Konec nezávislosti? Důsledky politické a ekonomické transformace v Mexiku pro zahraniční politiku

Konec nezávislosti?

Důsledky politické a ekonomické transformace v Mexiku pro zahraniční politiku Kryštof Kozák

Mexiko prošlo od státního bankrotu v roce 1982 postupným procesem ekonomické i politické transformace. Zkoumání různých aspektů tohoto procesu nám umožňuje lépe pochopit a interpretovat současnou situaci v Mexiku. Tato zjištění pak můžeme dále využít při studiu obecnějších otázek v komparativním kontextu. Tento příspěvek se zaměřuje specificky na problematiku proměn za­ hraniční politiky v závislosti na postupujícím transformačním procesu. Východiskem jsou zejména tyto výzkumné otázky: Jakým způsobem ovlivnily transformační procesy vnější vztahy Mexika? Byly pro změny v zahraniční politice významnější proměny v ekonomické nebo v poli­ tické oblasti? V čem se projevuje kontinuita zahraniční politiky Mexika? Jakým způsobem dochází k zásadnímu přehodnocení postojů v zahra­ niční politice? Co se můžeme dozvědět o charakteru transformačního procesu z posunů v zahraniční politice? S ohledem na probíhající dvou­ sté výročí je pak důležitá i otázka, zda v průběhu transformačních změn došlo k nepřímému omezení nezávislosti země. Přínosem zaměření na zahraniční politiku je zpřesnění našeho chá­ pání komplexního transformačního procesu, jež přispěje do obecnější 89

Kryštof Kozák

akademické diskuse, v rámci které rozhodně nepanuje shoda především s ohledem na jeho celkový význam, hloubku a důkladnost (Haber et al. 2006, Ai Camp 1999). Příspěvek umožňuje též přesah k obecnějším úva­ hám o vztahu domácí a zahraniční politiky (Gourevitch 1978). Případová studie tohoto druhu může podpořit či vyvrátit zejména tvrzení ohledně významu či naopak zanedbatelnosti vnitřních faktorů pro celkové smě­ řování zahraniční politiky (Waltz 1979). Z metodologického hlediska je příspěvek analýzou hlavních proměn v zahraniční politice Mexika, které jsou představeny v kontextu širších ekonomických a politických změn. Závěr pak obsahuje hlavní zjištění a jejich širší implikace jak pro diskusi ohledně charakteru transformace v Mexiku, tak i z hlediska přesahů do teorie mezinárodních vztahů.

1. Základní charakteristiky zahraniční politiky Mexika před začátkem transformačního procesu

Před začátkem transformačních procesů ovlivňovaly zahraniční politi­ ku Mexika především tři faktory: dědictví boje za nezávislost, odkaz Mexické revoluce a geografická blízkost Spojených států amerických. Dědictví boje za nezávislost bylo důležité především proto, že mexická vláda zdůrazňovala historický boj proti ovládání a vměšování cizích moc­ ností v Mexiku. Z hlediska zahraniční politiky se toto dědictví projevo­ valo především tak, že Mexiko přinejmenším symbolicky podporovalo snahu kolonizovaných států o dosažení nezávislosti. Tradičně také vy­ stupovalo proti snahám průmyslově vyspělých zemí přímo či nepřímo zasahovat do dění v rozvojovém světě, neboť to příliš připomínalo bý­ valé koloniální praktiky, proti kterým se mexické vlády jasně vymezovaly (Davidow 2004). Odkaz mexické revoluce v podstatě v mnohém potvrzoval a umoc­ ňoval předchozí tendence. V rámci komplikovaného vývoje mexické re­ voluce totiž zaznívalo přinejmenším jedno společné téma: omezit vliv cizích obchodních společností na národní politiku i ekonomiku. Autoritář­ ská vláda Porfiria Díaze, proti jehož vládě revoluce v roce 1910 vypukla, totiž výměnou za modernizaci ekonomiky i infrastruktury po­skytovala zahraničním společnostem i kapitálu četná privilegia, včetně neformál­ ního vlivu na chod státu. Porevoluční režim se proti ekonomickému 90

Konec nezávislosti?

vlivu cizinců jasně vymezil, aby si naklonil aktivizované masy a podpořil v očích bývalých revolucionářů vlastní legitimitu (Camín – Meyer 1993). Revoluční odkaz zanechal v zahraniční politice PRI konfrontační osten, kdy se mexická vláda nebála postavit sankcím vyspělých států za účelem prosazování vlastního programu. Zejména v případě znárodně­ ní ropného průmyslu v roce 1938 se jednalo o velmi riskantní krok, kdy by za jiné mezinárodněpolitické situace mohlo dojít i k intervenci USA (Brown 1993, 176). Přinejmenším v rétorické rovině pak Mexiko pod­ porovalo snahy dalších latinskoamerických států prosazovat ekonomic­ kou nezávislost a ideály sociální spravedlnosti. I když se podařilo předejít rozsáhlejšímu konfliktu s vyspělejšími in­ vestorskými státy, tato politika fakticky zabraňovala větším zahraničním investicím, neboť je vláda chtěla mít pod svojí politickou kontrolou. V rámci revolučního odkazu se obecně zvýšila míra zásahů státu do eko­ nomiky, včetně formální ochrany v pracovněprávních vztazích a přímé regulace specifických odvětví, což dále snižovalo vůli zahraničních spo­ lečností v Mexiku investovat. Geografická blízkost ekonomicky i vojensky mnohem silnějších Spo­ jených států hrála pro zahraniční politiku Mexika už od počátku jeho vzniku určující roli. V rámci tohoto asymetrického vztahu mělo Mexiko vždy konceptuálně dvě možnosti: buď se co nejvíce uzavřít americké­ mu vlivu a soustředit se na ochranu těžce vydobyté nezávislosti, nebo se naopak vůči USA otevřít a pokusit se pozitivně využít sousedství sil­ nějšího souseda pro vlastní rozvoj. Na konci 19. a začátku 20. století zvolil Porfirio Díaz spíše druhou možnost, a oficiální vztahy obou ze­ mí byly proto nadstandardně dobré (známá je například oslavná óda novináře Jamese Creelmana na autokratickou Díazovu vládu) (Creelman 1908). Mexická revoluce však v souvislosti s vyhroceným nacionalis­ mem a vymezováním se proti předchozímu režimu přinesla odklon od Spojených států a naopak důraz na samostatný ekonomický, sociální i kulturní rozvoj Mexika bez výraznějších vnějších vlivů a zásahů (Smith, R. E. 1997). Takový postoj vyžadoval velmi obezřetnou zahraniční po­ litiku citlivou na potenciální faktická omezení mexické nezávislosti. Tato tři východiska pro mexickou zahraniční politiku bylo třeba vždy konfrontovat s celkovou mezinárodní situací. Vyhrocení konfliktů mezi USA a Mexikem ve 30. letech 20. století například zabraňovaly obavy amerického prezidenta ze zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě a Asii, která americké zájmy ohrožovala podstatně více než ekonomický nacionalismus mexické vlády. Druhá světová válka pak přinesla zlepšení 91

