KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ PŘÍLOHA SDĚLENÍ KOMISE JARNÍMU ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY ČAS ZAŘADIT VYŠŠÍ RYCHLOST

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

V Bruselu dne 25.1.2006 KOM(2006) 30 v konečném znění PŘÍLOHA

PŘÍLOHA SDĚLENÍ KOMISE JARNÍMU ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY ČAS ZAŘADIT VYŠŠÍ RYCHLOST

CS

CS

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 4 Část I Makroekonomická část .................................................................................................... 5 1.

Shrnutí a závěry............................................................................................................ 5

2.

Makroekonomický vývoj v EU.................................................................................... 6

2.1.

Makroekonomické podmínky ...................................................................................... 6

2.2.

Vývoj rozpočtové politiky............................................................................................ 7

3.

Cesta k dosažení hlavních lisabonských cílů ............................................................... 8

4.

výzvy makroekonomické politiky.............................................................................. 10

4.1.

Výzvy z hlediska EU.................................................................................................. 10

4.2.

Výzvy identifikované členskými státy ....................................................................... 10

5.

Hodnocení strategií členských států v reakci na výzvy makroekonomické politiky . 12

6.

Podpora soudržné makroekonomické a strukturální politiky a politiky zaměstnanosti .................................................................................................................................... 13

Část II Mikroekonomická část ................................................................................................. 15 1.

Shrnutí a závěry.......................................................................................................... 15

2.

Znalosti a inovace — nástroje udržitelného růstu...................................................... 16

2.1.

Výzkum ...................................................................................................................... 16

2.2.

Inovace ....................................................................................................................... 18

2.3.

Informační společnost ................................................................................................ 19

2.4.

Průmysl ...................................................................................................................... 20

2.5.

Udržitelné využívání zdrojů....................................................................................... 22

3.

Evropa jako přitažlivější místo pro investování a práci ............................................. 23

3.1.

Vnitřní trh................................................................................................................... 23

3.2.

Konkurenceschopné trhy............................................................................................ 24

3.4.

Podnikání a malé a střední podniky ........................................................................... 27

3.5.

Evropská infrastruktura.............................................................................................. 28

Část III Předloha společné zprávy o zaměstnanosti 2005/2006............................................... 30

CS

2

CS

Více a lepších pracovních míst: Plnění priorit evropské strategie zaměstnanosti.................... 30

CS

1.

Shrnutí a závěry.......................................................................................................... 30

2.

Dosahování cílů.......................................................................................................... 32

3.

provádění akčních priorit ........................................................................................... 35

3.1.

Přivedení více lidí do zaměstnání a zajištění jejich setrvání v zaměstnání, rozšíření pracovních nabídek a modernizace systémů sociální ochrany................................... 35

3.2.

Zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků ........................................................ 38

3.3.

Zvýšení investic do lidského kapitálu formou lepšího vzdělávání a kvalifikace....... 41

3

CS

Úvod Tato příloha doplňuje sdělení Komise jarnímu zasedání Evropské rady 2006 „Čas zařadit vyšší rychlost” předložené po obnovení lisabonské strategie. Zpráva vychází z hodnocení Komise, které se týká národních programů reforem (NPR) vypracovaných členskými státy na základě nových integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost, schválených v červnu roku 2005 Evropskou radou1. Zpráva zohledňuje také kroky učiněné na evropské úrovni, zejména v rámci lisabonského programu Společenství2. Zatímco klíčová zjištění analýzy Komise jsou předkládána ve sdělení „Čas zařadit vyšší rychlost“, tato příloha jako nedílná součást sdělení podává podrobnější obrázek tří základních oblastí integrovaných hlavních směrů: makroekonomiky, mikroekonomiky a zaměstnanosti. Oddíl o zaměstnanosti představuje zároveň předlohu společné zprávy Komise o zaměstnanosti 2005/2006 v souladu s článkem 128 Smlouvy. Podrobnější hodnocení jednotlivých národních programů reforem je uvedeno v části II sdělení „Čas zařadit vyšší rychlost“, které obsahuje kapitoly podle jednotlivých zemí a kapitolu o eurozóně.

1 2

CS

Zasedání Evropské rady v Bruselu, závěry předsednictví, bod 10 (http://ue.eu.int/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/ec/85349.pdf). Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství, KOM(2005) 330 ze dne 20.7.2005.

4

CS

Část I Makroekonomická část 1.

SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Tato část přílohy hodnotí pokrok učiněný k dosažení lisabonských cílů růstu a zaměstnanosti a vyhodnocuje strategii makroekonomické politiky členských států, jak je stanovena v jejich národních programech reforem (NPR). V průběhu prvních pěti let lisabonské strategie bylo v Unii vytvořeno více než 6,5 milionů nových pracovních míst. Nicméně se neočekává, že by do roku 2010 bylo dosaženo lisabonského cíle 70% míry zaměstnanosti. Růst produktivity práce v EU je nižší než v USA, což vysvětluje, proč se navzdory velkému počtu nově vytvořených pracovních míst nepodařilo v EU dosáhnout srovnatelného HDP na obyvatele jako v USA. Hospodářství EU se začalo vzpamatovávat po celosvětovém poklesu na počátku desetiletí. Navzdory tomu se očekává, že průměrný rozpočtový schodek EU zůstane až do roku 2007 na úrovni 2,7 % HDP. Šetření NPR ukazuje, že v makroekonomické oblasti považují členské státy za nejdůležitější výzvu rozpočtovou disciplínu. Je většinou vyjadřována jako udržitelnost veřejných financí zahrnující reformy důchodových systémů, zdravotnictví a trhu práce a jako krátkodobá konsolidace rozpočtů, jež představují nástroje k zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí ve stárnoucí společnosti. U několika zemí, zejména v rámci eurozóny, však nejsou konkrétní opatření k zajištění krátkodobé konsolidace rozpočtů dostatečně podrobně objasněna. Většina členských států vyjadřuje svůj úmysl zvýšit kvalitu veřejných financí zlepšením výkonnosti veřejné správy a vyčleněním veřejných zdrojů na posílení infrastruktury, lidského kapitálu a investic do výzkumu a vývoje. Jen málo NPR se však výslovně zabývá rozpočtovými dopady navrhovaných opatření. V následujících desetiletích bude stárnoucí obyvatelstvo Evropy vyvíjet vzrůstající tlak na veřejné finance. Zdá se, že členské státy uznávají, že důkladná revize penzijního a důchodového systému je základním předpokladem zajištění udržitelnosti veřejných financí. Ve většině zemí však jsou již učiněná nebo zamýšlená opatření nedostatečná k tomu, aby dopad stárnutí obyvatelstva potlačila. Většina členských států předložila NPR, které ukazují širokou spojitost mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti, přestože sbližování mezi politickými kroky v různých oblastech lze ještě dále rozvíjet.

CS

5

CS

2.

MAKROEKONOMICKÝ VÝVOJ V EU

2.1.

Makroekonomické podmínky Růst výkonnosti EU od roku 2000 Od zahájení lisabonské strategie v roce 2000 činí roční míra růstu EU 15 průměrně 1,9 % ročně oproti průměrným 2,8 % v období 1995–2000. Pro srovnání, míra růstu v USA dosahovala v letech 2000 až 2005 úrovně 2,7 %. Vyjádřeno na obyvatele byl růst v EU 15 (1,4 %) pouze nepatrně nižší než v USA (1,7 %). Růst v nedávno přistoupivších členských státech byl výrazně dynamičtější (kolem 4,6 %), přestože jejich menší hospodářský význam znamená, že jejich růst není na míře růstu 1,9 % zaznamenané v EU jako celku patrný. Model růstu EU odráží kombinaci cyklických a strukturálních faktorů, které vedly k pomalému a zdlouhavému zotavování po celosvětovém poklesu na počátku desetiletí. Potenciální míra růstu evropského hospodářství se v současné době odhaduje na 2,0 %. HDP rostl v EU v roce 2005 průměrně o 1,5 %, a zahrnul tak oživení hospodářské činnosti ve druhé polovině roku. Strukturální faktory se staly hlavní silou způsobující relativní růst výkonnosti zemí eurozóny: země se silným / slabým růstem výkonnosti v posledních letech si celkově toto postavení od devadesátých let podržely. Na druhé straně rozdíly v růstu vázané na různou fázi cyklu se v posledním desetiletí zmenšily. V roce 2005 se růst HDP v EU zrychlil ze čtvrtletní míry 0,3 % (mezičtvrtletně) v prvním čtvrtletí na 0,6 % ve třetím čtvrtletí. Shodovalo se to s podobným urychlením konečné domácí poptávky. Podíl soukromé spotřeby na růstu domácí poptávky byl malý, neboť důvěra spotřebitelů zůstávala slabá. Je tomu tak zejména v důsledku pesimismu týkajícího se vyhlídek v oblasti zaměstnanosti a omezeného zvyšování kupní síly domácností. Na druhé straně zlepšení v oblasti investic ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2005 odráželo lepší situaci pokud jde o zisky a bilance podniků. Čistý vývoz podpořený zdravým vnějším prostředím a poklesem nominálního směnného kurzu eura přispěl k růstu HDP pozitivně, avšak malou měrou. Perspektivy růstu v letech 2006 a 2007 V souladu s pozitivními signály ukazatelů z obchodních přehledů, se předpokládá, že se růst v roce 2006 bude blížit potenciálním 2,1 % a v roce 2007 se bude dále zrychlovat na 2,4 %. Zotavení očekávané v letech 2006–2007 je podpořeno dalším posílením domácí poptávky. Předpokládá se, že se zejména výrazně zvýší investice a následně bude docházet k postupnému zotavování soukromé spotřeby. Měly by se zlepšit i podmínky na trhu práce, kde se v letech 2005–2007 očekává 6 milionů nových pracovních míst v EU v důsledku předpokládaného vzestupu hospodářského růstu. Očekává se rovněž, že míra nezaměstnanosti se sníží z 8,7 % v roce 2005 na 8,1 % v roce 2007.

CS

6

CS

2.2.

Vývoj rozpočtové politiky Rozpočtové pozice Od roku 2000 se situace ve veřejných financích v eurozóně a v Unii jako celku zhoršuje, a odráží velkou měrou dopad hospodářského cyklu. V některých členských státech došlo ke zhoršení částečně i vlivem uvolnění fiskální politiky na základě vlastního uvážení. I přes slabé zlepšení rozpočtových pozic v eurozóně a v EU, k němuž došlo v roce 2004, konsolidace rozpočtů nepokročila. V důsledku nevýrazného růstu se očekává, že čisté zadlužení v roce 2005 se mírně zvýší na 2,9 % HDP v eurozóně a na 2,7 % HDP v EU. Nadměrný schodek Hospodářské předpovědi Komise z podzimu 2005 předpokládají, že průměrný rozpočtový schodek EU zůstane v letech 2006–2007 na úrovni 2,7 % HDP. Pro eurozónu se v letech 2006 a 2007 předpokládá okrajový pokles celkového schodku veřejných financí v souvislosti s mírným zotavením hospodářství. Očekává se však, že stávající politiky nestačí k tomu, aby do roku 2007 došlo ke snížení schodku pod 3% referenční hodnotu v žádném z členských států eurozóny, u kterých je uplatněn postup při nadměrném schodku (DE, EL, FR, IT a PT). Mimo eurozónu jsou fiskální vyhlídky v jednotlivých zemích relativně heterogenní. Očekává se, že rozpočtový schodek ve třech ze šesti zemí, které nepatří do eurozóny, u nichž je v současné době uplatňován postup při nadměrném schodku (CZ, HU a PL), zůstane vyšší než 3 % HDP. Totéž platí pro Spojené království. Předpokládá se, že Kypr, Malta a Slovensko naproti tomu svůj nadměrný schodek vylepší. Míra zadluženosti Zhoršování rozpočtových pozic od roku 2000 vedlo ke zvýšení hrubého zadlužení jak v eurozóně, tak v celé EU. Míra zadluženosti byla v roce 2005 o mnoho vyšší než 60% limit HDP v Belgii, Německu, Řecku, Francii, Itálii, Rakousku, Portugalsku, na Kypru a na Maltě. Dopad stárnutí obyvatelstva na rozpočet V příštích desetiletích bude stárnoucí obyvatelstvo Evropy vyvíjet stále větší tlak na veřejné finance. Míra závislosti, tedy počet obyvatel ve věku 65 let a starších v poměru k věkové skupině mezi 15 a 64 lety se podle odhadu zdvojnásobí a v roce 2050 dosáhne 51 %. Očekává se, že toto prudké zvýšení se stane podstatným břemenem pro veřejné výdaje spojené se stárnutím obyvatelstva, zejména na důchody, zdravotní péči a dlouhodobou péči. Stanoviska Rady z roku 2005 na stabilizační a konvergenční programy identifikovala vážná rizika pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v deseti zemích (BE, CZ, DE, EL, FR, IT, CY, HU, MT a SI). U sedmi zemí (DK, IE, LU, AT, FI, SE a ES) se zdá, že čelí relativně malému riziku spojenému se stárnutím obyvatelstva, zatímco ostatní členské státy EU se nacházejí někde mezi tím.

CS

7

CS

Kvalita veřejných financí Zatímco stávající rámec hospodářské politiky EU považuje rozpočtovou disciplínu a fiskální udržitelnost za základní prvky zdravého hospodářského prostředí podporujícího růst, kvalita veřejných financí postupně získává v politické debatě význam. Šetření složení veřejných výdajů v členských státech ukazuje, že mnoho zemí, které využívaly od konce devadesátých let výrazné snížení úroků, používaly tento prostor pro manévrování při zvyšování státní spotřeby a běžných transferů, nikoli pro konsolidaci svých veřejných financí. Jiným členským státům se však podařilo úspěšně zefektivnit rozdělení veřejných zdrojů k dlouhodobějším cílům, jako jsou znalosti a inovace, přičemž dodržují fiskální disciplínu. Dánsku a Švédsku se například povedlo přesměrovat veřejné výdaje ve střednědobém rámci zavedením pravidel pro státní výdaje a výkonnostních rozpočtových systémů. 3.

CESTA K DOSAŽENÍ HLAVNÍCH LISABONSKÝCH CÍLŮ Změna v HDP na obyvatele V rozšířené EU s 25 členskými státy činí HDP na obyvatele přibližně 65 % úrovně v USA a od zahájení lisabonské strategie nedošlo k žádnému výraznému zlepšení. V první polovině desetiletí nebylo možno doplnit relativně pozitivní vývoj pokud jde o tvorbu pracovních míst požadovaným zrychlením růstu produktivity (viz graf 1). Graf 1:

Výkonnost Evropské unie 1999–2004 (USA=100)

1999 2004

100 80 60 86.3

40 64.2

90.6

80.7

64.6

81.5

92.1

87.5

20 0 HDP na hlavu

Míra zaměstnanosti (1) Odpracované hodiny na pracovníka (2) (3)

Hodinová produktivita práce

1) Výpočet – Míra zaměstnanosti = 100 * (HDP na hlavu / produktivita práce na pracovníka) 2) Výpočet – Odpracované hodiny na pracovníka =100 * (Produktivita práce na pracovníka / Hodinová produktivita práce productivity) 3) Hodnoty EU15 hodin odpracovaných na pracovníka Zdroj: Oddělení Komise

CS

8

CS

Růst produktivity práce Rozbor Komise naznačuje, že zhoršující se výkonnost v oblasti produktivity práce lze přisuzovat nižším investicím na pracovníka a zpomalení tempa technického pokroku. Zdá se však, že růst produktivity práce v EU se v poslední době zrychluje. To může být následkem vzestupu ekonomického cyklu, ale lze to přisuzovat i spíše strukturálním faktorům, jako je opožděný dopad investic do informačních a komunikačních technologií a případně externí zajišťování služeb (outsourcing), u nějž se ukazuje, že přináší oživení produktivity, pokud jsou externí činnosti dobře začleněny do mezinárodních sítí (jako například v případě německého automobilového průmyslu). Růst produktivity v kombinaci s umírněností mzdových požadavků mezd by měl pomoci udržet konkurenceschopné postavení EU ve stále integrovanějším světovém hospodářství. Tvorba pracovních míst a účinky stárnutí obyvatelstva Navzdory určitému pokroku při tvorbě pracovních míst (viz předloha společné zprávy o zaměstnanosti) bude obtížné dosáhnout lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti. V průběhu prvních pěti let lisabonské strategie bylo v Unii vytvořeno více než 6,5 milionů nových pracovních míst, čímž stoupla míra zaměstnanosti z 61,9 % v roce 1999 na 63,3 % v roce 2004. Nedávná studie Výboru pro hospodářskou politiku a Evropské komise (viz graf 2) předpokládá další nárůst celkové míry zaměstnanosti na 67 % v roce 2010 s tím, že lisabonského cíle v míře zaměstnanosti, tedy 70 %, bude dosaženo v roce 2020. Splnění lisabonského cíle v oblasti zaměstnanosti, i když se zpožděním, zmírní hospodářské účinky stárnutí obyvatelstva. Po roce 2017 však celková zaměstnanost začne klesat v důsledku ubývání obyvatelstva v produktivním věku. To znamená, že za stávajících podmínek se stane podíl zaměstnanosti na růstu výrazně negativním a hospodářský růst Evropy bude stále více záviset na zvyšování produktivity v dlouhodobější perspektivě. Graf 2: Předpokládané potenciální míry růstu (roční průměr) v EU15 a EU10 a jejich určující činitelé (zaměstnanost / produktivita) EU15

4

4

3

3

2

2

1

1

0

0

EU10

5

5

Míra růstu (v %)

Míra růstu (v %)

5

5

4

4

3

3

2

2

1

1

0

0

-1

-1

-1 2004-10

Růst produktivity práce Růst HDP S i 14

2011-30

2031-50

-1 2004-10

2011-30

Růst produktivity práce Růst HDP

2031-50

Růst zaměstnanosti Růst HDP na obyvatele

Růst zaměstnanosti Růst HDP na obyvatele S i 15

Zdroj: Výbor pro hospodářskou politiku a Evropská komise (2005), „Prognózy výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva (2004–2050) pro členské státy EU 25 vypracované v roce 2005 Výborem pro hospodářskou politiku: základní předpoklady a metodika prognóz” v European Economy Reports and Studies, č. 4, Brusel. http://europa.eu.int/comm/economy_finance/publications/european_economy/reportsandstudies0405_ en.htm

CS

9

CS

4.

