Komentář Teoretická část – – –
– –
úkol komentáře – něco komentovat stává se hlavním textem čísla (zvláště politický komentář) požadavek na autora – velmi dobrý přehled v komentované problematice, snaha o objektivitu (komentář kritizuje i chválí) a logickou analýzu (autor nesmí prosazovat vlastní osobu, názory a postoje, na věci pohlíží nestranně, s odstupem, nikoho a nic nevyzdvihuje) týká se aktuálních otázek = je závislý na momentálním dění ve společnosti základem komentáře je nějaká událost z politického, společenského a hospodářského života, nikoli z kultury (zasahoval by do žánru recenze)
Doporučené zdroje: Žantovský, Petr: Hrobaři, ratlíci a čáryfukové, 120 stran, ISBN 80-7220-130-1, Nakladatelství Votobia, Praha 2002.
Praktická část Otázky k textům: Přečtěte si následující komentáře a porovnejte je. V čem se liší? Posuďte, zda komentáře splňují požadavky na objektivitu a vyváženost.
Gentlemanská dohoda je v zájmu Zemana i Sobotky Jak jsou rozdané karty před středečním jednáním předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech? Leccos se vyvinulo jinak, než jak to prezident očekával a vzájemná dohoda je výhodná pro oba, píše pro MF DNES komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček. Leccos se vyvinulo jinak, než jak to prezident Miloš Zeman očekával. Strana práv občanů Zemanovci, jejímž je čestným předsedou, získala ve volbách do Poslanecké sněmovny směšných 1,51 procenta hlasů. Prezidenta měla sice na volebních billboardech, čtyři ministry v Rusnokově vládě odborníků, ale přesto ze 4,33 procenta hlasů, jež obdržela v předešlých volbách, neposkočila do Sněmovny, ale naopak se propadla téměř do nicoty. Prezident nebude mít tudíž v dolní komoře stranu, jejíž poslanci by v ní coby Zemanovi apoštolové prosazovali jeho ideje a hlavně mocenské zájmy. Prezident Zeman je pragmatik a těm jde v politice vždycky na prvním místě o podíl na moci. Leccos se vyvinulo jinak i s ČSSD. Její ubohý volební výsledek 20,45 procenta hlasů odvál vizi menšinové levicové vlády ČSSD podporované komunisty. Vizi preferovanou Milošem
Zemanem, jemuž by komunisté vycházeli vstříc tak jako při lednové prezidentské volbě, v níž jej podpořili. "Zdravé síly" v ČSSD v čele s Michalem Haškem, viditelně stimulované z Hradu prezidentem Zemanem a jeho zbrojnoši, předsedu strany Bohuslava Sobotku dlouhodobě oslabovaly. Po volebním nezdaru ČSSD bylo už jen otázkou času, kdy se rozhodnou se Sobotkou skoncovat. "Zdravé síly" se však ukázaly býti packaly, neboť než 27. října zbuntovaly předsednictvo ČSSD k výzvě Sobotkovi, aby odstoupil, zajely večer předtím do Lán probrat s panem prezidentem výsledky voleb. Vysloužily si za to od Sobotky cejch pučistů a až na Milana Chovance vyřazení z vysokých stranických funkcí. Pro prezidenta a jeho plány s ČSSD jsou pro nejbližší dobu téměř bezcenní. Prezident ale dělné vztahy s ČSSD potřebuje! Těžko si lze představit, že ve Sněmovně by se za jeho zájmy prala ODS nebo topka, že ano. Nabude-li potřeby zákonodárné iniciativy, kterou z titulu ústavy nemá, budou se prezidentova námětu muset ujmout poslanci a případně vláda, tak či onak hlavně ČSSD. Neboli za "kontaktní důstojníky" Haška a spol. bude muset Zeman hledat náhradu. V ČSSD, v její členské základně i mezi funkcionáři, byl léta autoritou, sem tam až modlou. I po