Kryštof Kozák

vzájemných vztahů, a to díky oboustranně výhodné spolupráci, kdy Me­ xiko dodávalo pro americkou válečnou ekonomiku materiál i pracovníky, což ve výsledku podporovalo jeho ekonomický rozvoj (Krauze 1998). Studená válka pak přinesla do zahraniční politiky Mexika nový mo­ ment. I když byl porevoluční režim rétoricky velmi levicový s důrazem na státem podporovaný sociální i ekonomický rozvoj, reálně došlo ke kompromisu s ekonomickými a průmyslovými elitami, jimž naopak stát zajišťoval pomocí oficiálních odborů ochranu před radikálními poža­ davky dělníků. Příliš radikální komunisté pod vlivem Moskvy proto před­ stavovali pro PRI v podstatě nežádoucí elementy. Zvláště po převzetí moci na Kubě Fidelem Castrem se mexická vláda ocitla ve svízelné si­ tuaci. Na jednu stranu v souladu s důrazem na doktrínu nevměšování do vnitřních záležitostí ostře odsuzovala snahy Spojených států vývoj na ostrově zvrátit a udržovala přes nevoli USA s Kubou diplomatické i ekonomické vazby. Na stranu druhou však musela zároveň zabránit zvyšování vlivu komunistů, jejichž radikální požadavky ohrožovaly sta­ bilitu režimu (Smith, P. H. 2000). Aby mexická vláda vyřešila tyto obtížně skloubitelné požadavky, uchý­ lila se k paradoxnímu řešení: na rétorické úrovni vystupňovala svoji kriti­ ku vykořisťovatelského mezinárodního kapitalismu a neokolonialismu ve Třetím světě vedeného Spojenými státy, aby si částečně přivlastnila témata, která zvyšovala Castrovu popularitu v Latinské Americe (Eche­ verría 1972), současně však působila represivně vůči levicovým hnutím ve vlastní zemi, a to dokonce za vydatné podpory americké zpravodajské služby CIA, jak vyplývá z odtajněných archivních materiálů (Doyle 2003). Sjednocujícím vysvětlením pro tento postup pak byla snaha uchovat si co nejširší míru nezávislosti jak na Spojených státech, tak na Sovětském svazu. Bipolární prostředí studené války takovému postoji napomáha­ lo, neboť z hlediska USA bylo nejdůležitější, že Mexiko bylo poměrně stabilní a nepatřilo do sovětského tábora. Do transformačního období 80. let tedy vstupuje mexická zahraniční politika zaměřená na prosazování vlastní nezávislosti a obecně principu nevměšování na mezinárodní úrovni. Se Spojenými státy probíhají sice rétorické přestřelky (nejčastěji právě kvůli údajnému vměšování, zejména v oblasti Střední Ameriky), nicméně ve specifických limitovaných oblas­ tech panuje pragmatická spolupráce (Rosario Green – Smith, P. H. 1989).

92

Konec nezávislosti?

2. Ekonomická a politická transformace v Mexiku

Pro zhodnocení nejdůležitějších změn v zahraniční politice Mexika je nutné zmínit i hlavní obecnější východiska pro analytické uchopení trans­ formačního procesu. Ten byl totiž vyvolán především vyčerpáním mode­ lu ekonomického rozvoje úzce podporovaného a kontrolovaného státem. Proto lze za jeho symbolický začátek označit moment, kdy v roce 1982 musel prezident Lopéz Portillo těsně před svým odchodem z funkce oznámit, že Mexiko není schopné dostát svým závazkům vůči věřite­ lům. Poněkud paradoxně to tedy byla závislost na zahraničním financová­ ní státního dluhu, která přiměla mexické vlády přehodnotit dosavadní politiku založenou na prosazování ekonomické nezávislosti (Eichengreen 2002, 70). Za vlády prezidenta Miguela de la Madrid (1982–1988) dochází k po­ stupnému přehodnocování dosavadního ekonomického modelu, a to i pod vlivem Mezinárodního měnového fondu a přeneseně i Spojených států, které s mexickou vládou v tomto období vyjednávaly podmínky restrukturalizace závratného mexického státního dluhu (výsledkem byl tzv. Bradyho plán, nazvaný podle amerického ministra financí). Novým stimulem pro mexickou ekonomiku se měla stát privatizace státních a po­ lostátních podniků, liberalizace vnitřního trhu a vyrovnání rozpočtu seškr­ táním vládních výdajů (Haber et al. 2006). Toto přehodnocení oficiální politiky, které postupně probíhalo pod taktovkou PRI, však vyvolalo politickou protireakci ve formě kandidatury Cuauhtémoca Cárdenase v prezidentských volbách v roce 1988. Cárdenas představoval původně levicovější alternativu v rámci vládní strany, ze které se však rozhodl vystoupit na protest proti jmenování technokratického liberála Carlose Salinase de Gortari oficiálním prezidentským kandidátem PRI. Klíčové volby v roce 1988 vyhrál nakonec Salinas, nicméně mu k tomuto vítěz­ ství podle všeho dopomohl masivní volební podvod vládní strany, která organizaci voleb fakticky zajišťovala (Thompson 2004). Salinasovým vítězstvím se však otevřely dveře k další fázi ekonomic­ ké transformace, která znamenala ještě výraznější proměnu postavení Mexika ve světě. Salinas si dobře uvědomoval, že program liberalizace mexické ekonomiky nebude možné uskutečnit bez výrazného navýšení míry zahraničních investic. Protože však západoevropské banky směřova­ ly volné prostředky do nově se otevírající střední a východní Evropy a japonské banky utrpěly v Mexiku v 80. letech velké ztráty, nezbývalo než se obrátit na Spojené státy a přehodnotit tradici aktivního budování 93

