KRONIKA STARÉ VODY CHRONIQUE OLD WATER
Roku 1423, v době husitských válek vthla husitská vojska vedená Prokopem Holým i na území Libavska. Obyvatelé Staré Vody i okolních vsí hledali úkryt v blízkých lesích. Vesnice byly vypáleny a jejich obyvatelé mnohdy zahnáni hromadně do dřevěných obydlí, které husité zapálili. Za 30. Leté války byla Stará voda opakovaně zničena Mansfeldovými a císařskými vojsky. Obyvatelé museli před vojáky utéci do okolních lesů, kde hledali úkryt. Vojska v oblasti několikrát tábořila a hledala možnosti obživy v okolních vsích. V samotné Staré vodě se nacházelo 27 půstých nebo poničených domů. Když Švédská vojska z oblasti odtáhla, a válka skončila, vstoupilo v platnost definitivně i císařovo nařízení o jediném katolickém náboženství. Rychtáři a konšelé měli dbát na to, aby ve vesnicích byly řádně dodržovány veškeré náboženské obřady. O svátcích a půstu bylo zapovězeno maso, vesničané měli pravidelně navštěvovat bohoslužby, a pokud byl někdo přistižen při tom, že tak nečiní, putoval na 8 dní do vězení za neučast při sváteční slavnosti na 14 dní. Evangelické knihy byly zakázány a docházelo k jejich shromažďování a veřejnému pálení. Roku 1651 se k tomu přistoupilo i ve Staré Vodě. Po 30. leté válce byli obyvatelé Staré vody podobně jako okolních vsí válkou těžce postiženi. Nemohli svá hospodářství uživit, prodávali majetky a odcházeli. Počet obyvatel Staré vody klesl oproti předchozí době o třetinu. Mnohá pole byla neoseta, v kraji vládl hlad a nedostatek. Mnozí lidé neměli více než jedno oblečení po celý rok, neměli boty, více než o oblečení se mnohdy jednalo jen o hadry svázané provazy. Protože byla Stará voda tehdy významným poutním místem, kromě poutníků sem přicházelo i množství žebráků prosících o almužnu. V roce 1690 se z podnětu kardinála hraběte z Lichtenštejna začalo se stavbou piaristické koleje a nového poutního kostela. Po dokončení této stavby narostl i počet poutníků, o významných svátcích až na 4000 denně. Vliv milostivého obrazu a jeho pověst o možnosti zázračně uzdravit překračovala hranice Staré vody.
Během sedmileté války byla Stará voda zpočátku ušetřena pohybu pruských vojsk, která směřovala až k Olomouci. V červnu 1758 došlo k přepadení pruské zásobovací armády vojsky generála Laudona. Přepadeno bylo asi 4000 vozů, jež měly zásobit Fridrichovu armádu u Olomouce. Velká část vozů byla zničena a v lesích v okolí Staré Vody našla spousta pruských vojáků svou smrt. Při ústupu pruských vojsk od Olomouce a jejich průchodu Libavskem stačili pruští vojáci zapálit vesnici Guntersdorf a zabít většinu obyvatel vsi Neudorf. Zbylí obyvatelé hledali útočiště také ve Staré Vodě. 31. července 1817 postihla libavsko, velká bouře spojená s krupobitím, tehdejší kronikář Drechsler o tom píše. „K večeru, se po celodenním parnu přihnaly černé mraky a bouře. V mžiku se spustil nebývalý liják. Zvedl se prudký vítr a černé mraky zcela zakryly oblohu, takže nastala úplná tma, kterou prozařovaly pouze blesky. Obloha se zcela zatemnila a prudký vítr vybil okenní tabulky. Když se bouře uklidnila, vyběhli lidé se svítilnami před své domy a do zahrad za nimi, kde bylo po kotníky krup. Ráno pak měly možnost vidět celou zkázu za denního světla. Kroupy poválely a zničily pole s obilím, vítr vyvrátil stromy v zahradách a sadech nebo kroupy stloukly ze stromů listí a ovoce. U kostela vyvrátil vítr staré lípy, které zde stály. V roce 1831 zasáhla velkou část Libavska, Moravský Beroun, Libavou, Dvorce a Budišov epidemie cholery, která se zde rozšířila v souvislosti s cestami obchodníků z Polska. Roku 1832 se konala v poutním kostele ve Staré vodě slavnostní mše Te Deum Laudamus za odvrácení této nákazy. Při příležitosti svatby císaře Františka Josefa s Alžbětou Bavorskou se konala 24. dubna 1854 slavnostní mše v poutním kostele ve Staré Vodě. Roku 1858 se objevila na nebi kometa, obyvatelé očekávali v souvislosti s tímto jevem novou válku. Bylo vydáno císařské nařízení, kterýmž se měnily některé peníze. Až do 2. července bylo jaro bez deště a většina studní vyschla.
