy ne. Nemoc z povolání – je nemocí vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikla za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vzniklá nepříznivým působením chemických látek a nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to do doby nejvýše tří let od jejího zapsání do seznamu nemocí. Bolest – tělesné nebo duševní strádání, které je způsobeno poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Ztížení společenského uplatnění – nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho následků, které jsou trvalého rázu. Poškození zdraví – následky na zdraví zaměstnance, které vznikly v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zákon také vymezuje tzv. dlouhodobé poškození zdraví. Jedná se o takové poškození zdraví, které má trvat déle než jeden rok. Poškození zdraví se vyjadřuje mírou poškození zdraví, která se udává v procentech a je složena z jednotlivých pracovních úrazů nebo nemocí z povolání. Výpočtový základ – rozumí se jím denní vyměřovací základ zaměstnance, který je stanovený pro účely nemocenského pojištění před vznikem poškození zdraví a je snížený o 13 %. Výpočtovým základem pro úrazovou rentu pozůstalého se rozumí třicetinásobek denního vyměřovacího základu zaměstnance. Tato část zákona dále pojednává o prevenci pracovních úrazů. Tedy o opatřeních, která jsou na základě výsledků analýz zjišťována a jejichž cílem je omezování a odstraňování příčin vzniku poškození zdraví. Ministerstvo a Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZÿ) vyhlašují různé programy a soutěže pro prevenci pracovních úrazů. Dávky Z úrazového pojištění se vyplácejí následující dávky: 1. úrazové vyrovnání; 2. úrazová renta; 3. úrazový příplatek; 4. bolestné; 5. příspěvek kompenzující ztížené společenské uplatnění; 6. náhrada nákladů spojených s léčením;

3.2

Současná právní úprava

11

7. náhrada nákladů spojených s pohřbem; 8. jednorázový příspěvek pozůstalému; 9. úrazová renta pozůstalého. Ad 1: Úrazové vyrovnání – zaměstnanec má při poškození zdraví nárok na jednorázové úrazové vyrovnání, pokud míra poškození je v rozsahu 10–33 %. Výše úrazového vyrovnání se určí procentem míry poškození zdraví ze čtyřiadvacetinásobku měsíčního výpočtového základu. Pokud se zvýší míra poškození zdraví, zaměstnanec má nárok na doplatek odpovídající rozdílu mezi stávajícím a dřívějším úrazovým vyrovnáním. Ad 2: Úrazová renta – při poškození zdraví má zaměstnanec nárok na úrazovou rentu, pokud je míra poškození jeho zdraví alespoň 33 %. Úrazová renta přísluší zaměstnanci do dne předcházejícího dni, od kterého je přiznán starobní důchod. Nejpozději však do dovršení 65. roku věku. Jestliže je míra poškození nejméně 33 %, avšak méně než 66 %, měsíční výše úrazové renty se určí procentem míry poškození zdraví stanovené podle právního předpisu, zvýšeným o 34 % z měsíčního výpočtového základu. Je-li míra poškození vyšší než 66 %, měsíční výše se určí ve výši měsíčního výpočtového základu. Vznikne-li zaměstnanci nárok na invalidní důchod, sníží se výše úrazové renty o výši tohoto důchodu. Zvýšení kvůli bezmocnosti aj. se neprovádí. V případě změny poškození zdraví se vypočítá nová úrazová renta z měsíčního výpočtového základu ke dni změny. Ad 3: Úrazový příplatek – jestliže je zaměstnanec následkem poškození zdraví uznán dočasně práce neschopným, má nárok na úrazový příplatek k náhradě mzdy, platu nebo nemocenskému. Úrazový příplatek náleží zaměstnanci od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti do jejího ukončení. Má-li zaměstnanec více zaměstnání, náleží mu úrazový příplatek z každého takového zaměstnání, pokud byl uznán ve spojitosti s poškozením zdraví. Výše úrazového příplatku se stanoví jako rozdíl mezi součtem denních výpočtových základů za kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti a náhradou mzdy nebo platu v tomto období. Ad 4: Bolestné – zaměstnanec má nárok na bolestné za bolest způsobenou poškozením zdraví. Dále má pak nárok na další bolestné, které je spojeno s léčbou nebo odstraňováním následků poškození zdraví ještě nezohledněném v poskytnutém bolestném. Bolestné se přiznává na základě lékařského posudku o bodovém ohodnocení bolesti. Suma bolestného se vypočítá jako součin bodů (uvedena níže). Stejný postup je aplikován i při výpočtu příspěvku za ztížení společenského uplatnění. Ad 5: Hodnota bodu – 1 bod je symbolizován 120 Kč. Vláda může zvýšit hodnotu bodu pro stanovení bolestného a příspěvku za ztížení společenského uplatnění. Ad 6: Náhrada nákladů – účelné náklady, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, spojené s léčením zaměstnance, hradí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Za účelné náklady lze považovat zejména: úhradu za léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, hrazenou lázeňskou

3.2

Současná právní úprava

12

péči, úhradu úkonů a nákladů nehrazené péče, pokud byla nezbytná pro odstranění následků poškození zdraví, a zvýšené náklady na dietní stravování. Ad 7: Náhrada nákladů spojených s pohřbem – hradí příslušná správa sociálního zabezpečení tomu, kdo vynaložil tyto náklady. Náklady spojené s pohřbem jsou náklady účtované pohřebním ústavem, nezahrnují však náklady na nájem hrobového místa, smuteční ošacení atd. Tyto náklady se hradí až do výše desetinásobku pohřebného. Ad 8: Jednorázový příspěvek pozůstalému – náleží pozůstalému manželovi nebo nezaopatřenému dítěti, a to každému z nich ve výši 240 000 Kč. Rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, náleží taktéž 240 000 Kč. Ad 9: Úrazová renta pozůstalého – pokud zesnulý zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu pozůstalému, tak pozůstalému náleží 40 % z měsíčního výpočtového základu zaměstnance. Je-li počet pozůstalých vyšší než 1, vydělí se měsíční výše úrazové renty jednoho pozůstalého příslušným počtem pozůstalých. Úrazová renta pozůstalého se sníží o částku, kterou tvoří jeho vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod. Nárok na úrazovou rentu vzniká pozůstalému dnem úmrtí zaměstnance, nejdéle však do kalendářního měsíce, kdy by zaměstnanec dovršil 65 let věku. Nárok na rentu taktéž zaniká v případě uzavření nového sňatku. Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem. Uplynutím času nárok na dávku nezaniká. Dávku uplatňuje zaměstnanec nebo oprávněný na předtištěném formuláři u okresní správy sociálního zabezpečení. Nárok na dávku lze také podat prostřednictvím elektronického formuláře. Výplata dávek – po splnění stanovených podmínek požádá písemně zaměstnanec nebo oprávněný o přiznání a výplatu dávky příslušný orgán úrazového pojištění. Úrazová renta a úrazová renta pozůstalého se vyplácejí měsíčně, ostatní dávky jednorázově. Úrazový příplatek k nemocenskému lze poskytnout zálohově. Dávky musejí být vyplaceny nejpozději do jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byl nárok na výplatu dávky stanoveným způsobem osvědčen. Jednorázové dávky se vyplácejí do jednoho měsíce ode dne vydání pravomocného rozhodnutí o přiznání dávky, opakující se dávky se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách, stanovených příslušným orgánem úrazového pojištění. Výši dávek zaokrouhlujeme na celé koruny nahoru. Příjemcem dávky je oprávněný nebo zaměstnanec, jejich zákonný zástupce nebo příjemce (použijí se právní předpisy o zvláštním příjemci pro výplatu dávky). Jednotlivé dávky se převádějí na jejich účet u peněžního ústavu v České republice nebo se vyplácejí v hotovosti pomocí držitele poštovní licence. Dávky se vyplácejí i do ciziny na základě žádosti příjemce, ale pouze formou bezhotovostního převodu na účet. Nárok na výplatu renty zaniká po uplynutí tří let. Nárok na dávku zaniká také dnem smrti zaměstnance nebo oprávněného, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud příslušný orgán zjistí, že nárok na dávku nebo na její výplatu zanikl, dávka se odejme nebo se její výplata zastaví. Pokud příslušný orgán zjistí, že byla dávka vyplacena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla-li neprávem odepřena

3.2

Současná právní úprava

13

či přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se přizná nebo zvýší. Nejvýše se ale lze zpětně vrátit o tři roky ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení. Jestliže příslušný orgán uzná, že byla nebo je dávka vyplácena ve vyšší částce, než měla být nebo byla přiznána neprávem, dávka se sníží nebo zastaví. Pokud zaměstnanec nesplnil svoje povinnosti stanovené § 83, odst. 2 a 3 a byl na ně náležitě upozorněn, tak se výplata úrazové renty zastaví. Nárok na dávku nelze postoupit ani dát do zástavy. Dohodu o srážkách z dávky lze uzavřít pro pohledávky na výživném a na příspěvku na výživu nebo na úhradu přeplatku na dávce, a to až do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí. Tato dohoda se ovšem nevztahuje na bolestné, na příspěvek za ztížení společenského uplatnění a na náhrady nákladů spojených s léčením a s pohřbem. Pokud zemře zaměstnanec nebo oprávněný po vzniku nároku na dávku, přechází tento nárok na výplatu dávky postupně na manžela/manželku, děti, rodiče a na osoby žijící v době smrti ve stejné domácnosti. Podmínka týkající se žití ve stejné domácnosti neplatí pro děti – ty mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém. Tyto nároky nejsou předmětem dědictví, předmětem dědictví se stávají, pokud neexistují osoby, které jsou uvedeny v předešlém odstavci. Pokud nastane situace, kdy příjemce dávky přijal dávku a přitom musel očekávat, že je vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinen uhradit orgánu úrazového pojištění tento přeplatek. Nárok na úhradu přeplatku zaniká uplynutím tří let, kdy orgán tuto nesrovnalost zaregistroval. Povinnost uhradit přeplatek na dávce nevzniká, pokud výše přeplatku je menší než 100 Kč. Rehabilitaci lze poskytnout, pokud míra poškození zaměstnance činí alespoň 33 % a jeho společenské uplatnění vyžaduje obnovení nebo získání dovedností ke zmírnění ztráty, obnovení dosavadních nebo získaných nových znalostí a dovedností. Rehabilitaci v úrazovém pojištění lze zaměstnanci poskytnout pouze v případě, že mu již nenáleží jiná rehabilitace podle zvláštních právních předpisů. Rehabilitace se provádí ve specializovaných zařízeních, které jsou zařazené do seznamu stanoveného prováděcím předpisem. Okresní správa sociálního zabezpečení určí zaměstnanci, ve kterém rehabilitačním zařízení bude rehabilitace prováděna. Poskytnutá rehabilitace je hrazena z úrazového pojištění. Pojistné Pro stanovení výše a placení pojistného se stanoví procentní sazba, tu vypočítáme z jednotlivých vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v rozhodném období. Za vyměřovací základ se u zaměstnance, který se účastní nemocenského pojištění, považuje základ pro pojistné na sociální zabezpečení a u zaměstnance v pracovním poměru, na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce se považuje zúčtovaná mzda nebo odměna. Pojistné platí zaměstnavatel a je příjmem státního rozpočtu. Jednotlivé sazby jsou stanoveny v příloze této práce. Sazbu pojistného použije zaměstnavatel podle převažující činnosti z Odvětvové klasifikace ekonomických čin-

3.2

Současná právní úprava

14

ností, kterou vydává Český statistický úřad. Pokud se jedná o agenturního zaměstnance, tak je pro stanovení sazby rozhodující druh práce. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pojistné se odvádí každý měsíc a je splatné ve stejný den, kdy je u zaměstnavatele splatné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek v zaměstnanosti – odvádí se společně. Zaměstnavatel předloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení přehled o výši vyměřovacích základů zaměstnanců a výši pojistného, které je povinen platit. ČSSZ stanoví průměrnou úrazovou zátěž pro jednotlivé skupiny činností stanovené v Odvětvové klasifikaci ekonomických činností vydané Českým statistickým úřadem. Průměrnou úrazovou zátěž lze stanovit jako poměr součtu dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnanců a objemu pojistného všech zaměstnavatelů zařazených do této skupiny v předchozím roce. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení stanoví vždy k 30. červnu následujícího kalendářního roku úrazovou zátěž pro každého zaměstnavatele. Pokud v předchozím kalendářním roce byla úrazová zátěž vyšší než trojnásobek průměrné úrazové zátěže, tak se pojistné zvýší, a to nejvýše o 30 % pojistného zaměstnavatele za předchozí kalendářní rok. Pokud v předchozím kalendářním roce byla úrazová zátěž nižší než polovina průměrné úrazové zátěže, pojistné se sníží o 5 % nebo 10 %, a to v závislosti na průměrné úrazové zátěži skupiny. Na základě podnětu inspekce práce nebo orgánů ochrany veřejného zdraví může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit přirážku k pojistnému zaměstnavateli, u kterého tyto orgány opakovaně zjistily závažné porušení povinností uložených zaměstnavateli. Výše přirážky k pojistnému činí 1–10 % pojistného splatného od prvního kalendářního dne měsíce, kdy nabylo rozhodnutí právní moci, a to do konce kalendářního měsíce, v němž byly dané nedostatky odstraněny. Organizace a provádění úrazového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí: a) řídí a kontroluje výkony státní správy v úrazovém pojištění; b) řídí a kontroluje ČSSZ; c) zřizuje posudkové komise; d) projednává správní delikty uvedené v § 59 odst. 4; e) vybírá a vymáhá pokuty za správní delikty, o kterých rozhodlo; f) zřizuje Radu úrazového pojištění podle tohoto zákona, stanoví její statut a jmenuje její členy. Ministerstvo vytváří posudkové komise, které posuzují míru poškození zdraví zaměstnance a vedou za těmito účely přezkumné řízení týkající se úrazové renty a vyrovnání. Dále je oprávněno dát podnět k lékařské prohlídce zaměstnance. ČSSZ má za úkol kontrolovat činnost jednotlivých okresních správ a rozhoduje o přiznání, odnětí, zastavení výplaty, výši dávek, vrácení přeplatku, regresních