Kryštof Kozák

odstupu od potenciálně dominantního souseda (Cameron – Tomlin 2000). Myšlenka na navrhovanou Severoamerickou zónu volného obchodu (North American Free Trade Area, NAFTA) byla z mexického pohledu pře­ lomová. Výměnou za otevření svého trhu a za silné záruky pro americké (a kanadské) investory získalo Mexiko zejména příslib nevídaného přílivu zahraničních investic. Ty měly přinést moderní technologie a výrobní procesy, které by zmodernizovaly a zefektivnily mexickou ekonomiku. Vstup do NAFTA, s jejímž schválením měl nakonec mnohem větší problémy Kongres v USA, byl v Mexiku přijat překvapivě pozitivně, neboť se vládní straně podařilo rozsáhlou mediální kampaní zdůraznit především perspektivy ekonomického růstu, které dohoda přináší. Ob­ rat ve vztahu Mexika k ekonomické politice i ke Spojeným státům byl tedy proveden prezidentem zvoleným za tutéž stranu, která předtím dlouhodobě prosazovala ideu ekonomické nezávislosti jakožto nutné zá­ ruky nezávislosti politické. Z určitého pohledu měla NAFTA rozhodně úspěch, a to především v úzkém navázání mexické ekonomiky na ekonomiku USA. V roce 2001 už směřovalo do USA přes 90 % veškerého mexického exportu. V zemi též významně narostly zahraniční investice, zejména americké auto­ mobilky byly aktivní v otevírání nových poboček za účelem snižování mzdových nákladů a celkové optimalizace produkce (Malkin – Maynard 2006). Největší a zároveň symbolicky významnou investicí bylo pak pře­ vzetí druhé největší mexické banky Banco de México ze strany americ­ ké Citigroup v transakci za 12,5 miliard dolarů v roce 2001 (Day 2001). Vybrané citlivé sektory jako energetika či těžba ropy však z politických důvodů zůstaly pod státní kontrolou, neboť odpor veřejnosti proti jejich privatizaci byl příliš silný. Transformační politika PRI směrem k ekonomické liberalizaci čelila zpočátku největším útokům z levé strany politického spektra. Stranou, která dokázala ukončit téměř sedmdesátiletý monopol strany PRI na politickou moc v zemi, však nakonec byla konzervativní PAN (Partido de la Acción Nacional), která měla nejsilnější pozici na severu Mexika a pod­ porovala úzké vazby na Spojené státy v rámci NAFTA. V průběhu 90. let 20. století se pod tlakem mexické občanské spo­ lečnosti a nepřímo i vlivem ze strany USA zlepšovaly podmínky pro působení opozičních stran. Politická liberalizace však byla o krok zpož­ děná za liberalizací ekonomickou. PRI tak nejprve ztratila posty guver­ nérů v některých státech, poté v roce 1997 většinu v Kongresu, a tento proces vyvrcholil o tři roky později vítězstvím opozičního kandidáta 94

Konec nezávislosti?

Vicenteho Foxe v prezidentských volbách. Porážka kandidáta PRI Fer­ nanda Labastidy znamenala zároveň i symbolickou porážku poněkud schizofrenní PRI, která byla iniciátorem dramatického otevření Mexika zahraničnímu kapitálu, ale snažila se též neztratit pozice používáním tradiční populistické rétoriky (Dillon – Preston 2004).

3. Změny v zahraniční politice Mexika jako důsledek transformace

Nejdůležitější změnou v zahraniční politice Mexika v průběhu transfor­ mačního procesu bylo bezesporu přehodnocení asymetrického vztahu se Spojenými státy, což znamenalo z mexického pohledu dramatický zlom vůči předchozí politice. Hlavní motivace pro přehodnocení pří­ stupu spočívala v ekonomické rovině, respektive ve faktické neudržitel­ nosti programu rozvoje mexické ekonomiky pouze z vlastních zdrojů doplňovaných komerčními půjčkami ze zahraničí. Rozšíření ekonomic­ ké spolupráce s USA pak vytvořilo předpoklady pro politické sblížení obou zemí, kdy značná část amerických elit výrazně podporovala Sali­ nasův neoliberální program modernizace Mexika (Aguayo 1998). V Mexiku samotném se v této fázi projevil autoritativní charakter systému. I když mexičtí odborníci na politickou ekonomii jako napří­ klad Lopéz Villafañe nebo Jorge Castañeda upozorňovali na problémy, které může příliš rychlé otevření se Spojeným státům Mexiku přinést, širší debatu o tomto kroku se nepodařilo ve veřejném prostoru v podstatě vůbec rozvést (Castañeda 1993). Autoritativní působení strany se projevi­ lo v médiích, která vesměs akceptovala oficiální verzi, že NAFTA je pro Mexiko cestou k prosperitě, a je ji proto třeba jednoznačně podporovat. Zásadní obrat ve vztahu k USA i k dlouhodobě prosazovanému eko­ nomickému modelu se tedy podařilo politicky prosadit bez větších obtíží, což vynikne ve srovnání se situací v USA, kde po bouřlivé veřejné diskusi málem nebyla NAFTA Kongresem ratifikována. Je až s podivem, s jakou lehkostí Mexičané vesměs přijali myšlenku navázání své ekonomiky na USA, když je jak vzdělávací systém, tak veřejný diskurz neustále upo­ mína­ly na nespravedlnosti kapitalistického systému a na nebezpečí pod­ rývání nezávislosti ze strany bohatších a silnějších. Možné vysvětlení mohou poskytnout průzkumy, ze kterých vyplývá, že osobní ekonomická 95