V následujícím roce začala válka s Itálií a Pruskem. Stará voda, podobně jako jiné vsi musela odesílat proviant pro armádu a zásobovat pruská a rakouská vojska, ubytovaná v Budišově a Berouně. V roce 1868 se na Libavsku se objevily falešné peníze Při příležitosti svatby korunního prince Rudofa se Stefanií Belgickou se konala 10. května 1881 slavnostní mše v poutním kostele ve Staré Vodě. V březnu 1903 dorazily do Staré Vody nové varhany, přivezl je koňský povoz. Následně byly instalovány v kostele. 8. listopadu 1908 se slavilo 60. výročí nástupu císaře Františka Josefa na trůn. Při té příležitosti byly před Starovodskou školou vysazeny dva nové stromy a slavnostního průvodu se účastnila řada místních spolků.
28. června 1914 dorazila do obce zpráva o zabití následníka trůnu v Sarajevu. V červenci byly v kostele slouženy zádušní mše. 26. července byla vyhlášena mobilizace a 28. vstoupilo Rakousko do války. 30. září 1916byly z kostela odvezeny zvony pro vojenské účely. 27. listopadu bylo slouženo slavnostní requiem za jeho císařský majestát. Počet poutníků se postupně do roku 1923 zvýšil ze 4000 na 10 tisíc. U každého většího procesí se konaly večer po setmění pochody se světly. S pomocí konzistoře byly vybudovány pro poutníky veřejné záchodky a spraveny některé silnice. Zima 1924 byla docela dlouhá a množství sněhu odřízlo Starou Vodu od okolního světa. Po Třech králích byla s povolením oblastního hejtmanství otevřena piaristická hrobka v kostele, v níž se nacházely ještě poměrně zachovalé ostatky. V květnu hodně pršelo a vše rostlo před očima, dvakrát ale také přišla bouřka s kroupami. 29. září umřel velký podporovatel Staré Vody, arcibiskup Cyril Stojan z Olomouce. 27. října se přihodila nešťastná událost, povozník z Budišova Johan Potsch se vracel z Libavé a us nul na svém kozlíku v místě než se začína cesta svažovat dolů ke Staré Vodě. Vůz se nekontrolovaně rozjel a koně se splašili.
Vozka se probudil a chtěl koně uklidnit a vůz zabrzdit, ale vypadl z kozlíku pod koně a kola vozu. Ráno nalezli lidé jeho mrtvé tělo na silnici. Pochován je na hřbitově ve Staré vodě, Bůh dej mu věčný odpočinek. V dubnu 1927bylo krásné jarní počasí, pak se ale ochladilo a zima vydržela až do konce května. Červen byl deštivý a chladný. V Chomutově u firmy Herold byly objednány 3 nové zvony, které dostaly jména Anna (310 Kg), Jakub (210 Kg) a Benedikt (210 Kg).
