Koordinační skupina pro dozor nad systémem Eurodac Zpráva o druhé inspekci – shrnutí 1. Základní informace o systému Eurodac Eurodac je informační systém, jehož účelem je pomáhat při určování členského státu, který je příslušný pro posouzení žádosti o azyl podané v rámci Evropské unie, s cílem urychlit azylové řízení 1 Systém Eurodac umožňuje členským státům určit totožnost žadatelů o azyl a osob, které překročily vnější hranice Společenství neoprávněným způsobem. Porovnáním otisků prstů může členský stát zjistit, zda žadatel o azyl či cizí státní příslušník, zdržující se nedovoleně na jeho území, již dříve požádal o azyl v jiném členském státě. Díky tomu, že si členské státy mohou ověřit, zda žadatel již podal žádost o azyl v jiném členském státě, je dále možné předcházet tzv. „asylum shopping“ v jiných členských státech poté, co byla žádost v jednom z nich zamítnuta. V souladu s nařízením Eurodac musí být všem žadatelům o azyl starším 14 let při podání žádosti o azyl sejmuty otisky prstů. Otisky prstů jsou poté odeslány v elektronickém formátu do ústřední jednotky Eurodacu zřízené v rámci Evropské komise. Systém porovnává sejmuté otisky s ostatními otisky uloženými v databázi, což umožňuje orgánům členských států zjistit, zda žadatel již podal žádost o azyl v jiném členském státě nebo zda vstoupil na území Evropské unie bez potřebných dokumentů.
2. Aktuální vývoj V návaznosti na své hodnocení dublinského systému ze dne 6. června 2007 2 provedla Evropská komise přezkum dublinského nařízení i nařízení Eurodac. Během tohoto přezkumu Komise konzultovala široké spektrum zúčastněných stran s cílem zajistit, aby 1
Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 ze dne 11. prosince 2000 o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy (dále jen „nařízení Eurodac“). Prováděcí pravidla k systému Eurodac jsou stanovena v nařízení Rady (ES) č. 407/2002 ze dne 28. února 2002. Eurodac je v provozu od ledna roku 2003.
2
Dublinské nařízení a nařízení Eurodac vyžadují, aby Komise po třech letech od jejich vstupu v platnost podala Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejich provádění a aby v případě potřeby navrhla nezbytné změny. Hodnotící zpráva Komise sice potvrdila, že systém zavedený v nařízení je v členských státech prováděn celkově uspokojivě, přesto však poukázala na určité otázky v souvislosti s účinností stávajících ustanovení a na problémy, které je třeba vyřešit za účelem zlepšení systému Eurodac a snadnějšího uplatňování dublinského nařízení. 1
byly zohledněny důležité aspekty. Evropská komise rovněž převzala výsledky první zprávy o koordinované inspekci vydané v roce 2007 koordinační skupinou pro dozor nad systémem Eurodac. Nové návrhy revidovaných nástrojů byly předloženy dne 3. prosince 2008. Cílem návrhu Eurodac je mimo jiné: • zvýšit účinnost provádění nařízení Eurodac, • zajistit soudržnost s acquis v oblasti azylu, ve kterém od přijetí výše uvedeného nařízení došlo k vývoji, • aktualizovat řadu ustanovení zohledňujících vývoj nařízení od doby jeho přijetí (mimo jiné v oblasti kontroly ochrany údajů), • vytvořit nový rámec pro řízení.
3. Dohled nad systémem Eurodac Podle článku 20 nařízení Eurodac 1 je dohled nad systémem Eurodac zajištěn tímto způsobem: • Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ) je příslušným orgánem pro dohled nad činností ústřední jednotky a zajišťuje, aby byla dodržována práva subjektů údajů při jejich zpracovávání Eurodacem. • Na vnitrostátní úrovni má každá země podílející se na systému Eurodac svůj dozorčí orgán – orgán pro ochranu údajů, dohlížející nad shromažďováním a používáním údajů. • Za poslední čtyři roky vypracoval EIOÚ spolu s orgány pro ochranu údajů koordinovanou formu dohledu nad systémem Eurodac s cílem posílit koordinovaný přístup ke společným problémům. Koordinační skupina již vydala jednu zprávu o inspekci, jejíž doporučení Komise z velké části zahrnula jak do návrhu nového nařízení Eurodac, tak do návrhu nového dublinského nařízení.
