XXI.
EDICE SPBI SPEKTRUM
SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ
DAVID ŘEHÁK JAROSLAV CÍGLER PAVEL NĚMEC LIBOR HADÁČEK
KRITICKÁ INFRASTRUKTURA ELEKTROENERGETIKY určování, posuzování a ochrana 3 3 2 R 4,5
5 5 1 R 25
R
R
5
ost
obn
3
pod
vdě Pra
4
2 2 3 R 1,3
R
2
Be 1 zp 2 eč no 3 stn 4 ío pa 5 tře ní
1
1
4 3 u 2 dopad t s o n Závaž
5
SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ
DAVID ŘEHÁK JAROSLAV CÍGLER PAVEL NĚMEC LIBOR HADÁČEK
KRITICKÁ INFRASTRUKTURA ELEKTROENERGETIKY určování, posuzování a ochrana
EDICE SPBI SPEKTRUM
SDRUŽENÍ POŽÁRNÍHO A BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ
© Řehák D., Cígler J., Němec P., Hadáček L., 2013 ISBN 978-80-7385-126-2 Tato kniha, ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířena bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Veškerá práva autorů a Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství jsou vyhrazena.
Poděkování: Tato odborná monografie byla zpracována za podpory projektu výzkumu, vývoje a inovací „Objektivizace hrozeb a rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny“ s identifikačním kódem VF20112013019. Poskytovatelem účelové podpory je Ministerstvo vnitra České republiky v rámci programu Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010 - 2015.
Publikaci lektorovali: prof. Ing. Milan Oravec, PhD. Technická univerzita Košice, Strojnícka fakulta prof. Ing. Josef Reitšpís, PhD. Vysoká škola bezpečnostného manažérstva v Košiciach, Ústav občianskej bezpečnosti
Obsah Úvod 1
2
3
4
Kritická infrastruktura 1.1 Historie kritické infrastruktury 1.2 Vývoj kritické infrastruktury ve Spojených státech amerických 1.3 Vývoj kritické infrastruktury v Evropě 1.4 Kritická infrastruktura v České republice Elektrizační soustava v České republice 2.1 Výrobny elektřiny 2.1.1 Tepelné elektrárny 2.1.2 Jaderné elektrárny 2.1.3 Solární elektrárny 2.1.4 Vodní elektrárny 2.1.5 Větrné elektrárny 2.2 Přenosová soustava 2.3 Distribuční soustava 2.3.1 PREdistribuce, a.s. 2.3.2 ČEZ Distribuce, a.s. 2.3.3 E.ON Distribuce, a.s. Bezpečnostní hrozby elektroenergetiky 3.1 Typologie bezpečnostních hrozeb 3.2 Terorismus a kriminální činnost 3.2.1 Formy teroristických útoků 3.2.2 Formy kriminální činnosti 3.2.3 Charakteristika útočníků 3.2.4 Možné dopady hrozeb 3.3 Typové scénáře ohrožení zařízení Objektivizace rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny 4.1 Krokový algoritmus objektivizace rizik zařízení 4.1.1 Kategorizace zařízení podle národních odvětvových a průřezových kritérií 4.1.2 Posouzení rizik zařízení 4.1.3 Implementace opatření fyzické ochrany zařízení 4.2 Určování prvků kritické infrastruktury 4.3 Kriteriální analýza rizik zařízení 4.3.1 Deskripce obecného principu 4.3.2 Stanovení kritérií pro hodnocení rizik zařízení 4.3.3 Vyjádření vztahů pro hodnocení kritérií 4.3.4 Stanovení úrovně rizika
1 3 4 4 6 7 10 10 11 11 11 12 12 13 15 16 17 17 18 18 19 21 23 26 28 30 32 32 33 34 35 36 39 39 40 47 48
5
Opatření fyzické ochrany 5.1 Východiska fyzické ochrany 5.2 Technická opatření 5.3 Režimová opatření 5.4 Ostraha 6 Bezpečnostní standardy fyzické ochrany 6.1 Cíle bezpečnostních standardů fyzické ochrany 6.2 Kategorie aktiv elektrizační soustavy a bezpečnostní zónování 6.3 Minimální a doplňkový standard fyzické ochrany Závěr
50 50 52 57 59 63 63 65 68 72
Seznam zkratek
73
Použitá literatura
74
Úvod Publikace, která se Vám dostává do rukou, shrnuje nejpodstatnější výsledky řešení výzkumného projektu VG 20112013019 „Objektivizace hrozeb a rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny“, který byl řešen v letech 2011 až 2013 s grantovou podporou Ministerstva vnitra České republiky. Je součástí širšího komplexu aktivit, kterými Česká republika naplňuje svoje závazky v oblasti implementace požadavků, vyplývajících ze Směrnice Rady o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu [50] a rozpracování metodik a postupů, směřujících k ujednocení praxe na poli naplňování požadavků, vyplývajících ze zákona o krizovém řízení [77]. Kniha poskytuje ucelený přehled od historického vývoje kritické infrastruktury až po současnost. Zohledňuje aktuální bezpečnostní hrozby, posuzování a určování prvků kritické infrastruktury [31] až po opatření fyzické ochrany a bezpečnostní standardy subjektů kritické infrastruktury. Potřeba ochrany kritické infrastruktury se zaměřuje na konkrétní posouzení aktuálních potřeb ve strategicky významném segmentu kritické infrastruktury České republiky [77], zejména její elektrizační soustavy. Z celoevropského pohledu vyplývá zvláštní význam prvků elektrizační soustavy České republiky z její geografické polohy i dlouhé elektroenergetické výrobní tradice. Monografie diferencovaně postihuje specifické požadavky ochrany klíčových zařízení výroby, dálkového přenosu, včetně základních os transferů celoevropského významu, i kriticky významných zařízení distribuce elektřiny v národním měřítku. Hlavní pozornost je věnována aktuálním bezpečnostním hrozbám v elektroenergetice a jejich vztahu k procesu určování, posuzování a ochrany kritické infrastruktury elektroenergetiky (viz obr. 1). Jedná se zejména o identifikaci a určování objektivně kriticky významných procesů a zařízení, nezbytných pro zachování kontinuity zásobování elektrickou energií. Stěžejní částí celého procesu je algoritmus umožňující objektivizaci, operacionalizaci a posouzení rizik určených zařízení, na základě jehož výsledných hodnot jsou stanovovány bezpečnostní priority a je vymezen všestranně optimalizovaný typový systém ochranných opatření, a to včetně bezpečnostních standardů fyzické ochrany prvků elektroenergetické kritické infrastruktury. Určování prvků kritické infrastruktury (kategorizace zařízení)
Posuzování rizik prvků (zařízení) kritické infrastruktury
Ochrana prvků (zařízení) kritické infrastruktury
Obr. 1 Schéma zajišťování bezpečnosti prvků kritické infrastruktury elektroenergetiky
1
Řešená problematika představuje nová poznání vybraných podstatných souvislostí ochrany významného segmentu kritické infrastruktury České republiky. Bezpečnostním specialistům i managementu všech organizačních úrovní elektroenergetiky se touto cestou dostává do rukou soubor informací, usnadňující dosažení požadované kvality plánování a řízení výstavby systémů fyzické ochrany prvků kritické infrastruktury, jistoty naplnění všech požadavků příslušných právních a odborných norem, včetně nezpochybnitelného naplnění obecné povinnosti odpovědné správy. Vyčerpat pojednávané téma ve všech souvislostech jeho obsahu není v možnostech žádné publikace. Podobné ambice si nestanovili ani autoři této knihy. Přesto se podařilo zpřístupnit odborné veřejnosti základní teoretická východiska a široké spektrum prakticky upotřebitelných vzorů řešení problémů, spojených s výstavbou a fungováním systému fyzické ochrany prvků kritické infrastruktury elektroenergetiky České republiky. Autoři pevně věří, že tato monografie přispěje ke zvýšení povědomí o ochraně kritické infrastruktury, stane se vyhledávaným studijním materiálem a v neposlední řadě bude kvalitní a praktickou pomůckou v oblasti bezpečnosti elektroenergetiky.
2
1
Kritická infrastruktura
Na kritickou infrastrukturu je nezbytné pohlížet jako na komplexní systém vysoce zranitelných prvků, jejichž ochrana je založena na snížení zranitelnosti neboli zvýšení jejich odolnosti vůči dopadům mimořádných událostí a krizových situací. Česká republika, stejně jako státy mezinárodního společenství, se musela začít zabývat mírou zranitelnosti obyvatelstva, hospodářských subjektů, stavem zabezpečení základních funkcí státu zejména v krizových situacích a zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva v situacích, které se vymykají označení „běžný chod a fungování“. Tato ochrana životně důležitých zdrojů, infrastruktur a služeb spadá do problematiky nazývané kritická infrastruktura. Při řešení problematiky kritické infrastruktury je nutné vycházet ze základních definic [77]: • kritickou infrastrukturou je prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, narušení jeho funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu [63], zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu, • evropskou kritickou infrastrukturou je kritická infrastruktura na území České republiky, jejíž narušení by mělo závažný dopad i na další členský stát Evropské unie, • prvkem kritické infrastruktury se rozumí zejména stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura [73], určený podle průřezových a odvětvových kritérií; je-li prvek kritické infrastruktury součástí evropské kritické infrastruktury, považuje se za prvek evropské kritické infrastruktury, • ochranou kritické infrastruktury jsou opatření zaměřená na snížení rizika narušení funkce prvku kritické infrastruktury, • subjektem kritické infrastruktury je provozovatel prvku kritické infrastruktury; jde-li o provozovatele prvku evropské kritické infrastruktury, považuje se tento za subjekt evropské kritické infrastruktury, • průřezovými kritérii je soubor hledisek pro posuzování závažnosti vlivu narušení funkce prvku kritické infrastruktury s mezními hodnotami, které zahrnují rozsah ztrát na životě, dopad na zdraví osob, mimořádně vážný ekonomický dopad nebo dopad na veřejnost v důsledku rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života, • odvětvovými kritérii jsou technické nebo provozní hodnoty k určování prvku kritické infrastruktury v odvětvích energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná správa.
3
1.1 Historie kritické infrastruktury Evropa nebyla nikdy v dějinách tak bezpečná a svobodná jako v současné době. Podstatné pro tento vývoj bylo vytvoření Evropské unie, jež změnila vztahy mezi evropskými státy i životy jejich občanů. Evropské země začaly řešit své spory mírovou cestou a spolupráce začala být realizována prostřednictvím společných institucí. Avšak příznivá bezpečnostní situace Evropské unie nevládne ve všech regionech světa. Z tohoto důvodu se musí Evropská unie postarat především o bezpečnost svých občanů, ekonomiky a energetiky (tj. zejména elektrickou energii, produkci ropy a plynu, skladová zařízení, přenosové a distribuční systémy). Při mimořádných událostech musí zajistit brzké vyřešení této situace a při tom zajistit občanům nezbytné zásoby po dobu onoho trvání. Proto se začalo mluvit o nezbytných systémech a službách, které musí být zajištěny jak v období běžného stavu, tak při vzniku určitého nebezpečí. Tyto nezbytné systémy a služby byly s odstupem času pojmenovány jako kritická infrastruktura. Požadavek na fungování infrastruktury společnosti není v její historii ničím novým. Prvními společnostmi, které si uvědomovaly důležitost společenské infrastruktury, bylo již Římské impérium nebo středověké čínské císařství. Tato impéria si velmi dobře uvědomovala, že pokud by společenská infrastruktura přestala plnit své funkce, mohlo by dojít ke kolapsu celé společnosti. Příkladem může být kolaps římského impéria, které se rozpadlo především z vnitřních příčin (nefunkční infrastruktura státu) a nájezdy barbarů tento rozpad jen dovršily [30]. Problematika kritické infrastruktury, jež se postupem času modifikovala, začala být v hojné míře diskutována především v období 1. a 2. světové války. Problematické konflikty jako války, politická bouření, živelní katastrofy a další nežádoucí události dávaly a dávají vždy velký podnět k řešení toho, jak zajistit, aby infrastruktura společnosti fungovala správně. Zachováním funkčnosti infrastruktury v krizových situacích, byl dán podnět vzniku novodobé kritické infrastruktury jako důležitému pojmu fungování lidské společnosti. V současné době je ochrana prvků kritické infrastruktury zaměřena především na události související s trestnou činností (zejména terorismem) a se zvládáním živelních pohrom, včetně jejich následků. Jelikož je hrozba teroristických útoků celosvětově stále aktuální, je důležité zajistit ochranu infrastruktury před těmito útoky, které v případě ničivých následků mohou zapříčinit výpadek infrastruktury velkých rozsahů a nefunkčnost některých jejích prvků na několik hodin nebo i dní. Nelze opomenout ani možnost poškození infrastruktury vlivem působení živelních pohrom, které zde byly v minulosti a budou i v budoucnu. 1.2 Vývoj kritické infrastruktury ve Spojených státech amerických Systém kritické infrastruktury ve Spojených státech amerických je jedním z nejpropracovanějších na světě. Spojené státy americké byly prvním státem, který začal pracovat na tvorbě kritické infrastruktury a vnímal její důležitost pro fungující společnost. V roce 1996 bylo rozhodnutím prezidenta Billa Clintona vydáno 4
Vládní nařízení č. 13010 (Executive Order 13010), jehož cílem bylo vypořádat se s „počítačovými útoky“ na informační nebo komunikační součásti, jež kontrolují kritické infrastruktury (definovalo kybernetické hrozby) a současně ustanovilo Prezidentskou komisi pro ochranu kritické infrastruktury (PCCIP - President´s Commission on Critical Infrastructure Protection). Prvním dokumentem řešícím problematiku kritické infrastruktury byla Bílá kniha kritické infrastruktury (White Paper), zveřejněna v roce 1998 jako Prezidentská směrnice č. 63 [67]. V tomto období se v rámci Spojených států amerických kromě klasických krizových odvětví začalo zohledňovat také odvětví kyberprostoru. Bílá kniha určila odpovědnosti a funkce jednotlivých úřadů v rámci ochrany kritické infrastruktury a ve své době byla vnímána jako Národní plán na ochranu kritické infrastruktury. V roce 2000 byla vydána Národní strategie vnitřní bezpečnosti (NSHS National Strategy for Homeland Security), jež obsahovala novou definici kritické infrastruktury, rozšířenou o ochranu chemických továren a výroby, poštovní a lodní dopravy. V tomto roce byl vydán také Zákon o národní bezpečnosti (Homeland Security Act) [22], který ustanovil Ministerstvo národní bezpečnosti (DHS Department of Homeland Security). S ohledem na události ze dne 11. září 2001 bylo v říjnu 2001 vydáno úřadem prezidenta George W. Bushe Vládní nařízení č. 13228 (Executive Order 13228). Tímto nařízením byl zřízen Úřad pro vnitřní bezpečnost a Rada vnitřní bezpečnosti. Úřad koordinuje, mimo jiné, posílení opatření: • na ochranu výroby, přenosu a distribuce služeb a kritických zařízení, které vyrábí, skladují nebo likvidují jaderný materiál, • k zabránění neoprávněného přístupu k rozvoji a protiprávnímu dovozu chemických, biologických, radioaktivních, jaderných, výbušných nebo jiných souvisejících materiálů, které mají potenciál být použity při teroristických útocích. V rámci identifikace kritické infrastruktury byla v prosinci 2003 vydána Prezidentská směrnice č. 7 (HSPD-7 - Homeland Security Presidential Directive), jež stanovila priority v oblastech kritické infrastruktury a způsob její ochrany [23]. V návaznosti k této směrnici byla vydána Národní strategie pro ochranu kritické infrastruktury a klíčových aktiv (NSPP - The National Strategy for The Physical Protection of Critical Infrastructure and Key Assets), kde bylo zakotveno všech třináct dosavadních sektorů kritické infrastruktury. V roce 2003 byla vydána také Národní strategie pro ochranu fyzické infrastruktury (National Strategy for Physical Infrastructure Protection), která navázala na NSPP a definovala tři klíčová aktiva podstatná jako infrastruktura státu. Do těchto aktiv byly zařazeny národní památky a monumenty národní hrdosti, budovy a objekty nesoucí národní bohatství a ekonomickou sílu státu, vládní budovy a veřejná shromaždiště, jež musí být chráněna před možnými krizovými událostmi nebo potenciálními teroristickými útoky [29].
5
Národní plán ochrany kritické infrastruktury (NIPP - National Infrastructure Protection Plan), vydaný v roce 2006, členil sektory kritické infrastruktury v souladu se směrnicí HSPD-7. V tomto roce byla současně vydána Strategie na ochranu kyberprostoru (The National Strategy to Secure Cyberspace, NIPP´s Cyber Security Plan). Posledním dokumentem týkajícím se národní bezpečnosti je Národní ochranná strategie (National Security Strategy) vydaná poprvé v roce 1987 a od tohoto roku každoročně aktualizována [32].
1.3 Vývoj kritické infrastruktury v Evropě Mezi první evropské státy zabývajícími se podrobněji problematikou kritické infrastruktury patří Německo a Velká Británie. V roce 1999 byl v Německu projednán dokument o Informačně technickém ohrožení klíčových infrastruktur, jež byl jedním ze základních pilířů dalších jednání o kritické infrastruktuře [25]. Téhož roku ustanovila Velká Británie Koordinační centrum pro bezpečnost národní infrastruktury (CPNI - Centre for the Protection of National Infrastructure). Orgány Evropské unie se problematikou kritické infrastruktury začaly zabývat až v důsledku nastalých krizových situací, kterými byly rozsáhlé výpadky dodávek elektrické energie v některých státech Evropské unie vlivem přírodních katastrof a zejména pak v souvislosti s teroristickými útoky v Madridu (březen 2004) a Londýně (červenec 2005) [54]. Evropská rada požádala v roce 2004 Evropskou komisi o přípravu komplexní strategie k ochraně kritické infrastruktury. Na základě této žádosti přijala Evropská komise 20. října 2004 sdělení pod názvem Ochrana kritické infrastruktury v boji proti terorismu (Critical Infrastructure Protection in the fight against terrorism) [47]. Toto sdělení obsahovalo definice návrhů ke zlepšení prevence, připravenosti a schopnosti reagovat na teroristické útoky zasahující kritickou infrastrukturu. V prosinci 2004 byl na základě dokumentů Evropské rady „Předcházení, připravenost a reakce na teroristické útoky“ a „Program solidarity Evropské unie o následcích teroristických hrozeb a útoků“ podpořen záměr Evropské komise o předložení Evropského programu na ochranu kritické infrastruktury (EPCIP - European Programme for Critical Infrastructure Protection) [48] a bylo vysloveno kladné stanovisko ke zřízení Výstražné informační sítě kritické infrastruktury (CIWIN - Critical Infrastructure Warning Information Network) [34]. Program EPCIP byl vytvořen za účelem zajištění přiměřené a rovnoměrné úrovně bezpečnostní ochrany kritické infrastruktury v rámci celé Evropské unie, včetně redukce možných selhání a stanovení rychlých a prověřených nápravných opatření. Základní principy EPCIP: • Proporcionalita - nelze chránit kompletní infrastrukturu před všemi hrozbami, ochranné strategie a opatření musí odpovídat úrovni daného nebezpečí. 6
• Subsidiarita - odpovědnost za ochranu kritické infrastruktury mají její subjekty a to především na národní úrovni. • Doplňkovost - EPCIP by doplňoval již existující opatření. • Důvěrnost - informace o ochraně kritické infrastruktury zůstávají zachovány v důvěrném prostředí. • Spolupráce zainteresovaných subjektů - svou roli při ochraně kritické infrastruktury hrají členské státy, Evropská komise, sdružení, normalizační orgány, vlastníci i provozovatelé. Podle principu subsidiarity je kritická infrastruktura rozdělena v rámci Evropské unie na: • Národní kritickou infrastrukturu (pro jednotlivé členské státy). • Evropskou kritickou infrastrukturu (kritická infrastruktura nacházející se v členských státech, jejíž narušení nebo zničení by mělo závažný dopad pro nejméně dva členské státy). Evropský program na ochranu kritické infrastruktury byl ve svém počátku realizován v souladu s dokumentem „Zelená kniha o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury“ [82] z roku 2005. Tento dokument se však setkal se značnou kritikou členských zemí, a proto byly v rámci EPCIP vydány další dokumenty týkající se této problematiky. Jednalo se především o Sdělení Komise o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury [48] a Návrh Směrnice Rady o určování a označování evropské kritické infrastruktury a o posouzení potřeby zvýšit její ochranu [33], která byla následně schválena v podobě Směrnice Rady o určování a označování evropské kritické infrastruktury a o posouzení potřeby zvýšit její ochranu (Council Directive on the identification and designation of European critical infrastructures and the assessment of the need to improve their protection) [50]. Ochrana kritické infrastruktury na úrovni Evropské unie je specifikována pomocí EPCIP, jejímž prostřednictvím bylo dosaženo dohody o společném seznamu definic a odvětví, kterých se ochrana kritické infrastruktury týká a spolupráce zainteresovaných subjektů.
1.4 Kritická infrastruktura v České republice V bývalém Československu byl až do roku 1989 systém ochrany národního hospodářství orientován především na přípravu činností spojených s vyhlášením válečného stavu. Tento systém se vlivem politické situace v 90. letech 20. století začal měnit a jeho struktura byla výrazně ovlivněna přijetím ústavního zákona o bezpečnosti České republiky [63]. Systém civilní ochrany ztrácel na významu, důsledkem čehož docházelo k částečnému rušení jednotek civilní ochrany a převodu jejich části k hasičskému záchrannému sboru.
7
Problematikou řešení krizových situací se v roce 1998 začal zabývat Výbor pro civilní nouzové plánování. Je stálým pracovním orgánem Bezpečnostní rady státu pro oblast civilního nouzového plánování a pro koordinaci a plánování opatření k zajištění ochrany vnitřní bezpečnosti státu [65]. Výbor pro civilní nouzové plánování řídí Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. Rozsah základních funkcí státu za krizových situací byl stanoven na základě usnesení Bezpečnostní rady státu v roce 2003. V České republice se činnosti v rámci kritické infrastruktury orientovaly na ochranu počítačových sítí, kdy na základě usnesení [59] byl Úřadem pro veřejné informační systémy v roce 2000 zpracován projekt Strategie výstavby informačních systémů na podporu krizového řízení a plánování ve státní správě. Výrazný posun v oblasti ochrany kritické infrastruktury byl umožněn přijetím tzv. krizové legislativy [75 - 78]. Tato skutečnost vedla také k uzákonění již dříve vybudovaného integrovaného záchranného systému České republiky. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020 [24], která byla schválena usnesením vlády č. 165 ze dne 25. února 2008, je výchozím dokumentem pro rozvoj ochrany obyvatelstva v národních podmínkách, v návaznosti na krizovou legislativu z roku 2000. Koncepce charakterizuje ochranu obyvatelstva jako soubor činností a postupů, věcně příslušných orgánů, dalších subjektů i jednotlivých občanů, směřujících k minimalizaci dopadů mimořádných událostí na životy a zdraví obyvatelstva, majetek a životní prostředí. Vydání aktualizace této koncepce je plánováno na konec roku 2013 a její platnost bude až do roku 2020 s výhledem do roku 2030. V České republice je také počítáno s možností teroristického útoku na kritickou infrastrukturu, proto se řešením této problematiky zabývá Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013 [53]. Dalšími významnými dokumenty v oblasti ochrany kritické infrastruktury v České republice jsou: • Usnesení vlády č. 200 ze dne 20. března 2013 - Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013. • Usnesení Bezpečnostní rady státu č. 34/2011 - Určení prvků kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu. • Usnesení Bezpečnostní rady státu č. 30/2010 - Vyhodnocení Harmonogramu realizace opatření ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020. • Usnesení Výboru pro civilní nouzové plánování č. 244/2007 - Zpráva o řešení problematiky kritické infrastruktury. • Usnesení Bezpečnostní rady státu č. 30/2007 - Zpráva o řešení problematiky kritické infrastruktury v České republice. • Usnesení Výboru pro civilní nouzové plánování č. 222/2006 - Zpráva o stavu řešení problematiky kritické infrastruktury.