VÝZVY MAKROEKONOMICKÉ POLITIKY

4.1.

Výzvy z hlediska EU Výzvy makroekonomické politiky Evropa čelí dvojí výzvě: zvyšování potenciálního růstu a plné realizaci růstového potenciálu prostřednictvím vyváženého hospodářského rozvoje. Zdravá makroekonomická politika je pro splnění těchto úkolů zásadní. Je rozhodující pro zavedení rámcových podmínek, které podpoří přiměřenou úroveň úspor a investic společně se silnějším zaměřením investic na znalosti a inovace. Zajištění zdravé rozpočtové pozice umožní plné a symetrické působení automatických rozpočtových stabilizátorů v průběhu cyklu a umožní stabilizovat produkci a dosáhnout vyššího a udržitelného růstu. Strukturální reformy mohou na druhé straně rozšířit manévrovací prostor tvůrců makroekonomické politiky. Například lépe fungující trhy výrobků a práce pomohou omezit inflační tlaky v případě pozitivního poptávkového šoku. To dokládá význam rozvoje soudržné celkové strategie, která plně přihlíží ke vzájemným vztahům mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti (viz oddíl 5). Výzvy rozpočtové politiky Oslabování politiky zaměřené na rozpočtovou konsolidaci je důvodem k obavám, protože bude omezovat prostor pro manévrování v době, kdy hospodářství vyžaduje skutečný impuls. Zhoršování rozpočtových pozic vede též k růstu zadluženosti, což není z dlouhodobého hlediska dobrá zpráva, zejména s ohledem na stárnoucí obyvatelstvo Evropy. S předpokládaným zvýšením výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva, jako je zdraví, sociální zabezpečení a důchody, bude pro členské státy stále obtížnější zachovat dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a zároveň zajistit sociální přiměřenost systémů sociální ochrany. Plnění potřeb v souvislosti se zvýšenými výdaji na vzdělávání a výzkum v přísnějším rozpočtovém prostředí vyžaduje také větší úsilí při celkovém zkvalitňování veřejných výdajů.

4.2.

Výzvy identifikované členskými státy Většina členských států chápe povzbuzování (potenciálního) hospodářského růstu jako zastřešující výzvu. Na jiné výzvy, včetně konkrétnějších makroekonomických výzev, se dívá jako na nástroje pro naplnění této jediné výzvy. Obecně dochází mezi členskými státy a Komisí ke sbližování názorů na identifikované makroekonomické výzvy. Výzvy makroekonomické politiky Všechny národní programy reforem s výjimkou tří identifikovaly makroekonomické výzvy. Dvě z uvedených tří výjimek, konkrétně Nizozemsko a Švédsko, uvádějí ve svých programech široké strategie, které se zdají přiměřené k udržení stávajícího celkově uspokojivého makroekonomického přístupu. Program Itálie se naopak odvolává na jiné dokumenty vládní politiky, zejména na roční hospodářský a finanční plán, který je příznačně základem pro aktualizaci stabilizačního a konvergenčního programu a na který je podle italských úřadů třeba nahlížet jako na nedílnou součást národního programu reforem. Výzvy makroekonomické politiky

CS

10

CS

identifikované v programu jsou obecně v souladu s výzvami zdůrazněnými Komisí v jejích příspěvcích k mnohostrannému dohledu. Výzvy rozpočtové politiky Podle programů se zdaleka nejdůležitější makroekonomická výzva, které čelí členské státy EU, týká dosažení a/nebo udržení rozpočtové disciplíny, přičemž udržení rozpočtové disciplíny je obvykle vyjadřováno jako udržitelnost veřejných financí. Pouze tři země (EL, ES a LV) označily krátkodobou konsolidaci rozpočtů za samostatnou výzvu, a to přesto, že přinejmenším jedenáct zemí (vyjma ES a LV) je v současné době v situaci, kdy mají nadměrný schodek. S tím spojená výzva týkající se zkvalitnění veřejných financí, která je většinou vyjadřována jako zvýšení efektivity veřejné správy, se považuje za důležitou u sedmi programů. Označení fiskální disciplíny za klíčovou prioritu makroekonomické politiky odráží všeobecné pochopení jejích výhod pokud jde o udržení makroekonomické stability a podporu dlouhodobého růstu, stejně jako vytvoření kapacity odpovídající budoucím výzvám fiskální politiky, jako jsou výzvy vyplývající ze stárnutí obyvatelstva. Tato myšlenka je pevně zakotvena v rámci politiky hospodářské a měnové unie, kde se fiskální pravidla považují za nezbytná pro zajištění bezproblémové koexistence společné měnové politiky zaměřené na cenovou stabilitu při udržení fiskální politiky v rukou vnitrostátních vlád. Externí bilance a konvergence inflace Výzvy označené v programech s výjimkou výzev týkajících se veřejných financí lze obtížně roztřídit do kategorií. Deficit zahraničního účtu je jasně chápán jako výzva – v kontextu širšího cíle zajištění stabilního makroekonomického prostředí – pouze v jednom případě (EE), přestože podle názoru Komise mohou výzvám v této oblasti čelit i jiné země (LV, LT, PT). Vnitrostátní orgány mají poměrně optimistický názor na zahraniční bilanci a pravděpodobně vyvozují závěr, že deficit běžného účtu je výsledkem investičních a úsporných rozhodnutí racionálních hospodářských činitelů, a že je tedy v souladu s ekonomickými zásadami a má pravděpodobně umocňující účinek na prosperitu a růst například tím, že podporuje proces hospodářského vyrovnávání. Pokud vnitrostátní orgány i jinak kladou důraz na fiskální disciplínu, mohou uznávat, že rozpočtová politika hraje roli při řešení vnější nerovnováhy, a to prostřednictvím svého účinku na úspory a, obecněji, na důvěru investorů. Konvergence inflace je považována za výzvu v několika zemích (LV, LT, SI) ve spojitosti s jejich plány na připojení k eurozóně. Je zajímavé, že ani vnější nerovnováha ani divergence inflace se pravděpodobně nepovažuje za významnou výzvu v žádné zemi eurozóny s výjimkou Irska, které chápe zmírňování inflace jako součást širší výzvy udržení makroekonomické stability. Může to však svádět k příliš optimistickému pohledu na to, že se vnější nerovnováha v těchto zemích nakonec sama urovná.

CS

11

CS

5.

HODNOCENÍ STRATEGIÍ ČLENSKÝCH MAKROEKONOMICKÉ POLITIKY

STÁTŮ

V REAKCI

NA

VÝZVY

Priority identifikované v národních programech reforem jsou obvykle v souladu se zásadami, které tvoří základ nedávné revize paktu o stabilitě a růstu, jehož jedním aspektem je rostoucí váha připisovaná úvahám o trvalosti nápravy fiskální nerovnováhy a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Klíčová ustanovení Smlouvy o fiskální disciplíně a jejich zevrubné provádění paktem o stabilitě a růstu jsou v řadě programů výslovně uvedena jako ustanovení poskytující rámec pro provádění fiskální politiky. Strategie fiskální konsolidace Strategie fiskální konsolidace zdůrazněné v programech jsou příznačně založeny na výdajích (německý program je v tomto ohledu výjimkou) a jsou zakotveny v širším plánu strukturálních reforem. Opatření k dosažení krátkodobé rozpočtové konsolidace jsou v několika zemích nedostatečně jasně popsána, včetně FR, IT a PT. Jinou možnou slabinou programů je to, že rozpočtové dopady kroků plánovaných v jiných oblastech politik, jako je zaměstnanost a sociální politika, jsou zřídka podrobněji popsány. Pouze německý program předpokládá nárůst zdanění, přestože zlepšení ve výběru příjmů jsou výslovně uvedena v několika jiných případech. Několik programů naopak předpokládá daňové škrty, v některých případech, zejména u Maďarska, dokonce i při existenci významné rozpočtové nerovnováhy. Opatření zahrnují daňové podněty pro podniky tak, aby více investovaly do výzkumu a vývoje a do odborné přípravy, zavádění nových daní týkající se energií a životního prostředí a opatření na snížení daňové zátěže u mezd. Zatímco mnohá konkrétní opatření se jeví jako přiměřená, často se zdá, že chybí systematičtější přístup k revizi dopadu daňových systémů na růst a zaměstnanost. Rozpočtové důsledky stárnoucího obyvatelstva V odpověď na předpokládaný nárůst veřejných výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva se další penzijní reformy a/nebo reformy zdravotnictví výrazně objevují v programu veřejných financí několika členských států. Ve skutečnosti asi polovina programů zdůrazňuje reformní opatření v těchto dvou oblastech. Vypořádání se s rozpočtovými důsledky stárnutí obyvatelstva se jeví jako klíčová výzva i v takových zemích, jako je DK, IE, LU a FI, které se při srovnání jednotlivých zemí jeví jako země nesoucí nízké riziko pokud jde o udržitelnost veřejných financí. Přestože politika nutně nezahrnuje změny v penzijním systému nebo ve zdravotnictví, reaguje na stárnutí v těchto zemích tím, že bere v úvahu potřebu zvýšit efektivitu veřejných služeb a v některých případech se chránit proti možnému narušení daňových základů. Na opačném konci spektra EL, PT a z nedávno přistoupivších členských států CZ – kde byla potřeba důkladné reformy penzijního systému zdůrazněna jako předpoklad pro zajištění udržitelnosti veřejných financí – obecně uznávají potřebu takové reformy. Komplexnost a konkrétnost zamýšlených opatření však zůstávají poněkud omezené.

CS

12

CS

Země, kde je předpokládaný nárůst veřejných výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva obsažen v již uzákoněných penzijních reformách, však přesto mohou být vážně ohroženy, pokud se jim nepodaří dosáhnout trvalé nápravy stávající rozpočtové nerovnováhy, zejména pokud je tato nerovnováha spojena s relativně vysokým zadlužením. To je případ většiny zemí, které mají v současné době nadměrný schodek, včetně IT a FR a z nedávno přistoupivších členských států HU a PL. V těchto případech je obecně třeba rychlá konsolidace, přestože zde jsou značné nejasnosti pokud jde o plánovaná opatření v případě Maďarska, zatímco Itálie, jak již bylo uvedeno, se záležitostem makroekonomické politiky včetně fiskální konsolidace ve svém programu přímo nevěnuje. Kvalita veřejných financí Pokud jde o politiku zkvalitnění veřejných financí, programy se většinou odvolávají na vnitrostátní strategie pro posílení investic do infrastruktury, lidského kapitálu a do výzkumu a vývoje. Kromě toho některé programy vyčleňují plošné zlepšení produktivity veřejného sektoru, mimo jiné prostřednictvím správní reformy, jako samostatný cíl. Zdá se, že kvalita veřejných financí se považuje za samostatnou výzvu právě v zemích, které zažívají nadprůměrný nárůst výkonnosti (například IE, FI, UK a z nedávno přistoupivších členských států EE). 6.

PODPORA SOUDRŽNÉ MAKROEKONOMICKÉ A STRUKTURÁLNÍ POLITIKY A POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI Kromě členských států, které zavádějí do praxe makroekonomické politiky, jež mohou vytvořit podmínky vedoucí k tvorbě pracovních míst a k růstu, společně se strukturálními reformami zaměřenými více na zvyšování produktivity a zaměstnanosti, je důležité, aby celková reformní strategie byla soudržná a aby reformy v jedné oblasti podporovaly reformy v oblasti jiné. Například reformy pracovního trhu, které motivují k práci prostřednictvím změn v systému daní a dávek, mohou zvýšit přizpůsobivost hospodářství EU zejména v kontextu postupující globalizace, a umožnit tak hrát podpůrnou roli pro makroekonomické politiky. Bez politiky zabezpečující makroekonomickou stabilitu se také tlaky strukturálních reforem na nižší náklady a ceny nepřemění na trvale nižší ceny. Národní programy reforem jsou i možností, aby členské státy zvážily nejvýhodnější cestu řazení reforem. Včasná liberalizace trhu s výrobky v reformním procesu může například pomoci uspíšit reformu pracovního trhu, neboť na konkurenceschopnějším trhu výrobků bude méně nadbytečných výnosů k rozdělení mezi zaměstnavatele a pracovníky, což posílí podněty pro reformu trhu práce. Soudržnost národních programů reforem Většina členských států předložila národní programy reforem, které vykazují velkou soudržnost mezi makroekonomickou a mikroekonomickou politikou a politikou zaměstnanosti. Pouze velmi malá část programů se zdá být výsledkem spíše rezortního než strategického přístupu (HU a v menší míře IT). Většina národních programů reforem se rovněž vyhýbá velkému počtu makroekonomických priorit, díky čemuž je možné zaměřit se na klíčové strukturální výzvy (PT, SI a FI jsou nápadnými výjimkami). V některých případech (zejména EE a v menší míře ES a LV) programy odkazují na odlišné oblasti politiky a rozpracovávají vzájemné

CS

13

CS

působení vyplývající z tohoto propojení politik. Pro většinu členských států je to však oblast, v níž lze národní programy reforem dále rozvíjet. Budoucí národní programy reforem mohou poskytnout i více náznaků, jak se přihlíželo ke vhodnému řazení reforem. Dopady navrhovaných reformních opatření na rozpočet Řada členských států předložila reformní opatření, která alespoň v krátkodobé perspektivě zvýší veřejné výdaje. Důsledky takových opatření pro rozpočet je třeba posuzovat v kontextu jejich dopadu na makroekonomickou politiku. Zatímco některé národní programy reforem poskytují informace o důsledcích reformních návrhů na rozpočet (např. CY, MT, LV), ve většině programů tyto informace chybí. Kromě toho není vždy jasné, jak vysoké veřejné investice mohou být sladěny s konsolidací rozpočtů (např. v případě BE). Podobně často chybí informace o zamýšleném využití a očekávaném vlivu strukturálních fondů a Fondu soudržnosti na růst a zaměstnanost. Zatímco malý počet zemí (LV, NL a FI) se poměrně otevřeně zabývá otázkou plánovaného použití strukturálních fondů, většina zemí (zejména EE, ES, IE, IT, LT, PT, SI, SK a UK) uvádí méně podrobností.

CS

14

CS

Část II Mikroekonomická část 1.

SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Tato část přílohy hodnotí reformy mikroekonomické politiky, které oznámily členské státy ve svých národních programech reforem (NPR), a spojuje je s kroky na úrovni Společenství. Hlavní témata mikroekonomické části obnovené lisabonské strategie – znalosti a inovace a vytvoření přitažlivější Evropy pro investice a práci – se jasně odrážejí v NPR. Mikroekonomické reformy se podílejí největší měrou na reformním úsilí v členských státech, většina z klíčových výzev uvedených v programech členských států spadá do oblasti mikroekonomiky. Například všechny členské státy označují politiku výzkumu a inovací za jednu ze svých klíčových priorit. Většina členských států rovněž řadí obchodní prostředí, podnikání, udržitelný rozvoj a vybrané záležitosti hospodářské soutěže mezi klíčové výzvy, s nimiž je třeba se vypořádat. Zatímco volba priorit obvykle odpovídá stávající situaci v členských státech, záležitosti hospodářské soutěže budou vyžadovat další pozornost. Blahodárný účinek hospodářské soutěže pro občany Evropy často není v NPR dostatečně zakotven. Dostatečně se nepojednává zejména o zajišťování konkurenceschopnosti ve službách – zejména v odborných a finančních službách – a v síťových odvětvích v takové míře, v jaké by to situace na těchto trzích vyžadovala. Liberalizace trhů s energiemi postupuje, ale bude trvat dlouho, než bude ukončena, zejména pokud jde o plyn. Poštovní a železniční služby nejsou často považovány za prioritu. Na poli výzkumu a inovace je hlavní výzvou pro členské státy nastolení vhodných rámcových podmínek, nástrojů a podnětů. Zatímco závazky přijaté členskými státy v sobě zahrnují významný pokrok směrem k cílům výzkumu a vývoje, je stále nepravděpodobné, že v roce 2010 bude dosaženo cíle 3 % z celkových výdajů, věnovaných na výzkum a vývoj. Budou zapotřebí další kroky členských států, jako je stanovení vnitrostátních cílů v oblasti výzkumu a vývoje a vybudování lépe koordinovaných strategií inovace směřujících k inovacím v oblasti podnikání tak, aby se Společenství přiblížilo k 3% cíli. V zájmu podpory silnější kultury podnikání a vytváření loajálního prostředí pro malé a střední podniky se zvyšují investice do výzkumu a vývoje, posiluje hospodářská soutěž a zlepšuje právní úprava. Ve většině zemí stále chybí proaktivní strategie podpory přístupu k podnikání prostřednictvím vzdělávání. Zatímco je vidět rozsáhlé možné výhody pro spotřebitele a podnikatele z rozšiřování a prohlubování vnitřního trhu zejména v oblastech služeb a síťových odvětvích a v členských státech, které v současné době vykazují slabou úroveň provádění předpisů do vnitrostátního práva a jejich uplatňování, několik členských států navrhlo zvláštní opatření na snížení rezerv v provádění předpisů do vnitrostátního práva a na zlepšení prosazování práva. Značný kladný potenciál existuje i v oblasti zadávání veřejných zakázek.

CS

15

CS

Expanze a zlepšení evropské infrastruktury by měly přispět ke zlepšení podnikatelského prostředí a k posílení hospodářské soutěže. Většina NPR se soustředí na dopravní a informační a komunikační infrastrukturu (např. dostupnost širokého pásma), přičemž přeshraničním spojením se NPR zabývají méně často. Mnoho členských států činí kroky k tomu, aby díky používání informačních a komunikačních technologií modernizovaly veřejné služby. Většina členských států se snaží využívat souladu mezi hospodářským růstem a ochranou životního prostředí; opatření na podporu environmentálních technologií stejně jako úsporné využívání energií a obnovitelná energie nebo zavedení ekologické daně mohou přinést užitek pro hospodářství i pro životní prostředí. Integrované mikroekonomické hlavní směry představují vzájemně související soubor cílů zaměřených na posílení znalostní ekonomiky. Užitek z pokroku u jednoho cíle závisí na pokroku u ostatních cílů. Například užitek ze zvýšení investic do výzkumu a vývoje bude větší, pokud budou nové technologie trhem pohotově přijaty, což zase závisí na konkurenční situaci na trzích. Při provádění je třeba věnovat pozornost vzájemnému působení mezi rozšiřováním a prohlubováním vnitřního trhu, větší konkurenceschopností, posilováním infrastruktury a podnikatelským prostředím. Reformy zavedené revidovanou lisabonskou strategií v oblasti správy věcí veřejných zahrnovaly racionalizaci existujících požadavků na výkaznictví. Zasedání Evropské rady v březnu 2005 přijalo závěr, že zprávy o pokračování lisabonské strategie zasílané každoročně Komisi členskými státy včetně použití otevřené metody koordinace by se sloučily do jediného dokumentu. Následně Komise vyzvala členské státy, aby do svých NPR zahrnuly i opatření na zavádění čtyř procesů: Evropské charty pro malé podniky, Akčního plánu pro environmentální technologie, eEurope/i2010 a 3% investice do Akčního plánu pro výzkum a vývoj. Tento způsob výkaznictví by nahradil jednotlivé zprávy o každém ze čtyř procesů. Čtyři členské státy (CZ, EE, FI, MT) předložily tyto informace ve zvláštní příloze NPR, zatímco ostatní většinou podávají příslušné informace v hlavním textu programu. Míra podrobnosti výkaznictví je u jednotlivých NPR různá. Následující oddíly přinášejí podrobnosti týkající se reformních opatření a sledují strukturu mikroekonomických hlavních směrů. Přestože se klade důraz na celkové trendy, jsou často vybrána jednotlivá opatření jako zajímavé příklady. 2.

ZNALOSTI A INOVACE — NÁSTROJE UDRŽITELNÉHO RŮSTU

2.1.

Výzkum Relativně nízká úroveň soukromých investic do výzkumu a vývoje v EU je překážkou kumulace znalostí a dlouhodobého růstu. V roce 2004 EU vydala 1,9 % svého HDP na výzkum a vývoj, z čehož 55 % bylo financováno podnikatelskými kruhy. Dvanáct členských států oznámilo výslovně ve svých NPR výdajové cíle pro rok 2010 pro výzkum a vývoj a šest členských států uvedlo dílčí cíle a cíle pro jiný rok. Sedm členských států neuvedlo žádný cíl. Za předpokladu, že by všechny cíle stanovené pro výdaje na výzkum a vývoj, které uvedlo 18 členských států ve svých NPR, bylo splněno, vzrostly by výrazně výdaje na výzkum a vývoj v těchto 18

CS

16

CS

členských státech na přibližně průměrně 2,6 % HDP v roce 20103. Navzdory očekávanému zvýšení by však EU-25 zůstala hluboko pod 3% cílem v roce 2010. Graf 3:

Hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj vyjádřené v % z HDP**

4,5

Situace v roce 2004 (ES, IT, LU, PT, UK 2003)

Cíl v roce 2010 (CY 2008, IE 2013, UK 2014) (*)

4,0

3,5

3,0

2,5

2,0

1,5

1,0

0,5

0,0 BE

CZ

DK

DE

EE

GR

ES

FR

IE

IT

CY

LV

LT

LU

HU

MT

NL

AT

PL

PT

SI

SK

FI

SE

(*) DK>3% - IE v % HDP - NL usiluje o pozici mezi prvními pěti

UK

EU25

Zdroj: Eurostat, Strukturální ukazatele, Inovace a výzkum - OECD

**: Irsko má cíl 2.5% z HNP (nikoli HDP)

Klíčem ke zvýšení soukromých investic do výzkumu a vývoje je posílení vlivu veřejných investic do výzkumu a vývoje na soukromé investice. Několik členských států (ES, LV, AT, FI) podniklo určité kroky ke zvýšení veřejných výdajů na výzkum a vývoj. Aby byly veřejné výdaje na výzkum a vývoj efektivnější, některé členské státy (SK, ES, FR) plánují zavedení systémů monitorování a vyhodnocování veřejného výzkumu a vývoje. Přibližně polovina členských států již používá daňová opatření pro mobilizaci soukromého výzkumu a vývoje a několik dalších států o takových opatřeních uvažuje. Španělsko plánuje zavedení režimu, který by snížil daně ze mzdy pro podniky, které investují do výzkumu a vývoje, tedy podobného režimu, jaký existuje v Nizozemsku. Maďarsko se rozhodlo zjednodušit režim daňových úlev pro výzkum a vývoj. Ve Francii se má daňové zvýhodnění „Crédit d’Impôt de Recherche“ do roku 2010 ztrojnásobit. Rozvíjení a posilování věhlasných středisek ve vzdělávacích a výzkumných institucích, podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru a zlepšování spolupráce a přenosu znalostí mezi veřejnými výzkumnými institucemi a soukromými podniky jsou klíčové pro konkurenceschopnost všech členských států. Několik členských států plánuje reformu nebo zlepšení mechanismů přenosu znalostí. Německo má v úmyslu zavést „dobu odkladu“, aby umožnilo výzkumným

3

CS

Intenzita výzkumu a vývoje pro rok 2010 byla spočítána na základě odhadovaného vážení HDP pro rok 2007 u členských států, které předložily cíle do roku 2010. Cíle nebyly k dispozici u FR, IT, HU, MT, NL, PL a SK.

17

CS

pracovníkům zveřejnit výsledky výzkumu, aniž by ztratili možnost je patentovat. Španělsko zahrne aspekty přenosu znalostí do profesního hodnocení a stimulačních struktur pro pracovníky ve veřejném výzkumu a přemění velké veřejné výzkumné organizace na soukromé agentury, aby zvýšilo jejich nezávislost. Většina členských států vidí potřebu zajistit dostatečný přísun kvalifikovaných výzkumných pracovníků. Ve Španělsku usiluje program Torres Quevedo o čtyřnásobné zvýšení počtu držitelů titulu PhD, kteří nastupují do podniků, pomocí smluv o spolufinancování. V Dánsku se průmyslový program PhD ukázal jako úspěšný při umisťování výzkumných pracovníků do podniků a bude posílen. Estonsko se snaží v letech 2003 až 2008 zvýšit počet pracovníků výzkumu a vývoje v podnicích o více než 50 %. Závěrem lze říci, že členské státy celkově předložily analýzu silných a slabých stránek svých systémů výzkumu a vývoje podloženou fakty a navrhují v této oblasti celou řadu opatření. NPR celkově odráží větší povědomí o potřebě mít soudržnou kombinaci politik na podporu výzkumu a vývoje. Nicméně silnější závazek těch členských států, které si nestanovily žádný cíl, pokud jde o výdaje na výzkum a vývoj pro rok 2010, by společně s rozhodným důrazem na zavedení a společné osvojení všemi členskými státy vedlo k obrovskému pokroku v oblasti výzkumu a vývoje. Komise věří, že v této oblasti je průlom skutečně možný. 2.2.

Inovace Dalekosáhlá reforma evropského inovačního systému je nezbytná. Přetrvávají rozdíly v otázce inovací mezi Evropskou unií a jejími hlavními konkurenty, Spojenými státy a Japonskem, zejména pokud jde o počet patentových přihlášek, podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním a investice do informačních a komunikačních technologií4. Velké rozdíly nadále existují mezi novými členskými státy a předními státy s inovačními systémy na světové úrovni, jako jsou Švédsko, Finsko a Německo. Valná část členských států označila inovace ve svých NPR za klíčovou prioritu. Většina členských států se zabývá strategickým významem inovačních středisek, sítí a inkubačních center, které spojují univerzity, výzkumné instituce a podniky na regionální a na místní úrovni, aby se překonaly rozdíly mezi regiony. Činnost se většinou zaměřuje na odvětví špičkových technologií, zatímco se zdá, že jiná odvětví, která mohou mít rovněž značný inovační potenciál, jsou často opomíjena. Francie stanovila 67 slibných „center konkurenceschopnosti”, kterým se dostane silné veřejné podpory. Nedávno přijatý zákon v Řecku ustavil „regionální inovační střediska“ s cílem podporovat regionální rozvoj vytvářením špičkových středisek technologických dovedností v okrajových oblastech. Itálie se zaměřuje na další rozvoj tím, že konsoliduje a spojuje 24 stávajících technologických okrsků. Irsko pracuje na rozvoji středisek aplikovaného výzkumu na univerzitách a zřídilo nová inkubační a inovační centra. Opatření na podporu přeshraničního přenosu znalostí jsou zahrnuta do malého počtu NPR. Například iniciativa „Visanu” ve Švédsku se zaměřuje na zvýšení

4

CS

Výsledková tabulka evropských inovací za rok http://www.trendchart.org/scoreboards/scoreboard2005/index.cfm.

18

2005

je

k dispozici

na

CS

mezinárodního povědomí o konkurenceschopnosti regionů a na přilákání zahraničních investorů. Jen velmi málo členských států předkládá plány na využití veřejných zakázek na podporu inovace; například Portugalsko plánuje přidělit 20 % velkých veřejných zakázek projektům v oblasti výzkumu a vývoje a inovací. Několik členských států se snaží zlepšit přístup k financím pomocí reformování pravidel o rizikovém kapitálu a přímých zahraničních investicích nebo pomocí zřizování fondů za tímto účelem. Členské státy se většinou zaměřují na začínající společnosti a věnují méně pozornosti podmínkám financování starších inovačních podniků. Například Španělsko zřídilo fond rizikového kapitálu pro zahájení či oživení výroby a rozšířilo schéma účastnických půjček pro inovační společnosti a společnosti zabývající se špičkovými technologiemi. Švédská iniciativa „inovační most“ zřizuje regionální strukturu poskytující počáteční kapitál na sedmi univerzitách s cílem komerčně využít výsledky výzkumu. V Maďarsku by měla právní reforma zvýšit dostupnost rizikového kapitálu, zatímco Litva plánuje založení investiční nadace zaměřené na definování opatření na podporu soukromých kapitálových investic. Itálie se zabývá nedokonalostmi v oblasti práv duševního vlastnictví prostřednictvím souboru opatření zaměřených na zlepšování schopností společností patentovat a chránit, např. snižováním patentových nákladů. V Německu budou agentury využívající patenty dále rozvíjeny a rozšiřovány. V Belgii spolupracuje federální vláda, Evropský patentový úřad, střediska Patlib, výzkumná střediska a univerzity na iniciativě pomáhající malým a středním podnikům při využívání systému práv duševního vlastnictví. Lotyšsko rozvinulo program veřejné podpory na ochranu a prosazování práv duševního vlastnictví a na zvýšení povědomí o jejich významu u podnikatelů. Závěrem lze říci, že členské státy obecně předložily jasnou analýzu silných a slabých stránek svých inovačních systémů. Mnohá opatření navrhovaná v NPR by však měla být posílena, aby byla podstatným přínosem k podpoře vnitrostátních inovačních systémů. Několik členských států by mělo užitek zejména z lépe koordinované vnitrostátní inovační strategie, která staví na zjištěných silných stránkách a zlepšuje inovace v oblasti podnikání. 2.3.

