MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Kompenzační cvičení u hráčů squashe Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavlína Vaculíková, Ph.D.
Vypracoval: Jan Budík Trenérství Brno, 2012
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a parametrů uvedených v Seznamu pouţité literatury. V Brně 5. dubna 2012 ……………………………..
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 1 1. FYZIOLOGIE SPORTOVNÍHO VÝKONU ..................................................... 3 1.1 Struktura sportovního výkonu ....................................................................... 3 1.2 Metabolická charakteristika výkonu ............................................................. 4 1.3 Funkční charakteristika výkonu .................................................................... 4 1.4 Specifické adaptace organismu na zátěţ ....................................................... 5 1.4.1 Trénink ............................................................................................... 5 1.5 Zdravotní rizika ............................................................................................. 6 1.6 Kineziologická analýza ................................................................................. 6 1.7 Svaly nejvíce zatěţované při squashi ............................................................ 6 2. TEORIE SQUASHE ........................................................................................... 9 2.1 Historie .......................................................................................................... 9 2.2 Rozbor raket ................................................................................................ 13 2.3 Terminologie ............................................................................................... 14 3. ZÁKLADY - JAK SPRÁVNĚ ZAČÍT SE SQUASHEM ................................ 18 3.1 Drţení rakety, technika ............................................................................... 18 3.1.1 Pozice nohou (postavení) ................................................................. 20 3.1.2 Těţiště těla........................................................................................ 20 3.1.3 Pevné zápěstí .................................................................................... 20 4. KOMPENZACE ............................................................................................... 22 4.1 Zapojené svalové skupiny ........................................................................... 22 4.2 Posilovací a kompenzační cvičení .............................................................. 23 4.2.1 Břišní svalstvo (m. rectus abdominis) .............................................. 24 4.2.2 Mezilopatkové svalstvo .................................................................... 25 4.3 Protahovací cvičení ..................................................................................... 26 4.3.1 Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae)......................................... 27
4.3.2 Čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) ............................. 28 4.3.3 Bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas) ................................................... 29 4.3.4 Čtyřhranný bederní (m. quadratus lumborum) ................................. 30 4.3.5 Přitahovač stehna (m. adductor femoris).......................................... 31 4.3.6 Dvojhlavý stehenní (m. biceps femoris) .......................................... 32 4.3.7 Široký zádový (m. latissimus dorsi) ................................................. 32 4.3.8 Prsní svaly (m. pectoralis major/minor) ........................................... 32 4.3.9 Deltový sval (m. deltoideus) ............................................................ 33 4.3.10 Trojhlavý paţní (m. triceps brachii) ............................................... 34 4.3.11 Ohybače prstů ................................................................................. 35 4.3.12 Horní část trapézu (m. trapezius) .................................................. 35 ZÁVĚR ................................................................................................................. 37 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY................................................................... 38 RESUMÉ .............................................................................................................. 39
ÚVOD Tenis, squash, ricochet a další raketové sporty zaţívají v posledních letech velký rozkvět. Hlavně role rychlejších a dynamičtějších sportů, jakým je právě squash, se zvyšuje, a proto jsme se rozhodli věnovat se konkrétně squashi. Jeho obliba stoupá právě díky rychlosti a nenáročnosti na přípravu hráče. Přípravou hráče máme v tomto konkrétním případě na mysli odchod hráče na sportoviště a sportovní výbavu potřebnou ke hře. Squash je rozšířen ve všech městech a menších městech po celé republice a po celém světě, jak je patrno z kapitoly Historie squashe. Obliba a rozšířenost s sebou nesou jak pozitivní vlivy na populaci, tak ale také určité negativní vlivy. V naší práci je nenazýváme přímo negativními vlivy, ale nazýváme je nedostatečnou kompenzací málo zatěţovaných svalových skupin při hře squashe. Zaměřili jsme se na problematiku pohybu a pohybů při hře a na následnou důleţitou, ale hráči často opomíjenou sloţku tréninku, a tou je kompenzace méně zatěţovaného pohybového aparátu. Vše je popsáno ve stěţejní kapitole této práce Kompenzační cvičení. Cílem této práce je vytvoření skupiny kompenzačních, posilovacích a protahovacích cviků, které pomohou hráčům squashe předejít svalové dysbalanci. Tyto cviky jsme vybrali s ohledem na fyziologii a anatomii lidského těla. Pro vypracování naší práce jsme čerpali z dostupné odborné literatury věnující se správnému posilování celého pohybového aparátu a z kompenzačních cvičení určené pro raketové sporty. V první kapitole jsme podrobně popsali sportovní výkon z hlediska fyziologického, tzn. jak je definován, jaké jsou jeho sloţky, struktura a jak tělo na sportovní výkon reaguje. Druhá kapitole je věnována teoretickým základům squashe. Dočtete se v ní o historii vzniku squashe, o pouţívané výstroji a o odborné terminologii pouţívané ve squashi. Třetí kapitola pojednává o správném hraní. Je zaloţena na vědeckých základech a principy v této kapitole popsané poslouţí kaţdému i zkušenému hráči, ke správnému zvládnutí techniky hry. Čtvrtá kapitola se zabývá kompenzačními cvičeními pro hráče squashe. Jsou v ní zobrazena a do detailu popsána potřebná cvičení ke správnému vybalancování nedostatečně zatěţovaných svalových skupin. Námi popisovaná kompenzační cvičení jsou určena hráčům a hráčkám zejména dospělé kategorie. Jejich cílem je
aktivovat oslabený sval a postupně jej zapojovat do správného pohybového stereotypu.
1. FYZIOLOGIE SPORTOVNÍHO VÝKONU Sportovní výkon definujeme jako aktuální projev specializovaných schopností sportovce (jedince), nebo kolektivu v daném sportovním odvětví nebo disciplině. Je obvykle výsledkem dlouhodobé plánované, pravidelného tréninkového procesu a adaptace na jeho podněty, a výsledkem specializovaných pohybových činností a je ovlivněn působením dalších faktorů (Chin, M., Steiniger, K. – SO, R.C.H. – Clark, C.R. – Wong, A.S.K., 1995).