31. ledna 1931 došlo k vážné události, kdy starý starosta Josef Losert, který trpěl po pádu ze střechy stodoly výpadky paměti, zabloudil. Při své cestě do Schonwaldu se zmýlil a sešel z cesty a u Černého Mlýna sjel po svahu dolů. Zkoušel se znovu dostat nahoru, ale svezl se po svahu a spadl do Odry. Dva dny jej hledali obyvatelé Staré Vody, až jej našli utonulého a zmrzlého v řece. Při příležitosti jeho pohřbu se konal velký světelný průvod na hřbitov. Rok 1933 byl rokem velkých oprav kostela. Díky úsilí nového faráře, řádu Oblátů a štědrých mecenášů, se podařilo sehnat peníze na opravu fasády kostela a střechy. 3 týdny se stavělo lešení a poté se začalo s opravami věží, které pokryl nový měděný plech. 23. května přišli zedníci a otloukli omítku 2 cm hluboko. Začalo se s omítáním fasády a renovací dekorativních kartuší. Při hledání staré kanalizace se narazilo pod křížovou cestou na kryptu. Krypta byla rozdělena na dvě části zdí a v jedné polovině byly pochovány mrtvoly. Našlo se zde 12 lebek a nějaké kosti. 16. října bylo lešení odstraněno a opravený kostel se zaskvěl v celé své kráse.
V roce 1934 dorazila do Staré vody skupina poutníků až ze Svaté Hory. Jeden z poutníků absolvoval celou cestu bez jídla, jen o chlebu a vodě. Podobně jako na jiných poutních místech i zde se konalo na přelomu června a července svěcení aut. Dorazilo asi 70 vozidel, z toho 50 německých a 20 českých. Ve vesnici se při té příležitosti konala velká slavnost. Po celý rok také probíhaly práce na opravách dalších částí kostela. Zima 1935 začala a poté i byla bez sněhu. 9. ledna shořel ve vsi dům č.p. 28, který byl v říjnu prodán novému majiteli, jež se sem měl nastěhovat. Pokračovaly práce kolem poutního kostela. Zdá se, že farář páter Rieckenbrauck potřebuje kolem sebe stále mít nějaké dělníky. Opravoval se ambit a v křížové cestě byly postaveny 3 nové kaple. V tomto roce také zemřel páter Veverka poslední ze Starovodských piaristů. 11. prosince 1935 se poprvé rozsvítilo ve vsi elektrické světlo, nejprve byly připojeny domy ve vesnici a klášter.
Počátkem února 1937 začalo sněžit, 27. února ale sníh začal tát, starovodský potok se naplnil po okraj, v noci mrzlo a pod jedním z mostů se nakupily překážky a ledové kry. Potok se vylil z břehů a rozlil se do ambitů i do kostela. V místech ambitů stálo 40 cm vody, v nových kaplích 20 cm. Voda sice stejně rychle jako se objevila i zmizela, ale podzemní krypta pod křížovou chodbou byla naplněna až po okraj. Od 6 hodin rána se pracovalo na uvolnění ker v potoce a do devíti byly kry odstraněny. Voda mnohde ale zůstala stát na loukách a na polích. V některých místech si potok vytvořil nové koryto. Pole bylo nutné znovu osadit, protože stávající osivo bylo zničeno. 8. srpna byla zorganizovaná lidovým spolkem čtyřměstí velká regionální pouť, přišlo tolik poutníků, že se nevešli do kostela a v prostorech ambitů byl zřízen oltář. Na 7 tisíc poutníků se pak vydalo ke Královské studánce za zpěvu písně „ S přísahou v srdci a dlaních.“ V ten den nezůstalo ve Staré vodě žádné místo prázdné.
Na svátek sv. Anny 26. července 1938 se konala slavnost na připomínku 250 let vysvěcení kostela ve Staré Vodě. Mezi Čechy a Němci ale vládlo napětí a společné poutě už se téměř nekonaly. Hitlerova slova, že Němci v říši mohou mít velká očekávání a Němci v Československu velké utrpení narážela na podporu. 17. 9. byli i muži ze Staré Vody povoláni k obraně vlasti, většina jich ale namísto toho uteklo do okolních lesů, kde se schovávali. Jídlo jim nosili místní obyvatelé. 21. záři rozhlas ohlásil, že Anglie a Francie přijaly hitlerovy podmínky proti Československu. Ve většině německých oblastí vládlo nadšení, muži, kteří se ukrývali v lese, se navrátili a na domech se objevily vlajky s hákovým křížem. Dne 24.9. byl v Libavé Čechy zabit zvěrolékař, dr. Hartel. Následující den byly s napětím očekávány zprávy z Němci obsazeného rozhlasu a očekávala se Hitlerova řeč, ve vsi nešla až do desíti hodin do večera elektřina. 28. záři jsme měli nachystány všechny věci pro případ nutného odchodu, ve vesnici vládl neklid, 1. října začalo obsazování pohraničí Německým vojskem, 9. října se objevily první vojenské jednotky i ve vsi. Vojáci se ubytovali v klášteře, ale po několika dnech opět odešli a život se na chvíli vrátil do běžných kolejí.