8
• Usnesení Výboru pro civilní nouzové plánování č. 179/2003 - seznamy subjektů kritické infrastruktury na národní, regionální a místní úrovni; aktualizace usnesením Výboru pro civilní nouzové plánování č. 190/2004. • Usnesení Výboru pro civilní nouzové plánování č. 153/2002 - Zpráva o národní kritické infrastruktuře a ustanovení Výboru pro civilní nouzové plánování k řešení problematiky zachování základních funkcí státu a kritické infrastruktury. • Usnesení Výboru pro civilní nouzové plánování č. 152/2002 - definuje rozsah základních funkcí státu za krizových situací. • Usnesení Bezpečnostní rady státu č. 204/2001 - obsahuje informace ke zpracování definice a stanovení rozsahu základních funkcí státu za krizových situací.
9
2
Elektrizační soustava v České republice
V začátcích průmyslového využívání elektrické energie nebylo rozvodných ani přenosových soustav zapotřebí. Elektřina byla zpravidla vyráběna lokálně pro vlastní spotřebu. Rozvodné systémy začaly vznikat až v prvním desetiletí minulého století společně s prvními veřejnými elektrárnami. Hlavním impulzem k výstavbě elektrizační soustavy byl v roce 1919 Zákon č. 438, o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. V následujících letech byla elektrizační soustava státu rozvíjena zejména v souladu se zákonem č. 79/1957, o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), který byl naposledy zásadně novelizován v roce 2000. V současné době je přenosová soustava v České republice tvořena vedením velmi vysokého napětí 400 kV, 220 kV, vybranými vedeními 110 kV a třiceti transformačními stanicemi.
2.1 Výrobny elektřiny Výrobnami elektřiny se rozumí zařízení pro přeměnu různých druhů energie (např. tepelná či kinetická) na energii elektrickou. Mezi základní druhy energie využívané v České republice k výrobě elektrické energie patří tepelná, jaderná, solární (sluneční), vodní a větrná. Pro názornost je na obr. 2 prezentována mapa všech výrobních zdrojů Skupiny ČEZ.
Obr. 2 Mapa výrobních zdrojů Skupiny ČEZ [27]
10
Hlavním výrobcem elektrické energie v České republice jsou výrobny Skupiny ČEZ. Ty v roce 2011 vyrobily celkem 68 832 GWh elektrické energie, což bylo více než 79 % elektrické energie vyrobené v České republice, přičemž ke konci roku 2011 měly výrobní zdroje Skupiny ČEZ instalovaný výkon ve výši 15 779 MW [6].
2.1.1 Tepelné elektrárny Tepelné elektrárny vyrábí tepelnou energie prostřednictvím spalování fosilních paliv, tj. černé uhlí, hnědé uhlí, mazut, plyn a odpad. Energie se postupně přeměňuje na požadovanou konečnou formu elektrické energie o vhodných parametrech. Výroba energie, resp. výkon výrobny, je dobře regulovatelný od středního stupně regulovatelnosti u parní elektrárny až k dobré regulovatelnosti u paroplynové elektrárny [42]. V uhelných elektrárnách se tepelná energie získává spalováním uhlí. Na stejném principu pracují kromě uhelných elektráren i elektrárny spalující mazut nebo zemní plyn. Uhlí se do elektrárny dopravuje pásovými dopravníky (v případě hnědého uhlí většinou přímo z povrchových dolů v sousedství), popř. po železnici. Spotřeba uhlí závisí na jeho výhřevnosti (na jednu vyrobenou MWh se spálí asi 1 tuna uhlí). Účinnost spalování dosahuje až 99 %, tepelná účinnost až 92 %. Po vyhoření paliva padá část popela do spodního prostoru ohniště jako struska, která se následně dopravuje na úložiště odpadu (odkaliště). Prakticky ve všech českých tepelných elektrárnách spalujících uhlí je instalováno i zařízení, které ze spalin odděluje oxidy síry a dusíku [42]. 2.1.2 Jaderné elektrárny Jaderné elektrárny jsou založeny na principu jaderného štěpení, při kterém se získává tepelná energie, která se postupně přeměňuje až na elektrickou energii o vhodných parametrech. Při tom se část vyrobené tepelné energie může odvádět k přímému použití [41]. V aktivní zóně reaktoru se přeměňuje jaderná energie uranu 235 pomocí řízené štěpné reakce na energii tepelnou. Aktivní zóna se skládá z palivových souborů (kazet) tvořených palivovými proutky, které obsahují palivo (mírně obohacený uran 235). Palivové proutky jsou chlazeny vodou z primárního okruhu, která je zároveň moderátorem. Produkce tepla je dána výkonem aktivní zóny. Rychlé změny výkonu se dosahuje řídicími absorpčními tyčemi (na JE Temelín klastry). Pomalé změny výkonu se dosahuje změnou koncentrace bóru v chladivu. Cirkulaci chladiva v primárním okruhu zajišťují čtyři hlavní cirkulační čerpadla [41]. 2.1.3 Solární elektrárny Elektřinu lze získat ze sluneční energie přímo i nepřímo. Přímá přeměna využívá fotovoltaického jevu, při kterém se v určité látce působením světla uvolňují elektrony, nepřímá je založena na získání tepla [36].
11
Zástupcem přímého získávání elektřiny ze sluneční energie jsou sluneční články. K jejich výrobě se užívá polovodičových materiálů. Polovodič může mít vodivost buď typu N způsobenou přítomností příměsí dodávajících volné elektrony (negativní nosiče náboje), nebo typu P spojenou s přítomností příměsí zachycující elektrony, po kterých v polovodiči zbydou „volná místa“, jež se chovají jako kladné (pozitivní) nosiče náboje. Díky vlastnostem obou polovodičů vzniká na rozhraní mezi nimi na tzv. P-N přechodu samovolně rozdíl potenciálů, přičemž polovodič typu N je kladný, P záporný. Dopadne-li do oblasti přechodu světelné kvantum, předá svou energii látce: některý elektron díky tomu přejde na vyšší energetickou hladinu a zanechá za sebou „volné místo“, které se chová jako kladný náboj. Oba náboje z vytvořeného páru se v důsledku difuzního rozdílu potenciálů od sebe oddělí - elektron je přitahován do oblasti typu N „volné místo“ opačným směrem. Dopadá-li na článek proud světla, je těchto nábojů mnoho, vzniká na něm napětí a při uzavřeném elektrickém obvodu protéká proud [36].
2.1.4 Vodní elektrárny Vodní elektrárny mají v České republice značné zastoupení. Pro účely malých výkonů slouží malé a mikroelektrárny malých rozměrů, jednoduché konstrukce a výkony do několika desítek kW. Mikroelektrárny se vyznačují malými rozměry, malými průtoky vody i spády a jsou tedy vhodné jako alternativa nebo doplněk solárních panelů v přírodě a krajině osamocených stavení a statků v blízkosti vodních toků [64]. Získávání energie z vody patří mezi nejstarší způsoby vůbec. Dvacáté století pak znamenalo další masivní rozvoj získávání energie z vodních zdrojů v tzv. vodních elektrárnách. Ty, na rozdíl od klasických vodních mlýnů, převádí energii vody na elektrickou energii, která je v dnešní době lehce přenositelná, zálohovatelná a přeměnitelná na jiné energie (např. tepelnou) [64]. Vodní elektrárny jsou tedy založeny na přeměně potenciální nebo kinetické energie uložené ve vodních tocích v podobě proudění. Velikost získané energie je pak závislá na rychlosti proudění, resp. na spádu toku. Energie toku totiž odpovídá součinu dvou veličin: • využitelného spádu, • průtoku (tj. průtočné množství vody v daném profilu, který je využit). 2.1.5 Větrné elektrárny Vedle solárních článků a vodních elektráren jsou pro výrobu elektrické energie v České republice využívány také větrné elektrárny. Ty fungují na principu působení aerodynamických sil na listy rotoru, v důsledku čehož větrná turbína umístěná na stožáru převádí energii větru na rotační energii mechanickou. Ta je poté prostřednictvím generátoru zdrojem elektrické energie. Jelikož podél rotorových listů vznikají aerodynamické síly, listy musejí mít speciálně tvarovaný profil, velmi podobný profilu křídel letadla. Se vzrůstající rychlostí vzdušného proudu 12
rostou vztlakové síly s druhou mocninou rychlosti větru a energie vyprodukovaná generátorem s třetí mocninou. Je proto třeba zajistit efektivní a rychle pracující regulaci výkonu rotoru tak, aby se zabránilo mechanickému a elektrickému přetížení věrné elektrárny [37]. Podíl zdrojů použitých pro výrobu elektřiny v České republice v roce 2012 je prezentován na obr. 3. Obnovitelné zdroje 3% Uhelné elektrárny 44 % Jaderné elektrárny 53 %
Obr. 3 Podíl zdrojů použitých pro výrobu elektřiny v České republice v roce 2012 [39]
2.2 Přenosová soustava Přenosová soustava je vzájemně propojený soubor vedení a zařízení (rozvodny, transformovny) o napětí 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kV. Přenosová soustava slouží pro zajištění přenosu elektřiny od výrobce k distributorovi na celém území České republiky a zajišťuje rovnováhu výroby a spotřeby [21]. Elektroenergetická přenosová soustava 400 a 220 kV, často nazývaná páteřní, slouží k rozvedení výkonu z velkých elektráren do celého území České republiky a zároveň je součástí mezinárodního propojení Evropy. Napájí elektřinou distribuční soustavy, které ji dále rozvádějí až ke konečným spotřebitelům. Přeshraničními vedeními je přenosová soustava České republiky napojena na soustavy všech sousedních států, a tím synchronně spolupracuje s celou elektroenergetickou soustavou kontinentální Evropy [55]. K přenosové soustavě patří 41 rozvoden se 71 transformátory pro obě základní napěťové hladiny. Historicky nejstarší soustavy 110 kV postupně v 70. letech převzaly úlohu uzlově napájených distribučních sítí [55]. Velmi důležitým aspektem přenosové soustavy je velikost napětí. K přenosu elektrické energie na velké vzdálenosti se využívá velmi vysokého napětí z důvodu snížení přenosových ztrát, které vznikají průchodem elektrického proudu. V České republice je nejvyšší použitá napěťová hladina rovna 400 kV, v zahraničí se setkáme i s hladinou 1 000 kV (např. Rusko, Čína) [55].
13
• • • •
Přenosovou soustavu České republiky tvořilo ke konci roku 2012 [60]: 26 rozvoden 400 kV, 14 rozvoden 220 kV, 1 rozvodna 110 kV, 4 transformátorovny 400/220 kV, 46 transformátoroven 400/110 kV, 21 transformátoroven 220/110 kV (transformační výkon 19 980 MVA), 3 008 km tras vedení 400 kV, 1 349 km tras vedení 220 kV, 45 km tras vedení 110 kV, dispečink ČEPS.
• • •
Napěťové úrovně vedení ČEPS a jejich celková délka [60]: vedení 400 kV 3 508 km (z toho dvojité a vícenásobné vedení 1 145 km), vedení 220 kV 1 910 km (z toho dvojité a vícenásobné vedení 1 039 km), vedení 110 kV 83 km (z toho dvojité a vícenásobné vedení 77 km).
• •
Schéma rozvodné sítě v České republice je prezentováno na obr. 4.
vedení 400 kV vedení 220 kV elektrárna rozvodna
Obr. 4 Schéma rozvodné sítě v České republice [60] Podél vedení se zřizují ze zákona [81] ochranná pásma, tzv. bezpečnostní koridory. Zákon stanovuje, že uvnitř těchto koridorů je zakázáno zřizovat stavby, umisťovat konstrukce, uskladňovat hořlavé a výbušné látky, vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad 3 m. Požadavek na ochranná pásma je důležitý, protože vodiče vykazují určitý průhyb, který je proměnlivý v závislosti na teplotě vodiče, a mohou tedy ohrožovat své okolí. Tato teplota je ovlivněna mj. klimatickými 14
podmínkami (teplota vzduchu, vlhkost, apod.) a zatížením samotného vodiče (při vyšším zatížení se zvýší teplota vodiče a zvýší se průhyb). Kromě toho je závaznými normami určena rovněž minimální vzdálenost objektů od živých částí vedení (vodiče pod napětím), která činí 4 m u vedení 220 kV a 5 m u vedení 400 kV. Podobně jako v předchozím případě mají i tyto vzdálenosti vyloučit nebezpečí dotyku živých částí vedení s dřevinami, jenž by mohl způsobit zkrat a následně požár [57]. Ochranné pásmo venkovního vedení elektrické energie je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení od krajních vodičů a mění se podle napětí [81]: • nad 1 kV do 35 kV…………………… 7 m, • nad 35 kV do 110 kV………………… 12 m, • nad 110 kV do 220 kV……………….. 15 m, • nad 220 kV do 440 kV……………….. 20 m, • nad 440 kV…………………………… 30 m. U podzemních elektrických vedení je vymezeno ochranné pásmo svislou rovinou po obou stranách krajního kabelu ve vzdálenosti [57]: • do 110 kV…………………………… 1 m, • nad 110 kV………………………….. 3 m. V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno provádět bez souhlasu zemní práce, zřizovat stavby a umisťovat konstrukce, které by znemožňovaly přístup k vedení, vysazovat trvalé porosty a přejíždět mechanismy nad 3 tuny. Elektrické stanice mají ochranné pásmo ve vodorovné vzdálenosti 20 m kolmo na oplocení či obezdění objektu [57].
2.3 Distribuční soustava Distribuční soustava je definována jako soubor vedení elektřiny a příslušných zařízení, sloužících k zajištění distribuce elektřiny. Zahrnuje měřící, řídící, ochranné, zabezpečovací a informační součásti. Napětí distribuční soustavy se pohybuje v rozmezí 0,23 až 22 kV. Zjednodušeně lze říci, že distribuční soustava začíná u výstupního transformátoru přenosové soustavy a končí v zásuvkách spotřebitelů [18]. Prostřednictvím distribuční soustavy se dopravuje elektrická energie na kratší vzdálenosti. I v této soustavě je zapotřebí proud transformovat. V závislosti na vzdálenosti od místa spotřeby rozlišujeme distribuční soustavy podle výše napětí: • soustava velmi vysokého napětí (VVN) - 110 kV, • vysoké napětí (VN) - 22 - 35 kV, • nízké napětí (NN) - 0,4 kV (400 V). Ke snižování napětí se používají již zmíněné transformátory. Distribuční soustava již není pouze nadzemní, ale proud je veden i kabely zakopanými v zemi. 15
Distribuční soustavy nejsou, na rozdíl od přenosové soustavy, ve vlastnictví jediné společnosti. V současné době je provozují a spravují tři subjekty (viz obr. 5): • E.ON Distribuce, a.s., • ČEZ Distribuce, a.s., • PREdistribuce, a.s.
Obr. 5 Mapa územní působnosti distribučních společností v České republice [66] Ty jsou jako jediné připojeny přímo na přenosovou soustavu. Z jejich distribučních sítí dále odebírají elektřinu další desítky provozovatelů lokálních distribučních soustav. Lokální distribuční soustava je vzájemně propojený soubor elektrického vedení a zařízení, které slouží k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky. Lokální distribuční soustava není přímo napojena na přenosovou soustavu [18]. Posledním úsekem distribučních soustav je elektrická síť. Pomocí transformátorů a trafostanic se do ní dodává střídavý elektrický proud o napětí 230 V, resp. 400 V a kmitočtu 50 Hz. Distribuce elektřiny je na nižších napěťových úrovních (110 kV a níže) poskytována třemi provozovateli distribučních soustav ČEZ Distribuce, a.s., E.ON Distribuce, a.s. a PREdistribuce, a.s. Tito provozovatelé lokálních distribučních soustav zajišťují distribuci elektřiny na území vymezeném licencí na distribuci elektřiny. Celková délka všech tras mimo přenosovou soustavu je více než 275 tis. km [18].
2.3.1 PREdistribuce, a.s. PREdistribuce, a.s. působí na území vymezeném hlavním městem Prahou a městem Roztoky. Tato distribuční oblast je specifická velkou koncentrací obyvatelstva a průmyslu s vysokými nároky jak na spolehlivost a kvalitu dodávky elektřiny, tak na způsob provedení všech částí distribuční sítě od rozvoden a transformoven až po kabelové tunely (viz obr. 6). 16
Rozvodna Rozvodna cizí Kabel 110 kV Vedení 2x 110 kV Vedení cizí
Obr. 6 Polohopisné schéma vedení 110 kV v Praze [40]
2.3.2 ČEZ Distribuce, a.s. ČEZ Distribuce, a. s., je držitelem licence na distribuci elektřiny a ve smyslu energetického zákona [81] je provozovatelem distribuční soustavy. Společnost působí na území krajů Plzeňského, Karlovarského, Ústeckého, Středočeského, Libereckého, Královéhradeckého, Pardubického, Olomouckého, Moravskoslezského a částečně v kraji Zlínském a Vysočina. Hlavním posláním společnosti je distribuce elektrické energie fyzickým a právnickým osobám a stálé zvyšování kvality a spolehlivosti dodávky všem odběratelům. 2.3.3 E.ON Distribuce, a.s. E.ON Distribuce, a.s. provozuje distribuční sítě na napěťové hladině velmi vysokého napětí - 110 kV, vysokého napětí - 22 kV a nízkého napětí - 0,4 kV. Distribuční síť E.ON Distribuce, a.s. je převážně napájena z přenosové soustavy společnosti ČEPS, a.s. prostřednictvím nadřazených transformací 400/220/110 kV v majetku ČEPS, a.s. Distribuční síť je dále (částečně) napájena z výroben E.ON, závodních elektráren a ostatních lokálních zdrojů. Distribuční síť 110 kV - je v oblasti východ provozována v devíti (v zimním období v jedenácti) oddělených systémech příslušných jednotlivým transformátorům 400/110 kV event. 220/110 kV s maximálně možným zkruhováním jednotlivých síťových celků. Rozpojovací místa jsou volena tak, že z hlediska ztrát se způsob provozu sítě 110 kV blíží paralelnímu chodu. V oblasti západ je převážná část sítě 110 kV napájena prostřednictvím transformátorů přenosové soustavy 400/110 kV zapojených paralelně [56].
17
3
Bezpečnostní hrozby elektroenergetiky
V návaznosti na předchozí kapitoly je zřejmé, že jedním z významných bezpečnostních cílů každého státu je zajištění energetické bezpečnosti [2], která je definována jako zajištění kontinuity nezbytných dodávek energie a energetických služeb pro zajištění chráněných zájmů států, tj. životů, zdraví a majetku obyvatelstva a životního prostředí. Z tohoto důvodu je nezbytné mít důsledně zpracovanou typologii a analýzu bezpečnostních hrozeb, které mohou svých působením negativně ovlivnit energetickou bezpečnost státu. Pod pojmem bezpečnostní hrozby elektroenergetiky jsou chápány takové hrozby, které působí na zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektrické energie. Základní podmínkou působení hrozby je její aktivace, která vyžaduje zdroje (vytvoření podmínek pro její působení) lidské, materiální, časové, procesní. Hrozba následně využívá slabých míst realizovaných protiopatření, překonává je v čase a působí na zařízení, kde způsobí škodu.
3.1 Typologie bezpečnostních hrozeb Energetická bezpečnost státu v oblasti elektroenergetiky může být ovlivněna ve třech základních rovinách [2]: • bezpečnost zajištění energetických zdrojů, • bezpečnost energetických transformací a dopravy elektřiny (výroba a přenos elektřiny), • energetická bezpečnost konečných uživatelů elektřiny (distribuce elektřiny). Hrozby ovlivňující energetickou bezpečnost v oblasti elektroenergetiky mohou být členěny podle svého charakteru na přírodní (naturogenní) a společenské (antropogenní). První skupina představuje hrozby, které jsou velmi obtížně ovlivnitelné, poněvadž jejich vyvolání a průběh jsou založeny převážně na přírodních zákonech (např. povodně, vichřice, sesuvy půdy). Oproti tomu společenské hrozby jsou plně závislé na lidském faktoru. Jejich významný nárůst v průběhu posledního století je možno připsat na vrub zejména vědeckotechnickému pokroku. Na základě toho lze hrozby působící na elektroenergetiku členit následovně: 1. přírodní: • meteorologické hrozby (jedná se o živelní pohromy, zejména o přirozené povodně, větrné smršti, sněhové kalamity, rozsáhlé požáry), • geologické hrozby (např. zemětřesení, vulkanická činnost, sesuvy půdy), 2. společenské: • technologické hrozby (jedná se o technologické havárie, zejména o zvláštní povodně způsobené narušením vodních děl, rozsáhlé poruchy inženýrských sítí, dopravní, železniční a letecké nehody), • kriminální hrozby (např. terorismus, kriminalita).
18
Dalším možným hlediskem klasifikace hrozeb působících na elektroenergetiku je podle příčin narušení a místa výskytu: 1. vnitřní hrozby [28]: • nejsou přímo ovlivněny příslušným subjektem (např. technologické havárie, technické poruchy, kolaps počítačové sítě), • jsou přímo nebo nepřímo ovlivněny příslušným subjektem (např. personální hrozby, kriminální hrozby), 2. vnější hrozby: • meteorologického charakteru (viz výše), • geologického charakteru (viz výše), • kriminálního charakteru (viz výše). Problematika prezentovaná v následujících kapitolách je zaměřena pouze na hrozby kriminálního charakteru, tj. terorismus a další kriminální činností. Deskripce ostatních hrozeb je detailně popsána v monografii Ochrana kritické infrastruktury [54].
3.2 Terorismus a kriminální činnost Terorismus představuje v současné době aktuální bezpečnostní hrozbu, jejíž reálnost je stále více pravděpodobná. Podstatná část světa již byla některou z forem terorismu zasažena anebo je touto formou ohrožena [17]. Společnost se každodenně setkává s pojmy teror, terorismus nebo terorista, ale v současnosti neustále neexistuje jednotný náhled jak odborné, tak i laické veřejnosti na tuto terminologii nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Trestní zákoník České republiky [70] v této souvislosti vymezuje trestné činy teroristického útoku následovně: 1. Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla: a) provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, b) zmocní se rukojmí nebo provede únos, c) zničí nebo poškodí ve větší míře veřejné zařízení, dopravní nebo telekomunikační systém, včetně informačního systému, pevnou plošinu na pevninské mělčině, energetické, vodárenské, zdravotnické nebo jiné důležité zařízení, veřejné prostranství nebo majetek s cílem ohrozit tím lidské životy, bezpečnost uvedeného zařízení, systému nebo prostranství anebo vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,
19
d) naruší nebo přeruší dodávku vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje s cílem ohrozit tím lidské životy nebo vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, e) zmocní se letadla, lodi nebo jiného prostředku osobní či nákladní dopravy nebo nad ním vykonává kontrolu, anebo zničí nebo vážně poškodí navigační zařízení nebo ve větším rozsahu zasahuje do jeho provozu nebo sdělí důležitou nepravdivou informaci, čímž ohrozí život nebo zdraví lidí, bezpečnost takového dopravního prostředku anebo vydá majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, f) nedovoleně vyrábí nebo jinak získá, přechovává, dováží, přepravuje, vyváží či jinak dodává nebo užije výbušninu, jadernou, biologickou, chemickou nebo jinou zbraň, anebo provádí nedovolený výzkum a vývoj jaderné, biologické, chemické nebo jiné zbraně nebo bojového prostředku nebo výbušniny zakázané zákonem nebo mezinárodní smlouvou, nebo g) vydá lidi v obecné nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody na pět až patnáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku. 2. Stejně bude potrestán, kdo výše uvedeným jednáním vyhrožuje, kdo k takovému jednání veřejně podněcuje nebo kdo takové jednání, teroristu nebo člena teroristické skupiny finančně, materiálně nebo jinak podporuje. 3. Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán: a) spáchá-li některý z výše uvedených činů jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt, c) způsobí-li takovým činem, že větší počet lidí zůstal bez přístřeší, d) způsobí-li takovým činem přerušení dopravy ve větším rozsahu, e) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, f) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, g) ohrozí-li takovým činem závažně mezinárodní postavení České republiky nebo postavení mezinárodní organizace, jejíž je Česká republika členem, nebo h) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Při vymezení pojmu kriminální činnost, která je významnou hrozbou pro elektrizační soustavu z hlediska vnější bezpečnosti, se vycházelo z platné právní úpravy České republiky [70] za využití poznatků charakteristik trestné činnosti v rámci mezinárodních společenství, zejména Europolu a Interpolu. Jedná se 20
zejména o trestné činy sabotáž, krádež, obecné ohrožení, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, poškození a zneužití záznamu na nosičích informací, poškozování cizí věci a další trestné činy, při kterých dochází k vniknutí nepovolaných osob do objektu. Pro potřeby této monografie lze za kriminální činnost považovat úmyslné jednání s cílem poškození nebo zničení prvků elektrizační soustavy a násilnou a majetkovou trestnou činnost a některé formy extremismu. Charakteristické znaky vymezující terorismus od kriminální činnosti [45]: • zpravidla se jedná o předem promyšlenou a plánovanou činnost, • aktéři své jednání chápou jako poslání, které má přispět k naplnění jejich cíle, • působí infiltrovaně a v přísném utajení, • zahrnuje nezákonné užití nebo hrozbu užitím různých forem násilí, • útoky jsou zaměřeny na nezúčastněné civilní obyvatelstvo a civilní cíle, • primárním účelem je vyslat vážné zastrašující poselství, • obvykle je realizován nestátními skupinami či organizacemi.