3.2

Současná právní úprava

15

náhradách atd. Vede registr zaměstnanců a zaměstnavatelů. Poskytuje odbornou pomoc ve věcech úrazového pojištění. Shromažďuje v registru zaměstnanců identifikační a jiné údaje, potřebné pro plnění úkolů v úrazovém pojištění. Zveřejňuje statistické údaje o výkonu úrazového pojištění. Na okresní správu sociálního zabezpečení jsou přeneseny povinnosti, a to zejména výplata dávek, výběr pojistného, vedení evidence, řešení žádostí a projednávání přestupků. Orgány úrazového pojištění jsou oprávněny ověřit si u zaměstnavatele údaje týkající se pojistného a údaje nezbytné pro poskytování dávek. Při kontrolní činnosti jsou orgány oprávněny vstupovat do objektů na pracoviště, vyžadovat příslušnou dokumentaci s výjimkou pracovišť ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. ČSSZ má dále za úkol vypracovat do jednoho měsíce po schválení státního rozpočtu na kalendářní rok přehled vývoje úrazového pojištění, který zahrnuje podrobné údaje o výši pojistného, o výdajích na dávky, na prevenci v úrazovém pojištění a o výši provozních nákladů v rozsahu ukazatelů statistiky pracovních úrazů a nemocí z povolání včetně jejich zdrojů a příčin. Posuzování poškození zdraví Při posuzování poškození zdraví se vychází ze zprávy zaměstnavatele o vzniku pracovního úrazu nebo zjištění nemoci zaměstnance, z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření lékaře orgánu úrazového pojištění nebo lékaře posudkové komise ministerstva. Kontrolní lékařská prohlídka se uskuteční do 30 dnů po zahájení řízení o úrazovém vyrovnání nebo o úrazové rentě. Tato prohlídka se také provádí v případě zjištění nových skutečností nebo na základě žádosti zaměstnavatele či zaměstnance. Podnět k lékařské prohlídce se podává příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Na žádost orgánu úrazového pojištění jsou příslušní lékaři povinni za úhradu provést vyšetření zdravotního stavu zaměstnance a zpracovat potřebné lékařské podklady. Dále je příslušný lékař povinen vypracovat na žádost zaměstnavatele lékařský posudek za účelem stanovení bolestného a příspěvku za ztížení společenského uplatnění, zaslat kopii lékařského posudku do tří dnů po jeho nabytí platnosti okresní správě sociálního zabezpečení. Výše úhrady lékařům se řídí seznamem s bodovými hodnotami. Správní delikty Zaměstnavateli může být udělena pokuta od 20 000 do 100 000 Kč, pokud neoznámí vznik či zánik pojištění zaměstnance, změnu údajů zaměstnance, vznik úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, nevede potřebné údaje nebo když neposkytne vyžadované podklady. Provozovatel se dopustí správního deliktu, když neuposlechne žádosti příslušného orgánu, nezpracuje lékařské podklady nebo neumožní lékaři příslušného orgánu nahlížet do zdravotnické dokumentace.

3.2

Současná právní úprava

16

Pojišťovna, která vede evidenci o pojištění zaměstnavatele, se dopustí správního deliktu, nepředá-li České správě sociálního zabezpečení kopii své evidence (pokuta 100 000 Kč), nebo když nesdělí Ministerstvu financí ekonomické výsledky provozu zákonného pojištění a nepřevede přebytky do státního rozpočtu (pokuta 10 mil. Kč). Řízení pojištění ve věcech dávkových Řízení pojištění je rozhodování o dávkách. Toto řízení je zahájeno na základě žádosti zaměstnance nebo oprávněného, která se podává na předepsaném formuláři. Pokud oprávněný nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu sám požádat o dávku, může na základě potvrzení od lékaře podat žádost jeho manžel (manželka). V tomto řízení se nevydává žádné rozhodnutí, ale přímo písemné oznámení. Proti tomuto oznámení se lze odvolat do 15 dnů od jeho doručení. V tzv. zkráceném řízení rozhoduje orgán pojištění o nároku na výplatu dávky v nesporných případech, o změně výše vyplacené dávky a o zániku nároku na výplatu dávky. Řízení pojištění ve věcech jiných než dávkových Předmětem řízení je rozhodování o vzniku, trvání nebo zániku úrazového pojištění, dále o přestupcích, správních deliktech a regresních náhradách. Účastníky tohoto řízení jsou: a) zaměstnanec a oprávněný; b) zaměstnavatel; c) příslušný lékař; d) ten, vůči němuž je uplatňována náhrada. Řízení se zahajuje opět podáním příslušné žádosti. Řízení pojištění ve věcech pojistného Předmětem řízení ve věcech pojistného je rozhodování o: a) pojistném ve sporných případech; b) určení pravděpodobné výše pojistného; c) penále; d) placení dlužného pojistného a penále ve splátkách; e) přirážce k pojistnému. Účastníkem řízení ve věcech pojistného je zaměstnavatel. Řízení se zahajuje z moci úřední. Řízení o povolení splátek dlužného pojistného a penále ve splátkách je zahajováno na žádost zaměstnavatele. Náhradu nákladů na řízení lze uplatnit na žádost zaměstnance, kdy orgán úrazového pojištění nahradí ušlý výdělek a náklady spojené s dostavením se k lékaři, pokud jde o řízení o úrazovém vyrovnání nebo o úrazovou rentu.

3.2

Současná právní úprava

17

Náhrada nákladů také náleží rodinným příslušníkům a zákonným zástupcům, jestliže jejich účast situace vyžaduje. Za náklady se považují výdaje za cestu, ubytování, stravování a další nutné výdaje. Lze je nárokovat do dvou měsíců ode dne vyšetření nebo jednání u orgánu úrazového pojištění. Řízení pojištění, dle zákona o úrazovém pojištění, dále rozebírá případy, kdy lze řízení přerušit a zastavit, formy rozhodnutí, možnosti doručení rozhodnutí, námitky proti oznámení aj. Podmínky a sazby zákonného pojištění Vyhláška ministerstva financí č. 125/1993 Sb., která stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Jak už jsem uvedl, každý zaměstnavatel, pro kterého pracuje alespoň jeden zaměstnanec, musí být pojištěn u jedné z pojišťoven, a to podle doby, kdy bylo sjednáno toto pojištění. Pojištění vzniká prvním dnem pracovněprávního vztahu a trvá po celou dobu jeho existence. • u České pojišťovny, a. s., jsou pojištěni zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. 12. 1992. Takto jsou pojištěni i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního nástupce těchto zaměstnavatelů. • u Kooperativy, a. s., jsou pojištěni ostatní zaměstnavatelé. Zákonné pojištění nezbavuje zaměstnavatele odpovědnosti za náhradu škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Mají ale právo žádat po pojišťovně náhradu škody v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu. Pojišťovna uhradí náklady soudní i mimosoudní pouze v případě, že se k tomu písemně zavázala. Pojišťovna je povinna vyřídit pojistnou událost nejpozději do 15 dnů po skončení šetření. V šetření se zabývá zjištěním rozsahu škody. Kooperace se zaměstnavatelem Zaměstnavatel má za úkol dohlížet na bezpečnost práce – zejména z důvodu, aby nenastala škodná událost. Je povinen dodržovat právní předpisy, odvracet a minimalizovat nebezpečí a nesmí trpět porušování těchto předpisů ze strany třetích osob. Pokud už škodná událost nastala, musí uplatnit opatření, která povedou k minimalizaci škody. Zaměstnavatel je dále povinen bez zbytečného odkladu informovat organizační jednotku pojišťovny, v jejímž obvodu má sídlo (trvalé bydliště), a to při zvýšené nebezpečnosti, při vzniku škodné události a při zahájení trestního stíhání proti zaměstnanci nebo třetí osobě. Respektovat a řídit se pokyny pojišťovny – nezavazovat se k náhradě promlčené pohledávky.

3.2

18

Současná právní úprava

Pokud zaměstnavatel poruší některou ze svých povinností, má pojišťovna vůči němu právo na přiměřenou náhradu. Tato náhrada však nesmí přesáhnout více jak polovinu částky, kterou z důvodu pojistného plnění pojišťovna vyplatila. Pokud zaměstnavatel nebo zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo pod vlivem jiné návykové látky, došlo-li z jejich strany k hrubému porušení předpisů nebo ke škodě, která souvisela s výkonem činnosti provozovatele, pojišťovna má právo žádat náhradu až do výše poskytnutého plnění. Stejné právo má pojišťovna proti zaměstnavateli, pokud byl v prodlení se splácením pojistného a pojišťovna vyplatila pojistné plnění za období, kdy pojistné nebylo zaplaceno. Pojistné Zaměstnavatel má bez zbytečného odkladu povinnost oznámit organizační jednotce pojišťovny, že zaměstnává zaměstnance a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje. Pojistné se vypočítává stejně jako výpočet pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Základem pro výpočet pojistného je souhrn všech vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu sazby se použije příslušná kategorie. Kategorie jsou členěny podle základních činností – zaměstnavatel spadá do té kategorie, ve které převažuje jeho předmět podnikání. Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem jsou přiloženy v příloze této práce. Tab. 1: Splatnost pojistného (Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb.) Pojistné za:

Splatnost do:

I. čtvrtletí

31. ledna

II. čtvrtletí

30. dubna

III. čtvrtletí

31. července

IV. čtvrtletí

31. října

Nespotřebované pojistné se nevrací. Zaplacení pojistného za celou dobu trvání je povinen zaměstnavatel prokázat – v opačném případě se má za to, že pojistné uhrazeno nebylo. Pokud zaměstnavatel nezaplatil pojistné včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. Odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Z této vyhlášky lze stanovit výši, do které se poskytuje

3.2

Současná právní úprava

19

náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví. Odškodnění bolesti se stanoví podle sazeb bodového ohodnocení (viz přílohy). Za bolest se považuje jakékoliv tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla (dále jen poškozený). Bodové ohodnocení je vymezeno v lékařském posudku. Odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje opět podle bodového ohodnocení, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a společnosti – jedná se zejména o další možnosti vzdělávání, zvyšovaní kvalifikace, uplatnění v rodinném, politickém, kulturním a sportovním životě. V úvahu se berou i další specifika, jako např. věk postiženého. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být v rovnováze s následky a jejich předpokládaným vývojem. Je taktéž bodově ohodnoceno lékařským posudkem. Stanovení bodového ohodnocení Při stanovování bodového ohodnocení se hodnotí aktuální fáze bolesti a přihlíží se k rozsahu, způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti a náročnosti použité léčby. Bodové ohodnocení bolesti se stanovuje až v době stabilizace bolesti. Při ohodnocování ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení. Pokud uplatňuje poškozený již dříve uplatňovaný nárok kvůli zhoršení tohoto uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte se z aktuálního bodového ohodnocení výše bodového ohodnocení dříve přiznána. Jestliže škoda na zdraví vyžádala náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví, a to nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Za náročný způsob léčení lze považovat např. infekce rány prodlužující dobu léčení. Jestliže si škoda na zdraví vyžádala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví, a to nejvýše o dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení. Za mimořádně náročný způsob léčení lze považovat např. léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu. Jestliže si škoda na zdraví vedla ke zvlášť závažným následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Za tyto následky lze považovat významné omezení v životě při přihlédnutí k věku poškozeného. Pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více složek poškození, bodové hodnocení se sčítá. Pouze v případě poškození téhož orgánu nesmí bodové ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Tato výše se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota jednoho bodu činí 120 Kč. Ve zvlášť výjimečných případech může soud výši odškodného přiměřeně zvýšit.