Kryštof Kozák

prosperita je pro většinu Mexičanů mnohem důležitější než politické či ideologické nadstavby (Moreno – Mendez 2002). Jediným výrazným protestem proti změně orientace Mexika tak bylo povstání zapatistů v Chiapasu, které symbolicky začalo 1. ledna 1994 v den vstupu NAFTA v platnost. Rétorika povstalců vedených subco­ mandantem Marcosem se ostře vymezovala proti neoliberálnímu projek­ tu transformace Mexika, a nepřímo i proti posilování vazeb na Spojené státy, což bylo paradoxně v některých aspektech v souladu s oficiální doktrínou PRI před počátkem transformačního procesu. I přes počáteč­ ní snahu rozšířit protesty také do dalších částí Mexika si povstání za­ chovalo lokální charakter a zahraniční politiku Mexika neovlivnilo (Rich 1997 ). Poměrně hladké vítězství kandidáta PRI Ernesta Zedilla ve vol­ bách v srpnu 1994, který NAFTA plně podporoval, pak lze chápat jako symbolickou akceptaci dohody většinou společnosti. S posílenými ekonomickými vazbami se však objevily z americké strany i další požadavky, které mělo Mexiko splnit, pokud mělo zájem na prohloubení spolupráce. Pro voliče a přeneseně pak ani pro politiky v USA nebylo možné budovat vztahy pouze na ekonomické rovině, a požadovali proto zlepšení i v oblasti dodržování základních lidských práv. Vlády PRI tradičně považovaly vnější kritiku v tomto směru za nepatřičné vměšování do vnitřních záležitostí státu a ignorovaly ji. Nyní ale takový přezíravý postoj začal být nepřijatelný a přinejmenším na rétorické úrovni začala hrát ochrana lidských práv v Mexiku důležitější roli. V institucionální rovině lze pak tento posun dokumentovat na po­ stupném posilování pravomocí a nezávislosti Národní komise pro lidská práva (Comisión Nacional de los Derechos Humanos, CENADEH). Z americké strany přicházely též požadavky na dodržování základních politických práv, kdy byl největší důraz kladen na řádnou organizaci svobodných voleb. Největším problémem byla provázanost dominant­ ní vládní strany s konáním voleb. Postupnými reformami se však poda­ řilo nejprve zřídit a pak dále posílit nezávislost Federálního volebního institutu (Instituto Federal Electoral, IFE) i odděleného volebního soud­ nictví. Tím byly vytvořeny nezbytné předpoklady pro vítězství opozice v prezidentských volbách v roce 2000 (Dillon – Preston 2004). Dalším z požadavků, který pro Mexiko vyplynul z navázání úzké spo­ lupráce se Spojenými státy, byla nutnost postupovat mnohem efektivněji v boji s překupníky drog. Tato pro oba státy velmi citlivá otázka byla v minulosti příčinou mnoha sporů, neboť mexická vláda odmítala ex­ tenzivnější spolupráci s odkazem na vlastní suverenitu, ale i s odkazem 96

Konec nezávislosti?

na to, že příčinou problému jsou především uživatelé v USA, a tudíž tuto otázku nevidí jako svoji rozpočtovou prioritu (Astorga 1996). Ne­ přímé důkazy však svědčí o tom, že významní překupníci drog měli kon­ takty i na vysokých postech strany PRI, která profitovala z rámcového tolerování tohoto obchodu. Spolupráce se Spojenými státy však vyžado­ vala zasahovat proti organizovanému zločinu mnohem intenzivněji než dříve (Becerril 2006). O vysoké míře ovlivňování událostí v Mexiku svěd­ čí událost, kdy při sestavování prezidentského kabinetu předal americký velvyslanec v Mexiku James Jones Ernestu Zedillovi seznam vysoce po­ stavených osob podezřelých z napojení na organizovaný zločin. Žádná z osob na seznamu se pak ve vládním kabinetu neobjevila (Golden 1995). Nutno však dodat, že výše uvedené důsledky přehodnocení meziná­ rodní pozice Mexika rozhodně nebyly čistým diktátem ze strany USA, ale spíše výrazně posílily ty skupiny v rámci mexické společnosti, které takové změny dlouhodobě stejně prosazovaly. Větší důraz na ochranu lidských práv umožnil Mexiku hrát mnohem aktivnější roli při prosazování práv mexických občanů na území USA. Zejména u ilegálních migrantů, kteří se nemohou kvůli svému statusu dovolávat právní ochrany u orgánů USA, je tato otázka velmi důležitá. Před počátkem transformace mexická vláda neměla zájem se proble­ matikou migrantů příliš zabývat už proto, že se v podstatě jedná o vměšo­ vání do vnitřních záležitostí jiného státu. Odkaz na univerzálnost doktrí­ ny lidských práv však umožnil Mexiku vznášet na Spojené státy asertivní požadavky na jejich dodržování i v případě ilegálních migrantů. Role se tedy obrátily a jsou to představitelé USA, kdo se odvolávají na doktrínu nezasahování do vnitřních záležitostí, do kterých podle nich patří i na­ kládání s osobami na vlastním území. V této souvislosti došlo i k zahraničněpolitické roztržce mezi oběma zeměmi, kdy mexické ministerstvo zahraničí vydalo v roce 2004 Průvod­ ce migranta jako oficiální publikaci, ve kterém radí migrantům, na co si dát při ilegálním přechodu hranice mimo vyznačené přechody největší pozor, jaká práva mají v případě zadržení americkými orgány a na ko­ ho se v případě nouze obrátit (SRE, 2004). Ve Spojených státech vyvola­ lo vydání oficiální protestní reakce, neboť z hlediska představitelů USA se jednalo o přímou podporu trestného činu ilegálního přechodu státní hranice. I když Jorge Castañeda, první ministr zahraničí v kabinetu Vicente­ ho Foxe, vyhlásil zlepšení postavení mexických migrantů v USA za pri­ oritu ve vzájemných vztazích, nepodařilo se mu prosadit odpovídající 97