Informační společnost Výroba a využití informačních a komunikačních technologií (IKT) má významný vliv na růst produktivity moderních hospodářství. Podíl odvětví IKT na hospodářství jako celku je však v EU menší než například ve Spojených státech. Evropa rovněž zaostává za několika svými konkurenty pokud jde o investice do IKT a výzkum a vývoj v oblasti IKT. Záležitosti IKT jsou za výzvy označovány v mnoha NPR (nejvýrazněji u CY, EE, ES, FI, PT). Hlavními nástroji navrhovanými k dosažení cílů NPR jsou právní předpisy a veřejné financování. Uvažuje se i o jiných nástrojích, jako je vytváření nových institucionálních rámců, sítě spolupráce mezi subjekty na poli IKT nebo podpora standardizačního úsilí. NPR se většinou zabývají záležitostmi elektronické státní správy, širokého pásma a počítačovými dovednostmi a gramotností. Přijetím IKT podniky a domácnostmi, zaváděním regulačních rámců pro elektronickou

CS

19

CS

komunikaci a bezpečností sítí se zabývá přibližně polovina NPR. Většina se zabývá podporou odvětví IKT pouze pokud jde o regulační rámec. Mnoho NPR představuje elektronickou státní správu jako cestu k odstranění byrokracie, k reorganizaci veřejné správy a zlepšení její výkonnosti (CZ, DK, LT, LV, PL, SI, ES, IE, EE, PT, FR, SK, MT). Pro několik zemí je prioritou usnadnění přístupu společností k veřejným službám (NL, FI, FR, CY, EE, LV). Ostatní navrhovaná opatření zahrnují: komunikaci se společností, elektronické zadávání veřejných zakázek; elektronický podpis, elektronické zdravotnictví a zavádění inovačních elektronických prostředků identifikace. Finsko je jednou z předních zemí pokud jde o dostupnost veřejných služeb online. Předpokládá se však rozsáhlá reorganizace informačního řídícího systému veřejné správy. Používání online služeb státní správy bude podníceno investicí do identifikačních metod. Do té doby lze pro přístup k veřejným službám používat elektronické identifikační karty a PIN kódy vydávané bankami. V zákoně o elektronickém podpisu a v zákoně o elektronických službách jsou zohledněny požadavky na elektronickou státní správu. Podpora elektronického zadávání veřejných zakázek usnadňuje elektronickou výměnu informací s podnikatelským prostředím. Pokud jde o zdravotnictví, k pokroku došlo při zavádění elektronických záznamů o pacientech. Záležitostmi pokrytí širokého pásma a jeho přijímáním se zabývají všechny NPR. Za hlavní hybnou sílu rozvoje širokého pásma se považuje konkurence. V méně rozvinutých oblastech Unie se nicméně veřejná podpora využívá pro urychlení pokrytí. Významné programy týkající se širokého pásma jsou předloženy v řadě NPR (AT, IE, EE, FI, FR, HU, IT, LU, LT, PT, SI, ES). Například Francie se snaží zpřístupnit široké pásmo 80 % domácností v každé obci do roku 2007. Malé obce budou vybaveny nejméně dvěma veřejnými přístupy na internet. Velké průmyslové oblasti budou využívat dostupné vysokorychlostní nabídky (kolem 100 Mbps). Cíle bude dosaženo pomocí modernizace stávající infrastruktury komerčními operátory, zatímco místní orgány mohou stimulovat rozvoj v nedostatečně vybavených oblastech z národních a strukturálních fondů. Pokrytí bude dále stimulováno podporou nových širokopásmových technologií. Programy počítačové gramotnosti a počítačových dovedností jsou navrhovány v mnoha NPR s cílem zkvalitnit lidský kapitál (AT, BE, CY CZ, IT, LT, LU, SK, IE, EL, EE, ES, UK, FR, PT, PL). Hlavní témata v této oblasti zahrnují zavedení znalostí IKT do školních osnov, zřízení on-line knihoven a on-line zdrojů informací a řešení rozdílů v oblasti počítačových znalostí zejména mezi více a méně vzdělanými obyvateli a mezi obyvateli měst a venkova. Závěrem lze konstatovat, že všechny NPR se zabývají IKT a v některých hraje IKT výraznou roli. Hlavními oblastmi činnosti jsou elektronická státní správa, široké pásmo a počítačová gramotnost. Mnoho NPR se odvolává na rámec EU i2010 a uznává tak společné cíle. 2.4.

Průmysl Výkonnost evropského průmyslu je proměnlivá: od odvětví s vysokým růstem jako jsou IKT a automobilový průmysl po odvětví se záporným růstem, např. textilní,

CS

20

CS

oděvní a obuvnický průmysl5. Konkurenceschopnost omezuje relativně nízká specializace Evropy na odvětví špičkových technologií. Podíl průmyslu špičkových technologií na tvorbě přidané hodnoty v EU v roce 2002 byl 16,0 %, zatímco v USA6 byl 23,3 %. V kontextu narůstající konkurence ze zemí jako je Čína je třeba věnovat pozornost konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví. Velké množství členských států (FR, IE, LT, LV, MT, NL, PT, SL, SK, SE) navrhuje monitorovat konkurenceschopnost jednotlivých odvětví a podporovat odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Opatření politiky v oblasti technologií zahrnují podporu modernizace technologií v malých a středních podnicích (AT, CY), podporu evropským výzkumným projektům (FI, NL) nebo podporu partnerství soukromého a veřejného sektoru. Většina NPR podtrhuje potřebu podporovat technologická seskupení (klastry) (zejména BE, FR, FI, LT). Aby bylo možno využívat výhody internacionalizace, navrhuje mnoho členských států opatření na podporu vývozu (AT, BE, EE, EL, ES, FR, LT, PT, SL, SK) nebo na přilákání přímých zahraničních investic (BE, CY, ES, HU, IE, LT, LV, MA, PT, SL). Kypr plánuje zřízení agentury na propagaci země jako průmyslové základny a na přilákání přímých zahraničních investic. Španělsko a Portugalsko předložily programy na podporu internacionalizace podnikání. Mnoho členských států vykazuje regionální specializaci v odvětvích ohrožených mezinárodní konkurencí. To je třeba případ jihoevropských zemí, které jsou silně specializovány na módní průmysl (textil, oděvy, obuv, kůže, nábytek). Šest členských států (CY, EL, HU, IE, LT a PT) výslovně uvádí potřebu podporovat strukturální změny. Portugalský NPR navrhuje program urychlení procesu průmyslové přeměny a restrukturalizace. Nové členské státy se obecně snaží přeorientovat svá hospodářství na činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Na závěr lze uvést, že mnoho NPR se zabývá způsoby, jak posílit průmyslovou základnu. Přístupy se liší od horizontálních politik k odvětvovým opatřením. Mnoho NPR navrhuje opatření na podporu internacionalizace podnikání, avšak opatření k usnadnění strukturálních změn se pojednávají zřídka. Slibným vývojem v mnoha členských zemích je vytváření klastrů a inovačních středisek zaměřených na prosazování inovace, posilování průmyslové struktury a usnadnění zakládání a následného růstu malých a středních podniků. Rozvoj klastrů proto spojuje několik významných součástí mikroekonomických hlavních směrů. Veřejná podpora těchto klastrů je odůvodněná, neboť jsou většinou pro společnost výrazně prospěšné, a to díky vedlejším efektům technologií, otevíráním nových trhů a možností aktualizovat cenový řetězec a zlepšit způsob fungování trhu. Přístup se však v jednotlivých členských státech značně liší a proto brání možnému využití spolupráce, která je pro klastry tak rozhodující. Na evropské úrovni je tedy třeba vést takovou politiku, která se bude snažit doplňovat a podporovat národní a regionální politiky klastrů a rozvoj nadnárodní spolupráce. 5 6

CS

Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU – cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice, SEK(2005) 1215 ze dne 5.10.2005. Zpráva o evropských technologických platformách a společných technologických iniciativách: Péče o partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje s cílem zvýšit průmyslovou konkurenceschopnost Evropy, SEK(2005) 800 ze dne 10.6.2005.

21

CS

2.5.

Udržitelné využívání zdrojů Hospodářství EU spotřebovává relativně mnoho zdrojů: jeho intenzita spotřeby materiálů je o něco lepší než intenzita v USA, avšak dvakrát vyšší než v Japonsku. Integrované hlavní směry vyzývají členské státy, aby podporovaly udržitelné využívání zdrojů a posílily vzájemné působení mezi ochranou životního prostředí a růstem. Růst by neměl být spojen se zhoršováním životního prostředí a environmentální politika by měla být pokud možno vypracována tak, aby podporovala růst a vytváření pracovních míst. Udržitelným životním prostředím se zabývají všechny NPR a mnoho členských států zařadilo tyto záležitosti mezi klíčové priority nebo klíčové výzvy. Všechny NPR se zabývají podporou obnovitelných zdrojů energie. Zdá se, že největší podporu má větrná energie, ale několik členských států posiluje i podporu biopaliv (AT, CY, DE, ES, IE, LV, LT, MT, SE). Opatření na podporu energetických úspor a energetické efektivity budov jsou zahrnuta do několika programů s různou úrovní podrobností. Velká většina členských států (AT, BE, CY, CZ, DE, DK, ES, FI, FR, GR, IE, IT, LV, LT, LU, MT, NL, PT, SK, SI, SE, UK) se odvolává na klimatické změny nebo na Kjótský protokol a začala již buď zavádět programy týkající se klimatických změn, nebo jejich zavádění plánuje. Opatření, u nichž se zvažuje, že by mohla přispět k boji proti klimatickým změnám, zahrnují: podporu technologií ohleduplných ke klimatu (např. AT), ekologické daně z automobilů (např. SE, CY, FR), používání biopaliv a získávání metanu ze skládek a ze zpracování odpadů (např. MT, LV). Většina členských států zdůraznila význam posílení součinnosti mezi ochranou životního prostředí a růstem, neboť investice do životního prostředí mohou vytvořit pracovní místa, omezit závislost na zdrojích a zvýšit i konkurenceschopnost za předpokladu, že jsou cenově přístupné. Většina členských států (AT, CY, CZ, DE, DK, EE, FI, GR, LU, NL, PT, SK, SI, ES, SE, UK) hlásí, že podnikly nebo podniknou kroky směrem k internalizaci vnějších ekologických nákladů prostřednictvím ekonomických nástrojů – zejména v oblasti zdanění dopravy a energií. Některé státy plánují dosažení lisabonských cílů přesunutím daňového zatížení z oblasti pracovních sil do oblasti využívání zdrojů a znečištění (např. EE, SI, CZ). Environmentální technologie hrají významnou roli např. v Rakousku, kde bude podpora zaměřena na zlepšení tržních podmínek pro environmentální technologie prostřednictvím zadávání veřejných zakázek v oblasti životního prostředí a vývozní iniciativou zaměřenou zejména na malé a střední podniky. V České republice se environmentální technologie podporují prostřednictvím veřejných zakázek v oblasti životního prostředí. Malta vyvine environmentální kritéria, která budou zařazena do řízení při veřejných zakázkách. Kypr navrhuje zařadit do procesu zadávání veřejných zakázek problematiku ekologie tím, že jedním z výběrových kritérií bude energetická účinnost. Dvě třetiny členských států (BE, CY, DK, EE, FR, GR, IE, LV, LT, LU, MT, NL, PT, SK, SI, SE, UK) se ve svých NPR odvolávají na biodiverzitu nebo na ochranu přírody. Některé z nich považují biodiverzitu za zvláště klíčový zdroj díky

CS

22

CS

významnému hospodářskému přínosu turistiky zaměřené na přírodu, zejména Kypr, Malta, Slovinsko a všechny tři pobaltské země. Závěrem lze říci, že otázky spojené s tlakem na zdroje a celosvětovými problémy, jako jsou klimatické změny a ztráta biodiverzity, uznává většina členských států, které ve svých NPR přikládají velký význam ochraně životního prostředí. Většina členských států chce podporovat růst a zároveň zachovávat vysokou kvalitu životního prostředí. To je vede k tomu, aby využívaly vzájemného působení mezi hospodářstvím a ekologií, zejména prostřednictvím opatření na podporu rozvoje a absorpce ekologických inovací (např. výzkum a akční plán environmentálních technologií) a lepšího využívání ekonomických nástrojů. 3.

EVROPA JAKO PŘITAŽLIVĚJŠÍ MÍSTO PRO INVESTOVÁNÍ A PRÁCI

3.1.

VNITŘNÍ TRH Politika vnitřního trhu spadá svou povahou do pravomoci Společenství. Správné provedení, uplatňování a prosazování práva Společenství ve všech souvisejících oblastech politiky je však povinností jednotlivých členských států. V roce 2005 se provádění předpisů do vnitrostátního práva členských států podstatně zlepšilo. Průměrná rezerva v provádění předpisů do vnitrostátního práva byla v roce 2005 1,9 % oproti 7,1 % v roce 2004. Toto významné zlepšení je způsobeno z velké části přistoupením deseti nových členských států. K dalšímu pokroku došlo díky obnovení lisabonské strategie. Mnoho NPR uznává význam konkurenčního trhu a ačkoli mnoho členských států připouští, že jejich domácí trhy se zbožím, službami a energiemi ještě nejsou plně konkurenceschopné, jen málokteré označily rozšiřování a prohlubování vnitřního trhu za klíčovou výzvu na vnitrostátní úrovni. Přestože mnoho NPR se zmiňuje o významu provedení právních předpisů v oblasti vnitřního trhu do vnitrostátního práva, pouze zřídka navrhují konkrétní provozní zdokonalení. Zlepšení provádění předpisů do vnitrostátního práva je důležité zejména pro ty členské státy, které zaostávají. Lotyšský a irský NPR jsou dobrými příklady toho, jak urychlit provedení směrnic pro vnitřní trh do vnitrostátního práva. Lotyšský NPR kombinuje politický závazek lepšího provádění práva EU s pevnými cíli a harmonogramem provedení směrnic pro vnitřní trh do vnitrostátního práva. Irský NPR přináší podrobné informace o tom, jak byly revidovány a posíleny vnitřní mechanismy a postupy pro monitorování a provedení směrnic do vnitrostátního práva. Většina členských států uznává význam dovršení vnitřního trhu v oblasti služeb. Taková opatření jako zjednodušení regulačního prostředí a větší využívání informačních technologií rovněž přispívají k tomuto cíli. Dalším začleněním trhů finančních služeb, zaváděním a používáním souvisejících směrnic se zabývá jako klíčovými záležitostmi bílá kniha politiky finančních služeb pro období 2005–2010. Liberalizace železnic proběhla z velké části díky evropským iniciativám a vývoj se v jednotlivých členských státech značně liší. Ne všechny členské státy provedly do

CS

23

CS

vnitrostátního práva železniční acquis, které se zaměřuje na otevření a technickou defragmentaci železničních trhů. NPR se zřídka odvolávají na otevření železničního trhu, přestože by společný evropský železniční trh, zejména v nákladní dopravě, přispěl k plynulejšímu toku zboží ve vnitřním obchodě Společenství i v mezinárodním obchodě. Bude rovněž důležité prosazovat reformy poštovního odvětví jako přípravu na budoucí otevření trhu stanovené směrnicí na rok 2009; jen několik NPR se zabývá liberalizací tohoto odvětví. Několik NPR se zabývá záležitostí pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Opatření přijatá v této oblasti jsou omezená a lze na ně pohlížet pouze jako na první kroky. Lhůta pro zavedení legislativního balíku týkajícího se zadávání veřejných zakázek je 31. leden 2006. Závěrem lze říci, že v roce 2005 a po obnovení lisabonské strategie byl učiněn značný pokrok jak v provádění předpisů do vnitrostátního práva u jednotlivých členských států, tak v několika legislativních návrzích. Možné výhody, které by však spotřebitelé a podnikatelé mohli mít z dodatečného vylepšení fungování trhu, jsou stále velmi rozsáhlé, zejména ve službách a síťových odvětvích a v těch členských státech, kde je provádění předpisů do vnitrostátního práva a/nebo jejich uplatňování slabé. Mnoho NPR uznává tento pozitivní potenciál a přiznává, že trhy ještě nejsou plně konkurenceschopné. 3.2.