3.2.1 Formy teroristických útoků Terorismus není pro Evropu novým jevem. V minulosti s ním byly konfrontovány např. země jako Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělsko nebo Francie. Evropské země terorismus nezřídka chápaly spíše jako národní fenomén, na který je potřeba odpovědět především pomocí vnitřních nástrojů jednotlivých států. Tento přístup se liší od postoje Spojených států amerických, které terorismus částečně chápou jako vnější ohrožení, se kterým je také možné úspěšně bojovat mimo své vlastní území. V rámci Evropské unie je boj proti terorismu chápán spíše jako záležitost justičních a policejních orgánů, respektive zpravodajských služeb. Snaha o hledání hranice mezi „vnitřním“ a „vnějším“ terorismem pozbývá smysl a o terorismu je třeba uvažovat jako o globálním fenoménu. Termín globální je v tomto smyslu vázán na termíny dopad, prostředky, technologie a dostupnost. Evropská unie v souvislosti s bojem proti terorismu podniká kroky k posílení spolupráce členských zemí v relevantních oblastech. Na území České republiky nebyl doposud zaznamenán žádný konkrétní teroristický útok. To ovšem neznamená, že teroristické útoky neexistují nebo že se nemohou vyskytnout. Např. v listopadu 2009 byla bezpečnostními složkami identifikována ultrapravicová organizace, která připravovala provedení teroristických útoků v České republice, včetně útoků na elektrizační soustavu (elektrárny, trafostanice a elektrická vedení) [26]. Za přípravu teroristického útoku lze také považovat výbušné zařízení objevené v září 2011 v odpadkovém koši poblíž obchodního domu IKEA v Praze na Zličíně. Informace o teroristických incidentech v prostoru zemí Evropské unie se mohou poněkud rozcházet. Podle údajů National Counterterrorism Center [83] bylo v Evropě, za období leden 2004 až září 2009, uskutečněno celkem 1 948 teroristických útoků a z toho jich bylo 1 312 (67,35 %) uskutečněno v pěti zemích (Albánii, Francii, 21
Řecku, Španělsku a Turecku - Albánie je zde uváděna jako potenciální kandidátská země Evropské unie). Při těchto útocích bylo 482 osob usmrceno a 3 623 jich bylo zraněno. Při svých útocích teroristé unesli celkem 34 osob. V těchto pěti zemích byly útoky podniknuty i na objekty elektrizační soustavy (viz tab. 1). Tab. 1 Přehled teroristických útoků v stávajících a kandidátských zemích Evropské unie v letech 2004 až 2009 [83]
útoků
zemřelých
Albánie
20
4
Francie
279
6
Řecko
288
1
21
Španělsko
318
199
Turecko
407
272
1 312
482
Celkový součet
Z toho objekty energetiky
Celkový přehled
Země
zraněných
unesených
počet útoků
procenta
7
0
2
10 %
39
12
5
2%
0
1
0%
2 071
0
13
4%
1 485
22
2
0%
3 623
34
23
2%
Z uvedených celkových údajů je možné konstatovat, že podle počtu zemřelých a zraněných jsou nerizikovějšími zeměmi Evropy Španělsko a Turecko. Při hodnocení útoků na objekty elektrizační soustavy se, co do počtu útoků, jeví jako nejrizikovější země Španělsko a Francie. Ve výše uvedených zemích bylo celkem zaznamenáno 23 útoků na objekty elektrizační soustavy. Při těchto útocích nebyly žádné osoby usmrceny, zraněny nebo uneseny. Způsoby provedení útoků jsou prezentovány v tab. 2. Tab. 2 Způsoby provedení útoků na objekty elektrizační soustavy [83] Způsob provedení útoku Celkový součet
profesionální (průmyslová) výbušnina
improvizovaný výbušný prostředek
přímý útok
zápalná bomba
žhářský útok
Albánie
1
1
0
0
0
2
Francie
3
1
0
1
0
5
Řecko
1
0
0
0
0
1
Španělsko
4
3
3
2
1
13
Turecko
1
0
0
0
1
2
Celkový součet
10
5
3
3
2
23
Země
Cílem teroristického útoku by mohly být především takové objekty elektrizační soustavy, jejichž zničením nebo poškozením by mohl být vyvolán tzv. blackout, tj. výpadek soustavy je stav, při kterém dochází v celé elektrizační soustavě nebo v její 22
části, k přerušení napájení uživatelů a beznapěťovému stavu [19]. Blackout by mohl nastat zejména vyřazením nebo zničením dispečerského řízení přenosové soustavy nebo souběžným vyřazením více zařízení, např. výroben elektřiny, rozvoden, venkovních vedení či jiných důležitých technologických prvků přenosové soustavy. Jedním z rozhodujících faktorů odvrácení možného teroristického útoku je rozsah a úroveň bezpečnostních opatření u objektů elektrizační soustavy. Pokud by se měl teroristický útok zaměřit na některý z objektů elektrizační soustavy shodné úrovně hodnoty aktiv, bude vždy vybrán ten, který je z pohledu aplikovaných bezpečnostních opatření nejzranitelnější. Současně je nezbytné brát v úvahu i skutečnost, že v této souvislosti bude teroristický útok realizován s největší pravděpodobností v době, kdy je daná úroveň bezpečnosti aktiva nejnižší. Podle výše uvedených údajů bylo nejvíce útoků vedeno za použití výbušniny, a to jak armádní nebo průmyslové výbušniny, tak s použitím improvizovaných výbušných systémů. Velmi zřídka docházelo k útokům vedených přímou silou nebo zápalnou bombou. Mimo uvedené varianty se může teroristický útok uskutečnit např. formou vydírání, žhářství, využitím poštovních zásilek, pohrůžkou násilí a v neposlední řadě i kybernetickým útokem.
3.2.2 Formy kriminální činnosti Formy možné kriminální činnosti vyplývají ze skutkových podstat trestných činů, které mohou být zaměřeny na elektrizační soustavu. Jejich klasifikace může být následující: 1. Útok směřující ke zničení nebo poškození částí zařízení: a) řídící prvky: • vyřazení dispečerského pracoviště, • vyřazení pracoviště stálé služby, • teroristický útok směřující na energetické zařízení, • vyřazení zařízení pro zpracování a přenos dat, • neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, • násilné obsazení administrativního objektu, • dopisní a balíkové zásilky s nebezpečným obsahem, b) výrobní a technologické prvky: • velké poškození technologického zařízení, • zničení prvků fyzické ochrany objektu (systémy technické ochrany, ostraha), • násilné obsazení technologického objektu.
23
2. Výhrůžky útokem: a) šíření poplašné zprávy (výhrůžka bomby, napadení technologických center), b) braní rukojmí, vydírání a útisk, včetně výhrůžky, c) nebezpečné vyhrožování. 3. Další kriminální činnost: a) sabotáž (vlastním zaměstnancem), b) krádež speciálního materiálu a technologie, c) krádež hmotného majetku, d) obecné ohrožení, e) poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, f) poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací, g) poškození cizí věci, h) vniknutí nepovolaných osob do objektu, i) loupež, j) neoprávněné užívání cizí věci. Formy možných teroristických útoků a další kriminální činnosti nelze pojímat odděleně, ale v úzké vzájemné vazbě. Uvedená kriminální činnost ve vztahu k elektrizační soustavě mnohdy naplňuje znaky organizovaného zločinu. V současné době, kdy není zcela jasně mezinárodně platně definován pojem terorismu a organizovaného zločinu, dochází ke sbližování obou pojmů a oba projevy této trestné činnosti jsou velmi příbuzné. Činnost teroristických skupin je možno chápat jako specifický druh organizovaného zločinu, i když ne všechny skupiny organizovaného zločinu je možno chápat jako teroristické skupiny. Obecně lze konstatovat, že motivem organizovaného zločinu bývá zpravidla dosažení maximálního zisku, zatímco primárním motivem terorismu bývá zpravidla vyslání vážného zastrašujícího poselství [45]. Přesnou hranici však nejde stanovit, protože i terorismus může sledovat ekonomické cíle (tzv. kriminální terorismus) a organizovaný zločin často usiluje o získání vlivu na politiku. Rozdíl lze spatřovat v tom, že terorismus usiluje o pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků, má jasný cíl s velkou časovou perspektivou. Organizovaný zločin naopak chce působit mimo média s minimálním (nebo jen latentním) zájmem veřejnosti bez dlouhodobého cíle, se snahou zvyšování vlastních zisků za maximálního krytí své činnosti. I přes tyto odlišnosti má organizovaný zločin a terorismus vzrůstající tendenci ke vzájemnému propojování. Teroristický útok nebo další kriminální činnost není z hlediska vlastní realizace nahodilým aktem. Vlastní proces se dá zpravidla charakterizovat do jednotlivých fází, které mají určitý chronologický průběh a vzájemně na sebe navazují. Následující fáze jsou charakteristické zejména pro teroristický útok, ale některé z nich jsou v různém rozsahu charakteristické i pro další kriminální činnost: 24
a) Výběr cíle - atraktivnější aktivum může být z hlediska napadení pro určité struktury prioritní. Tato atraktivita je v případě terorismu dána následky, které teroristický útok může způsobit a to jak přímé, tak i nepřímé. V případě další kriminální činnosti je dána hodnotou chráněného aktiva. V této úvodní části přípravy bývá hodnoceno zpravidla více aktiv a postupně bývají vylučována ta aktiva, jejichž úroveň zabezpečení by měla za následek vyšší obtížnost vlastního uskutečnění. To se týká i možností zajištění ústupových cest. b) Pozorování cíle - tato fáze je důležitá pro plánování akce. Pozorování se zaměřuje na získání informací o režimech, přístupových a ústupových cestách, úrovni a rozsahu fyzické ochrany a případně na získání informací o vybraných osobách. Toto pozorování může být prováděno stacionárně, pohyblivě, technickými prostředky, segmentově (dlouhodobě po krátkých časových úsecích), popřípadě kombinací uvedených druhů. c) Plánování - vlastní plán obsahuje materiální a personální zabezpečení akce, postup vlastního průběhu, plán opuštění místa činu a zpravidla časový harmonogram celé akce. Může obsahovat variantní řešení pro případy neočekávaného vývoje akce v návaznosti na reakci ostrahy nebo bezpečnostních složek. Podle rozsahu akce může být součástí plánu i ověření v modelových situacích, případně provedení cvičné akce. d) Vlastní akce - těsně před vlastní akcí se může uskutečnit krátká a rychlá identifikace cíle, včetně ověření aktuálnosti získaných informací a plánu realizace (zda nedošlo ke změnám předmětu útoku, respektive v úrovních bezpečnostních opatření). e) Opuštění místa činu - rozhodující je rychlá a optimální ústupová trasa, která je do značné míry ovlivněna podmínkami na místě činu, skutečnou reakcí ostrahy nebo bezpečnostních složek a materiálně technickými možnostmi útočníků. Součástí opuštění místa činu může být i zajištění úkrytu (ochrany) pro osoby (útočníky) a v případech další kriminální činnosti (krádeží) ukrytí získaného materiálu. Někteří (sebevražední) útočníci přitom s únikovou cestou ve svých úvahách ani nemusí počítat. f) Využití akce pro sledované cíle - jedná se o poslední fázi realizace, která má dvě základní formy: • v případě teroristického útoku se jedná o deklaraci cílů teroristických útoků, popřípadě předložení určitých požadavků; fakticky se jedná o veřejná prohlášení propagačního charakteru určená veřejnosti a sdělovacím prostředkům. • v případě další kriminální činnosti je forma této fáze zpravidla skrytá s cílem nezjistit konkrétního pachatele. Definování a poznání uvedených fází teroristických útoků a další kriminální činnosti je významné pro přípravu a realizaci bezpečnostních a preventivních opatření, ale i z hlediska odhadu vývoje vzniklých a probíhajících mimořádných 25
událostí. Úvodní fáze (zejména pozorování aktiva) mohou být ze strany vlastníka/ provozovatele aktiv identifikovatelné a mohou dát signál o možnosti připravovaného útoku. To pak umožní přijetí příslušných ochranných opatření k zamezení útoku nebo ke snížení jeho následků.
3.2.3 Charakteristika útočníků V rámci charakteristiky možného útočníka nemohou být detailně popsány všechny možné typy a druhy útočníků. Pro účely této monografie byly vytipovány čtyři základní skupiny útočníků: 1. aktivista, 2. extrémista, 3. profesionální zločinec, 4. terorista. Obecná definice výše uvedených útočníků, jejich základní charakteristika, počet, vybavení, výzbroj, připravenost, cíl, motivace a vymezení hranice naplnění skutkové podstaty trestných činů jsou uvedeny v tab. 3. Tab. 3 Charakteristika potenciálních útočníků Typ pachatele
Profesionální zločinec
Aktivista
Extrémista
Základní popis
Muži a ženy nižšího až středního věku. Jasná ideová představa.
Převážně muži ve věku 17 - 26 let. Možnost násilné akce, výjimečně proti osobám. Trestná činnost proti majetku.
Většinou mladý svobodný muž (19 až 25 let), odborník, vysoká profesionalita. Konspirace, organizace a plánování, informace, výcvik. Může být najat teroristickou organizací, která nemá vlastní odborníky.
Většinou svobodný muž (20 až 40 let), výjimečně žena, bez výčitek svědomí a projevů lítosti nad utrpením jiných, se snahou prosazování svých názorů a myšlenek za každou cenu, zvýšené až vysoké IQ, patologická potřeba hnát věci až do absolutního konce, možné sebevražedné sklony, zkušenosti s brutalitou. Zjednodušené vidění světa na „přátelský“ a „nepřátelský“. Možnost napojení na mezinárodní teroristické organizace.
Počet
Skupina 3 až 6 osob.
Skupina 3 - 8 osob.
Pracuje převážně sám, popřípadě v malé skupině (2 až 3 osoby).
Zpravidla 2 až 3 osoby, nepracuje sám, členění do buněk s konspirativní organizací.
26
Terorista
Vybavení
Ruční a mechanické nářadí. Horolezecká výstroj. Prostředky pro přenos informací. Terénní vozidlo. Speciální vozidlo.
Jednoduché technické vybavení. Omezené finanční zdroje.
Speciální ruční a mechanické nářadí. Speciální prostředky pro přenos informací. Falešná identita. Terénní vozidlo. Lehké a střední nákladní auto.
Ruční a mechanické nářadí. Osobní ochrana. Speciální prostředky pro přenos informací. Falešná identita. Terénní vozidlo. Lehké a střední nákladní auto. Speciální vozidlo. Letadlo.
Výzbroj
Zpravidla beze zbraně.
Dřevěné tyče. Nože. Výjimečně krátké palné zbraně, výbušné systémy vlastní výroby.
Ruční zbraně. Automatické zbraně. Výbušniny.
Ruční zbraně. Automatické zbraně. Výbušniny, chemické a biologické zbraně.
Připravenost
Znalost systému fyzické ochrany využití slabých míst fyzické ochrany. Fyzicky zdatný, s dobrou znalostí zákonů. Omezené finanční zdroje.
Vyšší úroveň organizace. Jednoduchý výcvik. Znalost chemických a fyzikálních postupů pro výrobu výbušných systémů. Omezené finanční zdroje.
Selektivní násilí. Silné finanční zázemí. Mezinárodní propojení.
Předpoklad speciálního výcviku a dobré fyzické zdatnosti. Konspirace. Znalost prostředí a systémů technické ochrany. Předpokládá moment překvapení. Silné finanční zázemí. Mezinárodní působnost. Organizace a plánování.
Cíl
Upoutat pozornost veřejnosti na specifický problém.
Způsobit mimořádnou událost (škody na majetku). Vyvolání chaosu a paniky.
Získat moc nad vybranými jednotlivci k dosažení ekonomického prospěchu.
Způsobit mimořádnou událost (poškození nebo zničení prvků elektrizační soustavy, škody na majetku, ztráty životů). Následně vyvolání blackoutu, chaosu a paniky.
Motivace
Ideová motivace.
Prosazení ideově motivovaných cílů. Msta, odplata. Donucení.
Osobní ekonomický prospěch.
Silná ideová motivace. Prosazení politických nebo individuálních cílů, msta, uspokojení z utrpení jiných, psychopatologický afekt.
27
Naplnění skutkové podstaty trestných činů
Nenásilné hromadné akce typu blokády, mechanické překážky, přestupky proti zákonu.
Sabotáž, krádež, obecné ohrožení, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, poškozování cizí věci, včetně napomáhání k trestnému činu.
Sabotáž, krádež, obecné ohrožení, poškozování cizí věci, vydírání, útisk, vniknutí nepovolaných osob do objektu.
Sabotáž, krádež, obecné ohrožení, únos, vniknutí nepovolaných osob do objektu, loupež, terorismus.
3.2.4 Možné dopady hrozeb Existují události, které v závislosti na své závažnosti, na rozsahu území, na němž působí a na četnosti výskytu, mohou způsobit poškození nebo ztrátu funkce některého či několika prvků a vést k haváriím regionálního nebo celostátního charakteru [58]: • přestalo by fungovat zásobování potravinami a zbožím ve všech oblastech, • došlo by k zastavení dodávek vody pro domácnosti i pro průmysl, • došlo by k absolutnímu kolapsu v informační a komunikační infrastruktuře zastavení provozu mobilní telefonní sítě i pevných linek, nefunkční informační severy (internet a řídicí systémy), velmi obtížné informování veřejnosti o situaci (zastavení funkce hromadných sdělovacích prostředků), výrazné omezení provozuschopnosti zabezpečovacích systémů apod., • přestal by fungovat bankovní systém - pokladny, bankomaty, platební a kreditní karty a veškerý platební pohyb, • došlo by k výraznému omezení základní i specializované lékařské péče, • zastavila by se veškerá výroba, obchod a služby, • došlo by k absolutnímu ochromení dopravy - vyřazení letecké, železniční a městské dopravy, chaos v silniční dopravě (nefunkční signalizace, komplikace při čerpání pohonných hmot, dopravní zácpy, vysoký počet dopravních nehod apod.), • přestaly by fungovat základní funkce obyvatel v obydlí - topení, ledničky, ohřev potravin, hygiena, klimatizace, ventilace apod., • došlo by k výraznému omezení funkcí státní správy i samosprávy. To vše by způsobilo absolutní chaos v chování a jednání obyvatel, nespokojenost občanů, zvýšení kriminality (krádeže, násilná trestná činnost, rabování apod.), nekontrolovatelný přesun obyvatel apod. Nejzranitelnějším aktivem elektrizační soustavy je přenosová soustava, zejména její vedení a transformátory (především 400 kV). Bez ohledu na příčiny může při současném vícenásobném narušení těchto aktiv dojít k rozpadu provozu přenosové soustavy. Následkem pak může být rozsáhlý blackout, neboť veřejné 28
distribuční soustavy nejsou v současnosti schopny samostatně, bez propojení s přenosovou soustavou, zabezpečit dodávky elektrické energie od výroben elektřiny k spotřebitelům. V případě výpadku jedné rozvodny dochází automaticky k jejímu odpojení a přesměrování na jinou (jiné). Toto se děje většinou automaticky, bezobslužně v řádu zlomků sekundy tak, aby nedocházelo k déle trvajícím zkratům. Pokud ovšem pracují ostatní rozvodny na hranici svého maxima, nejsou schopné zvýšenou zátěž unést a také zkolabují. Dojde pak k dominovému efektu, kdy často jednou banální závadou zkolabuje celá síť. Nejvážnější hrozbou pro přenosovou soustavu je koordinovaný vícenásobný teroristický útok. Přenosová soustava je dimenzována tak, aby byla schopna zvládnout výpadek jakéhokoli jednoho kritického prvku, takže jednoduchá porucha bude poměrně snadno eliminována. Současně to však znamená, že přenosová soustava je připravena pouze na jeden útok. Pokud bude teroristický útok zaměřen současně na několik (dvě a více) kritických aktiv přenosové soustavy, je pravděpodobné, že dojde k závažnému narušení dodávek elektřiny s dalekosáhlými důsledky. Závažnější než vlastní poškození nebo zničení prvků přenosové soustavy je skutečnost, že následkem tohoto poškození či zničení může být rozpad elektrizační soustavy jako celku, tedy i odstavení výroben elektřiny. Velmi zranitelným místem přenosové soustavy jsou rozvody VVN a ZVN a rozvodny, které tvoří uzlové body přenosové sítě. Uzlové body jsou odolné proti další kriminální činnosti, ale málo odolné proti teroristickému útoku. Pokud by byl teroristický útok proveden v kritických místech, tak by dokázal „zhasnout“ celou republiku nejméně na 3 týdny. Distribuční soustava může být poškozena jak v rozvodnách, tak i na venkovním vedení. Charakter poškození může být obdobný jako u přenosové soustavy s tím, že následky tohoto poškození by měly zpravidla lokální charakter. Rovněž elektrárny mohou být odstaveny z důvodu teroristického útoku a další kriminální činnosti. Teroristický útok nebo další kriminální činnosti mohou být vedeny buď přímo na výrobní zařízení a jeho podpůrné provozy anebo na jeho řídicí systém. Každá elektrárna má klíčové technologické uzly, jejichž vyřazení z provozu má za následek její odstavení na dlouhou dobu. Vyřazení ostatních technologických zařízení způsobí jen přechodné obtíže. Poškození nebo zničení elektrárny může mít v některých případech i rozsáhlé sekundární následky. Například poškození určitých uzlů výrobny spalující kapalná paliva může být spojeno s rozsáhlým požárem a ekologickou havárií, u výrobny spalující plyn může dojít k požáru nebo výbuchu, jejichž následkem může být úplná devastace výrobny. Relativně nejmenší poškození lze očekávat u výroben spalujících pevná paliva. U vodních elektráren může být její poškození nebo zničení spojeno i s destrukcí vodního díla, které pak může způsobit rozsáhlé devastace a ztráty na životech. Do úvah o možném ohrožení systému musí být zahrnuta i problematika dodávky surovinových vstupů nezbytných pro výrobu elektřiny. Například velikost zásoby paliva může ohrozit teroristický útok nebo další kriminální činnosti. 29
Obdobně je to s ohrožením trasy dodávky technologické vody. Elektrárny na pevná a kapalná paliva udržují z ekonomických důvodů jen omezenou zásobu paliva, která zabezpečí provoz na několik dnů, v zimním období na několik týdnů. Přerušení přepravních tras může mít za následek odstavení výrobny, i když sama výrobna není poškozena. U výroben spalujících plyn znamená přerušení přepravní cesty okamžité odstavení zdroje.