trapném příběhu s "pučisty" bude mít prezident dál v ČSSD sympatizanty, neřkuli spojence. Ti by se mohli zaktivizovat, kdykoli by se Sobotka ocitl v tísni. Ta se dostaví možná už s koaličním vyjednáváním, pokud bude muset Sobotka slevit z některých předvolebních slibů ČSSD, což je ale při dohodování koalic obvyklé. Vysloveně piklit proti Sobotkovi však zemanovci v ČSSD asi hned tak nebudou! Krátký proces, jaký Sobotka a jeho lidé udělali s Haškovou "čtyřkou", má prý silně odstrašující efekt. Uvidíme, jak dlouho vydrží. S cejchem zrádce za prezidentem Také sociální demokracie si musí přát korektní vztahy s prezidentem. Chce-li Bohuslav Sobotka sestavovat příští vládu, stát se jejím premiérem a vládnout, bude to možné jen v součinnosti s hlavou státu, nikoli v konfliktech s ní! Mladičký poslanec Sobotka se při prezidentské volbě zkraje roku 2003 připojil k těm, kteří nehlasovali pro Miloše Zemana. Tenhle podraz Sobotku handicapuje, nicméně do Lán se nepojede kát, neboť odtamtud se i on už dočkal mnoha podpásových úderů. V této chvíli má navíc za sebou "ohněm a mečem" sjednocenou ČSSD a ústředním výkonným výborem byl schválen jako kandidát na premiéra. Státník se od pouhého politika liší hlavně mírou nadhledu a velkorysosti, takže předpokládejme, že prezidentův rozhovor s potenciálním premiérem bude konstruktivní, povolební situaci odblokuje a posune ji kupředu, i když už prezident naznačil, že Sobotku nepověří sestavením vlády tento, ale nejspíš až příští týden. Ostatně je-li Miloš Zeman levicový prezident a je-li ČSSD levicová strana, dobrá vůle k férové dohodě by zítra v Lánech měla být nasnadě. Bez oné férové dohody by prezidentu Zemanovi hrozil úděl "kůlu v plotě", jelikož pomocí KSČM by se z izolace asi přece jen tahat nenechal. Sobotkovo riziko spočívá v tom, že bude-li prezidentovi předkládat seznam kandidátů na ministry, dá se očekávat, že ne všichni Zemanovi padnou do oka. Navíc pokud v té době nebude Sobotka už řádně jmenovaným premiérem, jehož návrhům prezident v posledku vyhovět musí, nýbrž zatím jen pověřen vyjednáváním o budoucí vládě, může prezident vůči jeho nominantům vznášet výhrady donekonečna. Sobotku bude "dusit" a v ČSSD vůči jejímu předsedovi oživovat výhrady. Zatím by dál vládl Rusnokův kabinet, atmosféra by se stávala stále nervóznější, Babiš by
získával agitací po republice další příznivce a ČSSD je naopak ztrácela. Komu by to vyhovovalo, kdyby došlo na další předčasné volby? ČSSD a jmenovitě Sobotkovi jistě ne! Autor: Petr Nováček, komentátor Českého rozhlasu, 12. listopadu 2013 http://zpravy.idnes.cz/komentar-gentlemanska-dohoda-je-v-zajmu-zemana-i-sobotky-pkq-/domaci.aspx? c=A131112_1998766_domaci_jw
Média hrají jen politický pop, nemají odvahu "Politika a média jsou spojené nádoby, a proto mohou krize v ČT a nové majetkové poměry v tištěných médiích být za jistých okolností i šancí a vyprovokovat změnu: Kdyby se vzbouřencům ve veřejnoprávní televizi podařilo nastolit v této instituci jasná a všem srozumitelná pravidla (a nový parlament odpolitizoval rady ČT a ČRo) a kdyby nová vedení hlavních deníků rozbořila zavedené způsoby, které z nich učinily začasté povrchní popnoviny, mohlo by to v důsledku začít proměňovat politiku," píše v komentáři k událostem posledních týdnů na politické i mediální scéně Karel Hvížďala.