1.1 Struktura sportovního výkonu Sportovní výkon hráče ovlivňuje systém prvků a faktorů, které jsou zákonitě uspořádány a propojeny sítí vzájemných vztahů. Prvky jsou somatické, fyziologické, motorické, psychologické atd. Faktory vychází ze somatických, kondičních, taktických, technických a psychických základů výkonů (Melichna, Jan, 1993). U samotné hry specifikujeme dané prvky a faktory následovně: 1) Psychické hráčská inteligence cit pro hru schopnost koncentrace anticipace 2) Taktické analytické schopnosti výběr optimálního řešení strategie 3) Kondiční Rychlost (reakční, akční) Síla (explozivní) Vytrvalost (aerobní anaerobní) koordinace (orientační, diferenciační, synaptická atd.) flexibilita kyčelního kloubu 4) Technické specifické úderové dovednosti: drop shot, volej, lob, obrana specifický pohyb na kurtu
5) Somatické převaha mezomorfní sloţky 6) Ostatní regenerace, kvalita sportovního náčiní (raketa, míček, obuv atd)
1.2 Metabolická charakteristika výkonu Typ zátěţe u squashe uvádíme jako intervalovou se střídáním intenzity zatíţení. Samotný zápas trvá v průměru 55 min, přičemţ jedna výměna trvá v průměru 25s. Intenzita zatíţení es pohybuje mezi maximální aţ submaximální. Metabolické krytí se pohybuje od ATC-CP systému přes anaerobní glykolýzu aţ po aerobní fosforylaci. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu se pohybuje zhruba 12% u aerobního a 88 % anaerobního krytí při energetickém výdeji 42-60 kJ/min (Melichna, 1995).
anaerobní aerobní
obr. 1. Metabolické krytí zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-squash.html
1.3 Funkční charakteristika výkonu Fyziologický paremetr VO2
Příjem kyslíku
SF
Srdeční frekvence
La
Koncentrace laktátu po
Muţi (% z maxima) -1
-1
75-79
(ml·min ·kg )
30-32
(% z maxima)
80-90
-1
(tepy·min ) (mmol·l-1
2,5-3
výkonu tab.1. Fyziologické parametry během sportovního výkonu zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-squash.html
1.4 Specifické adaptace organismu na zátěţ Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen Funkční adaptace: zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie) zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace Morfologické změny: svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken Rozvoj pohybových schopností: rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační), flexibilita kyčelního kloubu 1.4.1 Trénink V přípravném období je kladen na rozvoj kondičních schopností: rozvoj vytrvalosti, rychlosti a síly. Trénink je věnován technice úderů a pohybů po kurtu. Hráči kromě specifického tréninku v závodním období zařazují trénink nespecifický intervalového charakteru zaměřený na rozvoj anaerobních schopností (Todd, M.K. – Mahoney, C.A. – Wallace, W.F.M.,1998).
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň (extraliga ČR) Počet tréninkových jednotek za rok: 459 Počet hodin zatíţení za rok: 917 červen
červenec
srpen
září
specifi všeobecné cké přechodné přípravné přípra období období vné období
říjen
listopad
prosinec
leden
únor
březen
Soutěţní období
duben
květen
obr. 2. Celoroční tréninkový cyklus zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-squash.html
1.5 Zdravotní rizika Podobně jako v dalších raketových sportech i ve squashi se nejčastěji setkáme s běţnými poraněními pohybového aparátu, která vznikají především špatným došlapem při rychlé změně směru (Čelikovský, S, 1990). Squash jednostranně zatěţuje jednu polovinu těla (lateralita). Mezi nejčastější zranění patří: akutní: poranění oka letícím míčkem (poškození sítnice), distorze kolene a hlezna, poranění vazů a úponů v lokti, rameni, svalová nataţení a natrţení, utrţení Achillovy šlachy chronické: zánět Achillovy šlachy, bolesti bederní části páteře
1.6 Kineziologická analýza Squash je hra dynamická, kde se střídají různé druhy pohybů, tudíţ se do hry zapojují různé druhy svalových partií. Lokomoce je bipedální, pohyby segmentů acyklické.
1.7 Svaly nejvíce zatěţované při squashi
obr. 3. Nejvíce zatěţované svaly při hře squash zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/raket-squash.html
Deltový sval (m. deltoideus) Ramenní sval pohybující paţí. Deltový sval obaluje rameno a spojuje tři kosti – lopatku, kost klíční a kost paţní. Deltový sval zajišťuje nejvíce pohybů ramene a horní části paţe. Zpevňuje rameno a pohybuje paţí mnoha směry (Pavlík, J, 1996) Velký prsní sval (m. pectoralis major) Párový hrudní sval přitahující paţi k tělu. Má vějířovitý tvar a štěpí se do dvou nestejných částí. Zúţené konce jsou připevněny ke kosti paţní. Menší část širokého konce je připojena ke kosti klíční, větší část ke kosti hrudní a ke chrupavkám ţeber. Prsní sval táhne paţi kupředu a k tělu. Také paţí otáčí (Brown, D. – Winter, E. M., 1995). Čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) 1 hlava začíná na pánvi, 3 hlavy na kosti stehenní; upíná se k drsnatině holenní kosti; jeho šlacha uzavírá čéšku; natahuje koleno. Svaly bérce Ventrální skupina Přední sval holenní (m. tibialis anterior) Dlouhý natahovač prstů (m. extensor digitorum longus) Dlouhý natahovač palce (m. extensor hallucis longus) Laterální skupina Dlouhý sval lýtkový (m. peroneus longus resp. m. sculus fibularis longus) Krátký sval lýtkový (m. peroneus brevis resp. m. fibularis brevis) Dorsální skupina Povrchová vrstva Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Sval chodidlový (m. plantaris) Hluboká vrstva Sval zákolenní (m. popliteus)
Zadní sval holenní (m. tibialis posterior) Dlouhý ohýbač prstů (m. flexor digitorum longus) Dlouhý ohýbač palce (m. flexor hallucis longus) Malý sval hýžďový (m. gluteus minimus) Nejmenší
z
hýţďových
svalů.
Má
vějířovitý
tvar,
odstupuje
jako
široký sval na kyčelní kosti, svalové snopce se sbíhají směrem k trochanter major stehenní kosti, kde se upíná (obr. 4.). Úponová šlacha je podloţena tihovým váčkem. Malý sval hýţďový leţí v hloubce pod středním hýţďovým svalem.
obr. 4. M. gluteus minimus
2. TEORIE SQUASHE V této kapitole představíme historii squashe, coţ prozradí důvod, proč je tento sport v dnešní době tak oblíbený a rozšířený po celém světě i v České republice. Dále popíšeme, jaké atributy charakterizují squashové rakety a jaké vlastnosti rakety ovlivňují výkon hráče. Dále uvedeme i příslušnou terminologii týkají se této hry.