3.3 Typové scénáře ohrožení zařízení Cílem každé společnosti by mělo být vybudovat si takový systém fyzické ochrany, který umožní efektivně chránit životy, zdraví, majetek, přírodní prostředí a dobré jméno společnosti. Dosažení stanovených bezpečnostních cílů je provedeno účinnou ochranou identifikovaných aktiv na základě stanovení projektové hrozby. K hodnocení rizik jsou používány techniky analýz, které slouží k předpovědi, přezkoumání a zlepšování bezporuchovosti, pohotovosti a udržovatelnosti objektu [15]. Zpracovateli analýz jsou posuzována rizika jednotlivě nebo v podmíněné nebo nepodmíněné vzájemné závislosti. Tento postup je vhodný pro analýzy poruch technologického celku nebo výrobní linky. Pro účely analýzy bezpečnostních rizik není vhodné zabývat se jednou hrozbou bez znalosti dalších vazeb. Přesto, že zdroj rizika je znám, není znám způsob provedení útoku na chráněný zájem. Znalost způsobu provedení útoku umožňuje navrhnout vhodná bezpečnostní opatření. Spojku mezi útočníkem, způsobem jeho útoku a určitým aktivem kritické infrastruktury tvoří scénář, který přesněji představuje definovanou hrozbu. Hrozbu scénářem lze definovat jako kombinaci útoku provedeného určitým útočníkem na vybrané chráněné aktivum, které může mít závažný dopad na obyvatelstvo, přírodní prostředí nebo ekonomiku. Pro důkladné posouzení zranitelnosti objektu je vhodné mít vytvořeny nejrůznější scénáře hrozeb. Scénář je možné popsat krátkými slovními výrazy nebo je možné jej vypracovat detailněji. Podrobnější zpracování scénáře umožní lépe posoudit zranitelnost objektu. Zpracovaný scénář musí být srozumitelný, aby bylo možné zajistit opakovatelnost posouzení. Ve scénáři je nezbytné minimálně kombinovat následující položky: • útočník (záměr, schopnosti a motivace), • způsob útoku (s nástroji, zbraněmi, časový interval, cestu útoku a únikovou cestu), • cíl útočníka (aktivum), • následek útoku (ekonomické ztráty, ztráty na životech, ztráta kritické infrastruktury, škody na budovách, majetku, životním prostředí). V procesu popisu různých scénářů hrozeb jsou identifikovaná příslušná protiopatření instalovaná v posuzovaném místě (viz tab. 4). Potenciální dopad úspěšného útoku se odhaduje.
30
Tab. 4 Příklad zpracování scénáře ohrožení zařízení Číslo scénáře: # 1.
Událost
2.
Cíl útoku
3.
Útočník •
Počet osob
•
Schopnosti
•
Motivace
4.
Následky
5.
Provedení útoku •
Nástroje
•
Výzbroj
•
Denní doba
•
Přístupová cesta
•
Ústupová cesta
•
Znalost bezpečnostních opatření
Popis
Instalovaná protiopatření
Jakmile jsou scénáře útoku popsány, vznikne jasnější obraz o závažnosti úspěšného útoku (scénář). Takto vytvořené scénáře hrozeb je možné následně posuzovat z hlediska pravděpodobnosti a závažnosti dopadu.
31
4
Objektivizace rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny
Zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny představují v současné době významné prvky kritické infrastruktury. Některá výrobní zařízení jsou klasifikována dokonce jako subjekty kritické infrastruktury zvláštní kategorie, což znamená, že pokud dojde k jejich narušení, bude to mít dopad na zajištění bezpečnosti států na území dvou a více zemí Evropské unie [50]. Současně je třeba si uvědomit, že na zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny neustále působí nejrůznější bezpečnostní hrozby, jejichž podstatou je narušení bezpečnosti těchto zařízení. Aby mohla být, za účelem jejich ochrany, přijata adekvátní a účinná bezpečnostní opatření, musí být nejprve provedeno posouzení jejich rizik [9]. Důkladné a komplexní posouzení rizik je totiž podstatou objektivizace hrozeb a rizik zařízení.
Krok 2 Analýza dopadů v důsledku poškození zařízení pro výrobu a přenos elektřiny
Krok 5 Analýza nebezpečnosti hrozeb a zranitelnosti kategorizovaných prvků KI
Krok 3 Kategorizace prvků kritické infrastruktury podle odvětvových a průřezových kritérií
Fáze 1 Kategorizace zařízení
Krok 8 Identifikace vhodných opatření fyzické ochrany
Krok 6 Stanovení závažnosti dopadu a pravděpodobnosti vzniku mimořádné události
Krok 9 Posouzení úrovně fyzické ochrany prvků kritické infrastruktury
Krok 7 Stanovení rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny a jejich prioritizace
Krok 10 Řazení objektivizovaných zařízení do příslušných úrovní fyzické ochrany
Fáze 2 Posouzení rizik
Analýza
Krok 4 Identifikace hrozeb a zdrojů hrozeb
Hodnocení
Krok 1 Identifikace zařízení pro výrobu a přenos elektřiny
Identifikace
4.1 Krokový algoritmus objektivizace rizik zařízení Na základě výše uvedeného byl v roce 2012 autorským týmem z Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava nadefinován krokový algoritmus objektivizace rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny [44]. Tento algoritmus sestává z několika navazujících kroků, které jsou realizovány kontinuitně ve třech fázích, přičemž každá fáze zahrnuje identifikaci, analýzu a hodnocení. První fáze je zaměřena na kategorizaci prvků kritické infrastruktury podle národních odvětvových a průřezových kritérií [31], druhá na posouzení rizik zařízení a jejich prioritizaci a v rámci třetí fáze jsou jednotlivé prvky kritické infrastruktury řazeny do příslušných úrovní fyzické ochrany (viz obr. 7).
Fáze 3 Implementace opatření
Obr. 7 Krokový algoritmus objektivizace rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny 32
Před započetím práce se samotným algoritmem je nezbytné provést vymezení zkoumaného systému, tedy identifikovat hranice, ve kterých bude hodnocení rizik prováděno. Toto vymezení může být buď geografické podle umístění (např. stát, region…) nebo funkční podle úloh zkoumaného systému v celé kritické infrastruktuře. S výhodou lze využít postup v rámci subprocesu „Vymezení souvislostí“ [9].
4.1.1 Kategorizace zařízení podle národních odvětvových a průřezových kritérií Prvním krokem algoritmu objektivizace hrozeb a rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny je identifikace zařízení, stanovení jejich hodnoty a seskupení. Identifikace spočívá ve vytvoření soupisu všech zařízení nacházejících se uvnitř zvolené hranice. Při rozhodování o zařazení daného zařízení na soupis se uvede jeho název a umístění (např. transformátor 440 kV/110 kV umístěný v katastru obce Brodek). Na základě informací získaných v předchozím kroku je možno přistoupit k analýze dopadů v důsledku poškození zařízení (krok 2). Nejprve jsou tato zařízení podrobena analýze podle odvětvových kritérií, na základě čehož budou roztříděna do následujících kategorií [31]: • zařízení pro výrobu elektřiny, • zařízení pro přenos elektřiny (přenosová soustava), • zařízení pro distribuci elektřiny. Ve druhém kroku je třeba každé zařízení podrobit analýze dopadů v souladu s průřezovými kritérii. Průřezovým kritériem pro určení prvku kritické infrastruktury je z hlediska řešeného problému [31]: • hledisko obětí, • hledisko ekonomického dopadu, • hledisko dopadu na veřejnost. V souvislosti s tímto krokem je nutné zdůraznit, že kritéria nastavená nařízením vlády [31] jsou aplikovatelná pouze na celostátní úrovni. Proto je třeba, v případě potřeby řešit menší celek, provést jejich přehodnocení také na regionální úroveň. Navíc ze stávajících kritérií není možno kategorizovat řadu prvků veřejné infrastruktury, např. pozemky, stavby a zařízení občanského vybavení. Výsledkem výše uvedené analýzy je kategorizace zařízení do tří kategorií (krok 3), kterými jsou: • zařízení zvláštní kategorie (zařízení nadnárodní úrovně) - dojde-li k narušení těchto zařízení, následkem je dopad na zajištění bezpečnosti států na území dvou a více zemí Evropské unie, • zařízení I. kategorie (zařízení národní úrovně) - dojde-li k narušení těchto zařízení, následkem je dopad na zajištění bezpečnosti státu a na zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva na území dvou a více regionů nebo celého státu, 33
• zařízení II. kategorie (zařízení regionální úrovně) - dojde-li k narušení těchto zařízení, následkem je ovlivnění společenského života více obcí, části regionu nebo celého regionu.
4.1.2 Posouzení rizik zařízení Čtvrtým krokem druhé fáze algoritmu je identifikace hrozeb a jejich zdrojů. Identifikace se provádí tak, že se vybírají ty hrozby a jejich zdroje, které mohou ohrozit alespoň jedno ze zařízení zařazených do příslušné kategorie. Pro identifikaci hrozeb a jejich zdrojů lze vycházet ze seznamu hrozeb sestavených podle dostupné literatury, vlastních zkušeností, průzkumů či dříve provedených analýz. Analýza nebezpečnosti hrozeb a zranitelnosti kategorizovaných zařízení je významným krokem algoritmu (krok 5). Nejprve je provedeno zhodnocení každé hrozby vůči každému zařízení či skupině zařízení. U všech zařízení, na něž může jakákoli hrozba uplatnit svůj negativní vliv, je nutné určit úroveň nebezpečnosti těchto hrozeb a úroveň zranitelnosti zařízení vůči vlivu těchto hrozeb. Výsledným stavem je pak seznam dvojic „hrozba-zařízení“ (pouze těch dvojic, kde se hrozba může vůči zařízení uplatnit) se stanovenou úrovní nebezpečnosti hrozby a zranitelnosti zařízení [49]. Při stanovování úrovně nebezpečnosti hrozby se vychází z faktorů jako aktivovatelnost či expozice. Při stanovení úrovně zranitelnosti zařízení se vychází z takových faktorů jako přístupnost, zabezpečenost, kritičnost, obnovitelnost či rozpoznatelnost. Z tohoto důvodu je vhodné kritéria pro objektivizaci rizik klasifikovat do čtyř základních skupin: • kritéria hodnocení úrovně zranitelnosti zařízení ve vztahu k pravděpodobnosti vzniku mimořádné události, • kritéria hodnocení úrovně nebezpečnosti hrozeb ve vztahu k pravděpodobnosti mimořádné události, • kritéria hodnocení úrovně zranitelnosti zařízení ve vztahu k závažnosti dopadu mimořádné události, • kritéria hodnocení úrovně nebezpečnosti hrozeb ve vztahu k závažnosti dopadu mimořádné události. V pořadí šestým krokem, navazujícím na analýzu nebezpečnosti hrozeb a zranitelností kategorizovaných zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, je stanovení závažnosti dopadu a pravděpodobnosti vzniku mimořádné události pro jednotlivé dvojice „hrozba-zařízení“. V zásadě existují tři základní způsoby, jak mohou být dopady a pravděpodobnost vyjádřeny, a to kvalitativně, semikvantitativně nebo kvantitativně [10]. Pro potřeby prezentovaného algoritmu byla zvolena semikvantitativní analýza rizik jako kompromis mezi požadavkem na přesnost a obtížností získání všech nezbytných dat. Při tomto typu analýzy jsou ke kvalitativní stupnici přiřazeny odpovídající hodnoty, tzn. indexová stupnice od 1 do 5. Cílem je vytvořit širší stupnici hodnocení, než která je obvykle užívána při kvalitativní analýze, ne však navrhnout exaktní 34
hodnoty pro výpočet rizika jako tomu je v případě kvantitativní analýzy. Realizaci semikvantitativní analýzy je třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože vybraná čísla nemusí adekvátně odpovídat skutečnosti, což může vést k rozporuplným, odchylujícím se nebo nepřiměřeným výsledkům. Semikvantitativní analýza nemusí správně rozlišit rizika, zvláště kdy dopad nebo pravděpodobnost dosahují extrémních hodnot. Tento typ analýzy musí být v souladu s rizikovými kritérii, což je také důležité pro zvážení vzájemné závislosti různých rizik a jejich zdrojů. Posledním krokem druhé fáze algoritmu je stanovení úrovní rizik jednotlivých zařízení a jejich následná prioritizace (krok 7). Způsob jakým jsou dopady a pravděpodobnost kombinovány za účelem stanovení úrovně rizika se obecně mění podle druhu rizika a účelu, pro který jsou výstupy posuzování rizika využity [16]. Jakmile je stanovena úroveň rizika jednotlivých dvojic „hrozba-zařízení“, je třeba provést jejich závěrečné hodnocení. Podstatou této činnosti je napomáhat při rozhodování (založeném na výsledcích analýzy rizik) o tom, která rizika musí být přednostně zvládána. Hodnocení rizik zahrnuje tři úkony, a to (1) komparaci úrovní rizik stanovených během analýzy s kritérii pro hodnocení rizik stanovenými při vymezení souvislostí, (2) následné stanovení přijatelnosti rizik a jejich prioritizaci a (3) závěrečné zpracování seznamu přijatelných a nepřijatelných rizik.
4.1.3 Implementace opatření fyzické ochrany zařízení V rámci třetí fáze jsou jednotlivé prvky kritické infrastruktury řazeny do příslušných úrovní fyzické ochrany. Nejprve je provedena identifikace vhodných opatření fyzické ochrany (krok 8), jež spočívá ve výběru těch opatření fyzické ochrany, které mohou být aplikovány v podmínkách elektrizační soustavy za běžné bezpečnostní situace. Vychází z platných technických norem a běžně používaných opatření k ochraně osob a majetku, včetně opatření používaných k ochraně specifických objektů, materiálů a informací stanovených platnými právními předpisy. Obecně může být fyzická ochrana zabezpečována vzájemnou kombinací tří základních oblastí: • organizační a režimová opatření, • technická opatření, • ostraha. Uvedené oblasti fyzické ochrany mají úzké vazby. Jejich vyvážená kombinace tvoří ucelený systém fyzické ochrany, přičemž odolnost tohoto systému je dána jeho nejslabším prvkem. Posouzení úrovně fyzické ochrany prvků kritické infrastruktury (krok 9) se provádí metodou analýzy podkladových materiálů, terénním šetřením opatření fyzické ochrany a jejich vyhodnocením. Forma posouzení fyzické ochrany spočívá ve vyplnění formalizovaných záznamů posouzení fyzické ochrany objektu, což vytváří základní předpoklad pro jednotnost a optimálnost vlastní realizace posouzení 35
fyzické ochrany a porovnatelnost výsledků v místě a čase. Záznamy je nutno koncipovat takovým způsobem, aby bylo možno zjištěný stav porovnat se zvolenou (požadovanou) minimální úrovní fyzické ochrany. Posuzovanými oblastmi jsou: • všeobecná opatření fyzické ochrany, • ostraha, • technická opatření - systémy technické ochrany, • režimová opatření, • doplňková opatření. Při hodnocení je nezbytné brát v úvahu také dynamiku posuzovaných dějů a aktivace ochrany, tedy zda se jedná o opatření trvale přítomná v zařízení (např. detekce vstupu nepovolané osoby) nebo mezi aktivací a jejím účinkem proběhne určitý čas (např. příjezd zásahové jednotky). Vyhodnocení stavu a úrovně fyzické ochrany je prováděno na základě porovnání záznamu posouzení fyzické ochrany objektu a zvolenou (požadovanou) minimální úrovní fyzické ochrany. Výstupem vyhodnocení posouzení fyzické ochrany je „Zpráva o stavu a úrovni fyzické ochrany“. Posledním krokem algoritmu objektivizace rizik zařízení je řazení posouzených zařízení do příslušných úrovní fyzické ochrany (krok 10). Každý objekt, prostor nebo technologický prvek elektrizační soustavy má svůj význam pro zajištění bezpečného systému výroby nebo přenosu elektřiny. Jejich význam je v tomto systému různý a tomu významu musí odpovídat úroveň zajištění opatřeními fyzické ochrany.
4.2 Určování prvků kritické infrastruktury Určování prvků kritické infrastruktury je realizováno navrhovatelem (provozovatel zařízení na výrobu, přenos nebo distribuci elektřiny, o kterém lze oprávněně předpokládat, že splňuje kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury nebo prvku evropské kritické infrastruktury) a hodnotitelem (zaměstnanec Odboru bezpečnosti a krizového řízení Ministerstva průmyslu a obchodu, který je pověřen hodnocením zařízení na výrobu, přenos nebo distribuci elektřiny a určením zařízení prvkem kritické infrastruktury). Postup určování prvku kritické infrastruktury je prezentován na obr. 8. Návrh na určení prvku KI
Posouzení návrhu hodnotící komisí
Analýza podkladových dat
Vydání opatření obecné povahy
Obr. 8 Postup určování prvku kritické infrastruktury V první fázi je proveden návrh na určení prvku kritické infrastruktury. Hodnotitel, ve spolupráci s příslušnými odbornými útvary (např. oddělením elektroenergetiky), navrhne na základě odvětvových kritérií zařízení, u kterého lze oprávněně předpokládat, že splňuje kritéria pro určení prvku národní kritické 36
infrastruktury nebo prvku evropské kritické infrastruktury. Následně vyzve provozovatele tohoto zařízení (tj. navrhovatele) k poskytnutí podkladových vstupních dat, která jsou potřebná pro hodnocení navrženého zařízení. Navrhovatel tato data podstoupí hodnotiteli prostřednictvím „Protokolu o návrhu na určení prvku kritické infrastruktury“. V následující fázi určování prvku provede hodnotitel analýzu podkladových dat. Principem analýzy je porovnání zadaných podkladových dat s odvětvovými a průřezovými kritérii a kritériem kontinuity provozuschopnosti, které stanovuje nenahraditelnost zařízení pro systém výroby, přenosu nebo distribuce elektřiny podle schématu uvedeného na obr. 9. Zahájení procesu
Podkladová data
Zařízení splňuje odvětvové kritérium
NE
Zařízení splňuje průřezové kritérium
ANO
ANO
NE
ANO
Zařízení splňuje kritérium kontinuity provozuschopnosti
NE
ANO
Zařízení splňuje kritéria pro určení EKI NE
Návrh na určení prvkem národní KI Zařízení není navrženo prvkem KI
Návrh na určení prvkem evropské KI
Konec procesu
Obr. 9 Proces analýzy podkladových dat V rámci analýzy podkladových dat probíhá, v závislosti na typu zařízení: 1. Posouzení podle národních odvětvových kritérií [31]: a) Zařízení pro výrobu elektřiny: • výrobna s celkovým instalovaným elektrickým výkonem nejméně 500 MW, • výrobna poskytující podpůrné služby s celkovým instalovaným elektrickým výkonem nejméně 50 MW anebo s jejich aktivací do 15 minut, 37
• vedení pro vyvedení výkonu a zabezpečení vlastní spotřeby výrobny elektřiny, • dispečink výrobce elektřiny. b) Zařízení pro přenos elektřiny [31]: • vedení přenosové soustavy o napětí nejméně 110 kV, • elektrická stanice přenosové soustavy o napětí nejméně 110 kV, • technický dispečink provozovatele přenosové soustavy. c) Zařízení pro distribuci elektřiny [31]: • elektrická stanice distribuční soustavy o napětí 110 kV (stanice typu 110/22 kV a 110/35 kV se posuzují podle jejich strategického významu v distribuční soustavě), • technický dispečink provozovatele distribuční soustavy. 2. Posouzení podle národních průřezových kritérií [31]: a) Hledisko obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo 2 500 osob s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin. b) Hledisko ekonomického dopadu s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 % HDP. c) Hledisko dopadu na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než 125 000 osob. 3. Posouzení podle evropských odvětvových kritérií: a) Zařízení pro výrobu elektřiny. b) Zařízení pro přenos elektřiny. 4. Posouzení podle evropských průřezových kritérií: Hledisko dopadu významného dopadu na dva a více členských států. 5. Posouzení podle kritéria kontinuity provozuschopnosti: Zařízení se posuzuje z hlediska jeho nenahraditelnosti pro systém výroby, přenosu a distribuce elektřiny. V případě, že je posuzované zařízení hodnoceno jako nenahraditelné, je na základě tohoto kritéria navrženo jako prvek kritické infrastruktury, nezávisle na výsledku posouzení podle ostatních kritérií. Výsledek analýzy podkladových dat je uveden v „Protokolu o návrhu na určení prvku kritické infrastruktury“. Výstupem z analýzy podkladových dat jsou následující návrhy: • zařízení je navrženo jako prvek národní kritické infrastruktury, • zařízení je navrženo jako prvek evropské kritické infrastruktury, • zařízení není navrženo na určení prvkem kritické infrastruktury.
38
Pro účel posouzení návrhu na určení prvku kritické infrastruktury ustanovuje hodnotitel ve spolupráci s vedoucím odborného útvaru hodnotící komisi. Složení hodnoticí komise je následující: • hodnotitel, • navrhovatel, • vedoucí odborného útvaru, • zástupce odboru elektroenergetiky, • zástupce oddělení elektroenergetiky, • zástupce významných subjektů kritické infrastruktury v elektroenergetice. Podle potřeby mohou být přizváni k projednání návrhu i další účastníci, např. zástupce Energetického regulačního úřadu. Jednání hodnoticí komise svolává hodnotitel. Členové hodnoticí komise, případně další účastníci jednání, obdrží od hodnotitele jako podklad pro jednání Protokol o návrhu na určení prvku kritické infrastruktury, včetně výsledků analýzy podkladových dat v elektronické podobě. Výsledek jednání komise zaznamená hodnotitel do „Protokolu hodnoticí komise o návrhu na určení prvku kritické infrastruktury“. V případě, že pro konečné rozhodnutí není při jednání hodnoticí komise nalezen konsenzus, rozhoduje ředitel Odboru bezpečnosti a krizového řízení o dalším postupu. V případě schválení návrhu na určení prvku národní kritické infrastruktury zpracuje hodnotitel návrh na vydání opatření obecné povahy, kterým se určují prvky národní kritické infrastruktury v odvětví výroby, přenosu a distribuce elektřiny na území České republiky, včetně jeho odůvodnění. Hodnotitel zajistí zveřejnění návrhu opatření obecné povahy na určení na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Návrh opatření obecné povahy je zveřejněn k předložení námitek a připomínek. V případě námitek nebo připomínek k návrhu se postupuje podle správního řádu.
4.3 Kriteriální analýza rizik zařízení Nezbytnou podmínkou úspěšné realizace procesu objektivizace rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny je provedení kriteriální analýzy rizik [43]. Na základě této analýzy je následně možné stanovit úroveň nebezpečnosti jednotlivých hrozeb a úroveň zranitelnosti jednotlivých zařízení. Z těchto úrovní je pak možné stanovovat úrovně rizika pro jednotlivé kombinace hrozeb a zařízení. 4.3.1 Deskripce obecného principu Podstatou kriteriální analýzy rizik je hodnocení rizik prostřednictvím předem stanovených kritérií s využitím semikvantitativního způsobu hodnocení. V první fázi musí být vymezeny oblasti, pro které budou nadefinována odpovídající kritéria hodnocení. Identifikaci a definování kritérií si provádí zatím hodnotitel sám podle subjektivního uvážení, bylo by však vhodné tato kritéria najít konsenzem významných zainteresovaných stran. V druhé fázi je provedena podrobná specifikace těchto kritérií a jsou pro ně obdobným mechanismem stanoveny 39
odpovídající indexové hodnoty (optimální je použití pětistupňové indexové škály). V třetí fázi jsou nastaveny vztahy pro výpočet rizika a jsou definovány referenční hodnoty pro stanovení výsledné úrovně rizika. V následujícím textu je prezentováno stanovení konkrétních kritérií, vztahů a referenčních hodnot pro hodnocení rizik zařízení.