Zima 1940 byla velmi krutá, 10. ledna spadly teploty na minus 29 stupňů, všude ležel sníh a silný vítr je nafoukával na pole a cesty, někde i přes metr. Vesnice byla jako po vymření a teplota se dlouho držela na 20 stupních pod nulou. Od 1. dubna byl zaveden letní čas, prostřednictvím rádia jsme se dozvěděli, že Německá vojska vpochodovala do Dánska a Norska a poté do Holandska a Francie. V listopadu jsme se dozvěděli další smutnou zprávu, definitivně byla zavřena klášterní škola, která už nefungovala od roku 1939. Věžní hodiny byly elektrifikovány firmou z Vídně, a zatímco dříve se platilo v korunách, nyní v říšských markách. Nařízení o povinném zatemnění postihly i Starou vodu a okolní obce. Svíčky plápolaly jen při ranních rorátech a mnozí věřící tím byli zklamáni.
Co nám měl přinést rok 1944? Rudá armáda s mocnou převahou tlačila Německá vojska zpět do říše, americká a britská letadla ničila německá města a mělo dojít k invazi na kontinent. Zatím nad Starou Vodou nepřeletělo jediné letadlo, válka byla pořád daleko a my žili své obyčejné každodenní životy, naše modlitby směřovaly k tomu, aby to tak i nadále v tom novém roce 1944 zůstalo a my byli uchráněni válečných hrůz. Počátkem února se ochladilo a krajina se oděla do bílého roucha. V červenci se Ruské armády dostaly do východního Pruska a přiblížily se až k Varšavě, nyní utíkali lidé i z východu. Klášter navštívil zemský úředník z Berouna a požádal nás, abychom vyhradili v klášteře další místnosti pro utečence. 14. července proletěla nad Starou Vodou poprvé nepřátelská letadla. Začala se organizovat protiletecká ochrana kostela a kláštera v případě napadení.
Dozvěděli jsme se i o nepodařeném atentátu na Hitlera, který zorganizovali generálové. V srpnu se konala největší procesí, zejména z Budišova. Znovu se na nebi objevila nepřátelská letadla a tentokrát jedna z bomb dopadla i do místa pod Královskou Studánkou, kde vyhloubila velký kráter. I v září se konaly pravidelné pouě. V kostele se každý večer konala modlitba růžence za odvrácení válečných katastrof a za spásu pro náš domov. 13 října přišlo 25 nových běženců, mezi nimi i jistý pan Fischbock, původem z Českého lesa, který ale za první světové války zůstal ve Lvově.
Byl to znamenitý zahradník, který se od prvního dne začal starat o mnohé přestárlé stromy v sadu a mnohé omladil a napravil. Na západě mezitím spojenecká vojska dobyla Cáchy a na východě vstoupila do Maďarska. 27. prosinec jsme slavili společně v klášteře, poděkováním Bohu, že jsme přečkali tento těžký válečný rok, který tolik lidí připravil o život a přinesl tolik neštěstí.