Politická krajina se rozmělňuje (přičemž o záměrech nových stran kromě předvolebních hesel toho moc nevíme) a v mediální krajině převládají emoce a loga-ikony. To vše za stavu, kdy dochází k propojení byznysu, politiky a médií. Situace je na první pohled chaotická, nikdo neví, jestli vítěz voleb bude schopen sestavit vládu, a sestaví-li ji, jak dlouho vydrží. Ve dvojích volbách, které u nás proběhly, zaznívaly evidentní lži a primitivní návody na vylepšení demokracie, které by ve zdravé společnosti nebylo možné asi ani formulovat, natož o nich nějaké relevantní množství lidí přesvědčit. Jenže bylo by asi naivní se domnívat, že za pokřivení vývoje politické kultury (což se týká celé východní části střední Evropy) mohou jen zmatení lídři a PR agentury. Jak říkají psychologové: Skutečná davová emoce může povstat jen z afektu a afekt jen ze skutečného prožitku - z frustrace, ze znechucení. Nenormální atmosféra Chaotické politické představy, polopravdy a propagandistické výmysly působí na jednotlivce i skupiny lidí jen za předpokladu, že prožitý strach, obavy a zmatek probudí v lidech náchylnost těmto lžím, polopravdám a jednoduchým receptům zaručujícím nápravu uvěřit, aby se pomocí nich mohli utvrzovat ve svých sebeklamech. Aby si jejich pomocí mohli přiživovat své plané naděje a nalézat uspokojení některých svých vášní. Vyrovnaná duše, říkají psychologové, polopravdám i lživé propagandě odolává. Nevolá po morálním řešení politických problémů, neboť ví, že mezi
dobrem a zlem, mezi bílou a černou, je celá škála šedí. Nebezpečná otázka proto zní: Co naše lidi a vůbec národy východní střední Evropy o jejich rovnováhu připravilo? To je ovšem úkol pro jinou analýzu. V tomto komentáři se pokusím jen ukázat na partikulární problém: Jaký podíl na tomto stavu mají média? A jak tento stav může změnit současná proměna mediální krajiny v Česku, kdy Česká televize po třinácti letech prožívá druhou krizi a hlavní deníky, kde byli odvoláni či sami se rozhodli k odchodu tři šéfredaktoři (Šabata, Balšínek i Čásenský), se dostaly do rukou oligarchů, z nichž jeden vstupuje dokonce i do politiky a jeho hnutí se bude zřejmě podílet na vládě. Česká televize po třinácti letech zažívá druhou krizi. Kauza začala kvůli Daniele Drtinové. Z průběhu krize v České televizi vyplývá, že v redakci zpravodajství vládne strach, což potvrdil i předseda Rady ČT Milan Uhde. Neloajální redaktoři dostali výpověď (viz ředitelka Pavlína Kvapilová a její dvě podřízené síly), ostatní z protestujících, vyjma Daniely Drtinové, kvůli níž kauza v srpnu začala a která nemá co skrývat, a Adama Komerse, který je zase chráněn jako odborář, se bojí zveřejnit svá jména. Tato vládnoucí nenormální atmosféra má nutně za následek vždy snazší manipulaci s informacemi, ale i autocenzuru. Něco podobného - zdá se - vládne již i v tištěných médiích, kde začíná hromadné propouštění: V Economii a Centrum Holdings (jehož součástí je i Aktuálně.cz, pozn. red.) dostalo výpověď dohromady sto lidí a někteří odborníci se domnívají, že tím pan Bakala připravuje Economii na prodej. Z Lidových novin podle Daniela Kaisera, který tam donedávna pracoval, odchází deset lidí, a co se bude dít v MF Dnes, teprve uvidíme. Strach tam ale jistě už alespoň část redaktorů rovněž pocítila. Mafra v loňském roce prodělala asi 136 milionů a bude se tam taky šetřit, tedy propouštět. Otázka taky je, jestli nový majitel vůbec Lidové noviny nezastaví, nepřevede jen na internet, nebo neprodá (i když je těžko představitelné, že by je někdo koupil), protože jsou dlouhodobě ztrátové: údajně prodělávají asi 50 milionů ročně. Šance na změnu Jenže být svobodný znamená především nemít strach, nebát se jiného myšlení, jiné rasy, puče, spiknutí, piklů nepřátel, nadřízených, ponížení a vědět, že v instituci a ve společnosti, kde žiji, platí jasná pravidla, která se mi nemusí líbit, ale která musí všichni dodržovat. Zmíněný chaos v politice má vždy za následek, že se k moci dostávají tzv. falešní realisté, kteří zvláště ve střední Evropě postupně zatlačili politiky západoevropského ražení do pozadí jako idealisty či lidi, kteří zrazují národní zájmy. A to má za důsledek, jako kdysi v Latinské Americe, že i v našem geopolitickém prostoru sílí postavení hlavy států či autoritářských premiérů, kteří se chtějí stát prezidenty, viz Orbán v Maďarsku a možná i Fico na Slovensku. Na Západě naopak většinou značně poklesla moc prezidentů a síla vlád naopak stoupla, protože musela vyvažovat mezi oběma mocnostmi či mocenskými činiteli. Jakmile je ale vláda slabá a parlament zkorumpovaný či rozdrobený, síla hlavy státu sílí a lidé mohou od prezidenta očekávat spásu. Takové řešení je vždy pro masu totalitami poškozeného obyvatelstva přijatelné, protože je snadno pochopitelné, byť je nereálné: to snad do jisté míry, dle průzkumů, pochopili, byť pozdě, už i naši voliči, když z krize po panu Haškovi je hned na druhém místě jako viník označen právě prezident Zeman. Zatím ale platí, že slepá víra ve spásu znamená vždy zrušení mocenské rovnováhy a návrat k předdemokratickému stavu, v němž demokratické instituty dělají této změně jen falešnou fasádu. Naštěstí politika a média jsou spojené nádoby, a proto mohou krize v ČT a nové majetkové poměry v tištěných médiích být za jistých okolností i šancí a vyprovokovat změnu: Kdyby se vzbouřencům ve veřejnoprávní televizi podařilo nastolit v této instituci jasná a všem srozumitelná pravidla (a nový parlament odpolitizoval rady ČT a ČRo) a kdyby nová vedení hlavních deníků rozbořila zavedené způsoby, které z nich učinily začasté povrchní popnoviny, mohlo by to v důsledku začít proměňovat politiku.