Konkurenceschopné trhy Otevřená celosvětová ekonomika nabízí možnosti stimulace růstu a konkurenceschopnosti ekonomik EU. Politika hospodářské soutěže je rozhodující při zajišťování stejných podmínek pro firmy v EU a může sloužit jako nástroj při vytváření podmínek pro efektivní soutěž firem. Regulační rámec, který usnadňuje vstup na trh, je účinným nástrojem podpory hospodářské soutěže a může přinést dynamické zvýšení efektivity pomocí lepších inovačních stimulů. Zavádění již dohodnutých opatření na otevření trhu v síťových odvětvích pro konkurenci by mělo napomoci zajištění nižších cen a většího výběru. Zvýšená konkurence v odvětví služeb obecně by měla tentýž účinek. Většina členských států uznává potřebu učinit v této oblasti hospodářské soutěže více a v různé míře navrhla opatření zabývající se těmito záležitostmi. Přibližně polovina NPR předpokládá posílení pravomocí vnitrostátních orgánů zabývajících se hospodářskou soutěží a několik NPR stanoví selektivní prověřování trhů a regulaci pomocí hospodářské soutěže a regulačních orgánů. Například Estonsko navrhuje zavedení proaktivní politiky hospodářské soutěže prostřednictvím odvětvové analýzy a zvýšení povědomí o právních předpisech v oblasti hospodářské soutěže. Zavádění právních předpisů Společenství týkající se liberalizace síťových odvětví se v jednotlivých členských státech značně liší. Přestože většina NPR pokládá za důležité otevření trhů s elektrickou energií a plynem a často mluví o pokračujících domácích opatřeních, pokrok je obecně stále relativně pomalý, zejména pokud jde o plyn. Z NPR členských států lze uvést, že například Slovensko plánuje zjistit, jaké překážky zabraňují otevření trhu zásobování energiemi a přijmout opatření na jejich odstranění. Budou stanovena i podrobná opatření na zkvalitnění soutěže v oblasti finančních služeb. Na úrovni Společenství potvrdil první průzkum trhu uspořádaný v rámci lisabonského programu Společenství celou řadu vážných závad na vnitřním trhu

CS

24

CS

v oblasti elektrické energie a plynu. Počáteční zjištění potvrzují dlouhodobé obavy týkající se soutěže na trzích s elektrickou energií a plynem: koncentrace trhů, vertikální uzavření trhu, nedostatečná integrace trhu, nedostatečná průhlednost a cenové otázky. Probíhá i průzkum týkající se finančních služeb. Konkurenceschopné telekomunikační odvětví je významným faktorem při posilování konkurenceschopnosti a podpoře přijímání IKT. Nicméně konkurencí na telekomunikačních trzích a jejich liberalizací se mnoho NPR nezabývá. Většina NPR se nezmiňuje o reformě a o podpoře hospodářské soutěže v profesionálních službách, přestože v mnoha členských státech jsou vysoce regulované včetně cenové regulace, zákazu reklamy nebo omezení obchodní struktury a vzájemné spolupráce. UK zavede doporučení na podporu hospodářské soutěže jako revizi regulačního rámce právních služeb. Členské státy ve velké míře přeorientovaly nebo mají v úmyslu přeorientovat opatření týkající se státní podpory na horizontální cíle (zejména podpora výzkumu a vývoje, inovace, malých a středních podniků, environmentálních záležitostí a úspory energií) a některé členské státy omezily odvětvovou podporu. Některé členské státy chtějí zaměřit státní podporu na oblasti, kde došlo k selhání trhu, a mají v úmyslu provádět předběžné a následné vyhodnocení a monitorování. Nicméně celkový objem poskytnuté pomoci v posledních pěti letech stagnuje7. Ačkoli velká většina členských států stále počítá s opatřeními upřednostňujícími horizontální cíle, většina NPR neobsahuje žádné konkrétní návrhy směřující k omezení celkového objemu státní podpory. Kypr navrhuje prozatímní vyhodnocení všech existujících schémat státní podpory ze strany provádějících orgánů a průběžné vyhodnocení veškerých navrhovaných opatření týkajících se státní podpory s cílem zjistit, zda se v oblasti, jíž je určená podpora, jedná o selhání trhu. Finsko počítá s revizí a zhodnocením politiky státních podpor jako celku s cílem snížit celkový objem podpory a zajistit, aby podpora nedeformovala hospodářskou soutěž. Závěrem lze říci, že zatímco několik členských států zahrnuje hospodářskou soutěž mezi výzvy, kterými je třeba se zabývat, naléhavější a konkrétnější je zejména odstranění překážek bránících hospodářské soutěži a otevření služeb a sítí konkurenci. 3.3.

Podnikatelské prostředí a zlepšení právní úpravy Lepší právní úprava hraje významnou úlohu při dosahování lisabonských cílů a při vytváření konkurenčnějšího podnikatelského prostředí, neboť vede ke kvalitnější legislativě, vytváří větší obchodní podněty, snižuje zbytečné náklady a odstraňuje překážky v oblasti adaptability a inovace. Kroky pouze na úrovni EU však nejsou dostatečné, neboť velká část administrativních nákladů vzniká v důsledku toho, jak členské státy zavádějí právo EU a jak je navrhována vnitrostátní legislativa. Lepší právní úprava nenarušuje proces rozhodování v členských státech, ale mění kulturu a podmínky, za nichž se rozhodnutí přijímají.

7

CS

Výsledková tabulka státní podpory, KOM(2005) 624 ze dne 9.12.2005.

25

CS

Všechny země uznávají úlohu lepší právní úprava při zlepšování podnikatelského prostředí a při snižování administrativních nákladů, které nesou podnikatelské kruhy. Většina členských států považuje podnikatelské prostředí za klíčovou prioritu. Osm členských států (DK, DE, EL, HU, IE, NL, SE, UK) poskytlo informace o systematickém přístupu ke zlepšení právní úpravy, avšak jen dva další (FI, LT) naznačily takové plány do budoucna. Většina členských států majících strategii v oblasti lepší právní úpravy zvolila orgán na její zavedení. Šest členských států (AT, DK, IE, NL, PL, UK) již požaduje posouzení dopadu a dalších pět členských států (BE, CZ, EE, DE, SI) představilo plány na zavedení povinného posouzení dopadu. Pouze čtyři členské státy (AT, DK, FI, SK) výslovně přiznávají potřebu plně integrovaného posouzení ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů. Jen málo informací bylo poskytnuto o institucionální úpravě pro řízení systému posouzení dopadu. Dvanáct členských států (AT, BE, CY, DK, FR, DE, LT, LU, NL, PT, SI, UK) vytvořilo nebo vyjádřilo úmysl vytvořit institucionální struktury na řízení nebo podporu analýzy administrativních nákladů, zatímco deset států (CZ, EE, DK, FR, IT, DE, HU, PL, NL, UK) má v úmyslu vybudovat svůj systém na základě standardního nákladového modelu a jeden stát (LU) uvažuje o standardním nákladovém modelu EU. Pět zemí (CZ, DK, NL, SE, UK) uvedlo kvantitativní cíle pro snížení správních nákladů (např. 20 nebo 25 % do roku 2010). Právní předpisy označené za primární cíl v tomto případě již existují, ale soustředění se přeneslo na připravované právní předpisy. Některé ze snah na podporu v tomto případě se vztahují k elektronické státní správě, střediskům s úplným rozsahem služeb a ústředním registračním kancelářím, které by všechny měly zjednodušit registrační a správní postupy pro podnikatelské subjekty. Osm členských států (AT, EE, DE, IT, PL, SI, ES, UK) plánuje spuštění programů zjednodušení, a to vedle čtyř členských států (DK, IE, LU, SE), které tak již učinily. Zaměřují se na daňové zákony, výkaznictví, fiskální opatření, zřizování podniků, platební neschopnost, pracovní sílu a ochranu spotřebitelů. Pouze UK v současné době ukládá povinné konzultace zúčastněných subjektů, ale čtyři členské státy (DK, DE, IE, IT) připravují v této oblasti nové kroky. Paralelně s těmito snahami na úrovni členských států došlo v roce 2005 k významnému pokroku v oblasti lepší právní úpravy na úrovni Společenství: hlavní zásady pro posouzení dopadu8 byly revidovány, byla schválena společná metodika pro posuzování administrativních nákladů9, byly prověřeny právní předpisy v legislativním procesu10 a spustila se strategie zjednodušení právního prostředí11.

8 9 10 11

CS

Zásady pro posuzování dopadů, SEK(2005) 791 ze dne 15.6.2005. Sdělení Komise o společné metodice EU pro posuzování administrativních nákladů uložených právními předpisy, KOM(2005) 518 ze dne 21.10.2005. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Výsledek prověření legislativních návrhů v legislativním procesu, KOM(2005) 462 ze dne 27.9.2005. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro zjednodušení právního prostředí, KOM(2005) 535 ze dne 25.10.2005.

26

CS

Závěrem lze říci, že s ohledem na různý stupeň zlepšení právní úpravy v členských státech Komise stanoví tři stupně pokroku. Pro první stupeň je charakteristický rozvoj povědomí o lepší právní úpravě a přijetí strategie a nástrojů. V této fázi je hlavní zvýšit povědomí o lepší právní úpravě, zavést nástroje pro konzultace zúčastněných subjektů a rozvinout integrovanou strategii a institucionální strukturu lepší právní úpravy. Druhá fáze zahrnuje ty členské státy, které již pokročily v používání některých nástrojů lepší právní úpravy, avšak jejich přístup je izolovaný a nedostatečně koordinovaný. Klíčovou úlohou je zavedení ohlášené strategie a zaměření na všechny nedílné nástroje zlepšení právní úpravy: integrované posouzení hospodářských dopadů (včetně správních nákladů), sociálních a environmentálních dopadů, konzultace a zjednodušení. V nejpokročilejší fázi je lepší právní úprava součástí všeobecného povědomí a tvoří integrovaný systém, takže pro tyto země je výzvou toto zaměření udržet. To bude vyžadovat pokrok v monitorování, vyhodnocení výsledků stávajících programů společně se zúčastněnými subjekty, výměnu osvědčených postupů s jinými členskými státy a spuštění nových iniciativ tam, kde to může být vhodné. 3.4.

Podnikání a malé a střední podniky Malé a střední podniky jsou klíčovým zdrojem růstu a pracovních míst, líhní podnikatelských nápadů a mohutnou hybnou silou podnikání a inovace. EU stále plně nevyužívá podnikatelský potenciál a není dostatek lidí, kteří se chtějí stát podnikateli. Více než polovina členských států uznala ve svých NPR politiku v oblasti malých a středních podniků a podnikání za prioritu. Podnikatelskému přístupu lze napomoci vzděláním. Několik členských států již zahrnulo (AT, ES, FI, IE, PL, UK) nebo má v plánu zahrnout (EE, MT, PT, SK) podnikání jako předmět do osnov středních škol. Jiné členské státy mají v plánu přijmout v této oblasti podpůrná opatření (LT, SE). Například od září 2005 poskytuje Spojené království pět dnů výuky podnikání žákům ve věku 14 až 16 let. Estonsko plánuje zavést studium podnikání do osnov středního všeobecného a odborného vzdělávání a rozvíjet doplňkové kurzy podnikání. Litva zorganizuje reklamní kampaně o podnikání a bude propagovat příklady úspěšného podnikání s cílem podpořit obraz podnikání u široké veřejnosti. V NPR se mluví málo o opatřeních na řešení neúspěchu při podnikání. Jedním ze zajímavých příkladů je však Španělsko, kde se podle nových celonárodních osnov budou studenti na všech úrovních učit nejen o podnikatelském prostředí, ale i o hodnotě podnikání a obchodním neúspěchu. Několik členských států soustřeďuje své úsilí na získání finančních prostředků pro inovační kampaně (CZ, IE, LU, MT, NL, SE). Jedním z dobrých příkladů této formy činnosti je nový program KAPITÁL v České republice, který zahrnuje jak soukromé, tak státní prostředky. Takové partnerství mezi soukromým a státním sektorem může účinně stimulovat další zájem soukromého sektoru o investování. Zavedení nástrojů rizikového kapitálu je nejobvyklejším finančním opatřením, u nějž třetina členských států plánuje spuštění iniciativy (DK, EE, GR, IE, LT, LV, LU, SI, SE). Několik zemí zavádí i záruky půjček (CY, GR, LT, LV, MT).

CS

27

CS

Několik členských států zjednodušuje své daňové systémy nebo snižuje míru zdanění podniků (ES, FI, FR, GR, HU, SI, UK). Některé zavádějí i daňovou úlevu pro malé a střední podniky (DK, MT, UK). Například Dánsko plánuje zavedení daňové úlevy pro podnikatele vykazující růst. Bude zahájena ve chvíli, kdy podnikatel poprvé vykáže zisk a bude poskytována po dobu tří let. Několik členských států zlepšuje své služby na podporu podnikání (AT, FI, IE, IT, LT, MT, SK). Například Itálie zavedla „manuál elektronické státní správy“ a pokyny pro veřejné služby on-line. Malé a střední podniky, zejména ty nejmenší, budou z této reformy těžit. Zlepšení zahrnuje velké snížení počtu tištěných potvrzení, větší použití e-mailů, neboť budou mít právní platnost, standardizaci a zvýšenou dostupnost databází a elektronických archivů a lepší služby nabízené z jednoho správního místa. Situace v otázkách zlepšení podpory podnikání pro malé a střední podniky je různá, některé země přijímají opatření aktivně, jiné se záležitostí nezabývají vůbec. Některé členské státy plánují přijetí opatření k usnadnění zahájení podnikání (BE, CZ, ES, GR). Naproti tomu několik opatření na pomoc při převodu podniků je v jednání (SE). Přibližně jedna třetina NPR obsahuje plány na reformu vnitrostátních právních předpisů týkajících se platební neschopnosti (CY, EL, HU, IT, LT, LU, LV, PL, SI, SK). Například Lucembursko a Nizozemsko právě prověřují, jak zásadně zkvalitnit své zákony o bankrotu. Několik členských zemí v nedávné době prověřilo své zákony o bankrotu, mimo jiné proto, aby podpořily spíše přežití než likvidaci životaschopných podniků a aby urychlily řízení. Závěrem lze říci, že všechny NPR se zabývají podnikáním a malými a středními podniky, přestože důraz na opatření se u jednotlivých zemí výrazně liší. Záležitosti, kterým se obecně ve většině NPR věnuje malá pozornost, zahrnují podnikání žen, převod podniků a stigmatizaci neúspěchu. 3.5.

Evropská infrastruktura Dokončení transevropské dopravní sítě je nezbytné pro vytvoření udržitelného dopravního systému v Evropě. Mimořádně významné jsou přeshraniční projekty týkající se jak dopravy, tak energetických sítí. Nová reálná infrastruktura je často podmínkou pro dosažení efektivní konkurence v síťových odvětvích. Například kapacita vzájemného propojení sítí elektrické energie je stále nižší než je potřeba pro efektivní integraci trhů s elektrickou energií. Infrastrukturou se zabývá přibližně 20 NPR. V polovině z nich (CZ, EL, ES, IE, IT, CY, LT, HU, AT) je budování infrastruktury zařazeno na první místo. Jako důvod se uvádí zejména zlepšení hospodářské integrace – v rámci jednotného trhu, ale i celosvětově – a na druhém místě posílení růstu produktivity pomocí modernizace reálného podnikatelského prostředí. Dalšími cíli, které se berou v úvahu, je budování integrovaných logistických platforem, zlepšování veřejné dopravy a regionální intermodální rovnováhy a vypořádání se s dopravními zácpami. Modernizace a vylepšení dopravní infrastruktury (silnic, dálnic, letišť, přístavů a plavebních kanálů) se objevuje jako první v těch NPR, které se zabývají hlavními zásadami pro infrastrukturu. Členské státy obvykle specifikují projekty, které považují za prioritní, v některých případech uvádějí i podrobnosti o financování (DK,

CS

28

CS

LV, LT, NL, AT, UK). Koridory TEN jsou dobře integrované do národního plánování a výslovně se jimi zabývá 15 NPR. Mezi prioritními projekty na úrovni EU jsou v NPR označeny brennerský tunel, vysokorychlostní železniční spojení Paříž-Brusel-Kolín-Amsterdam-Londýn, Rail Baltica, železniční obchvat Fehmarn a mořské dálnice. Některé země věnují zvláštní pozornost energetické infrastruktuře, zejména mezinárodním spojením (EL, ES, IE, LV, LT, PT, SE). Skandinávská elektrická síť a její spojení směrem na jih, pyrenejská síť a síť mezi Irskou republikou a Severním Irskem jsou uvedeny příslušnými členskými státy. Všechny NPR se zabývají IKT pokud jde o dostupnost širokého pásma (viz oddíl 2.3). Partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem – pokud jde o dopravní infrastrukturu – se věnují EL, ES, FR, LV, NL, PL a UK. V závislosti na specifických vnitrostátních podmínkách zahrnují záležitosti zvažované v této souvislosti privatizaci, zavádění na burzu, přepracování smluv o partnerství nebo zavedení nových právních předpisů jimiž se tato partnerství řídí. Konečně některé členské státy se ve svých NPR zabývají cenovými systémy v oblasti infrastruktury. Nizozemsko zkoumá přesunutí zdanění z vlastnictví automobilů na používání silnic zavedením zúžených průjezdů a poplatků za kilometry, Portugalsko, Belgie, Kypr, Švédsko a Francie plánují internalizaci ekologických nákladů a nákladů na infrastrukturu zdaněním automobilů a Švédsko zkusí ve Stockholmu za účelem odstranění dopravního přetížení vybírat poplatky za průjezd městem. Cenové systémy v infrastruktuře jsou zmíněny i v maďarském a v irském NPR jako záležitost k budoucí úvaze. Závěrem lze říci, že modernizace infrastruktury, zkvalitnění a přeshraniční propojení dopravy a energií se markantně objevují v mnoha NPR. Jsou považovány za klíčové priority ve velkém množství členských států. Priority spojené s Koridory TEN jsou dobře zakotveny ve většině NPR. Nejsou však pojednány všechny schválené prioritní projekty. Upřednostňované programy se v jednotlivých zemích velmi liší, od jasného zaměření na silniční dopravu v mnoha nových členských státech po vyrovnanější přístup spojující různé způsoby dopravy. Partnerstvím mezi veřejným a soukromým sektorem pokud jde o rozvoj infrastruktury a cenové systémy v oblasti infrastruktury, které berou v úvahu investice a vnější náklady, se zabývá omezený počet NPR.