12. ledna 1945 začala ruská ofenzíva, nyní jsme poprvé slyšeli z dálky střelbu a hluk kanónů, když se fronta přiblížila až do Slezska. Přišla nová nařízení omezující pohyb. Páter Becker měl 20. ledna jet na cvičení exercicií pro řádové sestry do Krnova a Jindřichova, ale dále než do Krnova se nedostal a musel se vrátit. Nyní jsou mše velmi navštěvované, při každé je modlitba za to, aby nás Bůh uchránil války. Ruská vojska sváděla těžké boje ve Slezsku a fronta se přibližovala z Hlubčicka. 7. dubna v sedm hodin večer byli evakuováni všichni utečenci z kláštera, kteří si měli sbalit nejnutnější věci a šli pěšky do Budišova, odkud měli být přepraveni vlakem do západních Sudet, aby sem přišli noví ze Slezska, kde se nyní bojovalo. 30. dubna přijela do Staré vody armáda. Nastěhovala se sem i s kuchyní a pekárnou a ve vesnici stála těžká vozidla. 2. května měla naše ves i s vojskem přes tisíc obyvatel, ruská armáda se dostala do Bílovce a Oder a přes hory směřovala k nám. Večer v 7 přijel autobus s asi 20 starými lidmi z Fulneka, které jsme museli narychlo v klášteře ubytovat, stejně jako zraněného důstojníka z Moravské Ostravy. 4. května už byli Rusové u Staré vsi a k nám přicházeli další utečenci. Pohřbili jsme 3 říši a obrazy vůdce, stejně jako vlajky byly spáleny. Páter Zwerenc ještě stihl narychlo odvézt služku od pátera Skály do Schonwaldu a na cestě zpět viděl ruský útok. Jak Německý voják nyní prchá přes trosky toho, co zbylo z třetí říše, ten stejný voják, který ovládl půlku světa. Vozy, koně i auta byla při útoku zničena. Další útok nastal kolem 16 hodiny, i tehdy jsme se schovali do sklepa kláštera. Bylo nás tam asi 100 lidí. Bylo cítit otřesy a padání bomb, když jsme vyšli na světlo, viděli jsme zkázu, střecha kláštera byla v plamenech a v prvním okamžiku nevěděl nikdo co dělat. Většina lidí prchala směrem ke královské Studánce, jen páter Zwerens společně s několika německými vojáky zůstali na cestě, než je zajali Rusové.
První Ruské jednotky přišly do vesnice, přivítali jsme je s bílými prostěradly. Zajímali se pouze o německé vojáky a šli dál. Další jednotky zajímaly jen naše hodinky, davaj časy, znělo nejčastěji z jejich úst. Chtěli jsme uhasit požár kláštera, ale v hasičském voze bylo jen 10 litrů benzínu. Přes ztichlou vesnici pochodovaly další ruské jednotky. Vše vyrabovali, nejstrašnější byl osud žen a dívek. Ještě tu noc se musela většina z nich skrýt. My tři otcové, paní Mimi a jedna dívka ze vsi jsme chodili s kbelíky k rybníku a snažili se uhasit doutnající místa požáru. Vše bylo zničeno a zhanobeno rudou barvou. V noci ze soboty na neděli jsme spali společně s dalšími lidmi na lavicích a slamnících v refektáři. Noc ale nebyla klidná, bylo slyšet vojáky a hlasy nějaké rodiny z Opavy, která uměla i česky a snažili se s Rusy domluvit. Někteří z mužů byli zajati a vrátili se zpět až po několika měsících v zuboženém stavu. V neděli 6. května jsme navštívili kostel. Rusové už tam byli a něco prohledávali. Každý pokus zastavit je v jejich činnosti byl ale nebezpečný. Rusové se do kostela vloupali, tabernákl byl rozbitý, dokonce i krypta byla poničená a kosti rozházeny. Byla to kultura východu. 7. května přišlo nařízení, že tři nové kaple budou sloužit jako lazaret. Pohřbili jsme naše mrtvé a zabité, i to bylo těžké. V úterý 8. května jsme viděli stejný obrázek, pochodující ruská vojska, ještě stále rabovali. V kostele se hrálo dlouze na varhany. Konečně ve středu většina ruských oddílů odešla a také zmizel lazaret, který zřídili. Ruští vojáci uřezali nohy stolků v kaplích i vytrhali dveře, aby obojí mohli použít jako provizorní lůžka. V klášterním sadu pořezali stromy a klášterní zeď na několika místech rozbourali, aby si ze zdiva vyrobili provizorní zemljanky. I hospodářské budovy byly poničeny. Předsíň chrámu používali jako klozet a sakristii jako místnost pro jatka. Ve středu jsme obstarávali chléb, spousta ho ještě zůstala z pekáren ustupující německé armády. Také bylo třeba pohřbít a zakopat mrtvý dobytek, vzduch už byl úplně nasáklý zápachem z rozkládajících se zvířat. Všude se uklízelo, aby v pondělí mohla být první mše. Ve vsi byl zřízen český úřad, ale zatím neměl žádný význam, jelikož se ve vsi stále zdržovala část ruské armády. Vyvěsili jsme českou vlajku. Chléb a další potraviny jsme dostávali od Rusů, kteří je zabavili sedlákům. Mezitím se začal konstituovat obnovený Československý stát. Těšili jsme se na českou správu, která nahradí Rusy. Ale jaké bylo naše zklamání. Už první nařízení ukazovala budoucí vývoj. Jak s námi naloží.