Kryštof Kozák

dohodu, a to ani přes velmi dobré osobní vztahy prezidentů Bushe a Fo­ xe. Působivé fotografie ze setkání obou prezidentů v uvolněné atmo­ sféře na ranči sice přinejmenším symbolicky vypadaly jako začátek nové kapitoly v americko-mexických vztazích, s válkou proti terorismu však Spojené státy získaly nové priority. Bezpečnostní hlediska dále politicky zkomplikovala jakoukoliv dohodu o pohybu mexických pracovníků přes společnou hranici (Flynn – Kirkpatrick 2004). Pokud se zaměříme na změny v zahraniční politice Mexika vůči os­ tatním státům kromě USA, pak se proces transformace nejvíce odrazil na jejích proměnách vůči Kubě. Od převzetí moci Fidelem Castrem trvala mexická vláda na dodržování principu nevměšování se do vnitř­ ních záležitostí, a proto rétoricky tvrdě odsuzovala snahy Spojených stá­ tů přivodit změnu kubánského režimu. Ve snaze nevyvolat závažnější konflikt s USA sice Mexiko hlasovalo pro vyloučení Kuby z Organizace amerických států, nicméně se odmítlo podílet na hospodářské blokádě ostrova. Vazby Mexika na Kubu byly pro USA trnem v oku, který však byly ochotny do určité míry tolerovat. Ještě po podepsání NAFTA do­ šlo k diplomatické roztržce, když mexický ministr zahraničí José Ángel Gurría tvrdě kritizoval Spojené státy za přijetí tzv. Helms-Burtonova zákona, který prohluboval sankce vůči Kubě a postihoval i zahraniční společnosti obchodující s Kubou. Kromě tradičního odvolávání se na respektování státní suverenity se v kritických argumentech mexické strany objevily nově i principy volného obchodu mezi státy (Arreola 2007). K obratu ve vztahu s Kubou dochází až s nástupem Vicenteho Foxe do prezidentského úřadu. Ministr zahraničí Jorge Castañeda explicitně prohlásil, že Mexiko se musí oprostit od tradičních emotivních vazeb na kubánskou revoluci a začít pragmaticky spolupracovat s Kubánskou republikou na řešení konkrétních bilaterálních problémů. Vztahy se pak zhoršily, když Mexiko začalo od roku 2002 na půdě Spojených národů hlasovat ve prospěch rezoluce kritizující stav dodržování lidských práv na Kubě. Předchozí vlády buď hlasovaly proti, nebo se alespoň zdržovaly hlasování. Kubánské vedení toto přehodnocení mexického postoje neslo velmi nelibě a Fidel Castro o prezidentu Foxovi několikrát prohlásil, že slouží zájmům amerických imperialistů. Po svém předčasném odjezdu ze summitu v Monterrey dokonce Castro zveřejnil záznam soukromé­ ho rozhovoru s prezidentem Foxem, aby jej poškodil. Vzájemné napětí vedlo až k dočasnému odvolání velvyslanců z obou zemí (Hall 2002). I když obchodní spolupráce dále pokračovala, je z tohoto příkla­ du zřetelně vidět, že politická transformace zahraniční politiku Mexika 98

Konec nezávislosti?

Monumentální vlajka nad Monterrey.

výrazně ovlivnila. Kromě Kuby se změny v zahraniční politice Mexika dotkly i vazeb na další státy Latinské Ameriky. Pokud dříve Mexiko as­ pirovalo na vůdčí úlohu v rámci tohoto regionu, nově se naopak začalo proti latinskoamerickým vazbám vymezovat a věnovalo se spíše rozví­ jení severoamerické regionální spolupráce. Výsledkem byla například dohoda o spolupráci v bezpečnostní a ekonomické oblasti s Kanadou a USA (Security and Prosperity Partnership, SPP) z roku 2005. Pokud bychom se zaměřili naopak na prvky kontinuity v zahraniční politice Mexika v průběhu transformačního procesu, je důležité zmínit symbolické zakotvení základních principů zahraniční politiky v samot­ né mexické ústavě, ke kterému došlo v roce 1988. Článek 89 odstavec 10 tak na ústavní úrovni stanovuje, čím se musí mexický prezident při provádění zahraniční politiky řídit a co má v jejím rámci prosazovat. Zmíněno je jak právo na sebeurčení národů, tak i princip nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnost států v rámci mezinárodního práva i od­mí­ tání řešení sporů vojenskou cestou. Zakotvení těchto principů na ústavní úrovni může svědčit o potřebě zaručit v rámci plánovaných transfor­ mačních procesů kontinuitu zahraničněpolitického směřování země. Symbolickou reakcí na obavy ze zvyšujícího se vlivu Spojených států na Mexiko, která měla podpořit tradiční nacionalismus, byl i dekret přijatý 99