Méně politického popu, to chce odvahu Začít by se muselo hlavně tím, že by média přestala být o politicích a byla by výhradně o politice, což by je mohlo odemocionalizovat. V důsledku by to znamenalo, že by politici mohli vystupovat jen ve zpravodajství, a ne v komentativních pořadech a na komentářových stránkách by museli vystupovat pouze komentátoři, analytici, sociologové, politologové, historici, kteří by svými postoji přinášeli do veřejného prostoru místo emocí a ideologické mlhy témata, kterým se politici cíleně vyhýbají, ač jsou pro naši společnost nejdůležitější. Na stránky novin by se vrátila analýza jako klasický žánr a vytěsnila by pouhá mínění a fejetony. Stalo by se to, co platí ve staré Evropě již dávno, jak pregnantně formuloval bývalý šéfredaktor britského listu The Guardian: „K nám smějí politici psát jen do rubriky dopisy čtenářů." To ovšem od managementů a vedoucích redaktorů vyžaduje odvahu a přistoupit na to, že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života: na čas by to totiž snížilo sledovanost i náklad. V případě, že se nám nepodaří staré praktiky zvrátit, mohli bychom upadnout ještě do většího marasmu, který by mohl zase trvat dalších dvacet let, jak je u nás zvykem. Mohli bychom si za to ale tentokrát sami, ale zároveň bychom mohli ukázat na konkrétní viníky: Petra Dvořáka v České televizi a Zdeňka Bakalu a Andreje Babiše v Economii a Mafře, kteří by se na tom propadu do dalšího marasmu podíleli, i když poprvé po dlouhé době měli šanci a prostředky se vzepřít. Historie by si jejich postoje pamatovala. A my občané bychom zase jen čekali na nějaký zázrak, místo abychom trvali na pravidlech, tedy na dodržování zákonů. Demokracie se pozná právě podle toho, že tam nevládnou lidé, ale zákony. http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=795078
Reflex 46, 2013, s. 12
Vlastní tvůrčí činnost: Vyhledejte v denním tisku různé komentáře a porovnejte je. Pokuste se napsat komentář na nějakou aktuální událost v naší zemi. Pracujte s denním tiskem Další náměty, jak procvičit téma komentáře naleznete v publikaci Markéty Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého (Dočekalová,Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 152 s. ISBN 978 80-247-1602-2, s.85-90).
Zdroje: Dočekalová,Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 152 s. ISBN 978 80-247-1602-2 Cvrček, Miroslav: Zdražování pro vaše dobro. Reflex 46, 2013, s. 12. Dostupné na internetu: http://zpravy.idnes.cz/komentar-gentlemanska-dohoda-je-v-zajmu-zemana-i-sobotkypkq-/domaci.aspx?c=A131112_1998766_domaci_jw http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=795078
Komentář Metodická příručka Učitel nejprve seznámí studenty s teoretickou částí zabývající se publicistickým útvarem komentář Teoretická část – – –
– –
úkol komentáře – něco komentovat stává se hlavním textem čísla (zvláště politický komentář) požadavek na autora – velmi dobrý přehled v komentované problematice, snaha o objektivitu (komentář kritizuje i chválí) a logickou analýzu (autor nesmí prosazovat vlastní osobu, názory a postoje, na věci pohlíží nestranně, s odstupem, nikoho a nic nevyzdvihuje) týká se aktuálních otázek = je závislý na momentálním dění ve společnosti základem komentáře je nějaká událost z politického, společenského a hospodářského života, nikoli z kultury (zasahoval by do žánru recenze)
Doporučené zdroje: Žantovský, Petr: Hrobaři, ratlíci a čáryfukové, 120 stran, ISBN 80-7220-130-1, Nakladatelství Votobia, Praha 2002.