2.1 Historie První zmínky o hře člověka s míčkem a odrazovým tělesem nalezneme ve zdrojích starších více neţ 1000 let. Ve Francii kolem roku 1150 se poprvé objevila hra zvaná „le Paume“ (v překladu „dlaň ruky“), kde lidé pinkali míček dlaní o zeď. Z této hry se později vyvinul Real Tennis a Royal Tennis, dnes jiţ jen krátce tenis (Linc, R, 1979). Uţ v 19. století se začaly objevovat různé varianty tenisu a jednou z nich byl také předchůdce squashe. Bylo to na počátku 19. století a postarali se o to chovanci věznice Fleet v Londýně. Ti si tak krátili pobyt za mříţemi údery míčku o teď. Z nouze odráţeli míček rukou a potom si vyrobili pálky podobné raketám a míček a začali hrát o zdi svých cel. Vznikla tak hra zvaná „Rackets“ (rakety). Hra se pak rozšířila i na některé anglické školy. A právě na jedné z nich se zrodil dnešní squash. „Squashové rakety“ se poprvé hrály v Harrow School v Anglii v 19. století jako menší verze raketové hry s měkčím míčkem. Hra vznikla vlastně z nouze, protoţe se studenti nemohli dostat na kurt pro Rackets. Začali proto trénovat údery míčkem z indické gumy o stěnu a objevili, ţe se míček od stěn neodráţí, ale při dopadu na stěnu se rozplácne. Tato varianta hry se stala natolik oblíbenou, ţe jiţ roku 1984 byly postaveny 4 nové squashové kurty. Od roku 1886 se tato hra stala samostatným sportem oblíbeným a rozšířeným hlavně v Anglii. Musíme zde zmínit i další verzi vzniku squashe. Například Pákistánci tvrdí, ţe se zrodil v druhé polovině 18. století na území dnešního Pákistánu, a ţe
je tento sport spojen se jménem dynastie KHAN (http://www.squashcentra.eu/Historie_soucasnost_squashe/). Hra postupně začala být populární i mimo Anglii. Stejně jako i jiné sporty v té době, byl squash ve svých počátcích bez formy a mezinárodní standardizace. Na jednotlivých kurtech se hrál squash v různých variantách, s odlišným vybavením a rozměry kurtů nebyly ještě pevně stanoveny (v Anglii se hrálo na kurtu 21 x 32 stop "soft ball" a v USA se hrálo na kurtu 18,5 x 32 stop "hardball". Po první světové válce ve 20. letech 20. století dostál squash většího rozmachu. Oblíbily si ho tisíce hráčů po celém světě a začaly se organizovat první mistrovství a zápasy. V roce 1920 se konalo první profesionální mistrovství světa. Vyhrálo ho C.R. Read (Queens Club) v souboji s A.W. B. Jonhsnem (RAC Club). V roce 1922 se konalo Amatérské mistrovství pro muţe a ţeny a v roce 1930 Otevřené mistrovství světa. Ale jiţ např. v USA byla v roce 1907 zaloţena United States Squash Rackets Association (Americká squashová asociace), která trochu pozměnila pravidla: povolila také čtyřhru. Následovala kanadská squashová asociace – Canadian Squash Rackets Association v roce 1911. Od roku 1908 byla utkání regulována nejprve anglickým squashovým výborem, který spadal pod Tennis and Rackets Association a v roce 1928 dostal výbor plný mandát a vznikla tak samostatná Squashová asociace (Squash Rackets Association). Asociace řešila i standartní rozměry kurtu. Do roku 1923 se rozměry víceméně nedodrţovaly. Většina kurtů měla rozměry 32 x 21 stopy (9,75 x 6,4 metr) podle londýnského kurtu v klubu Bath Club. Tyto rozměry byly mnohem menší neţ rozměry klasického raketového kurtu, který měl 60 x 30 stop (18,3 x
9,1 metr). Viz obr. 5. – squashový kurt, obr. 6. – náhled na squashový kurt.
obr. 5. Squashový kurt
Obr. 6. Náhled na squashový kurt
Dalším bodem k řešení pro Squashovou asociaci byl také systém bodování. Aţ do roku 1926 se vyuţíval 15 bodový systém hodnocení, od tohoto roku se začal uţívat severoamerický 9 bodový systém se ztrátami. 15 bodový systém ale zcela nevymizel, stále se s ním hodnotil tzv. „hardball“ v Americe, ale v roce 1991 se i zde přešlo na 9 bodový systém pro zkrácení muţských zápasů. Od roku 1933
vévodili squashi hráči z Egypta a Pákistánu. První Světový otevřený šampionát se konal v roce 1976, v r. 1864 byly na škole Harrow vybudovány první 4 squashové kurty, v r. 1890 se objevila první zmínka o hře squash mimo školu Harrow v knize The Badminton Library of Sports and Pastimes od vévody z Beaufortu, v r. 1901 Eustace Miles, šampion v tenisu a Rackets, napsal první knihu o hře squash, v r. 1908 je obdoba squashe Rackets je zařazena do programu Olympijských her v Londýně, v r. 1930 v Německu vznikly zřejmě první kurty v Evropě, o coţ se zaslouţila firma Siemens. V r. 1994 je evidováno asi 46 tisíc kurtů na světě a asi 15 miliónů hráčů squashe, v r. 1998 v České republice existuje přibliţně 50 kurtů ve zhruba 60 squash centrech. V současné době Světová federace zastupuje přes 120 členský zemí, celkový počet hráčů squashe se ve světě odhaduje okolo 17 miliónů amatérských i profesionálních hráčů. Nejvíce se asi o popularizaci squashe a jeho rozmach postarali Jonah Barington (Irsko) a Geoff Hunt (Austrálie). Oba byli jedni z nejlepších hráčů v 60. a 80. letech a přiblíţili představu o squashi širokým masám sportovců. V roce 1966 se sešli zástupci z Austrálie, Velké Británie, Indie, Nového Zélandu, Pákistánu, Jiţní Afriky, USA, Kanady a Spojených Arabských Emirátů a vytvořili základy nové zastřešující organizace – Mezinárodní squashová Asociace (International Squash Rackets Association (ISRF), která poprvé zasedala 5. ledna 1967. V roce 1992 se ISRF přejmenovala na Světovou squashovou federaci (World Squash Federation – WSF) a změnila i oficiální název sportu na jednoduché „Squash“, oproti předchozímu „Squash Rackets“ (squash rakety). Slovo „squash“ vzniklo z pojmenování zvuku, který vydává měkký míček při nárazu na přední stěnu kurtu (Hawkes, R.B. 1966) WSF nyní sdruţuje pod sebou 109 národních squashových asociací. V současnosti se stará o dodrţování a upřesňování pravidel, vydává specifikace kurtů, raket a dalšího nutného vybavení, vytváří metodiku a systém výuky a tréninku. Dále zajišťuje koordinaci kalendáře světových turnajů; vypisuje a organizuje Mistrovství světa pro muţe, ţeny, juniory (chlapce, dívky) a seniory, a to jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře. WSF také úzce spolupracuje s International Olympic Committee (IOC) – Mezinárodní olympijský výbor, aby byl squash zařazen mezi olympijské sporty.