3.2

Současná právní úprava

20

Lékařský posudek Vytváří se za účelem stanovení výše odškodnění v jednotlivých případech. Vystavuje jej posuzující lékař, který je zároveň ošetřujícím lékařem poškozeného, nebo zdravotnické zařízení , jehož posuzující lékař daný posudek zpracoval. Posudek u bolesti se vydává, až když je stav poškozeného ustálený. U ztíženého společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví. Nový lékařský posudek lze vydat za předpokladu, že se výrazně zhoršily následky poškozeného. Posudek zpracovává posuzující lékař na základě úplných informací, které mu byly poskytnuty ošetřujícími lékaři. Posudek musí vždy obsahovat postupy, kterými lékaři dospěli k závěru hodnocení, příslušné přílohy, podle kterých bylo bodové ohodnocení provedeno a odůvodnění případného zvýšení bodového ohodnocení nad limity. Lékařský posudek musí také obsahovat podpis posuzujícího lékaře s jeho jmenovkou a razítko zdravotnického zařízení s datem vyhotovení. Postup při uznávání nemocí z povolání Je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí podle § 16 odst. 3 zákona české národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění 134/1997 Sb. Vyhláška stanovuje zdravotnická zařízení (uvedená v příloze této bakalářské práce), ve kterých se posuzuje uznávání nemocí z povolání (dále jen onemocnění). Výjimku tvoří osoby, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo obrany nebo státní podnik založený Ministerstvem obrany. Lékařské pracoviště posuzuje onemocnění, u kterého vzniklo podezření, že se jedná o nemoc z povolání, z podnětu ošetřujícího lékaře nebo fyzické osoby. Vyšetření provádí lékařská střediska se sídlem v příslušném územním obvodu. Územním obvodem je místo nebo místa podnikání zaměstnavatele osoby trpící onemocněním, kde vykonává práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Příslušné pracovně lékařské pracoviště provádí posouzení osob na základě zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledků lékařských vyšetření a dále na základě ověření podmínek vzniku onemocnění. Podmínky vzniku onemocnění ověřuje: a) krajská hygienická stanice; b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost; c) krajská hygienická stanice, v jejímž správním území je příslušné pracovně lékařské pracoviště, a to na základě písemných údajů o podmínkách vzniku onemocnění sdělených písemně tímto pracovištěm. Jakmile posoudí onemocnění příslušné pracovně lékařské pracoviště, postoupí případ k ověření závěru posouzení onemocnění a k vydání lékařského posudku středisku nemocí z povolání, v jehož územním obvodu má sídlo.

3.2

Současná právní úprava

21

Příslušné středisko nemocí z povolání vychází z postoupené zdravotnické a spisové dokumentace. V případě, že středisko obdrží neúplné nebo nepřesné posouzení, doplní potřebné doklady samo nebo vrátí případ k došetření příslušnému pracovišti. Po ověření závěrů posouzení onemocnění vydá příslušné středisko posudek, kterým uznává nebo neuznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zašle osobě trpící onemocněním. Posuzování nemocí z povolání vojáků a občanských zaměstnanců ověřuje vojenské pracovně lékařské pracoviště na základě zhodnocení provedeného orgánem ochrany veřejného zdraví Ministerstva obrany. Po tomto posouzení postoupí případ k ověření závěru onemocnění a k vydání posudku vojenskému středisku. Posudek a jeho stejnopis pošle osobě trpící a dalším osobám, se kterými tato povinnost souvisí. V případě vzniku nemoci z povolání u osoby, která je občanem jiného státu Evropské unie s povolením k přechodnému pobytu nebo s povolením k trvalému pobytu na území České republiky, jejíž onemocnění, u kterého je podezření na nemoc z povolání, vzniklo při výkonu práce v jiném členském státu Evropské unie, provádí lékařské vyšetření příslušné středisko, v jehož územním obvodu je místo pobytu této osoby. Toto vyšetření se provádí na základě žádosti kompetentní instituce. Posudek obsahuje náležitosti podle právního předpisu a datum zjištění nemoci včetně stupně závažnosti poruchy, pokud ho zvláštní právní předpis vymezuje. Posudek zašle příslušné středisko praktickému lékaři, který poskytuje osobě trpící primární zdravotní péči nebo příslušnému lékaři závodní preventivní péče, jde-li o zaměstnance. Evidenci osob, které byly uznány nemocnými, vede příslušné pracovně lékařské pracoviště, u vojáků a občanských zaměstnanců vojenské středisko. Posudek, kterým se uznává nemoc z povolání, zašle příslušné středisko nemocí z povolání do Národního registru nemocí z povolání, jehož zpracovatelem je Státní zdravotní ústav v Praze. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Vybraná problematika zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. „Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se výkonu práce týkajíÿ (dále jen rizika). Všechny osoby, které se na pracovišti zdržují, mají povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Dohledem nad zaměstnanci jsou pověřeni vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních a v rozsahu jejich funkcí. Tento dohled je rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich práce. Dojde-li k situaci, kdy jsou na jednom pracovišti plněny úkoly dvou a více zaměstnanců, jsou zaměstnavatelé povinni spolu písemně komunikovat a informovat se o rizicích při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý ze zaměstnanců má povinnost zajistit,

3.2

Současná právní úprava

22

aby jeho činnost a práce jeho zaměstnanců byly prováděny tak, aby byli současně chráněni i zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, a spolupracovat při zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. Zaměstnavatel je povinen předcházet rizikům vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření uložená právními a ostatními předpisy a opatření, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Zaměstnavatel je dále povinen jednotlivá rizika vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. Mezi základní zásady, kterými by se měl zaměstnavatel řídit, patří zejména: • omezování vzniku rizik; • odstraňování rizik u zdroje; • přizpůsobovaní pracovních podmínek potřebám zaměstnanců; • nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologiemi; • snížení počtu zaměstnanců vystavujících se škodlivým faktorům; • upřednostňování kolektivní ochrany před ochranou individuální; • provádění opatření k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení; • udílení vhodných pokynů k zajištění všeobecné bezpečnosti a ochrany. Pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně nebo jiné nebezpečí, zaměstnavatel spolupracuje při poskytování první pomoci se zařízením poskytujícím závodní zdravotní péči. Dále je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich činnost a dbát o zlepšení pracovních podmínek. Pokud zajišťuje tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, je povinen mu poskytnout potřebnou součinnost, prostředky a informace. Odborně způsobilá osoba musí být starší 18 let a musela získat odborné vzdělání a absolvovat příslušnou praxi. Vláda stanoví nařízením bližší předpoklady k získání odborné způsobilosti. Zaměstnavatel je povinen: • nepřipustit zaměstnance vykonávat takové práce, které neodpovídají jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti; • zajistit, aby práci vyžadující zvláštní náležitosti vykonávali pouze ti, kteří jsou k tomu oprávněni, podrobili se očkování nebo mají doklad o odolnosti proti nákaze; • zajistit školení zaměstnancům o právních a ostatních předpisech, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce; • neodměňovat práci takovým způsobem, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu. Ochranné pomůcky V případě situace, kdy nelze rizika odstranit nebo omezit technickými prostředky, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pomůcky jsou pomůcky, které chrání zaměstnance před

3.2

Současná právní úprava

23

riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním předpisem. Zaměstnavatel je povinen poskytovat svým zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami. Dále je povinen udržovat tyto pomůcky v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání. Veškeré tyto pomůcky poskytuje bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocených rizik. Vláda stanoví podmínky při používání výše uvedených pomůcek. Povinnost zaměstnavatele při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání Zaměstnavatel má povinnost vyšetřit okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, a za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále nesmí bez závažných důvodů měnit stav na místě úrazu. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede evidenci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší jak tři dny, anebo k úmrtí zaměstnance. Tento záznam předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci, v případě jeho smrti jeho rodinným příslušníkům. Zaměstnavatel vede i evidenci úrazů, jimiž nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři dny. Zaměstnavatel musí ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v pracovním poměru a u kterého zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním. Pracovní úraz není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě domů a zpět. Zaměstnavatel se zcela zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním zaměstnance, který porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti. Dále se zprostí odpovědnosti v případě, kdy si zaměstnanec přivodil škodu svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek. Z části se může zprostit zaměstnavatel odpovědnost v případě: • poruší-li postižený svým zaviněním právní nebo jiné předpisy, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a toto porušení bylo jednou z příčiny škod; • jednou z příčin škody byla opilost nebo zneužití návykových látek; • postižený si způsobil škodu tím, že se choval v rozporu s obvyklým způsobem chování a musel si být vědom následků svého jednání.

3.2

Současná právní úprava

24

V případě, že byl zaměstnavatel zproštěn škody částečně, určí se část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění. Za lehkomyslné chování nelze považovat neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti v případě, že zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvrácení škody hrozící tomuto zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, za předpokladu, že tento stav sám nevyvolal. Zaměstnavatel je v případě škody povinen poskytnou zaměstnanci: • ztrátu na výdělku; • bolest a ztížení společenského uplatnění; • účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu. Náhrada za ztrátu na výdělku činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy a plnou výší nemocenského. Evidence a hlášení úrazů Nařízení vlády ze dne 14. listopadu 2001 stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci v knize úrazů se všemi potřebnými náležitostmi. Záznam úrazu sepisuje zaměstnavatel nejpozději do 5 pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu a postupuje přitom podle vzoru záznamu o úrazu. Pracovní úraz je povinen ohlásit bez zbytečného odkladu: a) státnímu zástupci nebo územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin; b) příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; c) zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal; d) organizační jednotce pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn; e) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce v případě podléhajícím dozoru. Zaměstnavatel musí zaslat záznamy o pracovních úrazech za uplynulý měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce (úraz na pracovišti) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru. Odpovědnost Dosavadní úprava je podle pracovního práva postavena na objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz nebo nemoc z povolání zaměstnance. Aby nastala

3.2

Současná právní úprava

25

pracovněprávní odpovědnost, musí být splněny určité předpoklady (naplnění skutkové podstaty). Odpovědnost se dělí na: • subjektivní – odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, odpovídá podle míry svého zavinění; • objektivní – odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnanci, odpovídá bez ohledu na zavinění.

Obr. 1: Odpovědnost (Doleček, 2010)

Příčinná souvislost – konkrétní vztah mezi dvěma prvky základních předpokladů odpovědnosti, rozlišujeme, zda se jedná o odpovědnost objektivní nebo subjektivní, a zjišťujeme bezprostřední příčinu vzniku škody.

4

VLASTNÍ PRÁCE

4 4.1

26

Vlastní práce Aktuální úprava v České republice

Zákonné pojištění V České republice jsou zaměstnavatelé povinni se pojistit u jedné ze dvou komerčních pojišťoven (Kooperativa,Česká pojišťovna) a platit jí zákonné pojistné. Stát tak znemožňuje ostatním pojišťovnám připojit se a nabízet taktéž toto pojištění. Odložená právní úprava počítala s tím, že odškodňování za pracovní úraz a nemoc z povolání převezme od komerčních pojišťoven stát. Tím, že se nevyhlásila veřejná soutěž, ze které by vyšel vítěz, který by byl provozováním pojištění pověřen, se stát dopustil prohřešku. Pravdou ale je, že stát v roce 1992 neměl příliš z čeho vybírat. Vlastní instituci neměl, a proto se obrátil na komerční sféru. Pojišťoven, které by byly schopny zvládnout takovou agendu a splňovaly náročná kritéria, jako je technické vybavení, odbornost, celoplošná působnost, příslušná licence atd., bylo jen velmi málo, proto nebylo možné převést toto pojištění plně do komerční sféry. Po tomto zhodnocení situace se stát rozhodl pro určení dvou pojišťoven, které začaly vykonávat státní zakázku. Mělo se jednat o přechodný stav, ale ten trvá už 18 let. (Frantová, 2008) Provozování zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je upraveno jako neziskové. Případná ztráta vzniklá provozováním tohoto pojištění je kryta ze státního rozpočtu a naopak případný přebytek z tohoto pojištění je pojišťovnami odváděn do státního rozpočtu. Systém znázorněný v obrázku 2 už v České republice funguje osmnáctým rokem a mnoho lidí tvrdí, že funguje bez problémů. Při podrobnějším prozkoumání této problematiky lze zjistit, že systém nerozlišuje, jak jednotliví zaměstnavatelé zabezpečují pracovní prostředí nebo zlepšují podmínky pro výkon práce. Sazba, kterou musejí zaměstnavatelé ve stejném odvětví odvádět, je stejná pro podnik, který zaměstnává tři zaměstnance, jako pro podnik zaměstnávající zaměstnanců pět set. Domnívám se tedy, že stávající systém dostatečně zaměstnavatele nemotivuje k vytváření podmínek zabraňujícím vzniku pracovních úrazů nebo nemocí z povolání. Pojistné Z analýzy dosavadního průběhu zákonného pojištění a odhadu výplaty rent vyplývající ze vzniklých škod vyplývá, že z pohledu průběžného financování, na kterém je systém založen, budou pojišťovny tvořit přebytky a tedy i odvádět tyto peníze do státního rozpočtu. To je dáno přijetím vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. (s platností od 1. 1. 2002), kde se snižuje procentuální sazba na správní režii pojišťoven (z 29,5 % na 13,5 % – odpovídá nárůstu pojistného) a zároveň dochází ke zvýšení sazby pojistného. Dá se tedy říci, že po tomto navýšení nehrozí státnímu rozpočtu v nejbližších letech ztráta. I přes tento jev je ale nutno poznamenat, že při zachování současného systému bude docházet k poklesu přebytku pojistného – podíl