Praktická část Následující úkoly studenti mohou zpracovávat ve skupinách. Své závěry porovnávají s výsledky ostatních pracovních skupin a společně o tématu diskutují. Učitel řídí diskuzi. Otázky k textům: Přečtěte si následující komentáře a porovnejte je. V čem se liší? Posuďte, zda komentáře splňují požadavky na objektivitu a vyváženost.
Gentlemanská dohoda je v zájmu Zemana i Sobotky Jak jsou rozdané karty před středečním jednáním předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech? Leccos se vyvinulo jinak, než jak to prezident očekával a vzájemná dohoda je výhodná pro oba, píše pro MF DNES komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček. Leccos se vyvinulo jinak, než jak to prezident Miloš Zeman očekával. Strana práv občanů Zemanovci, jejímž je čestným předsedou, získala ve volbách do Poslanecké sněmovny směšných 1,51 procenta hlasů. Prezidenta měla sice na volebních billboardech, čtyři ministry v Rusnokově vládě odborníků, ale přesto ze 4,33 procenta hlasů, jež obdržela v předešlých volbách, neposkočila do Sněmovny, ale naopak se propadla téměř do nicoty.
Prezident nebude mít tudíž v dolní komoře stranu, jejíž poslanci by v ní coby Zemanovi apoštolové prosazovali jeho ideje a hlavně mocenské zájmy. Prezident Zeman je pragmatik a těm jde v politice vždycky na prvním místě o podíl na moci. Leccos se vyvinulo jinak i s ČSSD. Její ubohý volební výsledek 20,45 procenta hlasů odvál vizi menšinové levicové vlády ČSSD podporované komunisty. Vizi preferovanou Milošem Zemanem, jemuž by komunisté vycházeli vstříc tak jako při lednové prezidentské volbě, v níž jej podpořili. "Zdravé síly" v ČSSD v čele s Michalem Haškem, viditelně stimulované z Hradu prezidentem Zemanem a jeho zbrojnoši, předsedu strany Bohuslava Sobotku dlouhodobě oslabovaly. Po volebním nezdaru ČSSD bylo už jen otázkou času, kdy se rozhodnou se Sobotkou skoncovat. "Zdravé síly" se však ukázaly býti packaly, neboť než 27. října zbuntovaly předsednictvo ČSSD k výzvě Sobotkovi, aby odstoupil, zajely večer předtím do Lán probrat s panem prezidentem výsledky voleb. Vysloužily si za to od Sobotky cejch pučistů a až na Milana Chovance vyřazení z vysokých stranických funkcí. Pro prezidenta a jeho plány s ČSSD jsou pro nejbližší dobu téměř bezcenní. Prezident ale dělné vztahy s ČSSD potřebuje! Těžko si lze představit, že ve Sněmovně by se za jeho zájmy prala ODS nebo topka, že ano. Nabude-li potřeby zákonodárné iniciativy, kterou z titulu ústavy nemá, budou se prezidentova námětu muset ujmout poslanci a případně vláda, tak či onak hlavně ČSSD. Neboli za "kontaktní důstojníky" Haška a spol. bude muset Zeman hledat náhradu. V ČSSD, v její členské základně i mezi funkcionáři, byl léta autoritou, sem tam až modlou. I po trapném příběhu s "pučisty" bude mít prezident dál v ČSSD sympatizanty, neřkuli spojence. Ti by se mohli zaktivizovat, kdykoli by se Sobotka ocitl v tísni. Ta se dostaví možná už s koaličním vyjednáváním, pokud bude muset Sobotka slevit z některých předvolebních slibů ČSSD, což je ale při dohodování koalic obvyklé. Vysloveně piklit proti Sobotkovi však zemanovci v ČSSD asi hned tak nebudou! Krátký proces, jaký Sobotka a jeho lidé udělali s Haškovou "čtyřkou", má prý silně odstrašující efekt. Uvidíme, jak dlouho vydrží. S cejchem zrádce za prezidentem Také sociální demokracie si musí přát korektní vztahy s prezidentem. Chce-li Bohuslav Sobotka sestavovat příští vládu, stát se jejím premiérem a vládnout, bude to možné jen v