4.3.2 Stanovení kritérií pro hodnocení rizik zařízení Východiskem kriteriální analýzy rizik je nadefinování kritérií, jež budou v průběhu hodnocení používána. Zde je nutné poznamenat, že níže uvedená kritéria a jejich hodnoty jsou výsledkem subjektivního posouzení a nastavení. Tato kritéria byla ve vztahu k hodnocení zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny rozdělena do tří základních skupin: • kritéria vztahující se k hodnocení úrovně zranitelnosti zařízení (KZ), • kritéria vztahující se k hodnocení úrovně nebezpečnosti hrozeb (KN), • kritéria vztahující se k hodnocení úrovně bezpečnostních opatření (KB). Kritéria vztahující se k hodnocení úrovně zranitelnosti zařízení Přístupnost (KZP) - snadnost, s jakou může být aktivum zasaženo, ať přírodní nebo antropogenní hrozbou. V případě přírodních hrozeb musí být zohledněna zejména poloha objektu, tj. nadmořská výška, záplavová oblast, tektonická oblast, okolní vegetace, riziko sesuvu půdy apod. V případě antropogenních hrozeb musí být zohledněna např. atraktivita objektu pro možný teroristický útok [1], okolní populace s ohledem na možný vandalismus či krádeže, možnost domino efektu při havárii sousedních zařízení nebo z dopravy. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 5. Tab. 5 Specifikace a indexace kritéria „Přístupnost“ Specifikace kritéria „Přístupnost“
Indexová hodnota kritéria
Nepřístupnost (aktivum se nachází ve zcela nepřístupném prostředí, čímž je přístup k aktivu téměř nemožný; pro antropogenní hrozby není atraktivním cílem)
1
Vysoce obtížná přístupnost (aktivum se nachází ve vysoce obtížném prostředí a k jeho přístupu je třeba překonání velmi složitých překážek; pro antropogenní hrozby je minimálně atraktivním cílem)
2
Obtížná přístupnost (aktivum se nachází v obtížně přístupném prostředí a k jeho přístupu je třeba překonání složitých překážek; pro antropogenní hrozby je atraktivním cílem)
3
Ztížená přístupnost (aktivum se nachází v přístupném prostředí a k jeho přístupu je třeba překonání minimálních překážek; pro antropogenní hrozby je vysoce atraktivním cílem)
4
Snadná přístupnost (aktivum se nachází ve snadno přístupném prostředí a k jeho přístupu není třeba překonání žádných překážek; pro antropogenní hrozby je jedním z nejatraktivnějších cílů)
5
40
Zabezpečenost (KZZ) - představuje úroveň stávajícího zabezpečení aktiva. Pozor na případnou zaměnitelnost s kritériem „přístupnost“. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 6. Tab. 6 Specifikace a indexace kritéria „Zabezpečenost“ Specifikace kritéria „Zabezpečenost“
Indexová hodnota kritéria
Absolutní zabezpečenost (aktivum je velmi dobře zabezpečené proti působení hrozeb a jeho poškození je téměř nemožné)
1
Vysoká zabezpečenost (aktivum je dobře zabezpečené proti působení hrozeb a jeho případné poškození by nebylo rozsáhlé)
2
Střední zabezpečenost (aktivum je zabezpečené proti působení hrozeb pouze nezbytným způsobem a jeho případné poškození by bylo rozsáhlé)
3
Nízká zabezpečenost (aktivum je zabezpečené proti působení hrozeb pouze minimálním způsobem a jeho případné poškození by bylo značně rozsáhlé)
4
Žádná zabezpečenost (aktivum není proti působení hrozeb nikterak zabezpečeno a v případě působení hrozby by zřejmě došlo k úplnému zničení aktiva)
5
Kritičnost (KZK) - význam pro systém, podsystém, celek nebo součást. Cíl je kritický, pokud jeho zničení nebo poškození má značný dopad na výkon celého systému, podsystému, celku nebo součásti. Kritičnost je definována stupněm závislosti systému na hodnoceném prvku a substituovatelností daného prvku. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 7. Tab. 7 Specifikace a indexace kritéria „Kritičnost“ Specifikace kritéria „Kritičnost“
Indexová hodnota kritéria
Zanedbatelná kritičnost (aktivum je snadno nahraditelnou součástí systému a jeho poškození či vyřazení nebude mít téměř žádný dopad na funkčnost dotčené části systému)
1
Nízká kritičnost (aktivum je nahraditelnou součástí systému a jeho poškození či vyřazení nebude mít významnější dopad na funkčnost dotčené části systému)
2
Významná kritičnost (aktivum je obtížně nahraditelnou součástí systému a jeho poškození či vyřazení bude mít závažný dopad na funkčnost dotčené části systému)
3
Vysoká kritičnost (aktivum je velmi obtížně nahraditelnou součástí systému a jeho poškození či vyřazení bude mít závažný dopad na funkčnost celého systému)
4
Absolutní kritičnost (aktivum je nenahraditelnou součástí systému a jeho poškození či vyřazení bude mít kritický dopad na funkčnost celého systém)
5
41
Obnovitelnost (KZO) - odhaduje čas potřebný k nahrazení, opravě nebo překlenutí poškozeného nebo zničeného aktiva. Obnovitelnost závisí na zdrojích a stáří cílových komponentů a na dostupnosti náhradních dílů. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 8. Tab. 8 Specifikace a indexace kritéria „Obnovitelnost“ Specifikace kritéria „Obnovitelnost“
Indexová hodnota kritéria
Velmi snadná obnovitelnost (dostupnost zdrojů a cílových komponentů pro obnovu aktiva je velmi dobrá; časový horizont pro obnovu aktiva je < 1 hodin)
1
Snadná obnovitelnost (dostupnost zdrojů a cílových komponentů pro obnovu aktiva je dobrá; časový horizont pro obnovu aktive je < 6 hodin)
2
Obtížná obnovitelnost (dostupnost zdrojů a cílových komponentů pro obnovu aktiva je ztížená; časový horizont pro obnovu aktive je < 12 hodin)
3
Velmi obtížná obnovitelnost (dostupnost zdrojů a cílových komponentů pro obnovu aktiva je špatná; časový horizont pro obnovu aktive je < 48 hodin)
4
Minimální obnovitelnost (dostupnost zdrojů a cílových komponentů pro obnovu aktiva je velmi špatná; časový horizont pro obnovu aktive je > 48 hodin)
5
Rozpoznatelnost (KZR) - časový horizont od vzniku a identifikace závady po nalezení její příčiny. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 9. Tab. 9 Specifikace a indexace kritéria „Rozpoznatelnost“ Specifikace kritéria „Rozpoznatelnost“
Indexová hodnota kritéria
Snadná rozpoznatelnost (časový horizont identifikace závady po nalezení příčiny činí < 1 hodina)
1
Ztížená rozpoznatelnost (časový horizont identifikace závady po nalezení příčiny činí < 6 hodin)
2
Obtížná rozpoznatelnost (časový horizont identifikace závady po nalezení příčiny činí < 12 hodin)
3
Vysoce obtížná rozpoznatelnost (časový horizont identifikace závady po nalezení příčiny činí < 24 hodin)
4
Extrémně obtížná rozpoznatelnost (časový horizont identifikace závady po nalezení příčiny činí > 24 hodin)
5
42
Kritéria vztahující se k hodnocení úrovně nebezpečnosti hrozeb Podmínky působení (KNPP) - souhrn vnějších faktorů (např. denní doba, klimatické podmínky, dovednosti), které vytváří příznivé či nepříznivé podmínky pro působení přírodní nebo antropogenní hrozby. Aktivum je nejvíce zranitelné pokud má hrozba optimální podmínky ke svému působení. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 10. Tab. 10 Specifikace a indexace kritéria „Podmínky působení“ Specifikace kritéria „Podmínky působení“
Indexová hodnota kritéria
Nevyhovující podmínky (hrozba nemůže využít svůj ničivý (nebezpečný) účinek a nemá na aktivum téměř žádný vliv; např. den, letní období, velice příznivé klimatické podmínky)
1
Nepříznivé podmínky (hrozba velmi obtížně využívá svůj ničivý (nebezpečný) účinek na aktivum; např. ranní hodiny, večerní hodiny, zhoršené klimatické podmínky - mírný vítr, slabý déšť či mrholení)
2
Příznivé avšak ztížené podmínky (hrozba s drobnými obtížemi využívá svůj ničivý (nebezpečný) účinek na aktivum; např. pozdní večerní hodiny, brzké ranní hodiny, zimní období, nepříznivé klimatické podmínky středně silný déšť, sněžení, mírná mlha, vítr)
3
Velmi příznivé podmínky (hrozba snadno využívá svůj ničivý (nebezpečný) účinek na aktivum; např. noční hodiny, jarní nebo zimní období, špatné klimatické podmínky - silný déšť, silnější sněžení, mlha, silný vítr)
4
Optimální podmínky (hrozba zcela využívá svůj ničivý (nebezpečný) účinek na aktivum; např. noční hodiny, jarní nebo zimní období, velice špatné klimatické podmínky - velmi hustý déšť, silné sněžení, silná mlha, vítr o síle orkánu či tornáda)
5
Aktivovatelnost (KNA) - časový horizont aktivace hrozby; čím delší tento horizont je, tím se stává hrozba méně nebezpečnou, protože vzniká větší časový prostor na přípravu bezpečnostních opatření. Stanovování tohoto kritéria vychází z predikce hodnotitele. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 11.
43
Tab. 11 Specifikace a indexace kritéria „Aktivovatelnost“ Specifikace kritéria „Aktivovatelnost“
Indexová hodnota kritéria
Velmi nízká (časový horizont aktivace hrozby je > 48 hodin; hrozba minimálně rozvine svůj destruktivní potenciál vůči aktivu; vzájemná interakce je nepravděpodobná)
1
Nízká (časový horizont aktivace hrozby je > 24 hodin; hrozba může částečně rozvinout svůj destruktivní potenciál vůči aktivu; vzájemná interakce je méně pravděpodobná)
2
Střední (časový horizont aktivace hrozby je > 12 hodin, hrozba částečně rozvinuje svůj destruktivní potenciál vůči aktivu; vzájemná interakce je pravděpodobná)
3
Vysoká (časový horizont aktivace hrozby je > 1 hodina; hrozba využívá svůj destruktivní potenciál vůči aktivu; vzájemná interakce je velmi pravděpodobná)
4
Velmi vysoká (časový horizont aktivace hrozby je < 1 hodina; hrozba plně využívá svůj destruktivní potenciál vůči aktivu; pravděpodobnost vzájemné interakce téměř hraničí s jistotou)
5
Expozice (KNE) - časový horizont působení hrozby na aktivum, čím delší tento horizont je, tím se stává hrozba více nebezpečnou. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 12. Tab. 12 Specifikace a indexace kritéria „Expozice“ Specifikace kritéria „Expozice“
Indexová hodnota kritéria
Okamžitá expozice (řádově několik sekund až minutu; hrozba představuje pro aktivum zanedbatelné nebezpečí)
1
Krátkodobá expozice (řádově několik minut až hodinu; hrozba nepředstavuje pro aktivum nízké nebezpečí)
2
Střednědobá expozice (řádově několik hodin až den; hrozba představuje pro aktivum významné nebezpečí)
3
Dlouhodobá expozice (řádově několik dní až týden; hrozba představuje pro aktivum vysoké nebezpečí)
4
Velmi dlouhodobá expozice (řádově několik týdnů až měsíců; hrozba představuje pro aktivum velmi vysoké (absolutní) nebezpečí)
5
Potenciál (KNP) - velikost účinku hrozby (síla, robustnost, mohutnost, vydatnost určitého jevu) je zohledněna potenciálním rozsahem dopadu na aktivum. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 13.
44
Tab. 13 Specifikace a indexace kritéria „Potenciál“ Specifikace kritéria „Potenciál“
Indexová hodnota kritéria
Velmi nízký (velikost účinku hrozby je nepatrná; dopad hrozby na funkčnost aktiva je zanedbatelný)
1
Nízký (velikost účinku hrozby je malá; dopad hrozby na funkčnost aktiva je méně závažný)
2
Střední (velikost účinku hrozby je významná; dopad hrozby na funkčnost aktiva je závažný)
3
Vysoký (velikost účinku hrozby je velmi významná; dopad hrozby na funkčnost aktiva je značný)
4
Velmi vysoký (velikost účinku hrozby je katastrofická; dopad hrozby na funkčnost aktiva je destruktivní)
5
Kritéria vztahující se k hodnocení úrovně bezpečnostních opatření Účinnost (KBU) - schopnost bezpečnostních opatření minimalizovat působení hrozby a její dopad na aktivum. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 14. Tab. 14 Specifikace a indexace kritéria „Účinnost“ Specifikace kritéria „Účinnost“
Indexová hodnota kritéria
Neúčinnost (působení hrozby na aktivum lze omezit v zanedbatelném rozsahu; dopad na aktivum je velmi vysoký; účinnost bezpečnostních opatření je do 10 %)
1
Nízká účinnost (působení hrozby na aktivum lze omezit v nízkém rozsahu; dopad na aktivum je vysoký; účinnost bezpečnostních opatření je do 30 %)
2
Střední účinnost (působení hrozby na aktivum lze omezit ve významném rozsahu; dopad na aktivum je významný; účinnost bezpečnostních opatření je do 50 %)
3
Vysoká účinnost (působení hrozby na aktivum lze omezit ve vysokém rozsahu; dopad na aktivum je nízký; účinnost bezpečnostních opatření je do 70 %)
4
Velmi vysoká účinnost (působení hrozby na aktivum lze zastavit v téměř maximálním rozsahu; dopad na aktivum je zanedbatelný; účinnost bezpečnostních opatření je nad 70 %)
5
Realizovatelnost (KBR) - dostupnost a využitelnost technologických opatření k minimalizaci hrozby. S kritériem realizovatelnost přímo souvisí kritéria finanční a časové náročnosti. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 15.
45
Tab. 15 Specifikace a indexace kritéria „Realizovatelnost“ Specifikace kritéria „Realizovatelnost“
Indexová hodnota kritéria
Velmi nízká realizovatelnost (plánovaná bezpečnostní opatření jsou realizovatelná maximálně z 10 %)
1
Nízká realizovatelnost (plánovaná bezpečnostní opatření jsou realizovatelná maximálně z 30 %)
2
Významná realizovatelnost (plánovaná bezpečnostní opatření jsou realizovatelná maximálně z 50 %)
3
Vysoká realizovatelnost (plánovaná bezpečnostní opatření jsou realizovatelná maximálně ze 70 %)
4
Velmi vysoká realizovatelnost (plánovaná bezpečnostní opatření jsou realizovatelná z více jak 70 %)
5
Finanční náročnost (KBF) - dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 16. Tab. 16 Specifikace a indexace kritéria „Finanční náročnost“ Specifikace kritéria „Finanční náročnost“
Indexová hodnota kritéria
Velmi vysoká náročnost (dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření činí 12 % z ročního zisku)
1
Vysoká náročnost (dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření činí 8 % z ročního zisku)
2
Střední náročnost (dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření činí 6 % z ročního zisku)
3
Nízká náročnost (dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření činí 4 % z ročního zisku)
4
Velmi nízká náročnost (dostupnost finančních zdrojů k implementaci bezpečnostních opatření činí 1 % z ročního zisku)
5
Časová náročnost (KBC) - doba potřebná na realizaci bezpečnostních opatření. Specifikace a indexace kritéria jsou uvedeny v tab. 17.
46
Tab. 17 Specifikace a indexace kritéria „Časová náročnost“ Specifikace kritéria „Časová náročnost“
Indexová hodnota kritéria
Velmi vysoká náročnost (doba potřebná k realizaci bezpečnostních opatření je > 48 hodin)
1
Vysoká náročnost (doba potřebná k realizaci bezpečnostních opatření je < 48 hodin)
2
Střední náročnost (doba potřebná k realizaci bezpečnostních opatření je < 24 hodin)
3
Nízká náročnost (doba potřebná k realizaci bezpečnostních opatření je < 12 hodin)
4
Velmi nízká náročnost (doba potřebná k realizaci bezpečnostních opatření je < 1 hodina)
5
4.3.3 Vyjádření vztahů pro hodnocení kritérií Vztahy pro hodnocení rizik působících na zařízení byly vyjádřeny postupně ve dvou krocích. Nejprve byl nadefinován vztah (1) pro výpočet rizika. Tento vztah reflektuje základní vztahové veličiny pro výpočet rizika, kterými jsou pravděpodobnost a závažnost dopadu mimořádné události; navíc proti klasickému vyjádření rizika obsahuje i člen zohledňující již existující bezpečnostní opatření. Tyto veličiny jsou funkcí dílčích vztahů pro výpočet zranitelnosti, nebezpečnosti a realizovaných opatření: = R
P⋅D = B
f ( ZP , NP ) ⋅ f ( ZD , ND ) B
kde R P D ZP
(1)
úroveň rizika, pravděpodobnost vzniku mimořádné události, závažnost dopadu mimořádné události, úroveň zranitelnosti hodnoceného zařízení ovlivňující pravděpodobnost vzniku mimořádné události, NP představuje úroveň nebezpečnosti hodnocené hrozby ovlivňující pravděpodobnost vzniku mimořádné události, ZD úroveň zranitelnosti hodnoceného zařízení ovlivňující závažnost dopadu mimořádné události, ND úroveň nebezpečnosti hodnocené hrozby ovlivňující závažnost dopadu mimořádné události, B úroveň bezpečnostních opatření.
47
V druhém kroku byly stanoveny dílčí vztahy pro výpočet zranitelnosti, nebezpečnosti a realizovaných opatření. Výsledné veličiny těchto vztahů jsou funkcí kritérií definovaných v předchozím bodě. Jedná se o následujících pět vztahů: • úroveň zranitelnosti hodnoceného zařízení ovlivňující pravděpodobnost vzniku mimořádné události: Z P = f ( KZ P , KZ Z ) (2) • úroveň zranitelnosti hodnoceného zařízení ovlivňující závažnost dopadu mimořádné události: (3) Z D = f ( KZ K , KZO , KZ R ) • úroveň nebezpečnosti hodnocené hrozby ovlivňující pravděpodobnost vzniku mimořádné události: (4) N P = f ( KN PP ) • úroveň nebezpečnosti hodnocené hrozby ovlivňující závažnost dopadu mimořádné události: N D = f ( KN A , KN E , KN P ) (5) • úroveň bezpečnostních opatření: B = f ( KBU , KBR , KBF , KBC )
(6)
Pro výpočet jednotlivých funkcí bude použit vážený aritmetický průměr, který zajistí adekvátní zastoupení všech hodnocených kritérií. Současně je nutné upozornit, že kritéria vztahující se k hodnocení úrovně bezpečnostních opatření zahrnují do hodnocení pouze nově zamýšlená bezpečnostní opatření. Opatření, která již byla implementována, jsou promítnuta do snížené zranitelnosti zařízení či snížené pravděpodobnosti jeho poškození.
4.3.4 Stanovení úrovně rizika Závěrečným krokem kriteriální analýzy rizik je nadefinování referenčních hodnot pro stanovení výsledné úrovně rizika. Podle vztahu (1) je úroveň rizika stanovována třemi proměnnými, a to pravděpodobností vzniku mimořádné události (P), závažností dopadu mimořádné události (D) a úrovní nově zamýšlených bezpečnostních opatření (B). Na základě toho musí být pro znázornění úrovně rizika použit 3D model, který je založen na lineárním posunu standardní matice rizika (P ∙ D) v závislosti na úrovni předpokládaných bezpečnostních opatření (B5 = max. opatření; B1 = min. opatření). Při použití pětistupňové indexové škály dosahují všechny proměnné maximální hodnoty 5 (tuto skutečnost zajišťuje užití aritmetického průměru - viz výše). Výsledné úrovně rizika při použití pětistupňové indexové škály jsou prezentovány v 3D matici rizik (viz obr. 10 a 11).
48
1 2 3 4 5 Pravděpodobnost
1 2 Přijatelné riziko
Bez
3 ostn
pečn
Zvýšené riziko Nepřijatelné riziko
í op
atře
4
ní
5
Obr. 10 3D matice rizik (vrstvy)
3 3 2 R 4,5
5 5 1 R 25
R
R
5
ost
obn
3
pod
vdě
Pra
4
2 2 3 R 1,3
R
2
Be 1 zp 2 eč no 3 stn 4 ío pa 5 tře ní
1
1
4 3 2 adu st dop o n ž a Záv
Obr. 11 3D matice rizik (řez)
49
5
4 5 1 2 3 dopadu st o žn a v Zá
5
Opatření fyzické ochrany
Fyzická ochrana objektů elektrizační soustavy je nedílným prvkem komplexního zajištění bezpečnosti. Je tvořena systémem technických, organizačních a režimových opatření, zabraňujících neoprávněnému nakládání s majetkem (neoprávněné užívání, poškození, zničení nebo zcizení hmotného i nehmotného majetku), nebo směřujících k zajištění bezpečnosti osob. Cílem fyzické ochrany je bezpečnost osob, majetku a ochrana před narušením základních funkcí elektrizační soustavy. Efektivní a funkční fyzická ochrana je základním předpokladem pro dosažení požadované úrovně ochrany objektů elektrizační soustavy před vnějšími vlivy způsobenými lidským faktorem.
5.1 Východiska fyzické ochrany Bezpečnost a spolehlivost dodávek elektrické energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky České republiky včetně zabezpečení nepřerušené dodávky elektrické energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a přežití obyvatelstva je strategickým cílem České republiky vycházejícím z dlouhodobé vize energetiky, která je stanovena ve Státní energetické koncepci České republiky [51]. Tato dlouhodobá vize určuje trojici strategických cílů energetiky - bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy je nutno uplatnit systém technických, technologických a režimových opatření, jež dokáže minimalizovat výskyt a následky předvídatelných i nepředvídatelných událostí. Jedním z těchto opatření je i zajištění odpovídající úrovně fyzické ochrany výroby, přenosu a distribuce elektřiny. Pojem fyzická ochrana zavádí atomový zákon [68], který definuje fyzickou ochranu jako systém technických a organizačních opatření zabraňujících neoprávněným činnostem s jadernými zařízeními, jadernými materiály a vybranými položkami. Fyzická ochrana, jako soubor opatření v rámci elektrizační soustavy, je tedy definována právními předpisy pouze pro oblast jaderné energetiky. Pro ostatní zařízení výroby, přenosu a distribuce elektrické energie, včetně prvků kritické infrastruktury, se opatření fyzické ochrany aplikují v rozsahu stanoveném jednotlivými provozovateli elektrizační soustavy resp. subjekty kritické infrastruktury. Jako celek není fyzická ochrana v České republice upravena žádným zvláštním právním předpisem, který by stanovil, jaká opatření fyzické ochrany jsou pro rozhodující objekty elektrizační soustavy nezbytná pro to, aby míra rizika byla eliminována na akceptovatelnou úroveň s ohledem na reálné hrozby a ekonomické možnosti provozovatelů objektů elektrizační soustavy [21]. Podle krizového zákona [77] vyplývá povinnost subjektu kritické infrastruktury chránit prvek kritické infrastruktury. V § 29a stanovuje zákon subjektu kritické infrastruktury odpovědnost za ochranu prvku kritické infrastruktury. Pro 50
splnění povinnosti ochrany je subjekt povinen zpracovat plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury a umožnit příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu jeho kontrolu. Zpracování plánu krizové připravenosti představuje významný preventivní prvek pro ochranu prvku kritické infrastruktury. Stejně významná jsou však opatření fyzické ochrany, která rovněž mají výrazně preventivní charakter a hrozbu i případné dopady mimořádné události minimalizují. Zákon současně v § 9 stanovuje ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům k ochraně kritické infrastruktury náležející do její působnosti, povinnost kontroly plánů krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury a ochrany prvků kritické infrastruktury a možnost uložit opatření k nápravě nedostatků. Právě zde je zřejmá absence předpisu, který by stanovil požadavky na fyzickou ochranu kritické infrastruktury pro jednotlivá odvětví kritické infrastruktury, v souladu s nařízením vlády o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury [31]. Toto nařízení stanovuje kritéria pro určení prvků kritické infrastruktury v odvětvích: energetiky, vodního hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, dopravy, komunikačních a informačních systémů, finančního trhu a měny, nouzových služeb, veřejné správy. Na evropské úrovni je povinnost ochrany evropské kritické infrastruktury stanovena členským státům směrnicí [50], která byla v roce 2010 implementována do krizového zákona [77]. Nezbytnost řešit fyzickou ochranu objektů elektrizační soustavy lze také odvodit z ustanovení energetického zákona [81], který v § 54 definuje stav nouze jako stav, který vznikl v elektrizační soustavě mimo jiné v důsledku (e) teroristického činu nebo (h) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob a způsobuje významný a náhlý nedostatek elektřiny nebo ohrožení celistvosti elektrizační soustavy, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu na celém území státu, vymezeném území nebo jeho části. Ochrany osob se dotýká řada právních předpisů, zejména: • Ústava České republiky [61], která zaručuje základní vlastnická práva a jejich ochranu, • Listina základních práv a svobod [62], která deklaruje právo vlastnit majetek a povinnost všem takové právo respektovat (viz čl. 11), • Trestní zákon [70], který postihuje neoprávněný zásah do majetkových práv, • Trestní řád [72], který mimo jiné stanoví, že poškození mají právo činit návrhy v trestním řízení, • Zákoník práce [79] upravující práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců při zajištění ochrany majetkových práv, • Občanský zákoník [71], podle kterého vlastnickému právu odpovídá nerušit vlastníka ve výkonu jeho práv k věci, přičemž vlastník má právo na ochranu proti jeho narušení; komu hrozí škoda, je povinen k jejímu odvrácení zakročit, • Zákon o přestupcích [74] definující přestupky proti majetku. 51
Absence právní úpravy může být eliminována vydáním normativních dokumentů, které poskytnou potřebné požadavky na fyzickou ochranu, např. českých technických norem nebo jiných typů dokumentů jako jsou technické specifikace nebo technické zprávy. Česká technická norma není podle zákona [69] obecně závazná. Norma je dobrovolný nástroj, který však zaručuje uživateli postup v souladu s tím, který byl na mezinárodní/evropské/národní úrovni schválen, jako nejvhodnější všemi členskými státy a zainteresovanými stranami. Pro fyzickou ochranu prvku kritické infrastruktury je v současné době (2013) připravována ČSN 73 4450-1 Fyzická ochrana prvku kritické infrastruktury, která stanovuje obecné principy a požadavky využitelné pro všechna odvětví kritické infrastruktury. Jedná se o první normu souboru, jehož dalšími částmi budou specifikační normy stanovující konkrétní požadavky pro jednotlivá odvětví v souladu s nařízením vlády [31]. V ČSN ISO/IEC 27001 [8] jsou uvedeny požadavky na fyzickou bezpečnost a bezpečnost prostředí s cílem předcházet neautorizovanému fyzickému přístupu do vymezených prostor, předcházet poškození a zásahům do provozních budov a informací organizace. V normě jsou uvedeny požadavky na ochranu perimetru, přístupový systém, zabezpečení kanceláří, místností a prostředků, ochrana před hrozbami z vnějšku a prostředí.