4. Druhá zpráva o inspekci – přezkoumané otázky a metoda inspekce Druhou zprávu o inspekci přijala koordinační skupina pro dohled nad systémem Eurodac dne 24. června 2009. Tato zpráva vychází ze standardizovaného dotazníku, který použily všechny zúčastněné strany. Jsou v ní obsažena zjištění i doporučení vycházející z odpovědí na dotazník obdržených od všech členských států. Koordinační skupina doufá, že tato zpráva bude užitečným příspěvkem k probíhajícímu přezkumu nařízení Eurodac a dublinského nařízení. 1
Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ) nahradil v roce 2004 dočasný společný dozorčí orgán. Článek 20 odst. 11 stanoví, že: „Společný dozorčí orgán bude rozpuštěn po zřízení nezávislého kontrolního orgánu uvedeného v čl. 286 odst. 2 Smlouvy. Nezávislý kontrolní orgán nahrazuje společný dozorčí orgán a vykonává všechny pravomoci udělené mu aktem, kterým bude zřízen“. V souladu s čl. 20 odst. 3 nařízení Eurodac je tedy EIOÚ příslušný pro prošetření obtíží při provádění ve spojení s činností Eurodacu, pro prošetření možných obtíží vznikajících během kontrol prováděných dozorčími orgány členských států a pro vypracování doporučení týkajících se řešení stávajících problémů. EIOÚ je dále podle čl. 20 odst. 4 aktivně podporován dozorčími orgány členských států. 2
Přezkoumané otázky Skupina posoudila dvě hlavní otázky: právo žadatelů o azyl na informace a metody posuzování věku mladých žadatelů o azyl z důvodu jejich registrace v systému. 1. Informování subjektů údajů První zpráva o koordinované inspekci uvedla, že jednou z možných příčin omezeného uplatňování práva na přístup k Eurodacu ze strany subjektů údajů je pravděpodobně jejich nedostatečné povědomí o vlastních právech. Bylo proto navrženo, aby koordinační skupina prošetřila, jakým způsobem se žadatelům o azyl či osobám registrovaným v Eurodacu informace poskytují. Koordinační skupina rozhodla, že zváží stávající postupy v této oblasti (jaké jazyky se používají, zda je nějakým způsobem měřen účinek informací…) a pokud možno posoudí vliv kvality poskytovaných informací a uplatňování práva na přístup k nim. Cílem je také stanovení osvědčených postupů v této oblasti a jejich vzájemná výměna. 2. Posouzení věku mladých žadatelů o azyl Podle článku 4 nařízení Eurodac by měly být dětem od 14 let snímány otisky prstů. Mnohdy je však problematické určit věk dítěte, které se neprokáže hodnověrným dokladem totožnosti, a pro posouzení jeho věku se využívá různých metod. Určení věku totiž v praxi není jen otázkou kvality údajů a jejich vložení do Eurodacu. Využívá se rovněž ke stanovení toho, zda je mladý žadatel o azyl nezletilý či není, což má vliv na zpracování žádosti o azyl (neplnoletým žadatelům o azyl vzniká nárok na řadu ochranných opatření, která se na dospělé nevztahují). Cílem tohoto přezkumu bylo posoudit stávající postupy nebo předpisy na vnitrostátní úrovni a jejich soulad s evropským předpisovým rámcem vztahujícím se k Eurodacu. Účelem bylo rovněž stanovit, zda je v tomto předpisovém rámci nutná či žádoucí další harmonizace. Metoda inspekce Koordinační skupina nejprve vypracovala dotazník zahrnující dvě uvedené otázky s cílem získat odpovědi v relativně jednotném formátu. Metoda použitá pro vyhodnocení odpovědí na dotazník byla předložena k posouzení orgánům pro ochranu údajů. Některé se rozhodly pro návštěvy v terénu, zatímco jiné zvolily administrativní způsob práce. Orgány obecně uvítaly kombinaci standardizovaného dotazníku a metodiky inspekce podle vlastní volby. Většina členských států byla toho názoru, že kontroly na místě byly účinnější než výměna písemných materiálů mezi jejich orgánem a orgánem Eurodacu.
5. Zjištění a doporučení S ohledem na zjištění koordinované inspekce dospěla koordinovaná skupina pro dohled nad systémem Eurodac k těmto závěrům.