součinnosti s hlavou státu, nikoli v konfliktech s ní! Mladičký poslanec Sobotka se při prezidentské volbě zkraje roku 2003 připojil k těm, kteří nehlasovali pro Miloše Zemana. Tenhle podraz Sobotku handicapuje, nicméně do Lán se nepojede kát, neboť odtamtud se i on už dočkal mnoha podpásových úderů. V této chvíli má navíc za sebou "ohněm a mečem" sjednocenou ČSSD a ústředním výkonným výborem byl schválen jako kandidát na premiéra. Státník se od pouhého politika liší hlavně mírou nadhledu a velkorysosti, takže předpokládejme, že prezidentův rozhovor s potenciálním premiérem bude konstruktivní, povolební situaci odblokuje a posune ji kupředu, i když už prezident naznačil, že Sobotku nepověří sestavením vlády tento, ale nejspíš až příští týden. Ostatně je-li Miloš Zeman levicový prezident a je-li ČSSD levicová strana, dobrá vůle k férové dohodě by zítra v Lánech měla být nasnadě. Bez oné férové dohody by prezidentu Zemanovi hrozil úděl "kůlu v plotě", jelikož pomocí KSČM by se z izolace asi přece jen tahat nenechal. Sobotkovo riziko spočívá v tom, že bude-li prezidentovi předkládat seznam kandidátů na ministry, dá se očekávat, že ne všichni
Zemanovi padnou do oka. Navíc pokud v té době nebude Sobotka už řádně jmenovaným premiérem, jehož návrhům prezident v posledku vyhovět musí, nýbrž zatím jen pověřen vyjednáváním o budoucí vládě, může prezident vůči jeho nominantům vznášet výhrady donekonečna. Sobotku bude "dusit" a v ČSSD vůči jejímu předsedovi oživovat výhrady. Zatím by dál vládl Rusnokův kabinet, atmosféra by se stávala stále nervóznější, Babiš by získával agitací po republice další příznivce a ČSSD je naopak ztrácela. Komu by to vyhovovalo, kdyby došlo na další předčasné volby? ČSSD a jmenovitě Sobotkovi jistě ne! Autor: Petr Nováček, komentátor Českého rozhlasu, 12. listopadu 2013 http://zpravy.idnes.cz/komentar-gentlemanska-dohoda-je-v-zajmu-zemana-i-sobotky-pkq-/domaci.aspx? c=A131112_1998766_domaci_jw
Média hrají jen politický pop, nemají odvahu "Politika a média jsou spojené nádoby, a proto mohou krize v ČT a nové majetkové poměry v tištěných médiích být za jistých okolností i šancí a vyprovokovat změnu: Kdyby se vzbouřencům ve veřejnoprávní televizi podařilo nastolit v této instituci jasná a všem srozumitelná pravidla (a nový parlament odpolitizoval rady ČT a ČRo) a kdyby nová vedení hlavních deníků rozbořila zavedené způsoby, které z nich učinily začasté povrchní popnoviny, mohlo by to v důsledku začít proměňovat politiku," píše v komentáři k událostem posledních týdnů na politické i mediální scéně Karel Hvížďala.
Politická krajina se rozmělňuje (přičemž o záměrech nových stran kromě předvolebních hesel toho moc nevíme) a v mediální krajině převládají emoce a loga-ikony. To vše za stavu, kdy dochází k propojení byznysu, politiky a médií. Situace je na první pohled chaotická, nikdo neví, jestli vítěz voleb bude schopen sestavit vládu, a sestaví-li ji, jak dlouho vydrží. Ve dvojích volbách, které u nás proběhly, zaznívaly evidentní lži a primitivní návody na vylepšení demokracie, které by ve zdravé společnosti nebylo možné asi ani formulovat, natož o nich nějaké relevantní množství lidí přesvědčit. Jenže bylo by asi naivní se domnívat, že za pokřivení vývoje politické kultury (což se týká celé východní části střední Evropy) mohou jen zmatení lídři a PR agentury. Jak říkají psychologové: Skutečná davová emoce může povstat jen z afektu a afekt jen ze skutečného prožitku - z frustrace, ze znechucení.