Kryštof Kozák

za prezidenta Ernesta Zedilla, jenž zřizoval na význačných místech v Mexiku monumentální stožáry se státní vlajkou. Například obří stožár nad Monterrey je vysoký 100 metrů, vlajka má rozměry 58 x 26 met­rů a váží 230 tun (viz obrázek). Vyčlenění prostředků na tento program při omezených možnostech mexického státního rozpočtu svědčí o vý­ znamu, který podpora národní hrdosti pro politický režim stále má, což se přeneseně může snadno projevit i v zahraniční politice. Z regionálního hlediska spočívá kontinuita ve vazbách na státy Střed­ ní Ameriky, kde si Mexiko udržuje ekonomický i politický vliv. Snahy postavit tuto spolupráci na vzájemně výhodné ekonomické bázi se proje­ vily při formulaci plánu Puebla-Panama, který byl podporován ze strany USA a obsahoval komplexní rozvoj dopravní i energetické infrastruk­ tury v této oblasti. Prosazování plánu ale provázejí četné komplikace politického rázu (Pickard 2002). Asi nejdůležitějším příkladem kontinuity mexické zahraniční politiky je roztržka, která vznikla kvůli rezoluci OSN, jež měla explicitně autori­ zovat použití síly vůči Iráku v roce 2002. Mexiko bylo v té době členem Rady bezpečnosti a Spojené státy očekávaly kvůli extenzivní ekonomic­ ké spolupráci i úzkým vazbám prezidentů Bushe a Foxe mexickou pod­ poru jimi předložené rezoluce (Weiner 2002). Mexický zástupce v OSN Adolfo Aguilar Zínser však rezoluci v souladu s deklarovanými principy mexické zahraniční politiky podpořit odmítl a navíc v zákulisí aktivně působil na ostatní země, aby ji nepodporovaly. Místo aby Spojené státy riskovaly diplomatickou porážku, rozhodly se nakonec návrh raději stáh­ nout. Stížnosti Washingtonu pak vedly ke konfliktu uvnitř mexického ministerstva zahraničí, který vyvrcholil odvoláním Zínsera z jeho postu (Zínser 2004). Spojené státy se cítily mexickým postupem velmi dotčeny a prezident Fox se pak musel na státní návštěvě velmi snažit incident uhladit. V tomto případě se jasně ukázaly limity transformace zahraniční politiky, která si zachovala své tradiční prvky. Také mexické veřejné mínění hraje při zachovávání kontinuity zahra­ niční politiky důležitou roli, neboť se instinktivně staví na stranu slab­ ších a proti vměšování vnějších subjektů. V kontextu kompetitivních voleb jako výsledku transformace je navíc výraznější ústup z vypjatě nacionalistických pozic pro politické strany velmi obtížný, neboť může ohrozit jejich volební vyhlídky. Postoj veřejnosti ovlivňuje i dosud ne­na­ plněné snahy o privatizaci státního ropného monopolu PEMEX, kdy je veřejné mínění jasně proti prodeji a tvoří tak určitou brzdu další libe­ ralizace ekonomiky (McKinley 2008). 100

Konec nezávislosti?

4. Závěr: kontinuita nebo zásadní zlom v zahraniční politice?

Transformační proces měl na zahraniční politiku Mexika zásadní dopad, když nejpodstatnější změnou bylo přehodnocení postoje k nejdůleži­ tějšímu sousedovi, tj. Spojeným státům americkým. Tento dramatický obrat ve vzájemných vztazích byl však vyvolán v důsledku vyčerpání předchozího paradigmatu, které mělo za hlavní cíl udržování co nejvyš­ ší míry ekonomické a politické nezávislosti. Posilování ekonomických vazeb se pak nepřímo přeneslo i do nutnosti posílit spolupráci v oblasti politické. Vzhledem ke zdůrazňování prosperity jako hlavního cíle nevy­ volalo zásadní přehodnocení zahraniční ekonomické politiky v Mexiku větší kontroverze, zejména v kontextu ekonomické stagnace. Otevření nových témat, jako je důraz na dodržování lidských práv, sice Mexiku zkomplikovalo některé tradiční vazby, nicméně na druhou stranu umož­ nilo účinnější prosazování práv migrantů. V rovině zahraniční politiky přetrvala určitá kontinuita, která byla dána jednak setrvačností vnímání z hlediska veřejnosti, jež očekávala pokračo­ vání nacionalistického diskurzu, jednak explicitním ústavním zakotvením hlavních principů zahraniční politiky. Podobně jako v jiných oblastech nedošlo ani na ministerstvu zahraničí v průběhu transformačního pro­ cesu k dramatickým výměnám celého personálu, což dále posilovalo aspekty kontinuity v tomto procesu. Z hlediska tvorby zahraniční politiky nám příklad Mexika jasně uka­ zuje, že při její interpretaci hrají ideové základy důležitou roli a nelze je pominout. Zahraniční politika Mexika prošla významnou proměnou, která byla vedena shora řízenou transformací zaměřenou zpočátku pri­ márně na oblast ekonomiky. Nabízí se zde zjednodušená teze o zvýšení vlivu zahraničního kapitálu, který pak ve svých důsledcích způsobil změ­ ny v mexické zahraniční politice. Upozadily by se tak ale vnitřní zdroje politických změn v Mexiku, které měly též důležitý vliv na výslednou podobu zahraniční politiky. Jedním z klíčových faktorů, které mohou vysvětlit proměny zahra­ niční politiky Mexika, je asymetričnost vztahu se Spojenými státy jako nejdůležitějším zahraničním partnerem. Mexiko jako jednoznačně slab­ ší stát má v podstatě pouze dvě konceptuální možnosti, jak se k USA postavit: buď se pokusí co nejvíce uzavřít a udržet si co nejvyšší míru autonomie v rozhodovacích procesech, nebo se naopak rozhodne ote­ vřít s cílem zmenšit tak rozdíl, který mezi oběma zeměmi v ekonomické 101