CS

29

CS

Část III Předloha společné zprávy o zaměstnanosti 2005/2006 Více a lepších pracovních míst: Plnění priorit evropské strategie zaměstnanosti 1.

SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Reforma se vyplatí. To je poučení ze strukturálních změn, kterými prošly členské státy od poloviny devadesátých let, a z jejich pozitivního dopadu na široké spektrum charakteristických rysů trhu práce. Reforma pomohla zvýšit růst zaměstnanosti, napomohla vývoji mezd s příznivým účinkem na zaměstnanost a pomohla snížit strukturální míru nezaměstnanosti. Nicméně pro EU jako celek chyběly rozsahu i hloubce reformy ambice a přesvědčivost. Strukturální pokrok je nadále nedostatečný k tomu, aby podněcoval větší hospodářský růst a růst zaměstnanosti a rychlejší pohyb směrem k cílům míry zaměstnanosti EU12. Nově zaměřená lisabonská strategie se na tento nedostatek soustředí, neboť si uvědomuje, že výzvy, jimž čelí hospodářství a společnost v EU, budou čím dál větší. Stárnutí obyvatelstva mění složení pracovních sil a omezí nabídku pracovních sil a nakonec i zaměstnanost. Zrychlující se hospodářské změny způsobené globalizací budou nadále narušovat existující rovnováhu. EU a členské státy jsou schopny se tomuto měnícímu se prostředí přizpůsobit. Lisabonská strategie nabízí EU pro toto úspěšné přizpůsobení rámec. Evropská strategie zaměstnanosti (ESZ), pilíř zaměstnanosti lisabonské strategie, je založena na třech cílech: plné zaměstnanosti, produktivitě a kvalitě práce a sociální a územní soudržnosti. Jako součást hlavních směrů pro růst a zaměstnanost nabízejí hlavní směry pro zaměstnanost politický rámec se zaměřením na určité kroky. Zdůrazňují tři priority: získání a udržení více lidí v zaměstnání, zvýšení nabídky práce a modernizaci systémů sociální ochrany; zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků a zvýšení investic do lidského kapitálu formou lepšího vzdělávání a kvalifikace. Komplexní přístup vyžaduje, aby se stavělo na vzájemném působení opatření zahrnutých do těchto priorit. Nedílnou součástí hlavních směrů je rovněž zlepšení řízení politik zaměstnanosti.

12

CS

Cíle ohledně míry zaměstnanosti jsou uvedeny v tabulce 2. Pro přehled nejnovějších trendů v zaměstnanosti a strukturálních změn na trzích práce EU, viz Evropská komise, Employment in Europe 2005.

30

CS

Přestože dobře propracované politiky zaměstnanosti jsou základem oživení růstu zaměstnanosti a produktivity, nemohou přinést úspěch samy o sobě. Zdravé makroekonomické politiky a účinné reformy na podporu podnikání, výzkumu a inovací a fungování trhů zboží a služeb jsou rozhodující pro zotavení ze slabého hospodářského růstu a pro zvýšení zaměstnanosti a produktivity. Integrovaná povaha lisabonské strategie je základem pro kombinaci politik, která odpovídá specifickým výzvám každého členského státu, a pro uvedení širokého reformního partnerství do pohybu. Analýza aspektů zaměstnanosti v národních programech reforem (NPR) vede k závěru, že členské státy staví do popředí přivedení a udržení více lidí v zaměstnání. Odhodlání zvýšit míru zaměstnanosti je vítané a vítaná je také skutečnost, že většina členských států nyní plánuje opatření za pomoci vnitrostátních cílů míry zaměstnanosti. Účinnosti a udržitelnosti opatření pro dosažení tohoto cíle však brání nesystematické kroky, které jsou zaměřeny na omezený počet konkrétních skupin. Vhodným doplňkem by k tomu měl být celoživotní přístup včetně systematického přihlížení k rovnosti mužů a žen, s cílem usnadnit zaměstnanost a změny během profesního života. Téma větších investic do lidského kapitálu s cílem zlepšit zaměstnanost a růst produktivity si získává značnou pozornost, přestože pokusům o zlepšení účinnosti investic se věnuje pozornosti méně. K dosažení průlomu nezbytného k naplnění potřeb lidského kapitálu v hospodářství musejí politiky překonat roztříštěnost opatření. Zavádění celoživotního vzdělávání, které zahrnuje vzdělávání, odbornou přípravu a vzdělávání dospělých, zejména pro nekvalifikované osoby, vyžaduje soudržnou politiku spojenou s hospodářskou a sociální situací každého členského státu. Struktura a zdroje finančních investic potřebují revizi se zvláštním zaměřením na motivaci, jíž se řídí investice do celoživotního vzdělávání. NPR opomíjejí význam dalších opatření na zvýšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků. Stávající rovnováha mezi flexibilitou a jistotou vede v mnoha členských státech ke stále větší segmentaci trhů práce s rizikem zvýšení nejistoty zaměstnání, narušení udržitelné integrace v zaměstnanosti a omezení akumulace lidského kapitálu. Opomíjí se tak vzájemné působení s politikami ke zvýšení produktivity a zajištění začleňujícího trhu práce. Větší pozornost by se tedy měla věnovat zavedení účinných podmínek tzv. „flexicurity“ (koncept spojující požadavky na flexibilitu pracovněprávních vztahů s potřebou jistoty pracovních míst pro pracovníky). Nezbytnými složkami jsou dostatečně pružné pracovní smlouvy v kombinaci s efektivními aktivními politikami pracovního trhu, které podpoří přechody na trhu práce, spolehlivý a vstřícný systém celoživotního vzdělávání a moderní systémy sociálního zabezpečení kombinující poskytování odpovídající podpory příjmu s potřebou usnadnit pohyblivost na trhu práce. Více pozornosti by se mělo věnovat aktivnímu zapojení sociálních partnerů, kteří mají v této oblasti významnou odpovědnost.

CS

31

CS

NPR dokládají, že členské státy jsou odhodlány k reformám, a to zejména od okamžiku, kdy si zvolily klíčové výzvy a priority. Přestože celkové směřování je správné, existuje důvod k obavám, že rozdíl mezi ambicemi a realizací nelze překlenout pomocí ohlášených kroků. Ačkoli například existuje důkaz, že státní řízení strategie na celostátní úrovni je dobře propojeno, existuje méně známek toho, že agenda je sdílena napříč společností a že je pevně vystavěna na sociálním partnerství pro reformu. V kombinaci s nejasnostmi ohledně kapacity vnitrostátní místní a regionální správy a rozpočtových přídělů včetně použití evropských strukturálních fondů je to důvodem k ostražitosti. Výzvy specifické pro jednotlivé země stanovené v kapitolách týkajících se jednotlivých zemí ve sdělení Komise se zaměřují na ty oblasti, kde jednotlivé členské státy potřebují zvýšit úsilí13. 2.

DOSAHOVÁNÍ CÍLŮ Členské státy by měly podporovat plnou zaměstnanost, kvalitu a produktivitu práce a sociální a územní soudržnost. Tyto cíle společně s řádnou správou věcí veřejných tvoří rámec evropské strategie zaměstnanosti. V NPR je většina pozornosti věnována zvýšení zaměstnanosti. Jen několik členských států věnuje pozornost zlepšení produktivity a kvality práce nebo sociální a územní soudržnosti, a zejména vzájemnému působení těchto cílů a zvýšení míry zaměstnanosti. Plná zaměstnanost Pomalý hospodářský růst zbrzdil v posledních letech výkonnost trhu práce a do velké míry vysvětluje pomalé pokroky při plnění lisabonských a stockholmských cílů zaměstnanosti. Růst zaměstnanosti byl v roce 2004 omezen na 0,6 %, tedy mírně nad úrovní předchozího roku (0,3 %). Výsledkem bylo, že míra zaměstnanosti EU stoupla na 63,3 %. Nezaměstnanost se ve srovnání s rokem 2003 nezměnila (9,0 % – předběžný údaj za rok 2005 je 8,7 %), přestože se dlouhodobá nezaměstnanost zvýšila na 4,1 %. Nárůst míry zaměstnanosti byl opět způsoben ženami (0,7 procentních bodů) a staršími lidmi (0,8 procentních bodů).

13

CS

Viz kapitoly o jednotlivých zemích výroční zprávy o pokroku.

32

CS

Tabulka 1: Celková míra zaměstnanosti Tempo pokroku od roku 1997 Míra v roce 2004 (%) > 70 65-70 < 65

Nízké

Blížící se průměru

AT CZ, EE, LT, MT, PL, SK

DK, SE, UK, NL CY, DE, PT, FI, SI BE, EL, HU, FR, LU, LV

Vysoké

IE ES, IT

Vysvětlivky: Tempo pokroku je definováno jako změna procentních bodů míry zaměstnanosti od roku 1997 do roku 2004: a) Nízké tempo pokroku: míra zaměstnanosti vzrostla pod průměr EU25 minus polovinu (nevážené) standardní odchylky b) Blížící se průměru: míra zaměstnanosti vzrostla uvnitř pásma standardní střední odchylky na průměr EU25 c) Vysoké tempo pokroku: míra zaměstnanosti vzrostla nad průměr EU25 plus polovinu (nevážené) standardní odchylky

Míra zaměstnanosti žen nadále vzrůstala a v roce 2004 dosáhla 55,7 %. Rozdíl mezi muži a ženami v zaměstnanosti se v roce 2004 opět snížil na 15,2 procentních bodů (ze 17,6 v roce 2000). Pomalejší byl však pokrok u práce na plný úvazek (21,7 procentních bodů v roce 2004 oproti 23,3 procentních bodů v roce 2001). U starších lidí byl od roku 2000 zaznamenán výrazný růst míry zaměstnanosti, s akumulovaným nárůstem o 4,4 procentní body na 41,0 %, což je největší část nárůstu zaměstnanosti. Oproti tomu polovina členských států zaznamenala zhoršení na trhu práce pokud jde o mladé lidi. S 18,7 % je nezaměstnanost mladých lidí přibližně dvakrát vyšší než celková míra. Tomu je potřeba se v politikách věnovat a zajistit, aby byl mladým lidem umožněn úspěšný start pokud jde o účast na trhu práce a dobrý profesní život. Navzdory určitému pokroku v průběhu let zaostává celková míra zaměstnanosti 7 procentních bodů nebo přibližně 20 milionů pracovních míst za cílem stanoveným pro rok 2010, a i když míra zaměstnanosti žen a starších lidí vzrostla rychleji, stále zaostává o 4 a 9 procentních bodů za cíli pro rok 2010. Rostoucí počet členských států uvádí své ambice prostřednictvím cílů pokud jde o míru zaměstnanosti. 18 členských států si stanovilo vnitrostátní cíle pokud jde o míru zaměstnanosti, 15 států pro ženy a 11 států pro starší pracující14. Kvalita a produktivita práce Od poloviny 90. let došlo ve srovnání s USA k relativnímu poklesu růstu produktivity. Průměrný růst produktivity práce (vyjádřeno v HDP na 14

CS

Viz tabulka 2 a 3 pro úplný seznam cílů v oblasti zaměstnanosti stanovených členskými státy.

33

CS

zaměstnance) v roce 2004 činil 1,9 %, což je zlepšení oproti předcházejícím třem letům, avšak nejde o výrazné zlepšení stagnující výkonnosti od poloviny 90. let. Srovnání s USA (3,3 %) a s Japonskem (2,5 %) je stále nepříznivé. Rozdíl je méně nápadný, podíváme-li se na růst produktivity z hlediska HDP na odpracovanou hodinu, kde v roce 2004 činil růst v EU 2,5 %, což je podobné růstu v Japonsku, přestože v porovnání s USA se rozdíl zvětšuje. Pokrok s ohledem na zvyšující se kvalitu práce je stále smíšený15. Účast v celoživotním vzdělávání vzrostla a vzrostla také úroveň vzdělávání mládeže. Nicméně je nezbytný další pokrok v jiných aspektech kvality práce, zejména pokud jde o přechod od přechodného k trvalému zaměstnání a od málo placených zaměstnání a segmentace trhu práce. Jen málo členských států věnuje pozornost vzájemnému působení zlepšené kvality a produktivity práce a vývoji zvyšující se zaměstnanosti. Sociální a územní soudržnost Po několikaletém poklesu se dlouhodobá nezaměstnanost v roce 2004 opět mírně zvýšila a pracovní vyhlídky zranitelných skupin se zhoršily. NPR kladou důraz na nabídku pracovních příležitostí jako na nejlepší řešení pro rozvoj trhů práce přístupných pro všechny. Takový přístup je zásadní, avšak měl by být doplněn politikami podporujícími přístup ke kvalitnímu zaměstnání, odborné přípravě, zdravotní péči a bydlení a příjmu umožňujícímu plnohodnotnou účast ve společnosti. Regionální rozdíly v zaměstnanosti a nezaměstnanosti jsou stále rozšířené a v mnoha regionech je míra nezaměstnanosti velmi vysoká. Regiony s nízkou mírou zaměstnanosti mají obvykle také nižší úroveň produktivity. Zvýšení produktivity práce v regionech s nízkou celkovou úrovní produktivity není prozatím následováno podstatným zvýšením zaměstnanosti. Řízení politik zaměstnanosti Vypracovávání NPR znamená pro politiky zaměstnanosti nový začátek a vychází ze zkušeností evropské strategie zaměstnanosti od jejího zahájení v roce 1997. NPR přebírají dřívější národní akční plány zaměstnanosti, které pomohly strukturovat a rozvinout národní politiky zaměstnanosti. Ve většině případů jsou priority uváděné členskými státy v souladu s doporučeními EU pro zaměstnanost pro jednotlivé země, která byla přijata v roce 2004. Časový plán a novost procesu částečně omezily proces konzultací v roce 2005. Zapojení parlamentů členských států bylo velmi malé. Jen několik jich hrálo roli ve schvalovacím procesu. S nižším časovým nátlakem by mělo dojít ke zlepšení.

15

CS

Pro podrobnosti o 10 dimenzích kvality práce viz: Zlepšování kvality práce: přehled nejnovějšího vývoje, KOM(2003) 728 ze dne 26.11.2003.

34

CS

V různé míře proběhly téměř ve všech členských státech konzultace se sociálními partnery, avšak NPR obecně zůstávají vládními dokumenty. V těch členských státech, kde existují tripartitní orgány, nebyly tyto orgány vždy plně zapojeny a přípravné práce na NPR nezahrnovaly v dostatečné míře závazky sociálního partnerství. I v této oblasti by v dalších fázích mělo dojít ke zlepšení. Členské státy se ve svých NPR zmiňují o prováděcích strukturách, ale uvádějí mnohem méně podrobností o přesném provedení a mechanismech monitorování, které musí být zavedeny na vnitrostátní, regionální a místní úrovni. Hlavní směry vyžadují, aby reformy byly podpořeny odpovídajícími finančními prostředky a efektivním využitím veřejných prostředků a aby byly poskytnuty transparentní informace o předpokládaných výstupech a harmonogramech hlavních opatření. V programech je příliš málo informací, které by dokládaly, zda tomu tak je. Role Evropského sociálního fondu (ESF) je často zdůrazňována, avšak výkaznictví je nerovnoměrné. 3.

PROVÁDĚNÍ AKČNÍCH PRIORIT

Aby bylo dosaženo cílů a úkolů EU v oblasti zaměstnanosti, jsou hlavní směry pro zaměstnanost vystaveny na třech akčních prioritách. NPR staví do popředí přivedení více lidí do zaměstnání a zajištění jejich setrvání v zaměstnání a větší a lepší investice do lidského kapitálu. NPR mají tendenci přehlížet význam dalších opatření ke zvýšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků. Politika zaměstnanosti v této oblasti se často jeví jako roztříštěná a nevyrovnaná. Větší pozornost by se měla věnovat zavedení podmínek „flexicurity“ kombinací dostatečně pružných pracovních smluv s účinnými politikami na podporu přechodů na trhu práce, celoživotního vzdělávání pro všechny a odpovídajícího sociálního pojištění. 3.1.