Nenormální atmosféra Chaotické politické představy, polopravdy a propagandistické výmysly působí na jednotlivce i skupiny lidí jen za předpokladu, že prožitý strach, obavy a zmatek probudí v lidech náchylnost těmto lžím, polopravdám a jednoduchým receptům zaručujícím nápravu uvěřit, aby se pomocí nich mohli utvrzovat ve svých sebeklamech. Aby si jejich pomocí mohli přiživovat své plané naděje a nalézat uspokojení některých svých vášní. Vyrovnaná duše, říkají psychologové, polopravdám i lživé propagandě odolává. Nevolá po morálním řešení politických problémů, neboť ví, že mezi dobrem a zlem, mezi bílou a černou, je celá škála šedí. Nebezpečná otázka proto zní: Co naše lidi a vůbec národy východní střední Evropy o jejich rovnováhu připravilo? To je ovšem úkol pro jinou analýzu. V tomto komentáři se pokusím jen ukázat na partikulární problém: Jaký podíl na tomto stavu mají média? A jak tento stav může změnit současná proměna mediální krajiny v Česku, kdy Česká televize po třinácti letech prožívá druhou krizi a hlavní deníky, kde byli odvoláni či sami se rozhodli k odchodu tři šéfredaktoři (Šabata, Balšínek i Čásenský), se dostaly do rukou oligarchů, z nichž jeden vstupuje dokonce i do politiky a jeho hnutí se bude zřejmě podílet na vládě. Česká televize po třinácti letech zažívá druhou krizi. Kauza začala kvůli Daniele Drtinové. Z průběhu krize v České televizi vyplývá, že v redakci zpravodajství vládne strach, což potvrdil i předseda Rady ČT Milan Uhde. Neloajální redaktoři dostali výpověď (viz ředitelka Pavlína Kvapilová a její dvě podřízené síly), ostatní z protestujících, vyjma Daniely Drtinové, kvůli níž kauza v srpnu začala a která nemá co skrývat, a Adama Komerse, který je zase chráněn jako odborář, se bojí zveřejnit svá jména. Tato vládnoucí nenormální atmosféra má nutně za následek vždy snazší manipulaci s informacemi, ale i autocenzuru. Něco podobného - zdá se - vládne již i v tištěných médiích, kde začíná hromadné propouštění: V Economii a Centrum Holdings (jehož součástí je i Aktuálně.cz, pozn. red.) dostalo výpověď dohromady sto lidí a někteří odborníci se domnívají, že tím pan Bakala připravuje Economii na prodej. Z Lidových novin podle Daniela Kaisera, který tam donedávna pracoval, odchází deset lidí, a co se bude dít v MF Dnes, teprve uvidíme. Strach tam ale jistě už alespoň část redaktorů rovněž pocítila. Mafra v loňském roce prodělala asi 136 milionů a bude se tam taky šetřit, tedy propouštět. Otázka taky je, jestli nový majitel vůbec Lidové noviny nezastaví, nepřevede jen na internet, nebo neprodá (i když je těžko představitelné, že by je někdo koupil), protože jsou dlouhodobě ztrátové: údajně prodělávají asi 50 milionů ročně. Šance na změnu Jenže být svobodný znamená především nemít strach, nebát se jiného myšlení, jiné rasy, puče, spiknutí, piklů nepřátel, nadřízených, ponížení a vědět, že v instituci a ve společnosti, kde žiji, platí jasná pravidla, která se mi nemusí líbit, ale která musí všichni dodržovat. Zmíněný chaos v politice má vždy za následek, že se k moci dostávají tzv. falešní realisté, kteří zvláště ve střední Evropě postupně zatlačili politiky západoevropského ražení do pozadí jako idealisty či lidi, kteří zrazují národní zájmy. A to má za důsledek, jako kdysi v Latinské Americe, že i v našem geopolitickém prostoru sílí postavení hlavy států či autoritářských premiérů, kteří se chtějí stát prezidenty, viz Orbán v Maďarsku a možná i Fico na Slovensku. Na Západě naopak většinou značně poklesla moc prezidentů a síla vlád naopak stoupla, protože musela vyvažovat mezi oběma mocnostmi či mocenskými činiteli. Jakmile je ale vláda slabá a parlament zkorumpovaný či rozdrobený, síla hlavy státu sílí a lidé mohou od prezidenta očekávat spásu. Takové řešení je vždy pro masu totalitami poškozeného obyvatelstva přijatelné, protože je snadno pochopitelné, byť je nereálné: to snad do jisté míry, dle průzkumů, pochopili, byť pozdě, už i naši voliči, když z krize po panu Haškovi je hned na druhém místě jako viník označen právě prezident Zeman. Zatím ale platí, že slepá víra ve spásu znamená vždy zrušení mocenské rovnováhy a návrat k předdemokratickému stavu, v němž demokratické instituty dělají této změně jen falešnou