Kryštof Kozák

rovině panuje. Tím však riskuje mnohem větší vliv zahraničních zájmů uvnitř země. V rámci transformačního procesu se Mexiko rozhodlo pro druhou z těchto možností, se všemi důsledky, které z takové volby vyplývají. Z hlediska debaty ohledně podstaty transformačního procesu v Mexi­ ku nám změny v zahraniční politice potvrzují jeho rozporuplný charak­ ter. Na jedné straně dochází k zásadním proměnám, na straně druhé ovšem zůstává vysoká míra kontinuity v zaběhnutých strukturách myšle­ ní, a to jak ve vnímání zahraniční politiky veřejností, tak i částí byrokra­ tických elit. To ukazuje na polovičatost a nedotaženost transformačního procesu, při kterém sice došlo k důležitým změnám, avšak ty se nutně nedotkly všech aspektů sociálního a politického života v Mexiku. Co znamenají proměny zahraniční politiky z hlediska nezávislosti, v Mexiku tolik zdůrazňované? Předně je třeba říci, že kvůli zvýšení prová­ zanosti s americkou ekonomikou se zmenšil manévrovací prostor pro provádění veřejné politiky. Některé postoje a přístupy by se setkaly s os­ trou odmítavou reakcí Spojených států, což může zájmy Mexika pouze poškodit. Absolutní nezávislosti však lze dosáhnout jen stěží. Ve dneš­ ním úzce provázaném světě státy přirozeně berou v úvahu i vnější vlivy a důsledky, které jejich akce mají vůči okolí. Přesněji bychom tedy dnes měli hovořit spíše o míře nezávislosti než o jejím získání či ztrátě. Pro­ měny mexické zahraniční politiky nám ukazují, že i přes velké zvýšení vlivu Spojených států si stále zachovala prostor pro odlišné názory a je­ jich prosazování i vůči mnohem silnějšímu severnímu sousedovi.

Bibliografie

AGUAYO, S. 1998: Myth and (Mis)Perceptions, Changing U.S. Elite Visions of Mexico. La Jolla: University of California, San Diego. ARREOLA, G. 2007: Imprudentes, los incidentes diplomáticos entre México y Cuba, dice senador panista. La Jornada, 2. června 2007. ASTORGA, L. 1996: El siglo de las drogas. México, D. F.: Espasa-Calpe Mexicana. BAILEY, J. – AGUAYO, S. (eds.) 1996: Strategy and Security in U.S. – Mexican Relations Beyond the Cold War. La Jolla, Center for U.S.-Mexican Studies, University of California, San Diego. 102

Konec nezávislosti?

BECERRIL, A., 2006: Admite Presidencia influencia de EU en el veto a ley sobre drogas. La Jornada, 6. května, 2006. BROWN, J. C. 1993: Oil and Revolution in Mexico. Berkeley: University of California Press. CAMERON, M. – TOMLIN, B. W. 2000: The Making of NAFTA, How the Deal Was Done. Ithaca: Cornell University Press. CAMÍN, H. A. – MEYER, L. 1993: In the Shadow of the Mexican Revolution. Contemporary Mexican History 1910–1989. Austin: University of Texas Press. CAMP, R. A. 1999: Politics in Mexico. Cambridge, Mass.: Oxford University Press. CASTAÑEDA, J. G. – HEREDIA, C. 1993: Hacia Otro TLC, Nexos. Enero 1993, vol. 16, no. 181, 43–57. CHAMBERS, E. J. – SMITH, P. H. (eds.) 2002: NAFTA in the New Millenium. La Jolla: Center for U.S.-Mexican Studies, University of California. CREELMAN, J. 1908: Porfirio Díaz: Hero of the Americas. Pearson’s Magazine. March 1908 vol. XIX, no. 3, 231–277. DAVIDOW, J. 2004: The US and Mexico. The Bear and the Porcupine. Princeton: Markus Wiener Publishers. DAY, K. 2001. Citigroup to Buy Mexico’s Banamex. The Washington Post, May 18. DILLON, S. – PRESTON, J. 2004: Opening Mexico: The Making of a Democracy. New York: Farrar, Straus & Giroux. ECHEVERRÍA, L. A. 1974: Discurso del Presidente de México Luis Echeverría Alvarez ante la Tercera Conferencia de UNCTAD en Santiago-Chile, Abril de 1972. Nueva sociedad. Septiembre – octubre 1974, no. 14, 58–60. DOYLE, K. 2003: The Nixon Tapes: Secret Recordings from the Nixon White House on Luis Echeverría and Much Much More, National Security Archives Mexico Project. Cit. [2009-12-10], . EICHENGREEN, B. 2002: Financial Crises. And What to Do About Them. Oxford, New York: Oxford University Press. FLYNN, S. E. – KIRKPATRICK, J. J. 2004: Rethinking the Role of the U.S. Mexican Border in the Post 9/11 World, Written Testimony before a hearing of the Committtee on Foreign Relations, United States Senate, March 23. Cit. [2009-12-10], . GILBERT, D. 1997: Rewriting History: Salinas, Zedillo and the 1992 Textbook Controversy. Mexican Studies / Estudios Mexicanos. 1997, vol. 13, no. 2, 271–297. GOLDEN, T. 1995: To Help Keep Mexico Stable, U.S. Soft-pedaled Drug War. The New York Times. July 31. GOUREVITCH, P. 1978: Second Image Reversed: The International Sources of Domestic Politics. International Organization. 1978, vol. 32, no. 4., 881–912. 103