3
Informování subjektů údajů Zjištění Výsledky provedeného hodnocení ukazují, že informace poskytované žadatelům o azyl týkající se jejich práv a použití jejich osobních údajů bývají neúplné, zejména pokud jde o důsledky sejmutí otisků prstů a o právo na přístup k údajům a na jejich opravu. Poskytované informace se rovněž značně liší stát od státu a byly pozorovány velké rozdíly, pokud jde o pokyny pro žadatele o azyl a nelegální přistěhovalce, kdy právě nelegální přistěhovalci obvykle dostávají méně informací, a v některých případech dokonce vůbec žádné informace nedostanou. Doporučení • Členské státy by měly zvýšit kvalitu informací o ochraně údajů poskytovaných subjektům údajů, což by se mělo týkat všech bodů uvedených v článku 18 nařízení Eurodac. Informace poskytované subjektu údajů by se měly týkat práva na přístup k údajům a na jejich opravu, jakož i postupu při uplatňování těchto práv, včetně informací o osobě zodpovědné za zpracování, která by se měla v první řadě zabývat žádostmi o přístup a opravu, a o vnitrostátním orgánu pro ochranu údajů jakožto o příslušném orgánu, který v případě potřeby poskytne subjektu údajů pomoc. • Členské státy by měly zajistit, aby byly tyto informace poskytovány rovnocenným způsobem žadatelům o azyl i nelegálním cizím státním příslušníkům. • Azylové orgány by měly přehodnotit způsob, jakým poskytují informace o ochraně údajů, a ujistit se, že poskytované informace jsou subjektům údajů dostatečně jasné a srozumitelné. Zvláštní důraz by měl být kladen na informace o ochraně údajů, které by měly být jasně viditelné a přístupné. • Informativní texty by měly být napsány jasným, jednoduchým a srozumitelným jazykem s ohledem na úroveň vzdělání subjektů údajů, a měly by se tudíž vyhýbat právní terminologii, která subjektům není blízká. Vždy by se mělo ověřit, zda subjekt údajů informacím plně porozuměl, ať už mu byly poskytnuty písemně či ústně. Požádat subjekt údajů o podpis na potvrzení toho, že porozuměl informacím, které mu byly poskytnuty, není dostatečnou zárukou toho, že sdělení bylo správně pochopeno (také s ohledem na nejisté postavení žadatele). • Členské státy by měly posilovat spolupráci a výměnu zkušeností mezi svými příslušnými orgány a vyzvat pracovní skupinu, aby se touto otázkou zabývala a případně vypracovala harmonizované postupy. • Členské státy by měly vytvořit standardní formulář pro právo na informace, na jehož vzniku by se mohla významným způsobem podílet koordinační skupina. Přispěje se tak k lepší harmonizaci a většímu souladu s nařízením Eurodac. Toto řešení by mělo příznivý dopad i z hlediska překladů, neboť mnohé používané jazyky jsou běžně užívány i v různých členských státech. • Orgány pro ochranu údajů by měly uvažovat o zveřejnění osvědčených postupů týkajících se výkonu práv jednotlivců na svých internetových stránkách. • Orgány pro ochranu údajů by měly sledovat situaci na vnitrostátní úrovni a poskytovat poradenství o tom, jak lépe plnit právní povinnosti. Posouzení věku žadatelů o azyl Zjištění 4
Vyhodnocení odpovědí na dotazník ukázalo, že způsoby určování věku žadatelů o azyl (ať už v rámci Eurodacu, či v širším kontextu azylového řízení) jsou předmětem diskusí v mnoha členských státech, a to zejména z pohledu jejich spolehlivosti a etické přijatelnosti. Nedostatečná harmonizace systémů používaných v členských státech pro posuzování věku mladých žadatelů o azyl navíc také vede k značným rozdílům ve výsledcích. To má samozřejmě své důsledky, pokud jde o spravedlivé zacházení s dotyčnými jedinci. Doporučení • Členské státy by měly zajistit, aby způsoby určování věku žadatelů o azyl, jakož i celé řízení týkající se testů, stanovoval srozumitelný text přístupný veřejnosti. • Členské státy by měly zajistit, aby prohlášení žadatelů o azyl o věku nebyla během řízení podceňována a aby tato prohlášení měla odpovídající právní postavení a hodnotu, podobně jako prohlášení založená na lékařském vyšetření. Tvrzení, že prohlášení učiněná žadateli o azyl nemusí být správná nebo že mohou být dokonce nepravdivá, je třeba posuzovat v porovnání s tím, že lékařská vyšetření jako taková rovněž mohou vést k nesprávným výsledkům či omylům. • Členské státy by měly výslovně stanovit, že odmítnutí podstoupit lékařské vyšetření nemůže žadatele o azyl nepříznivě poškodit 1 . • Žadatel o azyl by měl být oprávněn požádat o další stanovisko, pokud jde o lékařské výsledky a závěry, které z nich vyplývají, aniž by mu tím vznikly nějaké náklady. • Azylové orgány musí při přijímání rozhodnutí, jímž ovlivňují právní postavení žadatele o azyl, přihlédnout k možnosti mezní chyby vyplývající z použití některých lékařských vyšetření. Přesněji řečeno, pohybuje-li se výsledek vyšetření v rámci mezní chyby, přednost by měly mít jiné důkazy, jako jsou prohlášení žadatele o azyl. • Komise by měla provést celkové posouzení spolehlivosti různých metod používaných ve členských státech pro určování věku s cílem zajistit větší harmonizaci v této oblasti. Při hodnocení, o které požádala koordinační skupina a které se týká spolehlivosti těchto technik, by měly být vzaty do úvahy lékařské a etické aspekty. Toto hodnocení by mělo zahrnovat metody používané pro posouzení věku dítěte žadatelů o azyl jak v kontextu Eurodacu, tak v kontextu posuzování žádostí mladých žadatelů o azyl. • Lékařské vyšetření, které je podle uvedeného doporučení považováno za invazivní, by nemělo být využíváno k určení věkové hranice pro sejmutí otisků prstů v rámci systému Eurodac. Je-li přesto nutné vyšetření provést, mělo by sloužit pouze k určení toho, zda je dítě žadatele o azyl mladší 18-ti let či nikoli. • Nařízení Eurodac, které v současnosti prochází revizí, by mělo být změněno tak, aby bylo snímání otisků prstů povinné pouze od 18-ti let věku.
1
Jak již ukládá směrnice 2005/85/ES. 5