4.1

Aktuální úprava v České republice

27

Obr. 2: Zákonné pojištění zaměstnavatele

pojistného plnění na pojistném stoupal od počátku tohoto pojištění. V roce 2002 se v porovnání s rokem 2001 snížil vcelku ze 70,61 % na 51,12 %, což si vyžádalo výše uvedené legislativní změny. (Zvoníková a Táborská, 2006) Na celkovou výplatu rent do roku 2033 za úrazy nebo nemoci z povolání, které nastaly do roku 2004, se předpokládá více než 54 mld. Kč. Počet náhrad vyplacených pojišťovnami za ztrátu na výdělku neustále roste, náhrady jsou průběžně valorizovány. Vzhledem k průběžnému financování lze roční platbu za existující renty odhadovat na 2 mld. Kč. Celkový růst vyplacených náhrad je ovlivňován vyššími průměrnými náklady na jednu pojistnou událost, tj. vlivem růstu průměrných mezd a poskytovanou náhradou za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Dále pak vyššími doplatky za léky, zdravotní pomůcky, lékařskou a rehabilitační péči. Například v roce 2004 se počet náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zvýšil, a to o 728 z počtu 12 107 na 12 835 – což představuje nárůst o 6 %. (Zvoníková a Táborská, 2006) Pro představu uvádím charakteristiky Ministerstva práce a sociálních věcí za rok 2004. V tomto roce došlo v České republice ke 109 243 pracovním úrazům. Nevyhovující pracovní prostředí bylo příčinou 1 329 nemocí z povolání a o život přišlo 187 lidí. Zaměstnavatelé zaplatili 4 550 996 000 Kč za úrazové pojištění a zároveň v tomto roce vyplatily pojišťovny 2 595 634 000 Kč. Samotné renty, které obě pojišťovny vyplatily, činily téměř 1,5 mld. Kč (58,5 % veškerého pojistného plnění) a jejich podíl rok od roku roste. Z výše uvedeného textu vyplývá, že se neustále zvyšují závazky pojišťoven a bu-

4.1

28

Aktuální úprava v České republice

Tab. 2: Úrazy zahrnované do systému úrazového pojištění (ČSÚ, 2005b) Typ úrazu

Zahrnuté

Definice: „Samostatná událost v průběhu pracovního procesu, vedoucí k fyzickému nebo mentálnímupoškození.ÿ Akutní otravy

ANO

Úmyslné zavinění jiné osoby

ANO

Úrazy na veřejných prostranstvích nebo v dopravních prostředcích v souvislosti s plněním pracovních poviností:

ANO

• Dopravní úrazy v průběhu pracovního procesu (veřejné cesty, parkoviště pro vozidla, úrazy uvnitř komplexu budov podniku)

ANO

• Jiné úrazy (uklouznutí, pády, agrese atd.) na veřejných prostranstvích (chodníky, schodiště atd.) nebo na výjezdových a odjezdových místech (stanice, přístavy, letiště atd.) jakýchkoli dopravních prostředků během cesty v souvislosti s prací

ANO

• Úrazy na palubách jakýchkoli dopravních prostředků v souvislosti s prací (metro, tramvaj, vlak, loď, letadlo atd.)

ANO

Úrazy během plnění pracovní činnosti v jiné firmě, než která zaměstnává zraněnou osobu, nebo u soukromého subjektu

ANO

Úrazy způsobené záměrným sebepoškozením

NE

Úrazy na cestě do/z práce

NE

Úrazy v průběhu práce mající čistě zdravotní příčinu a nemoci z povolání

NE

Úrazy občanů na veřejných prostranstvích nesouvisející se zaměstnaneckou aktivitou

NE

dou zatěžovat budoucí příjmy plynoucí z tohoto pojištění. Při odvádění přebytků do státního rozpočtu se ale nevytvářejí žádné rezervy, které by měly krýt případné nedostatky v budoucnu. Při plánované změně systému by mělo být, podle mého názoru, přihlíženo k faktu, že je nutné zabezpečit uspokojení oprávněných nároků poživatelů rent. OKEČ OKEČ je zkratka pro odvětvovou klasifikaci ekonomických činností. Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu a finančních transakcích ekonomických subjektů. Klasifikace OKEČ byla zavedena do statistické praxe v roce 1994. S účinností od 1. ledna 2008 však byla OKEČ nahrazena novou Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE). Ta zohledňuje technologický rozvoj a strukturální změny hospodářství za posledních 15 let, je relevantnější s ohledem na hospodářskou realitu a lépe srovnatelná s jinými mezinárodními klasifikacemi než byla klasifikace OKEČ, kterou klasifikace CZ-NACE od 1. ledna 2008 nahradila. (Seznam OKEČ, 2010)

4.2

29

Modelový příklad

Tab. 3: Pracovní úrazy v České republice (Český úřad bezpečnosti práce) 1999

2000

2001

2002

2003

2004

95 971

92 906

93 280

90 867

83 867

81 600

Dny pracovní neschopnosti (mil.)

3,78

3,78

3,78

3,78

3,78

3,78

Smrtelné pracovní úrazy

200

223

231

206

199

159

Pracovní úrazy celkem

Tab. 4: Počty pracovních úrazů v některých oborech (Český úřad bezpečnosti práce) 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Stavebnictví

8 404

7 451

6 810

6 430

5 879

5 756

Lesnictví, těžba dřeva

1 444

1 236

1 036

844

888

845

Výroba potravin a nápojů

4 765

4 476

4 510

4 498

4 022

4 032

Textilní průmysl

1 679

1 167

1 619

1 1605

1 457

1 403

Výroba strojů a zařízení

4 810

4 443

4 593

4 461

4 058

4 143

Výroba kovových konstrukcí

5 100

5 476

5 595

5 302

4 726

5 041

Je zřejmé, že výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání se v některých odvětvích ve srovnání s jinými liší. Právě tyto a další poznatky jsou zohledněny v příloze č. 2 zákona o úrazovém pojištění – v sazbách pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem.

4.2

Modelový příklad

Jako modelový příklad stávající úpravy budu uvažovat firmu XY provozující činnost v České republice. Firma působí již několik let v oblasti povrchových úprav a zušlechťování kovů a je pojištěna u České pojišťovny, a. s., Uvedené údaje jsou za sledované období roku 2009. Na tomto praktickém příkladě bych rád poukázal zejména na objem prostředků, které musí firma vynaložit na zákonné pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání, a na objem prostředků, které pojišťovny vyplatí na pojistném plnění. Tab. 5: Základní parametry I. čtvrtletí

II. čtvrtletí

III. čtvrtletí

IV. čtvrtletí

Celkem

428

430

440

450

1748

Počet pracovních úrazů

4

4

3

1

12

Počet nemocí z povolání

2

2

2

2

8

Počet zaměstnanců

Pracovní úrazy a nemoci z povolání byly u firmy XY ve sledovaném období způsobeny převážně popálením, chybnou manipulací s břemeny a špatným našlápnu-

4.2

30

Modelový příklad

tím. Oproti minulým létům jsem ve sledovaném roce zaznamenal úbytek pracovních úrazů zejména v souvislosti s ekonomickou krizí, která se výrazně podepsala i na firmě XY, a to mimo jiné tím způsobem, že si zaměstnanci dávají větší pozor – mají snahu udržet si místo. Není to sice přímý důvod k propouštění, ale při snižování počtu lidí může hrát svoji roli. Výpočet pojistného Suma vyměřovacích základů je dána souhrnem všech vyměřovacích základů za kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců. V tomto modelovém příkladu je vyměřovací základ roven pojistnému na sociální zabezpečení (zakládá účast na tomto pojištění). Sazba – stanovena v příloze zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, dle OKEČ (resp. CZ-NACE). Uvádí se v procentech. Tab. 6: Výpočet pojistného Průměrný vyměřovací základ

Zaměstnanci

Suma všech vyměřovacích základů

Sazba (%)

Pojistné

I. čtvrtletí

626,94

428

268 331

0,84

225 398

II. čtvrtletí

690,26

430

296 811

0,84

249 321

III. čtvrtletí

709,76

440

312 293

0,84

262 326

IV. čtvrtletí

684,31

450

307 942

0,84

258 671

Celkem

995 716

Tab. 7: Pojistné plnění Název

I. čtvrtletí

II. čtvrtletí

III. čtvrtletí

IV. čtvrtletí

Celkem

Suma pracovních úrazů

4

4

3

1

12

Suma nemocí z povolání

2

2

2

2

8

Pojistné plnění – akt. rok

36 798

50 254

57 486

31 548

176 086

Nemoci z povolání – renty

15 684

15 684

15 684

15 684

62 736

Z obrázku 3 je zřejmé, že se na pojistném během jednotlivých čtvrtletí roku 2009 vybralo relativně stejné množství peněz. To je dáno tím, že firma má zejména stálé, vyškolené zaměstnance a se sezónními příliš nespolupracuje. Pojistné plnění je samozřejmě mnohem kolísavější, jelikož se odvíjí od počtu pojistných událostí daného roku a od výplaty rent za roky předešlé. Z grafu dále vyplývá, že pojišťovna obdržela na pojistném za tento rok více jak pětinásobek částky, než kterou vyplatila na pojistném plnění. V obrázku 4 je znázorněn poměr mezi pojistným plněním a rentami, které musí pojišťovna vyplácet. Ve srovnání s minulými roky je částka vyplácející se na renty

4.3

Evropská unie

31

Obr. 3: Vztah mezi pojistným a pojistným plněním

vyšší a má v horizontu několika let stoupající tendenci. V roce 2009 tvořila téměř třetinu celkového pojistného plnění. Dílčí závěr Při analyzování firmy XY bylo na první pohled patrné, že se na jejím chodu podepsala ekonomická krize, která měla za následek škrty ve všech oblastech. Ovlivnila nejen zaměstnavatele, kteří byli nuceni mimo jiné propouštět, ale i zaměstnance, kteří si více váží své práce a jsou opatrnější. Dále se potvrdila informace týkající se neustále rostoucích rent a jejich poměru na celkovém pojistném – to je také jedno ze zásadních témat, která jsou předmětem nové úpravy.

4.3

Evropská unie

Ustanovení Evropské unie týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání jsou poměrně jednoduchá a snadno pochopitelná. Pracovních úrazy, které si vyžádaly pracovní neschopnost delší než tři dny, klesaly za období od roku 1996 do roku 2002 o 7 %, u smrtelných úrazů dokonce až o 13 %. Tím se ušetřily i značné hospodářské náklady. (Gola, 2004) Věcné dávky Utrpí-li zaměstnanec pracovní úraz nebo onemocní-li nemocí z povolání, má ve všech případech nárok na věcné dávky podle právních předpisů země, kde bydlí. Pokud

4.3

Evropská unie

32

Obr. 4: Vztah mezi pojistným a pojistným plněním

bydlí v jiné členské zemi, než kde je pojištěn, instituce v zemi jeho bydliště poskytne věcné dávky podle právních předpisů této země a náklady na všechny poskytnuté dávky jí nahradí kompetentní instituce země, ve které je pojištěn. Tak jako v případě dávek v nemoci, je toto řešení opodstatněné tím, že není možné, aby lékaři v zemi jeho bydliště znali podrobně právní předpisy, podle nichž by mohl být pojištěn v ostatních členských státech Evropské unie. (Gola, 2004) Peněžité dávky Tyto dávky jsou vždy vypláceny podle právních předpisů státu, ve kterém byl zaměstnanec pojištěn v době, kdy došlo k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, bez ohledu na místo jeho bydliště nebo pobytu. Obvykle je vyplácí přímo instituce tohoto státu, ta se však může dohodnout s institucí státu jeho bydliště, která mu pak bude dávky vyplácet přímo (taková dohoda nijak neovlivní výši dávek). Pokud jsou peněžité dávky vypočítávány ze zaměstnancova průměrného výdělku, budou při výpočtu vzaty v úvahu pouze ty výdělky, které mu byly vyplaceny od počátku jeho pojištění podle právních předpisů státu, který mu vyplácí dávku. Totéž platí v případě, kdy se dávky vypočítávají ze standardního výdělku. Pokud je výše peněžitých dávek závislá na počtu jeho rodinných příslušníků, bude se přihlížet i k rodinným příslušníkům bydlícím v jiném členském státě. Utrpí-li úraz při cestování mimo území státu, ve kterém je pojištěn, má i v takovém případě krytí proti riziku úrazu. (Gola, 2004) Statistické údaje V Evropské unii došlo v roce 2002 ke 4,7 milionům pracovních úrazů. Jejich následkem byla pracovní neschopnost delší než tři dny (to znamená 4 230 pracovních

4.3

33

Evropská unie

úrazů na 100 000 obyvatel). Riziko pracovních úrazů je samozřejmě větší v oborech jako je např. těžba dřeva, u záchranných a pomocných složek, v dopravě, zpracování rud a železných kovů. Absolutně nejvíce pracovních úrazů potom bylo ve stavebnictví (29 % z celkového počtu). Ve všech sektorech ale došlo ke zvýšení bezpečnosti práce a zlepšení pracovních podmínek, tím se snížilo riziko pracovního úrazu. Muži utrpěli pracovní úraz třikrát častěji než ženy. Největší riziko pracovního úrazu je u věkové skupiny mezi 18. a 24. rokem (35 % všech pracovních úrazů) a v podnicích majících více než 250 zaměstnanců (30 % všech pracovních úrazů). Smrtelné úrazy klesly z počtu 5 550 v roce 1996 na 5 250 v roce 2002. Dopravní úrazy jsou bohužel nejčastější příčinou smrti. Ze 4,7 mil. pracovních úrazů s následným léčením delším než tři dny trvá polovina déle než dva týdny a jedna čtvrtina déle než jeden měsíc. Všechny pracovní úrazy jsou nákladné, a to jak pro zaměstnavatele, tak současně pro stát (musí se zaplatit lékařské ošetření, náhrada mzdy, různé renty a pojistky, v roce 2002 činily tyto náklady více než 20 miliard eur), proto je jejich pokles vítán z lidského a současně i ekonomického hlediska. Tab. 8: Riziko pracovních úrazů v EU v roce 2002 na 100 000 obyvatel (Eurostat) Úrazy s pracovní neschopností delší než tři dny