fasádu. Naštěstí politika a média jsou spojené nádoby, a proto mohou krize v ČT a nové majetkové poměry v tištěných médiích být za jistých okolností i šancí a vyprovokovat změnu: Kdyby se vzbouřencům ve veřejnoprávní televizi podařilo nastolit v této instituci jasná a všem srozumitelná pravidla (a nový parlament odpolitizoval rady ČT a ČRo) a kdyby nová vedení hlavních deníků rozbořila zavedené způsoby, které z nich učinily začasté povrchní popnoviny, mohlo by to v důsledku začít proměňovat politiku. Méně politického popu, to chce odvahu Začít by se muselo hlavně tím, že by média přestala být o politicích a byla by výhradně o politice, což by je mohlo odemocionalizovat. V důsledku by to znamenalo, že by politici mohli vystupovat jen ve zpravodajství, a ne v komentativních pořadech a na komentářových stránkách by museli vystupovat pouze komentátoři, analytici, sociologové, politologové, historici, kteří by svými postoji přinášeli do veřejného prostoru místo emocí a ideologické mlhy témata, kterým se politici cíleně vyhýbají, ač jsou pro naši společnost nejdůležitější. Na stránky novin by se vrátila analýza jako klasický žánr a vytěsnila by pouhá mínění a fejetony. Stalo by se to, co platí ve staré Evropě již dávno, jak pregnantně formuloval bývalý šéfredaktor britského listu The Guardian: „K nám smějí politici psát jen do rubriky dopisy čtenářů." To ovšem od managementů a vedoucích redaktorů vyžaduje odvahu a přistoupit na to, že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života: na čas by to totiž snížilo sledovanost i náklad. V případě, že se nám nepodaří staré praktiky zvrátit, mohli bychom upadnout ještě do většího marasmu, který by mohl zase trvat dalších dvacet let, jak je u nás zvykem. Mohli bychom si za to ale tentokrát sami, ale zároveň bychom mohli ukázat na konkrétní viníky: Petra Dvořáka v České televizi a Zdeňka Bakalu a Andreje Babiše v Economii a Mafře, kteří by se na tom propadu do dalšího marasmu podíleli, i když poprvé po dlouhé době měli šanci a prostředky se vzepřít. Historie by si jejich postoje pamatovala. A my občané bychom zase jen čekali na nějaký zázrak, místo abychom trvali na pravidlech, tedy na dodržování zákonů. Demokracie se pozná právě podle toho, že tam nevládnou lidé, ale zákony. http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=795078
Reflex 46, 2013, s. 12
Vlastní tvůrčí činnost: Následující úkoly na vlastní tvůrčí činnost vyučující využije buď jako domácí slohovou práci nebo jako přípravu na kontrolní školní slohovou práci.
Vyhledejte v denním tisku různé komentáře a porovnejte je. Pokuste se napsat komentář na nějakou aktuální událost v naší zemi. Pracujte s denním tiskem
Učitel při výuce může využít i texty z níže uvedené publikace. Cvičné texty vyučující studentům namnoží, studenti pracují individuálně, eventuálně ve dvojicích. Další náměty, jak procvičit téma komentáře naleznete v publikaci Markéty Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého (Dočekalová,Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 152 s. ISBN 978 80-247-1602-2, s.85-90).
Zdroje: Dočekalová,Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 152 s. ISBN 978 80-247-1602-2 Cvrček, Miroslav: Zdražování pro vaše dobro. Reflex 46, 2013, s. 12. Dostupné na internetu: http://zpravy.idnes.cz/komentar-gentlemanska-dohoda-je-v-zajmu-zemana-i-sobotkypkq-/domaci.aspx?c=A131112_1998766_domaci_jw http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=795078