2.2 Rozbor raket V této kapitole představíme a popíšeme a jejich funkce svaly, které jsou při hře squashe nejvíc zatěţované (viz obr. 3.). [23:38:51] Ripsi: Existuje mnoho různých druhů raket, které se liší na základě údajů uvedených v této kapitole. Hmotnost Základní pravidlo: Čím těţší je raketa, tím větší se vyvine síla (power). Hmotnost u většiny squashových raket se pohybuje závisle na pouţitém materiálu mezi 140 g a 205 g. Těţká raketa má tu nevýhodu, ţe pomalu zrychluje (Novotný, K, 2002). Power: Popisuje, jak dalece ovlivňuje rám rakety zrychlení míčku. Rám: U squashe se prosadila směs z grafitu (odolnost proti opotřebení a pruţnost) a laminátu (vysoký odpor a neohebnost). V současné době se těší velké oblibě tzv. "profilovaný rám" (vysoký a úzký), kterým lze současně dosáhnout větší síly (power) i kontroly. Kontrola: Udává, jaká je reakce míčku na úder. V podstatě platí: Čím tvrdší a pevnější je rám a výplet, tím lepší je kontrola míčku. Komfort: Schopnost rámu tlumit náraz míčku a vibrace, coţ sniţuje namáhání paţe při hře a odpor při úderu. Handling: Tím se rozumí rychlé přivedení rakety do správné pozice při úderu. Handling je závislý na hmotnosti a vyváţení rakety. Čím lehčí raketa, tím lepší handling. Vyvážení: V podstatě se rozlišují rakety se zatíţením v hlavě (rámu) nebo v rukojeti rakety. Raketa se zatíţením rámuje v místě hlavy těţší a nelze jí rychle pohybovat (pro squash víceméně nevhodná). Raketa se zatíţením v rukojeti má lepší handling. Nevýhodou můţe být v tomto případě sníţené zrychlení míčku (power) (Okénka, L, 2004). Neohebnost: Rakety na squash se vyznačují neohebným rámem. Jako základní pravidlo zde platí: tím tvrdší rám, tím větší power a kontrola.
Jedinou nevýhodou, kterou neohebný rám způsobuje, je vysoký šok při nárazu (zvýšená námaha paţe). [4]
2.3 Terminologie Backhand: Úder hraný hráčem na straně těla s paţí bez rakety (pravák vlevo a levák vpravo). Opak forhendu. Board: Alternativní název pro tin - znělou desku pod dolní čarou čelní stěny kurtu. Boast: Míček hraný obvykle ze zadní části kurtu se nejprve odrazí od postranní stěny dříve, neţ se dotkne přední stěny. Varianty: a) boust o zadní stěnu (back-wall boast), b) třístěnný boust (trickle boast). Bránění, překážení (interference): klíčový okamţik pro rozhodnutí rozhodčího přisoudit Let, No let, Stroke. ČASQ: Česká asociace squashe, jediná organizace zastupující squashový sport v ČR a současně zastupující Českou republiku v mezinárodních squashových federacích. Down: Pojem pouţívaný pomocným rozhodčím, pokud se míč dotkne boardu (tinu). Dropshot: Měkký úder, který je zahrán tak, aby míček dopadl u přední stěny, pokud moţno v rohu a s malým odskokem od země. Angle: Úder provedený v přední části kurtu směrem na bliţší boční stěnu. Míček obvykle letí pod ostrým úhlem na čelní stěnu a nízko nad tinem, blízko rohu po ní sklouzne zpět do kurtu. Úder stejným způsobem, ale vedený ke vzdálenější boční stěně se jmenuje: Reverse-angle (opačný roh). Eso: Podání, které přijímající hráč není schopen vrátit. Hardball: Americký druh squashe hraný s tvrdším míčkem, pevnější raketou, na uţším kurtu (0,30cm) a s počítáním v setu do 15 beze ztrát. Striker (hráč): Při popisu situace na kurtu se jedná o osobu, která má (měla) hrát úder a to počínaje okamţikem odrazu míčku od čelní stěny, aţ po okamţik opětného dopadu míčku na čelní stěnu. Druhou osobu na kurtu v průběhu této doby označujeme „soupeř“.
Kill (zabiják - killing hit): Velmi tvrdě udeřený míček s velkým backspinem, který sklouzne po podlaze. [4] Klinger (clinger): V angličtině hovorový název pro míček, který letí velmi těsně podél boční stěny a je téměř nemoţné jej vrátit útočným způsobem. Crosscourt: Diagonální úder, který můţe být zahrán z kaţdé pozice v kurtu směrem k opačnému zadnímu rohu. Důleţitá je jeho „šířka“ – to znamená, ţe v příčné rovině soupeře by měl míček letět co nejblíţe boční stěně nebo se jí dotknout. Kurt: Viz příloha č. 3 s rozměry a označením částí. Vlastnosti jsou dány přesnou směrnicí vydanou ČASQ v roce 1994 (viz pouţitá literatura). Let: Opakování rety viz pravidla. Lob: Míček zahraný vysoko přes protivníka do nejzadnější části kurtu. Můţe být zahrán paralelně (lobový longlajn) nebo diagonálně (kroskurtový lob). Long line: Míček hraný podél (pokud moţno co nejtěsněji) boční stěny zpět do zadní části kurtu. Marker: Pomocný rozhodčí. Match-ball: Zvolání rozhodčího, kdyţ podávající hráč můţe dosáhnout posledního bodu v zápase. Mental turning (Myšlená otočka): Je stejný případ, ale hráč se za míčkem neotáčí okolo své osy. Míček proletí okolo těla na jedné straně a po odrazu od zadní stěny je zahrán ze strany druhé. Nick: Roh mezi zdí a podlahou nebo mezi dvěma zdmi. Cílené zahrání míčku do niku patří mezi squashové dovednosti na nejvyšší úrovni. Not-up: pojem pouţívaný rozhodčím, kdyţ není míček dobře odehrán (např.: dvojí dotyk se zemí) nebo se nedostal do hry. Otočka (turning): Pojem pouţívaný v pravidlech. Míček letí k zadní stěně kurtu. Hráč se za ním otáčí a po odrazu míčku od zadní stěny ho hráč odehraje po opačné straně svého těla, neţ původně mohl (Dovalil, J, 1992) Pozice: Pojem pouţívaný ve dvou různých významech: 1. Taktické postavení na T v průběhu hry.