Porovnání s rokem 1996

EU-15

4 231

−6,4

Belgie

5 057

+14,5

Dánsko

2 789

+1,8

Finsko

3 348

−13,8

Francie

4 989

−10,1

Irsko

1 415

+2,2

Itálie

4 154

−10,1

Lucembursko

4 763

+5,1

Německo

5 099

−8,8

Nizozemí

4 252

−3,3

Portugalsko

6 947

−5,6

Rakousko

3 557

+2,1

ecko

3 782

+2,2

Španělsko

6 738

+8,9

Švédsko

1 219

+8,4

Velká Británie

1 561

−19,3

Země

4.3

Evropská unie

34

Projekt ESAW Součástí politiky Evropského společenství je úsilí zaměřené na zlepšování pracovních podmínek, ochranu zdraví a dodržování zásad bezpečnosti při práci. Evropská unie (EU) zdůrazňuje, že tyto zásady musí jít ruku v ruce s ekonomickým a sociálním pokrokem. Těmto otázkám je věnována značná pozornost, právně zakotvená v článku 137 zakládající smlouvy Evropského společenství. Bylo přijato 15 nařízení, z nichž většina byla postupně převzata do národních právních systémů členských států, a tento proces ještě není ukončen. Po svém vstupu tedy i Česká republika stojí před úkolem naplnit příslušná legislativní a další související opatření vydaná Evropskou unií, jejichž hlavním cílem je snížit výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání a důsledků s nimi spojených – bolesti a utrpení postižených osob, jejich rodin, sociálních problémů a také nemalých následných ekonomických ztrát. (ČSÚ, 2005) Projekt ESAW1 je určen především národním institucím odpovědným za záznam a zpracování informací o statistice pracovních úrazů a nemocech z povolání, tj. v České republice Ministerstvo práce a sociálních věcí, Státní úřad inspekce práce, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Český báňský úřad, Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav a Český statistický úřad, a dále pojišťovnám, zájmovým společnostem a útvarům zabývajícím se prevencí pracovních úrazů. V širším měřítku bude také užitečná pro techniky a experty pracující v této oblasti v podnikatelské sféře. Měla by poskytnout zevrubný popis všech ukazatelů s jejich klasifikací, vysvětlující poznámky a kódovací průvodce včetně seznamu všech platných číselníků. (ČSÚ, 2005) Podle legislativy EU má každý zaměstnavatel působící v členském státě EU povinnost vést za své zaměstnance evidenci pracovních úrazů, jejichž následkem byla pracovní neschopnost delší než tři dny. V souladu s národními předpisy, popřípadě zvyklostmi, má o této skutečnosti sepsat záznam o úrazu. Vzhledem k tomu, že národní předpisy a jimi stanovená kritéria se v jednotlivých členských zemích EU liší, je cílem projektu ESAW harmonizovat tato kritéria a metodologii pro evidenci a zpracování dat o pracovních úrazech. Česká republika byla k plnění úkolů harmonizace statistiky pracovních úrazů přizvána v roce 2003. Český statistický úřad ve spolupráci s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce se zapojil do práce na projektu Health and safety at work Project 2001, který byl úspěšně ukončen v květnu 2004. Projekt obsahoval dvě samostatné části, a to statistiku pracovních úrazů (ESAW) a statistiku nemocí z povolání (EODS).

1

European Statistic on Accident at Work = Evropská statistika pracovních úrazů.

4.3

Evropská unie

35

Obr. 5: Vznik primárních dat ve formátu ESAW (ČSÚ, Statistika pracovních úrazů dle metodologie ESAW)

4.3

Evropská unie

36

V současné době probíhá v České republice projekt Eurostatu2 : Implementace revidované metodologie sběru dat o pracovních úrazech. Cílem je vytvořit databázi cca 10 000 záznamů o pracovních úrazech v metodologii ESAW a provést její analýzu. Státní úřad inspekce práce 1 (SÚIP) věnoval značné úsilí řešení úkolů podporujících sbližování legislativy České republiky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s legislativou Evropské unie již po roce 1989. V rámci vědecko-výzkumné činnosti byl do programu činnosti SÚIP na rok 1996 zařazen úkol s názvem „Registr pracovních úrazůÿ, zaměřený na harmonizaci závazných postupů Evropské unie zahrnující způsoby monitorování a analýzy pracovní úrazovosti. Projekt EODS Projekt EODS3 zahájil EUROSTAT v roce 1995. Jeho organizace byla svěřena Finskému ústavu pracovního lékařství (FIOH) v Helsinkách. Do projektu se zapojilo všech tehdejších 15 členských států EU. V pilotní fázi projektu se sledovala incidence 31 vybraných nemocí z povolání z evropského seznamu nemocí z povolání, o každém případu celkem osm dílčích informací (země vzniku, věk, pohlaví, zaměstnání, odvětví ekonomické činnosti zaměstnavatele, položka evropského seznamu nemocí z povolání, diagnóza a velikost ztráty pracovní schopnosti způsobené danou nemocí). (ČSÚ, 2005) Výsledky pilotní fáze ukázaly, že srovnatelnost statistických informací o nemocech z povolání sbíraných v různých státech je problematická. Tato skutečnost má více příčin. Základní důvod spočívá v samé podstatě konceptu nemocí z povolání, který odráží nejen výskyt případů poškození zdraví souvisejících s prací, ale také způsob, jak je tato problematika integrována do národních systémů sociálního zabezpečení, které jsou v různých zemích různé. Ke zlepšení mezinárodní srovnatelnosti získaných dat bylo na základě zkušeností z pilotní fáze doporučeno zaměřit se především na zpřesnění definice referenční populace, na sjednocení vstupních kritérií, na jednotné kódování lékařských diagnóz a na problematiku uznávání relativně lehkých nemocí z povolání, kde mezi jednotlivými státy existují zvlášť významné rozdíly. Doporučení, která vyplynula z výsledků pilotní fáze, byla zahrnuta do návrhu metodologie pro fázi 1 EODS, která byla zahájena v roce 2001. Implementace systému EODS v České republice zřejmě dosáhla maxima, které je ve stávajícím legislativním rámci možné. Předpokladem pro další zlepšení systému je změna legislativy. Naději na pokrok v harmonizaci českého systému statistické evidence nemocí z povolání se situací v EU skýtá nově připravovaný zákon o úrazovém pojištění. Pokud by se podařilo propojit informační systém úrazového pojištění s Národním registrem nemocí z povolání, byly by pro EODS zpřístupněny informace, které jsou zatím nedosažitelné a které přitom v rámci systému úrazového pojištění budou existovat (závažnost onemocnění). 2 3

Eurostat = European Statistics. European Statistic on Occupational Deseases = Evropská statistika nemocí z povolání.

4.4

4.4

Nová úprava

37

Nová úprava

Aktuální systém odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání působí dojmem, že funguje bez větších potíží – jeho bilance je přebytková. Evropská komise ho však kritizuje – z důvodu nezajišťování rovnosti. Navrhla dvě řešení – buď do systému zahrnout všechny pojišťovny, nebo převést pojištění na stát či veřejnou instituci. Někdo by si tedy mohl říci, že stačí vyhovět výhradám Evropské komise a tento druh pojištění demonopolizovat. Nabízí se však otázky, jak se budou řešit nároky poškozených zaměstnanců z minulých let a za jakých podmínek by byly hrazeny? Pojišťovny ve stávajícím systému odvádí přebytky do státního rozpočtu – tím pádem netvoří žádné technické rezervy a ani nejsou po nich systémem vyžadovány. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) říká, že by bylo potřeba podle propočtů vytvořit rezervu 65 mld. Kč. To by však nebylo únosné ani pro jednu z pojišťoven, ani pro stát. Z těchto důvodů se MPSV rozhodlo, že k demonopolizaci nepřistoupí. Místo toho chce změnit současný systém na systém sociálních dávek. Účelem sociální dávky bude odškodnit zaměstnance, který byl poškozen pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců mění dosavadní koncepci stávající úpravy, a to tak, že přechází z komerčního pojištění na pojištění sociálního systému s vlastním systémem poskytování dávek. To bude propojeno se zdravotním, důchodovým a nemocenským pojištěním tak, aby motivovala zaměstnance k co nejrychlejšímu návratu do zaměstnání. Tento systém je svěřen ČSSZ a okresní správě sociálního zabezpečení, které budou nad systémem dohlížet, vést jednotnou evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání, připravovat každý rok pojistný plán a budou vyplácet dávky. Dále systém odstraňuje poskytování veřejné podpory existující v případě stávající právní úpravy a tím vyhovuje pravidlům hospodářské soutěže. ČSSZ převezme od České pojišťovny a Kooperativy všechny závazky plynoucí z dosud platných pojistek a bude je financovat v průběžném režimu, tedy bez rezerv. Bude zajišťovat jak výběr pojistného od zaměstnavatelů, tak výplatu dávek poškozeným. Zaměstnavatelům tak nepřibude žádná další administrativa a budou ČSSZ poskytovat jen takovou součinnost, na jakou jsou zvyklí u ostatních typů sociálního pojištění. Z počátku budou zaměstnavatelé odvádět ČSSZ pojistné ve stejné výši jako doposud, poté se odvod pojistného změní v závislosti na systému „bonus-malusÿ. Důležitou skutečností je, že dávky budou vypláceny přímo poškozeným zaměstnancům a tím zajistí dlouhodobou jistotu při výplatě dávek lidem, kterým se pojistná událost stala. ČSSZ bude tyto dávky spravovat odděleně od ostatních druhů příjmů. Obávám se ale, že v souvislosti s touto činností se ještě zvýší náročnost administrativy. Na druhou stranu se celý systém zprůhlední. Takto nastavený systém má přebrat dosavadní vyplácené renty od roku 1993 a garantuje, že se nezmění po dobu deseti let (ochranná doba nároku), nebudou-li tyto renty podléhat přezkoumání zdravotního poškození pro účely úrazového pojištění. (Boušková, 2006)

4.4

Nová úprava

38

Problém ale vzniká u starých nároků nebo náhrad pojistných událostí, které vznikly před 1. lednem 1993. Většina těchto povinností přešla na stát, zbylé zůstávají povinností zaměstnavatele. Zaměstnavatelé by měli ukončit poskytování náhrad ze zákonného pojištění dnem 31. 12. 2012. Mimo systém úrazového pojištění zůstanou pouze vojáci z povolání a příslušníci bezpečnostních sborů, kteří mají vlastní specifickou úpravu odškodnění služebního úrazu a nemoci z povolání, jejichž implementace do zákona o úrazovém pojištění zaměstnance by činila úrazové pojištění nevyváženým.

5

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

39

Diskuze výsledků navrhovaných změn

Postoj pojišťoven Proti nové úpravě se postavila i Česká asociace pojišťoven (dále jen ČAP). Ta prosazuje nalezení jednoduššího a efektivnějšího způsobu řešení. ČAP poukazuje na to, že stávající pojištění funguje bez potíží a navíc nezpůsobuje žádné problémy z hlediska státního financování. Řešením sporu by ovšem mohla být spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Pojišťovny navíc tvrdí, že sociální dávky, které nahradí pojistné plnění, budou nižší, což poškodí postižené osoby. Neřeší podle ní také plně odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz nebo nemoc z povolání a tím vytváří prostředí právní nejistoty. Přidaly se také komerční pojišťovny, které lobují za to, aby bylo úrazové pojištění zpřístupněno konkurenčním prodejcům, podobně jako to funguje u povinného ručení. Pojišťovny poukazují na to, že jsou schopny hospodařit lépe než stát a zároveň dokáží zabezpečit vyšší plnění s kvalitnějším servisem nežli státní rozpočet. Pojistný trh je podle nich natolik regulován, že nehrozí ani nebezpečí krachu pojišťovny, respektive nevyplacení nárokových dávek. Kmen krachující pojišťovny spolu s jejími závazky by přešel do držení jiného pojišťovacího subjektu. Pojišťovny dále tvrdí, že se může poškozený zaměstnanec obrátit na soud i po přiznání sociální dávky a vyžadovat po zaměstnavateli další kompenzaci – pro tento případ však zaměstnavatelé pojištěni nebudou. (Šebelová, 2005) ČAP neustále namítá, že zákon je příliš složitý – vyžádá si řadu dalších návazných legislativních úprav a obsahuje velké množství sankcí proti zaměstnavatelům. ČAP dále prohlašuje, že pojišťovny by byly schopné zabezpečit všechny požadované služby na základě přesně formulované státní zakázky, jelikož k tomu mají vybudované potřebné zázemí i vyškolené pracovníky a mohou tedy zaměstnancům i zaměstnavatelům poskytnout lepší servis a individuální přístup než ČSSZ. ČAP trvá na svém: „Jednodušší a efektivnější by bylo ponechat fungování pojištění úrazů a nemocí z povolání na komerčním principu při vyřešení demonopolizace.ÿ (Rysková a Kouda, 2006) Pojistné bude platit zaměstnavatel formou srážek ze mzdy Okresní správě sociálního zabezpečení a stanoví se procentní sazbou z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Sazby jsou přílohou zákona. Výše pojistného bude v prvních letech zachována na obdobné úrovni jako dosavadní povinné pojištění zaměstnavatele pro případ škody při pracovním úrazu, přičemž konkrétní zaměstnavatel bude platit pojistné s ohledem na zařazení do systému OKEČ, a to s ohledem na rizikovost činnosti. Sazby se pohybují od 0,42 % do 5,04 %, přičemž nejvyšší sazba je například u dobývání černého uhlí a nejnižší ve školství. Činnosti neuvedené v tomto seznamu budou zatíženy sazbou 0,56 % z výpočtového základu. Jedna ze zásadních inovací nového systému se týká zavedení tzv. bonus-malus (sleva na pojistném, zvýšení pojistného) jako ekonomických

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

40

Obr. 6: Navrhovaná úprava

nástrojů ovlivňujících výši pojistného v závislosti na vývoji počtu a závažnosti pracovních úrazů a nemocí z povolání. Tato úprava má zajistit větší motivaci zaměstnavatelů k zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (Noviny MPSV, 2007) Nový zákon by měl také definovat přirážku k pojistnému jako nový motivační prvek k dodržování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. I nadále platí, že je zaměstnavatel vystaven možnému správnímu postihu (případně i postihu trestněprávnímu) za porušení povinností při prevenci pracovních úrazů a nemoci z povolání a jakýchkoliv dalších předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak budou tyto motivační nástroje účinné před vznikem pracovních úrazů a nemocí z povolání, se ukáže až v praxi. Bezesporu to ale znamená důležitý pokrok v této oblasti a pro zaměstnavatele určité pobídnutí k započetí zmiňované prevence.