Vyhlazovací tábor pro proradný německý národ. 24. května navštívil páter superior pana arcibiskupa na Svatém kopečku, aby mu referoval o požáru kláštera. Dostal příslib, že i přes těžkou situaci se pan arcibiskup vynasnaží začít znovu s opravou kláštera. Cestu domů absolvoval pěšky, poněvadž cesta vlakem byla nebezpečná. Po příjezdu jej čekalo nemilé překvapení, Ukrajinka, která přišla do vsi za války společně s běženci a která sloužila jako prodejná dívka Rusům, vyzradila, kde byly schovány cennosti z kláštera. Rusové několikrát do vesnice přijeli a cennosti si vyžádali. I u nás po vsi se stále objevovali nějací vojáci. Nyní v květnu se musely zejména dívky mít na pozoru, postupně jsme je ukryli v klášteře, a když to bylo moc nebezpečné, na půdě kostela. Ve vsi byl zřízen český komisariát a s ním mnoho nařízení a zákazů. Dostali jsme potravinové lístky a tzv. trestní lístky, které nás vylučovaly s přídělu masa a většího množství mouky. Sedláci většinou uchránili tak jednu krávu, ale častěji žádnou. Nyní jsme byli označeni písmenem N a cestování vlakem nebylo Němcům dovoleno. Pro cestu kamkoliv bylo třeba povolení komisariátu. 31. června bylo rozhodnuto na základě zvláštních zákonů, že veškerý německý majetek propadá státu. 8. června se konalo jedno z největších procesí z Libavé, určitě 600 až 700 lidí, ale také jedno z posledních. Na základě konference v Postupimi jsme se dozvěděli, že budeme ze Sudet definitivně vysídleni. V září se konalo více českých poutí a v říjnu byly pravidelné modlitby růžence. Se zimou a koncem roku jsme vyhlíželi vstříc nejisté budoucnosti, která nás čeká. Od června má začít vysídlování. Tak se rok 1945 ubíral ke svému závěru se smutnými vyhlídkami k budoucnosti. Že se budeme muset, my starovodští rozloučit s touto krajinou a domovem. Kéž by všichni byli zdraví a kéž nás Bůh provázej i v roce 1946.
Koncem ledna 1946 začala organizace odsunu. I přesto lidé stále hospodařili, osévali pole, ačkoliv nevěděli pro koho. Začalo se také s organizováním oprav kláštera. Klenba byla provizorně podstavena a části chybějící střechy dočasně nadkryty. V lese se začalo s kácením stromů na nový krov. Zároveň bylo třeba sbalit všechny důležité věci, tak aby to nebylo více než 50 Kg na osobu.
Počátkem března začalo vysídlování z berounského okresu, Stará voda byla až mezi posledními místy. V březnu přišel dopis, že Starou vodu navštíví páter od Těšitelů nejsvětějšího srdc e Ježíšova z Prahy. Pečlivě jsme se připravovali na jeho návštěvu. Jaro 1946 bylo krásné, jablka začala zrát už v květnu a bylo teplo. Páter Johan Zwerens a Alfréd Skála dostali příslib po své návštěvě Rakouska, že získají místo kaplanů v diocési St. Polten. Až do svého příjezdu budou ale působit ve Staré vodě. V květnu se začalo s opravami kláštera a také se konaly volby, ve kterých vyhráli komunisté. 7 června nastal odsun prvních 30 obyvatel. Kdysi živá vesnice se vylidňovala. Do 31. října bylo vysídleno všech 180 osob německého původu.