PSA: Světová organizace profesionálních hráčů squashe (muţů – ţeny jsou organizovány ve WISPA) Raketa: Základní náčiní, které při hře nesmí opustit ruku. Pro kvalitu odehrání míčku je rozhodující její poloha k ose příčné i k ose podélné. Rely (rally - výměna): Nepřetrţitá výměna míčků od podání po první chybu jednoho z hráčů (přerušení hry). Return: Odehrání míčku soupeři. Servis Box: Plocha, z níţ je hráč povinen provést podání. Set Ball (game-ball): Zvolání rozhodčího, kdyţ podávající hráč můţe dosáhnout závěrečného bodu v setu. Slice: Míč zahraný se zpětnou rotací (backspinem), takţe se neodrazí příliš vysoko nebo "sklouzne" po podlaze. Soupeř (nonstriker): Protivník "hráče" viz definice pro výklad pravidel. Strouk (stroke): Vítězný míček rely, aniţ by byl zahrán. Half time: Pojem, kterým naznačuje rozhodčí, ţe uplynula polovina času na rozcvičení hráčů před zápasem. T prostor: Plocha okolo středu kurtu, charakteristická střetem čar (tvořících T) ohraničujících prostor pro dopad podání (Dovalil, J, 1992) Tin: Plechová nebo dřevěná "rezonanční deska' přes celou šířku spodní části přední stěny (horní hranice jejího ukončení je ve výšce 48 cm nad podlahou). WSF: World Squash Federation, dříve ISRF, jediná organizace zastupující zájmy squashe v ostatních mezinárodních sportovních federacích a koordinující squashové hnutí ve světě. Zkratka pro evropskou federaci je ESRF Zpětná rotace míčku (back spin): Sniţuje a zpomaluje odraz míčku od země. Ztráta (hand-out): Pojem markera, který naznačuje, ţe podání přechází na protihráče. Appeal (protest): Předepsaný způsob, jak můţe hráč upozornit na situaci při hře, kdy byl ovlivněn nebo omezen ve hře. Provádí se pozvednutím ruky se znázorněným „L“ - znamenajícím „Let, prosím“ (Dovalil, J, 1992).
3. ZÁKLADY - JAK SPRÁVNĚ ZAČÍT SE SQUASHEM Kdyţ dřívější mistr světa Geoffnei Hunt začal hrát squash, hrál aţ za tři měsíce svůj první zápas. Jeho otec si totiţ chtěl být jistý, ţe nejprve dobře ovládne základní principy hry. S touto moudrostí musíme souhlasit. Mnoho trenérů stráví velkou část tréninkové doby odnaučováním špatných technik, které se hráči sami naučili. Špatné techniky jsou velmi lehce návykové, ale špatně opravitelné. Samozřejmě to neznamená, ţe kaţdý začínající hráč (amatér) musí čekat tři měsíce, neţ bude hrát první zápas. Ambice Geoffneta Hunfa sahaly mnohem dále neţ u převáţné většiny hráčů squashe. On byl jiţ velmi mladý rozhodnut stát se nejlepším. Význam této informace je zřejmý: nejdříve je dobré zvládnout základy správné techniky a pak se pustit do počítání bodů, hraní utkání nebo dokonce turnajů (Svoboda, B., Vaněk, M., 1986).
3.1 Drţení rakety, technika Nejlepším způsobem jak pevně drţet raketu je tzv. "shake-hands grip` (drţení podané ruky). Protoţe se od toho odvíjí i následná technika úderů, je velmi důleţité, aby se od samého začátku drţela raketa dobře – podle následujících čtyř úkonů: 1. Vezmeme raketu do levé ruky přímo pod hlavou. Jestliţe raketu drţíme dobře, vidíte nyní jen rám, ale ne struny (obr. 7a.). 2. Na pravé ruce roztáhněme prsty tak, aby se vytvořilo „V“ mezi palcem a ukazováčkem. Pohybem ruky, jako bychom ji chtěli někomu podat, uchopme drţadlo rakety. Palec nyní ukazuje po levé straně rakety dopředu (obr. 7b, c, d.). 3. Spodní zadní konec zápěstí je přibliţně 2 aţ 3 cm od konce drţátka. Náš ukazováček kolem gripu (kolem konce gripu bliţšího hlavě rakety) jakoby chce zmáčknout kohoutek nějaké střelné zbraně. 4. Tři zbývající prsty jsou obtočeny kolem gripu. Palec se opírá o prostředníček. Vezměme raketu levou rukou těsně pod hlavou rakety (ba)
a uchopme drţadlo pravou rukou, jako bychom chtěli někomu potřást rukou (obr. 7b, c, d – správné drţení rakety).
obr. 7a, b, c, d. Správné drţení rakety
Mysleme na to, ţe při odehrání míčku to jsou právě prsty více neţ dlaň naši ruky, které kontrolují úder. Raketu drţíme stejným způsobem jak při forhendu, tak při backhandu (obr. 8a, b – správné drţení rakety). V protikladu k tenisu nemáme při squashi čas různě měnit drţení rakety podle úderu. Úder začíná dokrokem zadní nohy a nápřahem. Směr míčku je určován dalšími prvky uvedenými v textu a je veden přes „přední nohu“. Kolena jsou mírně pokrčená, tělo vyváţené a zápěstí pevné. Raketa svírá s předloktím úhel 90°.
obr. 8. Správný postoj při úderu
3.1.1 Pozice nohou (postavení) Dobrá pozice nohou je základní podmínkou pro dobré provedení úderů. Základní postavení: chodidla jsou v šíři ramen, kolmo na boční stěnu, noha bliţší zadní stěně má úroveň špičky na úrovni druhé nohy
obr. 9. Moţnosti úderu
Otevřené postavení: Pouţívá se pro údery kříţem (křiţný lob, křiţný dropšot, dlouhý kříţ). Chodidla i trup svírají s boční stěnou asi 45 stupňů s natočením směrem k přední stěně (obr. 9.). Pozice v zadním rohu: Je určena pro bousty ze zadního rohu. Kolena se mírně pokrčí, aby z vrchu nebylo vidět špičky. Chodidla i trup jsou k boční stěně pod úhlem 45 stupňů s natočením směrem k zadní stěně.