5.2 Technická opatření Systémy technické ochrany slouží ke snížení rizika poškození nebo zničení majetku na akceptovatelnou míru a vytváří podmínky pro včasnou reakci na rizikovou situaci s cílem eliminace útočníků nebo pachatelů. Požadavky na systémy technické ochrany jsou definovány kvalitou a systémovými nároky na bezpečnostní technologie. Stanovené požadavky musí být definovány v souladu s evropskými normami, případně základními měřitelnými parametry. Obecné požadavky na systémy technické ochrany: • vzájemná kompatibilita použitých technologií, • stavebnicová struktura zařízení, • kompatibilita s dohledovým a přijímacím poplachovým centrem, • decentralizace ústředen bezpečnostních systémů, • zálohování proti výpadku elektřiny, • provedení „antivandal“ u prvků technického zabezpečení tam, kde to vyžadují místní podmínky, • technologie volně dostupné na trhu, • progresivnost použitých technologií.
52
Základními technickými prostředky pro systémy technické ochrany jsou: mechanické zábranné prostředky, poplachové zabezpečovací a tísňové systémy, systém kontroly vstupu, kamerové sledovací systémy, poplachové přenosové systémy a zařízení, kombinované a integrované systémy, přístroje pro použití v audio a video dveřních vstupních systémech, bezpečnostní osvětlení, speciální systémy technické ochrany (např. rentgenová zařízení, detektory kovů a látek, místní rozhlas) [35]. Mechanické zábranné prostředky slouží k zamezení nebo ztížení přístupu do chráněného objektu nebo prostoru. Plní taktéž funkci preventivních opatření, která napomáhají odradit potenciálního pachatele, nebo vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení vhodných opatření proti útočníkovi. Základní úlohou mechanických zábranných prostředků je: • vymezit chráněné zóny objektu nebo prostoru, • zabránit neoprávněnému vstupu nebo vjezdu do objektu nebo prostoru, • chránit hmotný i nehmotný majetek v objektu nebo prostoru, • zabránit umístění nebezpečného předmětu v objektu nebo prostoru. • • • • • •
Mechanické zábranné prostředky tvoří zejména: oplocení a ohrazení, vrata, brány, branky, závory, retardéry, stavební konstrukce pláště budovy (prostoru), dveře, mříže, katry, turnikety, okna, skla, fólie, rolety, zámky a uzamykací systémy, trezory, bezpečnostní schránky apod.
Požadavky na vybrané mechanické zábranné prostředky upravují technické normy. Ochrana pomocí poplachových zabezpečovacích a tísňových systémů představuje z hlediska technického zabezpečení objektu v návaznosti na rychlost zákroku ostrahy nejspolehlivější systém doplňující mechanické zábranné systémy. Slouží ke včasnému zjišťování, vyhodnocování a indikaci neoprávněného vniknutí (nebo jeho pokusu) do střeženého prostoru. Signalizace poplachových zabezpečovacích a tísňových systémů je využita k vyrozumění a přivolání ostrahy (nebo jinému druhu zásahu) v případě ohrožení chráněných objektů. Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy upravuje soubor příslušných technických norem [12], které jsou členěny následovně: • prostředky obvodové (perimetrické) ochrany, • prostředky prostorové ochrany, • prostředky plášťové ochrany, • tísňové systémy, • prostředky předmětové ochrany, • ostatní prostředky. 53
Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy mohou rovněž sloužit k aktivaci dalších systémů technické ochrany (např. CCTV sledovacího systému), ke kontrole dodržování stanovených režimových opatření, případně k dokumentování pohybu osob a vozidel v chráněných objektech a prostorech apod. Dále může rovněž monitorovat prostředí (teplota, kouř, zaplavení, únik plynů apod.) v rizikových prostorech. V objektech a prostorech, kde je povinná instalace elektrické požární signalizace podle právních předpisů, nemůže však poplachový zabezpečovací a tísňový systém zajišťovat požadovaný rozsah signalizace vzniku požáru. Základní prvky poplachových zabezpečovacích a tísňových systémů: detektor, ústředna, přenosové prvky, signalizační zařízení, doplňková zařízení. Rozdělení elektrických a elektronických zábranných systémů z hlediska prostorového zaměření: • obvodová (perimetrická) ochrana, • plášťová ochrana, • prostorová ochrana, • předmětová ochrana. CCTV sledovací systémy slouží pro snímání, přenos, zobrazování a dokumentaci pohybu osob a dopravních prostředků. Jedná se o doplňkový bezpečnostní systém k poskytování rychlé a spolehlivé obrazové informace pro zabezpečovací, bezpečnostní a monitorovací činnosti, včetně záznamu obrazových signálů pro zpětné vyhodnocování. CCTV sledovací systémy upravují příslušné technické normy [13]. Kamerové systémy umožňují vizuální kontrolu a monitorování oblastí střeženého prostoru. Systémy plní roli bezpečnostního nebo dohledového systému a vhodně doplňují funkci zabezpečovacího systému. Prvky CCTV sledovacího systému umožňují snímání obrazu v místě sledovaného prostoru, jeho přenos a zobrazení na stanoviště obsluhy bezpečnostního systému (dohledové centrum), případně uchování záznamu obrazu k pozdějšímu využití. Záznam obrazu je často využíván ke zkoumání rizikových situací, popřípadě plní i roli důkazního materiálu. Kamerové systémy jsou z bezpečnostního hlediska nejčastěji využívány ke střežení bran, vchodů, pozemků, plotů, objektů, předmětů, turniketů, bankovního provozu, obchodních středisek apod. Ve specifických případech může být CCTV sledovací systém využit jako samostatný poplachový systém - detekce pohybu v obraze. Při instalaci CCTV sledovacího systému je třeba zvážit následující kritéria úhly záběru, vzdálenost pozorování, požadavky na detaily, povětrnostní a světelné podmínky, způsob vyhodnocování obrazu kamer, záznam obrazu. Systém kontroly vstupu slouží k zajištění režimu vstupu osob a vjezdu vozidel do chráněných prostor a k dokumentování jejich pohybu v těchto prostorech. Požadavky na systém kontroly vstupu pro použití v bezpečnostních aplikacích upravují příslušné technické normy [14]. Pokud některé součásti systému kontroly 54
vstupu tvoří část zabezpečovacího poplachového systému, musí tato část současně splňovat požadavky technických norem na zabezpečovací systémy. Zabezpečení systémem kontroly vstupu je založeno na klasifikaci identifikace a na klasifikaci přístupu [21]. Účelem systému kontroly vstupu je zabránit přístupu neoprávněným osobám do vyhrazených prostor nebo k utajovaným informacím. Funkce systému umožňují prověření oprávněnosti ke vstupu, znemožňují vstup více osob identifikujících se shodným vstupním prvkem, reagují na nežádoucí změny a/nebo neoprávněné pokusy v systému sledování pohybu osob poplachovým signálem. Systém kontroly vstupu umožňuje rozlišení falešných poplachů způsobených technickou poruchou zařízení. Kontrola je prováděna pomocí technických prostředků počínaje snímačem identifikační karty bez evidence událostí, až po ucelený systém s centrální on-line evidencí, analýzou a možným napojením na další aplikace nebo využitím ostrahy. Primárním řídícím faktorem přístupových systémů je přidělení přístupového práva. Přístupové právo je přiděleno osobě na základě stupně oprávnění podle dispozic časových, personálních, prostorových apod. Systém kontroly vstupu je zabezpečen pomocí třídy identifikace a třídy přístupu. Klasifikace zabezpečení je definovatelná pro každé místo přístupu, odděleně pro vstup i výstup. Klasifikaci zabezpečení je možno definovat jako nezávislou kombinaci tříd identifikace a tříd přístupu. Používají se 4 třídy identifikace (0 - 3) a 2 třídy přístupu uživatelů (A, B). Bezpečnostní a nouzové osvětlení je preventivní opatření fyzické ochrany pro odhalování a odrazování potenciálních útočníků a pro zvýšení pocitu bezpečí, které snižuje rizika průniku do bezpečnostní zóny. Ovládání bezpečnostního osvětlení může být obsluhou (zpravidla dálkově) nebo automaticky (časově nebo podle světelnosti). Rozsah bezpečnostního osvětlení bývá aplikován na vstupy a vjezdy, perimetr bezpečnostní zóny, popřípadě na rizikové části perimetru a další prostory snímané CCTV sledovacím systémem. Bezpečnostní osvětlení napomáhá k trvalému osvětlení za snížené viditelnosti, osvětlení při detekci pohybu a infračervené osvětlení. Za speciální systémy technické ochrany jsou považovány například: • detekční zařízení, • místní rozhlas, • nouzové zvukové systémy, • prostředky proti neoprávněnému získávání informací apod. Elektrická požární signalizace slouží k včasné signalizaci vzniklého požáru. Samočinně nebo pomocí lidského činitele urychluje předání této informace osobám určeným k zajištění represivního zásahu, případně uvádí do činnosti zařízení, která brání rozšíření požáru a usnadňují, případně provádějí protipožární zásah. Elektrická požární signalizace se instaluje v souladu s požadavky právních předpisů. Technické požadavky na provedení elektrické požární signalizace jsou stanoveny normami [11].
55
• • • •
Funkcí systému elektrické požární signalizace je: detekce a signalizace kouře, plamene, teplot, hlášení požáru, přijetí opatření k minimalizaci poškození objektu požárem, vyslání akustických anebo optických signálů osobám, které mohou být požárem ohroženy.
Součástí systému elektrické požární signalizace jsou: • hlásiče, • ústředny elektrické požární signalizace, • doplňující zařízení. V současné době se využívají dva typy systémů: • s kolektivní adresací, kdy ústředna pouze rozliší linku, ze které signál přišel, ale nezjistí konkrétní hlásič, • s individuální adresací, kdy ústředna identifikuje ohnisko požáru a konkrétní hlásič. Dohledové a přijímací poplachové centrum, dříve tzv. pult centralizované ochrany, je nepřetržitě obsluhované zabezpečené pracoviště, v němž jsou zaznamenávány a na základě stanovených postupů zpracovávány informace týkající se stavu jednoho nebo více poplachových systémů. Dohledové a přijímací poplachové centrum je konstruováno pro přenos informací o stavu a technických událostech v bezpečnostních systémech z napojených objektů, centrální vyhodnocování informací, jejich zaznamenání na určená média a podle technické vybavenosti systému jejich zobrazení na monitoru. Přenos z více objektů předpokládá jednotnou podobu informací ze všech napojených objektů. Součástí problematiky dohledového a přijímacího poplachového centra je způsob přenosu informací z objektu na pult stálé ostrahy nebo prostřednictvím elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany hasičského záchranného sboru. Může se jednat o: • radiový přenos na přidělené frekvenci provozovatele, • využití služeb operátorů GSM, • spojení přes telefonní linky. Radiový přenos má výhodu v tom, že není zapotřebí pokládat spojovací vedení. Radiový přenos může být rušen pomocí silného vysílače. Při přenosu telefonní linkou musí být vedení zabezpečeno ukrytím (zemní kabel), připojením bezpečnostního systému na nezveřejněné číslo, nebo připojením na telefonní číslo digitální ústředny, u níž je možno periodicky testovat neporušenost linky.
56
Vyhodnocovací systémy DPPC mohou automaticky operátora upozornit na cizí objekt v obraze, nebo ztracený předmět z obrazu, možná je také sčítací funkce, kdy je registrován počet vstupujících a vystupujících osob [5].
5.3 Režimová opatření Režimová opatření fyzické ochrany jsou součástí interní bezpečnostní dokumentace vlastníka/provozovatele zařízení. Zahrnují opatření organizačního, personálního a provozního charakteru, která jsou východiskem pro účinný systém fyzické ochrany a mají přímou vazbu na další technická opatření fyzické ochrany a ostrahu. Systém bezpečnosti, odpovědnost za její realizaci, vazby mezi jednotlivými bezpečnostními prvky, druhy a rozsah režimových opatření stanovuje bezpečnostní politika, která je základním koncepčním dokumentem organizace. Bezpečnostní politika stanovuje priority, etapy, cíle, kritéria hodnocení a systém odpovědnosti bezpečnostního systému ve vazbě na míru identifikovaných rizik. Za režimová opatření se považuje soubor administrativně-technických organizačních pokynů a postupů sloužící ke stanovení režimu a způsobu použití bezpečnostních opatření. Režimová opatření zajišťují vzájemné vazby mezi technickými opatřeními a uživateli objektu. Ve své podstatě jsou závazným a přesně definovaným souborem opatření, pokynů, příkazů, zákazů a omezení zajišťujících fyzickou ochranu jako celek. Režimová opatření se týkají: • činnosti pracovníků uvnitř organizace (vlastních zaměstnanců), • pohybu a chování osob přicházejících zvenčí včetně oběhu dokladů a informací uvnitř organizace (administrativní nebo spisový pořádek), • vstupů a výstupů informací, dat, dokumentů vně organizace. Mezi režimová opatření patří zejména: • režim vstupu zaměstnanců a vjezdu služebních vozidel do bezpečnostní zóny, který stanoví oprávnění zaměstnanců a dopravních prostředků pro vstup/vjezd do objektu, výstup/výjezd z objektu a podmínky a způsob jejich kontroly, • režim vstupu/vjezdu smluvních partnerů, který stanoví oprávnění smluvních partnerů a jejich dopravních prostředků pro vstup/vjezd do objektu, výstup/ výjezd z objektu a podmínky a způsob jejich kontroly, • režim vstupu a vjezdu návštěv, který stanoví oprávnění zaměstnanců a dopravních prostředků pro vstup/vjezd do objektu, výstup/výjezd z objektu a podmínky a způsob jejich kontroly, • režim pohybu osob, dopravních prostředků a utajovaných informací v objektu a jeho jednotlivých částech v pracovní a mimopracovní době, • režim manipulace s hmotným a nehmotným majetkem v objektu,
57
• režim identifikačních prvků (klíče, PIN kódy, karty apod.), které se používají pro systémy zabezpečení vstupů (dále jen klíče) a kterým se zejména určuje systém a způsob označování, přidělování a odevzdávání klíčů, jejich úschovy a evidence, uložení duplikátů a způsob jejich použití, • systém kontroly bezpečnostních opatření, • režim obsluhy a správa systémů technické ochrany, včetně způsobu zajištění servisu a periodických činností podle technických norem k systémům technické ochrany, • školení zaměstnanců, • testování účinnosti opatření fyzické ochrany, • opatření a postupy pro mimořádné události. Režimová opatření se pro konkrétní objekt (prostor) stanoví písemně v bezpečnostní směrnici dotčeného objektu nebo v provozním řádu objektu. Režimová opatření se stanovují s přihlédnutím ke specifikám, místním podmínkám a bezpečnostní situaci objektů a prostorů (rozsahu technického zabezpečení, rozsahu výkonu ostrahy apod.). Základními požadavky na systém režimových opatření jsou: • jednoznačnost, srozumitelnost a stanovení odpovědností, • soulad s právními a technickými normami, • adresnost a zaměření na nezbytný rozsah uživatelů a prokazatelnost jejich seznámení s danými režimy, • soulad s provozními požadavky a předmětem činnosti provozovatele objektu, • podpora funkčnosti systémů technické ochrany a celkového zajištění fyzické ochrany, • kontrolovatelnost opatření, • důslednost při vyžadování dodržování opatření. • • • • •
Prvky spisové služby (významná součást režimové ochrany): spisový plán, spisová registrace, řády, předpisy, směrnice pro spisovou agendu, spisové pomůcky, předepsané a používané tiskopisy.
Základními dokumenty režimové ochrany jsou: • Statut organizace - v něm je vyjádřen cíl a účel činnosti organizace, důležitost jejího postavení.
58
• Organizační řád organizace - konkretizuje strukturu organizace a vazby jednotlivých částí i vlastní provozní činnosti. Obsahuje i ustanovení týkající se ochrany organizace. • Pracovní řád - rozvádí funkční náplně jednotlivých kategorií pracovníků, jejich práva a povinnosti, eventuálně pracovní postupy. Obsahuje podrobně zpracovanou komplexní ochranu včetně ochrany dat a informací. Musí se stanovit i stupeň utajení jednotlivých funkcí. • Spisový řád - stanoví zásady oběhu dokumentů, systém jejich posuzování a schvalování včetně další činnosti jejich předávání (kopírování, ukládání, poštovní přeprava, postupy v případě ztráty a další). S tím souvisí i manipulace a režim dalších administrativních pomůcek, jako razítka, kopírovací papíry, barvící pásky, magnetická media apod. • Skartační činnost - vytříďování dokumentů podle další směrnice (skartační řád). Zde se stanoví skartační lhůty, způsob vytříďování agendy, určování jejich důležitosti a způsob likvidace dokumentů. Do režimové ochrany dále patří: • stanovení zásad užívání technických prostředků pro spisovou službu, eventuálně o povolení komunikačních prostředků (soukromé hovory, faxy), • stanovení zásad pro rozmnožovací zařízení a manipulaci s nimi.
5.4 Ostraha Ostraha je bezpečnostní služba vykonávaná bezpečnostními pracovníky. Osoby pověřené výkonem ostrahy musí být pro tuto činnost svědomitě vybrány, náležitě proškoleny a také vycvičeny. Ostraha může být zajišťována vlastními zaměstnanci vlastníka/provozovatele objektu (profesionálními nebo neformálními bezpečnostními pracovníky) nebo smluvní bezpečnostní agenturou s profesionálními bezpečnostními pracovníky. Osoby pověřené výkonem ostrahy podle technické normy [7] musí splňovat podmínky odborné způsobilosti k výkonu strážní služby podle příslušného právního předpisu [80] a jejich znalosti musí být periodicky prověřovány. Doba, rozsah, podmínky výkonu, práva a povinnosti ostrahy musí být jednoznačně stanoveny, např. formou směrnice pro výkon ostrahy, která je součástí bezpečnostní dokumentace subjektu kritické infrastruktury. Pokud ostrahu zajišťuje poskytovatel bezpečnostních služeb, musí být požadavky a podmínky výkonu ostrahy stanoveny ve smlouvě. Základní formy ostrahy jsou: • místní výkon na pevných nebo pohyblivých/pochůzkových stanovištích, • mobilní hlídka, • bezpečnostní ochranný doprovod (osob, peněz a cenností, nákladů), • dálkový dohled prostřednictvím dohledového a přijímacího poplachového centra. 59
Při zajištění ostrahy mimo střežený objekt formou dálkového dohledu prostřednictvím dohledového a přijímacího poplachového centra musí být přenos poplachového stavu z objektu zajištěn takovým způsobem, aby nemohlo dojít k jeho snadnému přerušení (např. dva různé přenosové systémy, krátká perioda kontroly spojení s dohledovým a přijímacím poplachovým centrem apod.) [5]. Hlavní funkcí pracovníků ostrahy je: • ochrana osob, • ochrana majetku, • prevence nebo detekce násilného vniknutí, neoprávněného vstupu nebo neoprávněné činnosti, vandalismu nebo narušení veřejného nebo soukromého vlastnictví, • prevence nebo detekce krádeže, ztráty, zpronevěry, zneužití nebo zatajení majetku, zboží, peněz, dokumentů apod., • dodržování a prosazování stanovených režimových opatření a dalších politik a postupů majících vliv na snížení kriminality, • obsluha systémů technické ochrany ve stanoveném rozsahu oprávnění, • zajištění přivolání kvalifikované pomoci v případě potřeby a zajištění nezbytných úkonů do jejich příjezdu, • plnění úkolů v oblasti prevence požární ochrany a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, • vedení záznamů o průběhu služby a předepsané bezpečnostní dokumentace, • výkon dalších povinností stanovených vlastníkem/provozovatelem objektu nebo zvláštními právními normami. Pracovníci ostrahy pro zajištění výše uvedených funkcí vykonávají standardní úkony, mezi které náleží: • kontrola vstupů/výstupů osob, • kontrola vjezdů/výjezdů vozidel, • kontrola pohybu materiálu do/z objektu (osoby/vozidla), • zajištění správy klíčů (výdej/vrácení a evidenci), • zajištění informační a recepční služby, • provádění kontrolní obchůzkové činnosti ve stanovených periodách a stanovených trasách, • identifikace mimořádné situace, • provádění zákroku v případě ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí v souladu s postupy danými bezpečnostní dokumentací, • provádění ohlašovací povinnosti v případech ohrožení života, zdraví nebo majetku v souladu s postupy danými bezpečnostní dokumentací, • přijmutí nezbytných opatření do doby příjezdu kvalifikované pomoci, • poskytnutí součinnosti složkám integrovaného záchranného systému. 60
• • • •
Dělení ostrahy z časového hlediska: vázaná na pracovní dobu, vázaná na dobu mimo provozní dobu, nepřetržitá, nárazová.
• • • • • • • •
Dělení ostrahy podle rozsahu výkonu: propustková (stacionární) ochrana, obvodová ochrana: pevná stanoviště, pochůzková stanoviště, celoplošná ochrana, doprovodná ochrana (např. při přepravě jaderného paliva), dozorová (přehledová) ochrana (výkon dozorčí a operátorské služby), zásahová ochrana, ochrana patrolováním, aktivní víceúčelová ochrana.