Přivedení více lidí do zaměstnání a zajištění jejich setrvání v zaměstnání, rozšíření pracovních nabídek a modernizace systémů sociální ochrany Podpora celoživotního přístupu k práci Členské státy obecně nerozvíjejí integrovaný celoživotní přístup (s výjimkou LV, NL a UK). Mnohé z nich věnují pozornost většině z jeho složek, avšak nikoli systematicky. Důraz kladou na mladé lidi hledající práci a na zabránění odchodu starším pracovníkům. Politiky na podporu zaměstnanosti žen a na nastolení rovnosti mužů a žen jsou spíše nerozvinuté. Většina členských států věnuje značnou pozornost mladým lidem, i když tento přístup je spíše nesystematický. Většina států zahrnuje opatření na budování cest k zaměstnanosti kombinací práce / učňovským vzděláváním se vzděláváním a odbornou přípravou. Mnohé z nich usilují o zlepšení učňovského vzdělávání, avšak kladou malý důraz na zvětšení nabídky zaměstnání. Větší integrace politik

CS

35

CS

vzdělávání, odborné přípravy, mobility, zaměstnanosti a sociálního začlenění se specifickými výzvami a cíli by vedla k efektivním strategiím pro mladé lidi. Členské státy reagují na přání nabídnout do 6 měsíců nový start každému mladému člověku hledajícímu práci a předkládají opatření, která mají nabídnout individuální akční plány zahrnující podporu, jako je poradenství při výběru povolání, odborné vzdělávání a odborná rekvalifikace, pomoc s hledáním práce a učňovské vzdělávání. Evropský pakt mládeže Představitelé států a vlád na zasedání Evropské rady v březnu 2005 přijaly Evropský pakt mládeže jako jeden z nástrojů k dosažení lisabonských cílů růstu a zaměstnanosti. Pakt mládeže usiluje o zlepšení vzdělávání, odborné přípravy, mobility, zaměstnanosti a sociálního začlenění mladých lidí a o usnadnění sladění pracovního a rodinného života. Reakce na pakt mládeže byla ve většině zemí povzbudivá, i když jeho plný potenciál zbývá ještě uskutečnit. Řada států se k němu výslovně hlásí (AT, BE, DE, ES, FI, FR, IE, NL, PT, SI, SE, UK), i když ne vždy do hloubky, a některé státy zahrnuly opatření v souladu s paktem, přestože pakt výslovně nezmínily. Jak uvedla Evropská rada, mělo se posílit zapojení mládežnických organizací; pouze SE konzultovalo při přípravě NPR s mladými lidmi. Většina členských států uznává potřebu zvýšit míru zaměstnanosti starších pracovníků, avšak opatření jsou často nahodilá. Nejrůznější iniciativy se snaží přehodnotit stimuly, které mají odradit od předčasného odchodu do důchodu, vytvořit pružnější cesty k odchodu do důchodu a zvýšit věk odchodu do důchodu. Cíl EU, tedy zvýšení skutečného průměrného věku odchodu do důchodu do roku 2010 o pět let (nyní 61,0 oproti 59,9 v roce 2001) nebude splněn, pokud nebudou politiky prováděny s větší naléhavostí. Pouze sedm členských států v této oblasti výslovně stanovilo cíle. V mnoha členských státech pokračuje penzijní reforma ve snaze prodloužit produktivní věk, avšak měla by ji lépe doprovázet opatření na zajištění pracovních příležitostí pro starší pracovníky. Opatření pro boj s nezaměstnaností starších pracovníků a pro zlepšení jejich postavení v podnicích nejsou příliš rozšířena. Nedostatečně se zdůrazňuje potenciální podíl žen na vzrůstající míře zaměstnanosti. Opatření se soustředí na zlepšování dostupnosti a dosažitelnosti péče o děti a jiné závislé osoby. Sedm členských států si klade za cíl zvláštní pečovatelská zařízení. Avšak cíle stanovené v Barceloně pro péči o děti nejsou zdaleka naplňovány. Sladění práce a soukromého života se často považuje za záležitost žen a nezdůrazňuje se potřeba posílit roli mužů v péči o dítě a při rodičovské dovolené. Jen vzácně se objevují závazky k odstranění rozdílů v zaměstnanosti a nezaměstnanosti mezi ženami a muži. O problematice rozdílů v platech mezi muži a ženami se diskutuje více, avšak pouze několik členských států navrhuje konkrétní kroky (DK, FR, NL a SE). Ostatní jsou ve fázi přípravy

CS

36

CS

možných kroků nebo obecných závazků k posílení legislativy zaručující stejné platy a omezení segmentace trhu práce. Většina členských států vynakládá úsilí na modernizaci systémů sociální ochrany, na posílení motivace nastoupit do zaměstnání a zůstat v práci déle a na nabídku individuální podpory těm, kdo se nejvíce vzdalují trhu práce. Mnoho členských států čelí záměnnému efektu, kdy jsou systémy dávek používány jako východisko, a zdůrazňuje omezení zejména vysokého počtu osob, které nepracují z důvodu špatného zdravotního stavu nebo zdravotního postižení, kdy bývají kritéria způsobilosti často méně přísná pro starší pracovníky (FI, NL, PL, SE a UK se v tomto směru musí zejména vypořádat s výzvami udržitelnosti). Malý počet členských států (DE, NL, PT, UK) provádí systematické přehodnocení několika odvětví systémů sociální ochrany, aby se vypořádaly s tímto záměnným efektem. Vzájemné působení s cíli EU v oblasti sociálního začlenění a sociální ochrany Mezi NPR a závazky členských států na úrovni EU existuje široká shoda pokud jde o sociální politiku prováděnou prostřednictvím otevřené metody koordinace pro sociální začlenění a penzijní a zdravotní systém. NPR uznávají, že vyčlenění lidí nebo skupin z účasti na společnosti a na trhu práce je plýtváním zdrojů, které je nutno řešit z hospodářských důvodů a z důvodů sociální spravedlnosti. Penzijní reformy zaměřené na posílení udržitelnosti zlepšují motivaci k delšímu profesnímu životu. Přiměřenost důchodů nyní závisí na otevření trhů práce pro starší lidi a na boji se segmentací. Některé NPR (zejména u nových členských států) podtrhují význam zdraví jako podmínky pro zvýšení kvantity a kvality práce. Zajištění trhů práce přístupných pro všechny, posílení přitažlivosti práce a zajištění toho, aby se práce vyplatila i těm, kdo ji hledají, včetně znevýhodněných a neaktivních osob Účinnost snah členských států o posílení pracovní motivace v systémech sociální ochrany bude záviset na jejich schopnosti pomoci lidem najít zaměstnání prostřednictvím aktivní politiky pracovního trhu. Politiky na posílení pracovní motivace v daňovém a sociálním systému zahrnují snížení daní nebo příspěvků na sociální pojištění za (málo placenou) práci, dávky pro pracující, různé úrovně dávek a kritéria způsobilosti a jejich prosazování. Většina členských států přijala cíl EU, aby každé nezaměstnané osobě byl nabídnut nový začátek ve formě např. odborné přípravy, pracovní praxe nebo pracovního místa do 6 měsíců (u mladých lidí) nebo do 12 měsíců (u dospělých) trvání nezaměstnanosti. Pouze osm členských států se však blíží splnění tohoto úkolu. Cíl, že 25 % dlouhodobě nezaměstnaných by se mělo účastnit aktivních opatření, plní jedenáct členských států, přestože NPR obvykle cíle nestanoví.

CS

37

CS

Členské státy plánují zlepšit snahy na podporu začlenění těch, kdo jsou nejdále od centra zájmu trhu práce, tedy na mládež a na zájemce o práci se zdravotním postižením. Jiným skupinám jako občanům jiných států než EU nebo menšinám se často nevěnuje dostatečná pozornost. Boj s neaktivitou, podpora aktivní účasti a širší podpora politik zaměřených na zvýšení míry setrvání v zaměstnání jsou zásadní s ohledem na počet lidí v produktivním věku, kteří se v důsledku zdravotního postižení nevracejí do práce. Lepší propojování potřeb trhu práce Několik zemí provádí významné organizační změny ve veřejných službách zaměstnanosti (PES), aby odpovídaly požadavkům integrace trhů práce. V několika zemích (BE, CZ, DE, DK, EE, FI, FR, NL, UK) probíhá užší spolupráce nebo slučování mezi PES, orgány sociálního zabezpečení a organizacemi zabezpečujícími dávky v nezaměstnanosti s cílem zlepšit práci s lidmi, kteří se nejvíce vzdálili trhu práce. Rozvíjí se spolupráce mezi veřejnými a soukromými službami v oblasti zaměstnanosti (CZ, ES, FR, NL). V řadě zemí (DK, FI, MT, NL, SE, SK, UK) je zavedenou praxí včasné rozpoznání příležitostí lidí hledajících práci na trhu práce a v jiných zemích se rozvíjí (EE, HU). Většina členských států se již připojila k programu vyhledávání volných míst EURES, aby zajistila, že lidé hledající práci se budou moci obracet na volná místa od PES po celé EU. Členské státy se jen výjimečně věnují přínosu, který mohou pro fungování trhu práce přinést profesní a geografická mobilita, lepší řízení ekonomické migrace a lepší předvídání potřeb kvalifikace. 3.2.

Zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků Složkám této priority se dostalo ze strany členských států menší pozornosti, přestože to je svou početností významná záležitost. To je znepokojivé vzhledem ke stále segmentovanějšímu charakteru trhů práce. Opatření na zlepšení fungování trhu práce, na lepší předvídání reorganizace a na zavádění pracovních nákladů příznivých pro zaměstnávání jsou často nejasná. Jádrem přizpůsobivosti je nalezení správné kombinace flexibility a jistoty ke zmenšení segmentace trhu. Mnoho členských států přistupuje k této prioritě zdůrazňováním flexibility pro zaměstnavatele. Podpora flexibility kombinované s jistotou zaměstnání a omezení segmentace trhu práce s náležitým ohledem na roli sociálních partnerů Mnoho členských států včetně některých velkých věnuje malou pozornost krokům k řešení segmentace trhu práce. Přestože je modernizace pracovního práva a zlepšení organizace práce včetně pracovní doby a pracovních podmínek významná pro zaměstnanost i produktivitu a kvalitu práce, je málokdy uváděna. Zřídka je rozpracována podpora nestandardních forem zaměstnání, přestože se v členských státech používají flexibilní formy pracovních smluv. Některé státy

CS

38

CS

dokládají konkrétní opatření na úpravu právních předpisů v oblasti zaměstnanosti (flexibilnější pracovní smlouvy v DE, EE, FR, NL). Jednou z možností, jak se vypořádat s potřebami restrukturalizace, může být i samostatná výdělečná činnost (AT, SK, LV). Švédsko a Nizozemsko vyvíjejí úsilí o zvýšení celkových odpracovaných hodin. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je významným aspektem této priority (DK, EE, ES, FR si kladou za cíl snížit počet pracovních úrazů). Mnoho členských států se však této otázce věnuje nedostatečně. Pouze několik států se zabývá otázkou řešení práce načerno (AT, EE, HU, MT, LV, LT SE, SK). Většina států si neuvědomuje rozsah problémů. Přestože se často zdůrazňuje problematika přemístění, není vytváření správných podmínek pro pozitivní předvídání a řízení hospodářské restrukturalizace v dostatečné míře považováno za prioritu (diskutuje se o něm v BE, LT, PT a SI). Portugalsko a Slovensko řeší tuto záležitost podporou samostatné výdělečné činnosti a reformou pracovních vztahů. Slovensko se zavedením zvláštního záručního fondu zaměřuje na ty, jimž hrozí rozsáhlé propouštění. Kromě řízení odvětvové a/nebo podnikové restrukturalizace je pro udržení hospodářského rozvoje z dlouhodobého hlediska samozřejmě rozhodující příznivější podnikatelské prostředí. Fond pro přizpůsobení globalizaci: Úspěch lisabonské strategie závisí na důvěře ve schopnost Evropy dosáhnout prosperity a solidarity. Evropský tlumič nárazů, který by měl formu Fondu pro přizpůsobení globalizaci a který by reagoval na náhlé propouštění, by nabízel další mechanismus na úrovni EU, který by pomáhal postiženým pracovníkům zvládnout důsledky restrukturalizace prostřednictvím jednorázové, časově omezené a individualizované podpory, která by pokrývala služby na odbornou přípravu, přemístění a podporu a pomoc při ztrátě zaměstnání. Koncepce „flexicurity“ odpovídá na potřeby zaměstnavatelů i pracovníků na rychle se měnícím trhu práce a soustředí se na vytváření odpovídajícího překlenutí během přechodu na trhu práce. V některých zemích podmínky pro dobrou kombinaci flexibility a jistoty existují, konkrétně v Dánsku a v Nizozemsku. Dánský přístup poskytuje účastníkům maximum volnosti, aby si upravili svůj zaměstnanecký vztah v kombinaci s dobrým přístupem k dávkám v nezaměstnanosti a s opatřeními podporujícími zaměstnatelnost. Nizozemský přístup vychází z dostupnosti různých forem smluv s rovnováhou práv a povinností u každé jednotlivé formy smlouvy a zároveň poskytuje nezaměstnaným aktivní opatření. Každý členský stát vychází z jiného hlediska. Pro dosažení náležité rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou bez zvyšování rizika segmentace trhu práce jsou nezbytné čtyři složky.

CS

39

CS

Za prvé, dostupnost smluvních ujednání poskytujících odpovídající flexibilitu pro pracovníky i pro zaměstnavatele, s možností upravit vztah podle jejich potřeb. Je třeba se vyhnout rozrůstání různých forem smluv a zachovat dostatečnou homogenitu mezi těmito formami smluv s cílem usnadnit vzájemný přechod mezi nimi. Za druhé, aktivní politika pracovního trhu by měla účinně podporovat přechod mezi jednotlivými zaměstnáními i přechod od nezaměstnanosti a neaktivity k zaměstnání (např. Arbeitstiftungen v AT slouží jako přechodové agentury, které podporují přemisťování z jednoho pracovního místa do druhého v případě hrozícího masového propouštění; ve Švédsku sociální partneři aktivně vyjednávají o umístění na jiné pracovní místo). To podtrhuje význam dosažení aktivačních cílů hlavních směrů pro zaměstnanost (viz výše 3.1). Za třetí, spolehlivé systémy celoživotního vzdělávání by měly zajistit pracovníkům, že budou po celou dobu svého profesního života zaměstnatelní (viz níže 3.3). Za čtvrté, měly by existovat moderní systémy sociálního zabezpečení a zajišťovat, aby všichni pracovníci měli odpovídající podporu po dobu neúčasti na trhu práce, a usnadňovat mobilitu a přechod na trhu práce. Přechod od jakékoli počáteční situace k takovému vyváženému rámci vyžaduje široké partnerství a shodu. Zajištění vývoje pracovních nákladů a mechanismů stanovení mezd příznivých pro zaměstnávání Významu pracovních nákladů pro tvorbu pracovních míst se věnuje v NPR malá pozornost. EU potvrzuje umírněný vývoj mezd, kdy ve většině členských států a v EU25 a v eurozóně klesají reálné jednotkové mzdové náklady. Umírněnost mzdových požadavků je pro některé státy prioritou (např. NL). V souladu s dohodami sociálních partnerů (BE, NL) je závazek k umírněnosti mzdových požadavků často kombinován se změnami v ujednáních o sociálním zabezpečení. Je třeba si všimnout, že přínosem mzdového vývoje k tvorbě pracovních míst jako takovým se členské státy zabývají zřídka, spíše se mu věnuje pozornost v makroekonomických oddílech (BE, EE, DE) nebo v rámci tématu „umírněnost mzdových požadavků“ (AT, ES, NL). Potřebou revize systémů mzdového vyjednávání se státy téměř nezabývají. Větší důraz se klade na omezení (vysokého) daňového zatížení osob s nízkými platy formou zaměření se na zdanění příjmu nebo pomocí sociálních příspěvků zaměstnavatelů tak, aby bylo dosaženo celkového snížení zatížení (BE, CZ, EE, FI, LT, LV, PL a SK). Opatření na snížení nemzdových pracovních nákladů by podpořila nový trend umírňování mzdových požadavků. Klesající trend lze zaznamenat v některých členských státech s vysokým daňovým zatížením (AT, BE, DE, DK, FR), avšak nikoli v jiných členských státech, ve kterých byl v roce

CS

40

CS

2004 zaznamenán nárůst (IT, PL, LV, SE). Myšlenka cíleného snižování nemzdových pracovních nákladů v určitých skupinách na trhu práce (např. subvence na zaměstnávání starších pracovníků ve FI) se dostává do popředí, ale často chybí vyhodnocení dopadu minulých opatření. Soudržný přístup ke snižování pracovních nákladů by měl brát v úvahu potřebu konsolidace veřejných financí a měl by zahrnovat širší úvahy o opatřeních ohledně minimální mzdy a revizi dopadu daňového systému na zaměstnanost. Pro několik zemí znamenají reformy pro snížení daňového zatížení práce zásadní úpravu základu daně včetně vytvoření alternativních zdrojů veřejných příjmů. 3.3.