Kryštof Kozák

GRIFFITH, D. 2003: NAFTA, Sovereignty and Tradeoffs. Washington, D. C.: The Federalist Society for Law and Public Policy Studies. HALL, K. G. 2002: Castro releases secret phone tape contradicting claims of Mexico’s Fox. Seattle Times. April 24. HABER, S. et al. 2006: Mexico Since 1980. Cambridge, Mass.: Cambridge University Press. HART, J. M. 1987: The Coming and Process of the Mexican Revolution. Berkeley: University of California Press. KRAUZE, E. 1998: Mexico: Biography of Power. A History of Modern Mexico 1810–1996. New York: Harper Perennial. MACARTHUR, J. R. 2000: The Selling of Free Trade: Nafta, Washington, and the Subversion of American Democracy. New York: Hill and Wang. MALKIN, E. – MAYNARD, M. 2006: U.S. automakers expand in Mexico, but do it very quietly. The New York Times. July 21, 2006. MAXFIELD, S. 1992: The International Political Economy of Bank Nationalization: Mexico in Comparative Perspective. Latin American Research Review. 1992, vol. 27, no. 1, 75–103. MAYER, F. W. 1998: Interpreting NAFTA, The Science and Art of Political Analysis. New York: Columbia University Press. MCKINLEY, J. C. Jr. 2008: State Oil Industry’s Future Sets Off Tussle in Mexico. The New York Times, April 8. MEYER, M. 2007: At a Crossroads: Drug Trafficking, Violence and the Mexican State. Washington Office for Latin America, The Beckley Foundation Drug Policy Programme, Briefing Paper 13. MORENO, A. – MÉNDEZ, P. 2002: Attitudes Toward Democracy: Mexico in Comparative Perspective. World Values Survey. Cit. [2010-03-04], <www.worldvaluessurvey.org/Upload/5_ArticleMorenoMendez.pdf>. MORLEY, J. 2006: LITEMPO: The CIA’s Eyes on Tlatelolco, CIA Spy Operations in Mexico, National Security Archive Electronic Briefing Book No. 204. Cit. [2010-03-04], . PASTOR, R. A. – CASTAÑEDA, J. G. 1989: Limits to Friendship. The United States and Mexico. New York: Vintage Books. PICKARD, M. 2002: PPP: Plan Puebla Panama, or Private Plans for Profit? CorpWatch. Cit. [2010-03-04], . RICH, R. 1997: NAFTA and Chiapas. In: Rich, P. – de los Reyes, G. (eds.). NAFTA revisited – expectation and realities, The Annals of The American Academy of Political and Social Science, vol. 550, 158–175. ROSARIO GREEN, M. – SMITH, P. H. (eds.) 1989: Foreign Policy in U.S. Mexican Relations. La Jolla: Center for U.S.-Mexican Studies, University of California, San Diego. SECRETARÍA DE RELACIONES EXTERIORES, 2004: Guía del Migrante Mexicano. México, D. F. 104

Konec nezávislosti?

SKONIECZNY, A. 2001: Constructing NAFTA: Myth, Representation, and the Discursive Construction of U.S. Foreign Policy. International Studies Quarterly. 2001, vol. 45, no. 3, 433–454. SMITH, P. H. 2000: Talons of the Eagle – Dynamics of US-Latin American Relations. New York: Oxford University Press. SMITH, R. F. 1997: The United States and the Mexican Revolution, 1921–1950. In: Vincent K. – Rodriguez, J. E. (eds.). Myths, Misdeeds, and Misunderstandings. The Roots of Conflict in U.S.-Mexican Relations. Wilmington, DE: SR Books. THOMPSON, G. 2004: Ex-President in Mexico Casts New Light on Rigged 1988 Election. The New York Times, March 9. TORRANS, T. 2000: Forging the Tortilla Curtain. Cultural Drift and Change Along the United States-Mexico Border From the Spanish Era to the Present. Fort Worth: TCU Press. VILLARREAL, A. M. 2005: U.S.-Mexico Economic Relations: Trends, Issues, and Implications, CRS Report for Congress. WALTZ, K. 1979: Theory of International Politics. Cambridge, MA: Addison-Wesley. WEINER, T. 2002: Holding Swing Vote, Mexico Tells Bush It Won’t Support Iraq Resolution U.S. Favors. The New York Times, October 28. ZÍNSER, A. A. 1994: Is There an Alternative? The Political Constraints on NAFTA. In: Bulmer-Thomas, V. – Craske, N. – Serrano, M. (eds.). Mexico and the North American Free Trade Agreement – Who Will Benefit? Houndmills: The Macmillan Press, 119–130. ZÍNSER, A. A. 2004: Lecture Series Current Mexican Politics. University of California, San Diego.

Kryštof Kozák (nar. 1977) působí jako odborný asistent na katedře americ­ kých studií při Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Uni­ verzity Karlovy. Absolvent doktorského programu mezinárodní teritoriální stu­ dia a ma­gisterského oboru Americká studia na Institutu mezinárodních studií FSV UK, rovněž absolvent oboru právo na Právnické fakultě UK. V rámci Fulbrightova stipendia absolvoval v roce 2004/05 výzkumný pobyt na Uni­ versity of California, San Diego. V roce 2002 se zúčastnil půlročního studijního pobytu na John-F.-Kennedy-Institut für Nordamerikastudien, Freie Universi­taet Berlin v rámci programu Erasmus. V roce 1999/2000 absolvoval stipendijní pobyt na Bard College ve státě New York.

105

Kryštof Kozák

End of Independence?

Consequences of political and economic transformation for Mexico’s foreign policy

Mexican foreign policy has been characterized throughout most of the 20th century by its emphasis on the principle of non-intervention in domestic affairs and by its pursuit of political as well as economic independence with respect to potentially dominant outside powers. Dramatic transformative processes in the 1990s led to a fundamental rethinking of state economic policies as well as the political system itself. The chapter analyzes how these changes did affect Mexican foreign policy, what were the most important changes and in which aspects can we observe continuity with the previous doctrines. The findings then serve as a case study of the sources of changes in foreign policy and allow us to better understand the nature of the complex transformative processes that occurred in Mexico. Key words:

Mexican foreign policy, economy, transformation, US – Mexican relations

106