3.1.2 Těţiště těla Všechny polohy pro jednotlivé segmenty těla a náčiní (raketu s míčkem) jsou pomocným kritériem pro správnou polohu a pohyb těţiště, jeţ určuje výsledný pohybový efekt. I kdyţ pohyb a poloha těţiště ve squashi nemají tak výrazný vliv jako v gymnastice nebo atletice, stále jsou rozhodujícím faktorem pro přesnost a razanci odehraného míčku.
3.1.3 Pevné zápěstí Raketu drţme vţdy tak, aby drţadlo rakety tvořilo úhel 90 stupňů s předloktím, coţ je další důleţitý úhel (obr. 7a, b). Toto drţení se nazývá pevné zápěstí. Raketu drţme tímto způsobem od okamţiku nápřahu aţ do okamţiku odehrání míčku
(Trojan, S. a kol. , 1994). Někteří lidé se domnívají, ţe squash se hraje s „volným zápěstím“. To však není pravda. Jestliţe se budeme soustředit na pevné zápěstí a máme dobré drţení, bude se vyvíjet zbytek techniky přirozeným způsobem.
4. KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ V zásadní kapitole této bakalářské práce představíme svalové skupiny, které se zapojují při hře squashe a následně doporučíme posilovací, kompenzační a protahovací cviky, coţ pomůţe k předejití svalové dysbalance.
4.1 Zapojené svalové skupiny Svaly, které jsou vyuţívány pro hru squash, rozdělujeme na fázické (mohou, ale nemusejí být ochablé) a posturální (ty jsou především zkrácené). Jednoduše se dá říct, ţe posturální je třeba protahovat a fázické posilovat. Posilování fázických svalů můţe být jiný druh sportu nebo sportovní činnosti. Takovýmto doplňkovým sportem můţe být pro squashisty plavání, lehký běh a také aerobic. Při těchto kompenzačních sportech jsou pak svalové skupiny zatěţovány souměrně a výsledkem je redukovaná laterární dysbalance. Vlastním šetřením jsme zjistili, ţe ač jsou squashisté poměrně velmi dobře svalově vybaveni typické je pro ně ochablé břišní a mezilopatkové svalstvo, naopak hýţďové svalstvo ochablé není. Rozdělení svalových skupin na dvě základní poloviny. Horní a dolní polovina těla. Horní polovina těla Důleţitou skupinou patřící mezi svaly horní poloviny těla jsou svaly paţí. Protoţe je squash pálkovacím sportem, je jasné, ţe zapojená je především jedna strana těla, ale pro rovnováhu těla při hře se druhá strana, tedy nehrající paţe, pouţívá jako vyváţení. Hráčovy pohyby jsou zrcadlové nebo sousměrné, rychlost švihu je téměř stejná jen se nezapojují flexory prstů a rotátory předloktí. Deltový sval (zvedá paţi), prsní svaly (flexují paţi), triceps a biceps (pronuje a supinuje předloktí), mezilopatkové svaly (extenze paţe), flexory prstů a rotátory předloktí. Pohyby paţe dále ovládají synergisté – sval pilovitý, horní část trapézu, široký zádový a svaly rombické. Svaly horní poloviny těla nejsou při hře zatíţeny souměrně, je tedy nezbytné provádět kompenzační cvičení. Jsou to jednoduché cvičební úkony, přirozené pohyby nebo polohy zaměřené na jednotlivé úseky pohybového
aparátu, snahou je odstranění zkrácení nebo ochabnutí svalu, blokády nebo zatuhnutí a znehybnění svalu. Dolní polovina těla Dolní končetiny (DK) jsou zatěţovány nejvíce, protoţe hráč se neustále pohybuje. Jsou ve stálém napětí, při stoji mírně pokrčené připravené k běhu nebo výpadu. Nejvíce náročnou zátěţí pro DK je pohyb od odehraného míčku zpět do pozice ve středu kurtu. Při této činnosti dochází k extrémnímu zatíţení. DK jsou nejen tlumiči váhy těla, ale zároveň pruţinou, která je odrazí zpět. Nejvíce jsou vyuţívány trojhlavý lýtkový sval (nebezpečí zranění Achillovy šlachy při nedostatečném protaţení), přední sval holenní, čtyřhlavý stehenní (největší
zátěţ),
hýţďové
svaly
(při
odrazech
z výpadu
zpět),
bedrokyčlostehenní sval a na vnitřní straně stehen jsou to adduktory. Jakýmsi mezičlánkem jsou svaly kolem oblasti trupu. Jsou to především vzpřimovače trupu, z nichţ nejvíce uţívaný je čtyřhranný sval bederní (extenze trupu).
4.2 Posilovací a kompenzační cvičení Cílem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených nebo k oslabení náchylných svalů. Pouţívá se dynamický pohyb a koordinuje se s dechem. Námi popisovaná kompenzační cvičení jsou určena hráčům a hráčkám zejména dospělé kategorie. Jejich cílem je aktivovat oslabený sval a postupně jej zapojovat do správného pohybového stereotypu. Posilovací zásady před posilováním je zapotřebí zpevnit pánev a drţet tělo v osách začínáme posilovat při neměnícím se stahu svalů s výdrţí do 10 vteřin poté, co je zvládnuta technika posilujeme v sériích kolem 10 opakování začínat posilování je dobré pouze s vlastní vahou proti přitaţlivosti následují různé změny poloh a vyuţití pomůcek teprve po adaptování oslabených svalů přistupujeme k vnějším odporům všechna posilovací cvičení je nutno provádět se správnou dechovou technikou (kontrakce – výdech, uvolnění – nádech)
4.2.1 Břišní svalstvo (m. rectus abdominis) Základní poučkou pro posilování břišního svalstva je nezapírat nohy o překáţku a posilovat od spodních partií k horním. Typické cvičení je leh na zádech, nohy pokrčmo, bedra přitisknuta k podložce a přitahování nohou k trupu tak, aby se bedra neodlepila od podložky a pohyb byl pomalý (obr. č. 10. a č.11.). Paţe nesmí být oporou, měli by být buď na břiše, nebo upaţeny. Posilování začíná od spodních partií. Není třeba velkého rozsahu pohybu. Pohmatem paţí lze kontrolovat zapojení spodního břišního svalstva.