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

41

Změny pro poškozené Podle bývalého náměstka práce a sociálních věcí Jiřího Hofmanna (2006) nová úprava přináší zaměstnancům, kterým se stane pracovní úraz nebo nemoc z povolání, zásadní změny, jelikož výpočet dávek se bude provádět podle jiného principu než doposud. Bude se jednat jak o zvýšení odškodnění u některých případů (například opakující se dávky), tak o jejich snížení na straně druhé (jednorázová plnění). Změnou systému si pohorší příjemci opakovaných dávek. Na druhou stranu se výrazně zvýší dávky pozůstalým. Dojde také k mírnému snížení dávek zaměstnancům tak, aby je částka motivovala k nástupu do práce. Jednou z podmínek uznání pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je posouzení zdraví a míry poškození zdraví lékařem jako podkladu pro přiznání příslušné dávky. Zajímavou změnou jistě je, že ČSSZ, resp. OSSZ, budou mít velice omezenou možnost takzvaného regresu vůči zaměstnavateli. (Kliman, 2008) Možnost následného regresu (právo ČSSZ/OSSZ na náhradu uskutečněných pojistných plnění – tedy dávek – osobou, která pracovní úraz způsobila) se u zaměstnavatele zásadně uplatní pouze v případě, že zaměstnavatel provozuje činnost, v souvislosti s níž došlo k poškození zdraví. Nadále tedy hrozí nebezpečí, že zaměstnanec bude požadovat náhradu škody například v důsledku snížení příjmů z dávek oproti příjmu v zaměstnání před pracovním úrazem. V takové situaci už ale ovšem bude muset zaměstnanec dokázat zavinění zaměstnavatele. Stejný postup bude aplikován u takzvané věcné škody, kterou zaměstnanec v souvislosti s pracovním úrazem utrpěl. Nově bude moci být poskytnuta věcná dávka ve formě rehabilitace. Tato nová dávka znamená v našem systému určitý pokrok. Bude však moci být poskytována jen v případech, kdy nebude náležet zaměstnanci podle jiných právních předpisů. Příklad 1 Za typický příklad lze považovat zaměstnance s hrubým příjmem 16 920 Kč (čistý příjem 12 919 Kč). Podle současné úpravy, utrpí-li zaměstnanec pracovní úraz s trvalými následky, je mu přiznán částečný invalidní důchod. Například za 50% invaliditu je to 2 281 Kč. Mzda mu pak klesne na 7 500 Kč měsíčně, což je tedy 6 052 Kč čistého. K tomu dostane náhradu za ztrátu na výdělku 7 139 Kč hrubého, tedy 6 544 Kč čistého. Jeho celkový čistý měsíční příjem je 14 877 Kč. Příklad 2 Porovnáním stávajících dávek a dávek podle nového zákona zjistíme, že si pohorší příjemci opakovaných dávek. Příklady jednotlivých výpočtů znázorňuje tabulka 9. Příklad 3 Dojde-li u vás k pracovnímu úrazu nebo k přiznání nemoci z povolání, dostanete v současnosti řadu plnění. Vedle náhrady za věcnou škodu (například za oblečení, které jste měli na sobě v době úrazu) vám náleží i tzv. úrazový příplatek – rozdíl mezi

5

42

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

Tab. 9: Úrazový příplatek podle současného a nového systému (Česká asociace pojišťoven) Událost Pracovní úraz s délkou neschopnosti 30 dnů Pracovní úraz s mírou poškození 50 % Pracovní úraz s mírou poškození více než 65 %

Hrubá měsíční mzda 11 897,00 Kč 16 920,00 Kč 20 367,00 Kč

Současný systém

Nový systém

3 918 Kč čistá náhrada 6 665 Kč čistého/měsíc 10 266 Kč čistého/měsíc

1 488 Kč čistá dávka 5 929 Kč čistá dávka 5 804 Kč čistá dávka

Rozdíl

−2 430 Kč −736 Kč −4 462 Kč

vaším průměrným příjmem a nemocenskou. Příplatek sice podléhá dani z příjmu, ovšem proti navrhované novele, která zcela mění jeho výpočet, je několikanásobně vyšší. Nově by se totiž dávka počítala ze 75 % denního vyměřovacího základu pro výpočet nemocenských dávek. (Šebelová, 2005) Pracovní neschopnost v délce 30 dnů podle novely: Hrubá mzda: 11 897 Kč 75 % z denního vyměřovacího základu: 0,75 · 390 = 292,5 Kč Nemocenská: 7 287 Kč Úrazový příplatek (čistá dávka): 8 775 − 7 287 = 1 488 Kč Současná úprava podle Důvodové zprávy České asociace pojišťoven: Nemocenská: 7 287 Kč Hrubá náhrada (rozdíl): 4 610 Kč Daň z příjmu (15 %): 692 Kč Čistá náhrada: 3 918 Kč Po navrhované úpravě bude stejný zaměstnanec při stejné míře poškození zdraví pobírat částečný invalidní důchod 2 281 Kč čistého, úrazovou rentu 5 257 Kč a mzdu 7 500 Kč hrubého (6 052 Kč čistého). Celkem dostane 13 590 Kč. MPSV chce opakující se dávky nastavit tak, aby motivovaly invalidního zaměstnance k návratu do zaměstnání a omezilo se zneužívání pojištění. V nově navrhované úpravě totiž zaměstnanec s těžkým pracovním úrazem může pobírat jak redukovanou rentu, tak i částečný důchod, ale hůře na tom budou vysokopříjmové skupiny zaměstnanců, protože u nich souběh invalidního důchodu a renty může dosahovat maximálně 95 % příjmu. V případě, že by si zaměstnanec ponechal jen rentu, by si mohl v budoucnu dál vydělávat bez omezení. Lépe by na tom měli být díky nové právní úpravě pozůstalí. Při smrti živitele v důsledku pracovního úrazu nyní rodinným příslušníkům náleží velmi nízké jednorázové odškodnění – manželce 50 tisíc korun a každému nezaopatřenému dítěti 80 tisíc korun. Zákon navrhuje zvýšit příspěvek pozůstalým za smrtelný úraz v zaměstnání na 240 tisíc korun, tedy na stejnou výši, jaká platila například při úmrtí v důsledku dopravní nehody, smrti zaviněné pochybením zdravotnického zařízení a podobně. (Hofmann, 2006)

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

43

Další novinkou bude náhrada poúrazové rehabilitace. Zákon předpokládá vyčlenit na tyto účely 8 % z vybraného pojistného a přispět tak k rychlejšímu zotavení poškozených a jejich návratu do práce. Vedle toho by měla ČSSZ v každém roce věnovat na preventivní účely další částku rovnající se 6 % z dávek vyplacených v předcházejícím roce (která bude klesat, pokud bude prevence úspěšná). Nová úprava odškodnění pracovních úrazů bude motivovat i zaměstnavatele k větší odpovědnosti při dodržování bezpečnosti práce. Při větším výskytu úrazů a nemocí z povolání zaplatí vyšší pojistné, při nižším výskytu dostanou naopak bonus a sazba pojistného se jim sníží. Postoj odborů K nové úpravě povinného pojištění mají určité výhrady i odbory. Na jedné straně chválí, že zákon zavádí spravedlivější princip určení odškodnění (ne na základě platu, ale podle závažnosti úrazu) a nevadí jim převedení systému úrazového pojištění na systém sociálních dávek. Na straně druhé jim ovšem nevyhovuje, že nebude vytvořena úrazová pojišťovna. Argument, že by bylo příliš nákladné nechat vzniknout novou samostatnou pojišťovnu, považují za nekorektní. Od roku 1992 totiž stát vybral na přebytcích ze zákonného pojištění několik miliard, které následně rozpustil ve státním rozpočtu. Zásadní výhradu mají odboráři také k tomu, že sociální partneři (zaměstnavatelé i odbory) nebudou mít na ČSSZ prakticky žádný vliv. Vytvoření poradního orgánu sociálních partnerů (Rada pojištění), který by měl u ČSSZ existovat, u nich vyvolává pochybnosti. Postoj Hospodářské komory Podle jejich sdělení návrh zákona obsahuje řadu technických chyb, nejasností a nelogických ustanovení. Například neřeší rozsah nově navrhovaného pojištění u takových kategorií, jako jsou dobrovolní pomocníci ochranných a záchranných sborů. Jejich vyloučení ze systému pojištění by mohlo být považováno za diskriminaci. Nepřijatelný pro podnikatele je také fakt, že systém vyžaduje stejnou výši plateb, ale pojistné plnění se sníží. (Boušková, 2006) Politické hledisko Politická reprezentace není k novému zákonu jednotná. Komunisté chtějí zákon pouze poupravit – mají k zákonu podobné výhrady jako odboráři. Zcela proti navrhované předloze se však staví ODS. Bývalá stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová shrnula výhrady do několika bodů: nová právní úprava bude znamenat zbytečně další náklady, zvyšování sankcí, rozšíření povinností a administrativní zátěže kladené na zaměstnavatele, chybí v ní motivace k prevenci z hlediska bezpečnosti práce. Navíc se Páralová, podobně jako odbory, domnívá, že ČSSZ nestihne do doby navržené účinnosti zákona převzít celou agendu tak, aby byla funkční.

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

44

Aby se Hofmann (2006) vyrovnal s kritikou opozice i odborů, navrhl překvapivě posunutí termínu účinnosti zákona na neurčito. Zákon by sice měla Poslanecká sněmovna a senát schválit co nejdříve, aby vyhověla kritice EU kvůli nerespektování pravidel hospodářské soutěže v oblasti pojištění, posunutí účinnosti však umožní, aby se ČSSZ i zaměstnavatelé mohli na změny v dostatečném předstihu připravit. Důvody změny Stávající systém úrazového pojištění zatěžuje státní rozpočet. Náklady spojené s převzetím a zavedením celé agendy úrazového pojištění orgány sociálního zabezpečení jsou vyčísleny zhruba na 420 mld. Kč. Vzhledem k probíhající ekonomické krizi se však tyto prostředky hledají jen velmi těžko a žádná z parlamentních stran se nemá k tomu, aby učinila potřebné kroky – zvláště momentálně před volbami do Poslanecké sněmovny. Proto je aktuálně účinnost nové úpravy pojištění odložena na 1. ledna 2013. Cílem je vytvořit a zavést nový systém bez zatížení státního rozpočtu v souladu s vládní strategií snižovat mandatorní výdaje, a tím i celkovou zadluženost země. Změna by dále měla odstranit nedostatky vytýkané EU – zejména odstranit monopol dvou pojišťoven. Srovnání s jinými zeměmi Každá země se s problematikou úrazového pojištění vyrovnává po svém. Systém úrazového pojištění nenaleznete v Nizozemí ani v Řecku – v těchto zemích jsou rizika plně pokryta jinými sociálními systémy (nemocenské a důchodové pojištění). Zvláštní úprava této problematiky je zavedena v Belgii – spočívá v rozdělení systému na samostatný systém zabezpečení při úrazu a samostatný systém při nemoci z povolání, kde pracovní úrazy odškodňují komerční pojišťovny a nemoci z povolání spravuje stát. Systémy jsou hrazeny z pojistného placeného zaměstnavatelem. Někdy vedle pojistného přispívá do systému stát z jiných (daňových) zdrojů (například Irsko). Výhradně z daňových prostředků je financováno úrazové pojištění ve Velké Británii. Financování systémů je zabezpečováno kapitálovým způsobem financování (používá mimo jiné Norsko nebo Švédsko) nebo průběžným financováním (například Rakousko nebo Slovensko), popř. smíšením obou typů financování, kdy např. pro pojištění pro případ pracovního úrazu platí financování kapitálové a pro případ nemoci z povolání průběžné (Španělsko). Další možností je pro celý systém zvolit průběžné financování s tvorbou kapitálových rezerv (například Německo). Správa systému je komerční (zisková i nezisková), ale i veřejnoprávní nebo státní. (Změny pro budoucnost, 2008) Shrnutí, jednotlivé změny v novém systému Cílem navrhovaných změn je vytvoření nového systému bez zatížení státního rozpočtu v souladu se záměry vlády snižovat mandatorní výdaje – a tím zadlužování