Zvýšení investic do lidského kapitálu formou lepšího vzdělávání a kvalifikace Této prioritě je věnována široká pozornost a členské státy uznávají rozhodující význam rozvíjení kvalifikace nezbytné v ekonomice založené na znalostech. Odpověď této politiky na výzvu investovat více do vzdělávání a odborné přípravy se soustředí na kvalitativní reformy vzdělávacího systému. Méně pozornosti se věnuje reformám stimulujícím vzdělávání dospělých, zejména málo kvalifikovaných, a zkvalitňování řízení systémů s cílem zajistit komplexní strategie celoživotního vzdělávání. Odpovědi na výzvu k lepšímu investování reagujícímu na měnící se potřeby také nejsou příliš ambiciózní. Pozornost je v tomto případě zaměřena na zlepšení standardů kvality ve vzdělávání a odborné přípravě, na lepší dostupnost a na lepší definování a transparentnost kvalifikace. Ukazuje se, že většina NPR je konzistentní s prováděním pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010. Jen málo NPR uvádí jasné stanovení cíle s ohledem na cíle EU a na použití evropských nástrojů v politikách členských států. Rozšíření a zlepšení investic do lidského kapitálu Většina zemí se zabývala třemi cíli lidského kapitálu EU stanovenými v hlavních směrech zaměstnanosti, ale s různě silnými ambicemi. Navzdory klesajícímu trendu posledních let v průměrném poměru osob, které předčasně ukončí školní docházku (2000: 17,7 %, 2005: 14,9 %), je nadále nezbytné vyvíjet velké úsilí ke snížení předčasného ukončování školní docházky na 10 % v souladu s cílem EU (zejména v CY, ES, FR, IT, LU, MT, PT a UK). Průměr EU u dokončení vyššího středoškolského vzdělání stagnuje od roku 2000 na 77 %. Polovina členských států dosahuje referenční úrovně, dalších šest se pohybuje okolo průměru EU, zatímco v sedmi zemích (DE, ES, IT, LU, MT, NL, PT) je třeba většího úsilí, aby se dostaly na stejnou úroveň. Výkonnostní předěl mezi zeměmi v účasti na celoživotním vzdělávání je širší a dokládá chybějící komplexní přístup v řadě zemí. Dobrý výkon několika členských států (DK, FI, NL, SK, SI, UK) výrazně přispívá k průměrné úrovni EU 10,8 % v roce 2005 (2004: 10,3 %). Nepatrný trend růstu lze zaznamenat ve

CS

41

CS

většině zemí. Nicméně kultura vzdělávání vyžaduje zlepšení a systémy vyžadují modernizaci ve většině zemí, chce-li EU dosáhnout referenční úrovně 12,5 %. Některé členské státy přijaly cíle a referenční úrovně spojené s cíli a úrovněmi na úrovni EU. Je však třeba udělat více, aby se zvýšila účast na celoživotním vzdělávání a úroveň kvalifikace a schopností obyvatel, zejména u znevýhodněných skupin. V některých zemích byla zavedena legislativní opatření, zatímco jiné země se řídí strategií s legislativními i nelegislativními složkami. Pokrok v budování systémů celoživotního vzdělávání je vidět u zemí, které měly dříve s celoživotním vzděláváním málo zkušeností. Zajištění skutečně komplexního přístupu zahrnujícího vzdělávání, odbornou přípravu, vzdělávání dospělých (zejména s nízkou kvalifikací) a zapojení všech zúčastněných stran představuje pro mnohé státy nadále značnou výzvu. Pracovní program Vzdělávání a odborná příprava 2010 Pracovní program EU Vzdělávání a odborná příprava 2010 je komplexní program spolupráce členských států v oblasti zkvalitňování systémů vzdělávání a odborné přípravy v Evropě. Podporuje proto hospodářské a sociální cíle lisabonské strategie a přináší klíčový příspěvek k provádění integrovaných hlavních směrů pro zaměstnanost a růst, zejména pro ty, které se týkají rozvoje lidského kapitálu. V přístupu členských států k tomuto pracovnímu programu a v NPR je vidět velká soudržnost. Členské státy provádějí řadu hloubkových reforem na podporu efektivnějšího celoživotního vzdělávání. Rozvoj skutečně soudržných a komplexních strategií celoživotního vzdělávání do roku 2006 je však pro mnoho zemí ještě stále výzvou. Navzdory závazku členských států ke zlepšení investic do lidského kapitálu je jen málo důkazů o stávajícím nebo plánovaném zvýšení veřejných a soukromých investic. Jen málo států poskytuje informace o úrovni veřejných výdajů nebo se zabývá zvýšením soukromých výdajů. Rozpočtové informace o konkrétních opatřeních jsou vzácné. Od roku 2000 však stojí za povšimnutí povzbudivý trend růstu veřejných výdajů na vzdělávání v EU (jako procento z HDP). Je málo důkazů o zvýšení příspěvku ze soukromého sektoru nebo zvýšení investic zaměstnavatele do další odborné přípravy. Role strukturálních fondů při podpoře vnitrostátní politiky je v mnoha NPR zdůrazněna, ale konkrétní podrobnosti chybí. Financování vzdělávání, pokud jde o spravedlivé a průhledné sdílení nákladů a odpovědnosti mezi jednotlivými aktéry, se věnuje jen málo NPR. Řada zemí se soustředí na kvalitu a účinnost investic do vzdělávání a odborné přípravy, což je podle všeho nejdůležitějším tématem pro reformu.

CS

42

CS

Evropský sociální fond (ESF) a evropská strategie zaměstnanosti Strukturální fondy hrají klíčovou roli při podpoře plnění priorit NPR. Zásadní je zajistit, aby podpora ESF podpořila provádění nezbytných reforem v kontextu evropské strategie zaměstnanosti. Při definování národních strategických referenčních rámců na období 2007–13 musí členské státy a Komise věnovat zvláštní pozornost závazku na zvýšení podpory EU investicím do lidského kapitálu v zájmu zvýšení přizpůsobivosti na trhu práce a na podporu zdokonalení správní kapacity, zejména pokud jde o cíl konvergence. Ke zvýšení investic do lidského kapitálu, k dosažení významného průlomu při budování kultury celoživotního vzdělávání, a tím k pomoci při plnění hospodářských a sociálních potřeb EU, je třeba přezkoumat motivaci domácností, podniků a veřejných orgánů k tomu, aby investovaly do lidských zdrojů. Je třeba ještě více zdůraznit význam zlepšení účinnosti investic do lidského kapitálu ve veřejném sektoru, zejména v zemích podporovaných v rámci politiky soudržnosti. Tyto investice mohou významně ovlivnit celkovou hospodářskou výkonnost prostřednictvím přímého vlivu na celkový výstup a produktivitu jako výsledek jejich rozsahu a účinnosti. Přizpůsobení systémů vzdělávání a odborné přípravy v reakci na nové požadavky na kvalifikaci Mnohé z reforem uvedených v předchozích hlavních směrech mají význam i pro tyto hlavní směry. Schopnost odborné přípravy reagovat na měnící se hospodářské potřeby a potřeby trhu práce je uznávána jako významný aspekt modernizace systému vzdělávání a odborné přípravy. Odráží se v reformách osnov a v rozšíření možností odborného vzdělávání. Je zaznamenán také pokrok v rozvoji systémů validace neformálního a informálního učení. Silnější odezva by jistě šla ruku v ruce s dalším rozvojem strategie komplexního celoživotního vzdělávání včetně posílení kvality a přitažlivosti odborného vzdělávání a modernizace vysokoškolského vzdělávání. Pokud jde o zvyšování kvalifikace pracovníků, politiky se převážně soustředí na určité skupiny obyvatelstva (mladé lidi, ženy) a zejména na aktivní opatření trhu práce pro nezaměstnané a pro skupiny nedostatečně zastoupené na trhu práce.

CS

43

CS

Tabulka 2: Cíle v míře zaměstnanosti stanovené členskými státy pro rok 201016* Země Cíle EU BE

MT NL

71 % 66,4 % (2008) 50,000-60,000 dalších pracovních míst 65,8 % (2008); 67,2 % (2010)** 64,1 % ** 66 % 70 % (2007); 75 % (2011) 63 % 68,8 % 65 % (2008); 67 % (2010) 57 % -

AT

-

PL PT

69 % (2008); 70 % (2010) 80 % (ve věku 20-64) 67 % (2008)

CY CZ DK DE EE EL ES FI FR HU IE IT LT LU LV

SE SI SK

16

CS

Míry zaměstnanosti: Celkem 70 % 70 % co nejdříve

Pracující ženy

Starší pracovníci

Nejméně 60 % 60 % co nejdříve

50 % 50 % co nejdříve. Míra aktivity ↑ 1,5krát rychlejší než EU15 53 % 47,5 % (2008) -

63 % 57,6 % (2008) -

Roční ↑ o 1-2 procentní body

63,3 % (2008) 65 % (2010)** 51 %** 57 % -

54,8 % (2008)**

57 % 61 % 62 %

37 % 50 % 50 %

41 % 65 % pracujících ≥ 12 hodin týdně V souladu s celkovou mírou zaměstnanosti 63 % (2008)

35 % 40 % pracujících ≥ 12 hodin týdně 2007 -

2008 - Nejméně 2 procentní body nad průměrem EU15 -

-

50 % 35 % (2008) -

Pro úplný seznam cílů evropské strategie zaměstnanosti viz: rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2005/600/ES).

44

CS

UK

80 % (národní definice, bez data)

-

-

*Cíle jsou stanoveny pro rok 2010, není-li uvedeno jinak **Předloženo jako prognózy

CS

45

CS

Tabulka 3: Další cíle zaměstnanosti stanovené členskými státy pro rok 2010* Zvýšení odchodu důchodu

věku do

Poskytnutí péče o děti

Nový začátek

EU

+5 let (od 59,9** v roce 2001)

Pokrytí: 33% (děti <3 roky) a 90% (děti od 3 let do školního věku)

BE

33 % < 3 roky; 13.000 dalších míst v roce 2009 -

-

CZ

Minimální věk pro předčasný odchod 58 až 60 v roce 2008 ↑ věku odchodu do důchodu na 63 -

Nabídka aktivní podpory po 6 měsících (mládež) a 12 měsících (dospělí) Personalizovaná cesta pro všechny do 6 měsíců -

-

-

-

DK

↑ o 6 měsíců

-

-

-

DE

-

230 000 dalších míst pro děti < 3 roky.

Nabídka nového začátku pro osoby <25 let do 3 měsíců

-

EE

-

-

-

35 % 2007

EL

-

-

-

ES

-

-

FI

↑ o 3 roky v dlouhodobém výhledu ↑ na 64,5

CY

FR HU IE IT LT

CS

Dlouhodobě nezaměstnaní pod aktivními opatřeními 25% účastnících se aktivních opatření

Předčasné ukončení školy

Vyšší středoškolské vzdělání

Účast na celoživotním vzdělávání

Ne více než 10 %

Nejméně 85 % 22letých ukončí

Míra účasti 12,5 % obyvatel v produktivním věku

-

Méně 10 %

85 %

12,5 % zaměstnanců měsíčně a 50 % zaměstnanců ročně

--

-

-

-

25 000 dalších pracovních míst pro uprchlíky a imigranty 2005: 50 % univerzitních studentů ukončí studium s titulem bakalář; 2006: 50 % dospělých má základní gramotnost IT

-

95 % do roku 2015 -

-

< 10 % v roce 2014

85 %

10 % do roku 2008

-

-

-

-

-

-

Polovina

80 %

12,5 %

-

-

↑ o 50 % v roce 2008

-

-

60 % do roku 2008

40 % věkové skupiny zahájí vysokoškolské vzdělávání; 2004–2007 ročně 30 000 nových učňovských a 25 000 nových míst v odborném vzdělávání Se zdravotním postižením ↑ do 30 % v roce 2008 ↑ do roku 2008 o 8 % míra účasti v odborném vzdělávání Míra nezaměstnanosti ↓7,3 % ↑ veřejných výdajů na vzdělávání na 5 % HDP ↓ nezaměstnanosti mládeže na 18,6 %; ↓ pracovních úrazů o 15 % do roku 2008 96 % z těch, kdo dokončí základní vzdělání, se bude dále vzdělávat

13 000 nových míst 30 % pro < 3leté; 90 % pro 3 – školní

Dosažení cíle EU

25 %

9%

Žádné

10 %

v

roce

než

46

CS

Jiné cíle

500 000 učňovských míst do roku 2010 Míra zaměstnanosti mužů: 69 % --50,000 nových pracovních míst do roku 2008;↓ nezaměstnanosti mládeže o 15 %; dlouhodobá

věk

LU

-

LV

-

Zvýšení odchodu důchodu

věku do

nezaměstnanost o 3,5 %; snížení nezaměstnanosti na 8 %; míra nezaměstnanosti ve všech regionech pod 135 % celostátního průměru. 45 % žáků bude studovat technické obory a programy odborného vzdělávání a přípravy (ISCED úroveň 3) --

X2 počet míst do konce roku 2007 -

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Produktivita práce 53 % průměru dlouhodobá nezaměstnanost 3,8 %

Poskytnutí péče o děti

Nový začátek

Dlouhodobě nezaměstnaní pod aktivními opatřeními -

Předčasné ukončení školy

Vyšší středoškolské vzdělání

Účast na celoživotním vzdělávání

Jiné cíle

35 % 8% -

65 % 85 % -

7% 20 % -

EU;

MT NL AT

-

-

-

PL PT

-

100 % pro 5leté; 90 % pro 3-5leté; 35 % < 3leté

Dosažení cíle EU. Pro nezaměstnané <23leté, kteří nedokončili 12letou školní docházku, 3 měsíce.

25 %

Polovina

65 %

12,5 %

SE

-

-

-

-

-

-

-

SI

Postupný nárůst z 58 na 65

-

-

-

-

-

SK

Zvýšení o 9 měsíců ročně do 62

-

Mladým absolventům bude nabídnuto první místo do 6 měsíců -

--Další ↓ míry předčasných odchodů ze školy; 4 200 nových studijních míst na univerzitách Nezaměstnanost 14,6 % v roce 2008 Kvalifikovat 1 milion prostřednictvím odborné přípravy a uznání kvalifikace; 25 000 mladých lidí v odborném vzdělávání a přípravě ročně do roku 2009; zvýšit počet nových absolventů vědeckých a technických oborů, dosáhnout 12 ‰ obyvatelstva ve věku mezi 20 a 29 lety; zvýšení počtu nových doktorátů ve vědeckých a technických oborech, dosažení 0,45 ‰ obyvatelstva ve věku mezi 25 a 34 let. Nezaměstnanost ↓ na 4 %; polovina pracovní neschopnosti 50 % 25letých se započatým vysokoškolským vzděláním Nezaměstnanost 5,5 % v roce 2008

-

-

-

-

--

CS

47

CS

UK

-

Dostatečná péče o děti ve věku 3-14 let

-

-

↑ poměru 19letých s vyšším středoškolsk ým vzděláním o 5 % 20042008

*Pokud není uveden cílový rok: 2010. ** následně revidováno na 60,3 ročně.

CS

48

CS

90 % do roku 2015

-

50 % účast 18–30letých ve vysokoškolském vzdělávání do roku 2010; zlepšení základní kvalifikace u 2,25 mil. dospělých v letech 2001– 2010; snížení počtu pracovníků pouze se základní kvalifikací o 40 %do roku 2010