obr. 10. Relaxace
obr. 11. Kontrakce
Další moţností je ve stejné základní poloze na zádech pomalé přitahování trupu k nohám (obr. 12. a 13.). Toto cvičení nesmí být švihové, neměly by mu pomáhat paţe a hlavně musí být nohy volně na podloţce.
obr. 12. Relaxace
obr. 13. Kontrakce
4.2.2 Mezilopatkové svalstvo Vhodným doplňkovým sportem nebo posilovacím cvičení na posílení mezilopatkového svalstva můţe být plavání, které je – klek ve vzporu, dlaně jsou na podložce těsně vedle sebe pod hrudníkem (obr. 14.). Pomalé kliky až do doteku hrudníku dlaní (obr. 15.).
obr. 14. Vzpor klečmo
obr. 15. Kontrakce
4.3 Protahovací cvičení Cílem protahovacích cvičení je obnovit fyziologickou délku zkrácených svalů. Důleţitou úlohou při provádění těchto cvičení je tlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu. Zásady správného protahování svalstvo musí být dostatečně zahřáté protahujeme v nejjednodušších a nejpohodlnějších polohách rozsah pohybu je submaximální a pomalý nesmíme cítit bolest doba výdrţe je do 20 vteřin (5 nádechů) zapojíme ideomotoriku a soustředíme se na jednotlivý pohyb dbáme na pravidelné klidné dýchání
4.3.1 Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) Stoj zánožný, špičky chodidel směřují vpřed, paže opřené o překážku, pravá noha pokrčmo, pravá, levá protahuje (obr. 16a. a 16b.). Jiná varianta je sed přednoţný levou, pravou, levá, pravá skrčmo, hlezno pravé ve flexi, paţe pomáhají přitahovat špičku chodidla (obr. 17a., 17b.). Při tomto cvičení je u značně zkrácených jedinců moţno pouţít švihadlo. Další moţností je stoj přednožný levou chodidlo na překážce, špičky chodidel směřují vpřed, levá ruka přitahuje špičku chodidla protahované končetiny (obr. 18.).
obr. 16a. Protahování pravého lýtka ve stoji
obr. 16b. Protahování levého lýtka ve stoji
obr. 17a. Protahování pravého lýtka v sedu
obr. 17b. Protahování levého lýtka v sedu
obr. 18. Protahování lýtka o překáţku
4.3.2 Čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) Leh na břiše, kyčle přitisknuty k podložce, tělo je srovnané v rovině, zanožení pravé,levé a přitažení špičky chodidla paží k hýždím (obr. 19a. a 19b.).
obr. 19a. Protaţení levého čtyřhranného stehenního svalu vleţe obr. 19b. Protaţení pravého čtyřhranného stehenního svalu vleţe
4.3.3 Bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas) Klek přednožný levou, dolní končetiny v rovině, posunování pravé vzad do mírného tlaku v oblasti pánve, trup je kolmý k podložce (obr. 20.). Leh přednožný pravou, paže uchopí pravou pod kolenem a pomáhají přednožení (obr. 21.).
obr. 20. Protaţení bedrokyčlostehenního svalu v kleku obr. 21. Protaţení bedrokyčlostehenního svalu v lehu přednoţném
4.3.4 Čtyřhranný bederní (m. quadratus lumborum) Sed přednožný, předklon trupu s výdechem k dolním končetinám, trup se neohýbá, pouze oblast beder (obr. 22.).
obr. 22. Protaţení čtyřhranného svalu bederního
4.3.5 Přitahovač stehna (m. adductor femoris) Sed roznožný skrčmo, chodidla přitisknuta k sobě, ruce drží kotníky, lokty se opírají o kolena a mírně tlačí směrem k podložce, trup je vzpřímen (nejlépe u stěny) (obr. 23.). Dřep únožný pravou/levou, posunováním levé od těla propínáme přitahovač levé (obr. 24a. a 24b.).
obr. 23. Protaţení přitahovačů stehen
obr. 24a. Protaţení přitahovače stehna pravé končetiny obr. 24b. Protaţení přitahovače stehna levé končetiny
4.3.6 Dvojhlavý stehenní (m. biceps femoris) Leh pokrčmo levou, švihadlo nebo šátek zachycen za chodidlo pravé, postupně pravou přednožovat vzhůru, koleno pravé propnuto (obr. 25.).
obr. 25. Protaţení dvojhlavého svalu stehenního
4.3.7 Široký zádový (m. latissimus dorsi) Stoj rozkročný, vzpažit pravou, klon vlevo, levá paže
fi- xuje pánev, pravá
pomáhá klonu přes hlavu. Klon pouze ve frontální rovině (obr. 26.).
obr. 26. Protaţení širokého svalu zádového
4.3.8 Prsní svaly (m. pectoralis major/minor) Klek ve vzporu, paže se posunují po podložce směrem vpřed, hlava mezi pažemi nezakloněna (obr. 27.).
obr. 27. Protaţení prsních svalů
Stoj rozkročný pravou,levou stranou u překážky, zapažení pravou,levou předloktí supinováno, dlaň se opírá o překážku, prsty napnuté (obr. 28a., 28b.).
obr. 28a. Protaţení levého prsního svalu
obr. 28b. Protaţení pravého prsního svalu
4.3.9 Deltový sval (m. deltoideus) Stoj rozkročný, pravá paže flexována vlevo ve výši ramen, dlaň nad levým ramenem, levá pokrčmo přitahuje pravou za loket směrem k hrudníku (obr. 29.).
obr. 29. Protaţení deltového svalu
4.3.10 Trojhlavý paţní (m. triceps brachii) Stoj rozkročný, vzpažit pravou skrčmo za hlavou, levá tlačí dlaní za loket pravé k podložce, pravé předloktí kolmo k podložce mezi lopatkami, hlava se nepředklání (obr. 30.).
obr. 30. Protaţení tricepsu
4.3.11 Ohybače prstů Stoj nebo sed, předpažit skrčmo, lokty ve výši ramen, dlaně se opírají, prsty směřují vzhůru, ruce tlačeny směrem k podložce (obr. 31.). Klek ve vzporu, dlaně opřeny o podložku, prsty směřují vzad, pomalu lze jít až do sedu (obr. 32.).