5

DISKUZE VÝSLEDKŮ NAVRHOVANÝCH ZMĚN

45

země. Budoucí změna by měla odstranit monopol dvou pojišťoven v provádění zákonného pojištění a využití prostředků na prevenci a rehabilitaci. (MPSV, 2008) V mé práci jsem uvedl základní body nového systému. Za podstatnou změnu lze jistě považovat zánik objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a vymazání navrhovaného ustanovení, podle kterého se přiznání dávky úrazového pojištění považuje za plné vypořádání újmy na zdraví zaměstnance vzniklé poškozením zdraví zaměstnance. Dalším změnou je neopomenutí definice pracovního úrazu, která již není obsažena pouze v judikatuře soudů, ale nově v zákoně o úrazovém pojištění zaměstnanců. Za změnu lze jistě považovat skutečnost, že se seznam nemocí z povolání stává přílohou zákona o úrazovém pojištění. Plnění pracovních úkolů je definováno stejným způsobem. Dochází však k zpřesnění ve vymezení zahraniční pracovní cesty. Dále jsem zmiňoval zavedení systému bonus-malus, přirážky k pojistnému, nové dávky (například věcná dávka ve formě rehabilitace v úrazovém pojištění) a jejich výše. Jednotlivé změny: • stávající pojištění – upraveno jako sociální pojištění, odpovědnost za provádění úrazového pojištění přechází na stát; • zrušení objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání; • zavedení systému bonus-malus; • důraz na prevenci (6 % z objemu dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce je poskytnuto na preventivní účely); • zavedení rehabilitace (8 % z vybraného pojistného putuje na tyto účely); • mění se některé druhy dávek a jejich výše (opakující se dávky se snižují – mají motivovat zaměstnance k brzkému návratu do pracovního procesu, dochází k větší diferenciaci vyplácených dávek v závislosti na rozsahu a tíži poškození zdraví); • úloha motivační zahrnující motivaci zaměstnavatelů v prevenci předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání a motivaci zaměstnanců k návratu do pracovního procesu.

• • • • • •

Vytýkané nedostatky: vysoké finanční náklady na změnu systému – převod veškeré agendy od dvou komerčních pojišťoven na Českou správu sociálního zabezpečení; více povinností zaměstnavatelů; ukládání dalších povinnosti malým organizacím; zvyšování sankcí – za porušení různých oznamovacích povinností hrozí pokutou až do výše 100 tisíc korun; vyšší administrativní náročnost pro zaměstnavatele; podle zákona budou platit více firmy,u kterých nedochází k žádným úrazům, protože u nich nedošlo ke snížení počtu úrazů; v případě, že se u nich objeví jeden úraz, bude se jim pojistné zvyšovat; systém tedy zvýhodňuje firmy s vysokou úrazovostí, protože ty mají z čeho snižovat.

6

6

ZÁVĚR

46

Závěr

Práce shrnuje a popisuje přístupy zainteresovaných stran – jedná se zejména o pojišťovny, odbory, hospodářskou komoru, Evropskou unii, politické strany, ale zabývá se i dopady na zaměstnavatele a zaměstnance. Zejména tyto vyjmenované strany totiž ovlivňují přijetí nové úpravy zákona zabývajícího se pojištěním pracovních úrazů a nemocí z povolání. Tento zákon už řadu let vyvolává ostré diskuze, neboť se v něm jedná o velmi vysoké částky a každá ze zájmových skupin se snaží dosáhnout svého. Stávající úprava této problematiky platí už od roku 1992, původně byla myšlena pouze jako dočasné řešení, přesto funguje dodnes. Účinnost nové úpravy nelze soustavně odkládat. Na jednom se však všichni shodují – systém je potřeba změnit. Aktuální termín účinnosti nové úpravy je stanoven až na rok 2013. Její odložení obecně vyvolává právní nejistotu. Je zřejmé, že je potřeba větší politické vůle. Doporučil bych zákonodárcům zavést novou úpravu v co nejkratší době, zejména z důvodu, že současná právní úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je nedostačující a je neustále kritizována Evropskou unií. Nová úprava převádí odpovědnost na stát formou sociálního pojištění, zároveň obsahuje prvky, které se standardně vyskytují v systémech pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání ve vyspělých zemích. Úprava je koncipována tak, aby byla v souladu s mezinárodně právními dokumenty závaznými pro Českou republiku. Dále lze pozorovat jasně se měnící charakter pojištění (motivační hledisko, systém bonus-malus, změna druhů a výše některých dávek). Mezi důležité změny také patří zrušení objektivní odpovědnosti zaměstnavatele, posílení jistoty zaměstnanců a vytváření vhodného prostředí pro stabilitu nové úpravy. I přes často vytýkané nedostatky (vysoké náklady na změnu systému, nedostatečná připravenost, komplikovanější administrativa aj.) by se měl najít dostatek finančních prostředků ve státním rozpočtu, aby nová úprava vešla co nejdříve v platnost. Zda-li se uplatní nový systém v praxi a bude vyhovující a užitečný pro všechny zúčastněné strany, se ukáže až v budoucnosti. Nezbývá než doufat, že změna přinese očekávané zlepšení. Domnívám se, že stanoveného cíle se mi podařilo dosáhnout a že by má práce mohla být přínosem pro ty, které tato problematika zajímá.

7

7

LITERATURA

47

Literatura

Bělina, M. Pracovní právo. Praha: C. H. Beck, 2004. 540 s. ISBN 978-80-7179-672-5. Boušková, K. Připravovaný zákon o úrazovém pojištění má mnoho kritiků. [on-line]. 2006, [cit. 2010-05-07]. Dostupné na http:/www.penize.cz/ zpravy/4093/pripravovany-zákon-o-urazovem-pojisteni/?IDP=1. Český statistický úřad. Statistika nemocí z povolání dle metodologie EODS. [on-line]. 2005a, [cit. 2010-05-06]. Dostupné na http://www.czso.cz/ csu/katalog.nsf/hledat?SearchView&count=20&searchorder=1. Český statistický úřad. Statistika pracovních úrazů dle metodologie ESAW. [on-line]. 2005b, [cit. 2010-05-06]. Dostupné na http://www.czso.cz/ csu/katalog.nsf/hledat?SearchView&count=20&searchorder=1. Dandová, E. Náhrada škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2002. Doleček, M. Odpovědnost za škodu. [on-line]. 31. 4. 2010, [cit. 2010-05-20]. Dostupné na http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravo-v-podnikatelske-praxi/opu-odpovednost-za-skodu/1001817/56211. Dvoustranná spolupráce. [on-line]. 2007, [cit. 2010-05-10]. Dostupné na http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=1033. Gola, P. Pracovní úrazy v Evropské unii. Finanční noviny. [on-line]. 10. 4. 2004 [cit. 2010-05-06]. Dostupné na http://www.financninoviny.cz/ tisk clanku view.php?id=50045&BACK=/publicistika/ index view.php?id=50045. Hofmann, J. Archiv publikací ISPV. [on-line]. 2006, [cit. 2010-05-12]. Dostupné na http://archiv.noviny.mpsv.cz/hledat.php. Hochman, J. Náhrada škody podle zákoníku práce. Praha: Linde, 2005. Procházka, F. Sociální lékařství: Díl III. – Hygiena práce. Praha, 1929. Rysková, S., Kouda, J. Pracovní úrazy a nemoci z povolání způsobují roční ztráty kolem 25 miliard korun. Ekonom. 2006, č. 2, s. 59–61. Seznam OKEČ. [on-line]. 31. 4. 2010, [cit. 2010-04-31]. Dostupné na http://archiv.noviny.mpsv.cz/oblast.php?rubrika=112. Šebelová, H. Úrazy nás přijdou draho. [on-line]. 29. 5. 2005, [cit. 2010-05-10]. Dostupné na http://www.mesec.cz/clanky/urazy-v-zamestnani-nas-mozna-prijdou-draho. Úrazové pojištění. [on-line]. 2008, [cit. 2010-05-13]. Dostupné na http://www.mpsv.cz/cs/4772. Vávrová, E., Doložílková, M., Stuchlík, R. Pojišťovnictví: Vybrané kapitoly pro základní kurz. Brno: MZLU v Brně, 2004. 84 s. ISBN 80-7157-487-2. Vyhláška Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., podmínky a sazby ZPOZ za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. 125/1993. 1993, 34, s. I.–IV.

7

LITERATURA

48

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001, o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. 440/2001. 2001, 166, s. I.–II. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce. 65/1965. 1965, 32, s. I.–X. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. 187/2006. 2006, 64, s. I.–X. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. 266/2006. 2006, 85, s. I.–XX. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizace a provádění sociálního zabezpečení. 134/1997. 1991, 111, s. I.–II. Změny v úrazovém pojištění. [on-line]. 2008, [cit. 2010-05-13]. Dostupné na http://www.zmenyprobudoucnost.cz/ptejte-se/urazove-pojisteni.aspx. Zvoníková, A., Táborská, J. Úrazové pojištění. [on-line]. 14. 2. 2006, [cit. 2010-04-31]. Dostupné na http://archiv.noviny.mpsv.cz/ clanek.php?id=1003.

Přílohy

A

Seznam nemocí z povolání

Příloha č. 1 zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.

A.1

Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami

Poznámka k položkám 1–57: Nemoci vznikají při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (dále jen „při práciÿ), při němž je prokázána taková expozice uvedeným chemickým látkám, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci z povolání. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.

Nemoc z olova nebo jeho sloučenin Nemoc ze rtuti nebo jejích sloučenin Nemoc z arzénu nebo jeho sloučenin Nemoc ze rtuti nebo jejích sloučenin Nemoc z berylia nebo jeho sloučenin Nemoc z kadmia nebo jeho sloučenin Nemoc z chrómu nebo jeho sloučenin Nemoc z manganu nebo jeho sloučenin Nemoc z niklu nebo jeho sloučenin Nemoc z fosforu nebo jeho sloučenin Nemoc z vanadu nebo jeho sloučenin Nemoc z fluóru nebo jeho sloučenin Nemoc z chlóru nebo jeho sloučenin Nemoc z ostatních halogenů nebo jejich sloučenin Nemoc ze zinku nebo jeho sloučenin Nemoc z mědi nebo jejích sloučenin Nemoc z oxidu uhelnatého Nemoc z oxidů dusíku Nemoc z oxidů síry Nemoc z kyanovodíku nebo kyanidů Nemoc z izokyanátů Nemoc z fosgénu Nemoc z boranů Nemoc ze sirouhlíku Nemoc ze sirovodíku a sulfidů Nemoc z amoniaku Nemoc z halogenovaných uhlovodíků Nemoc z alifatických nebo alicyklických uhlovodíků Nemoc z alkoholů Nemoc z glykolů Nemoc z éterů a ketonů Nemoc z formaldehydu a jiných alifatických aldehydů

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57.

Nemoc z akrylonitrilu a jiných nitrilů Nemoc z alifatických nitroderivátů Nemoc z benzenu Nemoc z homologů benzenu Nemoc z naftalenu nebo jeho homologů Nemoc z vinylbenzenu nebo divinylbenzenu Nemoc z fenolů, jejich homologů nebo jejich halogenových derivátů Nemoc z aromatických nitro nebo amino sloučenin Nemoc z polychlorovaných bifenylů, dibenzodioxinů a dibenzofuranů Nemoc z polycyklických kondenzovaných uhlovodíků Nemoc ze syntetických pyretroidů Nemoc z dipyridilů Nemoc z karbamátů Nemoc ze sloučenin kovů platinové skupiny Nemoc z thalia nebo jeho sloučenin Nemoc z barya nebo jeho sloučenin Nemoc ze sloučenin cínu Nemoc ze sloučenin selenu a teluru Nemoc z uranu nebo jeho sloučenin Nemoc z esterů kyseliny dusičné Nemoc z anorganických kyselin Nemoc z etylenoxidu a jiných oxiranů Nemoc z halogenových alkyleterů nebo aryletrů (bischlormetyleter) Nemoc z organických kyselin Nemoc z louhů

A.2

Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory

1. Nemoc způsobená ionizujícím zářením. Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice ionizujícímu záření, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 2. Nemoc způsobená elektromagnetickým zářením. Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice elektromagnetickému záření, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 3. Zákal čočky způsobený tepelným zářením. Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice tepelnému záření, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 4. Porucha sluchu způsobená hlukem. Podmínky: U osob mladších 30 let při celkové ztrátě sluchu dosahující hranici 40 % dle Fowlera. U osob nad 30 let se hranice zvyšuje o 1 % za každé dva roky věku. U osob nad 50 let celková ztráta sluchu dosahující hranici minimálně 50 % dle Fowlera. 5. Nemoc způsobená atmosferickým přetlakem a podtlakem. Podmínky: Nemoc vzniká při práci v prostředí atmosferického přetlaku nebo v podtlakových komorách. 6. Nemoci cév rukou při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Objektivně prokázané zbělení nejméně čtyř článků prstu v chladu ověřené pletysmografickým vyšetřením nebo vazoparalytické stádium nemoci. Podmínky k položkám 6–8: Nemoci vznikají při práci s pneumatickým nářadím ručně ovládaným nebo při práci vibrujícími nástroji s takovými hodnotami zrychlení vibrací, které jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 7. Nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními Ischemické poškození n. mediani, n. ulcani nebo obou nervů, s klinickými iritačními a zánikovými příznaky a patologickým nálezem v EMG vyšetření, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše. Poškození nervů horních končetin charakteru úžinového syndromu s klinickými iritačními a zánikovými příznaky a s patologickým nálezem v MG vyšetření, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše. 8. Nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Aseptické nekrózy zápěstních nebo záprstních kůstek nebo izolovaná artróza kloubů ručních, zápěstních nebo loketních, spojené se závažnou poruchou funkce vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. 9. Nemoci šlach, šlachových pochev nebo úponů nebo svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování. Objektivními vyšetřovacími metodami potvrzené vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. Podmínky k položkám 9–10: Nemoci vznikají při práci, při které jsou příslušné svalové skupiny nebo nervy přetěžovány natolik, že přetěžování nebo tlak, tah nebo torze je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 10. Nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování nebo z tlaku, tahu nebo torze, s klinickými iritačními a zánikovými příznaky a s patologickým nálezem v EMG vyšetření, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše.