Dělení ostrahy podle výzbroje a výstroje: • ozbrojená ochrana - pracovníci mohou být vyzbrojeni prostředky osobní ochrany nebo střelnou zbraní, • neozbrojená ochrana - je vykonávána zpravidla na dispečerských a operátorských stanovištích, recepcích nebo vrátnicích. Dělení ostrahy podle vystupování na veřejnosti: • veřejná (označená) - bezpečnostní pracovník je oblečen ve stejnokroji, na kterém musí být identifikační znaky bezpečnostní agentury. Pracovník musí být identifikovatelný (visačka se jménem nebo číslem), • skrytá. • • •
• • •
Povinnosti provozovatele (objednatele) ostrahy: stanovit hlavní předmět chráněných zájmů (rozhodující aktiva) ostrahy, delegovat na poskytovatele ostrahy oprávnění k ochraně majetku a osob v rozsahu nezbytném pro daný výkon ostrahy, předat dodavateli ostrahy požadavky na obsah směrnice pro ostrahu, přehled bezpečnostních rizik a interních předpisů objednatele nezbytných pro zajištění ostrahy, vytvořit podmínky pro efektivní výkon ostrahy, specifikovat osoby oprávněné ke kontrolní činnosti ostrahy a jejich oprávnění, specifikovat odpovědnou osobu objednatele pro řízení výkonu ostrahy a její oprávnění,
61
• zajistit monitorování kvality výkonu ostrahy v rozsahu odpovídající jejímu významu pro systém fyzické ochrany, • neprodleně informovat dodavatele ostrahy o změnách souvisejících s ostrahou objektu, • upozornit dodavatele na nedostatky v zajišťování ostrahy. Povinnosti dodavatele ostrahy: • zpracovat Směrnici pro výkon ostrahy v souladu s požadavky objednatele a předložit ji ke schválení objednateli, • zajišťovat ostrahu objektu s ohledem na míru rizika, • upozornit objednatele na bezpečnostní a jiná rizika zvoleného způsobu ostrahy objektu, • zajišťovat periodické kontroly výkonu ostrahy a informovat o jejich výsledku provozovatele, • při předání nebo převzetí objektu od ostrahy zajistit, aby způsob předání neohrozil úroveň fyzické ochrany, • respektovat interní předpisy objednatele a zajistit jejich plnění, nejsou-li v rozporu s obecně závaznými právními a odbornými normami, • zajistit pojištění odpovědnosti za škody způsobené nekvalitním výkonem ostrahy v rozsahu objemu chráněných aktiv, • zajistit seznámení všech zaměstnanců zajišťujících výkon ostrahy a kontrolní činnosti se Směrnicí pro výkon ostrahy a interními předpisy objednatele nezbytnými pro zajištění ostrahy, • spolupracovat s místně příslušnými složkami Policie České republiky, popřípadě Městské policie a ostatními složkami integrovaného záchranného systému.
62
6
Bezpečnostní standardy fyzické ochrany
Standardizace je proces, při kterém dochází k výběru, sjednocování a ustálení jednotlivých variant postupů, reakcí, vstupů a jejich kombinací. Výsledkem tohoto procesu je standard, který je charakterizován jako vybraná a optimálně proveditelná varianta určité činnosti nebo stavu. V tomto případě jsou výsledným produktem bezpečnostní standardy fyzické ochrany. Bezpečnostní standardy fyzické ochrany tvoří jednu ze součástí celkového bezpečnostního systému. Stanovují minimální požadavky na zajištění ochrany majetku a bezpečnosti osob, vycházející z posouzení bezpečnostních hrozeb a ze stanovených rizik [21]. Elektrizační soustava je z bezpečnostního hlediska charakteristická především tím, že není možné prostřednictvím fyzické ochrany prakticky zabezpečit všechny její prvky. Jedná se zejména o zařízení sloužící k přenosu elektřiny od výrobců k distributorům a následně ke spotřebitelům. Z tohoto důvodu jsou opatření fyzické ochrany zaměřena především na: • detekci možných hrozeb a narušení perimetrů, • odrazení útočníků od svých záměrů zviditelněním připravenosti, • režimová opatření, která zamezí nekontrolovatelnému přístupu nepovolaných osob do příslušné bezpečnostní zóny a zajistí okamžitou a adekvátní reakci na signály narušení. Bezpečnostní standardy fyzické ochrany jsou navrhovány se zřetelem na maximální využitelnost již realizovaných opatření fyzické ochrany a rozsahu instalace bezpečnostních technologií, z důvodů efektivity využití finančních prostředků. Centralizace výstupů poplachových a poruchových stavů a událostí poplachových systémů vytváří efektivní prostředí pro včasné a účinné reakce na vzniklé situace. Tento stav umožňuje úzkou spolupráci s jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému. Je možné účinně předcházet mimořádným událostem, krizovým situacím a škodám na objektech a zařízení elektrizační soustavy. Bezpečnostní standardy fyzické ochrany se stávají jedním ze základních prvků optimalizace nákladů na fyzickou ochranu elektrizační soustavy. Fyzická ochrana musí mít podle daných standardů takovou úroveň, aby ochránila majetek, životy a zdraví osob a odradila případné útočníky. To vše za cenu odpovídajících finančních nákladů. Nadhodnocené požadavky bezpečnostních standardů fyzické ochrany vyžadují neúměrně vysoké náklady na realizaci a provoz bezpečnostních opatření. Naopak podhodnocené požadavky mohou mít za následek materiální a finanční ztráty nebo ztráty či poškození života a zdraví osob.
6.1 Cíle bezpečnostních standardů fyzické ochrany Obecným cílem bezpečnostních standardů fyzické ochrany je nastavit odpovídající úroveň jednotlivých opatření fyzické ochrany aktiv elektrizační 63
soustavy za účelem zabránění nebo zmírnění následků hrozeb, které ohrožují aktiva elektrizační soustavy. V podstatě se jedná o prevenci násilného vniknutí do bezpečnostních zón a možného zničení či poškození technologických zařízení a dalšího majetku [51]. Jednotlivá aktiva se umisťují ve vymezených zónách chráněných bezpečnostním perimetrem, jenž je tvořen bezpečnostními bariérami a vstupními kontrolami. Specifické cíle bezpečnostních standardů fyzické ochrany: • stanovit reálné a odůvodnitelné systémové požadavky na bezpečnost elektrizační soustavy v souladu s technickými normami, • definovat minimální požadovanou úroveň a rozsah opatření fyzické ochrany pro jednotlivé bezpečnostní zóny elektrizační soustavy, • stanovení vhodných organizačních, režimových a technických opatření a ostrahy podle specifikovaných kategorií aktiv elektrizační soustavy, • provázání vzájemných vazeb jednotlivých opatření fyzické ochrany, s cílem eliminace bezpečnostních rizik na přijatelnou úroveň, • centralizace řízení nad opatřeními fyzické ochrany v rámci každého provozovatele, • zajištění účelnosti a efektivnosti investičních a provozních prostředků vložených do ochrany majetku a optimalizace nákladů na opatření fyzické ochrany, • předcházení mimořádných událostí, při kterých by mohlo dojít zejména k ohrožení života a zdraví osob či škodám na majetku. Základní zdroje návrhu bezpečnostních standardů fyzické ochrany tvoří zejména [4]: • platná právní úprava a technické normy, včetně předpisů a dokumentů Evropské unie, • posouzení fyzické ochrany objektů elektrizační soustavy, • analýza bezpečnostních hrozeb a rizik, • používané bezpečnostní standardy pro zajištění fyzické ochrany osob a majetku, • Best Practice. Bezpečnostní standardy fyzické ochrany byly zpracovány na základě detailního seznámení s předpisy a dokumenty Evropské unie, právními předpisy České republiky, technickými normami a poznatky vyplývající z odborných publikací a specializovaných článků uveřejněných v odborných periodicích zabývajících se bezpečnostní problematikou zaměřenou na fyzickou ochranu. Přehled o aktuálním rozsahu a úrovni zabezpečení objektů elektrizační soustavy byl získán na základě fyzických obhlídek objektů a zařízení elektrizační soustavy. Poté byla získaná data vzájemně porovnávána a vyhodnocována. Na základě závěrů vyplývajících z tohoto postupu byly vyvozeny možné varianty řešení s přihlédnutím k finančním nákladům a respektováním národních právních norem. 64
Závěry vyplývající z provedeného posouzení byly porovnávány s již používanými standardy fyzické ochrany objektů s obdobnou charakteristikou, zařazených do kritické infrastruktury (evropské kritické infrastruktury i národních infrastruktur), a se standardy fyzické ochrany jiných důležitých objektů. Na základě posouzení a porovnání získaných údajů byla aktiva elektrizační soustavy rozdělena do jednotlivých kategorií podle významu chráněného zájmu. Pro dislokaci kategorizovaných aktiv elektrizační soustavy byly stanoveny příslušné bezpečnostní zóny. Následně byla soustředěna všechna používaná organizační, technická a režimová opatření obecně aplikovaná při realizaci fyzické ochrany. Poté byla pro jednotlivé kategorie aktiv elektrizační soustavy definována opatření fyzické ochrany, která je nezbytné aplikovat. Výsledný produkt byl konzultován s odborníky z oboru elektrizační soustavy, znalci a odborníky oblasti fyzické ochrany [21]. Odpovídající úroveň fyzické ochrany zajišťuje vlastník/provozovatel objektu elektrizační soustavy prostřednictvím tvorby a implementace plánů bezpečnosti, preventivních opatření, realizací kontrolní činnosti a pravidelným vyhodnocováním již realizovaných opatření. Ten je oprávněn rozhodovat o svém majetku a nakládat s ním podle svého uvážení. Rozhoduje tedy i o rozsahu a úrovni fyzické ochrany. Toto oprávnění se týká taktéž vlastníků objektů elektrizační soustavy v rámci zajištění jejich provozuschopnosti. Mají tedy právo stanovit příslušná omezení a bezpečnostní pravidla ve vztahu k vlastním zaměstnancům a osobám vstupujícím do bezpečnostních zón elektrizační soustavy [21]. Mezi základní povinnosti vlastníka/provozovatele objektu elektrizační soustavy se řadí povinnost zabezpečení plynulého, bezpečného a bezporuchového provozu zařízení elektrizační soustavy a dodržení nepřerušovaných dodávek elektrické energie odběratelům. Z této povinnosti vyplývá nutnost zajištění odpovídající ochrany majetku, života a zdraví osob. V souladu se Směrnicí o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu [50] nesou primární a konečnou odpovědnost za ochranu evropské kritické infrastruktury (tedy za rozhodující prvky elektrizační soustavy) vlastníci/provozovatelé těchto infrastruktur.
6.2 Kategorie aktiv elektrizační soustavy a bezpečnostní zónování Stanovení kategorie aktiv elektrizační soustavy vychází ze stávající kategorizace aktiv přenosové soustavy a výrobců elektřiny, významu chráněného zájmu a specifik jednotlivých objektů. Podkladem pro návrh zařazení aktiv do jednotlivých kategorií bylo provedené posouzení objektů elektrizační soustavy a analýza hrozeb a rizik. Aktiva elektrizační soustavy byla rozdělena podle jejich významu do čtyř kategorií [21]. Do I. kategorie aktiv elektrizační soustavy byly zařazeny objekty, pracoviště a technologické celky s kritickým významem pro elektrizační soustavu. Jedná se zejména o pracoviště dispečerského řízení přenosové soustavy a výroben elektřiny, technologické dispečinky, zařízení pro přenos a zpracování dat a ostatní zařízení důležitá pro zajištění řídících procesů výroby a přenosu elektřiny. 65
Dispečerské řízení výroby elektřiny zajišťuje dostatečný výkon a dodávky elektřiny do přenosové soustavy a jeho základním posláním je operativní řízení výroby elektrické energie za běžného stavu i za mimořádných událostí. Dispečerské řízení přenosové soustavy zahrnuje celý proces přípravy provozu sítí a zdrojů, zejména v oblasti podpůrných služeb, vlastního operativního dispečerského řízení a následného vyhodnocení provozu. Základní činnost dispečerského řízení přenosové soustavy zahrnuje: • řízení výkonové bilance v reálném čase, • řízení sítí přenosové soustavy včetně propojení na zahraničí a spolupráce s dalšími subjekty dispečerského řízení, • řešení poruchových a mimořádných stavů v elektrizační soustavě. V případě vyřazení klíčových pracovišť řízení elektrizační soustavy může dojít ke kritické situaci v systému řízení zásobování elektrickou energií v České republice a současně k přímému ohrožení funkce evropské elektrizační soustavy [21]. Do II. kategorie aktiv elektrizační soustavy byly zařazeny objekty, pracoviště a technologické celky se zásadním významem pro zabezpečení výroby, přenosu a distribuce elektřiny. V případě vyřazení některého z těchto klíčových zařízení výroben elektřiny, přenosové a distribuční soustavy může dojít k závažným komplikacím v zásobování elektřinou. Vyřazením klíčových zařízení výroben elektřiny (tepelných elektráren a vodních elektráren) dojde k výraznému omezení dodávky elektřiny do přenosové soustavy z národních zdrojů. Tato komplikovaná situace v dodávce elektrické energie do přenosové soustavy bude vyžadovat řešení náhradních dodávek, což může způsobit ohrožení stability přenosové soustavy, popřípadě vyšší stupeň jejího přetížení vznikem nových transportních podmínek. Výpadek klíčového zařízení přenosové soustavy může způsobit další řetězec výpadků a odpojit část sítě od zbytku soustavy a způsobit blackout. Náhradní řešení distribuce elektřiny je možné s ohledem na místní podmínky (hustotu sítě a její zastupitelnost v případě vyřazení z provozu) jen u některých transformoven a s velkými finančními ztrátami. V případě vyřazení záložních zdrojů elektrické energie a technických zařízení určených k zálohování funkcí přenosové soustavy dojde k ohrožení systému nouzových stavů. Poškození nebo zničení administrativních sídel vlastníka/provozovatele prvků elektrizační soustavy může způsobit komplikovanou situaci v řízení a zabezpečení provozu výroby elektřiny a přenosové soustavy. Vyřazením II. kategorie aktiv elektrizační soustavy by tedy mohla vzniknout velmi komplikovaná situace v dodávce elektřiny do přenosové soustavy vyžadující náhradní řešení řízení, což může způsobit ohrožení stability přenosové soustavy České republiky, popřípadě negativně ovlivnit mezinárodního propojení na evropskou elektrizační soustavu [21].
66
Do III. kategorie aktiv elektrizační soustavy byly zařazeny objekty, pracoviště a technologické celky důležitého významu pro zabezpečení výroby, přenosu a distribuce elektřiny. V případě vyřazení některého z těchto aktiv může dojít k ohrožení zásobování elektřinou na regionální úrovni. Funkce aktiv je za určitých podmínek nahraditelná prostřednictvím aktivace jiného zdroje, zařízení či pomoci v rámci České republiky. V případě poškození nebo zničení objektů a prostorů, kde jsou zařízení a místa zajišťující bezporuchový provoz důležitých prvků elektrizační soustavy, může dojít k ohrožení bezpečnosti jejich provozu. Tato situace může způsobit mimořádnou událost, ale zpravidla nedojde k přímému ohrožení funkcí elektrizační soustavy [21]. Do IV. kategorie aktiv elektrizační soustavy byly zařazeny ostatní neprovozní a nevýrobní objekty elektrizační soustavy a některá technologická zařízení distribuční soustavy. Jedná se o zařízení, která nemají přímý vliv na bezpečnost. Jedná se o objekty vlastníka/provozovatele přenosové a distribuční soustavy a výroben elektřiny jako jsou lokální kotelny a odstavné plochy, přístřešky, volné areály, školicí střediska, rekreační zařízení, ubytovny, sociální zařízení apod. Vyřazení těchto objektů může způsobit majetkovou újmu, ale neovlivňuje bezpečný provoz přenosové a distribuční soustavy a elektráren. Vzhledem k rozdílným vlastníkům/provozovatelům objektů elektrizační soustavy byla kategorizace aktiv rozdělena na: • kategorizaci aktiv přenosové soustavy, • kategorizaci aktiv výroby elektrické energie a distribuční soustavy. S kategorizací aktiv bezprostředně souvisí jejich dislokace do příslušných bezpečnostních zón (viz tab. 18). Bezpečnostní zóna je hranicí vymezená oblast (prostor) s definovanými minimálními požadavky na fyzickou ochranu [21]. Tab. 18 Dislokace aktiv do bezpečnostních zón Kategorie aktiva
Bezpečnostní zóna
I.
Zvlášť zabezpečená zóna
II.
Zabezpečená zóna
III.
Chráněná zóna
IV.
Kontrolovaná zóna
Grafické znázornění bezpečnostního zónování, včetně vnější zóny, která není pojímána jako bezpečnostní zóna, je znázorněno na obr. 12.
67
TECHNOLOGICKÝ VJEZD materiál, servis, zásobování
SKV
ZVLÁŠŤ ZABEZPEČENÁ ZÓNA
SKV
ZABEZPEČENÁ ZÓNA
CHRÁNĚNÁ ZÓNA
SKV
NÁVŠTĚVNÍ MÍSTNOST
VSTUP
SKV
KONTROLOVANÁ ZÓNA
VJEZD
Parkoviště pro zaměstnance
Parkoviště pro návštěvy VNĚJŠÍ ZÓNA
Obr. 12 Bezpečnostní zónování
6.3 Minimální a doplňkový standard fyzické ochrany Bezpečnostní standardy fyzické ochrany slouží k jednotnému řešení bezpečnostních opatření objektů elektrizační soustavy. Jejich přijetím vzniká forma vnitřního předpisu k zajištění optimální úrovně fyzické ochrany objektů elektrizační soustavy. V návaznosti na příslušnou kategorii aktiv stanoví minimální požadovanou a doplňkovou úroveň fyzické ochrany podle specifikovaných priorit ochrany. Bezpečnostní standardy fyzické ochrany tvoří [21]: • Minimální standard fyzické ochrany elektrizační soustavy, aplikovatelný na aktiva elektrizační soustavy za běžného stavu v příslušných bezpečnostních zónách. • Doplňkový standard fyzické ochrany a Doplňková opatření systémů technické ochrany elektrizační soustavy v návaznosti na vývoj bezpečnostní situace. Minimální standard fyzické ochrany elektrizační soustavy stanoví nezbytné požadavky na zabezpečení objektů a prostorů formou přiřazení stanovených opatření pro příslušnou kategorii bezpečnostní zóny s tím, že podle konkrétního charakteru objektu elektrizační soustavy, jeho dislokace a specifik lze tento standard v konkrétních specifikách aplikačně upravit, nesmí tím však dojít ke snížení úrovně ochrany [38].
68
Minimální standard fyzické ochrany je rozpracován samostatně pro každou bezpečnostní zónu a pro přehlednost obsahuje v pracovních přehledech souhrn všech navrhovaných opatření fyzické ochrany, včetně přehledu aktiv a bezpečnostních zón elektrizační soustavy. Ve všech bezpečnostních zónách jsou navržena organizační opatření, která spočívají ve: • stanovení bezpečnostní politiky vlastníka/provozovatele, • vytvoření analýzy bezpečnostních hrozeb a rizik [46], • vymezení funkcí a odpovědnosti bezpečnostních pracovníků (bezpečnostní management, bezpečnostní zaměstnanci a technici), • stanovení preventivních opatření k fyzické ochraně. Režimové požadavky jsou kladeny na organizaci vstupu/vjezdu, manipulaci s materiálem, klíčový režim, kontrolní systém, školení zaměstnanců a opatření a postupy pro mimořádné události. Bezpečnostní prvky se navrhují tak, aby odradily, zpomalily, bránily, popřípadě reagovaly na nepovolenou činnost. Současně vymezují kontrolovaný prostor a určují přístupové body vstupů a vjezdů. Zvlášť zabezpečená zóna je prostor chráněný nejvyšším stupněm zabezpečení s přesně definovaným požadavkem přístupu, jeho monitorováním a s použitím certifikovaných mechanických zábranných prostředků a poplachových zabezpečovacích a tísňových systémů vyššího stupně zabezpečení. Systém perimetrické ochrany je tvořen mechanickými zábrannými prostředky - oplocením a vstupními branami doplněným ochranou proti přelezení a podhrabání společně s detekčním systémem doplněným o CCTV sledovací systémy se záznamem událostí. Vstup/vjezd je uskutečňován přístupovými místy, které jsou vybaveny speciálními vstupními systémy se dvěma nezávislými systémy kontroly přístupu a jsou funkčně vázané s CCTV sledovacím systémem. Ochrana stavebních otvorů je realizována certifikovanými mechanickými zábrannými prostředky s detekcí uzavření stavebních otvorů. Tvoří-li budova obvod perimetru, musí být ochrana stavebních otvorů zajištěna certifikovanými prvky, které mají stejnou odolnost, jakou má okolní perimetr. Pro ochranu aktiva je instalována prostorová ochrana. Systém fyzické ochrany je doplněn o bezpečnostní osvětlení [21]. Ostraha je realizována nepřetržitě 24 hodin profesionálními strážci (vlastní zaměstnanci nebo pracovníci smluvní bezpečnostní agentury). Úkolem ostrahy je zabránit neoprávněnému vstupu osob a vjezdu vozidel do příslušné bezpečnostní zóny, evidence oprávněných vstupů a vjezdů, kontrola neoprávněných vnášených (přivážených) a vynášených (vyvážených) předmětů, materiálů a látek, popřípadě kontrola uvnitř bezpečnostní zóny k zabránění ztráty, poškození, zničení, rozkrádání nebo zneužití majetku, kontrola spojená s ochranou života a zdraví osob (bezpečnost a ochrana zdraví při práci a požární ochrana), a to v rozsahu vymezeném směrnicemi (pravidly) pro výkon služby ostrahy. Ostraha může být realizována i dálkově (nepřetržité 24 hodin monitorování poplachových stavů poplachovým 69
zabezpečovacím a tísňovým systémem, CCTV sledovacím systémem a výstrah systému kontroly vstupu operátorem monitorovacího a poplachového přijímacího centra). V případě hrozby nebo vzniku mimořádné události přivolává ostraha kvalifikovanou pomoc [21]. Zabezpečená zóna je prostor chráněný vysokou úrovní zabezpečení za účelem zabránit útočníkovi, který pronikl kontrolovanou a chráněnou zónou, v přístupu k chráněnému aktivu. Systém perimetrické ochrany je tvořen mechanickými zábrannými prostředky - oplocením a vstupními body doplněným ochranou proti přelezení a podhrabání společně s detekčním systémem a CCTV sledovacím systémem se záznamem. Vstup/vjezd je uskutečňován přístupovými místy, které jsou vybaveny speciálními vstupními systémy. Ochrana stavebních otvorů je realizována certifikovanými mechanickými zábrannými prostředky. Tvoří-li budova obvod perimetru, musí být ochrana stavebních otvorů zajištěna certifikovanými prvky, které mají stejnou odolnost, jakou má okolní perimetr. Systém fyzické ochrany je doplněn o bezpečnostní osvětlení [21]. Ostraha je realizována v pracovní době přítomností zaměstnanců v objektu a v mimopracovní době prostřednictvím systémů technické ochrany a operátora monitorovacího a poplachového přijímacího centra. Úkolem ostrahy je zabránit neoprávněnému vstupu osob a vjezdu vozidel do příslušné bezpečnostní zóny a v případě hrozby nebo vzniku mimořádné události přivolat kvalifikovanou pomoc. Rozsah plnění funkce ostrahy (neformálního strážce) musí být vždy písemně vymezen. Ostraha může být realizována nepřetržitě 24 hodin profesionálními strážci (vlastní zaměstnanci nebo pracovníci smluvní bezpečnostní agentury) [35]. Chráněná zóna je prostor chráněný zvýšenou úrovní zabezpečení objektu. Systém perimetrické ochrany je tvořen mechanickými zábrannými prostředky oplocením a vstupními branami doplněnými ochranou proti přelezení a podhrabání společně s detekčním systémem. Ochrana stavebních otvorů je realizována běžnými stavebními prvky. Vstup/vjezd je uskutečňován přístupovými místy, která jsou vybavena speciálními vstupními systémy a CCTV sledovacími systémy bez záznamu. Tvoří-li budova obvod perimetru, musí být ochrana stavebních prvků zajištěna ve stejné odolnosti, jakou má okolní perimetr. Všechny průlezné otvory musí být zajištěny i proti průniku ze střechy a v některých případech i s ochranou podlah (zejména u vícepatrových budov s neomezeným přístupem do nižších úrovní). Systém ostrahy je realizován místně (místně - v době přítomností zaměstnance v objektu) nebo dálkově (v době nepřítomnosti zaměstnanců prostřednictvím systémů technické ochrany a operátora monitorovacího a poplachového přijímacího centra). Úkolem ostrahy je zabránit neoprávněnému vstupu osob a vjezdu vozidel do chráněné zóny a v případě hrozby nebo vzniku mimořádné události přivolat kvalifikovanou pomoc. Rozsah plnění funkce ostrahy (neformálního strážce) musí být vždy písemně vymezen [21]. 70
Kontrolovaná zóna je prostor chráněný základní úrovní zabezpečení objektu. Perimetrická ochrana je tvořena mechanickými zábrannými prostředky - oplocením a vstupními branami/brankami (nebo vstupními body), které po obvodu perimetru zabraňují přístupu do kontrolované zóny. Vstup/vjezd je uskutečňován přístupovými místy, které nejsou vybaveny speciálními přístupovými systémy. Ochrana stavebních otvorů je realizována běžnými stavebními prvky. To platí i v případě, že budova tvoří obvod perimetru. U této bezpečnostní zóny není požadována aplikace systémů technické ochrany a v souladu s podmínkami stanovenými v požárně bezpečnostním řešení stavby se aplikuje elektrická požární signalizace. Opatření ostrahy plní vlastní zaměstnanci formou pravidelné kontroly objektu se zaměřením na markanty neoprávněného vniknutí do kontrolované zóny. V případě hrozby nebo vzniku mimořádné události zaměstnanec informuje bezprostředně odpovědného nadřízeného, popřípadě přivolává kvalifikovanou pomoc. Rozsah plnění funkce ostrahy (tzv. neformálního strážce) musí být pro jednotlivé zaměstnance písemně vymezen, např. v pracovní náplni. Systém ostrahy může být doplněn o recepční službu [21]. Doplňkový standard fyzické ochrany obsahuje návrhy opatření k zajištění fyzické ochrany pro případy vzniku konkrétní hrozby teroristického útoku nebo jiné kriminální činnosti v návaznosti na vývoj bezpečnostní situace. Vztahují se na minimální standard všech bezpečnostních zón [20]. Jedná se o opatření postupně časově na sebe navazující, které je možné v krátkém termínu realizovat u konkrétních aktiv elektrizační soustavy pro zajištění ochrany chráněných zájmů, odstupňovaně podle úrovně daného rizika. Doplňková opatření systémů technické ochrany obsahují návrh technických opatření, která v případech reálného nebezpečí teroristického útoku nebo jiné kriminální činnosti v návaznosti na vývoj bezpečnostní situace lze aplikovat ke stávajícímu systému technického zajištění fyzické ochrany. Jedná se v podstatě o dočasné zajištění úrovně technické ochrany v návaznosti na stav bezpečnostní situace.