obr. 31. Protaţení flexorů prstů ve stoji
obr. 32. Protaţení flexorů prstů v kleku
4.3.12 Horní část trapézu (m. trapezius) Sed na židli, hlava natočena mírně vpravo, pravá paže přes hlavu pomáhá úklonu hlavy mírně vpravo před pravé rameno, levá ruka zachycena za okraj židle (obr. 33.).
obr. 33. Protaţení horní části trapézového svalu
ZÁVĚR Squash je jedním z rychlejších a dynamičtějších sportů, jehoţ obliba se zvyšuje hlavně kvůli těmto atributům, ale i díky nenáročnosti na přípravu hráče, tedy sportovní výbavu potřebnou ke hře. Squash je rozšířen nejen po světě, ale výrazně i po celé České republice. Obliba a rozšířenost s sebou nesou jak pozitivní vlivy na populaci, tak i negativní vlivy. V naší práci je nenazýváme přímo negativními vlivy, ale označujeme je jako nedostatečnou kompenzací málo zatěţovaných svalových skupin, coţ vede ke svalové dysbalanci a následným zdravotním potíţím hráčů. Tato bakalářská práce s názvem Kompenzační cvičení u hráčů squashe se věnuje nejenom teorii hry, její historii, zásad správného drţení rakety apod. Vychází hlavně z fyziologie sportovního výkonu hráčů, popisuje svaly, které jsou nejčastěji při hře zatěţovány, ale věnujeme naopak velký prostor svalům, které jsou pouţívány méně, mají tendenci ochabovat a jsou pouţívány při hře hlavně k vyrovnání rovnováhy těla. Stěţejní kapitola této práce Kompenzační cvičení se věnuje cvikům, které mají hráčům pomoci vyrovnat svalovou dysbalanci. Kompenzační cvičení byla vybrána s ohledem na hráče a hráčky zejména dospělé kategorie. Cílem této práce bylo vytvořit cviky jak posilovací, tak i protahovací, jimiţ se dosáhne aktivace oslabených svalů a postupně je zapojovat do správného pohybového stereotypu. Můţeme je vřele doporučit všem hráčům této oblíbené hry.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. Čelikovský, S. et al. Analýza, teorie a matematické modely pohybových schopností. Praha: UK Karolinum, 1990. 2. Dovalil, J. et al. Sportovní trénink. Lexikon základních pojmů. Praha: UK Karolinum, 1992. 3. Hawkes, R.B. Your book of Squash. London, 1966. 4. BROWN, D. – WINTER, E. M. (1995). Heart rate responses in squash during competitive matchplay. Journal of Sports Science, 14: 68-69. 5. Linc, R. Nauka o pohybu. Praha: Avicenum. 1979. 6. Novotný, K. Squash 3x jinak. Praha: Tallpress, 2002. 7. Okénka, L. Squash, základní technika úderů a porovnání s technikou v tenise. Brno, MU, FSpS, 2004. 113s. 8. Pavlík, J. Silové schopnosti člověka. Brno: MU, 1996. 9. Suss, V., Cvikl, T., Mařík, V. Squash v České republice. 10. Svoboda, B., Vaněk, M. Psychologie sportovních her. Praha: OLYMPIA, 1986. 11. Trojan, S. a kol. Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 12. Valenta, J. Squash. Rady pro začínající a pokročilé. Praha, 1996. 13. http://www.casq.cz/ 14. http://www.sweb.cz/vozed/index1.htm 15. http://www.squash-centra.eu/Historie_soucasnost_squashe/ 16. CHIN, M., STEINIGER, K. – SO, R.C.H. – CLARK, C.R. – WONG, A.S.K. (1995). Physiological profiles and sport specific fitness of Asian élite squah players. British Journal of Sports Medicine, 29 (3): 158-164. 17. Melichna, Jan. Squash a racketball. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 2. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 125-129. ISBN: 80-7184-039-4. 18. TODD, M.K. – MAHONEY, C.A. – WALLACE, W.F.M. (1998). The efficacy of training outines as a preparation for competive squash. In Less a kol. (eds), Science and Racket Sports II, s. 91-96. London: E&FN Spon
RESUMÉ 1. Čelikovský, S. et al. Analýza, teorie a matematické modely pohybových schopností. Praha: UK Karolinum, 1990. 2. Dovalil, J. et al. Sportovní trénink. Lexikon základních pojmů. Praha: UK Karolinum, 1992. 3. Hawkes, R.B. Your book of Squash. London, 1966. 4. Brown, D., Winter, E. M. (1995). Heart rate responses in squash during competitive matchplay. Journal of Sports Science, 14: 68-69. 5. Linc, R. Nauka o pohybu. Praha: Avicenum. 1979. 6. Novotný, K. Squash 3x jinak. Praha: Tallpress, 2002. 7. Okénka, L. Squash, základní technika úderů a porovnání s technikou v tenise. Brno, MU, FSpS, 2004. 113s. 8. Pavlík, J. Silové schopnosti člověka. Brno: MU, 1996. 9. Svoboda, B., Vaněk, M. Psychologie sportovních her, Praha: OLYMPIA, 1986. 10. Trojan, S. a kol. Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 11. Valenta, J. Squash. Rady pro začínající a pokročilé. Praha, 1996. 12. http://www.casq.cz/ 13. http://www.sweb.cz/vozed/index1.htm 14. http://www.squash-centra.eu/Historie_soucasnost_squashe/ 15. Chin, M., Steiner, K. – SO, R.C.H. – Clark, C.R. – WONG, A.S.K. (1995). Physiological profiles and sport specific fitness of Asian élite squah players. British Journal of Sports Medicine, 29 (3): 158-164. 16. Melichna, Jan. Squash a racketball. In Fyziologie tělesné zátěţe II., Speciální část – 2. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 125-129. ISBN: 80-7184039-4. 17. Todd, M.K., Mahoney, C.A., Wallace, W.F.M. (1998). The efficacy of training outines as a preparation for competive squash. In Less a kol. (eds), Science and Racket Sports II, s. 91-96. London: E&FN Spon
Kompenzační cvičení u hráčů squashe Anotace: Tato bakalářská práce se věnuje rozboru problematiky kompenzačních cvičení u hráčů squashe. Pro kompenzaci byla vybrána přirozená podloţka a byl sestaven zásobník cviků pro squashisti, který bude vytvářet vhodný tréninkový doplněk, jak v rámci kondičního tréninku, tak v kompenzačních cvičeních. Compensation exercises in squash Abstract: This bachelor thesis deals with issues of competitions compensation exercises in squash. For compensation was selected as a training device and battery of exercises was assembled to complement the squash training process, as a device of fitness training as well as compensation training.