11. Nemoci tíhových váčků z tlaku. Podmínky: Nemoci vznikají při práci vykonávané v takové pracovní poloze, při které dochází po převážnou část pracovní směny k tlaku na postiženou oblast.

A.3

Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice

1. Pneumokoniózy způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého: silikóza, silikotuberkulóza, pneumokonióza uhlokopů a pneumokonióza uhlokopů ve spojení s: a) s typickými rtg znaky prašných změn od četnosti znaků p3, q2, r2 a výše a všechny formy komplikované pneumokoniózy (A, B, C) dle klasifikace ILO; b) ve spojení s aktivní tuberkulózou (mykobakteriózou), rtg znaky prašných změn od četnosti znaků p1, q1, r1 a výše dle klasifikace ILO; c) s přihlédnutím k dynamice vývoje, rtg znaky prašných změn od četnosti znaků p2, q1, r1 a výše dle klasifikace ILO; d) rakovina plic ve spojení s pneumokoniózou s typickými rtg znaky prašných změn od četnosti znaků p3, q2, r2 a výše a všechny formy komplikované pneumokoniózy (A, B, C). Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice prachu s obsahem volného krystalického oxidu, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 2. Nemoci plic, pohrudnice nebo pobřišnice způsobené prachem azbestu: a) azbestóza, rtg znaky prašných změn od četnosti znaků s2, t2, u2 a výše dle klasifikace ILO; b) hyalinóza pohrudnice s poruchou plicních funkcí; c) mezoteliom pohrudnice a pobřišnice; d) rakovina plic ve spojení s azbestózou od četnosti znaků s1, t1, u1 dle klasifikace ILO nebo hyalinózou pleury. Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice azbestu, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 3. Pneumokonióza způsobená prachem při výrobě a zpracování tvrdokovů. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána taková expozice prachu tvrdokovů, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 4. Nemoci dýchacích cest a plic způsobené vdechováním kobaltu, cínu, barya, grafitu, gama oxidu hlinitého, berylia, antimonu nebo oxidu titaničitého. Podmínky: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázána taková expozice uvedeným chemickým látkám, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 5. Rakovina plic z radioaktivních látek. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána taková inhalační expozice radioaktivním látkám, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 6. Rakovina dýchacích cest a plic způsobená koksárenskými plyny. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána taková expozice koksárenským plynům, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci.

7. Rakovina sliznice nosní nebo vedlejších dutin nosních. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána taková expozice prachu dřeva, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci. 8. Exogenní alergická alveolitida. Podmínky: Nemoc vzniká při práci spojené s vdechováním prachu s antigenním a infekčním účinkem. 9. Astma bronchiale a alergická onemocnění horních cest dýchacích. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána taková expozice prachu nebo plynným látkám s alergizujícími nebo iritujícími účinky. 10. Bronchopulmonální nemoci způsobené prachem bavlny, lnů, konopí, juty, sisalu nebo cukrové třtiny. Podmínky: Nemoc vzniká při práci, u níž je prokázána expozice uvedenému prachu.

B

Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem

Příloha č. 2 zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. OKEČ kód

Ekonomická činnost (OKEČ – název)

10.1

Dobývání černého uhlí včetně výroby černouhelných briket

12

Dobývání a úprava uranových a thoriových rud

13

dobývání rud

15.1

Výroba masa a masných výrobků (vč. drůbeže)

15.2

Zpracování ryb a rybích výrobků (vč. konzervování)

15.4

Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků

20.1

Výroba pilařská a impregnace dřeva

24.11

Výroba technických plynů

26.11

Výroba plochého skla

26.7

Zpracování přírodního kamene

27.5

Odlévání kovů (slévárenství)

37.1

Zpracování kovového odpadu a šrotu

45

Stavebnictví

75.25

Protipožární ochrana a ostatní záchranné práce

02

Lesnictví, těžba dřeva a přidružené služby

10.2

Dobývání hnědého uhlí včetně výroby hnědouhelných briket

11

Dobývání ropy a zemního plynu a související služby

14.1

Dobývání a úprava kameniva

15.5

Úprava a zpracování mléka

15.83

Výroba cukru

15.9

Výroba nápojů

17.14

Úprava a spřádání lnářských vláken

17.25.4

Tkaní jutařských tkanin

17.53

Výroba netkaných textilií a výrobků z nich (kromě oděvů)

20.2

Výroba dýh, překližkových výrobků a aglomerovaných dřevařských výrobků

20.3

Výroba stavebně truhlářská a tesařská

20.4

Výroba dřevěných obalů

21.1

Výroba vlákniny, papíru a lepenky

Z vyměř. základu 5,04 %

0,98 %

0,84 %

(pokračování na další stránce)

(pokračování z předchozí stránky)

OKEČ kód

Ekonomická činnost (OKEČ – název)

24.3

Výroba nátěrových hmot, laků a podobných ochranných vrstev, tiskařských černí a tmelů

24.64

Výroba chemických výrobků pro fotografické účely

24.7

Výroba chemických vláken

25.11

Výroba pryžových pneumatik

24.12

Protektorování a opravy pryžových pneumatik

26.13

Výroba dutého skla

26.26

Výroba žáruvzdorných keramických výrobků

26.3

Výroba keramických obkládaček a dlaždic

26.5

Výroba cementu, vápna a sádry

26.6

Výroba výrobků z betonu, cementu a sádry

26.81

Výroba brusiv

27.1–27.4

Výroba kovů (kromě slévárenství)

28

Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků kromě výroby strojů a nářadí

29

Výroba strojů a přístrojů

31.3

Výroba kabelů a vodičů

35.1

Stavba lodí a člunů (včetně oprav)

36.1

Výroba nábytku

37.2

Zpracování nekovového starého materiálu a zbytkového materiálu

60.2

Pozemní doprava (mimo potrubní a železniční) vč. MHD

85.2

Veterinární činnosti

90

Odstraňování odpadu a odvod odpadních vod

01

Zemědělství

0,70 %

16

Zpracování tabáku

0,42 %

17.23

Tkaní česaných vlnařských tkanin

17.24

Tkaní hedvábných tkanin

17.25.3

Tkaní lnářských tkanin

17.25.5

Tkaní vigoňových tkanin

17.4

Výroba konfekčního textilního zboží (kromě oděvů) – koberce, ložní prádlo aj.

Z vyměř. základu

(pokračování na další stránce)

(pokračování z předchozí stránky)

OKEČ kód

Ekonomická činnost (OKEČ – název)

17.52.1

Výroba provaznická

17.54.1

Výroba stuh a prýmků

17.54.2

Výroba tylů, krajek, záclon a výšivek

17.6

Výroba pletených materiálů

17.7

Výroba pleteného zboží

18

Oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin

19

Výroba usní a úprava kůží; výroba brašnářského a sedlářského zboží a obuvi

26.21

Výroba keramických a porcelánových výrobků pro domácnost a ozdobných předmětů

26.22

Výroba keramických výrobků pro sanitární účely

30.02

Výroba počítačů aj. přístrojů a zařízení na zpracování dat

32

Výroba rádiových, televizních a spojovacích zařízení a přístrojů

33

Výroba zdravotnických, přesných a optických přístrojů a hodin

35.3

Výroba letadel a kosmických lodí

36.2

Výroba zlatnických a šperkařských předmětů

41

Výroba a rozvod vody

55

Pohostinství a ubytování

60.3

Potrubní doprava

61.11

Námořní doprava

62

Letecká doprava

63.3

Cestovní kanceláře

64.2

Telekomunikace

70

Činnosti v oblasti nemovitostí (nákup, prodej, pronájem, správa, realitní agentury)

73.1

Výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd

74.1

Právní, daňové a podnikatelské poradenství; Účetnictví a jeho revize; Výzkum trhu a veřejného mínění; Správa cenných papírů

74.2

Architektonické a inženýrské poradenství a podobné technické služby

Z vyměř. základu

(pokračování na další stránce)

(pokračování z předchozí stránky)

OKEČ kód

Ekonomická činnost (OKEČ – název)

75 (kromě 72.25)

Veřejná správa; Obrana; Povinné sociální pojištění (kromě protipožární ochrany a ostatních záchranářských prací)

80

Školství

85.1

Zdravotnictví

85.3

Sociální činnost

91

Činnosti organizací společenských

92.2

Provoz rozhlasu a televize

22.1

Vydavatelské činnosti

65

Peněžnictví

66

Pojišťovnictví kromě povinného sociálního zabezpečení

67

Činnosti související s úvěry a pojišťovnictvím

72

Zpracování dat a související činnosti (poradenská činnost, opravy, databanky aj.)

73.2

Výzkum a vývoj v oblasti humanitních, společenských věd a nauk o literatuře

74.4

Reklamní činnosti

74.81

Fotografické služby

92.1

Výroba, půjčování a distribuce filmů a videa

92.5 (kromě 92.53)

Činnosti knihoven, veřejných archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení (kromě činnosti botanických a zoologických zahrad a přírodních rezervací)

93.02

Kadeřnictví a jiné služby pro ošetření těla (manikúra, pedikúra, kosmetické úkony)

Z vyměř. základu

Činnosti nezařazené do jiných sazbových skupin (s výjimkou skupiny „Ostatní ekonomické činnostiÿ), ve kterých se zejména pracuje s výbušninami, radioaktivními látkami, radonem, infekčním materiálem, jedy, činnosti ve velkých výškách nebo hloubkách.

1,05 %

Ostatní ekonomické činnosti

0,56 %

C

Seznam středisek nemocí z povolání, která uznávají nemoci z povolání

Příloha vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají. • Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, klinika nemocí z povolání (pro obvody Praha 1, Praha 2, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8, okresy Beroun, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-západ a Rakovník) • Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, klinika nemocí z povolání (pro obvody Praha 3, Praha 4, Praha 9, Praha 10, okresy Benešov, Kolín, Kutná Hora a Praha-východ) • Oblastní nemocnice Příbram, a. s., oddělení nemocí z povolání (pro okres Příbram) • Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje, oddělení nemocí z povolání (pro okres Kladno) • Nemocnice České Budějovice, a. s., oddělení pracovního lékařství (pro Jihočeský kraj a okres Pelhřimov) • Fakultní nemocnice Plzeň, klinika pracovního lékařství (pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj) • Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., oddělení nemocí z povolání (pro Ústecký kraj) • Krajská nemocnice Liberec, a. s., oddělení nemocí z povolání (pro Liberecký kraj) • Fakultní nemocnice Hradec Králové, klinika nemocí z povolání (pro Královéhradecký kraj) • Pardubická krajská nemocnice, a. s., Centrum pracovního lékařství (pro Pardubický kraj a okres Havlíčkův Brod) • Fakultní nemocnice U sv. Anny, Brno, klinika pracovního lékařství (pro Jihomoravský kraj a okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou) • Nestátní zdravotnické zařízení provozovatele MUDr. Libuše Adámkové (pro Zlínský kraj) • Fakultní nemocnice Olomouc, klinika pracovního lékařství (pro Olomoucký kraj) • Fakultní nemocnice Ostrava, klinika pracovního a preventivního lékařství, klinika chorob z povolání (pro Moravskoslezský kraj s výjimkou okresů Frýdek-Místek a Karviná) • Hornická poliklinika, s. r. o., oddělení nemocí z povolání (pro Ostravu-město) • Karvinská hornická nemocnice a. s., oddělení nemocí z povolání a pracovního lékařství (pro okres Karviná) • Nemocnice Podlesí, a. s., oddělení nemocí z povolání (pro okres Frýdek-Místek) • Ústřední vojenská nemocnice v Praze, oddělení nemocí z povolání (pro vojáky a občanské zaměstnance)