71
Závěr Zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektrické energie jsou celosvětově řazena mezi nejvýznamnější a nezranitelnější prvky kritické infrastruktury. Z tohoto důvodu je nezbytné tyto prvky včas identifikovat, posoudit všechna jejich potenciální rizika a následně přijmout adekvátní bezpečnostní opatření, která zajistí jejich dostatečnou ochranu. Realizací těchto kroků dochází nejen k ochraně samotných zařízení, ale především ke zvýšení bezpečnosti obyvatelstva a výrobní sféry, které jsou na dodávkách elektrické energie závislé. V důsledku těchto skutečností monografie přináší ucelený pohled na problematiku bezpečnosti kritické infrastruktury elektroenergetiky. V úvodní části knihy je přiblížen historický vývoj kritické infrastruktury ve Spojených státech amerických, Evropě a České republice ve vazbě na změnu bezpečnostního prostředí. V navazující kapitole je detailně popsána elektrizační soustava České republiky z pohledu zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektrické energie. Teoretickou část knihy uzavírá kapitola věnující se bezpečnostním hrozbám elektroenergetiky. Zde je pozornost věnována nejvýznamnějším bezpečnostním hrozbám antropogenního charakteru, kterými jsou terorismus a kriminální činnost. Druhá polovina monografie je věnována praktickým poznatkům přispívajícím ke zvýšení bezpečnosti elektroenergetiky nejen v České republice. Stěžejním výsledkem je algoritmus objektivizace rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, který zahrnuje dva významné procesy, a to určování prvků kritické infrastruktury a kriteriální analýzu rizik zařízení. Proces určování prvků kritické infrastruktury popisuje postup identifikace a vyhodnocení kritických zařízení, která mohou ovlivnit energetickou bezpečnost v národních a evropských podmínkách. Následná kriteriální analýza rizik nabízí metodologický postup při posuzování potenciálních rizik zařízení. V návaznosti na určování a posuzování prvků kritické infrastruktury je v navazujících kapitolách prezentována problematika jejich ochrany. Jedná se především o výběr vhodných opatření fyzické ochrany a návrh bezpečnostních standardů fyzické ochrany, které jsou dále klasifikovány podle kategorizace objektivizovaných zařízení. Záměrem zvolených řešení, bylo využít v maximální možné míře bezpečnostních opatření realizovaných s cílem nalézt efektivní a účinný způsob ochrany jednotlivých prvků kritické infrastruktury aplikovatelný nejen na území České republiky, ale také Evropské unie. Zajištění maximální možné bezpečnosti kritických zařízení je podstatou vytváření a instalace bezpečnostních opatření kritické infrastruktury elektroenergetiky. Nová poznání a inovativní způsoby řešení dílčích potřeb vybraných souvislostí v ochraně významného segmentu kritické infrastruktury České republiky umožňují nový pohled na možná řešení pro bezpečnostní management elektroenergetiky.
72
Seznam zkratek CCTV CIWIN CPNI ČEPS ČEZ ČR ČSN DHS DPPC EKI EPCIP GSM HDP HSPD IEC ISO JE KB KI KN KZ NIPP NKI NN NSHS NSPP PCCIP PIN VN VVN ZVN
Closed Circuit Television Critical Infrastructure Warning Information Network Centre for the Protection of National Infrastructure Česká přenosová soustava České energetické závody Česká republika Česká technická norma Department of Homeland Security dohledová a poplachová přijímací centra evropská kritická infrastruktura European Programme for Critical Infrastructure Protection Global System for Mobile hrubý domácí produkt Homeland Security Presidential Directive International Electrotechnical Commision lnternational Organization for Standardization jaderná elektrárna kritéria vztahující se k hodnocení úrovně bezpečnostních opatření kritická infrastruktura kritéria vztahující se k hodnocení úrovně nebezpečnosti hrozeb kritéria vztahující se k hodnocení úrovně zranitelnosti zařízení National Infrastructure Protection Plan národní kritická infrastruktura nízké napětí National Strategy for Homeland Security The National Strategy for the Physical Protection of Critical Infrastructure President´s Commission on Critical Infrastructure Protection Personal Identification Number vysoké napětí velmi vysoké napětí zvlášť vysoké napětí
73
Použitá literatura [1] Apostolakis, G.E.; Lemon, D.M.: A screening methodology for the identification and ranking of infrastructure vulnerabilities due to terrorism. Risk Analysis, 2005, Vol. 25, No. 2, pp. 361 - 376. [2] Beneš, I. a kol.: Energetická bezpečnost. Praha: CITYPLAN, 2007. 36 s. ISBN 978-80-354-1244-2. [3] Beneš, I.: Energetika a geopolitika - Důvody k zodolnění zásobování elektřinou obyvatelstva. In Ochrana obyvatelstva 2009. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2009, s. 26 - 38. ISBN 978-80-7385-059-3. [4] Cígler, J.: Metodika posuzování fyzické ochrany objektů kritické infrastruktury. Praha: F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2011. 35 s. [5] Cígler, J.; Němec, P.: CIPnES - Critical infrastructure protection in energy sector. Praha. F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2011. 115 s. [6] Čísla a statistiky [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-8]. Dostupné z: www.cez.cz/cs/pro-media/cisla-a-statistiky/skupina-cez.html. [7] ČSN EN 15602:2008. Poskytovatelé bezpečnostních služeb - Terminologie. Praha: Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 20 s. Třídící znak 761701. [8] ČSN ISO/IEC 27001:2010. Informační technologie - Bezpečnostní techniky - Systémy managementu bezpečnosti informací - Požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 40 s. Třídící znak 369790. [9] ČSN ISO 31000:2010. Management rizik - Principy a směrnice. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 40 s. Třídící znak 010351. [10] ČSN EN 31010:2011. Management rizik - Techniky posuzování rizik. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 80 s. Třídící znak 010352. [11] ČSN 34 2710:2011. Elektrická požární signalizace - Projektování, montáž, užívání, provoz, kontrola, servis a údržba. Praha: Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 100 s. Třídící znak 342710. [12] ČSN EN řady 50131. Poplachové systémy - Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [13] ČSN EN řady 50 132. Poplachové systémy - CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích. Praha: Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [14] ČSN EN řady 50133. Poplachové systémy - Systémy kontroly vstupů pro použití v bezpečnostních aplikacích. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 74
[15] ČSN IEC 60300-3-1:2003. Management spolehlivosti - Část 3-1: Pokyn k použití - Techniky analýzy spolehlivosti - Metodický pokyn. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 56 s. Třídící znak 010690. [16] Danihelka, P.; Poledňák, P.: Risk analysis - general approach. Communications - Scientific Letters of the University of Žilina, 2008, Vol. 10, No. 1, pp. 20 - 23. [17] De La Corte Ibañez, L.: Logika terorismu. Praha: Academia, 2009. 322 s. ISBN 978-80-200-1724-6. [18] Elektroenergetika - Dodávka energie [online]. Moje energie, 2013 [cit. 201305-17]. Dostupné z: http://www.mojeenergie.cz/cz/elektroenergetika-dodavkaenergie. [19] Energetický slovník [online]. ČEPS, a.s., 2013 [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: www.ceps.cz/CZE/Media/Stranky/Energeticky-slovnik.aspx. [20] Hadáček, L.: Bezpečnostní standardy elektrizační soustavy. Praha: F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2009. 30 s. [21] Hadáček, L.; Vašíček, Z.: APENCOT: Analysis of the Protection of Energy Networks’ Crucial Objects against Terrorism and Proposal of Security Standards. Praha: F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2010. 115 s. [22] Homeland Security Act (Public Law 107 - 296) of 25 November 2002. 187 p. [23] Homeland Security Presidential Directive 7 (HSPD-7): Critical Infrastructure Identification, Prioritization, and Protection. Washington: The White House, 2003. 10 p. [24] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, 2008, 52 s. ISBN 978-80-86640-91-4. [25] Kovařík, J.: Kritická infrastruktura a ochrana obyvatelstva. In Sborník příspěvků z konference Ochrana obyvatel 2007. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2007, pp. 145 - 153. [26] Kroupa, J.; Vaca, J.: Čeští neonacisté chystali teror, cvičili se na něj ve zvláštních kempech [online]. iDNES.cz, 2009 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http:// zpravy.idnes.cz/cesti-neonaciste-chystali-teror-cvicili-se-na-nej-ve-zvlastnichkempech-1n5-/domaci.aspx?c=A091104_215022_domaci_vel. [27] Mapa výrobních zdrojů [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-6]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/mapa-vyrobnich-zdroju.html. [28] Martínek, B.: Východiska a principy zajištění ochrany kritické infastruktury v České republice. Odborný časopis 112, Praha, 2008, roč. 7, č. 4, s. 22 - 24. ISSN 1213-7057. [29] Moteff, J.; Parfomak, P.: Critical Infrastructure and Key Assets: Definition and Identification [online]. Federation of American Scientists, 2004 [cit. 2013-0415]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/RL32631.pdf. 75
[30] Mozga, J.: Kritická infrastruktura a veřejná správa [online]. The Science for Population Protection, 2008, s. 99-111 [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http:// www.population-protection.eu/attachments/036_vol0_mozga.pdf. [31] Nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. [32] National Security Strategy [online]. Washington: The White House, 2010. 52 p. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.whitehouse.gov/sites/default/ files/rss_viewer/national_security_strategy.pdf. [33] Návrh Směrnice Rady ze dne 12. prosince 2006 o určování a označování evropské kritické infrastruktury a o posouzení potřeby zvýšit její ochranu (KOM/2006/787 v konečném znění). [34] Návrh Rozhodnutí Rady ze dne 27. října 2008 o výstražné informační síti kritické infrastruktury (CIWIN) (KOM/2008/676 v konečném znění). [35] Němec, P.: Metodika implementace bezpečnostních standardů fyzické ochrany. Praha: F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2011. 40 s. [36] Fungování slunečních elektráren [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/slunce/ flash-model-jak-funguje-slunecni-elektrarna.html. [37] Fungování větrných elektráren [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/vitr/ flash-model-jak-funguje-vetrna-elektrarna.html. [38] Peňáz, J.: Metodika posouzení fyzické ochrany objektů - elektrizační soustava. Praha: F.S.C. BEZPEČNOSTNÍ PORADENSTVÍ a.s., 2010. 33 s. [39] Podíl zdrojů elektřiny použitých pro výrobu elektřiny v roce 2012 [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/odpovednafirma/zivotni-prostredi/informace-dle-energetickeho-zakona-c458-2000sb/2012/podil-zdroju-elektriny.html. [40] Polohopisné schéma vedení [online]. PRE distribuce, 2013 [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.predistribuce.cz/distribuce/distribucni-sit/technickeinformace/polohopisne-schema-vedeni-110-kv.html. [41] Princip funkce jaderné elektrárny [online]. ČEZ, a.s., 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderneelektrarny-cez/ete/technologie-a-zabezpeceni/4.html. [42] Princip tepelné elektrárny [online]. Vodní a tepelné elektrárny, 2013 [cit. 201305-17]. Dostupné z: http://www.vodni-tepelne-elektrarny.cz/princip-tepelneelektrarny.htm. [43] Řehák, D.: Úvod do problematiky řízení rizik. In Lukáš, L. (eds.). Bezpečnostní technologie, systémy a management II. Zlín: VeRBuM, 2012, s. 74-95. ISBN 978-80-87500-19-4.
76
[44] Řehák, D.; Hadáček, L.: Electricity Production and Transmission Facilities Assessment as Part of Critical Infrastructure Protection. Ekonomika a management, 2012, Vol. 6, No. 2, pp. 80 - 88. [45] Řehák, D.; Foltin, P.; Stojar, R.: Vybrané aspekty soudobého terorismu. Praha: AVIS MO ČR, 2008. 143 s. ISBN 978-80-7278-443-1. [46] Sawin, D.; Hoaglund, B.: Control Systems Security Program: Transportation Sector [online]. US Department of Homeland Security, 2012, 32 p. [cit. 201305-14]. Dostupné z: http://ics-cert.us-cert.gov/sites/default/files/ICSJWGArchive/S2012/D21pmTr2_Sawin-Hoaglund_Transportation_Maritime_p.pdf. [47] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 20. října 2004 o ochraně kritické infrastruktury při boji proti terorismu (KOM/2004/702 v konečném znění). [48] Sdělení komise ze dne 12. prosince 2006 o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury (KOM/2006/786 v konečném znění). [49] Smejkal, V.; Rais, K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3. vyd. Prague: Grada Publishing, 2010. 354 s. ISBN 978-80-247-3051-6. [50] Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu. [51] Státní energetická koncepce České republiky. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010. 97 s. [52] Sternstein, A.: Pentagon will require security standards for critical infrastructure networks [online]. NEXTGOV, 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www. nextgov.com/cybersecurity/2013/02/pentagon-will-require-security-standardscritical-infrastructure-networks/61328/. [53] Strategie České republiky pro boj proti terorismu od roku 2013. (2013). Praha: Ministerstvo vnitra, 30 s. [54] Šenovský, M.; Adamec, V.; Šenovský, P.: Ochrana kritické infrastruktury. Edice SPBI SPEKTRUM 51. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 1. vyd. 2007. 141 s. ISBN 978-80-7385-025-8. [55] Technická infrastruktura [online]. E-ON distribuce, 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.ceps.cz/CZE/Cinnosti/Technicka-infrastruktura/ Stranky/default.aspx. [56] Technické informace [online]. E-ON distribuce, 2013 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: http://www.eon-distribuce.cz/file/cs/electricity/technical_ information/EON-popis_ds.pdf. [57] Technické řešení přenosové soustavy [online]. ČEPS, a.s., 2013 [cit. 2013-0516]. Dostupné z: http://www.ceps.cz/CZE/Cinnosti/Technicka-infrastruktura/ Stranky/Technicke_reseniPS.aspx.
77
[58] Typový plán pro řešení krizové situace narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2011 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://download.mpo.cz/get/26093/48806/574890/priloha007.doc. [59] Usnesení vlády České republiky č. 123 ze dne 5. října 2000. Návrh strategie výstavby informačních systémů na podporu krizového řízení a plánování ve státní správě. [60] Údaje o přenosové soustavě [online]. ČEPS, a.s., 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.ceps.cz/CZE/Cinnosti/Technicka-infrastruktura/ Stranky/Udaje-o-PS.aspx. [61] Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů. [62] Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. [63] Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. [64] Vodní elektrárny [online]. Automatizace, 2013 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: http://automatizace.hw.cz/clanek/2006121301 [65] Výbor pro civilní nouzové plánování [online]. Vláda České republiky, 2008 [cit. 2013-02-22]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradniorgany-vlady/brs/pracovni-vybory/civilni-nouzove-planovani/vybor-procivilni-nouzove-planovani-36255/. [66] Vyznačení územní působnosti distribučních společností [online]. Energetický regulační úřad, 2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_ data/files/statistika_elektro/rocni_zprava/2009/mapy/8.htm. [67] White Paper: The Clinton Administration’s Policy on Critical Infrastructure Protection (Presidential Decision Directive 63). Washington: The White House, 1998. [68] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [69] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [70] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [71] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [72] Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. [73] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
78
[74] Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. [75] Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [76] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [77] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. [78] Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [79] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. [80] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. [81] Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. [82] Zelená kniha o evropském programu na ochranu kritické infrastruktury [online]. Brusel: Komise evropských společenství, 2005 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2005/com2005_0576cs01.pdf. [83] Worldwide Incidents Tracking System [online]. National Counterterrorism Center, 2009 [cit. 2009-08-22]. Dostupné z: http://wits.nctc.gov/.
79
O autorech: doc. Ing. David Řehák, Ph.D. absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, obor Ekonomika ochrany životního prostředí. Poté nastoupil k tříletému doktorskému studiu v oboru Modelování a simulace procesů ochrany vojsk a obyvatelstva ve studijním programu Ochrana vojsk a obyvatelstva, které zakončil v roce 2005 na Univerzitě obrany v Brně. V letech 2006 až 2009 pracoval na Ústavu strategických a obranných studií Univerzity obrany v Brně jako odborný asistent, kde prováděl výuku v kurzu Generálního štábu, kurzu vyšších důstojníků a odborných kurzech. Docentem byl jmenován v roce 2012 v oboru Bezpečnost a požární ochrana. V současné době působí ve funkci proděkana pro vědu, výzkum a zahraničí na Fakultě bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Zabývá se problematikou ochrany obyvatelstva, bezpečnostního prostředí, řízení rizik a environmentální bezpečnosti. Ing. Jaroslav Cígler vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu. V rámci celoživotního vzdělávání studoval postgraduálně na Karlově univerzitě Praha obor Sociální politika a personální řízení. Na Vysoké škole ekonomické Praha absolvoval kurzy v oboru krizového řízení a hospodářských opatření pro krizové stavy. Po ukončení služebního poměru v Armádě České republiky pracoval osm let na Krajském úřadu Středočeského kraje v oblasti krizového plánování. Poté v letech 2010 a 2011 koordinoval evropský projekt CIPnES a spolupracoval na projektu APENCOT a PACITA. Oba projekty byly podporovány z programu Evropské komise Prevention, Preparedness and Consequence Management of Terrorism and other Security related Risks. Je držitelem certifikátu PRINCE 2 - projektový manažer a certifikátu ISO 31000 - risk manager. Zabývá se problematikou krizového řízení a plánování a ochranou kritické infrastruktury. Ing. Pavel Němec absolvoval Vysokou školu báňskou - Technickou univerzitu Ostrava, obor Bezpečnostní inženýrství. V průběhu své dlouholeté praxe pracoval na technických i manažerských pozicích v oblasti ochrany osob a majetku. V letech 2010 až 2011 byl zpracovatelem evropského projektu CIPnES, podporovaného z programu Evropské komise Prevention, Preparedness and Consequence Management of Terrorism and other Security related Risks. V letech 2010 až 2013 byl spoluřešitelem projektu Objektivizace hrozeb a rizik zařízení pro výrobu a přenos elektřiny s podporou Ministerstva vnitra České republiky. Zabývá se problematikou fyzické ochrany a krizového řízení. Ing. Libor Hadáček vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu. V rámci celoživotního vzdělávání absolvoval studium řízení logistických informací v USA. Po ukončení služebního poměru v Armádě České republiky pracuje jako projektový manažer projektů financovaných z programu Evropské komise Prevention, Preparedness and Consequence Management of Terrorism and other Security related Risks. V letech 2009 až 2010 a 2012 až 2013 koordinoval z uvedeného programu projekty APENCOT a PACITA. V letech 2011 až 2012 byl spoluřešitelem projektu CIPnES. V roce 2011 nastoupil k doktorskému studiu v oboru Požární ochrana a bezpečnost průmyslu ve studijním programu Požární ochrana a průmyslová bezpečnost na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava. Je držitelem certifikátu PRINCE 2 - projektový manažer a certifikátu ISO 31000 - risk manager. Zabývá se problematikou posouzení bezpečnostních rizik kritické infrastruktury.
Kritická infrastruktura elektroenergetiky - určování, posuzování a ochrana doc. Ing. David Řehák, Ph.D., Ing. Jaroslav Cígler, Ing. Pavel Němec, Ing. Libor Hadáček Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, roku 2013 Vytiskl: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek - Místek 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-7385-126-2
O knize: Tato odborná monografie se zabývá problematikou určování, posuzování rizik a způsobů ochrany prvků kritické infrastruktury v oblasti elektroenergetiky. V úvodní části knihy je přiblížena historie a vývoj kritické infrastruktury ve Spojených státech amerických, Evropě a České republice. Následuje deskripce elektrizační soustavy v České republice se zaměřením na výrobny elektřiny a přenosovou a distribuční soustavu. Další část knihy je zaměřena na vymezení stěžejních bezpečnostních hrozeb elektroenergetiky antropogenního charakteru, kterými jsou terorismus a kriminální činnost. Stěžejní částí monografie je kapitola zabývající se objektivizací rizik zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny. Zde jsou prezentovány především krokový algoritmus objektivizace rizik zařízení, proces určování prvků kritické infrastruktury a kriteriální analýza rizik zařízení. V závěru knihy je řešena problematika fyzické ochrany elektroenergetických zařízení. Pozornost je věnována zejména technickým a režimovým opatřením, ostraze, bezpečnostním standardům fyzické ochrany a bezpečnostnímu zónování. About the book: Critical Infrastructure in the Energy Sector - Identification, Assessment and Protection This technical monograph deals with the identification, risk assessment and ways of the protection of critical infrastructure elements in the energy sector. In the first part of the book is described the history and development of the critical infrastructure in the United States, Europe and the Czech Republic. It is followed by a description of the electricity system in the Czech Republic with a focus on electricity generating plants and electricity transmission and distribution system. Another part of the book focuses on defining the key security threats in the energy sector of anthropogenic nature, namely terrorism and criminal activity. The main part of the monograph is a chapter dealing with risk objectification of the equipment for the generation, transmission and distribution of electricity. Here are presented primarily stepping algorithm of equipment objectification risk, the process of determining the critical infrastructure elements and criterion risk analysis of the equipment. At the end of the book the issue of physical protection of electricity equipment is solved. Attention is paid to the technical and regime measures, security surveillance, safety standards of physical protection and security zoning.
